Temporální diskurz a logika

Temporální diskurz a logika
Jiří Raclavský
ÚVODEM
V této příloze 1 vyložíme Tichého analýzy slovesných časů a vět obsahující slovesa v těchto
časech. Tichý se problematice slovesných časů a tedy analýze temporálního diskurzu
z logického hlediska věnoval hned v několika statích. Nejvýznamnější je studie The Logic of
Temporal Discourse (Tichý 1980), která byla publikována v kontextu tou dobou dost možná
vrcholící debaty na toto téma. Následující výklad se opírá především o tento Tichého text.
Co do relevance z hlediska sémantiky je druhým zdrojem Tichého kritický text Two Fallacies
in Formal Semantics (Tichý 1986), v němž diskutuje konkurenční návrhy i kritiku jeho
koncepce předložené v (Tichý 1980). Tichý v tomto textu vysvětluje jádro svého výkladu
minulého a předpřítomného času a porovnává je s alternativami svých oponentů. Pro nás je
zajímavé, že v ní najdeme Tichého výklad přítomného (slovesného) času, který v textu
(Tichý 1980) podán nebyl. Všechny Tichého texty diskutující temporalitu obsahují Tichého
kritiku tehdy módní intervalové sémantiky, ovšem nejširší rozpracování této kritiky
najdeme v jeho textu Do We Need Interval Semantics? (Tichý 1985; tato stať obsahuje i mnohé
úvahy přítomné i v Tichý 1986). Intervalové sémantice (inkorporované též v jisté twodimensional
modal logic) se nijak věnovat nebudeme; stručně aspoň zmíníme, že propozice
je v ní chápána jako funkce z možných světů a dvojic časových okamžiků (v žargonu
intervalové sémantiky tzv. intervalu).
Původně, v průběhu sedmdesátých let 20. století, Tichý temporalitu neuvažoval -
intenze pro něj prostě byly funkcemi z možných světů. V roce 1978 však už vyšel první
Tichého text, 2 v němž intenze Tichý pojímá jako funkce z možných světů a časových
okamžiků. Vzhledem k obvyklé více jak roční prodlevě mezi schválením textu v prestižních
časopisech a jeho publikováním, můžeme usoudit, že Tichý měl vypracovánu temporální
1 Tento text pochází z roku 2009, kdy byl koncipován jako případná příloha knihy Raclavský, J. (2009): Jména
a deskripce: logicko-sémantická zkoumání. Olomouc, Nakladatelství Olomouc.
2 Jmenovitě Tichý, Pavel (1978c): A New Theory of Subjunctive Conditionals. Synthèse 37, 3, 433-457.
1

variantu TIL již roku 1977. Komplexnost analýz v textech (Tichý 1980) a (Tichý 1980a) pak
dává vznik domněnce, že rozpracování analýz temporality do takové hloubky a šířky se
Tichý musel věnovat po delší období. Konečně připomeňme ještě vícekrát otištěný,
temporalitu filosoficky obhajující text The Transiency of Truth (Tichý 1980b).
Uveďme, že budeme diskutovat příklady výrazů angličtiny, nikoli češtiny. Důvodem je
zejména syntakticky patrné, v češtině ale nezjevné, rozlišování času minulého
a předpřítomného, s nimž budeme pracovat. Následně pak budou v sobě anglické výrazy
obsahovat i zápisy konstrukcí (Tichého notaci pochopitelně adaptujeme do té námi
používané). Nemenším důvodem je též mnohem jednoznačnější význam anglických
temporálních výrazů, zvláště spojek, než jejich českých obdob.
Povšechně shrňme, že Tichý dosáhl v oblasti svých výzkumů rozboru všech
principiálních gramatické časů, tj. času minulého, předpřítomného, přítomného
a budoucího. Hodnota Tichého práce vyvstane při srovnání s nemálo jinými autory, kteří
předložili pouze analýzy času minulého a předpřítomného (zvl. čas budoucí je pro ně
jakýmsi tabu). Faktem také je, že jiné práce nezřídka vycházejí z předpokladů, které se staly
předmětem intenzivní Tichého kritiky (např. že operátor gramatického času modifikuje
přímo tzv. základovou propozici); podání této kritiky se zde nevěnujeme. Podotkněme však,
že se vyskytly i dílčí kritiky na Tichého adresu. Zajímavé ovšem je, že tyto kritiky toho či
onoho z Tichého koncepce jsou sice platné v perspektivě teorií proponovaných oněmi
kritiky, nicméně ty se zakládají právě na těch Tichým závažně kritizovaných
předpokladech. Už jen srovnání těchto koncepcí, zvážení argumentů pro či proti, by stálo za
samostatnou badatelskou práci. Také by bylo žádoucí pokročit v Tichého analýzách
časových příslovcí a dalších výrazů (níže je podán jen skrovný autorův příspěvek v tomto
směru). Co se týče gramatických časů z hlediska známé lingvistické klasifikace, Tichý pokryl
i např. předminulý čas, ovšem pojednává ho (viz sekce Vložené časy) jako nikoli čas logicky
speciální, ale z logického hlediska jako čas minulý, ovšem mající souhru s minulým časem
vyskytujícím se v místě jisté časové specifikace (tzv. referenční doby). Jiným časem, který
lingvistika rozeznává a v této kapitole zdánlivě chybí, je např. minulý čas průběhový. Pro
Tichého je to (logický) čas minulý, ovšem účastní se ho průběhová forma slovesa. Analýzy
těchto forem podal v oblasti výzkumu epizodických sloves (viz Tichý 1980a). Pro analýzy
2

vyjádření podmiňovacího způsobu např. v minulém čase je zase třeba kombinovat níž
podané analýzy s analýzami chtění. 3
GRAMATICKÉ ČASY JAKO URČITÉ FUNKCE
Hned předestřeme, že pokud mají být gramatické časy systematicky prozkoumány,
musí být vyloženy jakožto nějaké funkce, tedy nikoli jako primitivní objekty. (To vlastně
znamená říci, že časy musí být vyabstrahovány ze sloves, do jejichž časových tvarů jsou
zapečeny.) Otázka přirozeně zní, z čeho do čeho jsou funkcemi. Vzhledem k chronické
obsesi konvenčního přístupu logiků nás nepřekvapí, že mnozí k tématice přistoupili se
snahou věci co nejvíce zjednodušit. Ovšem jak se, jako už tolikrát jindy, ukázalo, dramatická
simplifikace nešla ruku v ruce s adekvátností. Tak pro příklad, mnozí raní proponenti
temporálních logik pod propozicí mysleli sice něco, co je pravdivé či nepravdivé, nicméně
možnosvětové propozice, tj. určité funkce z možných světů, v jejich explikačním rámci
chyběly. Ztěží lze pak uniknout konkluzi, že časové operátory tedy musí operovat na
pravdivostních hodnotách − jenže to by byly některými z unárních pravdivostních funkcí,
což je navýsost pochybné.
3 V této kapitole jsou zavedeny rozmanité zkratky a typová určení. Kde X je nějaký objekt: ‚X‘ zkracuje ‚ 0 X‘ (ne
vždy je tučný řez vidět, avšak má být všude tam, kde je ve hře konstanta, nikoli proměnná). Kde C je nějaká
konstrukce: ‚λwλt C‘ zkracuje ‚λw [λt C]‘; ‚C wt ‘ zkracuje ‚[C w] t]‘. Konstrukce známých funkcí či relací jsou psány
infixně; příležitostně je užívána tečková konvence a vynechávání vnějších závorek; často je uváděna jako
podkonstrukce [... wt ...], nikoli správnější β-neredukovaná [λwλt [... wt ...]] wt . Nechť ξ je libovolný typ: ‚ξ τω ‘
zkracuje ((ξτ)ω)‘; ‚φ‘ zkracuje ‚(οι) τω ‘; ‚π‘ zkracuje ‚ο τω ‘. Kde ‚/‘ zkracuje ‚v-konstruuje objekt typu‘: x (popř. y či
x‘, apod.)/ ι (individuum); w (či w‘) / ω (možný svět); t (či t‘) / τ (časový okamžik); u / ι τω (individuový úřad); f
(či g) / φ (vlastnost individuí); p / π (propozice), o / ο (pravdivostní hodnota). Dále: T (resp. F) / ο (pravdivostní
hodnota True, resp. False); ¬ / (οο) (známá pravdivostní funkce); ∧ (či ∨, →, ↔)/ (οοο) (známé binární
pravdivostní funkce); = ξ / (οξξ) (známá relace mezi ξ-objekty); ∃ ξ , resp. ∀ ξ / (ο(οξ)) (známé kvantifikátory, tj.
třídy tříd ξ-objektů); Sng ξ / (ξ(οξ)) (singularizace, tj. parciální funkce vracející jednoprvkovým třídám jejich
prvek, v ostatních případech nedefinovaná). Konkrétní typ indikovaný pomocí ‚ ξ ‘ je vynecháván, je patrný
z kontextu. ‚≡ ξ ‘ je znak vzájemné odvoditelnosti dvou konstrukcí v-konstruujících (v-konstruují-li) při jakékoli
valuaci v shodný ξ-objekt; je-li zde ξ typem pravdivostních hodnot, je ‚ ξ ‘ vynecháváno. Za znakem ‚//‘ se
nachází sekvence, jíž lze definiendum (popř. definiens) uzavřít, čímž získáme konstrukci, která je (popř. po
η-redukci) významem diskutovaného výrazu.
3

Připomeňme si proto, že v námi uznaném Tichého rámci jsou možné světy vlastně
charakterizovány tím, které propozice v nich − za toho či jiného časového okamžiku − platí.
Uvažme třeba propozici „Alan je opilý“. Připusťme, že v historii toho světa, který je aktuální,
doposavad nastala skutečnost Alanovy opilosti aspoň jedenkrát. 4 V následujícím
schématickém obrázku se zleva doprava táhne časová osa, v poli grafu opakovaně se
vyskytující ‚|‘ zastupuje propozici „Alan je opilý“‚ ‚W @ ‘ je (domnělým) aktuálním světem
(světem coby celkem faktů), v jehož historii doposud dvakráte nastala Alanova opilost, dále
jsou na vertikální ose vyneseny světy příbuzné W @ – příbuzné díky tomu, že v nich také
došlo k Alanově opilosti a to prvního okamžiku roku 1977 (T 1 ) a prvního okamžiku dne
prvního června téhož roku (T 2 ); dále jsou na této ose schématicky zaneseny světy tímto
způsobem W @ nepříbuzné:
W k+1 | |
W k |
W 3 | | | |
W 2 | | |
W 1 | | |
W @ | |
T 1 T 2
Po tomto ilustrativní vyobrazení je třeba hned upřesnit, že propozice je pro nás funkcí
z možných světů (jako např. W) do chronologií pravdivostních hodnot. Níže často budeme
hovořit o (určité) chronologii nějaké propozice, čímž budeme vždy rozumět chronologii této
propozice v jistém (avšak v té chvíli neuváděném) možném světě W.
V dřevních počátcích temporálních logik bylo uvažováno, že věta jako:
Alan was drunk.
4 Pomiňme, že opilost je stav, který za přirozených okolností zabírá delší časový interval, pro jednoduchost
mysleme pod bytí opilým časově punktální stav.
4

odkazuje na propozici „Alan je opilý“ a tuto modifikuje pomocí časové operace „Minulý Čas“
(analogicky pro „Budoucí čas“, apod.). Propozici jako „Alan je opilý“ propozici ( a budeme
tím myslet propozici v našem smyslu) budeme říkat základová propozice (Tichý píše
‚underlying proposition‘ anebo ‚base proposition‘). Schématicky tedy:
MinulýČas (Alan je opilý)
Čili časová operace byla pojímána jako modifikátor propozice.
Zásadní nevýhodou tohoto přístupu je zjevná nepříhodnost v analogickém vyložení
vět o minulosti s explicitním uvedením doby, kdy byl Alan údajně opilý, např.:
In 1/1/ 1977, Alan was drunk.
popř. ve tvaru:
Alan was drunk in 1/1/1977.
„Minulý čas“ by tedy měl být spíše jakýmsi vztahem mezi základovou propozicí „Alan je
opilý“ a referenční dobou, referenčním intervalem, totiž celým dnem 1. 1. 1977, což je jistá třída
časových okamžiků (dle Tichý 1986). 5
I s ohledem na toto už více teoretiků podotklo, že věta jako ‚Alan je opilý‘ je vlastně
neúplná, neboť postrádá uvedení referenční doby. Níže se k tomuto problému implicitně
předpokládané referenční doby vrátíme. Každopádně budeme chápat časovou relaci
„minulý čas“ jakožto binární (tedy nikoli unární).
Druhým problémem spjatým s takovýmito větami je nezřídka uváděné explicitní
frekvenční adverbium (jak to budeme, v následnictví nejen Tichého, nazývat), jakým je např.
‚once‘ (‚jednou‘), ‚exactly twice‘ (‚právě dvakrát‘) (opět v časovém smyslu), ‚throughout‘
(‚nepřetržitě po‘), ‚intermittently‘ (‚přerušovaně‘), ‚during‘ (‚během‘), apod. (Níže budeme
pod frekvenčním adverbiem rozumět − adekvátně kontextu – výraz anebo operaci jím
denotovanou.) Srov. např.:
5 Tichý původně používal ‚reference time‘, později pak ‚reference interval‘; v (Tichý 1985) se zase vyskytuje
‚reference-time interval‘.
5

Alan was drunk throughout 1977.
Neboli, každým tvrzením týkajícím se minulého času, které referuje na referenční interval,
je základová propozice vždy modifikována (popřípadě tacitním) frekvenčním adverbiem
(Tichý 1986, 168, Poučení 1).
Otázkou je, co takovéto frekvenční adverbium modifikuje: základovou propozici,
časové období sestávající z okamžiků roku 1977, či snad dokonce časovou operaci
aplikovaný na základovou propozici a referenční dobu? Aniž bychom zkoumali nevýhody
jiných návrhů (k tomuto viz Tichého 1980, 345-346 a též porůznu v Tichý 1985), rovnou
řekneme, že nejpřirozenější je chápat frekvenční adverbium jakožto vztažené k základové
propozici, neboť právě jí se týká. Např. „právě dvakrát“ se vztahuje k propozici „Alan je
opilý“, jak je vidět na obrázku výše. Neboť je to tato propozice, která v daném možném
světě v průběhu doby platila dvakrát. Čili frekvenční adverbium F v daném světě W - proto
je to modálně podmíněná operace – vezme základovou propozici P a přiřadí jí třídu
intervalů, v nichž P platila. Přesněji, přiřadí ji třídu těch intervalů, co jsou obsaženy (ve
smyslu bytí podtřídou) v chronologii propozice P. 6
Co se týče smyslu celé věty o minulosti, jako např. ‚Alan byl v roce 1977 nepřetržitě
opilý‘, můžeme říci 7 , že jedním ze subjektů predikace je interval 1977 (tj. referenční doba).
Tomuto intervalu se predikuje něco, co platí v jistých možných světech a časových
okamžicích, které jsou charakteristické Alanovou opilostí (tím, co platí, je míněna jistá
základová propozice, která je co do své platnosti specifikována frekvenčním adverbiem).
Řečeno ještě jinak (Tichý 1985, 280), věty v minulém (či jiném) čase nám umožňují říci něco
o referenčním časovém intervalu. Umožňují nám říci, že v onom intervalu je základová
propozice v určité frekvenci pravdivá. (Poznamenejme, že v souvislosti s tím, že je mnoho
frekvencí, z nichž mnohé jsou navzájem nekompatibilní, gramatický čas sám musí být
k těmto frekvencím neutrální (ve smyslu, že tyto specifické frekvence nejsou jeho definiční
součástí). Podobně pro referenční interval.)
6 Jak Tichý v této souvislosti poznamenává, protože frekvenční adverbia nejsou operacemi formujícími
propozice, není žádná potřeba uvažovat propozice jakožto mající pravdivostní hodnoty relativně k časovým
intervalům (Tichý 1985, 170), což je jádro jeho rekce na intervalovou sémantiku, která tak činí.
7 Za předpokladu, že zde platí curryfikace. Pod curryfikací je míněna inverzní podoba Schönfinkelovy redukce,
čili curryfikací se míní ekvivalence unární funkce do jistých (unárních, popř. vícečetných) funkcí a příslušné
dvou(či více)argumentové funkce.
6

Poněvadž aplikací frekvenčního adverbia na určitou (základovou) propozici získáme
třídu intervalů a druhým relatem pro relaci „minulý čas“ je referenční interval (tj. třída
okamžiků), „minulý čas“ je (temporálně podmíněnou) relací mezi třídou intervalů
a intervalem (Tichý 1986, 169, část Poučení 2). Takže hrubá struktura vět týkajících se
minulosti je (v souladu s Tichého Poučeními 1 a 2):
M(F(P),I)
kde P je základová propozice, F je frekvenční adverbium, I referenční interval a M
(temporálně podmíněná) relace „minulý čas“ (Tichý 1986, 169).
Pevně si upevněme námi uplatňovaný terminologický rozdíl. ‚Časový okamžik‘, či jen
‚okamžik‘ poukazuje na jistý prvek typu τ. ‚Interval‘, popř. ‚časový interval‘ poukazuje na
jistou třídu časových okamžiků, tj. prvek typu (οτ). Zřídka používáme výrazy ‚doba‘, či ještě
vzácněji ‚čas‘, které poukazují na jistou třídu časových okamžiků prvek typu (οτ) (‚čas‘ i
‚doba‘ jsou v češtině leckdy míněny ve smyslu jednotlivého okamžiku, čemuž se chceme
vyhnout, a navíc by se nám ‚čas‘ pletlo s ‚gramatický čas‘).
PRÉTERITUM
Už jsme řekli, že „minulý čas“ („préteritum“) je (temporálně podmíněnou) relací mezi
třídou intervalů a intervalem. Upřesněme, že pokud ten interval není minulý, tak ta relace
je nedefinována. Nejen proto, že věty o minulosti implikují, že ten interval leží v minulosti,
ale též proto, že to presuponují (Tichý 1980, 347). Například říci před rokem 2100, že Alan
byl v roce 2100 opilý, nepochybně nemá před rokem 2100 pravdivostní hodnotu (daný
výrok v této době považujeme, lidově řečeno, za nesmyslný). V ostatních případech, tj. když
referenční interval skutečně leží v minulosti, je tato relace definována a aplikuje se
v případě, že referenční interval je prvkem té třídy minulých okamžiků (Tichý 1986, 169,
druhá část Poučení 2).
Je vhodné si uvědomit (Tichý 1980, 347), že aby referenční doba (referenční interval)
byla prvkem určité třídy intervalů, není nezbytné, aby byla celá referenční doba zcela
zahrnuta v minulosti. Už 2. června roku 1977 jsme mohli pravdivě vyslovit větu:
In 1977, Alan was two-times drunk.
7

přestože rok 1977 ještě neskončil. Neboť Alan byl do tohoto dne roku 1977 už dvakráte (1.1.
a 1.6.) pod markantním vlivem alkoholu. Pro pravdivost dané věty je tedy dostatečné, že
k Alanově dvojí opilosti došlo v uplynulé části roku 1977, tj. pouze v části referenční dobyintervalu.
Následující definice „minulého času“ může být shrnuta následovně. Jestliže žádný
prvek časového intervalu i nepředchází (tj. není menší než) časový okamžik t, tak pro
časový okamžik t je relace „minulý čas“ nedefinována. Proto nyní uvažme, že časový
interval i‘ má průnik s i. Pak relace „minulý čas“ vztahuje či nevztahuje třídu intervalů l
a interval i v souladu s tím, zda i‘ je či není prvkem l.
Shrňme ještě stručně obory proměnnosti níže často uváděných proměnných: i / (οτ),
tj. třídy časových okamžiků; l / (ο(οτ)), tj. třídy časových intervalů; dále: < (níže pak >, ≤, ≥)
/ (οττ), tj. (známá) relace mezi časovými okamžiky. Objekt „minulý čas“ („préteritum“,
v anglické slovní variantě „(simple) past“) je temporálně podmíněná relace mezi třídami
intervalů a propozicemi, tj. Préteritum / (ο (ο(οτ)) (οτ)) τ . Zde je definice (Tichý 1980, 353):
[Préteritum t l i] ≡ [Sng.λo [ [∃.λt‘ [ [i t‘] ∧ [t‘ < t] ]
∧ [o = [l λt‘‘ [[i t‘‘] ∧ [t‘‘ < t]] ]] ] ]]
// λt.λli
Slovní parafráze: definiendem je v-konstruována ta jediná (je-li jaká) pravdivostní hodnota
o taková, že existuje časový okamžik t‘ takový, že spadá do intervalu i a přitom je menší než
t, a zároveň je o totožná s pravdivostní hodnotou toho, že třída časových okamžiků t‘‘ (tj. jde
o jistý interval), které spadají do intervalu i a jsou přitom menší než t, spadá do třídy
intervalů l.
Než předložíme Tichého analýzu jedné z ukázkových vět o minulosti, budeme
potřebovat Tichým podanou analýzu-význam frekvenčního adverbia ‚nepřetržitě po (dobu)‘
(Tichý 1980, 353). Nuže Throughout / ((ο(οτ)) π) ω , tj. modálně podmíněná funkce z propozic
do tříd časových intervalů, je definována pomocí (⊂ / (ο(οι)(οι)), tj. (totalizující) relace mezi
třídami individuí):
[Throughout w p] ≡ (ο(οτ)) λi [i ⊂ p w ]
// λw.λp
8

Definiens v-konstruuje třídu (časových) intervalů i takových, které jsou podtřídou
chronologie pravdivostních hodnot propozice p ve světě w (tj. jistého (οτ)-objektu).
V souladu s výše uvedenou šablonou struktury věty o minulosti a již předloženými
explikacemi je analýzou věty ‚Alan was drunk throughout 1977‘ konstrukce:
λwλt [Préteritum t [Throughout w λwλt [Drunk wt Alan]] 1977]
(přičemž 1977 / (οτ), tj. třída časových okamžiků neboli časový interval; Alan / ι, tj.
individuum). Propozice konstruovaná touto konstrukcí je bez pravdivostní hodnoty pro ty
časové okamžiky, které předchází prvnímu okamžiku roku 1977. Pro ostatní časové
okamžiky je pravdivá či nepravdivá v zásadě v souladu s tím, zda uplynulá část roku 1977 je
podtřídou chronologie propozice „Alan is drunk“.
Protože pochopení principu souhry frekvenčního adverbia, základové propozice
a referenčního intervalu je pro celou Tichého koncepci zásadní, uvedeme si ještě více
názornější rozbor, při němž se budeme opírat o výše podanou ilustraci a proto jako
frekvenční adverbium využijeme ‚(aspoň) dvakrát‘ (‚twice‘). Nechť příslušná věta o Alanově
dvojí minulé opilosti je pronesena v okamžik T 3 , který je pozdější než T 2 ; nechť referenčním
intervalem je třída časových okamžiku obsahující např. T 1 , T 2 , ale už ne T 3 , tj. {..., T 1 , ..., T 2 ,
...}. Ptejme se na hodnotu funkce „dvakrát“ ve světě W @ pro případ základové propozice
„Alan je opilý“. Touto hodnotou je pouze jedna třída intervalů, totiž singleton obsahující
{T 1 , T 2 }, což je třída intervalů, v nichž (ve W @ ) platí, že Alan je opilý.
Níže jistě nebude žádným překvapením, že jiné časy (např. „prézens“) jsou chápány
jakožto typu shodného s „préteritem“ a že základní struktura významů vět užívající tyto
časy bude shodná se strukturou významu vět o minulosti. Než se těmto budeme věnovat,
prodiskutujeme některé záležitosti úzce spjaté s temporálním diskurzem.
IMPLICITNÍ REFERENCE NA „ONCE“
Výše jsme zmínili, že věta jako:
In 1977, Alan was drunk.
9

je vlastně neúplná, neboť nespecifikuje explicitním způsobem, kolikrát byl Alan po dobu
roku 1977 opilý. Přesto není těžké odhalit, že je implicitně míněno, že to bylo alespoň
jedenkráte (tj. „once“ ve smyslu „at least once“, nikoli „exactly once“). Čili když mluvčí
vyslovuje právě diskutovanou větu, chce se zavázat k tomu, že Alan byl opilý přinejmenším
jednou, nechce se zavázat k tomu, že to bylo vícekrát (než např. jednou). Čili
desambiguovanou podobou oné věty je:
In 1977, Alan was once drunk.
Objekt „once“ je (modálně podmíněná) funkce, která zobrazuje (v daném světě W)
každou propozici do třídy intervalů, v nichž je daná z propozic pravdivá (v daném světě W)
aspoň jednou. Čili (Once / ((ο(οτ)) π) ω ; definice je přejata z Tichý 1980, 353):
[Once w p] ≡ (ο(οτ)) λi [∃.λt [ [i t] ∧ p wt ]]
// λw.λp
Definiens v-konstruuje třídu intervalů i takových, že existuje alespoň jeden časový okamžik
t, který spadá do intervalu i a zároveň spadá do jistého (οτ)-objektu, jímž je chronologie
pravdivostních hodnot propozice p ve světě w.
DALŠÍ VYBRANÁ FREKVENČNÍ ADVERBIA
Předložme nyní hrstku návrhů explikací dalších frekvenčních adverbií (tyto nejsou
Tichého), totiž ‚nikdy‘, ‚přesně jednou‘, ‚(aspoň) dvakrát‘, ‚přesně dvakrát‘. Nuže (Never,
ExactlyOnce, Twice, ExactlyTwice / ((ο(οτ)) π) ω ):
[Never w p] ≡ (ο(οτ)) λi [¬ [∃.λt [ [i t] ∧ p wt ]]]
// λw.λp
[ExactlyOnce w p] ≡ (ο(οτ)) λi [∃.λt [ [i t] ∧ p wt ∧ [∀.λt‘ [p wt‘ → [t‘ = t]]] ]]
// λw.λp
[Twice w p] ≡ (ο(οτ)) λi [∃.λt [∃.λt‘ [ [i t] ∧ [i t‘] ∧ p wt ∧ p wt‘ ∧ [¬ [t = t‘]] ]]]
// λw.λp
[ExactlyTwice w p] ≡ (ο(οτ)) λi [∃.λt [∃.λt‘ [ [i t] ∧ [i t‘] ∧ p wt ∧ p wt‘
10

∧ [¬ [t = t‘]] ∧ [∀.λt‘‘ [p wt‘‘ → [[t‘‘ = t‘] ∨ [t‘‘ = t]]]] ]]]
// λw.λp
Samozřejmě, že toužíme po nějakém zobecnění pro jakékoli numerické frekvenční adverbium
(jak bychom to mohli nazývat). Snad by byl přijatelný alespoň základ následujícího. Nechť n
/ τ, tj. čísla; zde Card / (τ (οτ)), tj. funkce „kardinalita“ vracející třídami okamžiků jejich
kardinalitu; AtLeast, Exactly / ( ((ο(οτ)) π) ω τ), tj. funkce, která číslu („frekvenci“) n vrací
modálně podmíněnou funkci z propozic do tříd intervalů. Načež:
[ [Exactly n] w p] ≡ (ο(οτ)) λi [ [[Card i] = n] ∧ [∀.λt [[i t] → p wt ]] ] // λn.λw.λp
[ [AtLeast n] w p] ≡ (ο(οτ)) λi [ [[Card i] ≥ n] ∧ [∀.λt [[i t] → p wt ]] ] // λn.λw.λp
Je jasné, že u mnoha dalších frekvenčních adverbií, kdy není evokován přesný počet,
se opakovaně setkáváme s vágností. Srov. alespoň ‚repeatedly‘ (‚opakovaně‘ – zde bychom
snad mohli připustit, že jev se musí opakovat alespoň jednou, neboli ‚opakovaně‘ by
znamenalo totéž, co ‚alespoň dvakrát‘), ‚mnohokrát‘ (‚many times‘), ‚často‘ (‚often‘), ‚zřídka‘
(‚rarely‘), ‚nesčetněkrát‘ (‚innumerably‘), atd. 8
TEMPORÁLNÍ ADVERBIUM ‚NOW‘ A VÝRAZ ‚THE PRESENT MOMENT‘
Díky filosofickým rozkladům zabírá Tichého analýza slůvka ‚nyní‘ (‚now‘) poměrně
mnoho textu jeho stati (Tichý 1980b). Uvedeme-li to nejpodstatnější, tak ‚nyní‘ (které je
přinejmenším ekvivalentní s , ‚přítomný okamžik‘-‚the present moment‘) denotuje identitní
funkci z časových okamžiků do časových okamžiků, čili každému okamžiku přiřadí onen
okamžik. Přesnou definicí (Now / (ττ); definice není Tichého, ač ji vlastně slovně
formuloval):
[Now t ] ≡ τ [Sng.λt‘ [t‘ = t]]
// λt
8 Srov. k tomuto Raclavský, J. (2009): Zobecněné kvantifikátory z pohledu Transparentní intenzionální logiky.
In: L. Dostálová (et.al.), Odkud a jak brát stále nové příklady? Elektronická databáze příkladů pro výuku logiky na VŠ.,
Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni, 103-116.
11

Takovouto Tichého explikací je plně vystiženo, proč jsou následující dvě věty:
Alan is drunk.
Alan is now drunk.
zjevně ekvivalentní, že se až zdá, že jsou synonymní. Rozšířit prvou z těchto vět na druhou
pomocí slůvka ‚now‘ nic nepřidává (a ani neubírá, ani jinak nemění) na informační síle
sdělení – jinými slovy, obě věty denotují jednu a tutéž propozici. Přesto tyto věty
synonymní nejsou, vyjadřují tedy různé konstrukce, neboť ta druhá věta, ale nikoli ta první,
hovoří o Now. (Následující úvahy a definice už nejsou Tichého.)
Povšimněme si, že výrazy ‚now‘ a ‚(the) present moment‘ se zdají být synonymní.
Nejprve explikujme význam slova ‚přítomný‘ (zde Present / ((οτ)τ); jde o funkci, která
každému okamžiku t přiřadí třídu okamžiků, jejímž jediným prvkem je t):
[Present t] ≡ (οτ) λt‘ [t‘ = t]
// λt
Výraz ‚the present moment‘ (denotující identitní funkci časových okamžiků) pak
analyzujeme prostě jako (kde Sng je významem ‚the‘; slovo ‚(time) moment‘ chápeme jako
typový indikátor, 9 který pouze indikuje typ proměnné; konstrukce je v α-, β-, η-normální
formě):
λt [Sng [Present t]]
Neboli tu je (odvozené) dedukční pravidlo:
[Sng [Present t]] ≡ τ [Sng.λt‘ [t‘ = t]]
// λt
které má definiens shodné s definiens v definici „now“. To podle nás vysvětluje dojem
synonymie. Dle nás však o synonymii nejde, výrazům ‚now‘ a ‚the present moment‘
odpovídají sice ekvivalentní, avšak neidentické konstrukce Now a λt [Sng [Present t]].
9 Srov. k tomu kapitolu Ukázkové explikace významů výrazů v Raclavský, J. (2009): Jména a deskripce: logickosémantická
zkoumání. Olomouc, Nakladatelství Olomouc.
12

Ještě přidejme logickou analýzu výrazu:
the only time-moment which is present
což je výraz, který se zdá být významem shodný s výrazem ‚(the) present moment‘, dle nás
nicméně není. Zde ‚the only‘ chápeme jakožto vyjadřující Sng. V analýze reflektujeme
explicitní typovou indikaci ‚time-moment‘ pomocí λt‘. Logickou analýzou celého výrazu,
který shodně s výrazy ‚now‘ a ‚‚(the) present moment‘ denotuje identitní funkci časových
okamžiků, je konstrukce: 10
λt [Sng.λt‘ [ [Present t‘] t]]
VYBRANÉ TEMPORÁLNÍ PŘEDLOŽKY
V této sekci se podívejme na předložky, z nichž lze sestavovat – doplněním výrazu pro
časový okamžik či interval – řadu temporálních přímých či nepřímých časových indikátorů (podle
‚(purely) indirect time-indicators‘; Tichý 1980, 364). Pokud není uvedeno jinak, úvahy, ani
analýzy, ani definice nejsou Tichého.
Nejprve rozebereme velmi frekventovaný výraz, totiž předložku (nikoli časové
příslovce) ‚at‘ sloužící k referování na určitý časový okamžik (jenž je obvykle denotován
výrazem za ‚at‘, srov. ‚at T 1 ‘). Při tomto čtení daný výraz denotuje identitní funkci časových
okamžiků (At τ / (ττ) ). Definice:
[At τ t] ≡ τ [Sng.λt‘ [t‘ = t]]
// λt
Jak čtenář lehko zjistí, definiens je zcela shodné s definiens náležícímu k Now. Jistě by ale
nikdo nechtěl tvrdit, že tato ‚now‘ a ‚at‘ jsou synonyma. Podle nás taky nejsou, vyjadřují
totiž různé konstrukce, totiž Now a At τ .
10 Pochopit konstruování této konstrukce možná pomůže následující řetěz jejích úprav. Substitucí výše
podaného relevantního definiens za [Present t‘] získáme konstrukci λt [Sng.λt‘ [ λt‘‘ [t‘‘ = t‘] t]]. Po uplatnění I.
pravidla λ-konverze, kdy dosazujeme za výskyty proměnné t‘‘ vázané díky λt‘‘, obdržíme λt [Sng.λt‘ [t = t‘]].
Kdybychom dále za proměnnou t vázanou díky λt dosadili třeba T 1 , dostali bychom se k [Sng λt‘ [T 1 = t‘]], načež
tato konstrukce konstruuje jediný prvek třídy konstruované konstrukcí λt‘ [T 1 = t‘], totiž T 1 .
13

Rozdíl v uplatnění těchto dvou různých výrazů je patrně postižen pragmatickým
pravidlem, že příslovce ‚now‘ se používá k indikaci časového okamžiku v čase promluvy,
kdežto předložka ‚at‘ v uvažovaném výkladu se pojí s libovolným časovým okamžikem
typicky odlišným od okamžiku přítomného.
Tichý sám (Tichý 1980, 354) diskutuje jiný výklad ‚at‘, než jaký jsme uvedli výše.
Vlastně se jedná o výklad ve smyslu denotování funkce z časových okamžiků do tříd
časových okamžiků, které ony okamžiky obsahují (tj. do singletonů). S tímto ale přece jen
nemusíme souhlasit, neboť konstrukci λt.λt‘ [t‘ = t], kterou Tichý uvádí jako význam ‚at‘, lze
považovat nikoli za význam, ale za ekvivalent významu ‚at‘, jímž je dle nás At (kdy At /
((οτ)τ) ). Zde je k tomuto přiléhající definice:
[At t] ≡ (οτ) λt‘ [t‘ = t]
// λt
Obdobně k výše podanému pojímání ‚at‘, temporální předložka ‚in‘ (popř. ve stylistické
variantě ‚when‘) denotuje identitní funkci a to na časových intervalech (In / ((οτ)(οτ)) ),
definice:
[In i] ≡ (οτ) [Sng.λi‘ [i‘ = i]]
// λi
V této souvislosti rozeberme intervalů se týkající předložku ‚within‘. Srov. fungování
českého ‚v době‘ (popř. je uplatnitelné i ‚během‘) ve větě ‚V době, kdy se opíjel, si Alan od
Beth půjčil 100 dolarů‘). Jde tedy o indikování doby v rozmezí jiné (delší) doby, neboli
indikovaný interval (třída časových okamžiků) je podtřídou jiného intervalu. Zde je definice
(Within / (ο(οτ)(οτ)) ; Tichý tuto spojku nediskutoval):
[Within i i‘] ≡ [i ⊂ i‘]
// λii‘
Rozeberme dvě dobře známé temporální předložky, ‚before‘ a ‚after‘. Obě jsou typicky
ambivalentní třemi způsoby čtení. Podle prvého čtení obě označují relaci mezi časovými
okamžiky (čili Before (οττ) , After (οττ) / (οττ)) ). S ohledem na toto tu máme tyto definice:
[Before (οττ) t‘ t] ≡ [t‘ < t]
[After (οττ) t‘ t] ≡ [t‘ > t]
// λtt‘
// λtt‘
14

Druhý výklad ‚before‘ a ‚after‘ je rovněž relační, avšak relace v těchto případech
vztahují časové okamžiky s třídami časových okamžiků. Definice jsou přejaty z (Tichý 1980,
354) (Before (οτ(οτ)) , During (οτ(οτ)) , After (οτ(οτ)) / (ο τ (οτ)) ):
[Before (οτ(οτ)) t i] ≡ ¬[∃. λt‘ [[i t‘] ∧ [t‘ ≤ t]]
// λti
[During (οτ(οτ)) t i] ≡ [i t]
// λti
[After (οτ(οτ)) t i] ≡ ¬[∃. λt‘ [[i t‘] ∧ [t‘ ≥ t]]
// λti
Podle prvé definice je tedy t dřívější než každý z prvků třídy okamžiků, tj. intervalu i, neboli
se jedná o okamžik před dobou i (podle třetí definice zase pozdější, tj. okamžik po době i;
podle druhé definice je t prvkem i, jde o okamžik v době-intervalu i).
Konečně se dostáváme k třetímu poměrně vhodnému výkladu ‚before‘ a ‚after‘, která
je přirozeně opět relační, nicméně denotované relace vztahují dvojice časových intervalů
(čili Before (ο(οτ)(οτ)) , After (ο(οτ)(οτ)) / (ο(οτ)(οτ)) ). S ohledem na toto tu máme tyto definice:
[Before (ο(οτ)(οτ)) i i‘] ≡ [∀.λt [∀.λt‘ [ [[i t] ∧ [i‘ t‘]] → [t < t‘] ]]]
[After (ο(οτ)(οτ)) i i‘] ≡ [∀.λt [∀.λt‘ [ [[i t] ∧ [i‘ t‘]] → [t > t‘] ]]]
// λii‘
Poznamenejme, že konstrukci jako λi [Before (ο(οτ)(οτ)) i 1977] (konstruuje jistou třídu
intervalů) je vhodný význam obratu ‚doby před 1977‘.
Jistě je třeba uvést souvislost Before (οτ(οτ)) či After (οτ(οτ)) s Before (ο(οτ)(οτ)) či Before (οτ(οτ)) .
Jejich vzájemná odvoditelnost je patrná z (odvozeného derivačního pravidla):
[Before (ο(οτ)(οτ)) i i‘] ≡ [i ⊂ λt [Before (οτ(οτ)) t i‘]]
Nyní přikročíme k analýzám dvou principiálních temporálních předložek, totiž ‚since‘
a ‚(un)til‘ (‚od‘ a ‚do‘), které se pojí buď s výrazem pro časový okamžik, nebo s výrazem pro
interval. Pro prvý případě srov. s ‚since T 1 ‘, ‚(un)til T 1 ‘. Objekt „since“ je v takovémto případě
funkcí, která zobrazuje každý časový okamžik t na třídu okamžiků ne dřívějších než t
(Since ((οτ)τ) / ((οτ)τ); dle Tichý 1986, 176). Zcela analogicky můžeme definovat „until“ (resp.
„til“) (Until ((οτ)τ) / ((οτ)τ); není u diskutováno Tichým):
15

[Since ((οτ)τ) t] ≡ (οτ) λt‘ [t‘ ≥ t]
// λt
[Until ((οτ)τ) t] ≡ (οτ) λt‘ [t‘ ≤ t]
// λt
V jiných případech narazíme na ‚since‘ a ‚until‘, které se často pojí s vlastním jménem
intervalu, časové doby (v češtině pro to máme obraty ‚od doby‘, ‚do doby‘ či ‚doba po době i‘,
‚doba do doby i‘). Srov. např. ‚since 1977‘ a ‚until 1977‘. Je zřejmé, že toto „since“ funguje tak,
že určitému intervalu, zde rok 1977, přiřazuje interval všech okamžiků, z nichž každý je
větší (pozdější) než kterýkoli z okamžiků, které jsou prvky intervalu 1977 (pro „Until“
obdobně, jen jde o okamžiky předcházející). Příslušné definice jsou tyto (Since ((οτ)(οτ)) ,
Until ((οτ)(οτ)) / ((οτ)(οτ)) ):
[Since ((οτ)(οτ)) i] ≡ (οτ) λt [∀.λt‘ [ [i t‘] → [t > t‘] ]]
// λi
[Until ((οτ)(οτ)) i] ≡ (οτ) λt [∀.λt‘ [ [i t‘] → [t < t‘] ]]
// λi
V úzké souvislosti s prvým výkladem ‚since‘ podáváme význam výrazu ‚from now on‘
(v češtině ‚odteď‘), přičemž tento význam považujeme za složený. Totiž (touto konstrukcí je
konstruována, výrazem zase denotována, třída časových okamžiků):
λt [Since ((οτ)τ) Now t ]
Význam výrazu ‚henceforth‘ (‚dále‘, popř. ‚nadále‘) bychom zase explikovali v následujícím
smyslu (Henceforth / ((οτ)τ)):
[Henceforth t] ≡ (οτ) λt‘ [t‘ > Now t ]
// λt
V úzké souvislosti s prvým výkladem ‚(un)til‘ je pak výraz ‚up to now‘ (v češtině
‚doteď‘, ‚doposud‘), jehož význam také považujeme za složený (tou konstrukcí je
konstruována, výrazem zase denotována, třída časových okamžiků):
λt [Until ((οτ)τ Now t ]
16

Význam výrazu ‚till this time‘ bychom však explikovali ve smyslu druhého
výkladu „until“ a to v kombinaci s dobou, která obsahuje „náš“ okamžik t (tou konstrukcí je
konstruována, výrazem zase denotována, funkce z časových okamžiků do tříd časových
okamžiků):
λt [Until ((οτ)(οτ)) λt‘ [t‘ = t]]
Nepochybně je známou předložkou slůvko ‚between‘. To je míněno jednak ve smyslu
„časový okamžik t mezi okamžikem t‘ a okamžikem t‘‘ “ (Between (οτττ) / (οτττ) ):
[Between (οτττ) t t‘ t‘‘] ≡ [[t > t‘] ∧ [t < t‘‘]]
// λttt‘
jednak ve smyslu „doba (tj. interval) i mezi okamžikem t‘ a okamžikem t‘‘ “ (Between (ο(οτ )ττ) /
(ο(οτ)ττ) ):
[Between (ο(οτ )ττ) i t‘ t‘‘] ≡ [∀.λt [ [i t ] → [[t > t‘] ∧ [t < t‘‘]] ]]
// λitt‘
V souvislosti s námětem této sekce si ukažme trojici definic. Tyto definice jsou
vztaženy k temporálním vlastnostem (vlastnostem, které jsou však modálně konstantní)
časových okamžiků, které jsou denotovány výrazy ‚minulý‘ (‚dřívější‘), ‚přítomný‘
(‚současný‘), ‚budoucí‘ (‚pozdější‘). Nuže (Minulý, Přítomný, Budoucí / (οτ) τω ; tyto definice
podal už Tichý v závěru stati Tichý 1980b):
[Minulý wt t‘] ≡ [t‘ < t]
// λwλt.λt‘
[Přítomný wt t‘] ≡ [t‘ = t]
// λwλt.λt‘
[Budoucí wt t‘] ≡ [t‘ > t]
// λwλt.λt‘
Uvědomme si též souvislost těchto tří predikátů s temporálními adverbii, apod., jako
‚minule‘ (ve spolupráci s ‚v‘ pak ‚v minulých okamžicích‘, popř. ‚v minulé době‘, angl. ‚lastly‘,
event. ‚in the past‘), ‚současně‘ (‚v současnosti‘, angl. ‚in present time‘), ‚v budoucnu‘ (angl.
17

‚in the future‘). Ve významu vět s těmito výrazy by figurovali konstrukce podobné λt‘
[Minulý wt t‘], přičemž proměnná t by byla vázána přední lambdou.
Oněm temporálním vlastnostem okamžiků jsou zcela analogické temporální vlastnosti
intervalů „minulý“, „budoucí“, definice (Minulý (οτ) , Budoucí (οτ) / (ο(οτ)) τω ):
[Minulý (οτ) wt i] ≡ [∀.λt‘ [[i t‘] → [t‘ < t]]]
// λwλt.λi
[Budoucí (οτ) wt i] ≡ [∀.λt‘ [[i t‘] → [t‘ > t]]]
// λwλt.λi
Při uplatnění ≤, ≥ bychom mohli mluvit o intervalech (dobách) dobíhajících, nastávajících.
V případě ‚současná (doba)‘ sice víme, že máme v definiens uvést podmínku [i t], nicméně
bychom měli v konsekventu nějak omezit velikost onoho intervalu, aby k současným
intervalům nebylo řazeno např. naše tisíciletí, či dokonce celá epocha. Jinými slovy, se
slovem ‚současný‘ se váže vágnost ohledně toho, jak velký takový současný interval může
být (a též jaký je poměr okamžiku před a okamžiků po t). Pro ilustraci způsobu, jak s touto
vágností naložit uvažme, že v přítomný okamžik t se „současnost“ týká všech okamžiků (vč.
t) až o 60 menších, dále pochopitelně okamžiku t, a taktéž 40 okamžiků až o 40 větších. Nuže
Současný -60+40(οτ) / (ο(οτ)) τω ; 60, 40 / τ):
[Současný -60+40(οτ) wt i] ≡ [∀.λt‘ [ [i t‘] → [ [t‘ ≥ [t - 60]] ∧ [i t] ∧ [t‘ ≤ [t + 40]] ] ]]
// λwλt.λi
SUBSTANTIVA JAKO PROSTŘEDKY REFERENCE NA TŘÍDY ČASOVÝCH OKAMŽIKŮ
V této sekci letmo prodiskutujeme skupinu temporálních substantiv jako např. ‚den‘ či
‚včera‘. Při snaze o přesnou definici narazíme na obtížné úskalí. To se zakládá na tom, že
nemáme doopravdy pojmenovány prvky reálné osy. Nemůžeme pak říci, že určitý den je
třída okamžiků mezi jistým určitým okamžikem a dalším určitým okamžikem. Z jiného
hlediska téhož: nevíme z přesně kterých jednotlivých časových okamžiků se sestává určitá
vteřina. Na druhou stranu se zdá, jako bychom v přirozeném uvažování takovýmito
přesnými jmény disponovali – každý přece ví, kolik má den hodin, kolik hodina minut atd.,
každý ví, že všechny dny jsou rovnopočetnými třídami okamžiků. Jak už jsme naznačili,
dokud není perfektně interpretována reálná osa (tj. který prvek τ reprezentuje který časový
18

okamžik v před-teoretickém smyslu), nelze přesné definice podat. Zde jen uvedeme dva
okruhy takovýchto výrazů, přičemž je rozdělíme podle typu objektů, které denotují.
Díky známým intuitivním definičním vztahům jsou navzájem spjaty výrazy jako
‚second‘, ‚minute‘, ‚hour‘, ‚day‘ (i ‚night‘), ‚week‘ (i ‚weekend‘), ‚fortnight‘ (idiomatické
vyjádření čtrnáctidenního období), ‚month‘, ‚year ‘, century‚ ‚millenium‘, ad. Tyto všechny
denotují vlastnosti okamžiků, tj. (οτ) τω -objekty (alternativně pojímáno, úřady plnitelné
časovými intervaly). Protože časovou osu uvažujeme jako společnou pro celý určitý
explikační rámec, který předpokládáme, potažmo pak tedy pro celou danou skupinu
možných světů, tyto vlastnosti jsou konstantní vzhledem parametru w (srov. modální
rigiditu definovanou v kapitole Základní druhy vlastností, vztahů a propozic). Rovněž sem
spadají výrazy jako ‚minulé dny‘, ‚minulá století‘, které denotují vlastnosti časových
okamžiků. Kromě nich se k těmto řadí i vágní výrazy jako ‚období‘, ‚éra‘.
Druhý okruh výrazů zahrnuje výrazy jako ‚yesterday‘, ‚today‘, ‚tomorrow‘, aj. Po
hlubší rozvaze dospějeme k názoru, že tyto denotují funkce, které okamžiku T přiřazují třídu
okamžiků, které jsou dnem (a to dnem včerejším, dnešním, zítřejším). Čili, jde o
(οτ) τ -objekty. Takže třeba „yesterday“ je (totální) funkce, která (každému) časovému
okamžiku T přiřadí ten časový interval, který je dnem, který (bezprostředně) předchází den,
jehož je časový okamžik T prvkem (mj. už Tichý 1980, 354). Podobně „tomorrow“, ovšem
s tím, že přiřazovaný časový okamžik je dnem bezprostředně následujícím. Nu a „today“
přiřazuje okamžiku jako T den, jehož je T prvkem. Tyto výrazy vyjadřují konstrukce
Yesterday, Today, Tomorrow. Ty však budeme (na rozdíl od Tichého, byť jeho analýzy
nebudeme měnit) považovat za odlišné od ekvivalentních konstrukcí vyjádřených výrazy
‚the day before today‘, ‚the present day‘, ‚the day after today‘.
DESKRIPTIVNÍ REFERENCE NA REFERENČNÍ INTERVAL
V návaznosti na předchozí sekce uveďme problematiku, k níž se ještě níže vrátíme
v sekci Temporální de dicto a de re. Podobně jako v případě jiných objektů, rovněž
referenční interval může být specifikován buď přímo, tedy jménem, anebo nepřímo, tedy
deskripcí. Takováto deskripce za určitých okolností referuje na určitý referenční interval.
K této nepřímé, deskriptivní referenci lze uplatnit celou škálu výrazů diskutovaných
v minulé sekci. Např. uvažme větu s ‚yesterday‘:
19

Yesterday, Alan was drunk exactly twice.
jejíž logickou analýzou je (Tichý 1986, 170):
λwλt [Préteritum t [ExactlyTwice w λwλt [Drunk wt Alan]] Yesterday t ]
Anebo uvažme větu:
Alan was drunk at 0:00:01 a.m., January 1, 1977.
s analýzou (Tichý 1980, 354, avšak obměněno o At):
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Drunk wt Alan]] [At T 1 ] ]
Nezřídka narazíme na užití již diskutovaných temporálních předložek majících relační
povahu, jejichž druhý „slot“ je zasycen konkrétním údajem, např.:
before T 1
before 1977
V souladu s výše uvedeným jsou významy těchto výrazů konstrukce (s nadbytečně
přejmenovanou proměnnou t):
λt‘ [Before (οττ) t‘ T 1 ]
λt‘ [Before (οτ(οτ)) t‘ 1977]
Prvá z těchto konstrukcí konstruuje třídu časových okamžiků předcházejících T 1 , druhá
konstruuje třídu časových okamžiků předcházejících kterýkoli časový okamžik z intervalu,
jímž je rok 1977. Takže věty jako:
Alan was drunk (al least once) before T 1 .
20

Alan was drunk (al least once) before 1977.
mají analýzy (druhý příklad i analýza je Tichého, Tichý 1980, 354):
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Drunk wt Alan]] λt‘ [Before t‘ T 1 ] ]
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Drunk wt Alan]] λt‘ [Before t‘ 1977] ]
Na rozdíl od těchto temporálních nepřímých časových indikátorů se často vyskytují
i faktuální nepřímé časové indikátory (jak je nazýval Tichý v Tichý 1980, 364). Soustředíme se
na rozbor jen jednoho ukázkového příkladu:
Alan was drunk when Beth was sober.
V ní uplatněná deskripce:
when Beth was sober
nepochybně denotuje vlastnost časových okamžiků, tj. (οτ) τω -objekt. Po chvilkovém
zamyšlení ovšem dospějeme k zjištění, že pro logickou analýzu této deskripce bychom opět
potřebovali udání referenčního intervalu. Tichý zde navrhuje (Tichý 1980, 355) parafrázi
této deskripce na zjevně ekvivalentní:
at times t such that Beth was sober at t
v níž se vyskytuje nám již známý obrat ‚at t‘. S ohledem na toto je pak logickou analýzou
právě diskutované deskripce konstrukce:
λwλt.λt‘ [Préteritum t [Once w λwλt [Sober wt Beth]] [At t‘] ]
(Na rozdíl od nás Tichý v jím podané analýze zužitkovává ekvivalent významu ‚at‘, totiž
λt‘.λt‘‘ [t‘‘ = t‘] − konstrukci vzniklou bezkolizním přejmenováním, tj. α-expanzí,
21

proměnných v konstrukci λt‘.λt [t = t‘].) Načež předkládanou logickou analýzou celé věty je
konstrukce:
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Drunk wt Alan]]
λt‘ [Préteritum t [Once w λwλt [Sober wt Beth]] [At t‘] ] ]
v níž uvádíme konstrukci vyjádřené onou deskripcí po aplikaci na w, t (uplatnění I. pravidla
λ-konverze).
Snad není třeba podotýkat (ač Tichý sám to neučinil), že roli frekvenčního adverbia
nemusí plnit výraz bezprostředně denotující operaci příslušného typu, ale deskripce
takovéto operace, např. ‚právě tolikrát jako‘. Pro příklad mějme větu:
In 1977, Alan was drunk as many times as Beth was.
Jsou to empirická fakta − jmenovitě frekvence stavů opilosti, které měla Beth v roce 1977 −
která určují, které frekvenční adverbium (coby operace) modifikuje základovou propozici
„Alan is drunk“. 11
PERFEKTUM
Jak známo, perfektum (předpřítomný čas, anglickým názvem ‚present perfect‘) má na
rozdíl od préterita předpoklad, že minulý čas zahrnuje i přítomný okamžik. Podobně jako
i v případě vět o minulosti, v každém tvrzení, které se týká předpřítomného času a které
obsahuje (případně tacitní referovaný) referenční interval, je základová propozice ze zásady
modifikována (případně tacitním) frekvenčním adverbiem (Tichý 1986, 175, Poučení 1a).
Stručně řečeno, perfektum je temporálně podmíněnou relací mezi třídami intervalů
a intervalem. Jestliže ten interval neobsahuje současný okamžik, relace je nedefinována.
11 Snad není nesprávné mít za význam obratu jako ‚tak často, kolikrát byla v roce 1977 Beth opilá‘ konstrukci:
λwλt [Sng.λa [Past t [a w λw‘λt‘ [Drunk w‘t‘ Beth] ] 1977] ]
přičemž a / ((ο(οτ)) π) ω . V souladu s tímto by analýzou výše diskutované věty byla konstrukce:
λwλt [Past t [ [Sng.λa [Past t [a w λw‘λt‘ [Drunk w‘t‘ Beth] ] 1977] ] w λw‘λt‘ [Drunk w‘t‘ Alan] ] 1977].
22

V opačném případě je tato relace definována a nastává v případě, že nebudoucí část toho
intervalu do něj patří (Tichý 1986, 176, Poučení 2a).
Precizní definicí (Perfektum / (ο (ο(οτ)) (οτ)) τ ): 12
[Perfektum t l i] ≡ [Sng.λo [ [∃.λt‘ [ λt‘‘ [[t‘ < t‘‘] ∧ [t‘‘ ≤ t]] ⊂ i ]]
∧ [o = [l λt‘‘‘ [[i t‘‘‘] ∧ [t‘‘‘ ≤ t]] ]] ] ]]
// λt.λli
Definiendem je v-konstruována ta jediná (je-li jaká) pravdivostní hodnota o taková, že
existuje časový okamžik t‘ takový, že třída časových okamžiků t‘‘ takových, že t‘ je menší
než t‘‘, které je menší než nebo rovno t, je podtřídou intervalu i, a zároveň je o totožná
s pravdivostní hodnotou toho, že třída časových okamžiků t‘‘ (tj. jistý interval), které
spadající do intervalu i a přitom jsou menší nebo rovny než t, spadá do třídy intervalů l.
Ukažme si analýzu vzorové věty, totiž:
Alan has been drunk ever since 1977.
Tato věta je zajímavá i tím, že anglická gramatika vyžaduje ve větách s předpřítomným
časem, aby pro vyjádření téhož bylo užito ‚since‘, nikoli ‚after‘. Podobně vyžaduje anglická
gramatika pro vyjádření téhož ‚ever‘, nikoli ‚throughout‘ (v češtině to příliš neodlišujeme,
pro minulý čas máme ‚nepřetržitě od (určité doby)‘). V Tichým diskutované větě
s předpřítomným časem pak máme prostě ‚nepřetržitě od (určité doby)‘ (srov. též níže sekci
Temporální de dicto a de re ). Nuže:
λwλt [Perfektum t [Throughout w λwλt [Drunk wt Alan]] λt‘ [After (οτ(οτ)) t‘ 1977] ]
IMPLICITNÍ REFERENCE NA „LIFETIME“
Někteří teoretici si již povšimli, že věta jako:
Alan was drunk exactly once.
12 Tak jako i níže, proměnná t‘‘‘ je uvedena jen pro zpřehlednění toho, že se nejedná o proměnnou t‘‘, neboli že
t‘‘‘ není vázána pomocí λt‘‘; Tichý toto zpřehlednění neužívá, namísto t‘‘‘ uvádí t‘‘, přesněji t 1 , popř. t 2 .
23

je vlastně neúplná, neboť nespecifikuje referenční interval. Je však zřejmé, že pro
pravdivost či nepravdivost této věty (tedy nikoli její postrádání pravdivostní hodnoty), je
tacitně předpokládán jistý časově minulý interval. Tichý tento problém diskutuje na příkladu
věty (Tichý 1985, 168-169):
Caesar crossed Rubicon.
Tichý zcela v souladu s common-sense tvrdí, že větou se samozřejmě rozumí to, že César
překročil Rubikon v minulosti a to v době jeho života. Takže ta věta může být rozšířena, aniž
by se změnila informace, na:
In his time, Caesar crossed Rubicon.
Je totiž zjevné, že jedinou šanci, kdy mohl César jako činný subjekt překročit tu řeku, bylo
během jeho života. Vskutku, nemá-li individuum vlastnost být živý, je ztěží možné, aby se
opíjelo či překračovalo řeky, atd.
Zvažme námitku, že nebyla implicitně předpokládána doba Césarova života. Větou
‚César překročil Rubikon‘ pronesenou po Césarově smrti, okamžiku t, by bylo
předpokládáno pouze to, že Césarovo překročení Rubikonu se odehrálo v době před t. Tato
doba předcházející t se dělí na tři části, dobu před počátkem Césarova života, dobu během
Césarova života a dobu po skončení Césarova života. Kdyby platilo, že pronesením oné věty
v okamžiku t je referováno na celou dobu před t, bylo by přirozené na to reagovat
uštěpačnou poznámkou ‚Podívej, to říkáš z více jak dvou třetin nesmysl − před narozením,
ani po smrti přece César Rubikon překročit nemohl‘. (Nesmysl, přesněji absence
pravdivostní hodnoty v oněch okamžicích, a to z důvodu, že v těch okamžicích není splněna
presupozice spjatá se slovesem ‚překročit (něco)‘, totiž být živý.) Jenže tento druh reakcí
přirozený není. Na onu uštěpačnou poznámku bychom pro její nemístnost podrážděně
reagovali větou ‚Jaký nesmysl? Já přece samozřejmě míním dobu Césarova života, nikoli
dobu před a po tom ‘.
Pro explikaci významu obratu ‚jeho života‘ Tichý uvažuje funkci „lifetime of“ (níže
budeme příležitostně říkat ‚doba života (někoho)‘), která v daném možném světě (tato
operace je tedy modálně podmíněná) individuím (ne všem individuím − parcialita) přiřazuje
třídy okamžiků (tj. intervaly), které se vyznačují jakousi živostí těchto individuí
24

(ilustrativně řečeno, jde o dobu mezi jejich narozením a úmrtím). Tichý pak konstatuje, že
právě díky referenci na takovouto dobu života jsou ona tvrzení o uplynulé aktivitě individuí
(ale také zvířat, měst, říší) samozřejmě přijatelná, přestože neobsahují žádnou explicitní
zmínku o referenčním intervalu. Čili důvod pro vynechávání tohoto běžného předpokladu
na explicitní syntaktické úrovni je přirozený, není třeba zamořovat náš každodenní diskurz
něčím natolik samozřejmým. 13
Definici ((οτ)ι) ω -objektu „lifetime of“ navrhovat nebudeme už z důvodu vágnosti. Pro
případ překračování Rubikonu mluvčí jistě nemíní, aby daný interval, doba života Césara
v (aktuálním) světě, zahrnoval okamžiky, kdy byl César právě po svém narození (či třeba
před smrtí upoután na lůžku), neboť v těchto okamžicích byl César sotva schopen
překračování řek. Jistě se však najdou případy, kdy i takovéto okamžiky implicitně
předpokládány jsou (‚César dýchal kyslík plícemi‘). Další potíž je spjata s personifikacemi
(apod.). Zatímco u psů apod. máme na mysli dobu jejich života (‚Fido často vesele štěkal‘),
implicitní referenci na dobu, v níž byl objekt s to nést takovéto vlastnosti, leckdy užíváme
i u mnoha neživotných předmětů. Například když hovoříme o tom, že ta či ona říše byla
např. výbojná, to a to město dosáhlo např. svého největšího rozvoje, anebo třeba, že ten či
onen stroj byl např. výkonný. Snad by šlo tyto případy odstínit odlišováním doby života od
éry či historie (případ říší, měst) či provozních dob (případ strojů), ba funkčních období, dob
platnosti (‚Spartská ústava uplatňovala tvrdá opatření‘).
Pro jím diskutovanou větu podává Tichý tuto analýzu (César, Rubicon / ι; Cross /
(οιι) τω , tj. vztah mezi individui):
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Cross wt César Rubicon]] [LifetimeOf w Caesar] ]
Povšimněme si ještě věty jako:
During his life, Caesar crossed Rubicon.
v níž je manifestován odkaz na údobí Césarova života. Referenční interval je zde zadáván
výrazem, který můžeme chápat jakožto kombinující dobu života s ‚during‘:
13 Mimochodem náš tichý předpoklad doby života má souvislost i s tím, proč se věty jako ‚Po své smrti už César
řeky nepřekračoval‘ jeví analytické a proč se věty jako ‚Po smrti si César přestal čistit zuby‘ jeví jako komické.
25

λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Cross wt César Rubicon]]
λt‘ [During (οτ(οτ)) t‘ [LifetimeOf w Caesar]] ]
Podobně může k tacitní referenci na dobu života docházet i u vět s předpřítomným
časem (toto Tichý diskutoval už v Tichý 1980, 358). Uvažme pro příklad větu:
Einstein has visited Princeton.
Byla-li tato věta pronesena v době Einsteinova života, nikdo by asi nepochyboval, že se v ní
mluví o skutečnosti odehrávající se v minulosti a případně ještě v tehdejší současnosti. Po
Einsteinově smrti je však vyslovení této věty jaksi liché. Toto chápání dané věty je
důsledkem toho, že za referenční interval nemáme třídu okamžiků obsahující přítomný
(opravdu přítomný) okamžik (tato třída, interval, je v-konstruovatelná konstrukcí λt‘ [t‘ =
Now t ]), ale dobu života Einsteina. Tento se ale časově nepřekrývá s (aktuální) současností,
takže daná věta postrádá při tomto čtení pravdivostní hodnotu (a my toto komentujeme
třeba slovy ‚Nemá smysl říci větu ‚Einstein has visited Princeton‘, neboť Einstein už nežije).
U některých vět je implicitní referování na dobu života např. Einsteina podstatně
markantnější. Uvažme větu:
Einstein has not been to Brno.
Pokud tato nemá být bez pravdivostní hodnoty − když je tedy vážně míněno, že Einsteinovo
nenavštívení Brna stále trvá − je nezbytné předpokládat, že zápor je zde „totalizující“, takže
ta věta je pravdivá.
Je zajímavé, že pasivní podoba věty o navštívení Princetonu Einsteinem, jmenovitě:
Princeton has been visited by Einstein.
je i v současnosti přirozeně vnímána jakožto pravdivá, nikoli bez pravdivostní hodnoty
(tématiku diskutoval už Tichý v Tichý 1980, 358). To je zapříčiněno tím, že Princeton
chápeme jakožto něco, co má svou vlastní dobu života, lépe řečeno, svou vlastní historii.
26

Tato historie Princetonu zahrnuje i současný okamžik, takže není důvod, proč by měla být
daná věta bez pravdivostí hodnoty. 14
REZULTATIVNOST JAKO FREKVENČNÍ ADVERBIUM
Již mnozí si povšimli, že předpřítomný čas (perfektum) často předpokládá skutečnost,
že jistá minulá záležitost má stále dosah. Tomuto jevu budeme říkat (podobně jako Tichý
a před ním i jiní) rezultativnost. V této sekci předvedeme Tichého návrh, jak pojednat
rezultativnost jako (tacitně předpokládané) frekvenční adverbium. Neboli opět nebude
navrhován jakýsi speciální „rezultativní“ gramatický čas − presens perfekt bude nadále
uznáván, jenom rezultativnost bude vysvětlena modifikací pomocí onoho frekvenčního
adverbia.
Nuže zauvažujme nad větou:
Since 1977, Alan has borrowed a hundred dollars from Beth.
V přirozeném smyslu je tato věta míněna a chápana tak, že Alan stále dluží Beth onen
finanční obnos. To, že Alan dluží Beth peníze, je následkem toho, že si je od Beth kdysi
půjčil.
Prvou z příslušných propozic („Alan dluží Beth sto dolarů“) si označme ‚Q‘. Druhou −
avšak časově předcházející − propozici („Alan si od Beth půjčuje sto dolarů“) pak nazvěme
‚P‘. Propozici jako Q budeme zvát vlekem (‚trail‘) propozice jako P. Q je vlekem P v tom
smyslu, že P nemůže být v čase T pravdivá, aniž by nebyla v nějakém (brzo) následujícím
čase T‘ pravdivá propozice Q (neboli, hned na to, co si od někoho půjčíte 100 dolarů, stáváte
se jeho dlužníkem). Precizněji (Vlek / (οππ) , tj. relace mezi propozicemi; p i q / π, tj.
propozice; Tichý 1980, 359):
[Vlek p q] ≡ [¬[∃.λw [∃.λt [ p wt ∧ [¬[∃.λt‘[ [t < t‘]
∧ [∀.λt‘‘ [ [[t < t‘‘] ∧ [t‘‘ < t‘]] → q wt‘‘ ]] ]]] ]]]]
// λpq
14 To mj. znamená, že takovýto přechod z gramatického aktiva (‚Einstein has been visited Princeton‘) do pasíva
(‚Princeton has been visited by Einstein‘) obecně nemusí být ekvivalentní operací.
27

Čili definiens „říká“, že neexistují možné světy, časy w, t, v nichž by platila propozice P,
a přitom by neexistoval časový okamžik t‘ následující (protože větší) t, přičemž pro každý
časový okamžik t‘‘ by platilo, že je-li mezi t a t‘, tak by ve w a tom t‘‘ platila propozice Q.
Nyní uvažme propozici P a časový interval I. Budeme říkat, že I je P-rezultativní, pokud
obsahuje časový okamžik T takový, že P je za T pravdivá v každém prvku intervalu I, který
následuje po časovém okamžiku T. Nechť Resultativly (toto slovo je v angličtině
neologismem) je modálně podmíněná operace, která přiřazuje (každé) propozici P třídu
P-rezultativních časových intervalů. Nuže (Resultativly / ((ο(οτ)) π) ω ; Tichý 1980, 360):
[Resultativly w p] ≡ (ο(οτ)) [λi [∃.λt [ [i t] ∧ p wt
∧ [∀.λq [ [Vlek q p] → [∀.λt‘ [ [[t < t‘] ∧ [i t‘]] → q wt‘ ]] ]] ]]]
// λw.λp
Takže diskutovaná věta chápaná ve smyslu implikujícím Alanovu přetrvávající
zadluženost má logickou analýzu (Beth / ι ; Borrow100DollarsFrom, což je zkratka / (οιι) τω ,
tj. vztah mezi individui; Tichý 1980, 360):
λwλt [Perfektum t [Resultativly w λwλt [Borrow100DollarsFrom wt Alan Beth]]
λt‘[After (οτ(οτ)) t‘ 1977] ]
PRÉZENS
Už jsme naznačili, že v textu Two Fallacies in Formal Semantics (Tichý 1985) Tichý
reagoval na výtku, že ve své stati The Logic of Temporal Discourse (Tichý 1980) nepodal
analýzu přítomného času, což skutečně neučinil. Tichý píše, že k tomu neměl dostatečný
důvod. Neboť věta:
Alan is in Boston.
vyjadřuje jednoduchou predikativní konstrukci:
λwλt [BeIn wt Alan Boston]
28

(přičemž v prostorovém smyslu chápané BeIn / (οιι) τω , tj. vztah mezi individui; pokud
Boston je chápan jako individuum, Boston / ι). A to je konstrukce propozice, která může být
− ekvivalentně − konstruována rovněž pomocí:
λwλt [Prézens t [Once w λwλt [BeIn wt Alan Boston]] Now t ]
Operaci „přítomný čas“ („prézens“) Tichý slovně definuje přibližně následovně (srov.
Tichý 1985, 171). Je to temporálně podmíněná relacemi mezi třídami intervalů a intervaly;
jestliže onen interval není současný (‚current‘), ta relace je nedefinována; v opačném
případě je ta relace definována a platí v případě, že onen interval je prvkem té třídy.
Přizpůsobit Tichým podanou definici nějaké operace gramatického času na exaktní
definici „prezens“ není obtížné (Prézens / (ο (ο(οτ)) (οτ)) τ ):
[Prézens t l i] ≡ [Sng.λo [ [∃.λt‘ [[i t‘] ∧ [t‘ = t]]]
∧ [o = [l λt‘‘ [[i t‘‘] ∧ [t‘‘ = t]] ]]]]
// λt.λli
Právě uvedený příklad s ‚now‘ následuje Tichého vlastní příklad, který jsme zde
neuvedli (‚Harry arrives today‘), jenž obsahuje výraz ‚today‘, který denotuje funkci
z časových okamžiků do intervalů, takže Today t v-konstruuje určitý interval. Čtenáři však
nemohlo uniknout, že Now t uváděné v Tichého analýze podané výše nikoli, neboť tato
konstrukce v-konstruuje určitý časový okamžik (nikoli interval). Není jasné, proč se Tichý
dopustil této odchylky od svého pojetí referenční doby. Každopádně je úprava vedená zcela
v duchu Tichého koncepce snadná:
λwλt [Prézens t [Once w λwλt [BeIn wt Alan Boston]] λt‘ [t‘ = Now t ] ]
Takže je zachováno, že „presens“ je (temporálně podmíněnou) relací mezi třídami intervalů
a intervalem. Dokonce lze uvažovat konstrukci, která nezakomponovává význam ve větě
neobsaženého slova ‚now‘:
λwλt [Prézens t [Once w λwλt [BeIn wt Alan Boston]] λt‘ [t‘ = t] ]
29

přičemž λt‘ [t‘ = t] v-konstruuje vždy jednoprvkovou třídu okamžiků, které jsou totožné
s okamžikem, který je v-konstruován t. V celé konstrukci se tedy vyskytuje už jediná ve větě
nezmíněná komponenta, jmenovitě Once. Už výše jsme řekli, že ta je jistě z přirozených
důvodů vynechávána − ten, kdo pronáší větu ‚Alan is in Boston‘, nemíní sdělit, o kolikátý
výskyt Alana v Bostonu jde, přinejmenším však alespoň výskyt jeden.
FUTURUM
Gramatický čas „futurum“ („budoucí čas“) je přirozeně jakýmsi zrcadlovým obrazem
gramatického času „préteritum“. Příslušné definiens tedy snadno obdržíme z definiens pro
„préteritum“ tím, že < změníme na > (Tichý opět použil t]]]
∧ [o = [l λt‘‘ [[i t‘‘] ∧ [t‘‘ > t]] ]] ]]
// λt.λli
Tak například věta:
Alan will be drunk throughout 2010.
má následující logickou analýzu (2010 / (οτ); Tichý 1980, 360):
λwλt [Futurum t [Throughout w λwλt [Drunk wt Alan]] 2010]
PERFEKTNÍ FUTURUM
Rovněž „perfektní futurum“ (jak to budeme nazývat; Tichý píše ‚future perfect‘) je
„zrcadlovým obrazem“ a to času „perfektum“ (PerfektníFuturum / (ο (ο(οτ)) (οτ)) τ ; Tichý
1980, 360; opět používáme > a ≥):
[PerfektníFuturum t l i] ≡ [Sng.λo [ [∃.λt‘ [ λt‘‘ [[t‘ > t‘‘] ∧ [t‘‘ ≥ t]] ⊂ i ]]
30

∧ [o = [l λt‘‘‘ [ [i t‘‘‘] ∧ [t‘‘‘ ≥ t] ] ] ] ] ]]
// λt.λli
Definiendem je v-konstruována ta jediná (je-li jaká) pravdivostní hodnota o taková, že
existuje časový okamžik t‘ takový, že třída časových okamžiků t‘‘ takových, že t‘ je větší než
t‘‘, které je větší než nebo rovno t, je podtřídou intervalu i, a zároveň je o totožná
s pravdivostní hodnotou toho, že třída časových okamžiků t‘‘ (tj. jistý interval), které spadají
do intervalu i a přitom jsou větší nebo rovny než t, spadá do třídy intervalů l.
Takže například věta:
Alan will be drunk (ever) until 2010.
má následující logickou analýzu (Tichý 1980, 360; ‚until‘ a ‚before‘ Tichý patrně považuje za
synonyma, my bychom radši předložili analýzu s [Until ((οτ)(οτ)) 2010]):
λwλt [PerfektníFuturum t [Throughout w λwλt [Drunk wt Alan]] λt‘ [Before (οτ(οτ)) t‘ 2010] ]
VLOŽENÉ ČASY
V této naší předposlední sekci si ukážeme případy, kdy základovou propozicí je nějaká
„časová“ propozice. Pro její příklad uvažme třeba:
„Alan is drunk although he was drunk (only) yesterday“
Při uplatnění ve větách v préteritu či perfektu na takovouto základovou propozici
angličtina odkazuje s pomocí ‚had‘ a perfekta, tzv. plusperfektem. Například tu máme toto
vložení minulého času do věty pojednávající minulý čas:
Yesterday Alan was drunk although he had been drunk (only) the previous day.
Logickou analýzou této věty je (pro názornost přejmenováváme vnořené proměnné času
a možného světa; níže je vyloženo, proč Tichý uvádí Yesterday i v místě odpovídajícím ‚the
previous day‘):
31

λwλt [Préteritum t [Once w λw‘λt‘ [ [Drunk w‘t‘ Alan]
∧ [Préteritum t‘ [Once w‘ λw‘‘λt‘‘ [Drunk w‘‘t‘‘ Alan]] Yesterday t‘ ] ] ]
Yesterday t ]
Pro kontrast s tímto příkladem uvažme jinou základovou propozici:
„Alan is drunk and has been drunk since yesterday“
Chceme-li na tuto základovou propozici odkazovat ve větě s minulým časem, v souladu
s anglickou gramatikou dospějeme k větě:
Yesterday Alan was drunk and he had been drunk since the previous day.
Logickou analýzou této věty je konstrukce:
λwλt [Préteritum t [Once w λw‘λt‘ [ [Drunk w‘t‘ Alan]
∧ [Perfektum t‘ [Throughout w‘ λw‘‘λt‘‘ [Drunk w‘‘t‘‘ Alan]]
λt‘‘‘ [After (οτ(οτ)) t‘‘‘ Yesterday t‘ ] ] ] ] Yesterday t ]
Vidíme tedy, že anglické plusperfektum neukazuje, zda ve větě o minulosti je základovou
propozicí propozice s minulým anebo předpřítomným časem.
Další zajímavý problém rovněž diskutovaný už Tichým (opět v Tichý 361-362) je
v jazyce běžné uvedení referenční doby s pomocí časového vyjádření. Pro příklad uvažme
větu:
Alan was drunk before he had finished breakfest on January 1, 1977.
v níž je na referenční dobu referováno podvýrazem začínajícím slovem ‚before‘. Jde tedy
o třídu časových okamžiků (tj. interval) takových, že byla pravdivá propozice „Alan has
finished breakfast on January 1, 1977“. Poměrně komplikovaná konstrukce, která
v-konstruuje referenční dobu, je proto následující (1/1/1977 / (οτ); FinishBreakfast / (οι) τω ,
tj. vlastnost individuí):
32

λt‘ [Before (οτ(οτ)) t‘
λt‘‘ [Préteritum t [Once w
λw‘‘‘λt‘‘‘ [Perfektum t [Once w λw‘‘‘‘λt‘‘‘‘ [FinishBreakfast w‘‘‘‘t‘‘‘‘ Alan]] 1/1/1977] ]
λt‘‘‘‘‘ [t‘‘‘‘‘ = t‘‘] ] ]
V souladu s výše uváděným je logickou analýzou celé věty konstrukce:
λwλt [Préteritum t [Once w λwλt [Drunk wt Alan]] ...]
přičemž v místě „...“ se nachází výše uvedená konstrukce referenčního intervalu.
Tichý upozorňuje, že věty jako ta právě diskutovaná nestanovují dík své gramatické
stavbě nějakou relaci časové následnosti mezi dvěma událostmi (zde Alanovou opilostí
a Alanovým dosnídáním), jak se někteří teoretikové domnívají. Ta právě druhá zmiňovaná
událost je pouze součástí specifikace referenčního intervalu, kdežto ta prvá je základovou
propozicí, na níž daná věta odkazuje. Opravdu není žádným gramatikou fixovaným
pravidlem, že ona druhá fráze vyznačující se plusperfektem indikuje, že Alanovo ukončení
snídaně časově předcházelo jeho stavu opilosti. Dokonce lze snadno najít věty analogické
stavby, kdy je reálná posloupnost událostí jistě právě opačná. Uvažme třeba:
On January 1, 1977, Alan was drunk when he had finished breakfest.
která je přirozeně chápána jakožto informující o Alanově opilosti, k níž došlo dříve, než
dojedl snídani.
Všimněme si, že rozdílné pořadí uplynulých událostí zmiňovaných v těchto větách
není nijak spjato s výskyty výrazů ‚before‘ a ‚when‘. Našemu druhému příkladu je co do
pořadí zmiňovaných událostí analogická věta:
Alan opened the window before he got into bed.
v níž se vyskytuje ‚before‘. Opět se jedná pouze o to, že referenční interval je zadán výrazem
‚before he got into bed‘, který zmiňuje jistou událost, která se stala (je-li ta věta pravdivá) až
poté, co Alan zavřel okno.
33

TEMPORÁLNÍ DE DICTO A DE RE
Jak Tichý upozorňuje v sekci Temporal de dicto and de re (Tichý 1980, 363-364),
podobně jako v případě modalit, tak i v případě temporality, existují dva druhy čtení věty
jako:
The sober man was drunk throughout 1977.
Při jejím de re čtení ten, kdo je aktuálně (a v současnosti) tím jediným střízlivým
člověkem (řekněme, že jde o Alana), je takový, že byl po celou dobu roku 1977 nepřetržitě
opilý (TheSoberMan / ι τω , tj. individuový úřad). V souladu s tímto je analýzou celé věty
konstrukce:
λwλt [ λx [Préteritum t [Throughout w λw‘λt‘ [Drunk w‘t’ x]] 1977] TheSoberMan wt ]
Konstrukce vyjádřená (individuovou) deskripcí ‚the sober man‘ je − analogicky
k intendované supozici deskripce v celé větě − v supozici de re (je spjata s proměnnými w, t
vázanými nejpřednějšími lambdami celé konstrukce; viz k tomu kapitolu Zobecněné de
dicto a de re). Podobně jako v případě modalit, jedná se o větu informativní a dost možná
pravdivou.
Na druhou stranu, při de dicto čtení, které je vystiženo konstrukcí:
λwλt [Préteritum t [Throughout w λw‘λt‘ [Drunk w‘t‘ TheSoberMan w‘t‘ ]] 1977]
se nachází konstrukce TheSoberMan v supozici de dicto. To znamená, že základovou
propozicí je propozice „Ten jediný (the) střízlivý člověk je opilý“. Tato propozice (Tichý
o tom nepíše) zjevně pravdivou být nemůže a v důsledku toho ani celá věta chápaná jakožto
stavící na této základové propozici. Neboli: při de dicto čtení diskutované věty se setkáváme
s větou neinformativní, analytickou, a to konkrétně větou kontradiktorickou.
Rovněž odkazy na referenční časový interval se mohou ve větách s časy vyskytnout
v de dicto či de re variantě. Analyzujme dvě následující věty:
34

On January 1, 2010, Alan will have been drunk throughout the previous day.
On January 1, 2010, Alan will have been drunk throughout yesterday.
Prvá z těchto vět vyjadřuje konstrukci:
λwλt [Futurum t [Once w
λw‘λt‘ [Préteritum t‘ [Throughout w‘ λw‘‘λt‘‘ [Drunk w‘‘t‘‘ Alan]] Yesterday t‘ ] ]
1/1/2010]
v níž se konstrukce Yesterday (my bychom v ní radši měli ThePreviousDay) nachází
v supozici de dicto, neboť je kompozicí spjata s proměnnou t‘, která není vázána
nejpřednější relevantní lambdou celé konstrukce. To vlastně znamená, že Yesterday t‘
konstruuje ten den, který předcházel dni, do něhož náleží časový okamžik v-konstruovaný
proměnnou t‘. Tj. takříkajíc den relativně k oné minulosti, která ovšem bude minulostí až
počátkem roku 2010. Řečeno ještě jinak, nejedná se o „náš“ včerejšek. Celá věta vlastně
jakoby říká, že 1. 1. 2010 bude pravdivé sdělení ‚Alan byl včera nepřetržitě opilý‘.
Druhá věta však jistě vyjadřuje konstrukci:
λwλt [Futurum t [Once w
λw‘λt‘ [Préteritum t‘ [Throughout w‘ λw‘‘λt‘‘ [Drunk w‘‘t‘‘ Alan]] Yesterday t ] ]
1/1/2010]
v níž se konstrukce Yesterday nachází v supozici de re, neboť je kompozicí spjata
s proměnnou t‘, která je vázána nejpřednější relevantní lambdou celé konstrukce. To
znamená, že konstrukce Yesterday t konstruuje „náš“ včerejšek. Přesněji − ten den, který
předchází dni, který je v-konstruován proměnnou t. Podotkněme, že tato věta (Tichý
o tomto nepíše) sděluje poněkud matoucí zprávu, totiž že 1. 1. 2010 bude pravdou, že
včerejšek − v době psaní těchto řádků se jednalo o 10. 7. 2009 − se vyznačuje Alanovou
nepřetržitou opilostí. Posluchače toto sdělení mate z toho důvodu, že tato (údajná) pravda
přece platí (platí-li) již od tj. 11. 7. 2009, načež pochopitelně platí i všechny následující dny.
Není tedy třeba postponovat dobu platnosti až na Nový rok 2010, jak to ta věta činí.
Poznamenejme, že Tichý (Tichý 1980, 364) vysvětluje de dicto / de re supozici
konstrukcí mírně jinak. Pro diskutovaný případ také uvádí jinou konstrukci, jmenovitě:
35

λwλt [ λi [Futurum t [Once w
λw‘λt‘ [Préteritum t‘ [Throughout w‘ λw‘‘λt‘‘ [Drunk w‘‘t‘‘ Alan]] i] ] 1/1/2010]
Yesterday t ]
Tato konstrukce je však té námi uváděné ekvivalentní. Uplatněním λ-konverze (dosazení
Yesterday t za i ve všech výskytech, zde jednom, vázaných příslušnou lambdou) dospějeme
od Tichým uváděné konstrukce k té naší.
V úzké souvislosti s touto tématikou Tichý uvádí určité zdůvodnění pro lexikální
duplicitu v případě (čistě) temporálních nepřímých časových indikátorů jako ‚yesterday‘,
‚tomorrow‘, ‚now, ‚an hour ago‘, atd. Podle Tichého mají totiž všechna k sobě synonymum
(tj. výraz vyjadřující tutéž konstrukci), jmenovitě ‚the previous day‘, ‚the following day‘,
‚then‘, ‚an hour earlier‘, atd. Důvod pro tuto duplicitu Tichý spatřuje v tom, že indikátory
z prvé série se zpravidla vyskytují v supozici de re (neboli slouží k referenci na časový
interval, či jen okamžik, z „našeho“ úhlu evaluace), kdežto ty z druhé série se zpravidla
nachází v supozici de dicto (čili slouží k referenci na čas či dobu vzhledem k jinému než
„našemu“ úhlu evaluace). S teorií o indikaci supozice de dicto / de re plně souhlasíme,
nicméně přece jen nepovažujeme ony dvojice výrazů za synonymní (přesto nebyly námi
upravovány Tichým podané analýzy vět).
LITERATURA
TICHÝ, Pavel (1980): The Logic of Temporal Discourse. Linguistics and Philosophy 3, 3, 343-369.
TICHÝ, Pavel (1980a): The Semantics of Episodic Verbs. Theoretical Linguistics 7, 3, 264-296.
TICHÝ, Pavel (1980b): The Transiency of Truth. Theoria 46, 2-3, 165-182.
TICHÝ, Pavel (1985): Do We Need Interval Semantics? Linguistics and Philosophy 8, 2, 263-282.
TICHÝ, Pavel (1986): Two Fallacies in Formal Semantics. In: M. Frické (ed.), Essays in Honour of
Bob Durrant, Dunedin: Otago University Philosophy Department, 156-177.
36