Osmička - Praha 8

26 Osmička
leden 2013
měsíčník Městské části Praha 8
Kultura
Zemřel válečný hrdina Vladimír Palička
Vladimír Palička se narodil na Volyni a byl jedním
z tisíců volyňských Čechů, kteří v době 2.
světové války vstoupili do československého
armádního sboru v Sovětském svazu a v jeho
řadách se zúčastnili bojů v Karpatsko-dukelské,
Opavsko-ostravské a Pražské operaci Sovětské
armády.
Své mládí prožil v městě Zdolbunov v Rovenské
oblasti v severozápadní části Ukrajiny.
Spolu se dvěma sourozenci, sestrou a bratrem,
vyrůstal v dělnickém prostředí. Celá rodina žila
a cítila česky. Oba prarodiče pocházeli od Pardubic
a na Volyňsko je v 70. letech 19. století
přivedla bída a nouze o práci. Vladimíru Paličkovi
a jeho sourozencům byla od nejútlejších
let vštěpována láska ke staré vlasti.
Školní vzdělání získával Palička ve svém rodišti,
studoval na železniční průmyslové škole,
chtěl se stát strojvůdcem. Při přípravě přesunu
sovětské vojenské techniky do Besarábie
a Bukoviny v roce 1940 se jako mladý železničář
zúčastnil nakládání vojenské techniky
na železniční vagón. Velmi ho přitom zaujaly
tanky a tanková technika. Rozhodl se proto,
že požádá, aby mohl plnit základní vojenskou
službu v Rudé armádě u tankistů. Přišel však
rok 1941 a s ním i přepadení Sovětského svazu
nacistickým Německem. Palička musel opustit
studia a nastoupit jako totálně nasazený do
lokomotivní výtopny, kde se podílel na opravě
lokomotiv.
V létě roku 1942 se stal příslušníkem partyzánského
oddílu Medvědova. Působil zpočátku
Vladimír
Palička se
zúčastnil
i vzpomínkových
akcí, které
radnice
Prahy 8
pořádala
v souvislosti
s Operací
Anthropoid
V roce 2009 vydala Praha 8 vzpomínkovou kniha
Pod pancířem tanku k domovu
v průzkumu, později se podílel při sabotážích
na lokomotivách, vagónech a na tratích.
Koncem téhož roku byl zatčen, sám o tom
vyprávěl: „Po gestapáckém způsobu výslechu
jsem padl do mdlob a stejně jsem nevěděl,
o co jde. Kruté výslechy se opakovaly. Po
krátkém oddechu jsem byl používán na úklid
chodeb, schodů, záchodů, mytí nádob od lidských
výkalů, kterými byla vybavena každá
cela pro mimořádné okolnosti….. Až 18. dubna
1943 jsem byl náhle propuštěn s příkazem, že
musím opět nastoupit do práce ve výtopně lokomotiv
ve Zdolbunově.‟
Po vítězství Rudé armády v roce 1944, kdy
byla německá vojska vytlačena z pravobřežní
Ukrajiny na západ, se 15. března Vladimír
Palička přihlásil v Rovně k československým
tankistům, kteří se sem na Volyňsko spolu
s ostatními příslušníky 1. čs. samostatné brigády
v SSSR přesunuli po ukončení bojů o Kyjev,
Čerňachov, Bílou Cerkev a Žaškov, aby opravili
nebo doplnili svou bojovou techniku a posílili
své prořídlé řady čerstvými posilami.
Po válečných letech, o kterých Palička vypráví
ve své knize Pod pancířem tanku k domovu,
se mu splnilo přání stanout živý a zdravý
v zemi svých předků.
V Česku prožil další život. Zůstal v armádě,
zastával většinou funkce pedagogického
zaměření: v tankovém učilišti, ve Vyšší škole
důstojníků tankového vojska a na Vojenské katedře
Karlovy univerzity. Poté se ve výzkumném
ústavu podílel na modernizaci obrněné
techniky a modernizaci její údržby. Po roce
1989, kdy byl již v důchodu, se aktivně podílel
v ČSBS a v ČsOL na přednáškových, filmových
a publicistických akcích. Byl iniciátorem rekonstrukce
památek na Olšanských hřbitovech
a odhalení pamětních desek 1. a 2. odboje.
Z jeho iniciativy se realizoval po letech usilovné
práce Památník československým zahraničním
vojákům, účastníkům 2. světové války, na
Vítězném náměstí v Praze 6. K 60. výročí osvobození
byl z jeho iniciativy odhalen pomník na
Vítkovickém stadionu v Ostravě, věnovaný ostravským
dobrovolníkům.
Palička byl čestným občanem městské části
Praha 8. Za své bojové zásluhy obdržel mnoho
vyznamenání, mj. dvakrát Válečný kříž ČSR
1939, čs. medaili Za chrabrost, čs. vojenskou
medaili Za zásluhy II. stupně, Řád rudé zástavy,
Řád rudé hvězdy, Záslužný kříž I. a II.
stupně a mnoho dalších.
Plukovník Ing. Vladimír Palička, čestný člen
ANLET, zemřel 14. prosince 2012, krátce před
svými devadesátými narozeninami, v Ústřední
vojenské nemocnici v Praze.
Na plukovníka Paličku budeme stále vzpomínat
jako na energického člověka, kterého
zajímá život a dokáže své životní zkušenosti
předávat mladým lidem formou poutavého vyprávění
plného optimismu i vtipu.
Čest jeho památce.