MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNÄ - FilozofickÃ¡ fakulta MU ...

MASARYKOVA UNIVERZITA 

V BRNĚ 

FILOZOFICKÁ FAKULTA 

Ústav české literatury a knihovnictví 

Kabinet knihovnictví 

Zákon o svobodném přístupu 

k informacím versus zákon na ochranu 

osobních údajů 

Bakalářská práce 

Autor práce: Jana Holá 

Vedoucí práce: Mgr. Věra Jurmanová Volemanová 

Brno 2005

Bibliografický záznam 

HOLÁ, Jana. Zákon o svobodném přístupu k informacím versus zákon na 

ochranu osobních údajů. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 

Ústav české literatury a knihovnictví, 2005. 79 s. Vedoucí diplomové práce 

Mgr. Věra Jurmanová Volemanová. 

Anotace 

Bakalářská práce „Zákon o svobodném přístupu k informacím versus zákon na 

ochranu osobních údajů“ poskytuje náhled na dvě základní lidská práva: právo 

na informace a právo na soukromí. V úvodní části tato práce krátce pojednává 

o vývoji lidských práv a jejich zatřídění v mezinárodním kontextu. Dále 

poukazuje na zakotvení práva na informace a práva na soukromí jak v České 

republice tak i v zahraničí s ohledem na výše uvedené zákony. Přehled 

zakotvení těchto práv je přiblížen z hlediska historie i současnosti. Hlavním 

cílem a zároveň metodou této bakalářské práce je rozbor výše uvedených 

zákonů s nahlédnutím na problematiku jejich vztahu. 

Annotation 

Bachelor work „Law of free access to information vs. Law of personal data 

protection” offers a view of 2 basic human rights: right for information and 

right of privacy. Prologue of the work briefly deals about development of 

human rights and its sorting within international context. Furthermore it deals 

about integration of rights for information and rights of privacy in Czech 

Republic as well as abroad (with reference to laws mentioned above). In 

addition it deals about historical development of these rights up to now with 

rights integration overview. Particular aim of this bachelor work is to analyse 

mentioned laws with insight into their relation.

Klíčová slova 

Právo na informace, právo na soukromí, legislativa ČR, zahraniční legislativa, 

zákony, osobní údaj, svobodný přístup k informacím. 

Keywords 

Rights of free access to information, right of privacy, legislation of the Czech 

Republic, laws, personal date, free access to information.

Prohlášení 

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen 

uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato 

diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a používána ke 

studijním účelům. 

V Brně dne 10. dubna 2005 

Jana Holá

Poděkování 

Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Mgr. Věře Jurmanové 

Volemanové za její odborné vedení, pomoc a připomínky k bakalářské práci.

Obsah 

ÚVOD …………………………………………………………………………… 8 

1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ …………………………………… 14 

2. ÚSTAVNÍ ZAKOTVENÍ PRÁVA NA PŘÍSTUP K INFORMACÍM 

A PRÁVA NA OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ ………………………. 18 

2.1. ÚSTAVNÍ LISTINA ČSR ………………………………………………... 18 

2.2. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ………………………………………… 19 

2.3. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD …………………………. 20 

2.3.1. Styčné body Listiny s právem na informace………………………… 21 

2.3.2. Styčné body Listiny s právem na ochranu osobních údajů ……… 22 

3. PRÁVNÍ LEGISLATIVA V ZAHRANIČÍ ……………………………… 24 

3.1. THE FREEDOM OF INFORMATION ACT ……………………………. 24 

3.2. GOVERNMENT IN THE SUNSHINE ACT …………………................. 24 

3.3.MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV... 25 

3.4. DOKUMENTY EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY EVROPY A 

EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ ……………………………………… 26 

3.5. PŘEHLED NAVAZUJÍCÍCH SMĚRNIC A DOPORUČENÍ …………… 28 

4. PRÁVNÍ LEGISLATIVA V ČESKÉ REPUBLICE …………………….. 31 

4.1. SVOBODNÝ PŘÍSTUP K INFORMACÍM …………………………….. 31 

4.1.1. Projednávání a schválení IZ ………………………………………… 32 

4.2. OBECNÁ ÚPRAVA IZ …………………………………………………. 35 

4.2.1. Účel IZ ………………………………………………………………… 37 

4.2.2. Vymezení pojmů v souvislosti s IZ ………………………………… 37 

4.2.3. Informace a informační povinnost ………………………………… 39 

4.2.4. Omezení práva na informace ……………………………………… 43 

4.2.5. Vliv IZ na činnost veřejné správy ………………………………… 50 

4.3. OCHRANA SOUKROMÍ ……………………………………………….. 55 

4.3.1. Projednávání a schválení ZOÚ …………………………………… 56

4.3.2. Účel ZOÚ ……………………………………………………………… 58 

4.3.3. Vymezení pojmů v souvislosti se ZOÚ ……………………………… 58 

4.3.4. Působnost ZOÚ ………………………………………………………… 61 

4.3.5. Povinnosti správců a zpracovatelů ………………………………… 62 

4.3.6. Úřad pro ochranu osobních údajů ………………………………… 66 

4.3.7. Ochrana práv subjektu údajů ………………………………………… 68 

4.3.8. Předávání osobních údajů do jiných států ………………………… 69 

5. VZTAH PRÁVA NA INFORMACE A PRÁVA NA SOUKROMÍ ……. 70 

ZÁVĚR …………………………………………………………………………. 72 

POUŽITÁ LITERATURA ……………………………………………………. 74 

PŘÍLOHY ………………………………………………………………………. 89

Úvod 

Je tomu dávno, kdy poprvé spatřil světlo světa „zákon“. Dokladem 

toho je dioritová stéla 1 , na níž je zaznamenán zákoník krále Chammurapiho 

z Babylónu. Právní normy se postupně formovaly po mnoha staletí s kulturní 

vyspělostí národů stejně tak jako lidská práva. Na samotný pojem lidských 

práv můžeme nazírat z pohledu mnoha vědních disciplín. Stěžejní význam má 

v tomto případě zejména věda o člověku, která zahrnuje jak vědy přírodní, 

medicínské, tak i vědy společenské. 

Jak se lidská práva vyvíjela? Zřejmě od doby, kdy vůbec život započal 

a kdy si člověk jako živoucí tvor počal uvědomovat sám sebe i své nároky na 

život. Šlo o nároky biologické, ekologické a etologické, které vyplývaly ze 

samotné přírody a které byly vázány na schopnost jedince tyto nároky 

uspokojit. Základní hodnotou těchto nároků se stalo zachování a ochrana života 

samotného. S nároky na kvalitu života vznikla přirozená práva, která se stala 

základním vzorem lidského chování potřebného pro zachování druhů živých 

tvorů. Odborníci na srovnávací ústavní právo považují archetypy lidského 

chování, které jsou ověřené potřebou a zkušeností, za základ lidských práv. 

Přirozená práva se stala vzorem i pro základní práva občanská, která jsou 

spojena se vznikem státu. 2 ∗ 

1 Nejrozsáhlejší a nejstarší dochovaný právní kodex. Stéla je vysoká 2,25 m; její reliéf 

zobrazuje krále Chammurapiho a boha Slunce; obsahuje 282 paragrafů s prologem a epilogem 

vytesaných klínovým písmem. Stéla byla nalezena při výkopech v Súzách, kam byla ve 12. 

stol. př.n.l. odvlečena elamskými kmeny jako válečná kořist. Nyní je uložena v Louvru. 

viz Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích.. Díl 2., G-L. Praha : Nakladatelský dům OP, 1997. 

s. 215 

2 BLAHOŽ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel. Srovnávací ústavní právo. 2. přeprac. 

vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. 479 s. 

∗ Poznámka: Zvykové právo (obyčejové) - bylo uplatňováno v rodových společnostech dávno 

před vznikem právních států. Zajímavé je, že i v některých vyspělých společnostech se stále 

uplatňuje. 

8

„Právy lidskými označujeme tedy ta práva a svobody, které soudobé 

lidské společenství obecně uznává za práva a svobody všech lidí, bez ohledu na 

stát ve kterém žijí a která mají především osobní charakter. Právy občanskými 

rozumíme ta práva, která vyplývají ze statusu člověka jako občana určitého 

státu.“ 3 Dnešní demokratická společnost v čele s různými mezinárodněprávními 

institucemi rozumí lidskými a občanskými právy: 

Principy, které se staly akceptované i závazné pro demokratickou 

euroamerickou oblast (takovéto principy mají nadústavní charakter; 

jsou vyjádřena v ústavě každého demokratického státu). 

Principy, které byly upravené výslovně ústavou nebo převzaty 

ústavními soudy z jiných již ústavně zakotvených lidských práv. 

Práva obsažená v mezinárodně právních aktech multilaterálního 

charakteru. 

Principy, které jsou zakotveny v právních aktech postupně vznikajících 

nadstátních útvarů. 

Katalog s obecným tříděním lidských a občanských práv byl historicky 

nejdříve uveden v mezinárodněprávních a ústavních aktech o těchto 

právech. 4 Novou koncepci třídění lidských a občanských práv ve 

sjednocující se Evropě, představuje Charta Evropské unie. 


vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. s. 161. 

4 Úmluva o ochraně lidských práv a svobod, ve znění protokolů č. 3, 5, 8 z roku 1950, přijatá 

ČSFR v roce 1992 pod č. 209/1992 Sb., Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských 

práv a základních svobod z roku 1952, přijatý ČSFSR v roce 1992 pod č. 209/1992 Sb.; 

Evropská sociální charta z roku 1961; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 

z roku 1966, přijatý ČSSR v roce 1976 pod č. 120/1976 Sb.; Mezinárodní pakt o 

hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, přijatý ČSSR v roce 1976 pod č. 

9

„Charta základních práv Evropské unie je společnou právně 

nezávaznou deklarací Evropské Rady, Evropské Komise a Evropského 

parlamentu“. 5 

Neznamená to, že by autoři Charty neuznávali tradiční obecné třídění 

předchozích mezinárodněprávních a ústavních aktů. Dle odborníků je „ […] 

opustili z toho důvodu, aby při vypracování textu Charty mohli vyjádřit rovné 

hodnotové postavení všech práv, která jsou do ní jako základní zahrnuta.“ 6 

V konečném důsledku to znamená pouze teoretické opuštění dosud 

mezinárodněprávně i ústavněprávně akceptovaného třídění lidských a osobních 

práv, v jehož pojetí jsou práva osobní a politická jednoznačně nadřazena 

hospodářským, sociálním a kulturním právům. Nové pojetí lidských a 

občanských práv Charty Evropské unie je významné a zajímavé pro jejich 

rovnocenné chápání, které vyjadřuje jednotné pojetí kvalit lidského života. 7 

Pro lepší orientaci i další souvislosti vyplývající z mojí práce, bych 

ráda uvedla přehled obecného třídění lidských a občanských práv i nové třídění 

těchto práv Chartou Evropské unie. 

Obecné tradiční třídění lidských a občanských práv : 

120/1976 Sb.; Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech 

z roku 1966, přijatý ČSFR v roce 1991 pod č. 169/1991 Sb. 


vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. s. 215. 

6 TAMTÉŽ, s. 217 

7 Odborníci na srovnávací ústavní právo poukazují na nutnost změn některých konkrétních 

ustanovení (způsob formulace) základních lidských práv Charty . Podle nich jsou tato 

ustanovení na mnoha místech pouze „deklaratorní“, t. z., že v ústavní a právní praxi mají 

neaplikovatelný charakter. 

viz BLAHOŽ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel. Srovnávací ústavní právo. 

2. přeprac. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. s. 231. 

10

Osobní práva a svobody – osobní nedotknutelnost, nedotknutelnost 

obydlí a dopravovaných zpráv, záruky proti neoprávněnému uvěznění, 

svoboda pobytu, svoboda vyznání , právo na soukromé vlastnictví, 

svoboda smýšlení. 

Politická práva a svobody – svoboda slova, tisku, šíření zpráv, 

svoboda shromažďovací, svoboda spolčovací, právo volební. 

Sociální, hospodářská a kulturní práva – svoboda práce, právo na 

práci, právo na odborové organizování, právo na nemocenské a sociální 

zabezpečení, právo na vzdělání, právo na ochranu zdraví. 

Nové třídění lidských a občanských práv zavedené Chartou Evropské unie: 

Práva vyjadřující lidskou důstojnost (v Chartě obecné označení 

Důstojnost; právo na život se zákazem trestu smrti, právo na integritu 

osobnosti, zákaz otroctví a nucených prací) 

Práva vyjadřující svobody ( v této kategorii jsou obsažena jak práva 

osobní, politická, tak i práva hospodářská a kulturní) 

Práva vyjadřující rovnost (tradiční rovnost před zákonem, práva 

dítěte) 

Práva vyjadřující solidaritu (souhrn práv artikuluje především práva 

hospodářská a sociální – tzv. třetí generace lidských práv, k nimž je 

zařazeno i právo na životní prostředí a právo na ochranu spotřebitele, 

jako práva čtvrté generace) 

11

Práva občanů (obsahuje práva, která vyplývají z institutu občanství 

EU; právo volit a být volen, právo na dobrou správu) 8 

Oblast „práva na informace“ a „práva na ochranu osobních údajů“, 

které se bude bezprostředně týkat mojí práce, se z hlediska třídění lidských a 

občanských práv Chartou Evropské unie nachází na pomezí práv osobních a 

politických v kategorii práv vyjadřující svobody. Tato dvě práva jsou v České 

republice garantována Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen 

Listina) 9 . Pro zajištění realizace těchto práv byl uveden v platnost zákon č. 

106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších 

předpisů (dále jen IZ) a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve 

znění pozdějších předpisů (dále jen ZOÚ). 

Zajištění práva na přístup k informacím je předpokladem naplňování 

demokratických principů, stejně jako zprůhlednění veřejné správy. Demokracie 

by měla zaručovat takové nástroje ke kontrole správy, které by zajistily její 

větší efektivitu a taktéž zabránily její korupci. V tom nejobecnějším smyslu je 

potřeba zajistit občanům přístup k informacím tak, aby mohli o sobě 

rozhodovat se znalostí věcí. 10 

Proti tomuto zajištění práva na přístup k informacím stojí ty informace, 

které vypovídají o určité fyzické osobě a představují údaje ze soukromí (osobní 

údaje) . Tyto informace jsou naopak právem na ochranu osobních údajů 

chráněny před zveřejněním. Není tedy divu, že tato dvě práva stojí v praxi 

často proti sobě a není lehké argumentovat pro to které právo. Vznik obou výše 


vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. 479 s. 

9 viz kapitola 2.3. Listina základních práv a svobod. 

10 MATES, Pavel. Ochrana osobních údajů. Praha : Karolinum, 2002. 71 s. 

12

uvedených zákonů provázela řada nejasností, jako i neochota některých 

vládních činitelů uvést tyto zákony v platnost. 

V úvodu jsem krátce nastínila základní vývoj lidských práv a svobod. 

Dále bude následovat přehled těchto práv, zejména jejich zakotvení v Ústavě, 

Listině; uzákonění v naší i zahraniční legislativě; zejména s ohledem na IZ a 

ZOÚ. Pro uvedení do problému vymezím před následujícími kapitolami 

základní pojmy. Hlavním cílem mé bakalářské práce a její náplní bude rozbor 

výše uvedených zákonů, vymezení vztahů mezi oběma právy (zákony) 

s vyplývajícími právními souvislostmi. Tato práce si neklade za cíl řešit, ale 

pouze nastínit v dostatečné šíři danou problematiku. 

13

1. Vymezení základních pojmů 

INFORMACE – samotný pojem „informace“ pochází z latinského slova 

„informare“, jehož význam je formovat; tvořit; uvádět ve tvar, podobu; vytvářet 

představu, pojem. Informaci řadíme k univerzálním pojmům, jako jsou například 

hmota nebo energie, přestože ji s těmito pojmy neztotožňujeme. 11 

S pojmem „informace“ se setkáváme velice často, téměř denně, zejména 

ve spojitosti s moderní společností, tzv. „informační společností“. Pojem 

informace se dá vysvětlit z mnoha hledisek. V obecném pojetí představuje 

informace jakékoliv sdělení, které obohacuje vědomí příjemce. Z právního 

hlediska je výraz „informace“ spojován s tzv. právem na informace, čili 

s právem na tzv. svobodný přístup k informacím. 

Právo na informace a právo na svobodu projevu jsou jedny 

z nejzákladnějších politických práv občanů. Tato práva jsou zaručeny právními 

úpravami, které dávají možnost občanům svobodně vyhledávat, přijímat a 

rozšiřovat informace bez ohledu na hranice státu. Právo vyhledávat a šířit 

informace je možno omezit pouze zákonnou úpravou ochrany osobních údajů. 

Zvláštního významu nabývají ty informace, které jsou rozšiřovány a získávány 

pomocí hromadných sdělovacích (informačních) prostředků. Rozumíme jimi 

veškeré zprávy, údaje, fakta a názory. 

Pro informace a data se používá v právní legislativě souhrnného pojmu 

„údaje“, přestože data a informace nejsou totéž. Sestavením dat (data odráží 

pouze realitu), jejich kombinací nebo jiným zpracováním, vzniká informace 

(informace představuje určitý poznatek). 

11 Podrobněji CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy. 

Praha : Karolinum, 1998. 179 s. 

14

Do počítačového a internetového práva dle právních úprav zahrnujeme 

data a informace, které jsou předmětem zpracování informačních technologií. 

Informace a data mohou mít majetkovou hodnotu nebo být předmětem ocenění. 

Chráněny bývají především autorským zákonem či zákonem proti nekalé 

soutěži. Jsou-li tyto informace součástí patentového řešení, bývají považovány 

za „vynálezy“. 

Přestože jsou informace chráněny a utajovány, ať již v soukromém zájmu 

jako obchodní tajemství nebo ve veřejném zájmu jako utajované skutečnosti, 

stanoví právo za určitých podmínek přístup k informacím. 12 

OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ – jedno ze základních lidských práv 

garantováno Listinou a některými mezinárodními smlouvami o lidských právech 

a základních svobodách. Zajištění ochrany osobních údajů vykonává nezávislý 

Úřad na ochranu osobních údajů. Ten disponuje jak dozorčí, tak sankční 

pravomocí. 13 

OSOBNÍ ÚDAJ – dle ZOÚ je osobním údajem jakýkoliv údaj, který se 

týká fyzické osoby, podle níž by se přímo či nepřímo dala vyčíst její identita. 

Zákon takovou fyzickou osobu označuje jako „subjekt údajů“. Není to však 

údaj, k němuž je zapotřebí nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních 

prostředků. 

Například jméno a příjmení takovýmto údajem obvykle nebude, protože 

stejné mohou mít i další osoby, ale pokud bude ve spojení s dalšími údaji 

(například adresou), stává se údajem osobním.Dokonce ani rodné číslo nebude 

považováno za osobní údaj, pokud stojí samo o sobě. Výjimkou je rodné číslo 

12 MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. vyd. I. díl, A-O. 

Praha : Linde, 2002. 983 s. 

13 TAMTÉŽ 

15

uvedené v evidenci obyvatel 14 , která je vedena v informačním systému 

správcem – Ministerstvem vnitra. Tyto údaje mohou být poskytnuty jen 

v případech, které stanoví zvláštní předpis. 

Zvláštní kategorií osobních údajů je tzv. „CITLIVÝ ÚDAJ“, který je 

chráněn ještě intenzivněji. Citlivý údaj vypovídá o národním, rasovém nebo 

etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, 

náboženství, filozofickém přesvědčení, trestné činnosti, zdravotním stavu, 

sexuálním životě fyzické osoby apod. Poslední novelizací ZOÚ byl mezi citlivé 

údaje přidán pojem „jakékoliv biometrické nebo genetické údaje subjektu 

údajů“. 

Rozvoj informačních technologií usnadňuje technicky získávat a 

zpracovávat různé údaje, a v důsledku toho dochází nejčastěji k úniku a zneužití 

výše uvedených údajů právě touto cestou. Zvýšená právní ochrana těchto údajů 

je garantována jak Listinou, tak i smlouvou o Evropském společenství. 15 Právní 

ochrana se vztahuje na všechny údaje o fyzické osobě. Proti údajům, které se 

negativně dotýkají osobnosti nebo soukromí fyzických osob, se uplatňuje 

ochrana osobnosti (viz níže). 16 

OCHRANA OSOBNOSTI – patří mezi prostředky ochrany základních 

lidských práv, obecně je upravena článkem 10 Listiny 17 a také dalšími právními 

14 V současné době uvažuje Ministerstvo informatiky České republiky o změně při používání 

rodných čísel k identifikaci obyvatel. K identifikaci obyvatel by mělo sloužit číslo sociálního 

pojištění, které je stejně jako rodné číslo desetimístné. 

15 Směrnice ES z roku 1995 a Úmluva Rady Evropy č. 108/1981 – viz kapitola 3.5. Přehled 

navazujících směrnic a doporučení. 


Praha : Linde, 2002. 983 s. 

17 viz kapitola 2.3. Listina základních práv a svobod. 

16

předpisy – občanským zákoníkem, trestním zákonem, zákonem o přestupcích, 

zákoníkem práce, autorským zákonem, zákonem o periodickém tisku atd. 

Ochrana osobnosti se bezprostředně týká pouze fyzických osob. Zahrnuje 

ochranu života, zdraví, občanské cti, lidské důstojnosti, jména a soukromí 

fyzické osoby i s jejími projevy osobní povahy. 18 

SVOBODNÝ PŘÍSTUP K INFORMACÍM – ústavně zaručené 

politické právo uplatňované v demokratické společnosti, vztahující se zejména 

k přístupu informacím ve veřejné správě. Zákonný rámec této právní úpravy 

v České republice tvoří Listina s návazností na Mezinárodní pakt o občanských a 

politických právech,Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a IZ. 

Tento zákonný rámec doplňuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní 

řád), ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace 

o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů a ZOÚ. 19 Podrobnější výčet 

informací o fungování tohoto zákonného rámce bude následovat v dalších 

kapitolách. 20 


Praha : Linde, 2002. 983 s. 

19 MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. vyd. II. díl, P-Z. 

Praha : Linde, 2002. s. 985-1482 

17

2. Ústavní zakotvení práva na přístup 

k informacím a práva na ochranu osobních 

údajů 

2.1. Ústavní listina ČSR (zákon č. 121/1920 Sb.) 

Již v první demokratické Ústavní listině Československé republiky, která 

byla publikována pod číslem 121 ve Sbírce zákonů a nařízení státu 

československého a uvozena zákonem ze dne 29. února 1920, bylo obsaženo 

zakotvení základních občanských svobod. Uvozovací zákon obsahoval 10 

článků. Autoři návrhu Ústavní listiny Československé republiky se inspirovali 

ústavami jiných zemí. Preambule byla převzata z americké ústavy z roku 1787, 

katalog občanských práv byl vytvořen podle vzoru rakouské prosincové ústavy 

z roku 1867. Částečně byly použity i předlohy anglické, švýcarské a německé. 

Práva a Svobody této Ústavní listiny Československé republiky 

obsahovala hlava pátá. Byla zaručena rovnost bez ohledu na původ, státní 

příslušnost, jazyk, rasu nebo náboženství. Dále byla zaručena svoboda osobní 

zahrnující možnost, aby se každý občan mohl usadit, nabývat nemovitostí a být 

výdělečně činný. Stejně tak byla zakotvena svoboda domovní s konstatováním, 

že právo domovní je neporušitelné. Svobodu tisku, právo shromažďovací a 

spolkové zaručovala další ustanovení této hlavy ústavní listiny. Ochrana 

soukromí byla vyjádřena v této ústavní listině ustanovením § 116, které 

zaručovalo listovní tajemství s odkazem na příslušný zákon. 21 

21 MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. 

Praha : Linde, 2003. 673 s. 

18

Hlava pátá, článek X., § 107 : „Svoboda osobní se zaručuje. Podrobnosti 

upravuje zákon jako součást této ústavní listiny.“ 22 

Práva vyjadřující svobody byly tedy Ústavní listinou Československé 

republiky zaručeny, i když ji doprovázel zákon z dnešního pohledu nedokonalý. 

Zákon jako takový se tehdy přímo nezabýval svobodným přístupem 

k informacím či ochranou osobních údajů. Bohužel další vývoj práv vyjadřující 

svobody byl od 50. let 20. stol. do listopadu roku 1989 politickou situací 

v Československé republice znemožněn. 

2.2. Ústava České republiky 

V každé demokratické zemi je snahou ochránit lidská práva a svobody. 

Jde zásadně o upřednostnění lidských práv ve střetu se státní mocí. Ústavní 

právo obsahuje právě takové právní předpisy, jež zohledňují zejména základní 

lidská práva a svobody občanů. Hlavním pramenem ústavního práva je Ústava 

České republiky 23 . Po listopadu 1989 byla změněna (vypuštěna) ustanovení 

Ústavy z roku 1960, která zahrnovala vedoucí úlohu KSČ. Ústava České 

republiky 1/1993 Sb., je uvozena preambulí a její obsah je rozdělen do osmi 

hlav, které se člení na sto třináct článků. Samotná Ústava garantuje a chrání 

výše uvedená práva jen ve velmi obecné rovině. 

Ke změně nebo doplnění Ústavy může dojít jen ústavním zákonem. 

Ústavní zákon se od tradičního liší tím, že jeho změny nebo doplnění musí být 

22 MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. 

Praha : Linde, 2003. s. 354. 

23 Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 

Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb. a 515/2002 Sb.) [online]. [cit. 2005-04-02]. 

Dostupné z: < http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html >. 

19

schváleny 3/5 většinou všech poslanců Poslanecké sněmovny a 3/5 většinou 

senátorů v Senátu. 24 

V roce 2004 vstoupila naše krajina mezi státy Evropské unie, a tudíž 

v této souvislosti vyplývají pro Českou republiku jisté povinnosti, zejména 

v oblasti práv. 

V říjnu 2004 byla premiérem Stanislavem Grossem a ministrem 

zahraničí Cyrilem Svobodou v Římě podepsána Evropská ústavní smlouva. 

Aby tato smlouva mohla vejít v platnost, musí být do konce října 2006 

ratifikována všemi členskými státy Evropské unie. 25 O způsobu ratifikace 26 této 

smlouvy v České republice se v současné době jedná na půdě Parlamentu. 

Názory na přijetí této ústavní smlouvy se na naší politické scéně velice různí. 

Všeobecně se očekává, že o jejím přijetí rozhodnou občané v referendu. 

Pokud bude Evropská ústavní smlouva přijata, bude nadřazena ústavám 

jednotlivých členských států i jejich právním řádům. To by znamenalo značný 

posun v pojetí dosud platných práv států Evropské unie. 

2.3. Listina základních práv a svobod 

Součástí Ústavy České republiky a hlavním dokumentem zakotvujícím 

lidská práva a svobody je Listina. 27 

24 ŠTEFKA, Vladislav. Právní řád : (základní kurz). Vyd. 2. I. díl. Ve Zlíně : Univerzita Tomáše 

Bati ve Zlíně, 2004. 106 s. 

25 Ústavní smlouva Evropské unie je podepsána [online]. [cit. 2005-04-11]. Dostupné z: 

< http://www.novinky.cz/04/28/31.html >. 

26 viz čl. 10 Ústavy ČR, kapitola 3.4 Dokumenty Evropského parlamentu, Rady Evropy a 

Evropských společenství. 

27 

Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ze 

dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního 

pořádku České republiky). 

20

„Listina základních práv a svobod především zaručuje, že základní 

práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, a 

to pro všechny osoby pohlaví, barvy pleti, rasy, jazyka, náboženství či víry, 

politického přesvědčení, majetku či národnostního nebo sociálního původu“. 28 

Původně se měla stát Listina také základní právní normou určující právo 

na informace (článek 17). K efektivnímu uplatnění práva na informace je podle 

navrhovatele zákona o svobodě informací pana Kužílka zapotřebí právě onoho 

zákona vymezujícího potřebné nástroje a přesná pravidla, jako lhůty, proces 

odvolání a další podrobnosti. „Bez těchto podrobností stanovených zákonem by 

byla přímá vymahatelnost v praxi jen velmi obtížná“. 29 

Článek 10 Listiny zabezpečuje osobnostní právo, které je podrobněji 

rozvedeno v občanském zákoníku (§11 až §16) a také ochranu osobních údajů. 

2.3 .1. Styčné body Listiny s právem na informace 

Článek 17 

„(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. 

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem 

nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a 

informace bez ohledu na hranice státu. 

(3) Cenzura je nepřípustná. 

28 ŠTEFKA, Vladislav. Právní řád : (základní kurz). Vyd. 2. I. díl. Ve Zlíně : Univerzita Tomáše 

Bati ve Zlíně, 2004. s. 66 

29 KUŽÍLEK, Oldřich – ŽANTOVSKÝ, Michael. Svoboda informací : svobodný přístup 

k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 2001. s. 16 

21

(4) Svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, 

jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a 

svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného 

zdraví a mravnosti. 

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným 

způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví 

zákon.“ 30 

První dva odstavce článku 17 Listiny jsou takzvaně „samovykonatelné“. 

Jde tedy o to, že jimi stanovené právo lze vymáhat i bez běžného zákona. Oproti 

tomu odstavec (dále jen odst.) (4) (omezovací) vyžaduje ke své realizaci 

konkrétní zákon. Odst. (5) stanoví povinnosti úřadům poskytovat informace o 

své činnosti, aniž by byly dotázány. Blíže tuto skutečnost upřesňuje IZ v 

ustanovení § 5. 31 

2.3.2. Styčné body Listiny s právem na ochranu osobních 

údajů 

Článek 10 

„ (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, 

dobrá 

pověst a chráněno jeho jméno. 

30 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny 

základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 

2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. [online]. [cit. 2005-04-01]. Dostupný z : 

. 

31 KUŽÍLEK, Oldřich – ŽANTOVSKÝ, Michael. Svoboda informací. Svobodný přístup 

k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 2001. 182 s. 

22

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do 

soukromého a osobního života. 

(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, 

zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“ 32 

Taktéž článek 10 Listiny je doplněn ZOÚ, který chrání tyto práva dle 

mínění jeho autorů o něco šířeji. Na rozdíl od Listiny, ZOÚ, neužívá termínu 

„rodinný život subjektu údajů“, ale „osobní život subjektu údajů“. Dle autorů 

zákona je jejich termín obsažnější, neboť rodinný život je součástí osobního 

života subjektu údajů. Nicméně je třeba mít na zřeteli, že Listina jako taková má 

při aplikaci ZOÚ i dalších zákonů přednost před obecnou právní úpravou 

zákona. Zákony je proto třeba provádět v mezích této Listiny. 33 



2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. [online]. [cit. 2005-04-01]. Dostupný 

z www: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. 

33 KUČEROVÁ, Alena, et al. Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. Praha : C. H. 

BECK, 2003. 388 s. 

23

3. Právní legislativa v zahraničí 

3.1. USA – The Freedom of Information Act 

Od 18. století bylo v demokratických zemích zaručeno právo na 

svobodu slova a projevu. Právo na svobodný přístup k informacím byl ale 

zakotven v právních systémech mnoha zemí až ve druhé polovině 20. století. 

Průlomem v této oblasti práva se stal americký Zákon o svobodě informací 

(Freedom of Information Act) z roku 1966. 34 

I tento zákon se po mnoho let dále rozvíjel a byl doplněn celou řadou 

novel a zákonů. Jedním z nich je i Zákon o svobodě elektronických informací 

(Electronic Freedom of Information Act), který pomáhá zajišťovat poskytování 

informací elektronickou cestou. 35 

3.2. Government in the Sunshine Act 

Dalšími zákony, které navazují na zákony o svobodném přístupu 

k informacím jsou zákony z oblasti tzv. „zákonů denního světla“ („government 

in the sunshine laws“). V USA byl tento zákon (Government in the Sunshine 

Act) přijat již v roce 1976. Jeho hlavním účelem je zpřístupnit jednání úřadů. 

Nejdůležitější principy „Government in the Sunshine Act : 

zákon stanoví, že každé jednání úřadu musí být veřejné 

34 Podrobněji viz Zákon o svobodě informací [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.otevrete.cz/index.php?id=97&akce=clanek >. 

35 Podrobněji viz The Freedom of Information Act [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

24

stanoví podmínky provedení veřejnosti jednání (způsob a termín 

oznámení jednání, zpřístupnění zápisu či záznamu jednání aj.) 

vymezuje případy, které opravňují k omezení veřejnosti jednání; 

stanoví pravomoci soudů, včetně příkazu, aby úřad dal veřejnosti k 

dispozici dosud utajované zápisy a záznamy 36 

3.3. Mezinárodní dokumenty základních lidských práv 

Lidská práva a svobody v obecném smyslu byla zakotvena v mnoha 

mezinárodních dokumentech, v tzv. mezinárodních aktech multilaterálního 

charakteru. Těmto mezinárodním úpravám předcházely ústavní zakotvení 

lidských práv jednotlivých států. Jedná se zejména o Magnu Chartu Libertatum 

37 z roku 1215, Prohlášení nezávislosti USA z roku 1776, Deklarace práv 

člověka a občana z roku 1789 ve Francii a první cyklus Dodatků k Ústavě USA 

z roku 1791. 

Prvním mezinárodním nezávazným univerzálním aktem o lidských 

právech je Deklarace Spojených národů OSN z roku 1942. Dalším již závazným 

aktem je Charta OSN z roku 1945. Takovýmto aktům však bývá vytýkána 

značná míra obecnosti. V současné době je trendem zakotvení lidských práv 

v postupně vznikajících nadstátních útvarech – například Evropské unii. Snahou 

36 viz FOIA a Sunshine stručně [online]. 2004, [cit 2005-04-02]. Dostupné z: 


37 „15. 6. 1215 vydal anglický král Jan Bezzemek dokument Magna Charta Libertatum, který 

se stal základem anglického a amerického práva. Magna charta libertatum = Velká listina 

svobod je základní zákon anglické stavovské monarchie omezující pravomoc panovníka ve 

prospěch šlechty a měšťanstva. Ustanovoval, že žádný svobodný obyvatel nesmí být 

pronásledován nebo zatčen bez zákonného rozsudku.“ viz Červen [online]. 2004, [cit. 2005-04- 

09]. Dostupné z: . 

25

těchto trendů je hlavně jednotnost konceptu, ale i kvalita těchto práv závazných 

pro celé společenství občanů Evropské unie. 38 

3.4. Dokumenty Evropského parlamentu, Rady Evropy a 

Evropských společenství 

Některé mezinárodní smlouvy o lidských právech jsou bezprostředně 

závazné a mají přednost před zákonem. To znamená, že pro Českou republiku 

mají tyto dokumenty charakter mezinárodních závazků (viz článek 10 a) 

Ústavy České republiky, zákon č. 1/1993 Sb.). Hlavní úlohu v tomto směru 

sehrála Rada Evropy – organizace demokratických států založená v roce 

1949. 39 Článek 10 a) Ústavy České republiky, zákon č. 1/1993 Sb. 

„(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České 

republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. 

(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu 

Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu 

daného v referendu.“ 40 

V oblasti ochrany soukromí a svobody informací jsou to zejména tyto 

mezinárodní smlouvy: 

38 BLAHOŽ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel. Srovnávací ústavní právo. 2. 

přeprac. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. 479 s. 

39 Podrobnější informace o činnosti Rady Evropy v oblasti ochrany osobních údajů viz 

Council of Europe [online].2004, [cit. 2005-04-02].Dostupné z: 

. 

26

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 

(Sdělení č. 209/1992 Sb.federálního ministerstva zahraničních věcí o 

Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění 

protokolů č. 3, 5 a 8) 

Článek 8 

„ (1) Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného 

života, obydlí a korespondence. 

(2) Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě 

případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické 

společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, 

hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, 

ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“ 41 

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 

(Vyhláška č. 120/1976 Sb. ministra zahraničních věcí o Mezinárodním 

paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o 

hospodářských, sociálních a kulturních právech; Sdělení č. 169/1991 

Sb. federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k 

Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech) 

Článek 19 

„(1) Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky. 

41 viz Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a další smluvní dokumenty na tuto 

Úmluvu navazující [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.e-law.cz/zakony/euumluva.htm >. 

27

(2) Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu 

vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez 

ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění 

nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby. 

(3) Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese 

zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým 

omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a 

jež jsou nutná: 

a) k respektování práv nebo pověsti jiných; 

b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo 

veřejného zdraví nebo morálky.“ 42 

3.5. Přehled navazujících směrnic a doporučení 

Pro větší jednotu a právní soulad mezi státy Evropské unie byly přijaty 

některé další dokumenty týkající se jak svobodného přístupu k informacím, tak i 

ochrany osobních údajů: 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 

listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru: Tato 

směrnice si klade za cíl sblížení pravidel poskytování informací ve 

všech státech Evropské unie. Její snahou je upřednostnění elektronických 

nástrojů zejména v komunikaci ve veřejné správě, ale také usnadnění 

přístupu občanům k veřejným dokumentům a informacím. Směrnice je 

benevolentní k členským státům v rozhodnutí, které informace a 

dokumenty mají být veřejně dostupné, jakož i k výši poplatků za jejich 

poskytnutí. Pokud některé členské státy upřednostní vybírání poplatků za 

42 viz Mezinárodní závazky České republiky [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


28

poskytnutí informace, nesmí tento poplatek překročit náklady spojené 

s poskytnutím informace. 43 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 

2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení 

směrnice Rady 90/313/EHS 44 

Doporučení R (2002) 2 – Výboru ministrů členským státům o přístupu 

k úředním dokumentům, přijaté Výborem ministrů 21. února 2002 na 

784. schůzi náměstků ministrů 45 

Vysvětlující memorandum k Doporučení R (2002) 2 Výboru ministrů 

členským státům o přístupu k úředním dokumentům 46 

Úmluva č. 108 o ochraně osob se zřetelem na automatizované 

zpracování osobních dat (Convention for the protection of individuals 

with regard to automatic processing of personal data) 47 

43 viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. 

Dostupné z: < http://www.otevrete.cz/index.php?id=539&akce=clanek>. 

44 Podrobněji viz KORBEL, František.. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu 

k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář Praha : Linde, 

2004. 295 s. 

45 

Podrobněji viz Doporučení R (2002) 2 [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


46 Podrobněji viz Vysvětlující memorandum k Doporučení R (2002) 2 Výboru ministrů 

členským státům o přístupu k úředním dokumentům [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. 

Dostupné z: < http://www.otevrete.cz/index.php?id=349&akce=clanek >. 

47 Podrobněji viz Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních 

dat [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.uoou.cz/umluva.php3 >. 

29

Dodatkový protokol k Úmluvě č. 108 o ochraně osob se zřetelem na 

automatizované zpracování osobních dat 48 

Doporučení Č. R (87) 15 Výboru ministrů členským státům o úpravě 

používání osobních dat v policejním sektoru 49 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 

o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o 

volném pohybu těchto údajů. 50 

48 Podrobněji viz Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na 

automatizované zpracování osobních údajů (ETS 108) o orgánech dozoru a toku údajů přes 

hranice [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.uoou.cz/umluva_dod_prot.doc >. 

49 Podrobněji viz MATES, Pavel – NEUWIRT, Karel. Právní úprava ochrany osobních údajů 

v ČR : znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů : 

vybrané předpisy EU : Poznámkové vydání se zapracovanou důvodovou zprávou. Praha : 

IFEC, 2000. 116 s. 

50 Podrobněji viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o 

ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto 

údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.uoou.cz/smernice.php3 >. 

30

4. Právní legislativa v České republice 

4.1. Svobodný přístup k informacím 

Ve výše uvedených kapitolách jsem zmínila, jak je právně ustanoven a 

zakotven svobodný přístup k informacím. Tato práva by se jistě dala zkoumat 

nejen z pohledu ústavního, občanského a správního práva, ale také z hlediska 

etického. 

Žijeme v moderní, takzvaně informační společnosti. Každý z občanů 

demokratické společnosti může obecně svá práva naplnit tím, že má možnost: 

Svobodně vyhledávat informace 

Svobodně šířit informace 

Svobodně přijímat informace 

Ve své práci se zaměřím zejména na ty informace s kterými disponuje 

státní správa a které má občan právo se dozvědět. Zatímco úkolem autoritativní 

společnosti je veškeré informace utajit, demokratická společnost je 

přesvědčena, že úřady mohou pracovat s větší efektivitou, budou-li pod 

kontrolou veřejnosti. 

Zpravidla se rozlišuje mezi uplatněním přístupu diskrétnosti, podle 

kterého je určeno, jaké druhy informací jsou veřejné, či přístupu publicity, 

podle kterého je naopak definováno, jaké druhy informací přístupné nejsou. 51 

Uplatnění publicity bývá využíváno v demokratických společnostech a 

je ve shodě s etickými principy: 

51 ČINČERA, Jan. Informační etika : Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: 

Masarykova univerzita, 2002. 81 s. 

31

„Práce úřadu je efektivnější 

Větší zájem obyvatelstva o politiku 

Vytvoření ideálních podmínek pro hledání dohody 

Vyhovuje principu spravedlnosti“ 52 

Právo na informace se ale velice snadno může dostat do sporu hned 

s několika jinými právy. V našem případě jde o problémy či kolize s právem na 

soukromí. Těžko lze očekávat, že právo jako takové tyto konflikty definitivně 

vyřeší. Jistý citlivý náhled na tento problém přináší Jitka Hurychová: „Kromě 

legislativních opatření je zapotřebí formulovat nové etické zásady a principy, 

které by byly zaměřeny zejména na tvorbu, distribuci a užívání informací“. 53 

4.1.1. Projednávání a schválení IZ 

Zákon o svobodném přístupu k informacím čekal na schválení po 

společenském převratu v roce 1989 několik let. K zaručení práva na informace 

podle článku 17 Listiny 54 došlo schválením tohoto zákona v Poslanecké 

sněmovně 11.5.1999. Po jeho podepsání prezidentem a premiérem České 

republiky byl tento zákon dne 8.6.1999 vyhlášen v částce 39 Sbírky zákonů 

pod č. 106/1999 Sb., s účinností od 1.1.2000. 

S podivem byl zákon na informace o životním prostředí schválen a 

přijat asi o rok dříve než obecná podoba IZ. „Shodou politických okolností se 

obrátilo pořadí schválení těchto zákonů – životní prostředí, ač chystáno 


Masarykova univerzita, 2002. s. 26 

53 HURYCH, Jitka. Etika v informační společnosti . Národní knihovna : knihovnická revue 

[online]. 2003, roč. 13, č. 1 [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

54 viz kapitola 2.3. Listina základních práv a svobod 

32

později, prošlo přeci jen snadněji. Obecný zákon narazil na zavilejší odpor 

ochránců nadřazeného státu.“ 55 Ačkoliv byly některé právní aspekty 

formulovány v návrhu obecného zákona, objevily se prvně v zákonu o 

informacích ze životního prostředí. 

Jednotlivé kroky: 

1) V květnu 1997 občanské sdružení HOST vypracovalo návrh textu 

zákona 

2) Zásady návrhu: 

občan má právo na informace o všem, co se ho týká 

co není tajné (či zcela soukromé), je veřejné 

na přístup k informacím mají stejné právo všichni občané (nejen 

novináři) 

není třeba specificky odlišovat právo přístupu k informacím v různých 

oborech 56 různými normami. 57 

3) V září 1997 navrhli zásady zákona o informacích poslanci Občanské 

demokratické aliance Michael Žantovský a Oldřich Kužílek. Podle 

tohoto návrhu zákona měla veřejná správa povinnost poskytovat 

všechny informace, mimo ty, které by definoval tento zákon. Úřady by 

dále dle návrhu musely informace poskytovat automaticky, jiné 

bezprostředně na vyžádání a některé nejdéle do deseti dnů od podání 

žádosti nebo do dvaceti dnů po odvolání. V návrhu byly zmíněny i 

55 Oldřich Kužílek v předmluvě knihy: KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o 

svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. 

Komentář Praha : Linde, 2004. 295 s. 

56 Například obor životní prostředí, lidská práva apod. 

57 viz Historie zákona o svobodě informací [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


33

sankce, pokud by úřady neoprávněně odmítly informace poskytnout, do 

výše 50.000 Kč s následným zákazem činnosti. Dále byla součástí 

návrhu povinnost státní správy iniciativně zveřejňovat informace o své 

činnosti. 

4) V květnu 1998 byl návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou 

parlamentu, avšak následně vrácen Senátu k opětovnému projednání 

z důsledku „legislativních nedostatků“. Návrh Senátu se oproti 

poslanecké verzi lišil pouze v detailnějším rozpracování procesu žádosti 

o informaci a jejího poskytnutí ze strany veřejné správy. Cíl - zajistit 

ústavní právo na informace, garantovat nedotknutelnost práva na 

soukromí; osobní čest a ochranu před zasahováním do soukromého a 

rodinného života, zůstal společný. 

5) Ochrana osobnosti a soukromí: Návrh tohoto zákona odmítal 

zveřejňování informací o soukromí fyzickém osoby, jejím rasovém 

původu, náboženském vyznání, politických postojích apod. Dalším 

bodem o odmítnutí žádosti o informace bylo obchodní tajemství, 

označení informace za utajovanou skutečnost, předmět vyšetřování 

trestné činnosti nebo plnění úkolů zpravodajských služeb. 58 

6) Koncem února 1999, kdy byl pozměněný návrh zákona o svobodném 

přístupu k informacím schválen Parlamentem, byl opět několika 

senátními výbory vrácen k přepracování. Senátorům se také nelíbilo, že 

návrh zákona počítá v některých případech s tím, že lidé by úřadům za 

podání informací platili. Podle poslance Vyvadila by vysoké náhrady 

znemožnily občanovi tohoto zákona plně využívat. Pan Vyvadil dále 

dodal, že senátoři požadují ve všech případech zcela bezplatné 

58 Ustanovení § 8 Ochrana osobnosti a soukromí bylo v roce 2000 z IZ vyňato na nahrazeno 

ZOÚ 

34

podávání informací, připouštějí jen úhradu nezbytných výdajů, jako je 

například kopírování dokumentů. 

7) Zákon byl definitivně schválen Parlamentem 11. května 1999. 

8) IZ byl 8.6.1999 vyhlášen v částce 39 Sbírky zákonů pod č. 106/1999 

Sb., s účinností od 1.1.2000. 59 

4.2. Obecná úprava IZ 

Obecný IZ ze dne 11. května 1999, ve znění zákonů č. 101/2000 Sb., č. 

159/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb., prošel od jeho přijetí již několika změnami. 

V souvislosti s novou směrnicí Evropské unie 60 byla připravena Ministerstvem 

informatiky novela tohoto zákona. 

Cílem této novely je zpřesnění povinnosti při zveřejňování informací ve 

veřejné správě. Důležitým faktorem je zveřejňování informací a dokumentů 

nejen dálkovým přístupem (online), ale také povinnost zveřejňovat dokumenty 

v otevřených formátech (například XML). Taktéž tato novela přispívá ke 

zpřesnění vymezení okruhu informací, které je veřejná správa povinna 

poskytovat či zveřejňovat. 61 

Poskytované informace se v novele dále dělí na: 

59 viz Historie zákona o svobodě informací [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


60 viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. 

Dostupné z: < http://www.otevrete.cz/index.php?id=539&akce=clanek>. 

61 viz Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu 

k informacím [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2129 >. 

35

Informace o úřadu: může jí (jimi) být organizační struktura úřadu; 

důvod vzniku tohoto úřadu; personální obsazení; vynakládání 

finančních prostředků z veřejných rozpočtů; přehled nejdůležitějších 

předpisů, kterými se daný orgán řídí; sazebník úhrad za poskytování 

informací apod. 

Informace (dokumenty) vzniklé při plnění úkolů úřadu v rámci 

jeho kompetence: mohou jí (jimi) být rozbory; zprávy; studie; data 

z databází a podkladové dokumentace, získané za peníze z veřejných 

rozpočtů. 62 

Novela IZ je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení. Novela by 

měla nabýt účinnosti nejpozději v červenci roku 2005. 63 

Předmětem následujících pěti kapitol bude rozbor vybraných paragrafů 

IZ rozpracován s ohledem na tuto novelu. V citacích zákonu IZ vyznačím 

modře změny provedené výše uvedenou novelizací. 

4.2.1. Účel IZ 

62 Tyto dokumenty musejí být poskytovány všem za stejných, licenční smlouvou stanovených 

podmínek. Pokud je držitelem autorských práv třetí strana a pokud třetí strana nesouhlasí se 

zveřejněním, nemusí být dokument poskytován. 

63 viz Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu 


. 

36

§ 1„Zákon upravuje na základě práva Evropských společenství 

podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní 

podmínky, za nichž jsou informace poskytovány.“ 64 

[podmínky práva svobodného přístupu k informacím - v poslední 

novelizaci vypuštěno] 

Na základě IZ může kdokoli získat informace zejména od státních 

orgánů a institucí, které se týkají jejich činnosti, rozhodování nebo struktury. 

V souladu s evropským právem stanoví IZ podmínky, za kterých budou tyto 

informace poskytovány. 

4.2.2. Vymezení pojmů v souvislosti s IZ 

1) Žadatelem se pro účel IZ dle ustanovení § 3 odst. 1 rozumí každá 

fyzická nebo právnická osoba, která žádá veřejnou správu (úřad či 

instituci) o informaci. Slovem „každá“ je myšlena nejen dospělá osoba 

(občan), ale žadatelem může být i osoba nezletilá (dle § 7 občanského 

zákoníku – je fyzickou osobou živý člověk i počaté dítě, narodí-li se 

živé). Právnickými osobami dle §18 občanského zákoníku může být 

sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, 

jednotky územní samosprávy. Právnickou osobou není například 

neformální iniciativa občanů (sdružení není registrováno podle zákona 

č. 83/1990 o sdružování občanů Sb.). 65 

Identita žadatele je zjišťována povinným subjektem v rozsahu 

plynoucím z potřeb k vyřízení žádosti o informace. Pokud je žadatel 

64 Texty novelizovaných zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn 

a doplnění : zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím [online]. 

[cit. 2005-04-02]. Dostupné z: < http://www.micr.cz/files/2128/MI_106UZ.pdf >. 

65 TAMTÉŽ 

37

fyzickou osobou, zjišťování jeho identity může být provedena bez jeho 

souhlasu v souladu s § 5 odst. 2 písmeno a) ZOÚ. Pokud je žadatelem 

právnická osoba, vyplývá jeho identita například ze společenské 

smlouvy, zakladatelské nebo zřizovatelské listiny. 66 

Fyzické i právnické osoby se při vyřizování žádosti o informace mohou 

nechat zastoupit na základě plné moci jinou fyzickou či právnickou 

osobou. 

2) 

3) 

Zajištění dálkového přístupu k informaci: Dle ustanovení § 3 odst. 2 

by zajištění technického (dálkového) přístupu k informaci měl dle 

tohoto zákona umožňovat přístup neomezeného okruhu žadatelů k dané 

informaci bez jejich fyzické přítomnosti. Nejvíce smysluplným se jeví 

při zveřejňování informací vystavení těchto informací na webových 

stránkách sítě Internet. 

Informací se pro účel tohoto zákona dle § 3 odst. (dle novely 3) 

rozumí „[…] jakýkoli obsah nebo jeho část, kterému lze přisoudit 

určitý význam, bez ohledu na způsob záznamu, zejména písemný 

záznam na listině, uložený v elektronické podobě nebo jako záznam 

zvukový, obrazový nebo audiovizuální.“ 67 Dále autoři novely považují 

za informaci i tu, která vypovídá o činnostech povinného subjektu 

(instituce, úřadu) jako i výsledky práce těchto povinných subjektů. Za 

informaci se nepovažuje počítačový program. Celý odst. 3 ustanovení § 

3 IZ byl pro detailnější rozpracování pojmu „informace“ novelizační 

úpravou přidán. 




67 TAMTÉŽ + KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu 

k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. Praha : Linde, 

2004. 295 s. 47 

38

4) 

Zveřejněnou informací se dle ustanovení § 3 odst. (dle novely 4) 

rozumí taková informace, která může být vždy zpětně vyhledána či 

získána. Poskytnutí „zveřejněné informace“ nelze odmítnout. V případě 

jejího poskytnutí je dána přednost urychlenému odkázání žadatele na 

zveřejněnou informaci před vyřizováním konkrétní žádosti. Poznámka 

v odstavci 4 odkazuje na zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a 

podmínkách provozování veřejných a informačních služeb (knihovní 

zákon). 

5) Za doprovodnou informaci se dle ustanovení § 3 odst. (dle novely 5) 

považuje “[…] taková informace, která úzce souvisí s požadovanou 

informací“. 68 Může se jednat například o původ této informace, o 

informace o jejím počtu nebo důvodu odepření i době, po kterou důvod 

odepření trvá. 69 

4.2.3. Informace a informační povinnost 

Informační povinnost veřejné správy je uložena ustanovením § 2 odst. 

1a (dle novely odst. 2 a 3 ) IZ, ale i dalšími mezinárodními smlouvami o 

lidských právech, která jsou pro Českou republiku závazná a mají přednost 

před zákonem. 70 Dále informační povinnost vyplývá ze samotné Ústavy ČR, 

konkrétně z Listiny, článek 17. , odst. 5. 71 

Povinnost poskytovat informace dle ustanovení § 2 odst. 1 IZ mají 

například státní orgány; (dále dle novely) územní samosprávné celky; veřejné 




69 TAMTÉŽ 

70 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, čl. 19 viz kapitola 3.4. 

71 Listina čl. 17 viz kapitola 2.3.1. 

39

instituce hospodařící s veřejnými prostředky, které se souhrnně nazývají 

povinné subjekty. Jedná se především o poskytování informací, vztahujících se 

k působnosti těchto orgánů. 

1. Mezi státní orgány patří: 

a) Ústavní orgány státu zřízené Ústavou (Prezident, vláda, obě 

komory Parlamentu, soudy včetně Ústavného soudu, státní 

zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad a Česká národní banka.) 

b) Ústřední orgány státní správy zřízené zákonem č. 2/1969 Sb., o 

zřízení ministerstev jiných ústředních orgánů státní správy 

České republiky (např. : Ministerstvo financí, Ministerstvo 

zahraničních věcí, Ministerstvo práce sociálních věcí, 

ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, 

Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu a další), a 

jinými zvláštními zákony (např. Úřad pro ochranu osobních 

údajů, Český telekomunikační úřad, Veřejný ochránce práv, 

Správa úložišť radioaktivních odpadů a další). Územní orgány 

státní správy zřízené zvláštními zákony, které upravují jejich 

vznik a působnost v různých oblastech státní správy (územní 

finanční orgány, pracovní, stavební, katastrální, stavební, 

báňské, školské, matriční, živnostenské a další); těmito orgány 

jsou i orgány obcí a krajů. 72 Veřejné ozbrojené a neozbrojené 

sbory (Policie České republiky a její územní útvary, Správy 

sboru požární ochrany, zpravodajské služby, vězeňská služba 

aj.). 

2. Orgány územní samosprávy rozumíme: 

72 KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 

Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář . Praha : Linde, 2004. 295 s. 

40

Orgány obcí a krajů. Obvykle se jedná o obecní či městský úřad, 

úřad městské části či městského obvodu územně členěného 

statutárního města, magistrát statutárního města, Magistrát hlavního 

města Prahy a krajský úřad, které vyřizují žádosti o informace 

v prvním stupni . 

3. Povinnými subjekty rozumíme: 

„veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“. Veřejnou 

institucí může být subjekt, jehož založení a režim je odvozen 

z veřejného práva, jakož i z norem správního práva (nikoliv 

výlučně). Mohou jimi být například: 

a) veřejné ústavy (veřejné školy, veřejné nemocnice, Institut státní 

správy, Akademie věd, Grantová agentura a jiné rozpočtové a 

příspěvkové organizace aj.), 

b) veřejné podniky (Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková 

kancelář, Česká konsolidační agentura, Agentura pro podporu 

podnikání a investic CzechInvest, Středisko cenných papírů, 

Ředitelství silnic a dálnic ČR, Ředitelství vodních cest ČR aj.), 

c) veřejné fondy (Fond národního majetku, Státní fond životního 

prostředí, Státní zemědělský intervenční fond, Vinařský fond, 

Fond dopravní infrastruktury, Fond rozvoje bydlení, Fond dětí a 

mládeže, Státní fond kultury aj.), veřejné nadace (nadace a 

obecně prospěšné společnosti hospodařící s veřejnými 

prostředky), 

d) jiné veřejné instituce (například svazky obcí podle § 49 zákona 

o obcích, které jsou samostatnou právnickou osobou). 73 



41

Spornými povinnými subjekty se mohou stát zejména subjekty třetí 

skupiny – „veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“, jejichž 

doplnění nastalo po novele IZ., provedené zákonem č. 39/2001 Sb. U 

činnosti těchto subjektů se prolínají aspekty soukromoprávní 

s veřejnoprávními. 74 

V ustanovení § 2 byl novelizační úpravou přidán celý odstavec 2, 

který dále upřesňuje přehled povinných subjektů. Za ty se považují i „ […] 

právnické osoby, pokud byly zřízeny za účelem uspokojování potřeb 

veřejného zájmu, nevyvíjejí podnikatelskou činnost a jsou řízeny povinnými 

subjekty uvedenými v odstavci 1 nebo povinné subjekty uvedené v odstavci 

1 jmenují více než polovinu členů jejich správního, řídícího nebo 

kontrolního orgánu.“ 75 

Dále přehled povinných subjektů komentuje ustanovení § 2 odst. 2 

(dle novely 3) IZ. Jsou jimi: 

a) veřejnoprávní korporace odlišné od státu a územních 

samosprávných celků (například: Česká advokátní komora, 

Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká 

komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a 

techniků činných ve výstavbě, Komora auditorů České 

republiky aj.), 

b) některé fyzické osoby nadané výkonem veřejné moci (např. 

soudní exekutor, notář, finanční arbitr, lesní stráž, ředitel školy, 

děkan fakulty, rektor univerzity aj.), 

74 

KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 





42

c) některé právnické osoby nadané výkonem veřejné moci 

(například Všeobecná zdravotní pojišťovna), 

d) jiné orgány, které nejsou osobami, pokud rozhodují o právech a 

povinnostech třetích osob v oblasti veřejné správy. 76 

Rozdíl mezi těmito povinnými subjekty a subjekty z odst.1 je ten, že 

povinné subjekty vyjmenované v odst. 2 (dle novely 3) jsou IZ omezeny pouze 

na jejich rozhodovací činnost. 

4.2.4. Omezení práva na informace 

IZ obsahuje ustanovení, kterými lze přístup k informacím omezit. Jedná 

se o ustanovení § 2 (dle novely odst. 4 a 5), § 7, § 9, § 10, § 11 a § 12. 77 

Omezení práva na informace je taktéž shrnuto v článku 7, Usnesení 

vlády České republiky Č. 875 + 2P. 78 

Ustanovení § 2 (dle novely odst. 4) se týká osobních údajů a informací, 

na které se informační povinnost nevztahuje. Povinnost IZ je tímto odstavcem 

omezena, s odkazem na poznámku pod čarou, která poukazuje na ZOÚ a 

zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Pan Korbel 

v publikaci Právo na informace uvádí: „Úprava rozsahu působnosti zákona o 

svobodném přístupu k informacím negativní enumerací uvedenou pouze jako 

příklad a navíc mimo text právní normy v poznámce pod čarou vyvolává 

76 KORBEL, František.. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 

Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. Praha : Linde, 2004. 295 s. 

77 viz Příloha č. 1: Omezení práva na informace 

78 Podrobněji KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu 

k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. Praha : Linde, 

2004. s. 262-264 

43

značné rozpaky a nejistotu.“ 79 Podle jeho názoru poznámka pod čarou není 

závaznou. 

Dle odborníků je právě problém odepření informací z hlediska ochrany 

osobních údajů jedním z nejsložitějších. František Korbel 80 rozdělil tuto 

problematiku do oblasti práva hmotného a procesního: 

a) Právo hmotné 

Právo na ochranu před zneužíváním informací o své osobě 

vychází z hmotného práva, konkrétně z článku 10 odst. 3 Listiny 81 , ale 

také z ustanovení ZOÚ, který definuje pojem osobních údajů, jejich 

ochranu a základní podmínky jejich zpracování. Osobním údajem 

může být například jméno, příjmení, trvalé bydliště, podobenka a rodné 

číslo; subjektem údajů mohou být pouze fyzické osoby; povinným 

subjektem 82 může být například veřejná správa. 

Hlavní zásadou při zpracování osobních údajů je souhlas 

subjektu údajů. Pokud subjekt údajů tento souhlas ke zpracování 

osobních údajů povinným subjektům poskytne, vyhne se tak riziku 

následného konfliktu. Některé osobní údaje lze zpracovávat i bez 

souhlasu subjektu údajů dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. a)-f) ZOÚ. 

Dále je možné zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů na 

základě tzv. zákonných licencí a dalších zvláštních zákonů (§5, odst. 3 

IZ). 

79 KORBEL, František.. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 

Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. Praha : Linde, 2004. s. 31 



81 Článek 10 odst. 3 Listiny viz kapitola 2.3.2. 

82 Výklad pojmů: „subjekt údajů“ a „ povinný subjekt“ – viz následující kapitola. 

44

Přísnější je ochrana tzv. „citlivých údajů“, které jsou zvláštním 

druhem osobních údajů. Tyto údaje vypovídají např. o rasovém, 

národnostním nebo etnickém původu; o politických postojích, členství 

v odborových organizacích, náboženství, zdravotním stavu apod. 83 

Ustanovení § 9 zákona na ochranu osobních údajů připouští 

zpracování citlivých údajů jen v mimořádných situacích a s konkrétním 

souhlasem subjektu údajů. 

b) Právo procesní 

Výklad z hlediska práva procesního je dle odborníků ještě o 

něco komplikovanější. Jde o celé pochopení toho, jakým způsobem a 

podle kterého zákona bude mít povinný subjekt osobní údaje 

poskytovat a zda to bude dle hmotného práva přípustné. Odborníci se 

na tomto místě zmiňují o necitlivé novelizaci zákonem na ochranu 

osobních údajů. Pravdou je, že některá ustanovení doslovného výkladu 

IZ jsou v značném nesouladu (např. § 2 odst. 3 (dle novely 4) a § 5 

odst. 3). Pokud § 2 , odst. 4 IZ uvádí, že se nevztahuje na poskytování 

osobních údajů dle zvláštního předpisu, vyplývá z toho, že použití IZ 

není vyloučeno na odpírání osobních údajů. Pokud by došlo 

k poskytování osobních údajů v důsledku pozitivního vyřizování 

žádosti o informace, bylo by výsledkem absurdní zjištění, že poskytovat 

nelze ani ty osobní údaje, jejichž poskytnutí (viz a) Právo hmotné, 

odst.2 ) ZOÚ připouští. 

§ 2, odst. 4 IZ: „Zákon se nevztahuje na poskytování osobních 

údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.“ 

versus 

83 Výklad pojmu „citlivý údaj“ viz kapitola 1. 

45

§ 5, odst. 3 IZ: „Povinné subjekty, které vedou a spravují 

registry, evidence, seznamy a rejstříky obsahující informace, které jsou 

na základě zvláštního zákona každému přístupné, jsou tyto informace 

povinny zveřejňovat v přehledné formě způsobem umožňujícím 

i dálkový přístup. Na tyto subjekty se pro tento účel nevztahuje 

povinnost zamezit sdružování informací podle zvláštního právního 

předpisu.“ 84 

[v novelizační úpravě pojem údaje nahrazeno pojmem informace, 

přidán nový pojem evidence] 

Dle odborníků je § 2, odst. 3 (dle novely 4) IZ považován za matoucí a 

jeho jediný smysl je viděn v omezení podmínek pro poskytování osobních 

údajů s tím, že ZOÚ stanoví důvod pro poskytnutí či odepření informace 

(mimo § 5 odst. 3 IZ) a úkolem IZ bude stanovení postupu, kterým povinný 

subjekt na základě důvodu osobní údaje poskytne nebo rozhodne o (částečném) 

zamítnutí žádosti. 85 

Poslední odst. 5 § 2 IZ byl novelizační úpravou přidán. Zákon se 

nebude vztahovat na poskytování informací, které jsou předmětem duševního 

vlastnictví, pokud jsou v působnosti provozovatelů rozhlasového nebo 

televizního vysílání; škol; veřejných archivů; knihoven; Akademie věd České 

84 Texty novelizovaných zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a 

doplnění : zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím [online]. 




46

epubliky; kulturních institucí, jako jsou muzea, divadla, orchestry a další 

umělecké soubory. 86 

Dále lze omezit přístup k informacím ustanovením § 7 IZ, který 

odkazuje na zvláštní zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. 

Ten stanoví, které informace jsou považovány za utajované. Mohou to být 

takové informace, jejichž neoprávněným nakládáním by mohla být způsobena 

újma zájmům České republiky. K odepření takové informace nestačí pouze její 

charakter (materiální podmínka), ale také její označení v příslušném právním 

předpisu (formální podmínka). Teprve po splnění obou podmínek (materiální i 

formální), může být informace považována za utajenou skutečnost. Zajímavé 

je, že informace může být považována za utajovanou pouze po dobu, po kterou 

trvají důvody pro utajení informace (§ 6 zákona 148/1998 Sb.). 87 

Povinný subjekt není povinen poskytnout informace také dle ustanovení 

§ 9 IZ, který se váže k obchodnímu zákoníku. Obchodní tajemství definují 

společné znaky § 17 obchodního zákoníku, které musí být splněny: 

skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy, které mají alespoň 

potencionální hodnotu 

nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné 

podle vůle podnikatele mají být utajeny 

podnikatel sám zajišťuje utajení 88 

Také ochrana důvěrnosti majetkových poměrů může být důvodem 

k odmítnutí informace. Dle ustanovení § 10 IZ jsou za důvěrné považovány 


doplnění : zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím [online]. [cit. 2005-04- 

02]. Dostupné z: < http://www.micr.cz/files/2128/MI_106UZ.pdf >. 



88 TAMTÉŽ 

47

informace, které úřady získaly od fyzických či právnických osob v rámci 

daňového řízení, řízení o výběru poplatků, v rámci řízení o penzijním a 

zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení apod. U fyzických osob je část 

těchto informací již chráněna jako osobní údaje podle ZOÚ (viz § 2 odst. 4 IZ) 

a právem na ochranu osobnosti. 89 

Ustanovení § 11 IZ 90 obsahuje důvody, které umožňují nebo ukládají 

omezení práva na informace. Odstavec 1 uvádí důvody, pro něž povinný 

subjekt může (nikoli musí) poskytnutí informace omezit. Odstavec 2. a 4. 

naopak uvádí důvody, pro něž je subjekt povinný dané informace odepřít. 

Aby došlo k zamezení zneužití tohoto ustanovení, je povinný subjekt 

povinen dále postupovat dle § 12 IZ (viz následující §) a článku 4 odst. 4 

Listiny 91 a Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. M -1827/99. 

Instrukce ministerstva spravedlnosti č. M – 1827/99, § 1 odst. 3: 



90 K tomuto ustanovení se váže mnoho dalších předpisů. Jedná se o §3 odst. 4, § 12, §15, §19 

IZ; dále článek 17 odst. 4, článek 4 odst. 4 Listiny; zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, 

právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon); 

zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 207/2000 Sb., o 

ochraně průmyslových vzorů, zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových 

výrobků, zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech; zákon č. 137/1995 Sb. o ochranných 

známkách; zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů; zákon č. 408/2000 

Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin; zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a 

zeměpisných označení; § 13 odst. 5 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných 

architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě; § 116 

občanského a soudního řádu; § 49 soudního řádu správního; nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o 

platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí; § 8 

zákona o svobodném přístupu k informacím ze životního prostředí; článek 7 Metodického 

pokynu vlády, § 5 Instrukce 

91 viz Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny 


2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. [online]. [cit. 2005-04-01]. Dostupný z : 

< http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html >. 

48

„ (3) V pochybnostech, zda jde o informaci podle odstavce 1, vychází 

povinný subjekt také z toho, že právo na informace je ústavně zaručeným, 

politickým právem, jehož prostřednictvím se občané podílejí na výkonu státní 

moci a kontrole činnosti státních orgánů, a že přístup k informacím může být 

omezen pouze zákonem, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, 

bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a 

mravnosti“. 92 

Ustanovení § 12 IZ je společné pro všechny výše uvedené paragrafy 

(ustanovení) v této kapitole Omezení práva na informace. Povinný subjekt je 

tímto zavázán, aby při odepření informace (nebo její části – např. výmaz 

z textu), vždy poskytl doprovodnou informaci (§ 2 odst. 4), tzv. informoval 

žadatele o důvodu odepření informace i době, po kterou odepření bude trvat a 

kdy bude znovu žádost přezkoumána. Všeobecně je míněno, aby omezení 

k přístupu k informacím bylo uplatněno jen v nejmenším nutném rozsahu. 

Dále § 12 IZ vyžaduje vydání správního rozhodnutí o omezení 

poskytovaných informacích, který jasně vyplývá i ze znění novelizovaného 

ustanovení § 15 IZ. 93 

Oproti těmto výše uvedeným ustanovením, které se týkají odepření 

informace, stojí ustanovení § 19 IZ, které se týká mlčenlivosti jednotlivých 

pracovníků úřadu. V žádném případě není mlčenlivost překážkou 

k poskytování informací úřadem. Tím, že je umožněn přístup k informacím 

tímto zákonem, není porušena mlčenlivost uložena zvláštními zákony. Pokud 

je úředník pověřen ve své pracovní náplni poskytováním informací, nebude se 


Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář . Praha : Linde, 2004. s. 78 

93 KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon 

o právu na informace o životním prostředí. Komentář. Praha : Linde, 2004. 295 s. 

49

na něj ustanovení § 19 při jeho pracovní činnosti vztahovat. Pracovník bude 

mlčenlivostí vázán, jakmile se ocitne mimo své pracovní povinnosti (např. 

mimo pracovní dobu). 94 

4.2.5. Vliv IZ na činnost veřejné správy 

Odborníci nazývají veřejnou správu systémem, který řídí a usměrňuje 

značnou část veřejných záležitostí ve společnosti. 

Pokud má veřejná správa splňovat všechny atributy demokratické 

společnosti, je nutné, aby se snažila získávat informace od společnosti i od 

jejich jednotlivých členů. Takto získané informace jsou pro veřejnou správu 

jedinečnou zpětnou vazbou. „Jde o významný zdroj informací o dopadech 

vlastní činnosti, o tom, jak její rozhodnutí působí na společnost a její jednotlivé 

složky.“ 95 

Po desetiletí informační blokády, kdy se utajovalo téměř vše, se veřejná 

správa otevřela veřejnosti. Jednou z povinností úřadů veřejné správy je 

z hlediska IZ poskytování informací. Každý úřad je povinen zveřejňovat místo 

a způsob, jak lze efektivně získat příslušné informace. 

V České republice vznikl s využitím řady projektů „Portál veřejné 

správy“, který se stal první elektronickou bránou do úředního světa. Správcem 

tohoto Portálu je na základě zákona č. 365/2000 Sb., o informačních 

systémech veřejné správy Ministerstvo informatiky České republiky. Portál 



95 SKULOVÁ, Soňa. Veřejná správa a informace. In Svoboda projevu a tisku : sborník vybraných 

příspěvků z mezinárodních konferencí konaných ve dnech 5.-9. září 1994 Právnickou fakultou 

MU. Brno : Masarykova univerzita, 1995. Acta Universitatis Brunensis Iuridica; No 155. s. 115- 

118 

50

umožňuje občanům lepší orientaci ve veřejné správě, všechny informace na 

něm jsou poskytovány v souladu s IZ. 96 

Poslední novelizace IZ klade důraz zejména na zpřesnění povinnosti 97 

pro poskytování informací veřejnou správou.. Za jakých podmínek a jakým 

způsobem mají být tyto informace poskytovány, uvedu v následujících 

několika bodech. 98 

I) Poskytování informací zveřejněním: 

Zveřejněná je například taková informace, která je vystavena 

úřadem na vlastních webových (internetových) stránkách; informace 

musí být umístěna tak, aby mohla být zpětně vyhledána. Povinnost 

úřadu odkázat na zveřejněnou informaci je ošetřena ustanovením § 6 

IZ, kdy je stanovena lhůta pro toto oznámení, a to nejpozději do 7 dnů 

od vyžádání. 

a) Informace zveřejněné povinně (§ 5 IZ): Jedná se zejména o 

informace, které pojednávají o činnosti toho daného úřadu či 

instituce.Takovéto informace vypovídají o charakteristice 

daného úřadu; o působnostech a pravomocích; o organizační 

struktuře apod. Například povinný subjekt musí každoročně do 

1. března zpracovat výroční zprávu, v níž uvádí údaje o činnosti 

úřadu za minulý rok (viz § 18 IZ). 

96 viz Portál veřejné správy České republiky [online]. 2005, [cit. 2005-04-03]. Dostupné z: 

< http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/7205?docid=1 >. 

Další informace o činnosti veřejné správy jsou dostupné z: < http://www.ostosest.cz >. 

97 viz kapitola 4.2. Obecná úprava IZ 

98 viz Příloha č. 2 : Poskytování informací 

51

) Informace zveřejněné dobrovolně (§ 5 IZ): Úřady mohou na 

základě svého uvážení zveřejnit například takové informace, 

které by je mohly později ušetřit před množstvím dotazů ze 

strany občanů; úřad tak může rovnou žadatele odkázat na tyto 

zdroje (viz § 6 IZ). 99 

II) Poskytování informací na základě vyžádání (§ 13 IZ): 

Pokud chce kdokoliv získat od úřadu informaci, která nebyla 

prozatím zveřejněna, může o informaci zažádat. 

Formy poskytnutí žádosti: 

a) Ústní žádost: Takováto žádost může být podána jak osobně (při 

návštěvě úřadu), tak při telefonickém rozhovoru. Na ústní 

žádost je úřad povinen odpovědět stejně, jako by se jednalo o 

žádost písemnou. Ústní žádost nemůže vést k odvolání 

(například z důsledku nespokojenosti občana s poskytnutou 

informací), jelikož u ní nelze přesně doložit, jak zněla. 

b) Písemná žádost: Občan-žadatel podá svoji žádost buďto 

odesláním poštou nebo faxem; předáním u okénka pracovníkovi 

úřadu; elektronickou cestou. 

Formulace žádosti: 



52

V zájmu občana je, aby formuloval svoji žádost co 

nejzřetelněji, jelikož bude dle ustanovení § 14 IZ dále úřadem 

posuzována z formálního hlediska: 

a) 

b) 

c) 

Anonymity: Anonymní žádost se odkládá, nevyřizuje. 

Srozumitelnosti: Pokud není žádost dostatečně 

srozumitelná nebo je příliš obecná, je občan vyzván do 

sedmi dnů od podání žádosti k jejímu upřesnění; pokud 

žadatel do 30 dnů požadovanou informaci neupřesní, úřad 

rozhodne o jejím odmítnutí. Ze žádosti musí být evidentní, 

kterému úřadu je žádost určena. Novela IZ dále zpřesňuje 

údaje o žadateli, které musí žádost obsahovat (viz § 14, 

odst. dle novely 3). 

Vztahu k působnosti úřadu: Pokud se žádost nevztahuje 

k působnosti daného úřadu, je do tří dnů sděleno žadateli 

(s odůvodněním), že žádost nemůže být kladně vyřízena. 

Předpokládané náklady (§ 17 IZ): 

Úřad je v souvislosti s poskytnutím informace oprávněn 

žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené 

s vyhledáním informace. 

Úřad je povinen zveřejnit ceník služeb (například 

položky za materiálové náklady – cena papírů, kopií, disket a 

cenu za práci). Dle poslední novelizace bude úřad povinen 

oznámit žadateli před poskytnutím informace, zda od něj bude 

požadována úhrada a v jaké formě. 100 




53

Lhůta pro poskytnutí informace (§ 20 odst. 3 IZ): 

V první úpravě IZ byla lhůta pro poskytnutí informace 

15 dní, v roce 2000 byla prodloužena na 30 dní, v roce 2001 na 

22 dní. 101 Dle poslední úpravy IZ byla lhůta stanovena na 15 

dní (§ 14 odst. 3) s tím, že v závažných důvodech lze prodloužit 

lhůtu o 10 dnů (§ 14 odst. dle novely odst. 8). S ohledem na 

účinnost zákona je tato lhůta ošetřena dále ustanovením § 20 

odst. 3 IZ. O prodloužení lhůty je úřad povinen žadatele 

informovat. 102 

Nečinnost úřadu: 

Pokud se stane, že úřad na naši žádost nereaguje, dochází 

k tzv.“právní fikci negativního rozhodnutí“. 103 Novelizace IZ 

v tomto případě nečinnosti povinného subjektu (viz § 15 odst. 

4) poskytuje žadateli možnost podat stížnost ošetřenou 

ustanovením § 16a) dle novelizační úpravy. Podle předchozí 

zákonné úpravy IZ se měl možnost občan hájit proti nečinnosti 

úřadu pouze podáním odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula 

lhůta pro vyřízení žádosti, kterého lze využít pro odmítnutí 

informace úřady i nadále (viz § 16). 104 



102 viz Příloha č. 3: Lhůta vyřízení 



104 

Texty novelizovaných zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a 



54

4.3. Ochrana soukromí 

V dnešním moderním přetechnizovaném světě mají lidé stále větší 

potřebu chránit si své soukromí. Přesto těžko odolávají stále lákavějším 

nabídkám, které jim současný svět nabízí a často jsou pak nuceni se svého 

soukromí vzdát. Jedná se většinou o bankovní, přepravní nebo komunikační 

služby, bez kterých si dnešní člověk nedokáže běžné fungování představit. 

Společnost však zasahuje do soukromí občanů i tím, že shromažďuje 

spoustu údajů v souvislosti s jejich bezpečností, vzděláním a sociálními 

potřebami. 105 

V tomto duchu tedy ani demokratická společnost nedokáže zabránit 

zasahování do soukromí občanů. Přesto je povinností každé demokratické 

země poskytovat právní ochranu soukromí každému jednotlivci. „Právo na 

soukromí či soukromý život nezahrnuje pouze právo určit komu budou 

zpřístupněny určité údaje a možnost bránit se proti neoprávněným zásahům do 

intimní sféry. Jeho součást tvoří také závazek státu zajistit respektování tohoto 

práva.“ 106 

Ochrana soukromí spadá do sféry osobních práv, která jsou jako jiná 

práva legislativně chráněna a ošetřována na různých stupních úrovně. 

Podmínky, za kterých bude docházet k ochraně těchto výše uvedených práv, 

stanovují jak mezinárodněprávní dokumenty, tak zákony jednotlivých zemí. 

Již od 18. století se objevují první zákony, které toto výše uvedené 

právo akceptují. Jedná se například o zákon, jehož snahou bylo regulovat 

přístup k veřejným zájmům (Švédsko, 1776); zákon zakazující publikování 

105 MATES, Pavel. Ochrana soukromí ve správním právu. Praha : Linde, 2004. 307 s. 

106 TAMTÉŽ, s. 17 

55

údajů ze soukromí (Francie, 1858); legislativní opatření, které zakazovalo 

publikovat informace, vztahující se k „osobním nebo domácím záležitostem“ 

(Norsko, 1889). 107 

Kromě poskytování právní ochrany občanům musí právní úpravy na 

ochranu soukromí řešit i konkurenci jiných práv. Je známo, že na základě 

zákonné licence je možno zasahovat do soukromé sféry bez ohledu na to, či 

s tím jednotlivec (občan) souhlasí. Pokud to tedy zákon předepisuje, může 

orgán veřejné moci požadovat od občanů i jisté osobní údaje. 108 

Odborníci rovněž podotýkají, že složitější situace vzniká při střetu práv 

mezi subjekty s rovnoprávným postavením. V tomto případě se jedná zejména 

o střet práva na soukromí s právem na informace. Omezení jednoho či druhého 

práva může být omezeno pouze zákonem. 

4.3.1. Projednávání a schválení ZOÚ 

Jednu složku soukromí tvoří osobní údaje. Hlavním podnětem pro 

přijetí právní úpravy, která by zajišťovala jejich ochranu, bylo obrovské 

rozšíření technologií, které umožňují přístup ke spoustě informací, jakož i 

jejich rychlé shromažďování, uchovávání či zpracování. 

Na tomto místě bych opět ráda zmínila Úmluvu č. 108 na ochranu osob 

se zřetelem na automatizované zpracování dat 109 , která byla přijata v roce 


BECK, 2003. 388 s. 

108 Např. při vypracování posudku pro účely soudního řízení; zjišťování totožnosti osob 

v souladu se zákonem o Policii České republiky apod. 

109 

Podrobněji viz Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních 



56

1981 Radou Evropy. Na základě této úmluvy byl schválen v Československu 

první zákon, který upravoval ochranu osobních údajů v informačních 

systémech. 110 Podle názorů odborníků nebyl tento zákon v praxi realizován 

z důvodu nestanovení sankcí za jeho porušování. Nový ZOÚ, který již 

korespondoval s právem Evropské unie, byl přijat až v roce 2000 a do této 

doby byl již několikrát novelizován. 111 

Jako poslední vstoupila v platnost 26. července 2004 novela ZOÚ, která 

byla publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 439/2004 Sb. 112 

Návrh tohoto zákona byl Poslaneckou sněmovnou projednáván a 

schválen v dubnu 2004. V květnu téhož roku byl návrh předán dále 

k projednání Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice; 

Výboru pro záležitosti EU a Ústavně právnímu výboru Senátu. Pozměňovací 

návrhy byly Senátem na schůzi 13. května 2004 přijaty a zpět vráceny 

Poslanecké sněmovně, která o návrhu zákona rozhodla 25. června 2004. Zákon 

byl 14. července 2004 podepsán prezidentem České republiky. 113 

Novelou byla především harmonizována ochrana osobních údajů 

s legislativou států Evropské unie, zpřesněna definice týkající se subjektu 

údajů, práv subjektu údajů a registrační povinnosti správců. Jak jsem již 

zmínila v kapitole 1, byly nově zařazeny mezi citlivé údaje jakékoliv 

„biometrické a genetické údaje subjektu údajů“. Novela dále upřesňuje pojem 

110 Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech byl zrušen 

ustanovením § 48 ZOÚ. 


112 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění 

zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 177/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona 

č. 107/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb., 

zákonem č. 439/2004 Sb. a zákonem č. 480/2004 Sb. 

113 Informační bulletin [online]. 2004, č. 2. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005- 

04-03]. Dostupné z: . 

57

osobní údaj ve vztahu k veřejně činné osobě. Současně s touto novelou byl 

novelizován i zákon o bankách. 114 Rozbor následujících ustanovení ZOÚ bude 

zpracován s ohledem na tuto novelu. 

4.3.2. Účel zákona ZOÚ 

„§ 1 Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství, 

mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a k naplnění 

práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí 

upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví 

podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států.“ 115 

Účelem zákona je zajištění ochrany osobních údajů, způsob jejich 

zpracování a zajištění jejich přenosu do zahraničí. Osobní údaje spadající do 

oblasti Policie ČR, zpravodajské služby, Armádu ČR, Ministerstvo financí 

apod. jsou řešeny v souladu Úmluvou č. 108 Rady Evropy. 116 

4.3.3. Vymezení pojmů v souvislosti se ZOÚ 

114 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., 

zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., 

zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 165/1998 

Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 319/2001 Sb. a zákona č. 

126/2002 Sb. 

115 Úplné znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých 

zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 227/2000 Sb., zákonem č. 177/2001 

Sb., zákonem č. 450/2001 Sb., zákonem č. 107/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem 

č. 310/2002 Sb., zákonem č. 517/2002 Sb., zákonem č. 439/2004 Sb. a zákonem č. 480/2004 

Sb., zákon o ochraně osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 

2005-04-03]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >. 


BECK, 2003. 388 s. 

58

Ustanovení § 4 ZOÚ vymezuje některé základní pojmy, které 

nevznikaly nahodile při tvorbě tohoto zákona, nýbrž vychází z mezinárodních 

pramenů. 117 

Jelikož jsem se některým pojmům s kterými pracuje ZOÚ věnovala 

v úvodní části 118 své práce, uvedu na tomto místě pouze ty zbývající. 

Subjektem údajů je taková fyzická osoba, k níž se osobní údaje 

vztahují. Odborníci upozorňují na zavádějící fakt této definice, z níž 

není absolutně jasné, zda subjektem údajů je i osoba zemřelá či mrtvá. 

Určitým řešením tohoto problému je úprava § 11 ZOÚ a ustanovení § 7 

a § 15 občanského zákoníku. 119 

Zpracováním osobních údajů je myšlena jakákoliv operace nebo její 

soustava, vykonávaná systematicky, buďto správcem nebo 

zpracovatelem, za účelem shromažďování osobních údajů, ukládání na 

nosiče informací, zpřístupňování, vyhledávání, používání, předávání, 

šíření, zveřejňování, úpravy nebo pozměňování, uchovávání, výměny, 

tříděni nebo kombinování, blokování a likvidace. Pokud je 

uskutečňována jen některá z těchto výše uvedených operací, i v tomto 

případě můžeme hovořit o zpracovávání. 

Shromažďováním se rozumí systematický postup či soubor postupů, 

jež má za cíl získání osobních údajů a jejich uložení s následným 

zpracováním. 

117 Podrobněji viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o 

ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto 

údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


118 Osobní údaj, citlivý údaj, anonymní údaj viz kapitola 1. 

119 Z ustanovení § 15 občanského zákoníku (posmrtná ochrana osobnosti) vyplývá, že po smrti 

fyzické osoby přechází právo na ochranu této osobnosti její rodině. 

59

Uchováváním je myšleno udržování údajů v takové podobě, aby bylo 

možno je později zpracovávat. Není pravidlem, že by údaje byly 

uchovávány pouze v té podobě, v jaké byly uloženy. 

K blokování dochází tehdy, jestliže je osobní údaj nepřístupný, a tudíž 

jej nelze jinak zpracovávat. Blokování lze využít například jako 

opatření pro ochranu subjektu údajů. Zablokované údaje jsou takto 

nepřístupné i pro samotné správce či zpracovatele údajů. 

K likvidaci údajů může dojít například fyzickým zničením jejich nosiče 

nebo jejich vymazáním. 120 O likvidaci se jedná i v případě, pokud bude 

nosič údajů zachován, s tím, že osobní údaje budou trvale nepřístupné. 

Důležitým pojmem tohoto ustanovení je pojem správce. Právě jeho se 

týkají všechny povinnosti vyplývající ze ZOÚ. 

§ 4 j) : „Správcem každý subjekt, který určuje účel a prostředky 

zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj. 

Zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo pověřit 

zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“ 121 

Zákon nezbaví správce odpovědnosti za zpracování osobních údajů ani 

v tom případě, pokud pověří tímto výkonem zpracovatele. 

Zpracovatelem je takový subjekt, který zpracovává osobní údaje dle 

zvláštního zákona nebo je tím pověřen správcem. Takové pověření se 

většinou týká jen některých druhů zpracování. V praxi se 

120 V praxi se může jednat o zničení diskety, nahrazení textu jiným, či trvalé začernění textu. 





Sb., zákon o ochraně osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. 

[cit. 2005-04-03]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >. 

60

zpracovatelem může stát obecní úřad s rozšířenou působností, který je 

pověřen evidencí občanských průkazů Ministerstvem vnitra ČR. 

Zveřejněným je takový osobní údaj, který je zpřístupněný zejména 

hromadnými sdělovacími prostředky, veřejným sdělením nebo jako 

součást veřejného seznamu. V oblasti veřejné správy může někdy dojít 

ke zveřejnění osobních údajů ve veřejně přístupném seznamu. Do 

těchto záznamů má každý možnost nahlížet, ale pokud by chtěl někdo 

údaje z těchto seznamů zpracovávat, musel by dále postupovat dle 

ZOÚ. 122 

4.3.4. Působnost zákona ZOÚ 

Ke zpracování osobních údajů dochází dle ustanovení § 3 odst. 1 všemi 

subjekty, ať jsou jimi orgány státní moci, územní samosprávy nebo jiné orgány 

veřejné moci a stejně tak i soukromé a fyzické právnické osoby. Podmínkou je 

jejich zpracování ve smyslu ustanovení § 4 písm.e), a to systematicky. 

Ke zpracování osobních údajů dle ZOÚ dochází automatizovaně nebo 

jinými prostředky (např. v lístkové kartotéce, v zápisníku apod.). Výjimky, kdy 

se nejedná o zpracování osobních údajů jsou popsány v odstavci 3 a 4 § 3. 

Těmito výjimkami je zpracování osobních údajů, kterou provádí fyzická osoba 

pro osobní potřebu a nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud nejsou 

již dále zpracovávány. 123 

K odstavci 5 § 3 se dále váží zvláštní zákony č. 85/1995., o státní 

statistické službě, č. 158/1999 Sb. o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 a 


123 TAMTÉŽ 

61

zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb. Smyslem 

tohoto ustanovení je respektovat zvláštní potřeby zpracování osobních údajů. 

Nejrozsáhlejší výjimky obsahuje ustanovení odst. 6 § 3 ZOÚ. Podle něj 

se nepoužijí ustanovení § 5, 9, 11 , 16 a 27 tohoto zákona pro zpracování 

osobních údajů těmito subjekty: zpravodajské služby, Policie ČR (včetně její 

Národní ústředny Interpolu), Ministerstvo financí v rámci finančně-analytické 

činnosti, Národní bezpečnostní úřad při provádění bezpečnostních prověrek, 

Ministerstvo vnitra při vydávání osvědčení podle tzv. lustračních zákonů, při 

vydávání krycích dokladů a při činnosti útvaru inspekce ministra vnitra. 124 

4.3.5. Povinnosti správců a zpracovatelů 

ZOÚ nestanoví žádné povinnosti subjektu údajů, pouze jejich práva, za 

něž odpovídají správci a zpracovatelé osobních údajů. Ze ZOÚ vyplývají pro 

subjekty údajů příslušné povinnosti zejména v jeho ustanovení § 5, dále v § 4, 

§ 9, § 10, § 11, §12, §13, §14, §15, § 16, §20. 

Zejména je správce povinen stanovit účel, k němuž mají být osobní 

údaje zpracovány a dále prostředky a způsob jejich zpracování. Zákon přesně 

veřejnoprávním úřadům neudává, jakým způsobem se má účel stanovit. 

Většinou se tyto úřady řídí vlastní vnitřní normou. 

Dále je povinností správce zpracovávat pouze pravdivé a přesné osobní 

údaje, které získal v souladu se ZOÚ. Správce je povinen nepravdivé údaje 

blokovat a bez odkladu je opravit či doplnit. Pokud tak nemůže učinit, musí 

tyto údaje zlikvidovat dle ustanovení § 20. 


62

Shromažďovat musí správce osobní údaje, které odpovídají 

stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro jeho naplnění. Typickým 

příkladem neúměrného shromažďování osobních údajů bývá časté vyžadování 

rodného čísla správci údajů. 125 

Osobní údaje mohou být uchovávány jen po dobu, která je nezbytně 

nutná k účelu jejich zpracování a po jejím uplynutí lze údaje uchovávat jen pro 

účely statistické, vědecké a pro účely archivnictví. Dále je třeba, aby bylo 

zajištěno právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a 

osobního života subjektu údajů tím, že tyto osobní údaje budou zpracovávány 

pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny, pokud zvláštní zákon 

nestanoví jinak. Za jiným účelem lze zpracovávat osobní údaje, pokud k tomu 

dal souhlas subjekt údajů. 126 

Dále ZOÜ vylučuje shromažďovat údaje pod záminkou jiného účelu 

nebo jiné činnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Shromažďovat osobní 

údaje může správce pouze otevřeně. 

ZOÚ zakazuje sdružovat osobní údaje k rozdílným účelům; i zde může 

výjimku stanovit zvláštní zákon. 

Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu 

údajů, za podmínek které stanoví odstavec 2, písm.a, b, c, d, e, f § 5. Souhlas 

může dát osoba způsobilá k právním úkonům. 

Správce může zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů 

pro statistické nebo vědecké účely. Tyto údaje je nutno co nejdříve 

anonymizovat a zajistit jejich zabezpečení dle § 13. 


126 TAMTÉŽ 

63

V jakém rozsahu musí být souhlas poskytován a jakou dobu jej musí 

správce prokázat stanoví odst. 5 § 5. 127 

Režim pro zpracování osobních údajů za účelem nabízení obchodu 

nebo služeb je upraven odst. 6 § 5. Správce pak může toto zpracování provádět 

sám nebo jím pověřit zpracovatele. Zpracovatel, kterému byly takto údaje od 

správce předány, nesmí tyto údaje předávat jiné osobě. Taktéž je zpracovatel 

povinen respektovat tak jako správce ustanovení § 5 ZOÚ a navíc i ustanovení 

§ 7 a § 8. Dále zpracovatele i správce zavazují povinnosti § 10 ZOÚ, které jsou 

obecnými pravidly, na něž je třeba dbát, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na 

svých právech, zejména na právu a zachování lidské důstojnosti. Smlouvu mezi 

správcem a zpracovatelem řeší § 6 ZOÚ. 

Pro zpracování citlivých údajů je stanoven přísnější režim než je tomu u 

běžných údajů. Povinnosti pro správce vyplývající z těchto zvláštních okolností 

jsou uvedeny zejména v ustanovení § 9. 

Ustanovení § 11 se vztahuje k informační povinnosti správce. Správce 

je povinen subjekt údajů informovat o tom, že o něm shromažďuje údaje, 

v jakém rozsahu a pro jaký účel. Dále je správce povinen informovat subjekt 

údajů o jeho právu k přístupu k osobním údajům a poskytnout poučení, zda je 

subjekt údajů povinen pro zpracování údaje poskytnout a jaké důsledky budou 

vyvozeny, pokud tak neučiní. Změna ustanovení § 11 odst. 1 128 byla 

provedena novelizací ZOÚ pod č. 177/2001 Sb. Podle nového znění musí být 

tato povinnost splněna ještě předtím, než dojde k zahájení zpracování osobních 

údajů. Dále bylo toto ustanovení doplněno o povinnost správce informovat 


128 Ustanovení § 11 ZOÚ doplňuje Směrnice č. 95/46/ES. Podrobněji viz Směrnice 

Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v 

souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů [online]. c2005, 

poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


64

subjekt údajů, kdo jeho údaje bude zpracovávat. Další změnou je zproštění 

správce informační povinnosti v případě, že okolnosti zpracování (v jakém 

rozsahu, pro jaký účel atd.) budou subjektu údajů známy. 

Informace dle ustanovení § 11 musí být podávány subjektu údajů 

písemně, ve srozumitelné formě a bez prodlení v souladu s ustanovením § 12 

ZOÚ. Dále ustanovení § 11 poukazuje na některé zvláštní zákony, mezi nimiž 

figuruje i IZ a podle kterých v případě žádosti o informaci nejsou dotčena 

práva subjektu údajů. 

Pokud má být zajištěna ochrana osobních údajů, musí ten, kdo je 

zpracovává, přijmout dle ustanovení § 13 ZOÚ taková opatření, aby nemohlo 

dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům nebo 

k jejich změně, zničení či ztrátě apod. 

Dále musí správce podle ustanovení § 14 určit podmínky a rozsah, za 

nichž smějí zpracovávat osobní údaje jiné osoby. 

K ochraně osobních údajů směřuje i ustanovení § 15, které se váže 

k mlčenlivosti zaměstnanců správce nebo zpracovatele. 129 

Oznamovací povinnosti, vyplývající z ustanovení § 16, náleží k dalším 

povinnostem těch, kdo hodlají zpracovávat osobní údaje. Oznámení Úřadu pro 

ochranu osobních údajů (viz následující kapitola) je povinen učinit správce 

ještě před započetím zpracovávání těchto údajů. Stejně tak musí učinit, pokud 

se rozhodně změnit zpracování osobních údajů. V odst. 2 § 16 jsou uvedeny 

informace, které musí oznámení obsahovat. Podle odst. 5 § 16 vydá Úřad 

osvědčení o registraci správců, které se provádějí od 1.12.2000. 


65

Oznamovací povinnost se nebude vztahovat dle § 18 na zpracování 

těch osobních údajů, které jsou součástí evidencí veřejně přístupných a jejichž 

zpracování je správci uloženo zákonem. Pokud se správce rozhodne ukončit 

svoji činnost, musí neprodleně oznámit Úřadu pro ochranu osobních údajů, jak 

naložil s osobními údaji, pokud se na jejich zpracování vztahuje oznamovací 

povinnost, a to v souladu s ustanovením § 19. 130 

4.3.6. Úřad pro ochranu osobních údajů 

Ustanovením § 2 ZOÚ byl zřízen 1.6.2000 Úřad pro ochranu osobních 

údajů (dále jen Úřad) jako kontrolní nezávislý orgán, jehož hlavním posláním 

je dohlížet na plnění povinností správců při zpracování osobních údajů (viz § 

29 ZOÚ). Zřízení tohoto Úřadu byl jeden z požadavků již zmiňované Směrnice 

95/46 ES (článek 28) a Úmluvy č. 108 (článek 1 Dodatkového protokolu). 131 

Další náplní Úřadu je vedení registru povolených zpracování osobních 

údajů, přijímání podnětů a stížností občanů na porušení zákona, poskytování 

konzultací v oblasti ochrany osobních údajů. 132 

Nezávislost Úřadu je garantována zejména tím, že jeho činnost je 

řízena v souladu se ZOÚ, nikoliv směrnicemi či jinými akty řízení. Také 






2005-04-03]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >. 

131 MATES, Pavel – NEUWIRT, Karel. Právní úprava ochrany osobních údajů v ČR : znění 

zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů : vybrané 

předpisy EU : Poznámkové vydání se zapracovanou důvodovou zprávou. Praha : IFEC, 2000. 

116 s. 

132 Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 

2005-04-02]. Dostupné z : < http://www.uoou.cz >. 

66

předsedové a inspektoři Úřadu jsou výhradně jmenováni prezidentem republiky 

a činnost Úřadu je hrazena ze státního rozpočtu zcela samostatně. Úřad je řízen 

jeho předsedou 133 , kontrolní činnost vykonávají inspektoři a další pověření 

pracovníci. Do činnosti Úřadu lze zasahovat pouze v souladu s ustanovením § 

28 ZOÚ. 134 

Úřad je povinen zahájit řízení, pokud v důsledku oznámení vznikne 

obava, že by mohlo dojít při zpracování osobních údajů k porušování ZOÚ. 

(viz § 17 ). Pokud zjistí Úřad, že správce porušuje podmínky stanovené ZOÚ, 

může rozhodnout o zrušení registrace (viz § 17 a). 

Organizaci Úřadu; její kontrolní činnost; řízení Úřadu předsedou a 

Inspektory Úřadu; údaje o registraci, výroční zprávě; oprávnění a povinnosti 

kontrolujících; opatření k nápravě stanoví ZOÚ v ustanoveních § 30-40. 

Dále ustanovení § 41 upozorňuje na fakt, že jakékoliv řízení ve věcech 

upravených ZOÚ podléhá správnímu řádu 135 , pokud ustanovení ZOÚ 

nestanoví jinak. 

Oprávnění a povinnosti kontrolujících a kontrolovaných osob dle 

ustanovení § 43 ZOÚ se řídí zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve 

znění pozdějších předpisů, pokud ZOÚ nestanoví jinak. 

Úřad je zplnomocněn stanovit sankce za přestupky podle § 44. 

Ustanovení § 45 vymezuje přehled jiných právních deliktů, které mohou být 

133 Současným předsedou Úřadu je RNDr. Karel Neuwirt. 


135 Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákonů č. 29/2000 Sb., č. 

500/2004 Sb. 

67

Úřadem také pokutovány. Pokud právnická osoba prokáže vynaložení 

veškerého úsilí, které bylo požadované, aby porušení právní povinnosti 

zabránila, nebude za správní delikt zodpovídat. Podmínky, za jakých bude o 

pokutách a sankcích rozhodnuto, stanoví § 46. 136 

Jako všechny instituce působící ve veřejné správě, tak i výše uvedený 

Úřad musí v souladu s IZ poskytovat informace o své činnosti. 

4.3.7. Ochrana práv subjektu údajů 

Podle odborníků patří ZOÚ do oblasti veřejnoprávní s několika 

výjimkami, kde se objevují i prvky soukromoprávní. Pokud zjistí subjekt 

údajů, že správce či zpracovatel zanedbali své povinnosti, může se obrátit 

přímo na správce nebo zpracovatele a žádat nápravu (viz § 21). 137 Subjekt 

údajů se může dožadovat blokování a následné opravy, případně zlikvidování 

těchto nepřesných nebo nepravdivých údajů. Pokud správce subjektu údajů 

nevyhoví, může se obrátit se žádostí o zajištění nápravy na Úřad. 

Pokud subjektu údajů vznikla při zpracování osobních údajů jiná než 

majetková újma, postupuje se dále podle ustanovení § 13 občanského 

zákoníku. 138 

136 

Úplné znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých 





2005-04-03]. Dostupné z:< http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >. 

137 Ustanovení § 22, 23 a 24 ZOÚ byly poslední novelizací zákona č. 439/2004 ze dne 24. 

června 2004, kterým se mění zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně 

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zrušeny. 

138 Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. 

[cit. 2005-04-02]. Dostupné z : < http://www.uoou.cz >. 

68

4.3.8. Předávání osobních údajů do jiných států 

Dnešní moderní společnost vyžaduje efektivní fungování i v rámci 

předávání osobních údajů mezi jednotlivými státy. ZOÚ ošetřuje tento režim 

v ustanovení § 27. Volný pohyb osobních údajů není omezen, pokud jsou 

předány v rámci členských států Evropské unie. Do třetích zemí mohou být 

údaje předány, pokud to vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká 

republika vázána (např. Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované 

zpracování osobních dat č. 108). 139 Pokud tato podmínka není splněna, lze 

osobní údaje předat, pokud správce prokáže další náležitosti, které jsou 

vymezeny odst. 3 § 27 a náležitě požádá Úřad o povolení k předání, pokud 

zákon nestanoví jinak. 140 

139 Podrobněji viz Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních 



140 Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. 

[cit. 2005-04-02]. Dostupné z : < http://www.uoou.cz >. 

69

5. Vztah práva na informace a práva na soukromí 

Pro srovnání IZ a ZOÚ a vymezení vztahu mezi nimi, je nejdříve 

potřeba chápat tento vztah zejména v obecné rovině práva na svobodný přístup 

k informacím a práva na ochranu soukromí. 

Pokud budeme vycházet z jednotného hodnotového postavení lidských 

práv Charty Evropské unie, můžeme tato dvě výše uvedená práva klasifikovat 

jako rovnocenná, neboť obě tato práva spadají do kategorie práv vyjadřujících 

svobody. 

Obecné třídění lidských práv začleňuje tato práva rozdílně. Mezi práva 

osobní přiřazuje „právo na soukromí“ a mezi práva politická „právo na 

informace“. 

I v Listině 141 je patrna tato rozdílnost. Právo na ochranu osobních údajů 

je součástí ochrany soukromí, které je jedním ze základních lidských práv 

stejně jako právo na život (viz článek 6 Listiny) nebo právo na nedotknutelnost 

osoby jejího soukromí (viz článek 7 Listiny). Oproti tomu je právo na 

informace zakotveno v Listině mezi základními politickými právy stejně jako 

právo petiční nebo shromažďovací. (viz článek 17 a 18 Listiny). Z tohoto 

hlediska nejsou některými odborníky stavěna tato práva stejně jako zákony, 

které je mají zastřešovat, na jednu úroveň. 

Pro ilustraci a porovnání různých názorů mezi odborníky na toto téma, 

uvedu několik citací. 

„Alena Kučerová, autorka publikace „Zákon o ochraně osobních 

údajů“, uvádí: „ […] ochrana soukromí občana musí mít přednost před 



2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. [online]. [cit. 2005-04-01]. Dostupný 

z www: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. 

70

svobodným přístupem k informacím o jeho osobě. Jedině v případě existujících 

právních záruk a státem vytvořených podmínek, kdy se lze ve zcela v 

ojedinělých případech domoci požadovaných informací, je přípustné, aby 

ochrana soukromí občana byla porušena.“ 142 

Podobně chápe vztah těchto zákonů autor IZ Oldřich Kužílek: „ […] 

zvláštní zákon má přednost před obecným zákonem. Tuto přednost však nelze 

přehnaně vyložit tak, že by zvláštní zákon omezil přístup k informacím jen na 

rozsah, upravený zvláštním zákonem. To by bylo možné jen tehdy, pokud by 

tento zvláštní zákon výslovně vyloučil jakékoliv poskytnutí informace v dané 

oblasti.“ 143 

Další názor Pavla Matese naopak poukazuje na vyváženost těchto práv: 

„[…] ani jedno z těchto práv nemá prioritu a dojde-li k jejich střetu, musí být 

v každém konkrétním případě zvážen jejich význam a pozice a zajištěno, aby 

jednomu z nich nebyla dána bezdůvodně přednost před druhým.“ 144 


BECK, 2003. s. 250 


k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 2001. s. 88-89 

144 MATES, Pavel. Ochrana soukromí ve správním právu. Praha : Linde, 2004. s. 24 

71

Závěr 

Hlavním cílem této bakalářské práce a následně i metodou byl rozbor 

dvou zákonů: IZ a ZOÚ. Za podstatné považuji zejména jejich zařazení do 

mezinárodněprávního kontextu, neboť zasahují do základních lidských práv, 

která se dotýkají celé společnosti. Odrazem těchto práv je i úroveň a kvalita 

lidského života, a proto je třeba nazírat na tyto zákony a na jejich problematiku 

i z hlediska globálního. Nicméně demokratické státy by měly být samy 

zodpovědné za přijetí svých zákonů i za jejich případné nedostatky. 

Pro Českou republiku to v současnosti znamená zejména sladění 

legislativy se státy Evropské unie tak, aby jednotlivé zákony odpovídaly 

standardům demokratické společnosti. 

Na počátku nového tisíciletí se nacházíme v nové informační 

společnosti, jejímž hlavním znakem je převratný vývoj v oblasti technologií, 

které jsou určeny k vytváření, zpracování, šíření a užívání informací. 

Na jednu stranu nám tyto technologie nesmírně usnadňují život, na 

stranu druhou s sebou přináší různé „nešvary“ v podobě zasahování do 

soukromí, úniku informací a dat, problému kriminality na síti (hacking a 

cracking, cyberstalking, hate speech). 145 

Proto vidím další úlohu státu ve stanovení kvalitní informační politiky, 

která bude na výše uvedené problémy upozorňovat a snažit se je legislativně 

řešit, jak jsem již zmínila, v souladu s mezinárodním právem. 

145 Hacking – nelegální proniknutí do informačního systému bez poškození souborů. Cracking 

– využívání hackerských metod a ničení souborů v systému. Cyberstalking – obtěžování 

uživatelů internetu zasíláním osobních emailů, vystavování osobních lživých informací. Hate 

speech – např. propagace fašismu apod. Více informací: ČINČERA, Jan. Informační etika : 

Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 81 s. 

ISBN 80-210-2981-1. 

72

Další náhled na tuto problematiku nám mohou přinést etické normy, 

které se zabývají tvorbou, distribucí a užíváním informací. 

Na tomto místě bych se ráda zmínila o obecných zásadách informační 

etiky, tak jak je předkládá Jan Činčera v Sylabu k bakalářskému studiu 

informační vědy. Při posuzování jednotlivých konfliktů (např. práva na 

informace versus práva na soukromí) vychází Jan Činčera z různých etických 

teorií 146 . Velice mě zaujal například etický kodex „Mravního řádu“ a „Ctění 

osoby“, který se nás ptá: „Je přijaté řešení v souladu s námi pociťovaným 

mravním řádem? Přijali jsme toto řešení proto, že ho považujeme za správné, 

nebo jen z ohledu na předpokládaný zisk? Je člověk i na konci mého působení? 

Nezacházím s lidmi pouze jako s prostředky pro uspokojení svých cílů?“ 147 

Jan Činčera poukazuje na výhody etických kodexů, které se mohou stát 

výchozím morálním bodem při rozhodování, ale zároveň upozorňuje na jejich 

slabiny: „Nemohou ale nikdy individuální rozhodování nahradit a jsou-li 

rigidně vyžadovány, stávají se kontraproduktivními.“ 148 

Hlavní problém práva na svobodný přístup k informacím a práva na 

soukromí, je spatřován v jejich konkurenci. Přestože v praxi dochází k jejich 

střetům, věřím, že tato práva jsou neustále ve vývoji a jednou v budoucnu mezi 

nimi dojde jak k vyjasnění jejich vztahu, tak i k celkovému vzájemnému 

konsensu. 

146 Např. „smlouva (kontraktarianismu) a diskursu“, „deontologická etika“, „teleologická 

etika“, „existenciální analýza“, „ekologická analýza“ ad. 


Masarykova univerzita, 2002. s. 16 

148 TAMTÉŽ, s. 25 

73

Použitá literatura 

[1] BLAHOŽ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel. Srovnávací ústavní 

právo. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2003. 479 s. ISBN 80-86395- 

89-8. 

[2] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy. 

Praha : Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4. 

[3] Council of Europe [online].2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

[4] Červen [online]. 2004, [cit. 2005-04-09]. Dostupné z: 

. 

[5] ČINČERA, Jan. Informační etika : Sylabus k bakalářskému studiu 

informační vědy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 81 s. 

ISBN 80-210-2981-1. 

[6] Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na 

automatizované zpracování osobních údajů (ETS 108) o orgánech dozoru a 

toku údajů přes hranice [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 

2005-04-02]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/umluva_dod_prot.doc >. 

[7] Doporučení R (2002) 2 [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


[8] FOIA a Sunshine stručně [online]. 2004, [cit 2005-04-02]. Dostupné z: 


74

[9] The Freedom of Information Act [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

[10] Historie zákona o svobodě informací [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. 


[11] HURYCH, Jitka. Etika v informační společnosti . Národní knihovna : 

knihovnická revue [online]. 2003, roč. 13, č. 1 [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

[12] KORBEL, František. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu 

k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 

Praha : Linde, 2004. 295 s. ISBN 80-7201-465-X. 

[13] KUČEROVÁ, Alena, et al. Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 

Praha : C. H. BECK, 2003. 388 s. ISBN 80-7179-762-6. 

[14] KUŽÍLEK, Oldřich – ŽANTOVSKÝ, Michael. Svoboda informací. 

Svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 

2001. 

182 s. ISBN 80-7201-318-1. 

[15] MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. 

vyd. I. díl, A-O. Praha : Linde, 2002. 983 s. ISBN 80-7201-377-7. 

[16] MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. 

vyd. II. díl, P-Z. Praha : Linde, 2002. 985-1482. ISBN 80-7201-377-7. 

[17] MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 

3. přeprac. vyd. Praha : Linde, 2003. 673 s. ISBN 80-7201-433-1. 

75

[18] MATES, Pavel. Ochrana soukromí ve správním právu. Praha : Linde, 

2004. 307 s. ISBN 80-7201-458-7. 

[19] MATES, Pavel. Ochrana osobních údajů. Praha : Karolinum, 2002. 71 s. 

ISBN 80-246-0469-8. 

[20] MATES, Pavel – NEUWIRT, Karel. Právní úprava ochrany osobních 

údajů v ČR : znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně 

některých zákonů : vybrané předpisy EU : Poznámkové vydání se 

zapracovanou důvodovou zprávou. Praha : IFEC, 2000. 116 s. 

ISBN 80-86412-02-4. 

[21] Mezinárodní závazky České republiky [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. 


[22] Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném 

přístupu k informacím [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2129 >. 

[23] Portál veřejné správy České republiky [online]. 2005, [cit. 2005-04-03]. 

Dostupné z: < http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/7205?docid=1 >. 

[24] SKULOVÁ, Soňa. Veřejná správa a informace. In Svoboda projevu a tisku : 

sborník vybraných příspěvků z mezinárodních konferencí konaných ve dnech 5.-9. 

září 1994 Právnickou fakultou MU. Brno : Masarykova univerzita, 1995. Acta 

Universitatis Brunensis Iuridica; No 155. 131 s.. ISBN 80-210-1146-7. 

[25] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES [online]. 2004, [cit. 

2005-04-02]. Dostupné z: 

. 

76

[26] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o 

ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném 

pohybu těchto údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005- 

04-02]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/smernice.php3 >. 

[27] ŠTEFKA, Vladislav. Právní řád : (základní kurz). Vyd. 2. I. díl. Ve Zlíně : 

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2004. 106 s. ISBN 80-7318-191-6. 

[28] Texty novelizovaných zákonů v platném znění s vyznačením 

navrhovaných změn a doplnění : zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu 


< http://www.micr.cz/files/2128/MI_106UZ.pdf >. 

[29] Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a další smluvní 

dokumenty na tuto Úmluvu navazující [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.e-law.cz/zakony/euumluva.htm >. 

[30] Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování 

osobních dat [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. 

Dostupné z: < http://www.uoou.cz/umluva.php3 >. 

[31] Úplné znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně 

některých zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 227/2000 Sb., 

zákonem č. 177/2001 Sb., zákonem č. 450/2001 Sb., zákonem č. 107/2002 Sb., 

zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 310/2002 Sb., zákonem č. 517/2002 Sb., 

zákonem č. 439/2004 Sb. a zákonem č. 480/2004 Sb., zákon o ochraně 

osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. [cit. 2005-04- 

03]. Dostupné z: < http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >. 

77

[32] Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 

25.3.2005. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z : < http://www.uoou.cz >. 

[33] Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o 

vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku 

České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 

162/1998 Sb. [online]. [cit. 2005-04-01]. Dostupný z : 

. 

[34] Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního 

zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb. a 515/2002 

Sb.) [online]. [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 

< http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html >. 

[35] Ústavní smlouva Evropské unie je podepsána [online]. [cit. 2005-04-11]. 

Dostupné z: < http://www.novinky.cz/04/28/31.html >. 

[36] Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích. Díl 2., G-L. Praha : Nakladatelský 

dům OP, 1997. 700 s. ISBN 80-85841-33-9. 

[37] Vysvětlující memorandum k Doporučení R (2002) 2 Výboru ministrů 

členským státům o přístupu k úředním dokumentům [online]. 2004, [cit. 2005- 

04-02]. Dostupné z:. 

[38] Zákon o svobodě informací [online]. 2004, [cit. 2005-04-02]. Dostupné z: 


78

Seznam příloh 

Příloha č. 1: Omezení práva na informace (obrázek) 

Příloha č. 2: Poskytování informací (obrázek) 

Příloha č. 3: Lhůta vyřízení (obrázek) 

Příloha č. 4: Novela IZ (text) 

Příloha č. 5: ZOÚ (text) 

79

Přílohy 

Příloha č. 1: Omezení práva na informace 1 


k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 2001.s. 60

Příloha č. 2: Poskytování informací 2 

Příloha č. 3: Lhůta vyřízení 3 


k informacím v právním řádu České republiky. Praha : Linde, 2001. s. 40 

3 TAMTÉŽ, s. 45

Příloha č. 4: Novela IZ 

Novela IZ je vypracována následovně: Modře jsou vyznačeny všechny změny provedené 

poslední novelizací IZ, která by měla vejít v platnost nejpozději v červenci 2005; v hranaté 

závorce jsou uvedeny pojmy a věty, které byly ze zákona vypuštěny. ∗ 

§ 1 

Účel zákona 

Zákon upravuje na základě práva Evropských společenství 1) podmínky práva svobodného 

přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány. 

§ 2 

Povinnost poskytovat informace 

(1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace 

vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a územní samosprávné celky a veřejné 

instituce hospodařící s veřejnými prostředky. 

[orgány územní samosprávy] 

(2) Povinnými subjekty jsou i právnické osoby, pokud byly zřízeny za účelem 

uspokojování potřeb veřejného zájmu, nevyvíjejí podnikatelskou činnost a jsou řízeny 

povinnými subjekty uvedenými v odstavci 1 nebo povinné subjekty uvedené v odstavci 1 

jmenují více než polovinu členů jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu. 

(3) Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, 

právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti 

veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. 

(4) Zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního 

předpisu 1a) . 

(5) Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem duševního 

vlastnictví, pokud jsou v působnosti 

a) provozovatelů rozhlasového nebo televizního vysílání prováděného ze zákona 1b , 

b) škol, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy podle školského zákona 1c) , a 

vysokých škol 1d) , 

c) veřejných archivů 1e) , 

d) knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby 1f) , 

∗ Zpracováno a upraveno dle: Texty novelizovaných zákonů v platném znění s vyznačením 

navrhovaných změn a doplnění [online]. [cit. 2005-04-06]. Dostupné z: 

.

e) Akademie věd České republiky a dalších veřejných institucí, které jsou příjemci 

nebo spolupříjemci podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků podle zákona 

o podpoře výzkumu a vývoje 1g) , 

f) kulturních institucí hospodařících s veřejnými prostředky, jako jsou muzea, divadla, 

orchestry a další umělecké soubory. 

§ 3 

Základní pojmy 

(1) Žadatelem pro účel tohoto zákona je každá fyzická i právnická osoba, která žádá 

o informaci. 

(2) Možností dálkového přístupu pro účel tohoto zákona je přístup k informaci neomezeného 

okruhu žadatelů pomocí sítě nebo služby elektronických komunikací 2) (například 

s využitím internetu). 

[telekomunikačního zařízení (například prostřednictvím sítě Internet)] 

(3) Informací se pro účel tohoto zákona rozumí jakýkoli obsah nebo jeho část, kterému 

lze přisoudit určitý význam, bez ohledu na způsob záznamu, zejména písemný záznam na 

listině, uložený v elektronické podobě nebo jako záznam zvukový, obrazový nebo 

audiovizuální. Informací podle tohoto zákona se rozumí jak informace o činnostech 

povinného subjektu, tak výsledky těchto činností bez ohledu na způsob jejich získání. 

Informací podle tohoto zákona není počítačový program. 

(4) Zveřejněnou informací pro účel tohoto zákona je taková informace, která může být vždy 

znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím 

zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, s možností dálkového přístupu nebo 

umístěná v knihovně poskytující veřejné knihovnické a informační služby 1f) . 

[ve veřejné knihovně] 

(5) Doprovodnou informací pro účel tohoto zákona je taková informace, která úzce souvisí 

s požadovanou informací (například informace o její existenci, původu, počtu, důvodu 

odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, a dalších 

důležitých rysech). 

[údaj] 

§ 4 

Poskytování informací 

(1) Povinné subjekty poskytují informace žadateli na základě žádosti nebo zveřejněním. 

(2) Informace poskytovaná zveřejněním se poskytuje zásadně ve všech formátech a 

jazycích, ve kterých byla vytvořena. 

(3) Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se ve formátech a jazycích 

podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, pokud tento zákon nestanoví jinak. Povinné 

subjekty nejsou povinny měnit formát nebo jazyk informace jen z toho důvodu, aby 

vyhověly žádosti, pokud by taková změna formátu nebo jazyka byla pro povinný subjekt 

nepřiměřenou zátěží překračující rámec jednoduchého úkonu. V takovém případě vyhoví 

povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterém 

byla vytvořena. 

(4) Pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by představovalo 

pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěž překračující rámec jednoduchého úkonu,

nemusí povinný subjekt poskytnout výtah z takového celku. V případě neposkytnutí 

výtahu vyhoví povinný subjekt žádosti o poskytnutí informace tak, že za podmínek 

stanovených tímto zákonem a zvláštními právními předpisy 2a) poskytne úplný celek, 

jehož je informace součástí, pokud je to vzhledem k povaze informace vhodné a účelné a 

žadatel s tímto postupem souhlasí. 

(5) Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu 

požadované informace, poskytnou povinné subjekty informaci elektronicky. 

(6) Povinné subjekty poskytují informace všem žadatelům za rovných podmínek, 

přičemž dbají na průhlednost a otevřenost veřejné správy. 

(7) Je-li informace předmětem duševního vlastnictví a majetková práva vyplývající 

z tohoto duševního vlastnictví vykonává povinný subjekt, musí být tyto informace 

poskytovány v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy upravujícími 

práva k duševnímu vlastnictví 3) . 

(8) Informace, které se týkají přenesené působnosti územního samosprávného celku 

poskytují orgány územního samosprávného celku v přenesené působnosti. 

§ 5 

Zveřejňování informací 

(1) Každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách 

zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, tyto 

informace: 

a) důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých 

provozuje svoji činnost, 

b) svou organizační strukturu, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze 

podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet 

rozhodnutí o právech a povinnostech osob, 

[popis své, struktury] 

c) místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutím 

povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to včetně výslovného uvedení 

požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů 

a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a název příslušného 

formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat, 

[rozhodnutí] 

d) postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů 

i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat, 

e) přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná 

a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace 

a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně 

informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí, 

f) právní předpisy vydávané v rámci své působnosti, 

g) sazebník úhrad za poskytování informací, 

h) výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování 

informací (§ 18)., 

i) výhradní licence uzavřené podle § 14a odst. 4, 

j) usnesení odvolacího orgánu o výši úhrad vydaná podle § 17 odst. 5, 

k) seznamy dokumentů, které mohou být poskytnuty podle tohoto zákona včetně 

návrhů licenčních smluv podle § 14a, jsou-li k poskytování dokumentu potřebné.

(2) Povinné subjekty jsou povinny zveřejňovat informace uvedené v odstavci 1 též způsobem 

umožňujícím dálkový přístup. Tato povinnost se nevztahuje na povinné subjekty, které jsou 

pouze fyzickými osobami. Strukturu zveřejňovaných informací stanoví prováděcí právní 

předpis. 

(3) Povinné subjekty, které vedou a spravují registry, evidence, seznamy a rejstříky 

obsahující informace, které jsou na základě zvláštního zákona každému přístupné, jsou tyto 

informace povinny zveřejňovat v přehledné formě způsobem umožňujícím i dálkový přístup. 

Na tyto subjekty se pro tento účel nevztahuje povinnost zamezit sdružování informací podle 

zvláštního právního předpisu 3a) . 

[údaje] 

(4) Povinný subjekt může informace podle odstavce 1 zveřejnit i dalšími způsoby 

a s výjimkami uvedenými v tomto zákoně může zveřejnit i další informace. 

(5) Povinnost zveřejnit informace způsobem umožňujícím dálkový přístup podle 

odstavce 2 a 3 splní povinný subjekt tím, že tyto informace zpřístupní nebo předá správci 

portálu veřejné správy způsobem umožňujícím dálkový přístup v datovém formátu 

stanoveném prováděcím právním předpisem. 

§ 6 

Povinnost odkázat na zveřejněnou informaci 

(1) Pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může povinný subjekt co 

nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje 

umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace. 

(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný subjekt mu ji 

poskytne. 

§ 7 

Ochrana utajovaných skutečností 

Je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy 4) označena za utajovanou 

skutečnost, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne. 

§ 8 

zrušen 

§ 9 

Ochrana obchodního tajemství 

(1) Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajemství 6) a z její povahy 

vyplývá, že se jedná o obchodního tajemství, povinný subjekt ji neposkytne. 

(2) Při poskytování informace, která se týká používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu 

územního celku nebo fondu zřízeného zákonem 7) anebo nakládání s majetkem těchto subjektů, 

se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení 

obchodního tajemství.

§ 10 

Ochrana důvěrnosti majetkových poměrů 

Informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě 

zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním 

zabezpečení 8) povinný subjekt podle tohoto zákona neposkytne. 

§ 11 

Další omezení práva na informace 

(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

a) se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného 

subjektu, 

b) jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, 

pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí 

rozhodnutím. 

(2) Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud: 

a) jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána 

osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím 

informace souhlasí, 

b) ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona 9) a v předem stanovených pravidelných 

obdobích až do nejbližšího následujícího období, 

c) by tím byla porušena ochrana duševního vlastnictví třetích osob zvláštními 

právními předpisy 3) . 

[stanovená zvláštním předpisem] 

(3) Při poskytování informací, které získal povinný subjekt od třetí osoby k plnění úkolů na 

základě zvláštního zákona 11) , podle kterého by se na ně vztahovala povinnost mlčenlivosti 

anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, avšak které lze poskytnout 

podle tohoto zákona, poskytne povinný subjekt jen ty informace, které přímo souvisejí 

s plněním jeho úkolu. 

(4) Povinné subjekty dále neposkytnou informace o 

a) probíhajícím trestním řízení, 

b) rozhodovací činnosti soudů, 

c) plnění úkolů zpravodajských služeb 12) , 

d) přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího 

kontrolního úřadu, 

e) činnosti příslušné organizační složky Ministerstva financí podle zvláštního právního 

předpisu 12a) . 

Ustanovení zvláštních zákonů 13) o poskytování informací v uvedených oblastech tím nejsou 

dotčena. 

(5) O probíhajícím správním řízení poskytnou za podmínek stanovených tímto zákonem 

povinné subjekty pouze takové informace, které nezasahují do práv a právem 

chráněných zájmů účastníků řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

§ 12 

Podmínky omezení 

Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované 

informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví 

zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. 

V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá. 

§ 13 

Žádost o poskytnutí informace 

(1) Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě 

nebo služby elektronických komunikací. 

[telekomunikačního zařízení] 

(2) Není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo nepovažuje-li 

žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, je třeba podat žádost 

písemně. 

(3) Ustanovení § 14 až 16a a § 18 platí pouze pro žádosti podané písemně. 

[16] 

§ 14 

Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace 

(1) Žádost je podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt. Sdělení žadatele, že trvá na 

poskytnutí informace podle § 6 odst. 2, se považuje za nové podání žádosti. 

[(2) Z podání musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určeno a kdo jej činí. 

U podání prostřednictvím telekomunikačního zařízení musí být uvedena rovněž příslušná 

identifikace žadatele (například elektronická adresa). Neobsahuje-li žádost tyto údaje, není 

žádost podáním ve smyslu tohoto zákona a žádost se odloží.] 

(2) Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, kdo ji činí a že 

se žadatel domáhá poskytnutí informace. 

(3) Písemná žádost musí obsahovat tyto údaje o žadateli 

a) u fyzických osob jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu 

a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu, 

b) u právnických osob obchodní firmu, případně název, identifikační číslo, adresu 

sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. 

Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa. 

(4) Je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronické 

podatelny 13a) povinného subjektu. 

(5) Neobsahuje-li žádost náležitosti podle odstavce 2, případně není-li elektronická 

žádost podána podle odstavce 4, není žádostí ve smyslu tohoto zákona a povinný subjekt 

žádost odloží. 

(6) Povinný subjekt posoudí obsah žádosti a:

a) 

b) 

c) 

d) 

nebrání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 3 vyřízení žádosti o 

informace, žádost vyřídí, brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 3 

postupu vyřízení žádosti, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů od podání žádosti, aby 

žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, žádost odloží, 

v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, 

nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání 

žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, rozhodne o 

odmítnutí žádosti, 

v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží 

a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli, 

poskytne požadovanou informaci v souladu se žádostí, nebo je-li zapotřebí licence, 

předloží žadateli konečnou licenční nabídku ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od 

přijetí podání nebo od upřesnění žádosti 

[podle písmena a), a to písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, 

nebo na paměťových médiích. ] 

(7) O postupu při poskytování informace se pořídí záznam. 

(8) Lhůtu pro poskytnutí informace je možno prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však 

o deset dní. Závažnými důvody jsou: 

a) vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od 

úřadovny vyřizující žádost, 

b) vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací 

požadovaných v jedné žádosti, 

c) konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí 

o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají 

závažný zájem na předmětu žádosti. 

Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to 

včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. 

§ 14a 

Některá ustanovení o licenční nebo podlicenční smlouvě při poskytování informací 

(1) Poskytuje-li se informace podle § 4 odst. 7 na základě licenční nebo podlicenční 

smlouvy (dále jen „licenční smlouva“), řídí se otázky neupravené tímto zákonem 

ustanoveními autorského zákona. 

(2) Byla-li v licenční smlouvě stanovena za oprávnění informaci užít odměna, nesmí být 

tato odměna vyšší něž úhrada podle § 17. 

(3) Licence musí být sjednána jako nevýhradní, pokud tento zákon nestanoví jinak. 

(4) Povinný subjekt může poskytnout výhradní licenci pouze tehdy, je-li výhradní 

licence pro další šíření poskytované informace nezbytná a je-li to ve veřejném zájmu. 

Poskytne-li povinný subjekt výhradní licenci podle věty první, přezkoumá alespoň každé 

3 roky trvání důvodů, na základě kterých byla výhradní licence udělena. 

(5) Povinný subjekt zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup vzor licenční 

smlouvy, která může být žadatelem přizpůsobena konkrétní žádosti a použita jako návrh 

na uzavření licenční smlouvy. 

(6) Na ustanovení licenčních smluv uzavřených podle tohoto zákona se nevztahuje 

ochrana obchodního tajemství.

§ 15 

Rozhodnutí o odmítnutí žádosti 

[(1) Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá o tom ve lhůtě pro 

vyřízení žádosti rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží podle § 14 odst. 2 nebo 

podle § 14 odst. 3 písm. b). Je-li povinným subjektem obec, vydá rozhodnutí obecní úřad.] 

(1) Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení 

žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží podle § 

14 odst. 5 nebo podle § 14 odst. 6 písm. a), c). 

(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení povinného subjektu, číslo jednací a datum vydání 

rozhodnutí, označení žadatele, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo 

rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu, době 

a formě podání opravného prostředku, podpis pověřeného pracovníka povinného subjektu 

s uvedením jména, příjmení a funkce. Pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany 

obchodního tajemství podle § 9 nebo ochrany duševního vlastnictví třetích osob podle § 

11 odst. 1 písm. c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo 

k tomuto obchodnímu tajemství, nebo kdo vykonává majetková práva vyplývající z 

tohoto duševního vlastnictví. 

[příjemce rozhodnutí, vlastnoruční] 

(3) Rozhodnutí se doručuje do vlastních rukou žadatele. 

[(4) Jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí 

podle § 15 odst. 1, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Proti tomuto 

rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti.] 

(4) V případě nečinnosti povinného subjektu nebo poskytnutí neúplné informace, aniž 

bylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 1, se může žadatel v rozsahu neposkytnutých 

nebo neúplných informací domáhat jejich poskytnutí či doplnění podáním stížnosti proti 

nečinnosti. 

§ 16 

Odvolání 

(1) Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání ve lhůtě do 15 

dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání se podává prostřednictvím povinného subjektu, který 

rozhodnutí vydal. 

[nebo od marného uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti v případě uvedeném v § 15 odst. 4.; 

nebo měl vydat] 

[(2) O odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje povinný subjekt nejblíže 

vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat. Jde-li 

o rozhodnutí obecního úřadu, které se týká informací ve věcech samostatné působnosti obce, 

rozhoduje o odvolání obecní rada, pokud obecní zastupitelstvo nestanoví, že rozhoduje jiný 

orgán obce. V ostatních případech rozhoduje o odvolání ten, kdo stojí v čele povinného 

subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat, a je oprávněn za něj jednat.] 

(3) Odvolací orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným 

subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, 

kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doručení tohoto rozhodnutí se 

považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání.] 

(2) O odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje nadřízený orgán.

(3) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je nadřízeným orgánem povinný subjekt nejblíže 

vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal. Pokud nelze určit 

nadřízený orgán podle věty první, rozhoduje o odvolání ten, kdo stojí v čele povinného 

subjektu, který rozhodnutí vydal a je oprávněn za něj jednat (dále jen „nadřízený 

orgán“). 

(4) Povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému 

orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo. Nadřízený orgán rozhodne 

o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. 

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat. 

(6) Proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o odmítnutí žádosti lze podat rozklad, 

o kterém rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy. Ustanovení odstavců a 5 platí pro 

rozklad obdobně. 

[1, 3 a 4] 

(7) Rozhodnutí o odmítnutí žádosti je přezkoumatelné soudem podle zvláštního zákona 14) . 

§ 16a 

Stížnost proti nečinnosti 

(1) Stížnost proti nečinnosti (dále jen „stížnost“) se podává prostřednictvím povinného 

subjektu. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. 

(2) Povinný subjekt předloží stížnost nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu 

stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tak, že poskytne 

požadovanou informaci nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti. 

(3) Ze stížnosti musí být zřejmé, kdo ji činí, proti kterému povinnému subjektu směřuje 

a co účastník povinnému subjektu vytýká. Neobsahuje-li stížnost tyto náležitosti, není 

stížností ve smyslu tohoto zákona a nadřízený orgán ji odloží. 

(4) Nadřízený orgán vyřídí stížnost tak, že 

a) usnesením přikáže povinnému subjektu, aby ve stanovené lhůtě ne delší než 15 

dnů informaci poskytl nebo vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, 

b) usnesením věc převezme a informaci sám poskytne nebo vydá rozhodnutí 

o odmítnutí žádosti. Takové rozhodnutí se považuje za rozhodnutí podle § 16. 

Stížnost musí být nadřízeným orgánem vyřízena do 10 dnů ode dne, kdy mu byla 

předložena. 

(5) Usnesení podle odstavce 4 se oznamuje povinnému subjektu a žadateli. Proti 

usnesení podle odstavce 4 se nelze odvolat. 

§ 17 

Hrazení nákladů 

(1) Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve 

výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním informací, pořízením kopií, 

opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. 

[(2) Žadateli musí být na jeho žádost potvrzena předpokládaná výše úhrady nákladů. ] 

(2) Pokud byla v licenční smlouvě sjednána odměna podle § 14a odst. 2, nelze požadovat 

úhradu nákladů.

(3) V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, 

oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli ještě před poskytnutím informace. 

Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše 

úhrady povinným subjektem vyčíslena. 

(4) Nesplní-li povinný subjekt vůči žadateli oznamovací povinnost podle odstavce 3, 

ztrácí povinný subjekt nárok požadovat po žadateli úhradu nákladů. 

(5) Povinný subjekt může podmínit vydání informací zaplacením úhrady nebo zálohy. 

(6) Úhrada je příjmem povinného subjektu. 

(7) Nesouhlasí-li žadatel s výší úhrady, která mu byla oznámena podle odstavce 3, může 

se do 15 dnů od oznámení výše úhrady obrátit na nadřízený orgán, aby výši úhrady 

posoudil. Nadřízený orgán navrhovanou výši nákladů ve lhůtě 15 dnů usnesením potvrdí 

nebo v případě, že úhrada nebyla stanovena v souladu se zákonem a prováděcími 

právními předpisy usnesením, stanoví povinnému subjektu, aby výši úhrady změnil. 

Povinný subjekt je při stanovení nové úhrady vázán právním názorem nadřízeného 

orgánu. 

(8) Proti usnesení o výši úhrady podle odstavce 7 se nelze odvolat. 

§ 18 

Výroční zpráva 

(1) Každý povinný subjekt musí vždy do 1. března zveřejnit výroční zprávu za 

předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací podle tohoto 

zákona obsahující následující údaje: 

a) 

b) 

c) 

d) 

e) 

f) 

počet podaných žádostí o informace, 

počet podaných odvolání proti rozhodnutí, 

opis podstatných částí každého rozsudku soudu ve věci přezkoumání zákonnosti 

rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace, 

výsledky řízení o sankcích za nedodržování tohoto zákona bez uvádění osobních 

údajů, 

výčet uzavřených výhradních licencí a jejich podstatné náležitosti s odůvodněním 

nezbytnosti uzavření výhradní licence, 

další informace vztahující se k uplatňování tohoto zákona. 

(2) Pokud má povinný subjekt zvláštním zákonem uloženou povinnost předkládat veřejnou 

výroční zprávu obsahující informace o jeho činnosti, začleňuje údaje podle odstavce 1 do 

této výroční zprávy jako její samostatnou část s názvem „Poskytování informací podle zákona 

č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“. 

[písm. a) až e) začleňuje] 

§ 19 

Umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem 

stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené 

zvláštními zákony 15) .

ČÁST DRUHÁ 

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 

§ 20 

(1) Povinnost uvedená v § 5 odst. 2 nastává dnem 1. ledna 2001. Pro obce, které nejsou 

městy 16) , povinnost podle § 5 odst. 2 nastává dnem 1. ledna 2002. 

(2) Povinnost uvedená v § 5 odst. 3 nastává dnem 1. ledna 2002. 

(3) Lhůta pro poskytnutí informace [§ 14 odst. 3 písm. c)] a prodloužení této lhůty (§ 14 odst. 

5) se v prvních 12 měsících od účinnosti zákona prodlužují na dvojnásobek, a dalších 12 

měsíců se prodlužují o polovinu. 

(4) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na počítání lhůt a na řízení podle § 15, § 

16 a § 16a ustanovení správního řádu 17) , s výjimkou ustanovení o obnově řízení a o 

přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení. 

[§ 15 a 16 správní řád ] 

§ 21 

(1) Vláda vydá nařízení, kterým upraví součinnost orgánů státní správy s obcemi při 

zajišťování povinností obcí podle § 5 tohoto zákona. 

(2) Ministerstvo informatiky upraví vyhláškou 

a) strukturu informací zveřejňovaných o povinném subjektu podle § 5 odst. 1 

způsobem umožňujícím dálkový přístup, 

b) osnovu popisu postupů podle § 5 odst. 1 písm. d), 

c) datový formát údajů pro zpřístupnění nebo předání informací podle § 5 odst. 5. 

(3) Vláda stanoví nařízením zásady stanovení úhrad za poskytování informací. 

§ 22 

Účinnost 

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000. 

1) 

1a) 

1b) 

1c) 

1d) 

1e) 

1f) 

Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o 

opakovaném použití informací veřejného sektoru. 

Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, 

a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. 

§ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního 

vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

§ 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších 

odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů 

(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 

§ 42 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně 

některých zákonů. 

Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných 

knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).

1g) 

2) 

2a) 

3) 

3a) 

4) 

6) 

7) 

8) 

9) 

11) 

12) 

12a) 

13) 

13a) 

14) 

§ 2 odst. 2 písm. b), c) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z 

veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře 

výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů. 

§ 2 písm. h), n) zákona č. …/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně 

některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) 

Například § 11 občanského zákoníku, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních 

údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

Například zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s 

právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), zákon č. 527/1990 

Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. 

§ 5 odst. 1 písm. h) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně 

některých zákonů. 

Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů. 

17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 

Například zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve 

znění zákona č. 334/1992 Sb., zákon č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České 

republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku 

České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 472/1992 Sb., o Státním fondu 

tržní regulace v zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 

Například § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších 

předpisů, § 23 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve 

znění pozdějších předpisů, § 14 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění 

sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, § 24a zákona č. 551/1991 Sb., 

o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, zákon č. 117/1995 Sb., o státní 

sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 

Například zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, zákon č. 6/1993 Sb., o České 

národní bance, ve znění pozdějších předpisů. 

Například zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 222/1994 Sb., 

o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní 

energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., zákon č. 283/1993 Sb., o státním 

zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším 

kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro 

cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon č. 77/1997 Sb., o státním 

podniku, zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování 

audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, 

ve znění zákona č. 40/1995 Sb., zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 

Sb., zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho 

znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní 

inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve 

znění pozdějších předpisů. 

§ 5 a 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 

Sb. 

Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o 

změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

Například § 8a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění zákona č. 292/1993 Sb., § 45 

zákona č. 166/1993 Sb. 

§ 2 písm. y) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších 

předpisů. 

§ 247 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

15) 

16) 

17) 

Například zákon č. 15/1998 Sb., zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké 

sněmovny, zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/1993 Sb., ve 


Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

Příloha č. 5: Novela ZOÚ ∗ 

Úplné znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých 

zákonů, 

jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 227/2000 Sb., zákonem č. 177/2001 Sb., 

zákonem č. 450/2001 Sb., zákonem č. 107/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 

310/2002 Sb., zákonem č. 517/2002 Sb., zákonem č. 439/2004 Sb., zákonem č. 480/2004 Sb. 

a zákonem č. 626/2004 Sb. 

ČÁST PRVNÍ 

OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ 

HLAVA I 

ÚVODNÍ USTANOVENÍ 

§ 1 

Předmět úpravy 

Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství, 1) mezinárodními smlouvami, 

kterými je Česká republika vázána, 1a) a k naplnění práva každého na ochranu před 

neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních 

údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. 

(1) Zřizuje se Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dále jen "Úřad"). 

§ 2 

(2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních 

údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právním 

předpisem. 1b) § 3 

Působnost zákona 

∗ Zpracováno dle viz Úplné znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně 

některých zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 227/2000 Sb., zákonem č. 

177/2001 Sb., zákonem č. 450/2001 Sb., zákonem č. 107/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., 

zákonem č. 310/2002 Sb., zákonem č. 517/2002 Sb., zákonem č. 439/2004 Sb. a zákonem č. 

480/2004 Sb., zákon o ochraně osobních údajů [online]. c2005, poslední aktualizace 25.3.2005. 

[cit. 2005-04-03]. Dostupné z:< http://www.uoou.cz/101_2000.php3 >.

(1) Tento zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní 

samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby. 

(2) Tento zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází 

automatizovaně nebo jinými prostředky. 

(3) Tento zákon se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba 

výlučně pro osobní potřebu. 

(4) Tento zákon se nevztahuje na nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje 

nejsou dále zpracovávány. 

(5) Tento zákon se dále vztahuje na zpracování osobních údajů, 

a) jestliže se právní řád České republiky použije přednostně na základě mezinárodního práva 

veřejného, i když správce není usazen na území České republiky, 

b) jestliže správce, který je usazen mimo území Evropské unie, provádí zpracování na území 

České republiky a nejedná se pouze o předání osobních údajů přes území Evropské unie; v 

tomto případě je správce povinen zmocnit postupem podle § 6 na území České republiky 

zpracovatele. 

Jestliže zpracování provádí správce prostřednictvím svých organizačních jednotek umístěných 

na území Evropské unie, musí zajistit, že tyto organizační jednotky budou zpracovávat osobní 

údaje v souladu s národním právem příslušného členského státu Evropské unie. 

(6) Ustanovení § 5 odst. 1 a § 11 a 12 se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných 

pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění 

a) bezpečnosti České republiky, 4) 

b) obrany České republiky, 5) 

c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, 6) 

d) předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, 7) 

e) významného hospodářského zájmu České republiky nebo Evropské unie, 8) 

f) významného finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie, kterým je zejména 

stabilita finančního trhu a měny, fungování peněžního oběhu a platebního styku, jakož i 

rozpočtová a daňová opatření, 9) 

g) výkonu kontroly, dozoru, dohledu a regulace spojených s výkonem veřejné moci v 

případech uvedených v písmenech c), d), e) a f), 10) nebo 

h) činností spojených se zpřístupňováním svazků bývalé Státní bezpečnosti. 10a) 

§ 4 

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí 

a) osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. 

Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo 

identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho 

fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu, 

b) citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, 

politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém 

přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a 

jakýkoliv biometrický nebo genetický údaj subjektu údajů, 

c) anonymním údajem takový údaj, který buď v původním tvaru nebo po provedeném 

zpracování nelze vztáhnout k určenému nebo určitelnému subjektu údajů, 

d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují, 

e) zpracováním osobních údajů jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo 

zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými 

prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na 

nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, 

předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a 

likvidace, 

f) shromažďováním osobních údajů systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je 

získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič informací pro jejich okamžité 

nebo pozdější zpracování, 

g) uchováváním osobních údajů udržování údajů v takové podobě, která je umožňuje dále 

zpracovávat, 

h) blokováním osobních údajů vytvoření takového stavu, při kterém je osobní údaj určitou 

dobu nepřístupný a nelze jej jinak zpracovávat, 

i) likvidací osobních údajů se rozumí fyzické zničení jejich nosiče, jejich fyzické vymazání 

nebo jejich trvalé vyloučení z dalších zpracování, 

j) správcem každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí 

zpracování a odpovídá za něj. Zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo 

pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, 

k) zpracovatelem každý subjekt, který na základě zvláštního zákona nebo pověření správcem 

zpracovává osobní údaje podle tohoto zákona, 

l) zveřejněným osobním údajem osobní údaj zpřístupněný zejména hromadnými sdělovacími 

prostředky, jiným veřejným sdělením nebo jako součást veřejného seznamu, 

m) evidencí nebo datovým souborem osobních údajů (dále jen "datový soubor") jakýkoliv 

soubor osobních údajů uspořádaný nebo zpřístupnitelný podle společných nebo zvláštních 

kritérií,

n) souhlasem subjektu údajů svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je 

svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů, 

o) příjemcem každý subjekt, kterému jsou osobní údaje zpřístupněny; za příjemce se 

nepovažuje subjekt, který zpracovává osobní údaje podle § 3 odst. 6 písm. g). 

HLAVA II 

PRÁVA A POVINNOSTI PŘI ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ 

(1) Správce je povinen 

§ 5 

a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány, 

b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů, 

c) zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to 

nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s 

ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, 

zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. 

Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6. 11) Nepřesné 

osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních 

údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům, 

d) shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném 

pro naplnění stanového účelu, 

e) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Po 

uplynutí této doby mohou být osobní údaje uchovávány pouze pro účely státní statistické 

služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva 

na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů, 

a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné, 

f) zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. 

Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ustanovení § 3 odst. 6, nebo pokud k 

tomu dal subjekt údajů předem souhlas, 

g) shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně; je vyloučeno shromažďovat údaje pod 

záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti, 

h) nesdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům. 

(2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto 

souhlasu je může zpracovávat, 

a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce, 12) 

b) jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, 

nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů,

c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto 

případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí 

správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat, 

d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním 

předpisem. 13) Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu 

údajů, 

e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo 

jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem 

subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života, 

f) pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné 

správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním 

zařazení, nebo 

g) jedná-li se o zpracování výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona. 

(3) Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona,12) je povinen 

dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. 

(4) Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k 

jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Souhlas subjektu 

údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu 

zpracování. 

(5) Provádí-li správce nebo zpracovatel zpracování osobních údajů za účelem nabízení 

obchodu nebo služeb subjektu údajů, lze pro tento účel použít jméno, příjmení a adresu 

subjektu údajů, pokud tyto údaje byly získány z veřejného seznamu nebo v souvislosti se svojí 

činností jakožto správce nebo zpracovatele. Správce nebo zpracovatel však nesmí uvedené 

údaje dále zpracovávat, pokud s tím subjekt údajů vyslovil nesouhlas. Nesouhlas se 

zpracováním je nutné vyjádřit písemně. Bez souhlasu subjektu údajů nelze k uvedeným údajům 

přiřazovat další osobní údaje. 

(6) Správce, který zpracovává osobní údaje podle odstavce 5, může tyto údaje předat jinému 

správci pouze za splnění těchto podmínek: 

a) údaje subjektu údajů byly získány v souvislosti s činností správce nebo se jedná o 

zveřejněné osobní údaje, 

b) údaje budou využívány pouze za účelem nabízení obchodu a služeb, 

c) subjekt údajů byl o tomto postupu správce předem informován a nevyslovil s tímto 

postupem nesouhlas. 

(7) Jiný správce, kterému byly předány údaje podle odstavce 6, nesmí tyto údaje předávat jiné 

osobě. 

(8) Nesouhlas se zpracováním podle odstavce 6 písm. c) musí subjekt údajů učinit písemně. 

Správce je povinen informovat každého správce, kterému předal jméno, příjmení a adresu 

subjektu údajů, o tom, že subjekt údajů vyslovil nesouhlas se zpracováním.

(9) Za účelem vyloučení možnosti, že jméno, příjmení a adresa subjektu údajů budou 

opakovaně použity k nabídce obchodu a služeb, je správce oprávněn dále zpracovávat pro svoji 

vlastní potřebu jméno, příjmení a adresu subjektu údajů přesto, že subjekt údajů vyslovil 

nesouhlas podle odstavce 5. 

§ 6 

Pokud zmocnění nevyplývá z právního předpisu, musí správce se zpracovatelem uzavřít 

smlouvu o zpracování osobních údajů. Smlouva musí mít písemnou formu. Musí v ní být 

zejména výslovně uvedeno, v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu se uzavírá, a 

musí obsahovat záruky zpracovatele o technickém a organizačním zabezpečení ochrany 

osobních údajů. 

Povinnosti stanovené v § 5 platí obdobně také pro zpracovatele. 

§ 7 

§ 8 

Jestliže zpracovatel zjistí, že správce porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, je povinen 

jej na to neprodleně upozornit a ukončit zpracování osobních údajů. Pokud tak neučiní, 

odpovídá za škodu, která subjektu údajů vznikla, společně a nerozdílně se správcem údajů. 

Tím není dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona. 

Citlivé údaje je možné zpracovávat, jen jestliže 

§ 9 

Citlivé údaje 

a) subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas. Subjekt údajů musí být při udělení 

souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas 

dáván, jakému správci a na jaké období. Existenci souhlasu subjektu údajů se zpracováním 

osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování. Správce je 

povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právech podle § 12 a 21, 

b) je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů nebo jiné osoby nebo 

odvrácení bezprostředního závažného nebezpečí hrozícího jejich majetku, pokud není možno 

jeho souhlas získat zejména z důvodů fyzické, duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že 

je nezvěstný nebo z jiných podobných důvodů. Správce musí ukončit zpracování údajů, 

jakmile pominou uvedené důvody, a údaje musí zlikvidovat, ledaže by subjekt údajů dal k 

dalšímu zpracování souhlas, 

c) se jedná o zpracování při zajišťování zdravotní péče, ochrany veřejného zdraví, zdravotního 

pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví podle zvláštního zákona 15) nebo se jedná 

o posuzování zdravotního stavu v jiných případech stanovených zvláštním zákonem, 15a)

d) je zpracování nezbytné pro dodržení povinností a práv správce odpovědného za zpracování 

v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti, stanovené zvláštním zákonem, 16) 

e) jde o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, 

prováděné v rámci oprávněné činnosti občanského sdružení, nadace nebo jiné právnické osoby 

nevýdělečné povahy (dále jen "sdružení"), a které se týká pouze členů sdružení nebo osob, se 

kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností sdružení, a 

osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů, 

f) se jedná o údaje podle zvláštního zákona nezbytné pro provádění nemocenského pojištění, 

důchodového pojištění (zabezpečení), státní sociální podpory a dalších státních sociálních 

dávek, sociální péče a sociálně-právní ochrany dětí, a při zajištění ochrany těchto údajů v 

souladu se zákonem, 

g) se zpracování týká osobních údajů zveřejněných subjektem údajů, 

h) je zpracování nezbytné pro zajištění a uplatnění právních nároků, nebo 

ch) jsou zpracovány výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona. 

§ 10 

Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na 

svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před 

neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů. 

§ 11 

(1) Správce je při shromažďování osobních údajů povinen subjekt údajů informovat o tom, v 

jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude 

osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu 

údajů tyto informace již známy. Správce musí subjekt údajů informovat o jeho právu přístupu k 

osobním údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o dalších právech stanovených v § 

21. 

(2) V případě, kdy správce zpracovává osobní údaje získané od subjektu údajů, musí subjekt 

údajů poučit o tom, zda je poskytnutí osobního údaje povinné či dobrovolné. Je-li subjekt 

údajů povinen podle zvláštního zákona osobní údaje pro zpracování poskytnout, poučí jej 

správce o této skutečnosti, jakož i o následcích odmítnutí poskytnutí osobních údajů. 

(3) Informace a poučení podle odstavce 1 není povinen správce poskytovat v případech, kdy 

osobní údaje nezískal od subjektu údajů, pokud 

a) zpracovává osobní údaje výlučně pro účely výkonu státní statistické služby, vědecké nebo 

archivní účely a poskytnutí takových informací by vyžadovalo neúměrné úsilí nebo 

nepřiměřeně vysoké náklady; nebo pokud ukládání na nosiče informací nebo zpřístupnění je 

výslovně stanoveno zvláštním zákonem. V těchto případech je správce povinen přijmout 

potřebná opatření proti neoprávněnému zasahování do soukromého a osobního života subjektu 

údajů,

) zpracování osobních údajů mu ukládá zvláštní zákon nebo je takových údajů třeba k 

uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zvláštních zákonů, 

c) zpracovává výlučně oprávněně zveřejněné osobní údaje, nebo 

d) zpracovává osobní údaje získané se souhlasem subjektu údajů. 

(4) Předchozími ustanoveními nejsou dotčena práva subjektu údajů požadovat informace podle 

zvláštních zákonů. 18) 

(5) Při zpracování osobních údajů podle § 5 odst. 2 písm. e) a § 9 písm. h) je správce povinen 

bez zbytečného odkladu subjekt údajů informovat o zpracování jeho osobních údajů. 

(6) Žádné rozhodnutí správce nebo zpracovatele, jehož důsledkem je zásah do právních a 

právem chráněných zájmů subjektu údajů, nelze bez ověření vydat nebo učinit výlučně na 

základě automatizovaného zpracování osobních údajů. To neplatí v případě, že takové 

rozhodnutí bylo učiněno ve prospěch subjektu údajů a na jeho žádost. 

(7) Informační povinnost upravenou v § 11 může za správce plnit zpracovatel. 

§ 12 

Přístup subjektu údajů k informacím 

(1) Požádá-li subjekt údajů o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu správce 

povinen tuto informaci bez zbytečného odkladu předat. 

(2) Obsahem informace je vždy sdělení o 

a) účelu zpracování osobních údajů, 

b) osobních údajích, případně kategoriích osobních údajů, které jsou předmětem zpracování, 

včetně veškerých dostupných informací o jejich zdroji, 

c) povaze automatizovaného zpracování v souvislosti s jeho využitím pro rozhodování, jestliže 

jsou na základě tohoto zpracování činěny úkony nebo rozhodnutí, jejichž obsahem je zásah do 

práva a oprávněných zájmů subjektu údajů, 

d) příjemci, případně kategoriích příjemců. 

(3) Správce má právo za poskytnutí informace požadovat přiměřenou úhradu nepřevyšující 

náklady nezbytné na poskytnutí informace. 

(4) Povinnost správce poskytnout informace subjektu údajů upravenou v § 12 může za správce 

plnit zpracovatel. 

§ 13 

Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů

(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k 

neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, 

neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému 

zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů. 

(2) Správce nebo zpracovatel je povinen zpracovat a dokumentovat přijatá a provedená 

technicko-organizační opatření k zajištění ochrany osobních údajů v souladu se zákonem a 

jinými právními předpisy. 

§ 14 

Zaměstnanci správce nebo zpracovatele a jiné osoby, které zpracovávají osobní údaje na 

základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, mohou zpracovávat osobní údaje pouze za 

podmínek a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném. 

§ 15 

(1) Zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní 

údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění 

zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce 

nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních 

opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti 

trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací. 

(2) Ustanovením předchozího odstavce není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost podle 

zvláštních zákonů. 19) 

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na informační povinnost podle zvláštních 

zákonů. 20) § 16 

Oznamovací povinnost 

(1) Ten, kdo hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje nebo změnit registrované zpracování 

podle tohoto zákona, s výjimkou zpracování uvedených v § 18, je povinen tuto skutečnost 

písemně oznámit Úřadu před zpracováváním osobních údajů. 

(2) Oznámení musí obsahovat tyto informace: 

a) identifikační údaje správce, u fyzické osoby, která není podnikatelem, jméno, popřípadě 

jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu, u jiných subjektů obchodní 

firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, a jméno, popřípadě jména, 

a příjmení osob, které jsou jejich statutárními zástupci, 

b) účel nebo účely zpracování, 

c) kategorie subjektů údajů a osobních údajů, které se těchto subjektů týkají,

d) zdroje osobních údajů, 

e) popis způsobu zpracování osobních údajů, 

f) místo nebo místa zpracování osobních údajů, 

g) příjemce nebo kategorie příjemců, 

h) předpokládaná předání osobních údajů do jiných států, 

i) popis opatření k zajištění ochrany osobních údajů podle § 13. 

(3) Obsahuje-li oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2 a není-li zahájeno řízení podle § 

17 odst. 1, lze po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení oznámení zahájit zpracování 

osobních údajů. Úřad v takovém případě zapíše informace uvedené v oznámení do registru. 

(4) Neobsahuje-li oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2, Úřad neprodleně zašle 

oznamovateli výzvu, v níž upozorní na chybějící nebo nedostatečné informace a stanoví lhůtu 

k doplnění oznámení. V případě doplnění oznámení začíná běžet lhůta podle odstavce 3 dnem 

doručení doplnění oznámení. V případě, že Úřad neobdrží doplnění oznámení ve stanovené 

lhůtě, nahlíží na učiněné oznámení tak, jako by nebylo podáno. 

(5) O provedení registrace vydá Úřad na žádost správce osvědčení, které obsahuje datum 

vyhotovení, číslo jednací, jméno, příjmení a podpis osoby, která osvědčení vydala, otisk 

úředního razítka, identifikační údaje správce a účel zpracování. 

(6) Na postup Úřadu podle odstavců 1 až 5 se nevztahuje správní řád. 

§ 17 

(1) Vznikne-li z oznámení důvodná obava, že při zpracování osobních údajů by mohlo dojít k 

porušení tohoto zákona, zahájí Úřad z vlastního podnětu řízení. 

(2) Zjistí-li Úřad, že oznámeným zpracováním neporušuje správce podmínky stanovené tímto 

zákonem, řízení zastaví a provede zápis podle § 16 odst. 3. Nejdříve dnem následujícím po 

provedení zápisu lze zahájit zpracování osobních údajů. V případě, že oznámené zpracování 

nesplňuje podmínky stanovené tímto zákonem, zpracování osobních údajů Úřad nepovolí. 

§ 17a 

(1) Zjistí-li Úřad, že správce, jehož oznámení bylo zapsáno do registru, porušuje podmínky 

stanovené tímto zákonem, rozhodne o zrušení registrace. 

(2) Pomine-li účel, pro který bylo zpracování zaregistrováno, Úřad z vlastního podnětu nebo na 

žádost správce rozhodne o zrušení registrace. 

§ 18 

(1) Oznamovací povinnost podle § 16 se nevztahuje na zpracování osobních údajů,

a) které jsou součástí datových souborů veřejně přístupných na základě zvláštního zákona, 

b) které správci ukládá zvláštní zákon nebo je takových osobních údajů třeba k uplatnění práv a 

povinností vyplývajících ze zvláštního zákona, nebo 

c) jde-li o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, 

prováděné v rámci oprávněné činnosti sdružení, a které se týká pouze členů sdružení, nebo 

osob, se kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností 

sdružení, a osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů. 

(2) Správce, který provádí zpracování podle § 18 odst. 1 písm. b), je povinen zajistit, aby 

informace, týkající se zejména účelu zpracování, kategorií osobních údajů, kategorií subjektů 

údajů, kategorií příjemců a doby uchování, které by byly jinak přístupné prostřednictvím 

registru vedeného Úřadem podle § 35, byly zpřístupněny, a to i dálkovým přístupem nebo 

jinou vhodnou formou. 

§ 19 

Jestliže správce hodlá ukončit svoji činnost, je povinen Úřadu neprodleně oznámit, jak naložil s 

osobními údaji, pokud se na jejich zpracování vztahuje oznamovací povinnost. 

§ 20 

Likvidace osobních údajů 

(1) Správce nebo na základě jeho pokynu zpracovatel je povinen provést likvidaci osobních 

údajů, jakmile pomine účel, pro který byly osobní údaje zpracovány, nebo na základě žádosti 

subjektu údajů podle § 21. 

(2) Zvláštní zákon stanoví výjimky týkající se uchovávání osobních údajů pro účely 

archivnictví a uplatňování práv v občanském soudním řízení, trestním řízení a správním řízení. 

§ 21 

(1) Každý subjekt údajů, který zjistí nebo se domnívá, že správce nebo zpracovatel provádí 

zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života 

subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem 

na účel jejich zpracování, může 

a) požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení, 

b) požadovat, aby správce nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav. Zejména se může 

jednat o blokování, provedení opravy, doplnění nebo likvidaci osobních údajů. 

(2) Je-li žádost subjektu údajů podle odstavce 1 shledána oprávněnou, správce nebo 

zpracovatel odstraní neprodleně závadný stav. 

(3) Nevyhoví-li správce nebo zpracovatel žádosti subjektu údajů podle odstavce 1, má subjekt 

údajů právo obrátit se přímo na Úřad.

(4) Postup podle odstavce 1 nevylučuje, aby se subjekt údajů obrátil se svým podnětem na 

Úřad přímo. 

(5) Pokud vznikla v důsledku zpracování osobních údajů subjektu údajů jiná než majetková 

újma, postupuje se při uplatňování jejího nároku podle zvláštního zákona. 22) 

(6) Došlo-li při zpracování osobních údajů k porušení povinností uložených zákonem u správce 

nebo u zpracovatele, odpovídají za ně společně a nerozdílně. 

(7) Správce je povinen bez zbytečného odkladu informovat příjemce o žádosti subjektu údajů 

podle odstavce 1 a o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů. To neplatí, 

pokud je informování příjemce nemožné nebo by vyžadovalo neúměrné úsilí. 

§ 22 až 24 

zrušeny 

§ 25 

Náhrada škody 

V otázkách neupravených tímto zákonem se použije obecná úprava odpovědnosti za 

škodu. 23),24) § 26 

Povinnosti podle § 21 až 25 se obdobně vztahují i na osoby, které shromáždily osobní údaje 

neoprávněně. 

HLAVA III 

PŘEDÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ 

§ 27 

(1) Volný pohyb osobních údajů nemůže být omezován, pokud jsou údaje předány do 

členského státu Evropské unie. 

(2) Do třetích zemí mohou být osobní údaje předány, pokud zákaz omezování volného pohybu 

osobních údajů vyplývá z mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a 

kterou je Česká republika vázána,1a) nebo jsou osobní údaje předány na základě rozhodnutí 

orgánu Evropské unie. Informace o těchto rozhodnutích zveřejňuje Úřad ve Věstníku. 

(3) Není-li podmínka podle odstavců 1 a 2 splněna, může být předání osobních údajů 

uskutečněno, jestliže správce prokáže, že 

a) předání údajů se děje se souhlasem nebo na základě pokynu subjektu údajů,

) jsou v třetí zemi, kde mají být osobní údaje zpracovány, vytvořeny dostatečné zvláštní 

záruky ochrany osobních údajů, například prostřednictvím jiných právních nebo profesních 

předpisů a bezpečnostních opatření. Takové záruky mohou být upřesněny zejména smlouvou 

uzavřenou mezi správcem a příjemcem, pokud tato smlouva zajišťuje uplatnění těchto 

požadavků nebo pokud smlouva obsahuje smluvní doložky pro předání osobních údajů do 

třetích zemí zveřejněné ve Věstníku Úřadu, 

c) jde o osobní údaje, které jsou na základě zvláštního zákona součástí datových souborů 

veřejně přístupných nebo přístupných tomu, kdo prokáže právní zájem; v takovém případě lze 

osobní údaje zpřístupnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem, 

d) je předání nutné pro uplatnění důležitého veřejného zájmu vyplývajícího ze zvláštního 

zákona nebo z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, 

e) je předání nezbytné pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy, uskutečněné z podnětu 

subjektu údajů, nebo pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, 

f) je předání nezbytné pro plnění smlouvy uzavřené v zájmu subjektu údajů mezi správcem a 

třetí stranou, nebo pro uplatnění jiných právních nároků, nebo 

g) je předání nezbytné pro ochranu práv nebo životně důležitých zájmů subjektu údajů, 

zejména pro záchranu života nebo pro poskytnutí zdravotní péče. 

(4) Před předáním osobních údajů do třetích zemí podle odstavce 3 je správce povinen požádat 

Úřad o povolení k předání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. 25) Při posuzování žádosti Úřad 

přezkoumá všechny okolnosti související s předáním osobních údajů, zejména zdroj, konečné 

určení a kategorie předávaných osobních údajů, účel a dobu zpracování, s přihlédnutím k 

dostupným informacím o právních nebo jiných předpisech upravujících zpracování osobních 

údajů ve třetí zemi. V povolení k předání Úřad stanoví dobu, po kterou může správce předání 

provádět. Pokud dojde ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, zejména na 

základě rozhodnutí orgánu Evropské unie, Úřad toto povolení změní nebo zruší. 

HLAVA IV 

POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU 

§ 28 

(1) Úřad je nezávislý orgán. Ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a 

jinými právními předpisy. 

(2) Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona. 

(3) Činnost Úřadu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky. 

(1) Úřad 

§ 29 

a) provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem,

) vede registr zpracování osobních údajů, 

c) přijímá podněty a stížnosti na porušení tohoto zákona a informuje o jejich vyřízení, 

d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti, 

e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem, 

f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona, 

g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika 

vázána, 

h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů, 

i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány 

mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s 

právem Evropských společenství plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie. 25a) 

(2) Při výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního právního předpisu. 26) 

(3) Dozor nad zpracováním osobních údajů, které provádějí zpravodajské služby, stanoví 

zvláštní právní předpis. 27) 

HLAVA V 

ORGANIZACE ÚŘADU 

§ 30 

(1) Zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci. 

(2) Kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci (dále jen 

"kontrolující"). 

(3) Na zaměstnance Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví 

jinak. 

(4) Předseda Úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident 

Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. 26a) 

(5) Inspektoři Úřadu mají nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako členové 

Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. 26a) 

§ 31 

Kontrolní činnost Úřadu se provádí na základě kontrolního plánu nebo na základě podnětů a 

stížností.

§ 32 

Předseda Úřadu 

(1) Úřad řídí předseda, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu 

Parlamentu České republiky. 

(2) Předseda Úřadu je jmenován na dobu 5 let. Může být jmenován maximálně na 2 po sobě 

jdoucí období. 

(3) Předsedou Úřadu může být jmenován pouze občan České republiky, který 

a) je způsobilý k právním úkonům, 

b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem 30) a jeho znalosti, 

zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat, 

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání. 

(4) Bezúhonnou je pro účel tohoto zákona fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena 

pro úmyslný trestný čin nebo i trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti se zpracováním 

osobních údajů. 

(5) S výkonem funkce předsedy Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, 

státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy 

a členství v politických stranách a hnutích. 

(6) Předseda Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v dalším pracovním poměru ani 

vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, 

pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo 

neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu. 

(7) Z funkce je předseda Úřadu odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho 

jmenování. 

(8) Z funkce může být předseda odvolán také tehdy, jestliže nevykonává po dobu 6 měsíců 

svoji funkci. 

§ 33 

Inspektoři Úřadu 

(1) Inspektora jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu Parlamentu České 

republiky. 

(2) Inspektor je jmenován na období 10 let. Může být jmenován opakovaně. 

(3) Inspektor vykonává kontrolu, řídí kontrolu, vypracovává kontrolní protokol a provádí další 

úkony, jež souvisejí s úkoly Úřadu. 

(4) Činnosti podle odstavce 3 vykonává 7 inspektorů Úřadu.

§ 34 

(1) Inspektorem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním 

úkonům, bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem30) a má 

ukončené odborné vysokoškolské vzdělání. 

(2) S výkonem funkce inspektora je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, 

státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy 

a členství v politických stranách a hnutích. Inspektor nesmí zastávat jinou placenou funkci, být 

v pracovním poměru ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a 

činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost 

nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu. 

(3) Z funkce je inspektor odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho jmenování. 

HLAVA VI 

ČINNOST ÚŘADU 

§ 35 

Registr 

(1) Do registru zpracování osobních údajů se k osobám správců zapisují informace z oznámení 

podle § 16 odst. 2 a datum provedení, případně zrušení registrace. 

(2) Informace zapsané do registru, s výjimkou informací uvedených v § 16 odst. 2 písm. e) a i), 

jsou veřejně přístupné, zejména způsobem umožňujícím dálkový přístup. 

(3) Zrušení registrace podle § 17a oznamuje Úřad ve Věstníku Úřadu. 

§ 36 

Výroční zpráva 

(1) Výroční zpráva Úřadu obsahuje zejména informace o provedené kontrolní činnosti a její 

zhodnocení, informace a zhodnocení stavu v oblasti zpracovávání a ochrany osobních údajů v 

České republice a zhodnocení ostatní činnosti Úřadu. 

(2) Výroční zprávu předkládá předseda Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně a Senátu 

Parlamentu České republiky a vládě České republiky do 2 měsíců po skončení rozpočtového 

roku a zveřejňuje ji. 

§ 37 

Oprávnění kontrolujících 

Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni

a) vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných 

správců a zpracovatelů nebo každého, kdo zpracovává osobní údaje, (dále jen "kontrolovaný"), 

pokud to souvisí s předmětem kontroly; do obydlí mohou vstupovat pouze v případě, že tato 

slouží také k provozování podnikatelské činnosti, 

b) požadovat na kontrolovaných a na jiných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily 

originální doklady a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích, výpisy a zdrojové 

kódy programů, pokud je vlastní, výpisy a opisy dat (dále jen "doklady"), pokud to souvisí s 

předmětem kontroly, a provádět vlastní dokumentaci, 

c) seznamovat se s utajovanými skutečnostmi za podmínek stanovených zvláštním právním 

předpisem, 31) jakož i dalšími skutečnostmi, které jsou chráněny povinností mlčenlivosti, 

d) požadovat na fyzických i právnických osobách poskytnutí pravdivých a úplných informací o 

zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, 

e) zajišťovat v odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí kontrolovanému 

písemně potvrdit a na jeho žádost mu ponechat kopie převzatých dokladů, 

f) pořídit kopie obsahu paměťových médií, obsahujících osobní údaje, nacházejících se u 

kontrolovaného, 

g) požadovat, aby kontrolovaní podali ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění 

zjištěných nedostatků, 

h) používat telekomunikační zařízení kontrolovaných v případech, kdy je jejich použití 

nezbytné pro zabezpečení kontroly. 

§ 38 

Povinnosti kontrolujících 

(1) Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolující, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke 

kontrolovaným nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. 

(2) Kontrolující je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech nasvědčujících 

jeho podjatosti, oznámit to předsedovi Úřadu. 

(3) O námitce podjatosti kontrolujícího rozhodne předseda Úřadu bez zbytečného odkladu. Do 

rozhodnutí o námitce podjatosti činí kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu. 

(4) Proti rozhodnutí o námitce podjatosti se nelze odvolat. 

(5) Kontrolující jsou povinni 

a) prokázat se kontrolovanému průkazem, jehož vzor upraví nařízení vlády, 

b) oznámit kontrolovanému zahájení kontroly, 

c) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných,

d) předat neprodleně převzaté doklady, jakož i kopie paměťových médií kontrolovanému, 

pominou-li důvody jejich převzetí, 

e) řádně ochraňovat zajištěné doklady proti jejich ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití, 

f) pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol, 

g) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných při výkonu kontroly a nezneužít znalosti 

těchto skutečností. Povinností mlčenlivosti není dotčena oznamovací povinnost podle 

zvláštních zákonů. Povinnost mlčenlivosti přetrvává i po skončení pracovněprávního vztahu k 

Úřadu. Povinnosti mlčenlivosti může kontrolujícího zbavit předseda Úřadu. Povinnost 

mlčenlivosti se nevztahuje na anonymizované a zobecněné informace. 

(6) Kontrolní protokol obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a 

označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny, a opatření, která byla uložena k 

nápravě, a stanovení lhůt, do kdy je třeba je učinit. V kontrolním protokolu se uvádí označení 

Úřadu a jména kontrolujících na kontrole zúčastněných, označení kontrolovaného, místo a čas 

provedení kontroly, předmět kontroly, skutečný stav, označení dokladů a ostatních dokumentů 

a zjištění, o které se protokol opírá. Kontrolní protokol podepisují kontrolující, kteří se 

kontroly zúčastnili. 

(7) Povinností kontrolujících je seznámit kontrolované s obsahem kontrolního protokolu a 

předat jim jeho stejnopis. Seznámení s kontrolním protokolem a jeho převzetí potvrzují 

kontrolovaní podpisem kontrolního protokolu. Odmítne-li kontrolovaný seznámit se s 

kontrolním protokolem nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v kontrolním 

protokolu. 

§ 39 

(1) Každý je povinen v souvislosti s výkonem kontroly poskytnout kontrolujícím při výkonu 

jejich činnosti potřebnou součinnost. 

(2) Tomu, kdo neposkytne Úřadu při výkonu kontroly potřebnou součinnost, může být uložena 

pořádková pokuta do výše 25 000 Kč, a to i opakovaně. Za neposkytnutí součinnosti se 

považuje i nesplnění opatření uložených k nápravě zjištěného stavu ve stanovené lhůtě. 

Opatření k nápravě 

§ 40 

(1) Zjistí-li kontrolující, že došlo k porušení povinností uložených tímto zákonem, uloží 

inspektor, jaká opatření je třeba učinit, aby byly zjištěné nedostatky odstraněny, a stanoví lhůtu 

pro jejich odstranění. 

(2) Byla-li uložena likvidace osobních údajů, jsou osobní údaje do likvidace blokovány. Proti 

uložení likvidace může správce podat námitku k předsedovi Úřadu. Do doby, než bude o 

námitce rozhodnuto, musí být osobní údaje blokovány. Proti rozhodnutí předsedy lze podat 

žalobu podle předpisů o správním soudnictví. Do doby, než bude soudem rozhodnuto, jsou 

údaje blokovány.

(3) Kontrolovaný je povinen ve stanovené lhůtě podat zprávu o přijatých opatřeních. 

§ 41 

V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle správního řádu, 32) pokud 

ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak. 

§ 42 

Provozováním informačních systémů nakládajících s osobními údaji podle dosavadních 

předpisů se rozumí zpracování osobních údajů. 

§ 43 

Oprávnění a povinnosti při dozoru 

Oprávnění a povinnosti kontrolujících a kontrolovaných osob se řídí zvláštním právním 

předpisem,26) pokud tento zákon nestanoví jinak. 

HLAVA VII 

SANKCE 

(1) Fyzická osoba, která 

§ 44 

Přestupky 

a) je ke správci nebo zpracovateli v pracovním nebo jiném obdobném poměru, 

b) vykonává pro správce nebo zpracovatele činnosti na základě dohody, nebo 

c) v rámci plnění zvláštním zákonem uložených oprávnění a povinností přichází u správce 

nebo zpracovatele do styku s osobními údaji, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost 

mlčenlivosti (§ 15). 

(2) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování 

osobních údajů 

a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm. a) a b)] nebo 

stanoveným účelem zpracování poruší povinnost nebo překročí oprávnění vyplývající ze 

zvláštního zákona, 

b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)], 

c) shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá 

stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování [§ 5 odst. 1 písm. 

e)], 

e) zpracovává osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů mimo případy uvedené v zákoně (§ 5 

odst. 2 a § 9), 

f) neposkytne subjektu údajů informace v rozsahu nebo zákonem stanoveným způsobem (§ 

11), 

g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21), 

h) nepřijme nebo neprovede opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování osobních údajů (§ 

13), 

i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27). 

(3) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování 

osobních údajů některým ze způsobů podle odstavce 2 

a) ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního 

života, nebo 

b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9). 

(4) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč. 

(5) Za přestupek podle odstavce 2 lze uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč. 

(6) Za přestupek podle odstavce 3 lze uložit pokutu do výše 5 000 000 Kč. 

§ 45 

Jiné správní delikty 

(1) Právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů se jako správce 

nebo zpracovatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů 

a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm. a) a b)], nebo 

stanoveným účelem zpracování poruší povinnost nebo překročí oprávnění vyplývající ze 

zvláštního zákona, 

b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)], 

c) shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá 

stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)], 

d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování [§ 5 odst. 1 písm. 

e)], 

e) zpracovává osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů mimo případy uvedené v zákoně (§ 5 

odst. 2 a § 9),

f) neposkytne subjektu údajů informace v rozsahu nebo zákonem stanoveným způsobem (§ 

11), 

g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21), 

h) nepřijme nebo neprovede opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování osobních údajů (§ 

13), 

i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27). 

(2) Právnická osoba jako správce nebo zpracovatel se dopustí správního deliktu tím, že při 

zpracování osobních údajů některým ze způsobů podle odstavce 1 

a) ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního 

života, nebo 

b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9). 

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do výše 5 000 000 Kč. 

(4) Za správní delikt podle odstavce 2 se uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč. 

§ 46 

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, 

které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. 

(2) Při rozhodování o výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a 

následkům protiprávního jednání a k okolnostem, za nichž bylo protiprávní jednání spácháno. 

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm 

nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, 

kdy byl spáchán. 

(4) Porušení povinností podle § 44 a 45 projednává Úřad. 

(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé 

souvislosti s ním, se použijí ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby. 

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. 

(7) Pokutu vybírá Úřad a vymáhá místně příslušný územní finanční úřad podle zvláštního 

zákona. 34) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu. 

HLAVA VIII 

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ 

§ 47

Opatření pro přechodné období 

(1) Každý, kdo zpracovává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona osobní údaje a na něhož se 

vztahuje povinnost oznámení podle § 16, je povinen tak učinit nejpozději do 6 měsíců ode dne 

nabytí účinnosti tohoto zákona. 

(2) Zpracování osobních údajů prováděné před účinností tohoto zákona je nutno uvést do 

souladu s tímto zákonem do 31. prosince 2001. 

(3) V případě, že kontrolující zjistí porušení povinnosti podle odstavce 2, ustanovení § 46 odst. 

1 a 2 se v takovém případě do 31. prosince 2002 nepoužijí. 

§ 48 

Zrušovací ustanovení 

Zrušuje se zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech. 

ČÁST ČTVRTÁ 

ÚČINNOST 

§ 51 

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2000, s výjimkou ustanovení § 16, 17 a 35, která 

nabývají účinnosti dnem 1. prosince 2000. 

* * * 

Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o 

elektronickém podpisu), nabyl účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce po dni jeho 

vyhlášení (1. října 2000). 

Zákon č. 177/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o 

změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb., a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník 

práce, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (31. května 2001). 

Zákon č. 450/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve 

znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění 

pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění 

zákona č. 320/2001 Sb., zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně 

některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 

101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších 

předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (31. prosince 2001). 

Zákon č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků 

vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 

vyhlášení (20. března 2002), s výjimkou čl. I bodu 1, pokud se týká ustanovení § 7, které

nabylo účinnosti dnem uplynutí jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto zákona (20. března 

2003). 

Zákon, č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních 

zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních 

zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005, s 

výjimkou čl. XXXIII a čl. XXXIV, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2004. 

Zákon č. 310/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných 

skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., 

o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 

18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o 

změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 38/1994 Sb., o 

zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o 

živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 

283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 42/1992 Sb., o 

úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění 

pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (12. července 2002), s výjimkou čl. VII 

bodu 4, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003. 

Zákon č. 517/2002 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů 

státní správy a mění některé zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003. 

Zákon č. 439/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o 

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení 

(26. července 2004), s výjimkou ustanovení čl. I bodů 49 a 50, která nabývají účinnosti dnem 

1. ledna 2005. 

Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých 

zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), nabyl účinnosti dnem vyhlášení 

(7. září 2004). 

____________________________________________________________ 

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně 

jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. 

1a) Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat č. 108, 

vyhlášená pod č. 115/2001 Sb. m. s. 

1b) § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti 

a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). 

4) Například ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění zákona č. 

300/2000 Sb., zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění 

pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a 

o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém 

řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 

153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, 

zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, a

zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve 


5) Například zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 

320/2002 Sb., zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních 

úřadech (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených 

silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské 

policii, ve znění pozdějších předpisů. 

6) Například zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový 

zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve 

znění pozdějších předpisů, a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších 

předpisů. 

7) Například zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné 

činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 

200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 

8) Například zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně 

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o 

krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., 

a zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve 


9) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých 

souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 

Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 

6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 212/1992 Sb., o 

soustavě daní, ve znění zákona č. 302/1993 Sb. 

10) Například zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a 

zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 

10a) Zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní 

bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb. 

11) Například zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 

12) Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů 

(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní 

správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/1994 Sb., o 

zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 

Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících 

zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o 

veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění 

pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících 

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a 

sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby).

13) Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních 

prostředcích, ve znění pozdějších předpisů. 

15) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon 

č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve 

znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a 

doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., 

o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších 

předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění 

pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve 


15a) Například zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve 


16) Například zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 

1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění 

pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních 

úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech 

(služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve 


18) Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, zákon č. 

368/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 106/1999 Sb., 

o svobodném přístupu k informacím. 

19) Například zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., 

zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné 

papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. 

20) Například § 167 a 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., ve znění 

pozdějších předpisů. 

22) § 13 občanského zákoníku. 

23) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

24) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 

25) Například § 5c zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb., 

zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 220/2002 Sb., § 71a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o 

změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon 

o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., § 35 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní 

ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a § 4a odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, 

ve znění zákona č. 1/2002 Sb. 

25a) Článek 8 odst. 6 a článek 26 odst. 3 Směrnice č. 95/46/ES. 

26) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

26a) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce 

představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů. 

27) § 12 zákona č. 153/1994 Sb. 

30) Zákon č. 451/1991 Sb. 

31) Zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

32) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb. 

34) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNÄ - FilozofickÃ¡ fakulta MU ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNÄ - FilozofickÃ¡ fakulta MU ...