You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
č e r v e n 2013<br />
Osmička<br />
měsíčník Městské části <strong>Praha</strong> 8<br />
11<br />
Životní prostředí<br />
Jak se u nás zabydlely poštolky<br />
V předloňském roce se v průběhu<br />
první půlky dubna objevila v našem<br />
nově přichystaném truhlíku<br />
s hlínou na jahody pěkně vytvarovaná<br />
jamka. Bylo to potom, co<br />
jsme na týden odjeli z bytu. Následně<br />
jsme zjistili, že si ho vybraly<br />
poštolky obecné, které neměly<br />
kam hlavu složit. Celkem ze šesti<br />
vajíček se nakonec vylíhly jen dvě<br />
samičky.<br />
Vloni jsme pro budoucí osazenstvo<br />
zhotovili velkou dřevěnou<br />
budku s „letovým trenažérem‟<br />
v podobě vodorovně přidělané<br />
větve na střeše. Dno nového příbytku<br />
jsme pěkně vystlali mulčem<br />
a čekali, jak to vše dopadne.<br />
„Jestlipak u nás opět letos zase<br />
založí novou rodinku,‟ honilo se<br />
nám hlavami. Většinou se totiž<br />
obě odchované samičky střídaly<br />
v návštěvách za oknem, v budce<br />
i na parapetu a vydržely u nás až do jara v blízkosti svého hnízdiště<br />
neukázal. Doslova urputným<br />
do jara. Občas si v průběhu zimy<br />
přiletěla přilepšit a dát si něco bojovým křikem a nálety zahnal<br />
dobrého k snědku i dospělá samička.<br />
svoji nevěstu do znovunabytého<br />
svoje dcerky a ihned začal lákat<br />
Jak se ukázalo, prostorná budka příbytku.<br />
byla velmi dobrá volba. V nastávajícím<br />
dubnovém čase hnízdění lí 7. dubna 2012 jsme se dočkali<br />
Přesně na velikonoční pondě-<br />
si přiletěl znovu prohlédnout svoje prvního sneseného vejce, které je<br />
staré místo náš známý „taťulda‟, spíše kulaté než podlouhlé a má<br />
který se celý půlrok od konce léta jemné červenohnědé skvrnění.<br />
Obě samičky zahřívající společnou snůšku<br />
Samička snesla další vejce hned<br />
následující den a poté ještě dalších<br />
pět. Poslední sedmé 18. dubna.<br />
Samička na nich začala pilně<br />
sedět a zahřívat je. Po 25 dnech<br />
pevného sezení, kdy ji sameček<br />
zásoboval chycenými hraboši, se<br />
vylíhlo pět bílých chundelatých<br />
písklátek. Když už byly dostatečně<br />
velké, dostaly všechny na<br />
pravou nožku prstýnek v podobě<br />
hliníkového kroužku s číslem a nápisem<br />
N. Muzeum <strong>Praha</strong>. To proto,<br />
abychom je poznali a případně<br />
se i třeba někdy dozvěděli, jak se<br />
mají a kde je jejich nový domov.<br />
O dalších 14 dnů později se ukázalo,<br />
že z mláďat vyrostly samé nádherné<br />
poštolčí princezny. Mláďata<br />
nakonec zdárně vylétla, zamávala<br />
nám křídly a už jsme je od té doby<br />
neviděli.<br />
Aby nám ale nebylo v podzimním<br />
období smutno, ta nejhladovější<br />
se rozhodla, že u nás zůstane.<br />
Přes zimu ji občas doprovodila<br />
i starostlivá dospělá samička, kterou<br />
jsme poznali díky kroužku na<br />
její levé noze.<br />
Fota: Jan a Blanka Šounovi<br />
Čtyři mladé<br />
poštolčí<br />
samičky<br />
pózují<br />
na budce<br />
Letošního jara jsme byli opět netrpělivostí<br />
bez sebe, jak to všechno<br />
u nás opět dopadne. To co se přihodilo,<br />
by nás ovšem nenapadlo ani<br />
v těch nejdivočejších snech. Mladá<br />
samička si k našemu nesmírnému<br />
překvapení přivedla svého vlastního<br />
nápadníka. Další dění za naším<br />
oknem však bylo ještě zajímavější<br />
a zcela neobvyklé. K tomuto novému<br />
osazenstvu se připojila i „mamina‟<br />
a obě poštolčí samičky začaly<br />
snášet do budky svoje vajíčka.<br />
Letošní snůška od zkušené dospělé<br />
samičky a její roční dcerky je nakonec<br />
devět vajec, na kterých sedí<br />
vedle sebe obě najednou jako dvě<br />
kvočny. (foto 2).<br />
A jak tento příběh bude pokračovat,<br />
na to si musíte počkat zase<br />
do příštího jara. Letošní koloběh<br />
poštolčího života v jejich obýváku<br />
i tam v polích za městem je<br />
v plném proudu. A my se při něm<br />
tedy rozhodně nudit nebudeme.<br />
Budeme jen zírat, co nám zase ta<br />
matička příroda vykouzlí za nová<br />
a nevšední překvapení.<br />
Jan a Blanka Šounovi