Otázky ke stažení jako soubor PDF

Tematické okruhy k souborné a magisterské zkoušce
SVĚTOVÉ DIVADLO
1. Magie, rituál, počátky divadla
Rituální a jiné teorie původu divadla. Divadelní prvky v rituálech prehistorických kultur.
Mezopotámie, Babylon, Egypt. Počátky západního divadla v antickém Řecku – kult boha
Dionýsa, divadelní slavnosti, vznik tragédie a komedie.
2. Řecké divadlo
Řecká tragédie – funkce, stavba, vývoj a charakteristika žánru. Aischylos, Sofokles,
Euripides. Řecká komedie – funkce, stavba, vývoj (od staré attické komedie k nové attické
komedii) a charakteristika žánru. Menandros. Organizace divadelních aktivit, podoby
realizace i proměny jednotlivých divadelních složek. Vývoj divadelního prostoru a divadelní
architektury ve starověkém Řecku; scénická praxe. Aristotelova Poetika. Řecké divadlo doby
helénistické; řecký mimos.
3. Římské divadlo
Původ a charakter divadelních aktivit v Římě. Rozdíly mezi řeckým a římským divadlem.
Římské divadlo republikánské doby; divadlo císařského Říma. Drama – tragédie (Seneca);
komedie (Plautus, Terentius); menší žánry – atellana, mimus, pantomimus. Římská divadelní
architektura a scénická praxe. Římské slavnosti a teatralizované produkce.
4. Asijské divadelní kultury
Asijský divadelní systém. Indie – divadelní formy; sanskrtské drama (Kálidása), inscenační
praxe; lidové a taneční divadlo (kathakali). Čína – divadlo za dynastie Chan, Tchang, Sung;
rozvoj dramatu za dynastie Jüan a Ming; pekingská opera. Japonsko – divadlo nó; populární
formy divadla –kabuki a loutkové bunraku.
5. Středověké náboženské divadlo
Liturgické drama – vznik nového divadla z křesťanského obřadu, úloha chrámu ve vývoji
středověkého divadla; inscenační konvence. Resurekční a nativitační hry - dramatizace
biblické tematiky. Divadlo odehrávající se mimo kostel – náboženské drama vernakulární;
velké náboženské slavnosti; mystéria, cykly náboženských her, mirákly. Scénické konvence;
středověký divadelní prostor. Simultánní scéna středověkého náboženského divadla.
6. Středověké světské divadlo
Rozvoj středověkého světského divadla; jeho východiska a formy. Improvizované podívané a
učená dramata (elegické komedie). Jokulátor; blázen/šašek. Karneval; svátky bláznů.
Komické i nekomické dramatické žánry – moralita, fraška, sottie, interludium, pastorála. Hry
na pomezí duchovního a světského dramatu (Hrotsvita). Prostory středověkého světského
divadla.
7. Italské renesanční divadlo
Znovuobjevení antického divadla. Dramatické žánry: commedia erudita (L. Ariosto, N.
Machiavelli, G. Bruno, Bibbiena), tragédie, pastorála (T. Tasso, B. Gaurini), melodrama.
Dvorské divadlo (slavnosti, počátky opery a baletu). Nová koncepce divadelního prostoru
(inspirace Vitruviem, římská akademie); použití perspektivy (S. Serlio). Architektura
divadelních budov (A. Palladio).

8. Divadlo v alžbětinské a jakubovské Anglii.
Rozvoj divadla za Tudorovců. Profesionální herecké skupiny a jejich organizace. Londýnská
divadla; James Burbage a Philip Henslowe. Prostorové dispozice a inscenační principy
shakespearovské scény. Konkurenční tradice ze strany dětských hereckých skupin a krytých
divadel. Dramatická tvorba alžbětinských a jakubovských dramatiků (R. Greene, Ch.
Marlowe, T. Kyd, T. Dekker, T. Heywood, W. Shakespeare, B. Jonson, F. Beaumont, J.
Fletcher, J. Webster, T. Middleton, J. Ford); dramatické žánry alžbětinského a jakubovského
divadla. Hlavní herecké osobnosti těchto období. Anglická dvorská maska (I. Jones a
scénografické inovace).
9. Španělské divadlo zlatého věku
Rozvoj španělského divadla v 16. a 17. století. Náboženské a světské drama; typy hracích
prostorů, veřejná divadla corrales, scénické postupy. Dramatické žánry; dramatičtí autoři (F.
de Rojas, G. Vicente, M. de Cervantes, Lope de Vega, T. de Molina – zrod typu Dona Juana,
Calderón de la Barca).
10. Evropské barokní divadlo
Barokní velké divadlo světa. Dvorské divadlo – dvorské slavnosti; vznik a rozvoj opery a
baletu. Divadlo řádové, školní a lidové. Další rozvoj scénických postupů v 17. a v první
polovině 18. století; iluze barokní scény, dekorace, divadelní efekty a jevištní technika.
Barokní prvky v tvorbě Shakespeara, Calderóna a Molièra.
Obnova div. aktivit v Anglii, drama a divadlo anglické restaurace a poč. 18. století (komedie
mravů - W. Congreve).
11. Od commedie dell’arte k pravidelnému dramatickému textu
Zdroje, výrazové prostředky. Princip improvizace, typy, masky, charaktery – klasifikace,
scénáře. Způsob organizace divadelních aktivit; trupy. Commedia dell’arte v Itálii a mimo ni.
Osvícenské reformy C. Goldoniho – zavedení pevného literárního tvaru dramatu; C. Gozzi.
Dědictví commedie dell’arte v historii evropského divadla.
12. Divadlo francouzského klasicismu
Francouzské klasicistní drama – P. Corneille, Molière, J. Racine. Estetické normy -
klasicistická doktrína. Divadla, herecké společnosti, scénické postupy, rozvoj opery.
Institucionalizace divadel - vznik Comédie-Française. Od klasicismu k francouzské revoluci –
francouzské divadlo 18. století: drama - Voltaire, D. Diderot, P. Marivaux, P. Beaumarchais;
scénické inovace. Jarmareční divadlo, komická opera. Vývojové proměny opery, baletu a
herectví v 18. století; změna postavení profese dramatika a herce.
13. Německé divadlo v době osvícenství
Politická situace v Německu a divadelní aktivity v době předosvícenské (dvorské a jezuitské
divadlo; jarmareční a improvizované divadlo, kočovné společnosti, postava Hanswursta,
hauptakce a burlesky). Osvícenské reformy německého divadla; idea a realizace národního
divadla (J. Ch. Gottsched, C. Neuberová, K. Ekhof, G. E. Lessing). Německé drama 18.
století. Préromantismus a hnutí Sturm und Drang. Výmarský klasicismus – J. W. Goethe a F.
Schiller.
14. Evropské preromantické a romantické divadlo (Anglie, Německo)
Anglické divadlo druhé poloviny 18. století. Divadelní reformy Davida Garricka, drama (R.
Sheridan, O. Goldsmith), herecké osobnosti (D. Garrick, klasický styl J. P. Kembla a S.
Siddonsové). Rozvoj divadel v první polovině 19. století, romantické básnické drama (S. T.

Coleridge, W. Wordsworth, J. Keats, P. B. Shelley, G. G. Byron). Žánr melodramatu.
Romantická škola v herectví (E. Kean).
Německé romantické a postromantické divadlo (H. Kleist, G. Büchner, L. Tieck, Ch. D.
Grabbe). Rakousko - vídeňské lidové divadlo (F. Raimund, J. N. Nestroy).
15. Evropské romantické divadlo (Francie, Rusko a Polsko)
Francouzské divadlo počátku 19. století – bulvární divadlo a melodrama. Program
francouzských romantiků, bitva o Hernaniho. Dramatická tvorba (V. Hugo, A. Dumas st., A.
de Musset, A. de Vigny). Proměny inscenačních postupů v první polovině 19. století.
Ruské a polské romantické drama a divadelní poměry v první polovině 19. století (A. S.
Gribojedov, A. S. Puškin, M. J. Lermontov; A. Mickiewicz, J. Slowacki, J. Krasiński).
16. Divadlo evropského realismu a naturalismu I. – Francie a Rusko
Počátky realismu ve Francii – realistické drama a jeho průkopníci (A. Dumas syn, E. Augier),
model dobře udělané hry, proměny inscenačního stylu.
Program naturalistického divadla a úsilí o nové drama (E. Zola, H. Becque). A. Antoine a
Théâtre Libre, realistické a naturalistické inscenační postupy.
Počátky realismu, realistická a naturalistická dramatická tvorba v Rusku (N. V. Gogol, A. N.
Ostrovskij, A. V. Suchovo-Kobylin, L. N. Tolstoj). Realizace realistických inscenačních
postupů v Rusku - K. S. Stanislavskij, V. I. Němirovič-Dančenko a Moskevské umělecké
divadlo. Dramatika A. P. Čechova a M. Gorkého. Stanislavského herecký systém.
17. Divadlo evropského realismu a naturalismu II. – Norsko, Německo, Velká Británie
Dramatická tvorba: realismus v díle Henrika Ibsena, G. Hauptmanna aj. Reformy
Meiningenských. Divadelní reformátor Richard Wagner. Berlín: Frei Bühne a O. Brahm.
Realistické tendence v britském divadelnictví – režijní inovace H. Irvinga a divadlo Lyceum;
J. T. Grein a Independent Theatre. Rané realistické drama (A. W. Pinero). Osobnost G. B.
Shawa a drama idejí; britské realistické drama. H. G. Barker a Royal Court Theatre.
18. Nástup moderních divadelních směrů a tzv. první divadelní reforma I. – ve Francii a
Rusku
Francouzská divadelní avantgarda. Symbolismus na divadle - Théâtre d’Art (P. Fort) a
Théâtre de l’Oeuvre (A. Lugné-Poe). Dramatická tvorba M. Maeterlincka, P. Claudela a A.
Jarryho. Théâtre du Vieux Colombier (J. Copeau). Dadaismus a surrealismus ve
francouzském divadle a dramatu - G. Apollinaire, J. Cocteau, A. Artaud a R. Vitrac (Théâtre
Alfred Jarry) aj. Francouzská meziválečná režie.
Divadelní modernismus v Rusku: S. Ďagilev; proměna inscenačního stylu v Moskevském
uměleckém divadle; osobnost a experimenty V. E. Mejercholda; A. J. Tairov, J. B.
Vachtangov aj. Divadelní konstruktivismus a biomechanika. Proletářské divadlo. Dramatická
tvorba V. Majakovského, M. Bulgakova, V. Višněvského.
Reforma scény (A. Appia, E. G. Craig).
19. Nástup moderních divadelních směrů a tzv. první divadelní reforma II. – Německo,
Itálie, Norsko, Švédsko, Velká Británie a Irsko
Režisér Max Reinhardt. Nerealistické drama H. von Hofmannsthala a Franka Wedekinda.
Expresionismus v dramatu (E. Toller aj.), expresionistický inscenační styl. Bauhaus a W.
Gropius. Nerealistické tendence v dílech H. Ibsena, Ö. von Horvátha, G. Hauptmanna, A.
Schnitzlera.

Itálie – drama přelomu století (G. d’Annunzio); futurismus (F. T. Marinetti). Intimní divadlo
ve Stockholmu a A. Strindberg. Estetismus Oscara Wilda. Irsko – irské obrození a znik
divadla Abbey, spory o jeho stylovou profilaci (W. B. Yeats, J. M. Synge).
20. Bertolt Brecht, E. Piscator a epické divadlo
Pricipy epického divadla. Brechtova divadelní teorie a praxe. Brecht-dramatik. Berliner
Ensemble. E. Piscator, politické divadlo a jeho výrazové prostředky. Vlivy epického divadla
na divadlo a drama 20. století (E. Bond, C. Churchillová, P. Weiss aj.).
21. Americká dramatická tvorba a divadlo ve 20. století
Dramatická tvorba v USA a její specifika: E. O’Neill, T. Wilder, T. Williams, A. Miller, E.
Albee, S. Shepard aj. Lee Strasberg a Actors Studio. Vznik a vývoj muzikálu.
22. Absurdní drama a divadlo
M. Esslin a koncept absurdního divadla. Východiska absurdního divadla a dramatu,
dramatické postupy. S. Beckett, E. Ionesco, A. Adamov, J. Genet, S. Mrožek. F. Arrabal, H.
Pinter, E. Albee aj., absurdní prvky v tvorbě Toma Stopparda.
23. Divadlo v závěrečné fázi modernismu I.
Antonin Artaud, divadlo krutosti. Artaudova vize divadla; „Divadlo a jeho dvojenec“ a
manifesty. Vliv na divadlo 2. pol. 20. století.
USA: proměny amerického poválečného divadla, hnutí Off a Off-Off Broadway, Living
Theatre, La MaMa, Open Theatre, Peter Schumann a Bread and Puppet Theatre, Richard
Schechner a Performance Group.
24. Divadlo v závěrečné fázi modernismu II.
J. Grotowski a koncept chudého divadla, herecká výchova; divadlo T. Kantora; J. Szajna,
Teatr 8 dnia, Teatr 77, A Wajda.
E. Barba a Odin Teatret; režisér P. Brook; J. Savary a Grand Magic Circus; A. Mnouchkinová
a Théatre du Soleil aj.
25. Postmoderní drama a divadlo
Posstrukturalismus, drama S. Berkoffa; režijní postupy M. Kirbyho, R. Foremana a R.
Wilsona. Feministické divadlo; performanční umění L.Andersenové a K. Finleyové. Drama a
divadlo AIDS.