Å¡estnáct pÅÃspÄvků k dÄjinám - Pedagogická fakulta MU ...
Å¡estnáct pÅÃspÄvků k dÄjinám - Pedagogická fakulta MU ...
Å¡estnáct pÅÃspÄvků k dÄjinám - Pedagogická fakulta MU ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
MASARYKOVA UNIVERZITA<br />
PEDAGOGICKÁ FAKULTA<br />
ŠESTNÁCT PŘÍSPĚVKŮ<br />
K DĚJINÁM (VELKÉ) MORAVY<br />
SBORNÍK K NAROZENINÁM BOHUSLAVA F. KLÍMY<br />
BRNO 2011
Editoři:<br />
Mgr. Libor Bílek<br />
Mgr. Josef Kováčik<br />
Recenzovali:<br />
PhDr. Ludvík Belcredi, Moravské zemské muzeum (část 1.)<br />
prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc., Pedagogická <strong>fakulta</strong> <strong>MU</strong> (část 2.)<br />
© 2011 Masarykova univerzita<br />
ISBN 978-80-210-5575-9
OBSAH<br />
Úvodem ...................................................................................................................................... 5<br />
ČÁST 1. – OD PRAVĚKU PO NOVOVĚK ............................................................................ 7<br />
Vendula Hromádková – Miriam Nývltová Fišáková: Mladobronzová lokalita Jiříkovice .... 9<br />
Blanka Kavánová: Spektrometrická analýza zlatých náušnic z pohřebiště u baziliky<br />
v Mikulčicích. ........................................................................................................................ 23<br />
Michal Vágner: Raně středověké osídlení v povodí Jevišovky, Rokytné a středního<br />
Podyjí ..................................................................................................................................... 31<br />
Josef Kováčik: Slovanská pekárna ve Znojmě-Hradišti ..................................................... 37<br />
Eva Drozdová: Výsledky základní antropologické analýzy kosterních pozůstatků<br />
z pohřebiště ve Znojmě-Hradišti, sonda Šoba, sezóny 2007 a 2008 ................................... 47<br />
Eva Vaníčková: Antropologická rekonstrukce podoby člověka podle lebky<br />
z pohřebiště Znojmo-Hradiště ............................................................................................. 59<br />
Kristýna Pížová – Eva Drozdová – Bohuslav František Klíma: Antropogenetický<br />
výzkum slovanské populace ze Znojma-Hradiště. První výsledky. ................................... 63<br />
Milan Hanuliak – Pavel Uher – Peter Bačík: Možnosti využitia železitých konkrécií<br />
zo stredovekého sídliska v Senci-Svätom Martine .............................................................. 71<br />
Kateřina Dvořáková – Vladimír Hašek – Jan Tomešek: Geofyzikální prospekce<br />
a umělecko historický průzkum kostela sv. Kříže v Nebovidech na okr. Brno-venkov ... 79<br />
Kateřina Dvořáková: Románsko-gotický cyklus nástěnných maleb v opatské kapli<br />
baziliky sv. Prokopa v Třebíči (UNESCO) .......................................................................... 89<br />
Zdeňka Měchurová: Na koníčka si vyskočím… O drobné středověké plastice koníčků<br />
s jezdcem z Moravy ............................................................................................................... 99<br />
Vladimír Hašek – Josef Unger: Městské podzemí České republiky v prospekci<br />
a výzkumu ........................................................................................................................... 107<br />
ČÁST 2. – 19. STOLETÍ A SOUDOBÉ DĚJINY ................................................................ 123<br />
Milan Hlavačka: Konec královského města Znojma ......................................................... 125<br />
Vladimír Podborský: Vzpomínky na výzkum ve Znojmě-Hradišti ................................... 139<br />
Marek Těšík: K problematice politického zneužívání justice na počátku 50. let.<br />
První trest smrti Státního soudu Brno. ............................................................................. 145<br />
Libor Bílek: Pokus Vítězslava Klímy ze Strání o protikomunistický odboj<br />
na přelomu 40. a 50. let ....................................................................................................... 153<br />
BAREVNÉ OBRAZOVÉ PŘÍLOHY ................................................................................... 175
ÚVODEM<br />
Milí čtenáři,<br />
v rukou držíte sborník prací na počest šedesátých narozenin doc. PhDr. Bohuslava<br />
Františka Klímy, CSc., archeologa a pedagoga působícího na katedře historie brněnské<br />
Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.<br />
Nebývá tak docela zvykem, aby vědci či pedagogovi byl dedikován celý sborník již<br />
k šedesátým narozeninám. Docent Klíma mladší se však pro editory tohoto sborníku stal<br />
takovou osobností a vzorem, že se rozhodli využít příležitosti jeho životního jubilea k tomu, aby<br />
mu svůj vděk i úctu projevili právě vydáním tohoto sborníku.<br />
Editoři věří, že zdaleka nevyjadřují jen svůj postoj, ale že mluví i za všechny ostatní<br />
současné i minulé posluchače pedagogické fakulty brněnské univerzity i za všechny ty, kteří se<br />
měli možnost s docentem Klímou setkat při své vědecké či jiné práci.<br />
Bylo již naznačeno, že editoři tohoto sborníku byli ještě v nedávné době studenty<br />
brněnské pedagogické fakulty. Tato skutečnost do jisté míry předurčila charakter této publikace.<br />
Redakce nezastírá, že sborník je svým rozsahem i úpravou skromnější, neboť v současné době,<br />
kdy (doufejme) odeznívá finanční krize a kdy je navíc oficiálně avizováno snížení finančních<br />
dotací českým univerzitám, je téměř zázrak, že se Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
mohla ujmout tohoto úkolu a že se jejímu vedení podařilo najít prostředky k tomu, aby sborník<br />
mohl vyjít. V tomto směru patří poděkování editorů především doc. RNDr. Josefu Trnovi, CSc.,<br />
děkanovi PdF <strong>MU</strong>, dále prof. PhDr. Marii Vítkové, CSc., proděkance pro vědu,<br />
výzkum a doktorská studia, doc. Mgr. Světlaně Hanušové, Ph.D., proděkance pro vnější vztahy<br />
a ediční činnost, a prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc., vedoucímu katedry historie, za jejich<br />
podporu a vstřícnost. Redakce děkuje také Mgr. Jířímu Miholovi, Ph.D. za jeho cenné rady,<br />
které editorům pro jejich práci ochotně poskytl.<br />
Upřímné díky patří samozřejmě všem autorům zaslaných příspěvků. Ve sborníku<br />
předkládá výsledky svého bádání celkem 22 autorů v 16 článcích, a to z velmi širokého spektra<br />
vědních oborů – od archeologie přes antropologii, kunsthistorii až po historii. Autory příspěvků<br />
jsou jak renomovaní vědečtí pracovníci a odborníci z praxe, tak vysokoškolští studenti a čerství<br />
absolventi.<br />
Bohužel, současný systém hodnocení publikační činnosti vědeckých pracovníků, který<br />
upřednostňuje příspěvky do publikací jiného druhu než je příležitostný sborník, mnoha<br />
osloveným autorům nakonec znemožnil rozšířit řady zde předkládaných prací. I jim však patří<br />
velký dík za jejich upřímnou snahu a srdečnou podporu, kterou redakci vyjadřovali.<br />
Úlohy recenzentů sborníku se ochotně ujali pánové PhDr. Ludvík Belcredi<br />
a prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc., za což jim redakce upřímně děkuje.<br />
V neposlední řadě by redakce ráda poděkovala také těm, kteří se podíleli na přípravě<br />
sborníku k vydání – zejména Mgr. Monice Foltánové z Edičního centra Pedagogické fakulty<br />
<strong>MU</strong> za její ochotu a cenné rady a studentce PdF <strong>MU</strong> Bc. Lence Teclové za provedení jazykové<br />
korektury.<br />
Redakce<br />
5
Část 1.<br />
Od pravěku po novověk
MLADOBRONZOVÁ LOKALITA JIŘÍKOVICE<br />
(OKR. BRNO-VENKOV)<br />
JIŘÍKOVICE (DISTRICT OF BRNO) – AN EARLY BRONZE AGE LOCALITY<br />
Vendula Hromádková – Miriam Nývltová Fišáková<br />
Anotace:<br />
Záchranný výzkum proběhl v roce 1998 a jednalo se především o sídliště s nálezy velatické<br />
kultury středodunajských popelnicových polí. Bylo objeveno bezmála 356 objektů, z nichž<br />
můžeme jmenovat hlavně rozsáhlý příkop v šířce 3,5–6 m, klešťovitou bránu, nadzemní kůlové<br />
stavby a tři izolované pohřby. Ostatní objekty tvořily hospodářské a výrobní objekty. Primárním<br />
úkolem bylo však zdokumentovat veškeré artefakty a tím položit základ pro další možné<br />
interpretace. Na lokalitě bylo nejhojnějším zvířetem tur domácí, prase domácí, ovce/koza<br />
domácí, méně je koně a psa domácího. Z lovné zvěře se zde dochovaly pozůstatky jelena, srnce,<br />
prasete divokého a zajíce. Vzhledem k fragmentárnosti a zásahům na kostech (stopy po řezání<br />
na místech svalových úponů) je pravděpodobné, že se jedná o kuchyňský odpad a nepotřebný<br />
materiál.<br />
Klíčová slova: sídelní areál, velatická kultura, klešťovitá brána, domácí zvířata, lovná zvěř.<br />
Abstract:<br />
Archaeological rescue excavation in Jiříkovice took place in 1998 and it concerned settlement<br />
area with findings of Velatice Culture of Middle Danubien Urnfield Culture. Primary purpose<br />
of the research was to document all artifacts and thereby lay the basis for further interpretation.<br />
Almost 356 objects were detected, out of which a huge ditch (3,5–6 m wide), a plier-gate,<br />
houses and three isolated burials should be mentioned above all. The other objects consisted<br />
of economic and industrial facilities.<br />
On the locality, the remains of domestic cattle, domestic pig and domestic sheep/goat were<br />
the most frequent, horse and dog were rarer. Among the remains of wild animals, deer, roedeer,<br />
boar and hares were present. These remains were apparently kitchen waste and<br />
unnecessary material<br />
Key words: settlement, Velatice culture, plier-gate, domestic animals, wild animals.<br />
ÚVOD<br />
V roce 1998 v Jiříkovicích v trati „Díly“ bylo na ploše cca 10,4 ha při výstavbě nákupněspolečenského<br />
komplexu Rohlenka objeveno jedno z mála mladobronzových sídlišť velatické<br />
fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP). Pod vedením M. Bálka<br />
a A. Matějíčkové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně bylo odkryto bezmála<br />
356 sídlištních objektů, které veskrze náležejí právě velatické fázi KSPP. Jedná se zejména<br />
o zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky, kůlové nadzemní domy, žlaby a sídlištní jámy blíže<br />
nespecifikovaného významu. Za zmínku však především stojí nález hrotitého příkopu s šířkou<br />
3,5 až 6 m a maximální hloubkou 2,9 m, který nejnověji můžeme datovat do mladší doby<br />
bronzové. Podobně unikátní se jeví i objev palisádového žlábku, který je přerušen klešťovitou<br />
bránou. Pokud bychom brali tuto skutečnost striktně jen v rámci rovinného nížinného sídliště,<br />
nemají tyto nálezy na Moravě ani v Čechách žádné analogické případy. To však můžeme<br />
zdůvodnit spíše stavem výzkumu, nežli samotnou absencí těchto nálezů. Výplně těchto objektů<br />
obsahovaly velké množství keramiky, mazanice, zvířecích kostí a v menší míře také bronzové<br />
předměty, kostěné nástroje a kamennou industrii.<br />
Předkládaná studie vychází z magisterské diplomové práce, která vznikla pod vedením<br />
Mgr. Klárky Šabatové, Ph.D. na ÚAM FF <strong>MU</strong> (Hromádková 2009). Primárním úkolem této<br />
studie bude zveřejnění a seznámení se sídlištní strukturou na dalším rovinném sídlišti mladší<br />
9
doby bronzové s důrazem na osteologický rozbor jiříkovického materiálu<br />
(RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D.). Jelikož množství materiálu a celkově sídliště samo<br />
o sobě značně přesahuje požadovaný rozsah, základní snahou bude tedy hlavně zdokumentovat<br />
nálezové okolnosti a položit tak základ pro případná další vyhodnocení a následné interpretace.<br />
Detailnější analýza veškerých artefaktů a zejména keramického materiálu, jako nejpočetnější<br />
a nejrozmanitější složky celého nálezového souboru, bude tak již otázkou budoucí.<br />
POLOHA LOKALITY A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ<br />
Lokalita se nachází jižně od silnice E47 a dálnice D1 na trase Brno – Vyškov. Na severu je<br />
lokalita ohraničena bývalým zájezdním hostincem, dnes motorestem Rohlenka, a dalšími<br />
zařízeními jako např. restaurací McDonald´s a čerpací stanicí pohonných hmot Aral. Na jihu je<br />
na dohled samotná vesnice Jiříkovice (Bálek – Matějíčková 1998).<br />
Jiříkovice spadají do geomorfologické soustavy Vněkarpatských sníženin, přesněji do její<br />
podsoustavy Západních Vněkarpatských sníženin, které se rozprostírají od JZ k SV od Znojma<br />
přes Brno, Vyškov, Přerov až k Hranicím na Moravě (Demek 2006, 495, 515). Na jihozápadě<br />
začínají rozsáhlým Dyjsko-svrateckým úvalem a přecházejí plynule na severovýchodu<br />
do sníženiny Vyškovské brány (Demek a kol. 1965, 215). Severovýchodní část Dyjskosvrateckého<br />
úvalu tvoří pak Pracká pahorkatina (podcelek Dyjsko-svrateckého úvalu), která opět<br />
ve své severovýchodní části přechází do Šlapanické pahorkatiny (Demek a kol. 2006, 133, 359,<br />
440–441).<br />
soustava VNĚKARPATSKÉ SNÍŽENINY VIII<br />
podsoustava ZÁPADNÍ VNĚKARPATSKÉ SNÍŽENINY VIIIA<br />
celek DYJSKO-SVRATECKÝ ÚVAL VIIIA-1<br />
podcelek PRACKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F<br />
okrsek ŠLAPANICKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F-1<br />
Tab. 1. Geomorfologické členění (Demek a kol. 2006).<br />
METODIKA ZPRACOVÁNÍ VÝZKU<strong>MU</strong><br />
Po plošné skrývce ornice ve východní části plochy byla plocha dočištěna pomocí UDS<br />
až na podloží. Archeologická nálezová situace se dokumentovala pomocí Harrisovy<br />
kontextuální metody, kdy každá výplň/kontext byla popsána ve formulářích uloženin a výkopů.<br />
Kresebná dokumentace byla pořízena v měřítku 1 : 20 a 1 : 50, hroby pak v měřítku 1 : 10.<br />
V případě půdorysů domů s kůlovou konstrukcí byla použita ortogonální síť 4 x 4 m. Průběžně<br />
byla pořizována fotodokumentace, včetně leteckého snímkování (Bálek – Matějíčková 1998).<br />
Na základě formulářů výkopů a uloženin byla vypracována základní databáze, jejíž položky<br />
odpovídaly ve většině případů samotným formulářům. Vytvořil se tak jednotný deskriptivní<br />
systém, který později posloužil nejen k urychlení práce, ale především umožnil zkoumat<br />
jednotlivé entity (objekty) a kvality (vlastnosti objektu) určitého souboru (kontextu). Následně<br />
byly vytvořeny specifické deskriptivní systémy pro jednotlivé nálezy (keramika, mazanice,<br />
zvířecí kosti, bronzová industrie, kostěná a parohová industrie, struska apod.), které sledovaly<br />
typické znaky každé komponenty. 1 Nejpočetnější sídlištní složku tvořila keramika, a proto také<br />
tvorbě databáze keramiky byla věnována největší pozornost. Jednotlivé formuláře pak byly<br />
importovány do hlavní databáze JIŘÍKOVICE a pomocí systému karet a podformulářů byla<br />
vytvořena struktura celé databáze. Všechny formuláře byly následně propojeny pomocí relační<br />
databáze 1:n, tzn., že ke každému výkopu existovalo n možných uloženin a nálezů.<br />
1<br />
Detailní deskripce všech položek, které obsahuje databáze JIŘÍKOVICE, je uvedena v magisterské diplomové<br />
práci (Hromádková 2009, 29–34).<br />
10
SÍDELNÍ AREÁL V JIŘÍKOVICÍCH<br />
Na sídlišti v Jiříkovicích v trati „Díly“ bylo odkryto 356 sídlištních objektů. Z celkového<br />
množství muselo být hned na počátku vyřazeno devět objektů, jejichž parametry neodpovídaly<br />
zbývajícím objektům. Převážně se tedy jednalo o zničené objekty (obj. 609, 610, 641, 642, 757),<br />
u tří objektů (obj. 536, 563, 831) chyběla základní terénní dokumentace a u posledního objektu<br />
(obj. 630) šlo s největší pravděpodobností o erozní rýhu. Ze zbylých 347 objektů měly největší<br />
zastoupení sídlištní jámy blíže neurčitelného charakteru – 200 objektů (58 %), následovaly<br />
kůlové jamky – 90 objektů (26 %), zásobní jámy – 31 objektů (9 %), žlaby tvořilo 14 objektů<br />
(4 %), hliníky sedm objektů (2 %), hrobové jámy byly odkryty tři (0,7 %) a jedním objektem je<br />
zastoupena pec a příkop (0,3 %).<br />
Graf 1. Celkové zastoupení typů objektů na sídlišti.<br />
Ovšem i zde muselo dojít k určité redukci. Následné kritické zhodnocení nálezových celků<br />
a jejich případná datace se opírala hlavně o informace uvedené v nálezové zprávě a o vlastní<br />
práci s poskytnutým materiálem. Z tohoto důvodu bylo nutné některým objektům po posouzení<br />
přiřadit označení „nedatované“ a některým naopak přiřadit příslušnost k určité kultuře. Označení<br />
„nedatované“ se týkalo hlavně objektů, jejichž datace nešlo zjistit podle žádných kriterií<br />
(absence keramického a jiného materiálu), nebo jsme nebyli schopni podle dochovaného<br />
materiálu určit (např. nezdobené výdutě), ke které kultuře by objekt mohl příslušet.<br />
Takto bylo označeno 73 objektů, které využívám pouze k prostorovému vyhodnocení<br />
sídliště, ale už je nezahrnuji do statistických analýz. Podobně je to i se šesti objekty, které byly<br />
podle nálezové zprávy datované do doby bronzové a detailněji nešlo zjistit bližší dataci<br />
(obj. 502, 516, 556, 702, 708, 774). Naopak objekty 850 a 852 podle keramického inventáře<br />
mohly být datovány do velatické fáze KSPP. Jiříkovice jakožto polykulturní sídliště doložilo<br />
také neolitické osídlení, zejména kultury s moravskou malovanou keramikou (obj. 503, 505,<br />
737, 761) a kultury s lineární keramikou (obj. 522). Dalších 12 objektů bylo pouze rámcově<br />
datováno do neolitu. Současně se objevily i doklady eneolitického osídlení (kultury<br />
zvoncovitých pohárů), to se však týkalo pouze jednoho hrobu (obj. 829). Pokud bychom<br />
hovořili o době bronzové, jeden objekt bychom mohli předběžně zařadit na přelom velatickopodolské<br />
fáze (obj. 710) a druhý přímo do podolské fáze (obj. 806). Jediný doklad raně<br />
středověkého osídlení poskytl další izolovaný hrob (obj. 667), který byl podle způsobu<br />
zahloubení hrobové jámy a způsobu uložení pohřbu datován do mladohradištního období (10. až<br />
12. stol.). V rámci osmi objektů byly zachyceny také doklady novověkého stáří. 65 objektů bylo<br />
předběžně podle nálezové zprávy datováno do pravěku. V neposlední řadě musíme zmínit ještě<br />
36 objektů (kůlové jamky), které se vesměs až na jeden objekt (obj. 650) týkají dokladů<br />
nadzemních kůlových staveb (tři struktury), u nichž prozatím nejsme schopni určit, o které<br />
období se jedná. Z celkového množství 347 objektů nám zbylo po odečtení nedatovaných<br />
11
a intruzivních složek 138 objektů, které na základě keramického materiálu patří velatické fázi<br />
KSPP, a které tvoří základ pro veškerá vyhodnocení. Do tohoto výběru zahrnujeme i objekt 710,<br />
jehož velatická složka je do určité míry prokázaná, a proto výsledný počet bude tedy<br />
139 objektů.<br />
OBYTNÉ STAVBY<br />
Osídlení velatické fáze KSPP se koncentrovalo především v severozápadní části lokality.<br />
Několik struktur bylo zaznamenáno v severovýchodní části lokality, ty však představují<br />
s největší pravděpodobností osídlení jiné kultury. Na jiříkovickém sídlišti bylo zaznamenáno<br />
pět nadzemních struktur, dvě z nich byly rámcově datované do pravěku bez bližšího určení<br />
(Struktura I a III), ostatní rámcově do neolitu (Struktura II, IV, V).<br />
• Struktura I<br />
Struktura I byla situována v severozápadní části sídliště (obj. 578–588; 836–847).<br />
Jednalo se o kůlovou nadzemní stavbu čtvercového půdorysu, která měla pět kůlů v pěti<br />
řadách na většině plochy. Celkem se jednalo o 23 kůlových jamek pravidelně<br />
rozmístěných po celé ploše struktury, kdy poslední dvě řady měly pouze čtyři kůly<br />
ve čtyřech řadách (obr. 1 – viz barevná příloha). Rozměry kůlových jamek<br />
se pohybovaly od 0,1 do 0,8 m v průměru a hloubka kolísala mezi 0,1 až 0,4 m.<br />
Zajímavostí této struktury je, že se objevila v superpozici s klešťovitou bránou.<br />
Ve výplních kůlových jamek nebyly zaznamenány žádné nálezy, proto s určitostí<br />
nemůžeme říci, ke které fázi osídlení struktura patřila. Vzhledem k nedostatečnému<br />
stavu výzkumu velatických sídlišť jsme nebyli schopni dohledat případné přesné<br />
analogie. Na jediném zdokumentovaném systematickém výzkumu v Lovčičkách<br />
se takový typ domu neobjevil. Otázkou však zůstává, zdali se opravdu jednalo o obytnou<br />
stavbu. Při představě obývání takto zastavěné plochy se nám tato skutečnost jeví jako<br />
značně nemožná. Ve spojitosti s klešťovitou bránou bychom mohli uvažovat o případné<br />
obranné nebo strážní funkci objektu. V případě těchto domněnek tomu však příliš<br />
nenasvědčuje umístění stavby. Zalomení hradeb klešťovité brány bylo uzpůsobeno právě<br />
tak, aby umožňovala lepší boční obranu, a proto stavba bývala většinou až na konci<br />
zalomení hradeb. Tomu by mohly nasvědčovat kůlové jamky č. 574, 577 a 734. Proto<br />
bychom se přikláněli spíše k názoru, že oba dva nálezy (Struktura I a klešťovitá brána)<br />
pochází spíše z rozdílných kultur pravěku.<br />
• Struktura II<br />
Nadzemní kůlová stavba byla zachycena v severovýchodní části sídliště<br />
(obj. 651–666; 679–680; obr. 2 – viz barevná příloha), kde se koncentrovaly tři z pěti<br />
nadzemních struktur. Struktura II byla podélného půdorysu a zahrnovala 18 kůlových<br />
jamek, které byly nepravidelně rozmístěny uvnitř struktury. Struktura je tvořena čtyřmi<br />
kůly v pěti řadách. Na první pohled vynikají dvě středové řady kůlů, v jedné řadě by se<br />
mohlo jednat o dvě zdvojené kůlové jamky. Výplně kůlových jamek neobsahovaly žádný<br />
materiál, a proto je opět obtížné chronologicky přesněji určit tuto stavbu. V okolí<br />
Struktury II byla zachycena stavební jáma č. 650 a sídlištní jáma č. 649. Ani v těchto<br />
objektech nebyl zachycen žádný keramický ani jiný materiál. Tato struktura se nejvíce<br />
blíží nadzemní kůlové stavbě O na sídlišti v Lovčičkách (Říhovský 1982a, 11, obr. 5),<br />
nicméně zde se jednalo o kůlovou stavbu čtvercového půdorysu s pravidelně<br />
rozmístěnými jamkami (4 x 4) se dvěma středovými liniemi kůlových jamek, a proto<br />
nemůžeme na základě této analogie, začlenit tuto stavbu do velatické fáze KSPP.<br />
12
• Struktura III<br />
Struktura III byla zaregistrována opět v severozápadní části sídliště (obj.<br />
567–569; 711–713; 726–727 obr. 3 – viz barevná příloha), nedaleko Struktury I. Jednalo<br />
se o nadzemní kůlovou stavbu obdélného půdorysu s orientací V-Z s pravidelně<br />
rozmístěnými kůlovými jamkami. Stavba zahrnovala 8 kůlových jamek v její obvodové<br />
části. Plochu struktury vymezovaly dva objekty žlabovitého charakteru (obj. 564, 566),<br />
ke kterým se přidávala stavební jáma 565, s největší pravděpodobností však chybně<br />
interpretovaná (= žlab?). Tento půdorys představuje klasický půdorys nadzemních staveb<br />
s dispozicí kůlů 3 x 3 v obvodové části. Analogické případy stavby najdeme několikrát<br />
nejenom v Lovčičkách, ale i v jiných kulturách než v době bronzové. Tato stavba<br />
na základě plochy vymezené dvěma žlaby byla datovaná předběžně do neolitu.<br />
Vzhledem k absenci veškerých nálezů, nemůžeme opět s jistotou určit, ke které kultuře<br />
stavba přísluší. Umístění stavby v centrální části sídliště vymezené žlaby č. 510 a 555 by<br />
spíše vykazovalo příslušnost k velatické fázi KSPP, nicméně doklady stavby, kterou by<br />
ohraničovaly dva úzké žlábky, doloženy z mladší doby bronzové nemáme. To však může<br />
být zapříčiněno nedostatečným stavem výzkumu.<br />
• Struktura IV<br />
Struktura IV byla stejně jako následující Struktura V situována v severovýchodní<br />
části sídliště (obj. 518–521; 743–749; obr. 4 – viz barevná příloha). Stavba se řadila<br />
k nadzemní kůlové stavbě obdélného půdorysu s pravidelně rozmístěnými kůlovými<br />
jamkami a dispozicí kůlů 3 x 5, ze kterých se zachovalo pouze 11 kůlových jamek.<br />
Z výplní kůlových jamek se opět nezachoval žádný materiál. Vedle rekonstruované<br />
plochy stavby byl zachycen hliník č. 505, který na základě keramiky můžeme přiřadit<br />
kultuře s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK).<br />
Na hliník navazovaly dvě sídlištní jámy (obj. 522, 523). V jámě 522 se nalezly<br />
zlomky keramiky kultury s lineární keramikou. V superpozici s nadzemní stavbou byla<br />
nalezena sídlištní jáma 750, ve které se zase nedochoval žádný keramický materiál.<br />
Spolu s dochovanými nálezy v blízkosti Struktury IV můžeme stavbu pouze rámcově<br />
přiřadit neolitickému osídlení. Severovýchodní část sama o sobě je vzdálena velatickému<br />
osídlení v Jiříkovicích. Dataci do neolitu potvrzuje také nález dalšího hliníku MMK,<br />
který byl situován v dolní části nedaleko stavby.<br />
• Struktura V<br />
Struktura V je poslední zdokumentovanou strukturou na sídlišti v Jiříkovicích<br />
(obj. 764–771; obr. 5 – viz barevná příloha). Nacházela se v severovýchodní části<br />
ve skupině se Strukturou II. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu s pravidelně<br />
rozmístěnými kůly a dispozicí kůlů 3 x 3. Vedle stavby se nalezla sídlištní jáma č. 763,<br />
která stejně jako výplně kůlových jamek neobsahovala žádný sídlištní materiál. Podobné<br />
domy byly nalezeny opět v Lovčičkách (dům, H, P, AM, AC). Datace této stavby je jako<br />
u všech předchozích značně problematická. Na základě naprosté absence sídlištního<br />
materiálu se můžeme pouze domnívat, že tato stavba náležela velatickému lidu KSPP.<br />
SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY<br />
Kromě klasických zahloubených objektů jako jsou hliníky, zásobní jámy nebo blíže<br />
neurčitelné sídlištní jámy se na sídlišti objevily i žlabovité objekty, z nichž nejzajímavějším<br />
se jeví příkop 530.<br />
PŘÍKOP<br />
Nález lineárního příkopu 530 se datuje již do 30. listopadu 1988, kdy M. Bálek při<br />
leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m. Západní a východní<br />
13
oh příkopu protínal zhruba dnešní komunikaci, přičemž při následném povrchovém ohledání<br />
bylo zjištěno sídliště velatické fáze KSPP (Štrof – Bálek 1997, 147). V roce 1993 koncem<br />
března byla provedena sonda do opevňovacího příkopu v jižní části staveniště, kde<br />
se předpokládalo pokračování SV strany příkopu. Sonda byla vyhloubena v délce 12,5 m, v šířce<br />
jednoho metru a do hloubky tří až pěti metrů. Pokračování příkopu se zjistilo až pod<br />
hlinitokamenitou navážkou o síle 0,9 až 2 m, která byla do těchto míst přesunuta při výstavbě<br />
nedaleké dálnice. Samotný příkop (obj. 1/93) byl vyplněn výrazným šedivým zásypem, dno<br />
bylo rovné v hloubce asi čtyř metrů od dnešního povrchu a široký byl pět metrů. Příkop<br />
obsahoval zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběžně datovány do novověku<br />
(17. až 18. stol.). Podobně i příkop se považoval za zbytek novověké fortifikace a byl dáván<br />
do souvislosti s vojenskými aktivitami (Štrof 1993b). A. Štrof nevylučoval možnost, že příkop<br />
souvisel s obléháním Brna Fridrichem II. Datace příkopu do mladšího napoleonského období<br />
eliminoval materiál získaný z příkopu, stejně jako znázornění plochy na josefínské mapě<br />
z konce 18. stol., kde přes tehdejší plochu opevněného příkopu vedla již silnice a příkop už zde<br />
není zachycen (Štrof – Bálek, 147). Na základě sdělení místních pamětníků se uvažovalo také<br />
o vybudování příkopu v souvislosti s válečnými aktivitami na konci II. světové války (přesněji<br />
v dubnu 1945), kdy zde byl vykopán protitankový příkop (Bálek – Matějíčková 1998).<br />
Opevňovací příkop byl spojován také s možnými bojovými operacemi za třicetileté války<br />
(pol. 17. stol.), nebo za pruského obléhání (40. léta 18. stol.), neboť se nacházel blízko<br />
významného statku (Ditrichsteinische w. h.). Tento ubytovací hostinec se nacházel u někdejší<br />
císařské cesty, tedy na důležité dopravní tepně a jeho případné ovládnutí bylo strategickým<br />
bodem téměř u všech obléhání Brna. V roce 1998 v rámci výstavby nákupně-společenského<br />
komplexu Rohlenka došlo v západní části k odkrytí lineárního příkopu. Tento výzkum zpřesnil<br />
průběh, parametry příkopu a přispěl k poněkud odlišným závěrům než poskytly předcházející<br />
výzkumy. Jednalo se tedy o příkop s hrotitým profilem, jehož šířka na povrchu měla 3,5 až 6 m<br />
a maximální hloubka byla 2,9 m od úrovně podloží. Dno měl hladké, konkávní, stěny hladké<br />
a přímé. Až na tři sídlištní objekty a jednu kůlovou jamku nebyly v příkopu zjištěny žádné jiné<br />
doklady vnitřní konstrukce. Ostatní objekty (4) zasahovaly do příkopu pouze částečně. Z výplně<br />
příkopu bylo získáno značné množství keramiky (1092 zl.), ke které se přidávají nálezy několika<br />
bronzů (náramek 1 ks, korálek 1 ks, dlátko 1 ks, kroužek 1 ks, jehlice? 1 ks, zlomky plechů<br />
14 ks), štípaná industrie (3 ks), broušená industrie (1 ks) a drtidla (1 ks). Z takto získaného<br />
materiálu bylo možné přiřadit tento příkop velatické fázi KSPP, a tedy ho datovat již do mladší<br />
doby bronzové. Na Moravě se jedná o poměrně unikátní záležitost a celkově lze těžko říci,<br />
k čemu takto široké příkopy sloužily. V dolní části sídliště v Jiříkovicích byla zachycena část<br />
příkopu (žlabu) 855, který by potenciálně mohl souviset s příkopem 530. Délka příkopu<br />
855 činila 5,4 m, šířka 1,2 m a maximální hloubka dosahovala jednoho metru. V tomto případě<br />
bychom mohli usuzovat o příkopu 530 jako o části fortifikace, která by se mohla svým spodním<br />
ramenem stáčet k příkopu 855. Nicméně hlavní zástavba sídliště se zdá být na opačné straně<br />
příkopu a případný tvar opevnění by také neodpovídal klasickému vzoru. Podobný hrotitý<br />
příkop v délce 35 m byl zachycen na velatickém sídlišti v Brně-Starém Lískovci, bohužel tento<br />
výzkum stále čeká na zpracování (Salaš 1994, 168), a proto si na případné další interpretace<br />
budeme muset počkat.<br />
KLEŠŤOVITÁ BRÁNA<br />
Dostáváme se k nejdůležitější části, která se podařila zachytit na jiříkovickém sídlišti.<br />
Jedná se o palisádový žlábek, který je na 1,5 metru své délky přerušen konstrukcí klešťovité<br />
brány. Tato klešťovitá brána byla objevena v severní části sídliště v superpozici s nadzemní<br />
kůlovou stavbou (Struktura I). Dosud jsme se s tímto typem brány setkávali pouze na výšinných<br />
sídlištích doby bronzové a především na oppidech doby laténské. Poměrně rozsáhlý výskyt tyto<br />
brány zaznamenaly také v raném středověku. Už samotná přítomnost klešťovité brány<br />
na rovinném nížinném sídlišti se tedy jeví jako zcela unikátní.<br />
14
Pokud bychom hledali nejvíce rozšířený typ brány v době laténské, byla by to právě<br />
klešťovitá brána, která je považována dokonce za charakteristickou pro toto období. Klešťovité<br />
brány byly nalezeny na mnohých zahraničních, ale i českých oppidech. Za všechny můžeme<br />
jmenovat např. Bibracte ve Francii, Manching, Kelheim, Finsterlohr, Donnersberg<br />
a Heidengraben v Německu, z dalších pak Staré Hradisko, Třísov, Hrazany, Hradisko na Závisti,<br />
České Lhotice a ze Slovenska např. Nitrianský Hrádok. V neposlední řadě můžeme jmenovat<br />
i doklady klešťovitých bran z Anglie a Skotska, které by mohly být starší než pozdní latén<br />
v kontinentální Evropě (Dehn 1961, 392–393).<br />
Tato skutečnost byla prokázána už na oppidu Hostýn, kde byla nalezena tzv. „Slavkovská<br />
brána“, která představovala hlavní vstup do opevněného prostoru. Vstupní ramena brány tak<br />
vytvářela koridor dlouhý cca 25 až 30 m (Parma 2001, 28–30). Brána jako taková vždy<br />
představovala nejdůležitější prvek fortifikace, nejinak je tomu i na Hostýně, kde se existenci<br />
jednoho křídla klešťovité brány podařilo prokázat už v období KLPP.<br />
Celková chronologie klešťovité brány a přilehlé fortifikace je však značně problematická,<br />
jelikož ne vždy se podařilo přiřadit nálezy jednotlivým vrstvám (Parma 2001, 37–38).<br />
Jednoznačně určit chronologii klešťovité brány v Jiříkovicích je také poněkud obtížné, dá se říci<br />
až nemožné. Díky nedostatečnému stavu výzkumu nemáme v podstatě žádné další analogie,<br />
které by nám mohly pomoci doložit přítomnost klešťovité brány v mladší době bronzové,<br />
speciálně ve velatické fázi KSPP. Jedinou bližší analogií nám stále zůstává Slavkovská brána na<br />
Hostýně, na jejíž lužický horizont se základem opevnění navazuje plynule osídlení lidu slezské<br />
kultury.<br />
Dva palisádové žlábky (obj. 575 a 576), které utvářejí klešťovitou bránu, neposkytly<br />
dostatečné množství keramického ani ostatního materiálu, abychom mohli nějak významně<br />
přispět k chronologii této části. V zásadě se jednalo pouze o dva zlomky nezdobených<br />
keramických výdutí v objektu 576. Za klešťovitou bránou následují v těsné blízkosti tři kůlové<br />
jamky (obj. 574, 577 a 734), které by mohly případně odkazovat na vstupní stavbu využívanou<br />
při obraně sídliště. Nicméně další kůlové jamky nebyly zjištěny a ani tyto tři kůlové jamky<br />
neobsahovaly žádný keramický ani jiný materiál. V nevelké vzdálenosti od palisádového žlábku<br />
č. 576 byla zachycena sídlištní jáma č. 571, která na základě keramických zlomků a zlomků<br />
mazanice byla datována předběžně do velatické fáze KSPP. Počet keramických zlomků však<br />
nebyl dostatečný na to, abychom s jistotou mohli přiřadit příslušnost klešťovité brány<br />
k velatické fázi KSPP. Určitý náznak chronologie bychom mohli spatřovat v superpozici<br />
palisádového žlábku č. 576 s nadzemní kůlovou strukturou (Struktura I). Tato struktura<br />
(obr. 1 – viz barevná příloha), jak už byla popsána dříve, se však vztahuje spíše k jinému druhu<br />
osídlení, než je velatická fáze KSPP. Stavba vykazovala pravidelné uskupení kůlových jamek,<br />
vždy pět řad po pěti kůlech. Ve výplních kůlových jamek nebyl nalezen žádný materiál, a proto<br />
se můžeme pohybovat pouze v rámci domněnek.<br />
Jediným vodítkem nám proto stále zůstává sídlištní jáma č. 571, na základě které však<br />
s jistotou nemůžeme určit, zda opravdu brána patřila do sledovaného období. Budeme tedy<br />
doufat, že po zpracování starších výzkumů a po prozkoumání dalších rovinných sídlišť velatické<br />
fáze KSPP se nám podaří získat přesnější informace, které by mohly osvětlit i tuto situaci.<br />
Otázkou stále zůstává, proč by lid velatické fáze KSPP opevňoval rovinná nížinná sídliště<br />
způsobem, který byl typický spíše pro výšinná sídliště? Na území Slovenska ve středodunajské<br />
kultuře popelnicových polí nacházíme zajímavou skutečnost, kdy lid KSPP z nedostatku<br />
vhodných poloh ke stavbě hradisek začal opevňovat i nížinné osady (Furmánek –<br />
Vladár 1983, 5). To by se mohlo týkat také situace v Jiříkovicích, přesto není dnešní stav<br />
výzkumu mladobronzových výšinných sídlišť natolik uspokojivý, abychom mohli potvrdit i tuto<br />
skutečnost. Nález klešťovité brány můžeme i přesto řadit k významným objevům učiněným<br />
na sídlišti v Jiříkovicích.<br />
15
LIDSKÉ POHŘBY<br />
Na celkové ploše sídliště byly nalezeny tři osamocené hrobové jámy z různých časových<br />
období. Dva hroby se evidentně nacházely mimo sídelní areál (obj. 556, 829), zbývající pohřeb<br />
(obj. 667) mohl patřit k nedalekým dvěma až třem nadzemním strukturám. Zde je nutno<br />
podotknout, že se ve všech třech případech jednalo o klasické hrobové jámy, a nešlo tím pádem<br />
o uložení jedinců v sídlištních objektech. U všech hrobů tedy můžeme pouze hypoteticky<br />
předpokládat, že přináležely k samotnému sídlišti/nadzemním strukturám.<br />
• kostrový hrob 556<br />
Obsahoval dva jedince, ženu ve věku 30 až 35 let, vysokou asi 160 cm, dítě bylo asi dva roky<br />
staré. Obě kostry byly ve velmi špatném stavu. Celkově se jednalo o gracilní kostru<br />
s poměrně silnou muskulaturou, na kostře nebyly patrny známky úrazů ani patologických<br />
změn. Kostra dítěte je celkově destruovaná, pouze z lebky se zachovalo několik úlomků<br />
lebečních kostí a několik zubů. Hrob můžeme předběžně datovat do doby bronzové.<br />
V hrobovém inventáři se nalezla keramika (15 zl.), kostěné šídlo (3 zl./1 ks), kostěné korálky<br />
(28 zl./2 ks), kamenná podložka (1 ks) a štípaná industrie (2 ks).<br />
• kostrový hrob 667<br />
Obsahoval kostru ženy ve věku 24 až 30 let, výška nebyla zjistitelná kvůli špatné<br />
zachovalosti kostí. Kosti byly naprosto strávené. Z lebky se zachovalo asi 30 zlomků<br />
mozkovny a několik zubů. Celkově se jedná o gracilního jedince se středně silným svalovým<br />
reliéfem. Na kostech opět nejsou patrny známky zranění ani patologické změny. Byl zcela<br />
bez milodarů. Vzhledem k poloze mrtvého, jeho orientaci, uložení v relativně malé hloubce<br />
a absenci milodarů ho můžeme s určitou pravděpodobností zařadit do mladohradištního<br />
období (10. až 12. stol. n. l.).<br />
• kostrový hrob 829<br />
Obsahoval kostru muže ve skrčené poloze ve věku 40 až 50 let, vysoký byl asi 169 cm,<br />
kostra byla dobře zachovalá. Z lebky se zachovala pouze mozkovna, obličejové partie byly<br />
rozbité. Z kostí se uchovala spodní čelist se zuby, pět krčních, 12 hrudních a pět bederních<br />
obratlů. Na jednom žebru se nachází stopy po zhojené zlomenině a těla obratlů se vyznačují<br />
působením degenerativní artritidy. Hrob se na základě hrobového inventáře datuje do kultury<br />
se zvoncovitými poháry (cca 2100 př. n. l.). Inventář obsahoval dvě keramické nádoby<br />
(97 zl./2 ks), bronzovou dýku (1 ks) a štípanou industrii (šipka – 1 ks).<br />
Na sídlišti bylo celkově nalezeno také velké množství osteologického materiálu, jehož<br />
analýza je uvedena níže.<br />
ANALÝZA OSTEOLOGICKÉHO MATERIÁLU<br />
Byl zpracován zvířecí osteologický materiál z lokality Jiříkovice. Pocházel z různých<br />
kontextů (neolit – kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK), mladší doba bronzová –<br />
velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (KSPP), blíže nespecifikovaná<br />
mladší doba bronzová a blíže nespecifikovaný pravěk). Tato analýza se týká pouze velatické<br />
fáze kultury středodunajských popelnicových polí. U jednotlivých kostí byl určen zvířecí druh<br />
nebo velikostní kategorie. Pokud to stav zachování dovoloval, byly naměřeny jednotlivé<br />
osteometrické míry podle metodiky Duerst – Berna (1926) a Von den Driesch (1976).<br />
16
Zde nalezené druhy domácích zvířat:<br />
Kůň domácí (Equus caballus f. caballus)<br />
Tur domácí (Bos primigenius f. domestica)<br />
Prase domácí (Sus scrofa f. domestica)<br />
Ovce/koza domácí (Ovis ammon f. aries/Capra aegagrus f. hircus)<br />
Koza domácí (Capra aegagrus f. hircus)<br />
Pes domácí (Canis lupus f. familiaris)<br />
Velký savec (velikost koně či krávy)<br />
Divoce žijící zvířata<br />
Jelen lesní (Cervus elaphus)<br />
Srnec obecný (Capreolus capreolus)<br />
Prase divoké (Sus scrofa)<br />
Zajíc polní (Lepus europaneus)<br />
Neidentifikovatelné zlomky kostí<br />
- 595 neidentifikovatelných zlomků kostí<br />
- 34 fragmentů spálených kostí<br />
Podle počtu určených kostí je nejhojnějším zvířetem tur domácí, prase domácí, ovce/koza,<br />
méně je koně domácího, psa domácího a nejméně je divoce žijících savců a velikostní kategorie<br />
velký savec – viz tab. 3.<br />
Z koně se zachovaly zuby, fragmenty lopatky a kosti končetiny. Z tura domácího jsou<br />
zachovány téměř všechny kosti skeletu. U ovce/kozy a prasete domácího jsou zachovány téměř<br />
všechny kosti skeletu. Ze psa se zachovaly lebky, čelisti, části obratlů, žeber a předních končetin<br />
(tlapy). Z jelena lesního se zachovaly jen fragmenty parohu, horní čelist, prstní články a zánártní<br />
kosti. Ze srnce obecného se zachoval fragment parůžku a fragment horní čelisti. Z prasete<br />
divokého se dochovala pouze loketní kost, vřetenní kosti a distální část holenní kosti a ze zajíce<br />
kosti zadní končetiny – tab. 2.<br />
Vzhledem k fragmentárnosti a zásahům na kostech (stopy po řezání na místech svalových<br />
úponů) se zjistilo, že se jedná o kuchyňský odpad a nepotřebný materiál.<br />
Lze říct, že se jedná o spektrum domácích zvířat chovaných v tomto období<br />
ve středoevropském prostoru (Bökönyi 1974; Clutton – Brock 1999; Roblíčková 2003).<br />
OSTEOMETRIE<br />
Osteometrické hodnoty spadají do variační šíře hodnot z období mladší doby bronzové<br />
(KSPP – velatická fáze – Bökönyi 1974; Roblíčková 2003).<br />
Celková věková struktura zvířat<br />
U koně domácího jeden jedinec zemřel ve věku devět až 12 měsíců a druhý jedinec byl<br />
starší než tři roky. U tura domácího byl jedinec starý mezi 1,5 až 3,5 roku, druhý a čtyři další<br />
jedinci starší než tři roky. U prasete domácího jeden jedinec uhynul ve stáří méně než tři měsíce<br />
(tzn. sele), druhý ve věku devět až 12 měsíců, třetí ve věku jeden až dva roky a čtvrtý jedinec<br />
uhynul ve věku 1,5 až 3,5 roku. U ovce/kozy jeden jedinec uhynul ve věku tří až šesti měsíců<br />
(tzn. jehně) a dva jedinci ve věku 1,5 až 3,5 roku. Jedinec kozy domácí uhynul v dospělosti<br />
a dva jedinci psů rovněž – tab. 4.<br />
ZÁVĚR<br />
Jiříkovice v trati „Díly“ (dále jen Jiříkovice) se řadí, stejně jako jediný systematický<br />
výzkum v Lovčičkách (okr. Vyškov), k sídlištím velatické fáze KSPP mladší doby bronzové.<br />
Celkem bylo objeveno 347 objektů (devět objektů bylo zničeno při výzkumu), z nichž<br />
nejvýznamnějšími objekty se jeví nadzemní kůlové stavby, rozsáhlý příkop a klešťovitá brána.<br />
V případě nadzemních kůlových staveb bylo zachyceno celkem pět struktur, které se veskrze<br />
17
nepodařilo přesněji datovat. Tři struktury (Struktura II, IV, V) byly předběžně zařazeny<br />
do období neolitu, což vcelku i vzhledem k malému množství keramického materiálu, můžeme<br />
potvrdit. Kultura s moravskou malovanou keramikou se koncentrovala tedy do severovýchodní<br />
části sídliště, kde byly zachyceny i tyto struktury. V této části sídliště byly registrovány<br />
i rozsáhlé hliníky datované rovněž do MMK, a proto máme důvod předpokládat na tomto místě<br />
neolitické osídlení. Severozápadní část vzhledem k početným nálezům velatické fáze KSPP<br />
můžeme považovat za osídlení lidu mladší doby bronzové. V této části bylo zachyceno množství<br />
sídlištních objektů (zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky), včetně dvou nadzemních struktur<br />
(I, III). Ani v tomto případě se kvůli absenci keramického a jiného materiálu nepodařilo<br />
struktury přesněji datovat. Struktura III vykazuje příslušnost k typickému domu doby bronzové,<br />
nicméně s výskytem dvou žlabů v blízkosti bychom ji mohli považovat i za starší stavbu.<br />
Na sídlišti je doloženo velké množství keramického materiálu, který předběžně poukazuje<br />
na kontinuitu sídliště od přechodného mohylovo-velatického stupně až do přechodného<br />
velaticko-podolského stupně. Celková detailnější typologie keramiky na zpracování tedy ještě<br />
čeká, ale i přesto můžeme již říci, že podobný výskyt tvarů keramiky je běžný pro celé období<br />
velatické fáze KSPP (stupně BD až HA).<br />
Z osteologické analýzy vyplynulo, že v Jiříkovicích byla nalezena jak domácí zvířata, tak<br />
i lovná zvěř. Nejhojnější pozůstatky patřily zvířatům chovaným jak pro maso a mléko (tur<br />
domácí a prase domácí), tak pro vlnu (ovce/koza). Ostatní druhy byly zastoupeny méně (pes<br />
domácí, kůň domácí a divoce žijící savci). Zvířata pro maso byla usmrcena převážně v jatečním<br />
věku. Z lovné zvěře se zde dochovaly pozůstatky jelena, srnce, prasete divokého a zajíce.<br />
Spektrum chovaných druhů odpovídá skladbě chovaných domácích zvířat v mladší době<br />
bronzové. Vzhledem k fragmentárnosti, stupni zachování a poškození (stopy po řezání na<br />
místech svalových úponů) se zjistilo, že se ve většině případů jedná o kuchyňský odpad<br />
a nepotřebný materiál.<br />
Jiříkovice můžeme tedy již teď počítat k jednomu z dalších unikátních sídlišť mladší doby<br />
bronzové.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Zpracování osteologického materiálu proběhlo v rámci výzkumného záměru<br />
Archeologického ústavu v Brně, v.v.i. AV ČR č. AVOZ80010507.<br />
18
Druh zvířete/<br />
/druh kosti<br />
Kůň<br />
domácí<br />
Tur<br />
domácí<br />
Velký<br />
savec<br />
Prase<br />
domácí<br />
Ovce/koza<br />
domácí<br />
Koza<br />
domácí<br />
Pes<br />
domácí<br />
Jelen lesní<br />
Srnec<br />
obecný<br />
Zajíc<br />
polní<br />
Prase<br />
divoké<br />
lebky 67f 6f 2<br />
násadce na rohy 4f 1<br />
parohy 9f 1f<br />
horní čelisti 17f 2 1f 1 1f 1f<br />
dolní čelisti 14f 6 10f 1<br />
zuby 4 14 8 7<br />
atlasy 1 2 1<br />
čepovce 2 1f 2<br />
obratle 21f 18f 4f<br />
kost křížová<br />
žebra 25f 2f<br />
lopatky 3f 2 1f 1 1f<br />
pažní k. 1f 3<br />
pažní k. prox. část 1<br />
pažní k. dist část 8 1 2 1<br />
loketní k. prox. část 3 4 1 1<br />
vřetenní k. 3 2 1<br />
vřetenní k. prox. část 3<br />
vřetenní k. dist. část 1 1<br />
zápěstní k. 3 3<br />
záprstní k. 1 1 2<br />
záprstní k. prox. část 2 1 2<br />
záprstní k. dist. část 2 1<br />
prstní články 4 15 3 4 1<br />
pánve 6f 4f 3f 1f<br />
stehenní k. 2<br />
stehenní k. prox. část 3<br />
stehenní k. dist. část 2 4 1<br />
holenní k. 1 2 3<br />
holenní k. prox. část 1 1 1<br />
holenní k. dist. část 2 2 4 1 1<br />
lýtkové k.<br />
zánártní k. 10 2 3 1<br />
nártní kosti 2<br />
nártní k. prox. část 1 1<br />
nártní k. dist. část 1<br />
metapodium 1 5f<br />
sezamové kůstky<br />
čéšky<br />
spálené kosti 34<br />
neidentifikovatelné kosti 595<br />
Tab. 2. Jiříkovice, „Díly“, KSPP – velatická fáze. Zastoupení jednotlivých částí kostry u jednotlivých druhů zvířat.<br />
F-fragmenty.<br />
19
Druh<br />
Počet<br />
určených<br />
kostí<br />
%<br />
určených<br />
kostí<br />
Počet<br />
jedinců<br />
% počtů<br />
jedinců<br />
Kůň domácí 15 3,6 2 10<br />
Tur domácí 236 56,5 5 24<br />
Prase domácí 77 18,4 4 19<br />
Ovce/koza 58 13,9 3 14<br />
Koza domácí 1 0,24 1 5<br />
Pes domácí 10 2,4 2 10<br />
Jelen lesní 13 3,1 1 5<br />
Srnec obecný 2 0,5 1 5<br />
Prase divoké 3 0,7 1 5<br />
Zajíc polní 2 0,5 1 5<br />
Velký savec 1 0,24<br />
Celkem určitelných kostí 418 100 21 100<br />
Tab. 3. Jiříkovice „Díly“, KSPP – velatická fáze. Četnost jednotlivých druhů domácích i divoce žijících zvířat.<br />
Druh<br />
Kůň<br />
domácí<br />
Tur<br />
domácí<br />
20<br />
Prase<br />
domácí<br />
Ovce/<br />
/koza<br />
domácí<br />
Stáří<br />
0–3 měsíce 1<br />
3–6 měsíců 1<br />
9–12 měsíců 1 1<br />
Koza<br />
domácí<br />
Pes<br />
domácí<br />
10–18 měsíců<br />
1–2 roky 1<br />
1,5–3,5 roků 1 1 2 1<br />
více než 2 roky<br />
více než 3 roky 1 4 2<br />
Tab. 4. Jiříkovice „Díly“, KSPP – velatická fáze. Věková struktura studované fauny.<br />
LITERATURA<br />
Bálek, M. – Matějíčková, A. 1998: Jiříkovice 1998 (Nálezová zpráva 152/98, ÚAPP Brno).<br />
Bökönyi, S. 1974: History of Domestic Mammals in Central and Eastern Europe. Budapest.<br />
Clutton – Brock, J. 1999: A Natural History of Domesticated Mammals. Cambridge.<br />
Dehn, W. 1961: Zangentore an spätkeltischen Oppida, Památky archeologické LII, 390–396.<br />
Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Praha.<br />
Demek, J. a kol. 2006: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Brno.<br />
Duerst-Bern, J. U. 1926: Vergleichende Untersuchungs-methoden am Skelett bei Säugetieren.<br />
Handbuch der biologischen Arbeitsmethoden. Methoden der vergleichenden<br />
morphologischen Forschung, Abt. 7, 2, 325–353, Berlin–Wien.<br />
Furmánek, V. – Vladár, J. 1983: Opevnené osady doby bronzovej na Slovensku, Archeologické<br />
rozhledy XXXV, 3–13.<br />
Hromádková, V. 2009: Sídelní areál popelnicových polí u Jiříkovic. Diplomová práce, Ústav<br />
archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno.<br />
Parma, D. 2001: Předkeltské osídlení Hostýna. Diplomová práce, Ústav archeologie<br />
a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno.<br />
Roblíčková, M. 2003: Domesticated animal husbandry in the Bronze Age on the basis of<br />
osteological remains, Archeologické rozhledy LV, 458–499.<br />
Říhovský, J. 1982: Hospodářský a společenský život velatické osady v Lovčičkách, Památky<br />
archeologické LXXIII, 5–56.<br />
Salaš, M. 1994: Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu<br />
sídelní struktury, Pravěk Nová řada 4, 165–203.
Štrof, A. 1993: Tvarožná „Rohlenka“ 1993 (Nálezová zpráva 3/93, ÚAPP Brno).<br />
Štrof, A. – Bálek, M. 1997: Tvarožná (okr. Brno-venkov), Přehledy výzkumů 1993–1994, 147.<br />
Von den Driesch, A. 1976: A Guide to the Measurement of Animal Bones from Archaeological<br />
Sites, Peadbody Museum Bulletin 1. 137 pp.<br />
SUMMARY<br />
Jiříkovice (locality ‘Díly’) in the district of Brno is classified as Velatice Culture, phase<br />
KSPP (the Early Bronze Age). The only locality with systematic research of this period is<br />
in Lovčičky (district of Vyškov). Archaeological rescue excavation in Jiříkovice took place<br />
in 1998 and it concerned settlement area with findings of Velatice Culture of Middle Danubien<br />
Urnfield Culture. Primary purpose of the research was to document all artifacts and thereby lay<br />
the basis for further possible interpretation.<br />
347 objects were found during the research, nine of them were destroyed during the works.<br />
The most important of them seem to be a huge ditch, which is 3,5–6 m wide, a plier-gate,<br />
houses and three isolated burials. The other objects consisted of economic and industrial<br />
facilities. The houses could not be dated precisely – three of them were classified as Neolithic-<br />
Moravian Painted Ware (Lengyel Culture). These three houses, together with some other objects<br />
of the same culture, including several large clay pits, were situated in north-east part of the<br />
locality, and therefore the Neolithic settlement can be supposed there.<br />
The north-west part, due to the numerous findings of Velatice Culture, was apparently<br />
inhabited by the people of Early Bronze Age. Many settlement objects were recovered there<br />
(clay pits, industrial facilities, store pits), among them also two houses (again, which could not<br />
be dated with a great preciseness, due to the lack of pottery material). On the other hand, the<br />
area of settlement as a whole provides a great number of pottery and its fragments.<br />
The preliminary analyses show the continual presence of people from the transitional Urnfield-<br />
Velatice phase to the transitional Velatice-Podolí phase. The overall detailed typology of pottery<br />
has not been completed yet, nevertheless it can be stated that similar forms of pottery are<br />
common for the whole period of Velatice Culture.<br />
Analyses from the point of view of osteology were implemented as well. On the locality,<br />
the remains of domestic cattle, domestic pig and domestic sheep/goat were the most frequent,<br />
horse and dog were rarer. Among the remains of wild animals, deer, roe-deer, boar and hares<br />
were present. It is obvious due to the fragmentariness of the remains and because of the marks<br />
of cutting near tendons that these remains were kitchen waste and unnecessary material.<br />
Autoři:<br />
Mgr. Vendula Hromádková<br />
Muzeum města Brna<br />
Špilberk 1, 662 24, Brno<br />
email: hromadkova@spilberk.cz<br />
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D.<br />
Archeologický ústav Brno, v.v.i.<br />
Akademie věd ČR<br />
Královopolská 147, 612 00, Brno<br />
www.iabrno.cz/miriam/miriam.htm<br />
email: miriam@iabrno.cz<br />
21
SPEKTROMETRICKÁ ANALÝZA ZLATÝCH NÁUŠNIC<br />
Z POHŘEBIŠTĚ U BAZILIKY V MIKULČICÍCH<br />
SPECTOMETRIC ANALYSIS OF THE GOLDEN EARRINGS FROM THE BURIAL<br />
GROUND NEAR THE MIKULČICE BASILICA<br />
Blanka Kavánová<br />
Anotace:<br />
Prvotní pokus o systematické hodnocení velkomoravských šperků, zejména 22 ze 44 zlatých<br />
náušnic nalezených v hrobech u baziliky v Mikulčicích. Laboratoř na VUT Brno (Vysoké učení<br />
technické) provedla analýzu jejich povrchu (SEM s EDX).<br />
Klíčová slova: náušnice, spektrometrická analýza, Mikulčice, raný středověk.<br />
Abstract:<br />
A pilot experiment about the systematic evaluation of the Great Moravia jewels, especially<br />
22 golden earrings out of 44 found in the graves near by the basilica of Mikulčice.<br />
The laboratory of VUT Brno (Brno University of Technology) realized the surface analysis<br />
(SEM with EDX).<br />
Key words: earrings, spectrometric analysis, Mikulčice, the early Middle Ages.<br />
Na pohřebišti u baziliky raně středověkého hradiště v Mikulčicích tvoří významnou<br />
skupinu nálezů šperky z hrobových celků a zvláště zlaté šperky. V první fázi byl předběžně<br />
hodnocen výběr zlatých gombíků (Kavánová 2009), u nichž byly teprve ověřovány možnosti<br />
rozvíjené metodiky. Tento příspěvek na téma zlatých náušnic navazuje na již prověřené postupy<br />
a podle možností rozvíjí další.<br />
Z šestnácti hrobů u baziliky pochází 46 kusů zlatých náušnic. Z tohoto souboru byl<br />
podroben spektrometrické analýze výběr 22 náušnic. Podle dosavadních zkušeností s analýzami<br />
gombíků byla stanovena kriteria výběru, v nichž byly zohledněny různé typy náušnic, odlišné<br />
technologické i vizuální detaily uvnitř typu, a pokud to bylo možné objektivně určit, i různé<br />
postavení ve stratigrafii hrobů a relativní chronologii pohřebiště. Při hodnocení analýz se však<br />
ukázalo, že k tomu, aby mohly být výsledky analýzy a jejich hodnocení brány s širší platností,<br />
není tento výběr postačující a počet dostatečně reprezentativní, neboť není např. možné srovnat<br />
dvě typově a technologicky identické náušnice. Tento způsob získávání informací je ovšem<br />
mimořádně náročný na čas i finance.<br />
Spektrometrická analýza byla provedena metodou elektronové skenovací mikroskopie<br />
(SEM) v propojení s energiově-disperzní analýzou (EDX) Ústavem materiálových věd<br />
a inženýrství Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Odborem<br />
strukturní a fázové analýzy, ing. Drahomírou Janovou.<br />
V naprosté většině jsou náušnice vyrobeny ze slitiny tří kovů – zlata, stříbra a mědi<br />
v různých poměrech s podílem zlata 86 až 96 %. Pouze u čtyř náušnic se objevil výraznější<br />
podíl mědi, převážně se jedná pouze o stopové množství. Ve výskytu mědi se neprojevila žádná<br />
pravidelnost. Lze předpokládat, že byla přidávána do slitiny pro dosažení určitého barevného<br />
odstínu, ale ani zde nelze jednoznačně říci, že do slitiny s vyšším podílem stříbra byla z tohoto<br />
důvodu přidána měď. Můžeme se dokonce domnívat, že se jedná o náhodné přimísení<br />
při přidávání stříbra do slitiny, kdy stříbro již bylo znečištěno mědí.<br />
Slitina zlata a stříbra se objevuje ve třech případech. V hrobě 440 ze starší vrstvy<br />
pohřebiště obsahuje slitina náušnice se čtyřmi košíčky jen velmi málo stříbra a její složení je<br />
ve všech měřených částech velmi stejnoměrné. Jedna z vybraných náušnic z hrobového celku<br />
470 byla vyrobena ze slitiny s podstatnějším podílem stříbra. Ten je stejný ve všech<br />
analyzovaných částech (cca 12 %), více stříbra bylo zjištěno jen v granuli spodního hrozníčku.<br />
23
Stratigrafická situace řadí hrob do střední vrstvy hrobů na pohřebišti (starší než hroby<br />
s ostruhami s jednou řadou nýtů na ploténce). Větší podíl stříbra nacházíme ve slitině<br />
jednoduché náušnice z hrobového celku 589, její složení v jednotlivých analyzovaných částech<br />
je velmi nerovnoměrné. Stratigrafie nevylučuje u tohoto hrobu nejmladší chronologickou pozici<br />
z celého komplexu hrobů se zlatými náušnicemi.<br />
Z čistého zlata byla vyrobena pouze čtyřkošíčková náušnice (brýlovité prvky košíčku)<br />
z hrobu 680. Hrob se nachází na severovýchodním okraji pohřebiště, osamocený v okruhu<br />
pěti metrů, prakticky uzavírá prostor pohřebiště.<br />
Nově byly sledovány výplně spojů, které nelze nazvat jednoznačně pájkami. Nebyly<br />
monitorovány důsledně, neboť metodika se vyvíjela prakticky teprve v průběhu<br />
několikafázového procesu měření a jejich analýza se ukázala jako efektivní zvláště<br />
po hodnocení analýz gombíků. U pěti gombíků byly víceméně nahodile měřeny pouze spoje<br />
zvláště nápadné, nelze je tedy systematicky srovnávat. Spoje různých částí náušnice jsou<br />
většinou na detailních snímcích dobře viditelné a měření lze přesně lokalizovat. Byly<br />
analyzovány celkem u 12 náušnic, u některých bylo provedeno více měření. Jejich<br />
vyhodnocením se vyhranily nové perspektivní možnosti dalšího zkoumání, zvláště v kombinaci<br />
s technologickými detaily výroby náušnic.<br />
Zpravidla se zabýváme složením slitiny tří kovových prvků – zlata, stříbra a mědi –<br />
v různých poměrech. Zabýváme-li se spoji jednotlivých součástí náušnice, složení jejich slitiny<br />
logicky srovnáváme se složením slitiny pájených povrchů. Části náušnic jsou vzájemně spojeny<br />
pod mikroskopem vizuálně postřehnutelnými spoji, které byly fotograficky dokumentovány.<br />
Jednotlivé spoje lze podle srovnání jejich složení rozlišit na dva druhy:<br />
1. Složení spoje mezi spájenými částmi se od nich zásadně neliší.<br />
2. Složení slitiny spoje se od složení slitiny spájených částí více či méně odlišuje.<br />
Ad 1/ Tato skutečnost znamená, buď že bylo pájeno stejným materiálem, anebo nebyl<br />
při spojování použit kov, ale vlastní spoj vytvořil otavený materiál spájených částí. Náušnice,<br />
kterých se to týká, jsou většinou provedeny poměrně pečlivě, pokud jsou v konečném provedení<br />
pozorovány nedostatky, pak jsou spíše vzhledového charakteru. Technologické postupy<br />
při výrobě (mimo opravy) vykazují konkrétní známky řemeslné zručnosti (spoje bubínků, spoje<br />
granulí).<br />
Tento druh spoje byl použit převážně na makové granulaci a výrobě bubínku,<br />
s minimálním počtem defektů. K výzdobě granulací byla zrna připravena tavením drobných<br />
zlomků kovu promísených s práškovým dřevěným uhlím. Dekor byl vytvářen na ploše<br />
identického kovu prozatímním fixováním tragantem. Poté byla zrna ohněm připájena<br />
k podkladu, přičemž spojovací materiál vyhoří. Tato technika je orientálního původu, široce<br />
byla používána v římské antice (Kubička – Zelinger 2004, 80). (Tragant je polysacharid<br />
získávaný ze spontánních výronů motýlokvětých keřů kozinců, hlavně Astragalus gummifer,<br />
rostoucích v Řecku, Turecku, Íránu, Sýrii apod. – viz Kubička – Zelinger 2004, 304). Teoreticky<br />
se může uvažovat o původním importovaném druhu technologie.<br />
Ad 2/ Pravděpodobně nebyly použity speciální pájecí slitiny, neboť složení pojiva<br />
na jednom předmětu se značně liší. Za předpokladu, že byla do spoje použita stejná pouze<br />
účelově upravená slitina:<br />
a/ Do spoje byl přidán jeden kov, podíl ostatních se tedy úměrně snižuje. V analyzovaných<br />
případech bylo takto přidáno stříbro, výjimečně zlato. V této skupině se objevují předměty,<br />
na nichž jsou patrné dvě výrobní etapy: hrubší a řemeslně neumělejší základ náušnice a na něm<br />
velmi zručně aplikovaná výzdoba drobných granulovaných výzdobných prvků. Také spojování<br />
filigránních drátků prozrazuje dobrou řemeslnou úroveň i na celkově méně precizně vyrobené<br />
náušnici.<br />
Obecně se pro zlepšení technických vlastností zlata – snížení bodu tání, zvýšení tvrdosti<br />
(legování) – používaly slitiny (Kubička – Zelinger 2004, 276, 326). Použití rtuti ke spojování<br />
zlatých částí (Amiranašvili – Neubert 1971, 34) nebylo spektrometrickou analýzou potvrzeno,<br />
stopy rtuti nebyly zachyceny. Spoje jsou na různé úrovni řemeslné zručnosti.<br />
24
Do slitiny tří kovů byly přidány dva, v tom případě je podíl jednoho kovu výrazně<br />
snížen. Ve třech případech je zvýšen podíl stříbra a zjištěny i stopy mědi, ve dvou případech<br />
je výrazně zvýšen podíl mědi a méně podíl stříbra, v jednom případě zjištěn vyšší podíl zlata<br />
a jen o něco málo mědi. U náušnic s tímto typem spojů jsou pozorovatelné jisté výrobní<br />
nedostatky. Některé se týkají již základní přípravy (nepravidelně členěný filigrán), jiné<br />
výrobního postupu (slinuté spoje, splývající granule základu hrozníčků, nesymetrická montáž<br />
košíčku). Objevily se i improvizační prvky – náhradní krytí mezer, nastavení chybějícího drátku.<br />
Stříbro jako velmi měkký kov bylo obecně používáno ve slitinách s mědí (bod tání mědi<br />
je 1084 o C). Měď rovněž ovlivňovala zbarvení slitiny (Kubička – Zelinger 2004, 171, 276, 326).<br />
Ve zkoumaných případech byl tento druh používán převážně na spoje filigránu v košíčcích<br />
(pouze jeden spoj druhu 2a), zde lze pozorovat velmi dobré i méně dobré provedení. Pokud jsou<br />
takto spojovány granule, spoje jsou precizní.<br />
Obecně můžeme konstatovat, že spoje druhu 1 působí zcela profesionálním dojmem<br />
a vyskytují se rovněž i na celkově dobře vyrobených kusech náušnic. U spojů druhu 2 to již není<br />
zcela pravidlem.<br />
Srovnáme-li tyto výsledky s analýzou zlatých gombíků z Mikulčic, dospějeme<br />
k podobnému zjištění. Spoj druhu 1 se vyskytl na velmi kvalitně vyrobeném gombíku 182/z<br />
(olivovitého tvaru, zdobený granulací a filigránem – hrob 827 v prostoru 11. kostela), u nějž<br />
jsou všechny spoje zcela profesionální úrovně a detaily precizně dotaženy a začištěny. Spoj 2a,<br />
kterým byly propojeny konce filigránu vnějšího prstence gombíku 111/š (přidáno zlato)<br />
z hrobu 380 u baziliky, vykazuje menší slinutí a narušený povrch filigránu, přestože filigránní<br />
drátky byly jinak připojeny naprosto bezvadně. Perfektní práci prozrazuje i ouško gombíku.<br />
Tepaný rostlinný ornament je však při srovnání s ostatními gombíky hrubšího provedení,<br />
poměrně nepravidelných obrysů. Také spoj 2a (přidáno stříbro) pláště gombíku 246/š má sice<br />
v podstatě rovnou linii, je však v nepravidelných intervalech zoubkovaný. Gombík pochází<br />
z kulturní vrstvy v prostoru pohřebiště u baziliky a je jinak velmi pěkně vypracován, tepaný<br />
ornament je pravidelný a čistých obrysů, ouško prozrazuje pečlivou práci a jeho spoj druhu 2b je<br />
velmi čistého provedení. Rovněž spoj 2b límce a pláště gombíku 209/š z hrobu 580 je naprosto<br />
pravidelný, z celkově velmi dobré úrovně zpracování celého předmětu se vymyká pouze hrubší<br />
úprava ouška. Pravidelný tvar a stejnoměrné poledníkové členění límce gombíku 136/š z hrobu<br />
425 prozrazuje pečlivou přípravu částí gombíku, stejně tak i precizní tvar a připojení ouška.<br />
Spoj 2b, kterým byl límec připojen k plášti gombíku, je však nepravidelný a řemeslně nepříliš<br />
zvládnutý.<br />
Výrobu náušnic lze rozdělit zhruba do tří fází – příprava materiálu a základních prvků,<br />
montáž základu šperku a dokončení ozdobných prvků a detailů. Některé fáze se pravděpodobně<br />
prolínají, např. povrch bubínků mohl být nejdříve ozdoben granulací a pak teprve bubínky<br />
skládány do tvaru šperku.<br />
Do přípravy materiálu počítáme, pomineme-li samotnou přípravu zlaté slitiny, tvarování<br />
filigránních drátků, výrobu granulí různé velikosti, vytváření základních prvků košíčků (koleček<br />
a brýlovitých útvarů). Již v této fázi lze pozorovat značně rozdílný přístup konkrétních<br />
pracovníků k výsledkům jejich činnosti.<br />
Vytvoření základu šperku zahrnuje výrobu plechových bubínků ze dvou částí, spojení<br />
koleček a „brýlí“ do tvaru košíčku a posléze sestavení korpusu náušnice z drátěného oblouku,<br />
hrozníčků, košíčků a bubínků. V této fázi se projevuje nejvíce rozdílů u výsledných výrobků.<br />
Dotváření definitivního vzhledu šperku pomocí ozdobných skupinek granulace<br />
na ukončení hrozníčků, pokrývání oblouku řadami granulace, filigránem nebo nejčastěji<br />
kombinací obou technik, vykrývání spojů různých prvků (např. dvou bubínků, připojení<br />
hrozníčku k oblouku apod.) a začištění spodního oblouku věnečky patřilo zřejmě k finálním<br />
výrobním operacím. Tato výrobní fáze byla realizována s naprostou řemeslnou jistotou<br />
a vysokou zručností, menší defekty zpravidla souvisejí s opravami pravděpodobně poškozených<br />
míst, různými dodatečnými úkony a improvizacemi. Výzdoba je naprosto pravidelná, granulky<br />
připojeny bez známek slinutí. Také vrcholové ozdoby, tvořené drobnými granulkami, jsou<br />
25
ve většině případů provedeny naprosto perfektně, bez ohledu na řemeslnou úroveň základu,<br />
na nějž byly aplikovány.<br />
U náušnic s hrozníčky lze obecně pozorovat větší či menší slití granulí i event. filigránních<br />
kroužků tvořících hrozníček. Na relativně neuměle vytvořený základ v extrému z téměř<br />
nečitelných granulí je posléze aplikována perfektně řemeslně zvládnutá výzdoba skupinek<br />
makové granulace. Na detailních fotografiích je rozdíl ve zpracování tak očividný, že můžeme<br />
mluvit o dvojím šperkařském rukopisu (obr. 2:2, 3).<br />
V jednotlivých fázích výroby a dokonce i u různých kusů náušnic stejného typu z jednoho<br />
hrobového celku lze pozorovat různou úroveň zručnosti a řemeslné zkušenosti šperkařů. Poučné<br />
je v tomto směru např. srovnání souboru náušnic z hrobového celku 470. Ten obsahuje celkem<br />
osm drobných náušnic s oboustranným granulovaným hrozníčkem a spodním obloukem<br />
zdobeným granulací s filigránem. Náušničky jsou ve dvou variantách, které se vzájemně liší<br />
velikostí a částečně i tvarem obou hrozníčků. Čtyři náušnice mají horní hrozníček sestavený<br />
ze dvou řad po sedmi granulích s vrcholovou ozdobou velké granule s pyramidou makové<br />
granulace a spodní hrozníček ze tří řad granulace stejné šířky, rovněž s vrcholovou ozdobou.<br />
Obě vrcholové granule jsou podloženy kroužkem jemného filigránu napodobujícího granulaci.<br />
Hrozníčky nasedají přímo na oblouk, u horního hrozníčku tak vzniká vizuální dojem konického<br />
tvaru. Obě analyzované náušnice 165/š a 166/š jsou dlouhé 20,5 mm s celkovou výškou<br />
hrozníčků 11 mm. Čtyři o něco delší náušnice mají horní hrozníček sestavený ze tří řad<br />
po sedmi zrnech granulace a spodní ze čtyř řad po osmi zrnech granulace, vrcholová ozdoba<br />
zůstává jako u předešlých. Spojená zrna korpusu hrozníčku jsou z obou stran lemována jemným<br />
filigránem, hrozníčky jsou i z tohoto důvodu delší s výsledným dojmem cylindrického tvaru.<br />
Jedna analyzovaná náušnice 162/š je dlouhá 24 mm, celková výška hrozníčku je 16,5 mm.<br />
Můžeme konstatovat, že kratší a delší varianta těchto náušnic se po technické stránce liší<br />
především složením základní slitiny – delší varianta neobsahuje měď. Základní konstrukční<br />
prvky – zrna granulace a příčně členěný filigrán – byly ve všech případech připraveny velmi<br />
pečlivě a složení jejich slitiny se u jednoho kusu téměř neliší. Vlastní montáž korpusu náušnice<br />
vykazuje velmi různou řemeslnou úroveň. Dokončení vzhledu ve všech případech realizoval<br />
velmi zručný šperkař (obr. 1:1).<br />
Přestože analyzujeme spíše ukázkový průřez souborem náušnic z jednoho hrobového<br />
celku, snad můžeme nezávazně vyslovit několik závěrů. Pro jednotlivé náušnice se zřejmě<br />
připravovala zlatá slitina individuálně. Výrazný je dvojí rukopis ve výrobě korpusu a výzdoby<br />
náušnic kratší varianty, a to při použití stejné technologie. Zajímavá je skutečnost, že náušnice<br />
z kvalitnější slitiny byly i kvalitněji vyrobeny. Je zřejmé, že na této kolekci pracovala skupina<br />
šperkařů pod vedením zkušeného mistra.<br />
Rovněž u sedmi náušnic (se čtyřmi košíčky a sedmi bubínky – obr. 5 a 6, viz barevná<br />
příloha) hrobového celku 328 zjistíme, že i zde kvalitnímu zpracování odpovídá kvalitnější zlatá<br />
slitina, a to nezávisle na typu konkrétní náušnice. Základní prvky byly vždy připraveny velmi<br />
pečlivě, v montáži se projevují relativně velké rozdíly mezi náušnicemi téhož typu a stejně tak<br />
i v konečné úpravě (obr. 1:3 a 2:1, 4).<br />
Zajímavé proto může být i porovnání analýz zlatých náušnic zcela různých typů z jednoho<br />
hrobového celku. Příkladem může být hrobový celek 505, ve kterém se vyskytují tři zlaté<br />
náušnice, všechny byly podrobeny analýze. Náušnicím tohoto hrobového celku je společná<br />
vysoká řemeslná úroveň zpracování zlaté slitiny do podoby šperků (obr. 1:2 a obr. 8 – viz<br />
barevná příloha). Skutečnost, že se spolu s nimi vyskytovaly i zlaté dvouplášťové gombíky,<br />
tento závěr jen potvrzuje.<br />
26
Obr. 1. Ukázky velmi přesné šperkařské práce. 1:1 – precizní granulace náušnice z hrobu č. 470; 1:2 – pravidelný<br />
tvar bubínku a granulovaná výzdoba náušnice z hrobu č. 505; 1:3 – kvalitní granulované ukončení košíčku<br />
náušnice z hrobu č. 328; 1:4 – kvalitní montáž košíčku náušnice z hrobu č. 335.<br />
Obr. 2. Názorné příklady méně kvalitní šperkařské práce. 2:1 – nekvalitní montáž košíčku náušnice z hrobu č. 328;<br />
2:2 – příklad dvojího rukopisu, precizní granulovaná výzdoba na zcela slitém základu granulovaného hrozníčku<br />
náušnice z hrobu č. 680; 2:3 – podobný příklad na hrozníčku náušnice z hrobu č. 567; 2:4 – nepravidelný tvar<br />
bubínku náušnice z hrobu č. 328.<br />
27
LITERATURA<br />
Amiranašvili, Š. – Neubert, K. 1971: Poklady Gruzie. Praha.<br />
Kavánová, B. 2009: Zlaté gombíky z Mikulčic – spektrometrická analýza, in: Dresler, P. –<br />
Měřínský, Z. (eds.): Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice. Sborník<br />
příspěvků přednesených na pracovním setkání Archeologie doby hradištní ve dnech<br />
24.–26. 4. 2006, Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana, Supplementum 2, Brno,<br />
127–135.<br />
Kubička, R. – Zelinger, J. 2004: Výkladový slovník malířství, grafiky, restaurátorství. Praha.<br />
SUMMARY<br />
Using the spectrometric analysis (SEM and EDX) 22 golden earrings out of 44 found in<br />
the graves near by the basilica have been examined. In the selection, there have been considered<br />
various types of earrings, different technological as well as visual details within the type, and, if<br />
possible, various positions in the graves stratigraphy and relative chronology of the burialground.<br />
It has been discovered that absolute majority of the earrings was made of three metals<br />
alloy – gold, silver and copper, in a different proportion. In three cases, gold and silver alloy<br />
appears, in the grave unit of the oldest layer, there was the lowest silver proportion, which was<br />
the highest in the youngest layer. Only one earring was made of pure gold.<br />
As a new matter, the juncture fillings of the separate parts were being examined on<br />
12 earrings. According to their structure, the junctures may be divided into two types:<br />
1. The structure of the juncture connecting soldered parts is not different from them, no<br />
metal was used to connect them, the decor was being created in the surface of identical metal<br />
using provisory fixation by tragacanth. Then the grains were soldered with fire to the base,<br />
the connecting material burnt out, the juncture itself has been created with the melted material<br />
of the soldered parts. The earrings with this type of juncture are mostly accomplished with care;<br />
technological procedures refer to particular marks of craft skills (connection of the drums and<br />
granules).<br />
2. The structure of the juncture more or less differs from the structure of the soldered parts<br />
alloy. Probably any special soldering alloys have not been used, because the structure<br />
of the bonding component is considerably different on one of the things. As for the type 2a, one<br />
metal has been added into the juncture, mostly silver, rarely gold. As for the type 2b, 3 metals<br />
have been added. We can see some kind of manufacturing imperfections on the earrings with<br />
this type of juncture. In addition, there are things, where two manufacturing stages can be<br />
observed: rougher and crafty less artful basis of the earring, and very skilfully applied filigree<br />
and granulated decor.<br />
Generally, we can say that the junctures of the type 1 look absolutely in a professional way<br />
and they occur on globally well-manufactured pieces of earrings. This is not a rule as for the<br />
junctures of the type 2. Theoretically, original imported type of technology may be considered<br />
as for the type 1.<br />
In separate stages of the manufacture, and even on different pieces of earrings of the same<br />
type from the same grave unit, we can see different level of jewellers’ skills and craft<br />
experience. Edifying experience is for example comparing a set of eight tiny earrings (two<br />
versions) with two-sided granulated grape from the grave unit 470. Both alternatives differ in<br />
the structure of the basic material (the alloy contains copper just in one of them) and in the level<br />
of elaboration. Evidently, this collection has been worked out by a group of jewellers guided by<br />
an experienced master.<br />
The analysis of the grave units 328 and 505 has reached the same results.<br />
28
Autor:<br />
PhDr. Blanka Kavánová, CSc.<br />
Archeologický ústav Brno, v.v.i.,<br />
Akademie věd ČR,<br />
Královopolská 147, 612 00, Brno<br />
email: kavanova@iabrno.cz<br />
29
RANĚ STŘEDOVĚKÉ OSÍDLENÍ V POVODÍ JEVIŠOVKY,<br />
ROKYTNÉ A STŘEDNÍHO PODYJÍ<br />
EARLY MEDIEVAL SETTLEMENTS WITHIN THE RIVER BASIN OF JEVIŠOVKA,<br />
ROKYTNA AND MIDDLE DYJE<br />
Michal Vágner<br />
Anotace:<br />
Text je souhrnem výsledků dosažených při mapování intenzity raně středověkého osídlení<br />
(tzn. od 6. do 12. století) v oblasti povodí středního Podyjí, Jevišovky a Rokytné za pomocí<br />
programů fungujících na bázi geografických informačních systémů. Dále poukazuje<br />
na nedostatky informačních pramenů, primárně pak na přesnější polohopisnou lokalizaci<br />
nalezišť.<br />
Klíčová slova: raný středověk, osídlení, Jevišovka, Rokytná, Dyje, lokalizace, GIS.<br />
Abstract:<br />
The paper represents summary of results acquired during surveying intensity of Early Medieval<br />
settlements (from 6th to 12th century) within the river basin of middle Dyje, Jevišovka and<br />
Rokytná rivers using programs based on Geographical Information System concept.<br />
Furthermore it points out insufficiency of information sources, primarily due to preciseness<br />
of spatial determination of archaeological sites.<br />
Key words: Early Middle Ages, settlement, Jevišovka, Rokytná, Dyje, localization, GIS.<br />
ÚVOD<br />
Předkládaný příspěvek je shrnutím načerpaných poznatků získaných při zpracování<br />
bakalářské diplomové práce (Vágner 2009) na Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy<br />
univerzity v Brně. Cílém mé práce bylo především celkové zmapování intenzity raně<br />
středověkého osídlení (v rozmezí od 6. do 12. století) v oblasti povodí středního Podyjí,<br />
Jevišovky a Rokytné s přihlédnutím na kritiku archeologických pramenů, primárně pak<br />
na přesnější polohopisnou lokalizaci jednotlivých nalezišť/komponent. Součástí mé práce bylo<br />
nejenom vytvoření ucelenější databáze archeologických lokalit reprezentujících raně středověké<br />
osídlení na daném území, ale i následné základní prostorové vyhodnocení nasbíraných<br />
archeologických dat za pomoci geografických informačních systémů (dále jen GIS). Vyústěním<br />
mé práce bylo vytvoření interaktivní digitální mapy s vazbou na databázi čítající všechny<br />
polohopisně rektifikované raně středověké komponenty z prostoru sledovaného území.<br />
ÚZEMNÍ VYMEZENÍ<br />
Zájmové uzemí o celkové rozloze 2 385 km² je složeno z přirozených povodí řek Rokytné,<br />
Jevišovky a středního Podyjí. Jen na jihu je tato oblast uměle ohraničena státní hranicí<br />
s Rakouskem a na východě nejzápadnější nádrží vodního díla Nové Mlýny. Dále se sledované<br />
území skládá celkem ze 334 katastrů. Do tohoto počtu byly zahrnuty i katastry, které<br />
se vymezené oblasti dotýkaly jen částečně.<br />
HISTORIE BÁDÁNÍ<br />
Oblast Znojemska byla osídlována lidmi již od pravěku, a má tedy díky početným<br />
archeologickým nálezům velmi bohaté dějiny bádání. Ve stručnosti vyberu jen tři badatele, kteří<br />
mají v tomto regionu co dočinění se slovanskou archeologií. Prvním z nich byl spolupracovník<br />
J. Palliardiho, významný badatel František Vildomec, který jako první sestavil soupis<br />
archeologických památek na Znojemsku, kde již zaregistroval mnoho slovanských nálezů<br />
31
(Vildomec 1931). Nutno však podotknout, že se orientoval spíše na problematiku starších<br />
pravěkých období, a proto do slovanské archeologie zasáhl spíše prostřednictvím těchto<br />
výzkumů. Druhým badatelem byl František Kalousek, který se svým týmem zahájil první velké<br />
systematické archeologické odkryvy v poloze Znojmo-Hradiště sv. Hypolita. Důležitým faktem<br />
je, že se expedice nezaměřila pouze na výzkum samotného hradiska, ale konala četné průzkumy<br />
v oblasti samotného města Znojma a všímala si i slovanských lokalit na celém Znojemsku.<br />
Třetím badatelem je Bohuslav Klíma, který v posledních letech úspěšně navázal na práci<br />
F. Kalouska (Klíma 1999; 2001). B. Klíma se nezaměřil pouze na výzkum samotného hradiska,<br />
ale provedl i několik menších, zato významných akcí, v poloze Znojmo-hrad. Především pak<br />
velice sledovaný výzkum znojemské rotundy sv. Kateřiny (Klíma 1995).<br />
ZDROJE ARCHEOLOGICKÝCH DAT A METODIKA PRÁCE<br />
Při čerpání informací o jednotlivých lokalitách jsem se nejvíce opíral o dva pro mě<br />
nejdostupnější zdroje. Tím prvním byla odborná literatura, zvláště pak zprávy o terénních<br />
akcích, náhodných nálezech atd. publikované v Přehledech výzkumů, a samozřejmě různé<br />
soupisy archeologických nálezů a lokalit z daného území. Druhým zdrojem se stal Státní<br />
archeologický seznam (dále jen SAS).<br />
Všechna získaná data jsem zaznamenal do přehledové databáze (vytvořené v Microsoft<br />
Access 2007), ve které jsem jako nejvýše postavenou jednotku zvolil katastrální území, které<br />
plní funkci základního územního vymezení (obr. 1). Do tohoto prostoru spadají už samostatné<br />
komponenty. Komponenta je zde obecně chápána jako prostorový, chronologický a funkční<br />
celek, který je definován kumulací artefaktů a ekofaktů (Kuna a kol. 2004, 305).<br />
Obr. 1. Nástin struktury databáze.<br />
Pro tvorbu mapových podkladů a analýzu nashromážděných archeologických dat jsem<br />
použil programy fungující na bázi geografických informačních systémů. Pro samotnou práci<br />
v prostředí GIS jsem zvolil balík aplikací ArcView 9.2 (ESRI). Zde jsem vytvořil Digital<br />
elevation model/Digitální výškový model, který byl složen a vypočítán jednak z vrstevnic<br />
digitálního mapového díla v měřítku 1 : 25 000 (použit na západní hornatější část sledovaného<br />
území), ale hlavně z podrobnějších výškopisných digitálních map v měřítku 1 : 10 000<br />
(ZABAGED), které byly použity na východní nížinnou část zkoumané oblasti. Tento DEM<br />
se stal podkladem pro digitální mapu, která by nejen upřesňovala prostorové umístění<br />
jednotlivých komponent, ale zároveň ke každé komponentě za pomocí propojení s databází<br />
poskytovala veškeré nashromážděné informace.<br />
STRUKTURA OSÍDLENÍ NA SLEDOVANÉM ÚZEMÍ<br />
V rámci definovaného území jsem zaznamenal přesně 402 komponent časově spadajících<br />
do raného středověku. Z tohoto počtu jsem znovu lokalizoval 317. Z nedostatku bližších<br />
informací, anebo z toho důvodu, že lokalizace byla správná, jsem u 76 komponent ponechal<br />
prostorové vymezení původního SAS polygonu. Samotnému se mi nakonec podařilo<br />
polohopisně zrektifikovat celkem 241 komponent. Zbylých 85 komponent se mi lokalizovat<br />
nepodařilo (šlo většinou o starší náhodné nálezy bez jakékoliv dokumentace).<br />
32
Pro zjednodušení tištěných map a pro potřeby vytvoření grafu znázorňujícího zastoupení<br />
jednotlivých typů komponent podle aktivit (graf 1) jsem všechny zaznamenané komponenty<br />
zgeneralizoval a rozdělil do pěti typových kategorií: sídliště, pohřebiště, sakrální stavby, depoty<br />
a „neurčité“ lokality.<br />
Graf 1. Zastoupení samostatných komponent podle jednotlivých typů aktivit.<br />
Na vymezeném území se jako samostatné komponenty nachází celkem 314 sídelních<br />
jednotek, 59 pohřebišť a šest objektů sakrálního charakteru (ve všech případech jde o rotundy).<br />
Dále u dvaceti komponent nebyla aktivita zcela jasná anebo přibližně definovatelná, a proto<br />
jsem je zařadil do kategorie Neurčité. Zbylé tři komponenty jsou pak depoty.<br />
Graf 2. Vyobrazení sídelní struktury na vymezeném území během raného středověku.<br />
Graf 2 zobrazuje skladbu sídelní struktury v závislosti na dataci. Číselné údaje v něm<br />
obsažené ale neodpovídají grafu 1. Je to dáno tím, že některé komponenty měly dvojí dataci<br />
(např. rs.3 / rs.4). Z tohoto důvodu jsem musel do grafu započítat obě tyto informace.<br />
Jak se ukázalo, nejmenší rozsah raně středověkého osídlení v rámci sledovaného území je<br />
v období časně slovanském. Z tohoto období se na definovaném území vyskytují pouze čtyři<br />
33
sídliště (obr. 2 – viz barevná příloha). Malá hustota osídlení může být pravděpodobně zaviněna<br />
nedostatečným stavem poznání časně slovanského osídlení v pojednávaném regionu, a proto<br />
by se měla raně středověká archeologie na tuto problematiku v budoucnu více zaměřit.<br />
Postupem času se hustota osídlení mírně zvyšuje. Ve starohradištním období jsem zaznamenal<br />
celkem devět sídlišť, šest pohřebišť a jednu komponentu neurčitého charakteru (obr. 3 – viz<br />
barevná příloha). Bohužel i tady je nutno zdůraznit, že současný stav výzkumů, zvláště<br />
venkovských otevřených sídlišť z tohoto období, je značně neuspokojující (Měřínský 2002,<br />
224). V období středohradištním pozorujeme prudký nárůst lokalit, který je zapříčiněn vznikem<br />
a existencí Velkomoravské říše. Z tohoto období jsem na území sledovaného regionu<br />
zaznamenal celkem 46 sídlišť, 18 pohřebišť a jednu komponentu neurčitého rázu (obr. 4 – viz<br />
barevná příloha). Po zániku Velkomoravské říše, v období mladohradištním, se intenzita<br />
osídlení ještě radikálněji stupňuje. Do tohoto časového úseku už spadá 211 sídlišť, 33 pohřebišť,<br />
šest sakrálních objektů, tři depoty a osm blíže nespecifikovaných komponent (obr. 5 – viz<br />
barevná příloha). Poslední mapka (obr. 6 – viz barevná příloha) znázorňuje 64 komponent,<br />
které jsou datované pouze rámcově do raného středověku. Jedná se o 51 sídlišť, tři pohřebiště<br />
a deset nalezišť neurčitého rázu. Bohužel absence jakéhokoliv bližšího datování těchto<br />
komponent může mít za následek jistou dezinformovanost o struktuře osídlení v jednotlivých<br />
časových úsecích. Proto může v budoucnu přinést revize tohoto archeologického materiálu<br />
zajímavé výsledky.<br />
PROBLEMATIKA ARCHEOLOGICKÝCH DAT<br />
Velkým problémem při sběru archeologických dat se stala nejednotná polohopisná<br />
lokalizace jednotlivých nálezových okolností. Tohoto nedostatku se nevyvaroval ani SAS. Zde<br />
se často stává, že dotyčný archeolog vytyčí hranice daného polygonu zcela arbitrárně, například<br />
podél břehu vodního toku nebo hranic pozemků (Dresler – Macháček 2008, 122), čímž dochází<br />
k jakémusi zkreslení prostorových údajů a tím pádem i ke komplikacím s polohovou<br />
dohledatelností jednotlivých komponent nacházejících se uvnitř tohoto vymezeného prostoru.<br />
Vzhledem k tomu, že se jednotlivé komponenty od sebe odlišují datací, stupněm doložených<br />
aktivit anebo typem areálů (např. jde-li o sídliště, pohřebiště atd.), má existovat v rámci<br />
polykulturních či polyfunkčních lokalit vlastní vymezení komponent pomocí souřadnic<br />
(Sklenářová – Krušínová – Baštová – Volfík 1996, 15). Podle mého názoru ale tento systém<br />
nefunguje tak, jak by měl. Setkal jsem se s tím, že u mnoha komponent toto bližší souřadnicové<br />
vymezení zcela chybí, a tudíž je přesnější lokalizace naleziště odkázána jen na vymezení<br />
celkového polygonu. Je ale otázkou, zda je kritika tohoto druhu zcela na místě. SAS je přece<br />
databáze obsahující „jen“ jakýsi archeologický informační základ. Primárním účelem je pak<br />
využití tohoto informačního základu za účelem zajištění systematické záchrany a ochrany<br />
nemovitých a movitých archeologických památek při stavebních a územních řízeních. V tomto<br />
případě je toto obšírnější vymezování polygonů s archeologickými nálezy z důvodu jejich<br />
ochrany spíše výhodou, a proto tedy tento systém svoji funkci v zásadě splňuje. Pro další použití<br />
v archeologii je SAS bohužel nevyhovující. Je ale otázkou, jestli SAS svoji ochrannou funkci<br />
archeologických památek doopravdy splňuje tak, jak by primárně měl, když je v různých<br />
koutech České republiky doplňován velice nerovnoměrně a mnohdy s kolísavou kvalitou<br />
zadávaných informací.<br />
Nashromážděné komponenty z prostoru zkoumané oblasti jsem konfrontoval s údaji<br />
obsaženými v SASu (graf 3). Z celkového počtu 402 komponent bylo v SASu zaznamenáno<br />
pouhých 107. Pro dalších 129 sice existovaly vytvořené polygony, které by vymezovaly jejich<br />
lokalizaci, ale zjištěné rs. komponenty nezahrnovaly. Celkem 118 komponent v SASu zcela<br />
chybělo. U 48 komponent se díky nedostatku bližších polohopisných informací nepodařilo nikde<br />
dohledat přesnější lokalizaci (většinou šlo o starší náhodné nálezy), a proto je ani SAS<br />
neobsahoval.<br />
34
Graf 3. Zastoupení raně středověkých komponent v SAS polygonech.<br />
Velká část nasbíraných informací pocházela z Přehledů výzkumů (dále jen PV). Co se týče<br />
popisu polohopisných umístění jednotlivých lokalit, publikované zprávy mají velice kolísavou<br />
kvalitu. Neberu ani tak v potaz starší čísla tohoto periodika (60. a 70. léta), kde jsou mnohdy<br />
polohopisná umístění nálezů či lokalit popsána velice zjednodušeně (např. typu „300 m pod<br />
vepřínem k potoku“). Spíše bych se s pár připomínkami pozastavil u řešení lokalizací v číslech<br />
novějších.<br />
Samozřejmě je věcí každého autora, jak bude k této otázce při publikování svých výsledků<br />
přistupovat. Pravdou je, že velká část archeologů používá pro lokalizaci místa s nálezy<br />
odměřování ze základních map v měřítku 1 : 10 000 pomocí sekčních čar anebo názvy<br />
místopisných tratí (např. „Jezevčiny“ atd.). Je nutno podotknout, že názvy tratí se postupem<br />
času mění. Zvláště při dohledávání starších poloh s archeologickými nálezy je potřeba na tuto<br />
skutečnost brát zřetel. Jinak je tomu u záchranných výzkumů. Povětšinou byly na sledovaném<br />
území prováděny v intravilánech různých obcí anebo v prostoru větších měst. V těchto<br />
případech jsou tyto akce v PV lokalizovány buď názvy ulic, náměstí (ty se ale mohou také<br />
měnit, například při změně politického režimu atd.), anebo popisnými čísly jednotlivých domů<br />
či parcel. Osobně si myslím, že tento druh stručné lokalizace kupříkladu v kombinaci<br />
s vyměřováním ze sekčních čar je v těchto případech zcela dostačující. Problém nastává<br />
v momentě, kdy se archeologické akce přesouvají mimo zastavěné plochy. Velká část těchto<br />
akcí je lokalizována pouze názvy jednotlivých tratí, nebo ještě hůř stále přetrvávajícím slovním<br />
polohopisným popisem.<br />
Možným řešením těchto problémů by bylo zavedení jednotného lokalizačního popisu<br />
u každé krátké zprávy publikované v PV. V dnešní době je asi nejlepší a nejelegantnější<br />
možností udávání polohopisných lokalizací za pomocí geografických souřadnic. Tato forma<br />
prezentace místopisných údajů pak skýtá nejjednodušší cestu pro další práci s těmito daty,<br />
například v prostředí GIS.<br />
ZÁVĚR<br />
I přes problémy s dohledáváním polohopisných lokalizací se mi za přispění moderních<br />
metod podařilo vytvořit ucelenější databázi raně středověkých komponent z prostoru<br />
sledovaného území. Tato oblast má ohledně raně středověké archeologie velký badatelský<br />
potenciál. Otázkou ale zůstává, zda bude tento potenciál v budoucnu plně využit. Je nutné<br />
si uvědomit, že pouze malá část nashromážděných informací pocházela ze systematických nebo<br />
35
dobře zdokumentovaných záchranných archeologických akcí. Povětšinou šlo o náhodné nálezy<br />
nebo o informace získané formou povrchových průzkumů, které mají omezenou výpovědní<br />
hodnotu, a které nemohou dostatečně zastoupit, co se hodnoty získaných údajů týče, regulérní<br />
archeologické výzkumy. Tyto mezery ve stavu bádání ve výsledku znesnadňují pochopení<br />
celkové struktury raně středověkého osídlení v oblasti vymezeného regionu.<br />
LITERATURA<br />
Dresler, P. – Macháček, J. 2008: Hospodářské zázemí raně středověkého centra na Pohansku<br />
u Břeclavi, in: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii 2. Brno–Praha–Plzeň,<br />
120–147.<br />
Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Brno.<br />
Klíma, B. 1999: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. Deset let výzkumů velkomoravského centra,<br />
Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd 17, 3–65.<br />
Klíma, B. 2001: Od počátků archeologických výzkumů <strong>MU</strong> na velkomoravském výšinném<br />
hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům, in: Podborský, V. (ed.): 50 let<br />
archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 37–55.<br />
Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Praha.<br />
Měřínský, Z. 2002: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. Praha.<br />
Sklenářová, Z. – Krušínová, L. – Baštová, D. – Voflík, P. 1996: Státní archeologický seznam ČR<br />
verze 1.1. Uživatelská příručka. Praha.<br />
Vágner, M. 2009: Raně středověké osídlení středního Podyjí, Jevišovky a Rokytné. Diplomová<br />
práce, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno.<br />
Vildomec, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, Od Horácka k Podyjí 8,<br />
3–11.<br />
SUMMARY<br />
Regardless all the difficulties with precise site localization, in the end I was able to create<br />
an integrated database of early medieval components from examined territory. The area has<br />
extremely great potential considering early medieval period. Nonetheless, the question is<br />
whether such potential will be also taken advantage of. What is important is the fact that just<br />
little information was gained due to systematic or well documented research. Great majority of<br />
data came from accidental findings or surface acquisition. Informative value of such data is very<br />
low and they cannot be as exact as information gained due to systematic research. All in all,<br />
these ‘blind spots’ make it difficult to understand the overall structure of early medieval<br />
settlement in the specific region.<br />
Autor:<br />
Bc. Michal Vágner<br />
Ústav archeologie a muzeologie,<br />
Filozofická <strong>fakulta</strong> Masarykovy Univerzity<br />
A. Nováka 1, 602 00, Brno<br />
email: vagnermichal@mail.muni.cz<br />
36
SLOVANSKÁ PEKÁRNA VE ZNOJMĚ-HRADIŠTI<br />
A SLAVIC BAKERY IN ZNOJMO-HRADIŠTĚ<br />
Josef Kováčik<br />
Anotace:<br />
Příspěvek se zabývá výzkumem prováděným katedrou historie Pedagogické fakulty Masarykovy<br />
univerzity na Hradišti sv. Hypolita u Znojma v roce 2007, kde byla odkryta pekárna z druhé<br />
poloviny 9. až první poloviny 10. století. V článku jsou popsány výsledky archeologických prací<br />
a materiál získaný při odkryvu objektu. Práce také nastiňuje některé hypotézy související<br />
s širšími vazbami pekárny na okolní zástavbu.<br />
Klíčová slova: Slované, pekárna, Znojmo-Hradiště, hliněná pec, výrobní objekt, dům.<br />
Abstract:<br />
The thesis deals with the archeological research of Department of History of Faculty<br />
of Education <strong>MU</strong> on a fortified settlement of saint Hypolitus near Znojmo in 2007 where was<br />
excavated a bakery from the second half of 9 th century or from the first half of 10 th century.<br />
The paper describes the results of archeological excavations and show material culture that was<br />
dug during the research of the object. It even outlines some hypothesis connected with wider<br />
relationships of the bakery to near buildings.<br />
Key words: Slaws, bakery, Znojmo-Hradiště, mud kiln, industrial object, house.<br />
ÚVOD<br />
Hradiště sv. Hypolita u Znojma je jednou z našich nejvýznamnějších lokalit z období<br />
raného středověku. Lokalita však byla osídlena kontinuálně již od starší doby kamenné. První<br />
výzkumy zde prováděl již koncem 19. století Jaroslav Palliardi, který se zaměřil zejména<br />
na průzkum fortifikace (Palliardi 1891, 159). Na jeho práci později navázali František<br />
Vildomec a Inocenc Ladislav Červinka. Jednalo se o nahodilé sondáže na různých místech<br />
akropole i předhradí (srov. Kováčik 2007). Bohužel bližší informace o nich jsou dnes již<br />
většinou ztraceny. Prvních systematických prací se ujal prof. František Kalousek v roce 1949.<br />
Ten po válce působil na tehdejším oddělení prehistorie při semináři dějepisu na pedagogické<br />
fakultě Masarykovy univerzity (později Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět<br />
Masarykova univerzita), odkud přešel v roce 1953/1954 na katedru prehistorie filozofické<br />
fakulty. Jeho působení na Hradišti lze rozdělit na dvě samostatná období. První, které bývá<br />
označováno jako tzv. „učitelská věda“ (Sýkora 2001, 53) spadá mezi léta 1949 až 1953.<br />
O každých letních prázdninách se na znojemské hradiště sjížděla celá řada posluchačů<br />
pedagogické fakulty, kteří si plnili volitelný seminář z archeologie. Prováděli zde náročné<br />
terénní výzkumy zaměřené především na průzkum průběhu opevnění pod bedlivým dozorem<br />
nejen vedoucího výzkumu, ale také jeho asistentů, mezi kterými můžeme jmenovat například<br />
Karla Boudného, Jaroslava Sýkoru či Dagmar Hasseovou (Klíma 2001, 38).<br />
Druhá etapa Kalouskových výzkumů potom spadá do let 1954 až 1957. V té době již<br />
působil na katedře prehistorie filozofické fakulty. Budoucí učitelé byli na letních výzkumech<br />
vystřídáni adepty archeologie, kteří si zde plnili své povinné praxe. Svoji karieru zde začínala<br />
celá řada budoucích odborníků jako V. Podborský (viz článek V. Podborského v tomto<br />
sborníku), J. Pavelčík, B. Dostál a další. Po odchodu profesora Kalouska na Pohansko<br />
u Břeclavi v roce 1957 zůstalo znojemské hradiště bez archeologického dohledu až do druhé<br />
poloviny 80. let, kdy se na lokalitu vrátila opět pedagogická <strong>fakulta</strong>. Po celou dobu, téměř 30 let,<br />
pokračovala výstavba bez dohledu odborníků, a bylo tak zničeno mnoho významných památek.<br />
V roce 1986 se o Hradiště začal intenzivně zajímat tehdejší Archeologický ústav ČSAV<br />
v souvislosti s plánovanou výstavbou rodinných domů v ulici Nad Přehradou, která<br />
37
y znamenala zničení i posledních dosud nedotčených prostranství někdejšího mocenského<br />
centra Velké Moravy. Tehdejší ředitel archeologického ústavu v Brně J. Poulík vyhlásil<br />
archeologický dohled nad lokalitou a od roku 1987 zde začala platit také stavební uzávěra.<br />
Dohledem byl pověřen doc. PhDr. Bohuslav Klíma CSc., který tak začal novou etapu<br />
systematických terénních výzkumů (Klíma 1999, 6).<br />
V roce 1993 získal dekret ministerstva kultury ČR opravňující katedru historie<br />
Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity provádět samostatné archeologické výzkumy<br />
na Hradišti i v jeho zázemí (Klíma 1999, 6). Významným partnerem při řešení náročných<br />
vědeckovýzkumných úkolů se stal také Nadační fond sv. Hypolita, založený v roce 1994<br />
(Klíma 1996, 114–116). Pedagogická <strong>fakulta</strong> provádí ve Znojmě-Hradišti výzkumy dodnes<br />
a významnou měrou tak přispívá k zodpovídání otázek spojených s církevní architekturou<br />
i hospodářským zázemím velkomoravského centra. Archeologické zásahy do terénu mají formu<br />
spíše zachraňovacích akcí menšího rozsahu při stavbě rodinných domů a hloubení kanalizačních<br />
či plynofikačních přípojek.<br />
PRŮBĚH VÝZKU<strong>MU</strong> – SONDA KATOLICKÝ 2007<br />
Nejinak tomu bylo i v roce 2007, kdy jsme prováděli záchranný výzkum v centrální části<br />
opevněného předhradí na parcele p. Katolického v ulici Nová, číslo 7 (par. č. 229/4). Majitel<br />
vytýčil plochu o rozměrech 5 x 7 m za účelem stavby nové garáže. Sonda byla položena<br />
v mírném svahu klesajícím směrem k jihu. Východní a severní stranu výzkumu vymezoval plot<br />
oddělující parcelu Katolických od sousedních pozemků. Na jižním a západním profilu byl<br />
složen stavební materiál, který zamezoval možnosti případného rozšíření zkoumané plochy, což<br />
se později ukázalo jako velký problém. Několik metrů západním směrem od zkoumané plochy<br />
proběhl záchranný výzkum v roce 1998 z důvodu výstavby rodinného domu manželů<br />
Katolických (Klíma 2008, 462).<br />
Celková mocnost humusní černozemě nad podložím se zvyšovala směrem k jihu. Zatímco<br />
při severním profilu dosahovala pouze 40 až 50 cm, při jižním profilu, tedy po pouhých sedmi<br />
metrech, již nabývala mocnosti kolem 100 cm. Kulturní vrstva nastupovala na severu kolem<br />
30 cm hloubky a na jihu až v rozmezí 60 až 70 cm. Podloží tvořila spraš, která však byla ještě<br />
místy překryta tvrdšími rezavými čočkami s drobnými kamínky. Čočky, podle informací<br />
geologů z Jihomoravského muzea ve Znojmě, souvisí z kaolinizací hlíny, která se postupem<br />
času splavovala a vyplňovala deprese v původním sprašovém podloží. I samotná spraš není<br />
pro Znojmo-Hradiště zcela běžná. Typickým podložím na lokalitě je skála, spraš se nachází<br />
pouze na některých místech jižního svahu v opevněném předhradí a dále pak v jeho předpolí,<br />
kde bylo v roce 2007 zachyceno rozsáhlé pohřebiště z doby Velké Moravy (Klíma 2009,<br />
450–455).<br />
Obr. 1. Plán Znojma-Hradiště s vyznačeným průběhem opevnění a místem výzkumu.<br />
38
I přes omezený rozsah sondy se podařilo prošetřit celkem 28 většinou menších objektů<br />
různého stáří (od velkomoravského období až do doby nedávné). Dominantní postavení v rámci<br />
zkoumané plochy zaujímala slovanská obytná stavba (obj. 750) se třemi pecemi situovanými<br />
uvnitř objektu. Dům se však nepodařilo prozkoumat celý, protože zčásti zabíhal pod západní<br />
profil. Část objeveného stavení polozemnicového typu, kterou se podařilo prozkoumat, tvořilo<br />
zahloubení obdélníkového tvaru o rozměrech 340 x 160 cm, na které na východní straně<br />
navazovala ještě předsíň nepravidelného tvaru (obj. 755). Díky opatrné práci se při průzkumu<br />
obydlí podařilo zachytit i část původní dusané podlahy, která se v útržcích dochovala<br />
na několika místech vnitřního prostoru domu.<br />
OTOPNÁ ZAŘÍZENÍ V OBJ. 750<br />
Nejzajímavější zjištění však přinesl průzkum vlastního interiéru polozemnice. V rámci<br />
domu a jeho předsíně byla prozkoumána celkem tři otopná zařízení. V severovýchodním rohu<br />
obj. 750 se nacházela kamenná pec s předpecní jámou zahloubená 20 cm pod úroveň podlahy.<br />
Byla poměrně dobře zachovalá. Vnitřní obvodovou stěnu pece tvořily tři velké ploché kameny<br />
obdélného tvaru, kolem nichž byly napadány další kameny menších rozměrů, které původně<br />
tvořily horní část pece. Podobná otopná zařízení jsou typická v celém velkomoravském prostoru<br />
v obytných objektech od časně slovanského období (Ruttkay 1990, 338) až do mladší doby<br />
hradištní (Hrubý 1961, 492). V období pozdní doby hradištní a vrcholného středověku<br />
se vyskytují již jen ojediněle (Skružný 1963, 240).<br />
Obr. 2. Plán severní částí výzkumu s vyznačením jednotlivých objektů, kůlových jam, kamenů a hranice výzkumu<br />
v rámci „pekárny“.<br />
Naproti kamenné peci, v jihovýchodním rohu obj. 750, se nacházela výrazná destrukce,<br />
kterou tvořila masivní vrstva mazanice promísená s uhlíky a střepy keramiky. Vytvářela lehce<br />
oválný půdorys zapuštěný 10 cm pod podlahu. Na základě těchto zjištění jsme usoudili, že jde<br />
39
o druhé otopné zařízení (obj. 759). Třetí pec (obj. 756) se nacházela při jižní stěně předsíňky,<br />
v jejím výklenku. Po vybrání a začištění celé situace až na podloží jsme zjistili, že se s největší<br />
pravděpodobností v případě objektů 756 a 759 dle typologie L. Skružného (Skružný 1963, 241)<br />
jedná o kopulovité hliněné pece s mísovitě zahloubeným dnem. Tento typ pece je ve střední<br />
době hradištní poměrně ojedinělý. Mnohem běžnější je v období vrcholného středověku,<br />
přesněji ve 12. a 13. století (Hrubý 1961, 492). Stopy po analogických otopných zařízeních<br />
datovaných do střední doby hradištní, se podařilo zachytit na několika lokalitách nejen<br />
na Moravě, ale také v Čechách a na Slovensku. Podobné pece se objevují přímo jako součást<br />
obytného prostoru domu i mimo něj (souhrnně např. Skružný 1963; Skružný 1980; Ruttkay<br />
1990).<br />
Obecně se soudí, že v období raného středověku plnily hliněné pece většinou funkci<br />
výrobní (Hrubý 1961, 492). Pomineme-li hliněné pece určené na výpal keramiky, pak<br />
se o hliněných pecích obecně uvažuje jako o pecích pekařských (Staňa 1960, 277).<br />
V našem případě tedy můžeme oprávněně předpokládat, že se jedná o „chlebové“ pece,<br />
protože použití otopného zařízení na výpal keramiky vylučuje jeho umístění uvnitř stavení.<br />
Půdorys první hliněné pece (obj. 759) měl rozměry 160 x 100 cm a její dno bylo zapuštěno<br />
10 cm pod úroveň podlahy. Destrukci kopule tvořila silná mazanicová vrstva dosahující<br />
mocnosti až 30 cm. Bylo vyzvednuto kolem 250 kusů fragmentů mazanice. Pod destrukcí<br />
nastoupila vrstva sypké žlutočerné hlíny promísené s uhlíky a popelem. Již v rámci mazanicové<br />
destrukce se objevovaly drobné uhlíky a fragmenty keramiky. Nejvíce střepů se však nalézalo<br />
až pod ní.<br />
Celkem se z objektu 759 podařilo vyzvednout 51 středohradištních střepů, z nichž deset<br />
bylo zdobeno hřebenovou vlnicí, tři hřebenovou rýhou a dva hřebenovým vpichem. Z celé<br />
kolekce patřilo šest fragmentů okrajům a pět kusů pocházelo ze dna nádob. V rámci profilace<br />
okrajů náleželo pět kuželovitě seříznutým okrajům a jeden kuželovitému seříznutému okraji<br />
s prožlabením. Zajímavé bylo technologické zpracování keramického těsta. Zatímco<br />
23 fragmentů obsahovalo příměs slídy, jejíž drobná zrnka byla dobře patrná, ve zbylých<br />
28 případech se jednalo o keramiku se silnou příměsí tuhy. Po očištění a ošetření střepů jsme<br />
zjistili, že náleží třem nebo čtyřem nádobám, přičemž však pouze u jedné se podařilo<br />
rekonstruovat alespoň větší část profilu. Jednalo se o tuhovou nádobu, jejíž fragmenty tvořily<br />
především dva velké střepy a dále několik střepů středních a malých rozměrů.<br />
Ve výplni obj. 759 se podařilo zachytit mimo keramických fragmentů také dva okrajové<br />
zlomky pražnice, polovinu přeslenu, několik semínek a 12 zvířecích kostí. 1<br />
Druhá hliněná pec (obj. 756) se rozměrově téměř shodovala s první. Její oválný půdorys<br />
byl zapuštěn 5 cm pod úroveň podlahy, která však byla výrazně níže v okolí pece než<br />
na ostatních místech předsíně. To dokazuje intenzivní práci s hliněnou pecí, protože podlaha zde<br />
musela být častěji zatěžována a tím se postupně sešlapávala. Výškový rozdíl úrovně podlahy<br />
v okolí topeniště byl oproti ostatním místům domu výrazný a dosahoval až 10 cm. Destrukce<br />
kopule pece vytvořila kompaktní, místy až 30 cm silnou vrstvu. Celkem se z pece podařilo<br />
vyzvednout 101 keramických střepů z blíže neidentifikovaného počtu nádob. Dále bylo<br />
vyzvednuto 14 zvířecích kostí, polovina přeslenu, zlomek parohu a fragment<br />
neidentifikovatelného železného předmětu.<br />
V keramickém materiálu byl rozpoznán jeden zlomek dna, sedm zlomků okraje<br />
a 93 zlomků pocházejících z těla nádoby. Tvarové spektrum okrajů reprezentuje pět kusů<br />
kuželovitě seříznutého okraje, jeden kuželovitě seříznutý okraj s prožlabením a jeden zaoblený<br />
okraj. 37 fragmentů bylo zdobených. Celkem se na střepech vyskytlo šest různých výzdobných<br />
motivů. Nejčastěji byla zastoupena hřebenová vlnice (23x), ostatní motivy se již vyskytovaly<br />
v menší frekvenci (9x hřebenová rýha, 1x šikmí hřebenový vpich, 2x jednoduchá vlnice, 1x lišta<br />
na podhrdlí, 1x překřížená vlnice). V materiálovém složení keramického těsta dominovaly<br />
1<br />
Ze souboru kostí se podařilo zjistit, že se jedná o části pocházející v sedmi případech z hovězího dobytka a v pěti<br />
případech z prasete.<br />
40
střepy, na kterých byla patrná slída (67x), dále na 30 fragmentech nebyla při makroskopickém<br />
zkoumání patrná žádná příměs a čtyři střepy se daly označit jako keramika tuhová.<br />
Obr. 3. Zlomky keramiky nalezené při výzkumu na sondě Katolický 2007: kulturní vrstva (7), obj. 750 (2), obj. 756<br />
(1, 3-5), obj. 759 (6), obj. 767 (8). Kresba L. Kratochvíl.<br />
Výše popsané pece se nacházely v prostoru obytné/výrobní stavby (obj. 750) s předsíňkou<br />
(obj. 755). Dům byl zahlouben 35 cm do sprašového podloží a výzkumem se podařilo zachytit<br />
a prozkoumat jen jeho východní polovinu. Rozšíření sondy západním směrem nebylo možné<br />
kvůli navezenému stavebnímu materiálu v místě předpokládaného pokračování objektu.<br />
Prozkoumanou část tvořilo zahloubení obdélníkového půdorysu o rozměrech 340 x 160 cm.<br />
Ve východní stěně se zřetelně vyrýsovala přibližně 100 cm široká mezera, která představovala<br />
vstup do menší předsíňky nepravidelného tvaru (obj. 755).<br />
V rámci objektů 750 a 755 jsme vyzvedli 41 středohradištních střepů. Z celkového<br />
souboru keramických fragmentů náleželo osm kusů okrajům a tři kusy dnům nádob. Tvarové<br />
zastoupení okrajů reprezentuje šest kusů kuželovitě seříznutých a po jednom kusu vodorovně<br />
seříznutého a zaobleného okraje. Výzdobu zastupuje 4x hřebenová vlnice, 3x hřebenová rýha,<br />
1x hřebenový vpich a 1x šikmé záseky. Dále se v objektu nacházely tři fragmenty mazanice,<br />
železný, silně poničený a zkorodovaný zlomek nože, 11 zvířecích kostí a několik uhlíků.<br />
Domácí výrobu textilií pak dokládají dva přesleny.<br />
Soubor nálezů z „chlebových“ pecí svědčí o jejich polyfunkčním využití. Nesloužily jistě<br />
jen jako výrobní zařízení na pečení chleba. Z nálezů fragmentů nádob a zvířecích kostí můžeme<br />
soudit, že obyvatelé domu aktivně využívali zbytkové teplo vzniklé v peci po pečení chleba<br />
pro celou škálu dalších úkonů. Jako nejpravděpodobnější se jeví vaření a ohřev jídla, jak o tom<br />
41
svědčí nálezy zvířecích kostí. Zajímavá je též možnost využití tepla pro rychlejší kvašení<br />
chlebového těsta, které mohlo být za tímto účelem umisťováno do nádob. Doklady o pečení<br />
a pojídání kvašeného pečiva máme u Slovanů prokázány například z hradiska Klučov, kde se<br />
podařilo najít zbytky zuhelnatělého bochníku kvašeného chleba (Dohnal 1958, 511).<br />
Obr. 4. Zlomky keramiky nalezené při výzkumu na sondě Katolický 2007: Vrstva 20–40 cm (1); obj. 756 (2–6).<br />
Kresba L. Kratochvíl<br />
POKUS O DATOVÁNÍ SOUBORU<br />
Vzhledem k absenci chronologicky citlivých nálezů jsme při snahách o datování celého<br />
souboru odkázáni jen na keramiku. Početnou složku keramického materiálu tvořily fragmenty<br />
s výraznou příměsí tuhy. Obecně se tuha v těstě dává do souvislosti až s obdobím mladší doby<br />
hradištní. Znojemsko se však tomuto trendu vymyká. Specifický ráz zdejší keramiky budil již<br />
v minulosti značnou pozornost odborníků (Král 1959, 220). Obecně se předpokládalo, že<br />
v oblasti Znojemska a přilehlého Dolního Rakouska se tuha do těsta začala míchat na přelomu<br />
9. a 10. století (Staňa 1960, 228). Při výzkumu v jižní části akropole znojemského hradiště byla<br />
v roce 1987 odkryta velkomoravská mlýnice s kolekcí 18 celých a pěti neúplných nádob, z nichž<br />
část byla vyrobena z materiálu se silnou příměsí tuhy, a bylo ji tak možno označit za keramiku<br />
tuhovou (Klíma 1999, 25). Nálezový celek byl následně datován díky hrobu, který byl<br />
zahlouben do destrukce objektu, do druhé poloviny 9. století (Klíma 1999, 25). Proto musíme<br />
42
předpokládat počátek přidávání tuhy do keramického těsta v oblasti Znojemska již nejpozději<br />
v polovině 9. století (Klíma 2000, 61).<br />
Na základě fragmentů tuhové keramiky můžeme tedy objekty vročit pouze rámcově<br />
do druhé poloviny 9. nebo do první poloviny 10. století.<br />
Obr. 5. Zlomky keramiky nalezené při výzkumu na sondě Katolický 2007: obj. 750 (1), obj. 756 (2,3). Kresba<br />
L. Kratochvíl.<br />
ZÁVĚR<br />
Shrneme-li výše popsané skutečnosti, musíme konstatovat, že výzkum<br />
na velkomoravském hradišti sv. Hypolita u Znojma na sondě Katolický v roce 2007 prokázal<br />
existenci výrobního objektu v centrální části opevněného předhradí z druhé poloviny 9. nebo<br />
z první poloviny 10. století. Nález dvou hliněných kopulovitých pecí uvnitř stavby by mohl<br />
navozovat myšlenku o funkci celého zařízení. Objekt mohl sloužit jako pekárna. Vzhledem<br />
k nálezu kamenné pece v severovýchodním rohu však dospíváme k závěru, že stavba svým<br />
majitelům poskytovala také obytný prostor, ve kterém se odehrával každodenní život. Nálezy<br />
několika přeslenů a jejich částí svědčí o domácí výrobě textilií. Kosti zvířat nalezené v prostoru<br />
obou hliněných pecí pak dokládají, že se nejednalo jen o zařízení na pečení chleba, ale<br />
že sloužilo také k přípravě každodenní potravy. Dva zlomky pražnic objevené v prostoru jedné<br />
z pecí by mohly dokládat sušení obilovin (Vignatiová 1992, 90). Hlavním úkolem však patrně<br />
bylo pečení chleba pro ostatní obyvatele znojemského hradiště.<br />
V rámci sledované sondy jsme nemohli prozkoumat celý objekt, protože to znemožňoval<br />
stavební materiál složený na západním profilu. V širším kontextu nebylo také možné rozlišovat<br />
prostorové vazby na okolí vzhledem k malé prozkoumané ploše v bezprostředním okolí stavby.<br />
S přihlédnutím k faktům získaným při výzkumu pod domem manželů Katolických roku 1998,<br />
43
kde byly prozkoumány tři slovanské stavby polozemnicového typu a hliněné kopulovité pece<br />
v jejich okolí datované rovněž do podobného období (Klíma 2008, 462), však můžeme snad<br />
uvažovat i o větším řemeslném areálu v rámci centrální části opevněného předhradí. Bez dalšího<br />
výzkumu a zpracování starších nálezů však tuto otázku nemůžeme s jistotou potvrdit ani<br />
vyvrátit.<br />
LITERATURA<br />
Červinka, I. L. 1928: Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno.<br />
Dohnal, Z. 1958: Užitkové rostliny a jejich upotřebení na slovanském hradišti v Klučově<br />
u Českého Brodu, Památky archeologické 49. Praha, 499–512.<br />
Hrubý, V. 1961: Příspěvek k poznání velkomoravského obydlí, Památky archeologické 52,<br />
488–497.<br />
Klíma, B. 1996: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek, Sborník prací Pedagogické fakulty<br />
Masarykovy univerzity, řada společenských věd č. 13, 114–116.<br />
Klíma, B. 1999: Nadace sv. Hypolita ze Znojma. Deset let archeologických výzkumů<br />
velkomoravského centra (1986-1995), Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy<br />
univerzity, řada společenských věd č. 17, 3–65.<br />
Klíma, B. 2000: Slovanské výšinné hradiště sv. Hypolita ve Znojmě – velkomoravské mocenské<br />
centrum JZ Moravy, in: Klíma, B. (ed.): Staroslovanská Morava. Sylaby přednášek<br />
ze semináře pro učitele ZŠ a SŠ, Drobné studijní texty – svazek 2. Brno, 55–70.<br />
Klíma, B. 2001: Od počátků archeologických výzkumů <strong>MU</strong> na Velkomoravském výšinném<br />
hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům, in: Podborský, V. (ed.): 50 let<br />
archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 37–56.<br />
Klíma, B. 2008: Výzkumy na hradišti sv. Hypolita v roce 2007, Přehled výzkumů 49, 462.<br />
Klíma, B. 2009: Znojmo (okr. Znojmo), Hradiště sv. Hypolita, Přehled výzkumů 50, 450–455.<br />
Kováčik, J. 2007: Historie archeologických výzkumů ve Znojmě-Hradišti do roku 1957.<br />
Bakalářská práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno.<br />
Kovárník, J. 2001: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku, in: Podborský, V. (ed.): 50 let<br />
archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 95–126.<br />
Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, Památky archeologické 50,<br />
197–226.<br />
Kudrnáč, J. 1970: Klučov. Staroslovanské hradiště ve Středních Čechách. Praha.<br />
Palliardi, J. 1891: Přehledný výsledek mého letošního bádání archeologického, Časopis<br />
Vlastivědného muzejního spolku olomouckého 8, 159–160.<br />
Ruttkay, M. 1990: Pece na ranestredovekých sídliskách juhozápadného Slovenska, Archeologia<br />
historica 15, 337–348.<br />
Skružný, L. 1963: Příspěvek k třídění a chronologii slovanských otopných zařízení na území<br />
ČSSR, Památky archeologické 54, 234–265.<br />
Skružný, L. 1980: Několik poznámek k otázce vývoje a funkce pece ve slovanských,<br />
středověkých a novověkých objektech i mimo ně, Archeologia historica 5, 221–242.<br />
Staňa, Č. 1960: Slovanské obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně, Památky<br />
archeologické 51, 240–293.<br />
Sýkora, J. 2001: První léta archeologického výzkumu staroslovanského hradiska ve Znojmě-<br />
Hradišti, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity<br />
na Znojemsku. Brno, 57–68.<br />
Vignatiová, J. 1992: K otázce původu a funkce hliněných pecí v zemnicích 9. století na Moravě<br />
a na Slovensku, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univrzity, řada E, 37, 89–102.<br />
44
SUMMARY<br />
Archeological excavations of Department of History of Faculty of Education of Masaryk<br />
University last since 1986. Since that time it has come up with many interesting founds about<br />
life style of old Slaws. During excavations in the central part of the outer ward in Znojmo-<br />
Hradiště in 2007 was discovered a bakery from the second half of the 9 th or from the first half of<br />
the 10 th century. Its existence proves two mud kilns that were found in the house with a stone<br />
kiln in the northeastern corner. From the inventory of the mud kilns we assumed that it had a<br />
poly functional usage apart from baking of bread. In the thesis were even outlined some<br />
hypothesis about possible relationships of the bakery to near buildings.<br />
Autor:<br />
Mgr. Josef Kováčik<br />
Základní škola Mokrá<br />
Mokrá 394, 664 04, Mokrá-Horákov<br />
email: josef.kovacik@seznam.cz<br />
45
VÝSLEDKY ZÁKLADNÍ ANTROPOLOGICKÉ ANALÝZY<br />
KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ Z POHŘEBIŠTĚ<br />
VE ZNOJMĚ-HRADIŠTI, SONDA ŠOBA, SEZÓNY 2007 A 2008<br />
OUTCOMES OF BASIC ANTHROPOLOGICAL ANALYSIS OF SKELET REMAINS<br />
FROM THE BURIAL GROUND IN ZNOJMO-HRADIŠTĚ, SITE „ŠOBA“, SEASONS 2007<br />
AND 2008<br />
Eva Drozdová<br />
Anotace:<br />
V roce 2007 bylo na pozemku rodiny Šobových ve Znojmě-Hradišti objeveno rozsáhlé slovanské<br />
pohřebiště datované do středohradištního období. Antropologický výzkum probíhá souběžně<br />
s výzkumem archeologickým. Na tomto místě jsou prezentovány výsledky antropologického<br />
hodnocení kosterních pozůstatků z výzkumných sezón 2007 a 2008. Antropologický výzkum dále<br />
pokračuje.<br />
Klíčová slova: antropologie, slovanská populace, Znojmo-Hradiště, demografie, pohřebiště.<br />
Abstract:<br />
In 2007 was discovered a large Slavic graveyard on the Šobas family parcel in Znojmo-Hradiště<br />
and it was dated to the early Middle Ages. Anthropological research is proceeding<br />
simultaneously with the archaeological research of the parcel. In the paper, the outcomes of the<br />
anthropological classification of skeletal remains from the excavations done in 2007 and 2008<br />
are presented. The anthropological research is still advancing.<br />
Key words: anthropology, Slavic population, Znojmo-Hradiště, demografy, burial ground.<br />
ÚVOD<br />
V roce 2007 bylo na pozemku rodiny Šobových ve Znojmě-Hradišti objeveno při<br />
záchranném výzkumu doc. PhDr. Bohuslavem Klímou, CSc. z katedry historie Pedagogické<br />
fakulty Masarykovy univerzity rozsáhlé slovanské pohřebiště datované do středohradištního<br />
období. Archeologický výzkum této lokality stále probíhá.<br />
Antropologické zpracování kosterních pozůstatků z tohoto pohřebiště je prováděno<br />
pracovníky Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity<br />
v Brně. Dosud byly hodnoceny kosterní pozůstatky z výzkumných sezón 2007 a 2008. Z toho<br />
důvodu je nutné uváděné výsledky považovat za předběžné.<br />
MATERIÁL A METODY<br />
Kosterní pozůstatky vyzvednuté v letech 2007 a 2008 byly velmi dobře zachovalé (obr. 1).<br />
Lebka i postkraniální skelet byly nepoškozené, a proto byly základní demografické<br />
charakteristiky velice dobře hodnotitelé. O pečlivosti vyzvedávání kosterních pozůstatků svědčí<br />
také nepoškozené kostry dětí a to od plodů po juvenilní jedince. Seznam jednotlivých hrobů<br />
se základním určením pohlaví, věku a výšky postavy je uveden níže. Z kosterních pozůstatků<br />
byly po převozu do laboratoře odebrány vzorky dlouhých kostí pro budoucí analýzu DNA<br />
(od sezóny 2009 byly vzorky pro analýzu DNA odebírány přímo v terénu na pohřebišti).<br />
Po odběru vzorků byly skelety očištěny vodou, pomalu usušeny a následně byla provedena<br />
jejich rekonstrukce.<br />
Určování pohlaví: Pohlaví bylo určeno u dospělých jedinců a to metrickými<br />
a morfoskopickými metodami podle kostí pánevních a podle lebky (Novotný 1981; Murail et al.<br />
2005). Výjimečně také podle rozměrů kosti hlezenní (Novotný – Malinovský 1984).<br />
47
Obr. 1. Ukázka kosterních pozůstatků z pohřebiště ve Znojmě-Hradišti: Lebka muže (hrob č. 432), lebka ženy (hrob<br />
č. 539) a lebka dítěte (hrob č. 509).<br />
Určování věku: Věk byl u dětských jedinců určen metodou podle stupně prořezání<br />
chrupu (Ubelaker 1989) a jako doplňkové kritérium bylo použito metody Stloukala a Hanákové<br />
(1978), která využívá délek dlouhých kostí. U dospělých jedinců byly použity všechny<br />
technicky dostupné metody: kombinovaná metoda (Nemeskéri et al.) (byly použity všechny<br />
čtyři znaky), obrus zubů (Lovejoy), uzavírání lebečních švů (Rösing), reliéf facies symphysialis<br />
ossis pubis (McKern a Stewart) (tuto i všechny výše uvedené metody určování věku u dospělé<br />
populace uvádí Knussmann 1988), reliéf facies auricularis ossis ilii (Lovejoy et al. 1985).<br />
Podle stupně zachovalosti skeletu bylo použito na jedince co nejvíce metod a z jejich výsledků<br />
byl potom určen výsledný interval určující věk jedince.<br />
Určení výšky postavy: Výška postavy byla odhadnuta u dospělých jedinců klasickou<br />
Sjovoldovou metodou (Sjovold 1990) a to na základě pravého femuru, pokud to bylo možné.<br />
Pokud nebyl pravý femur přítomen, byl použit femur levý, případně jiná dlouhá kost.<br />
VÝSLEDKY ANTROPOLOGICKÉ ANALÝZY<br />
STRUKTURA POHLAVÍ<br />
Celkem bylo hodnoceno 137 skeletů mužů, žen a dětí. Z tohoto počtu patřilo 19 koster<br />
mužům, 19 ženám a 98 koster patřilo dětem a nedospělým juvenilním jedincům (graf 1, tab. 1).<br />
Pohlaví se nepodařilo určit u jednoho dospělého člověka.<br />
Graf 1. Grafické vyjádření složení části populace ze Znojma-Hradiště podle pohlaví (kosterní materiál<br />
z výzkumných sezón 2007 a 2008).<br />
48
Muži Ženy Děti (pohlaví<br />
neurčeno)<br />
Neurčitelní<br />
dospělí<br />
n 19 19 98 1<br />
% 13,9 13,9 71,5 0,7<br />
Tab. 1. Struktura části populace ze Znojma-Hradiště podle pohlaví (kosterní materiál z výzkumných sezón 2007<br />
a 2008).<br />
Uvedená čísla ukazují na vysoké procento (71,5 %) jedinců zemřelých v dětském věku.<br />
Podobné počty dětských skeletů můžeme pozorovat na velkých, zcela prozkoumaných<br />
rozsáhlých pohřebištích, jako jsou např. Pohansko u kostela (Drozdová 2005) nebo Mikulčice<br />
(Stloukal – Vyhnánek 1976; Stloukal 1981, 1987; Stloukal – Hanáková 1978, 1985), kde však<br />
jsou vyváženy počtem dospělých, a tedy procentuálně vyjádřeno je zde dětská úmrtnost nižší<br />
a pohybuje se okolo 40 %. Tak vysoký počet dětských skeletů na části pohřebiště prozkoumané<br />
v letech 2007 a 2008 může mít různé příčiny (viz kapitola diskuse).<br />
SEZNAM ZKOUMANÝCH HROBŮ Z VÝZKUMNÝCH SEZÓN 2007 A 2008<br />
S JEJICH ZÁKLADNÍM DEMOGRAFICKÝM URČENÍM<br />
Hrob č. 429 – kostra mladého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 18 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 430 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 431 – kostra dítěte – věk 2–3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 432 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 57,5 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 163,5 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 433 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 434 – kostra dítěte – věk 14 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 435 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 39 let<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 155,9 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 436 – kostra dítěte – věk 14 let (délka femuru).<br />
Hrob č. 433 – kostra dítěte – věk 9 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 441 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 442 – kostra dítěte – věk 7 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 443 – kostra mladé dívky (morfologie pánve a lebky) – věk 15–17 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 444 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 59 let<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 163,5 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 445 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 37–46 let<br />
(kombinovaná metoda dva znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 161,9 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 446 – kostra dítěte dívky? (morfologie pánve) – věk 13–14 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 447 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 24–25 let<br />
(čerstvě přirostlá crista iliaca, podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 448 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 449 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 27,5 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 167,8 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 450 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 456 – kostra dítěte – věk infant II (odhad).<br />
Hrob č. 458 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 33 let<br />
(kombinovaná metoda tři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 159,5 ± 4,15 cm<br />
(podle tibie sin.).<br />
49
Hrob č. 459 – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 460 – kostra nedospělce – věk 14 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 461 – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 462 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 464 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 56,25 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 175,7 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 465 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 55,75 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 164,6 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 466 – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 467 – kostra dítěte – věk 12–15 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 468 (1) – kostra dítěte – věk 6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 468 (2) – kostra dítěte – věk 6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 469 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 471A – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů, podle délky<br />
humeru).<br />
Hrob č. 471B – kostra dítěte – věk 6–9 měsíců (podle stupně prořezání zubů, podle délky<br />
radiu).<br />
Hrob č. 472 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 35–40 let<br />
(podle obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 164,6 ± 4,49 cm (podle femuru<br />
sin.).<br />
Hrob č. 473 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 474 – kostra mladé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 15–20 let<br />
(podle obrusu chrupu, podle stupně vývoje chrupu).<br />
Hrob č. 475 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 35–40 let (podle<br />
obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 171,2 ± 4,49 cm (podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 476 – kostra mladé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 18–20 let<br />
(podle stupně uzavření růstových štěrbin). Výška postavy byla odhadnuta na<br />
148,7 ± 4,15 cm (podle tibie sin.).<br />
Hrob č. 477 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 62,67 roku<br />
(kombinovaná metoda tři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 152,1 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 478 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 479A – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle délky humeru).<br />
Hrob č. 479B – kostra dítěte – věk novorozenec (podle délky tibie).<br />
Hrob č. 480 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 40–50 let (podle<br />
obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 158,9 ± 4,15 cm (podle tibie sin.).<br />
Hrob č. 481 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 482 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 56 let<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 167,3 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 483 – kostra dítěte – věk 14 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 484 – kostra dítěte – věk 7 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 485 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 486 – kostra dítěte – věk 7 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 487 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 488A – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 30–35 let<br />
(podle struktury reliéfu facies symphysialis ossis pubis). Výška postavy byla odhadnuta<br />
na 150,2 ± 4,49 cm (podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 488B – kostra dítěte – věk novorozenec (podle rozměrů skeletu).<br />
Hrob č. 489 – kostra dítěte dívky? (tvar dolní čelisti) – věk 15–20 let (podle stupně uzavření<br />
růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 490 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 63,33 let<br />
(kombinovaná metoda tři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 170,2 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 491 – kostra dítěte – věk 6 měsíců (podle stupně vývoje chrupu).<br />
50
Hrob č. 492A – kostra dítěte – věk 14 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 492B – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 493 – kostra dítěte – věk novorozenec (srůst anulus tympanicus se spánkovou<br />
kostí).<br />
Hrob č. 494A – kostra dítěte – věk 7 let (podle délky femuru).<br />
Hrob č. 494B – kostra mladé ženy (odhad podle robusticity dl. kostí) – věk 20–24 let<br />
(podle obrusu chrupu).<br />
Hrob č. 495 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 63 let<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 144,9 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 496 – kostra dospělého člověka pohlaví nelze určit – věk nelze určit.<br />
Hrob č. 497 – kostra dospělého muže (morfologie lebky) – věk 55 a více let (podle obrusu<br />
chrupu).<br />
Hrob č. 498 – kostra dítěte – věk 2–3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 499A – kostra dítěte – věk 12 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 499B – kostra dospělého muže (rozměry těla femuru) – věk 35–40 let (podle obrusu<br />
chrupu).<br />
Hrob č. 500 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 61,25 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 153,8 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 501 – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně vývoje chrupu).<br />
Hrob č. 502 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 503 – kostra dítěte – věk 6–7 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 504 – kostra dítěte – věk 10 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 505 – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 506 – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 507 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 508 – kostra dítěte – věk 10–11 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 509 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 510 – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 512 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 62,3 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 168,1 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru sin.).<br />
Hrob č. 513 – kostra dítěte – věk 5 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 514 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 515 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 516 – kostra dospělého muže (morfologie pánve) – věk 24–30 let (podle obrusu<br />
chrupu).<br />
Hrob č. 519 – kostra dítěte – věk 9 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 520 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 521 – kostra dítěte – věk 5 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 522 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 523 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 524 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 54,25 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 165,4 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 525 – kostra nedospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 21–24 let (podle<br />
stupně uzavření růstových štěrbin). Výška postavy byla odhadnuta na 174,6 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 526 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 44,67 roku<br />
(kombinovaná metoda tři znaky).<br />
Hrob č. 527 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 528 – kostra nedospělé ženy (morfologie pánve a lebky) – věk 15–18 let (podle<br />
stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 530 – kostra dítěte – věk 6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
51
Hrob č. 531 – kostra nedospělé ženy (morfologie pánve a lebky) – věk 21 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin). Výška postavy byla odhadnuta na 155,1 ± 4,49 cm (podle<br />
femuru dx.).<br />
Hrob č. 532 – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 533A (pravá) – kostra dospělého muže (rozměry těla kosti stehenní) – věk 24–30<br />
let (podle obrusu chrupu).<br />
Hrob č. 533B (levá) – kostra dospělého muže (rozměry těla kosti stehenní) – věk 20–24 let<br />
(podle obrusu chrupu).<br />
Hrob č. 535 – kostra dítěte – věk 6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 536 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 537 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 538A (jižní) – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 538B (severní) – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 539A – kostra dospělé ženy (morfologie pánve a lebky) – věk 23 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin). Výška postavy byla odhadnuta na 148,6 ± 4,49 cm (podle<br />
femuru dx.).<br />
Hrob č. 539B – kostra dítěte – věk plod (rozměry skeletu).<br />
Hrob č. 540 – kostra dospělé ženy (rozměry kosti hlezenní) – věk 45–55 let (podle stupně<br />
obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 158,9 ± 4,49 cm (podle tibie sin.).<br />
Hrob č. 541 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 35–40 let (podle<br />
stupně obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 171,7 ± 4,49 cm (podle tibie<br />
dx.).<br />
Hrob č. 542 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 543 – kostra dítěte – věk novorozenec (nepřirostlý anulus tympanicus).<br />
Hrob č. 544 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 545 – kostra dítěte – věk 14 let (podle stupně uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 546 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 547 – kostra nedospělce (dívka?) – věk 15–16 let (podle stupně uzavření růstových<br />
štěrbin).<br />
Hrob č. 548 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 549 – kostra dítěte – věk 1 rok (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 550 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 551 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 46,5 roku<br />
(kombinovaná metoda čtyři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 173,0 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob č. 552 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 553 – kostra dítěte – věk 3 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 554 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 23 let<br />
(kombinovaná metoda tři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 156,2 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.)<br />
Hrob č. 555 – kostra dítěte – věk 2 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 556 – kostra dítěte – věk 9 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 557 – kostra dítěte – věk 18 měsíců (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 558 – kostra mladistvé ženy (morfologie pánve) – věk 19–20 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin).<br />
Hrob č. 559 – kostra dítěte – věk 6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 560 – kostra dítěte – věk 8 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 561 – kostra dítěte – věk 12–13 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 562 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 563 – kostra dospělé ženy (morfologie pánve, poporodní změny) – věk 40–50 let<br />
(podle stupně obrusu chrupu). Výška postavy byla odhadnuta na 162,6 ± 4,49 cm (podle<br />
femuru sin.).<br />
Hrob č. 565 – kostra dítěte – věk 4 roky (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 566 – kostra dítěte – věk 5–6 let (podle stupně prořezání zubů).<br />
Hrob č. 568 – kostra dítěte – věk infans III (odhad podle délky těla femuru).<br />
Hrob č. 569 – kostra mladistvého muže (morfologie pánve) – věk 17–20 let (podle stupně<br />
uzavření růstových štěrbin).<br />
52
Hrob č. 572 – kostra dospělé ženy (poporodní změny) – věk dospělá (odhad).<br />
Hrob č. 576 – kostra dospělého muže (morfologie pánve a lebky) – věk 62,5 roku<br />
(kombinovaná metoda tři znaky). Výška postavy byla odhadnuta na 160,8 ± 4,49 cm<br />
(podle femuru dx.).<br />
Hrob bez čísla – kostra dítěte – věk infans II (odhad).<br />
VĚKOVÁ STRUKTURA<br />
Vzhledem k velmi dobrému stavu zachovalosti kosterního materiálu se podařilo určit věk<br />
u převážné většiny zkoumaných jedinců. Věk nebyl přesně stanoven pouze u dvou dospělých<br />
jedinců. Stáří bylo tedy určeno u 135 jedinců, z toho bylo 19 mužů a 18 žen a 98 dětí (graf 2,<br />
tab. 2). Do počtu mužů a žen zahrnuji také nedospělé jedince, u kterých se pohlaví podařilo určit<br />
(pohlaví však nebylo možné určit u všech juvenilních jedinců). Proto jsou zde i v tabulce 2<br />
uvedeny jiné počty mužů a žen podle pohlaví než v tabulce 1 popisující pohlavní strukturu, kde<br />
jsou nedospělí jedinci (s otevřenou synchrondrosis sphenoccipitalis) řazeni mezi děti, kam<br />
podle biologického hlediska patří.<br />
Graf 2. Grafické vyjádření věkového složení části populace ze Znojma-Hradiště (kosterní materiál z výzkumných<br />
sezón 2007, 2008).<br />
Děti (N) % Muži (N) % Ženy (N) % Celkem (N) %<br />
Infans I 0-0,5 let (5) 5,58 % (5) 3,7 %<br />
Infans II 0,6-6 let (58) 65,2 % (58) 43,0 %<br />
Infans III 7-13 let (20) 22,5 % (20) 14,8 %<br />
Juvenis 14-19 let (6) 6,7 % (2) 9,5 % (7) 28,0 % (15) 11,7 %<br />
Adultus I 20-29 let (5) 23,8 % (5) 20,0 % (10) 7,5 %<br />
Adultus II 30-39 let (3) 14,3 % (5) 20,0 % (8) 5,9 %<br />
Maturus I 40-49 let (2) 9,5 % (3) 12,0 % (5) 3,7 %<br />
Maturus II 50-59 let (6) 28,6 % (2) 8,0 % (8) 5,9 %<br />
Senilis 60 a více let (3) 14,3 % (3) 12,0 % (6) 4,4 %<br />
celkem (89) 100,0 % (21) 100,0 % (25) 100,0 % (135) 100,0 %<br />
Tab. 2. Věková struktura populace části populace ze Znojma-Hradiště (kosterní materiál z výzkumných sezón 2007,<br />
2008).<br />
53
DĚTSKÁ ÚMRTNOST<br />
Tabulka 3 a graf 3 znázorňují úmrtnost dětské části hradišťské populace v jednotlivých<br />
letech.<br />
Analýza úmrtnosti ukázala poměrně velké množství novorozenců a kojenců do půl roku<br />
života v této části pohřebiště, kde jich bylo objeveno sedm. Jak je obvyklé, nejvíce dětí umíralo<br />
v období kojeneckém mezi 2. až 4. rokem života (49,4 %), což činí téměř polovinu dětské<br />
populace do 16 let. Dále vidíme zvýšenou úmrtnost u dětí mezi 6. až 8. rokem, kdy zemřelo asi<br />
18,7 % dětí. Poslední zvýšení je možno vysledovat ve 14 letech, kdy zemřelo téměř 9 % dětí.<br />
Graf 3. Úmrtnost dětí na lokalitě Znojmo-Hradiště (kosterní materiál z výzkumných sezón 2007, 2008).<br />
0 roků<br />
1 rok<br />
2 roky<br />
3 roky<br />
4 roky<br />
5 let<br />
6 let<br />
7 let<br />
8 let<br />
N 7 1 16 13 16 3 6 5 6 3 2 1 1 1 8 0 2 91<br />
% 7,7 1,1 17,6 14,2 17,6 3,3 6,6 5,5 6,6 3,3 2,2 1,1 1,1 1,1 8,8 0 2,2 100<br />
Tab. 3. Úmrtnost dětí v jednotlivých letech věku na pohřebišti Znojmo-Hradiště.<br />
9 let<br />
10 let<br />
11 let<br />
12 let<br />
13 let<br />
14 let<br />
15 let<br />
16 let<br />
Celkem<br />
ÚMRTNOST DOSPĚLÉ ČÁSTI POPULACE<br />
Graf věkové struktury celé populace (graf 2) ukazuje plynulý pokles úmrtnosti<br />
od dětských věkových kategorií po kategorii senilis. V dospělém věku tedy umírá nejvíce mužů<br />
a žen v kategorii adultus I (7,5 %) a dále křivka pomalu klesá. Úmrtnost ve vyšších věkových<br />
kategoriích se pohybuje mezi čtyřmi až šesti procenty.<br />
U mužů vidíme v úmrtnostní křivce dva vrcholy – první je ve věku 20 až 29 let,<br />
kdy zemřelo 23,8 % mužů. Druhý vrchol se nachází ve věku mezi 50 až 59 lety, kdy zemřelo<br />
28,6 % mužů.<br />
Nejvíce žen umírá v mladém věku mezi 15 a 20 lety (28 %), poté mezi 20 a 29 lety<br />
a 30 až 39 lety (u obou rozmezí 20 %). Ve vyšších věkových kategoriích se ženská úmrtnost<br />
postupně snižuje.<br />
54
VÝŠKA POSTAVY<br />
Výška postavy byla vypočítána na základě největší délky kosti stehenní (Martinova míra<br />
M1, Drozdová 2004). Výška postavy byla zjištěna u 14 mužů a 16 žen (graf 4). Výška postavy<br />
mužů se pohybovala v intervalu 158 až 176 cm, s průměrem 168 cm. Nejmenší žena měřila<br />
144 cm, nejvyšší žena pak byla 165 cm vysoká. Průměrná výška žen dosahovala 156 cm.<br />
Podle Martinova dělení výšky postavy historických populací (Martin – Saller 1928), byli muži<br />
i ženy z populace ve Znojmě-Hradišti v průměru nadstředně vysocí.<br />
Graf 4. Výška postavy dospělé populace z lokality Znojmo-Hradiště (kosterní materiál z výzkumných sezón 2007,<br />
2008).<br />
DISKUSE A ZÁVĚR<br />
Popisovaný kosterní materiál byl vyzvednut v prvních dvou letech výzkumu (2007<br />
a 2008) na dnes již velmi rozsáhlém pohřebišti na lokalitě Znojmo-Hradiště. Jedná se pouze<br />
o malou část (137 mužů, žen a dětí) populace pohřbené na tomto pohřebišti, čítající<br />
v současnosti přes 300 hrobů. Proto jsou uváděné výsledky pouze dílčí. V současné době<br />
probíhá antropologická analýza kosterního materiálu objeveného v následujících výzkumných<br />
sezónách (2009 a 2010). Výsledky výzkumu nově objeveného kosterního materiálu mohou zde<br />
prezentované výsledky změnit, zároveň ale mohou osvětlit některá fakta, která vyšla<br />
při výzkumu materiálu ze sezón 2007 a 2008 najevo.<br />
Nejmarkantnější ze všech zatím získaných výsledků je vysoký podíl nedospělých jedinců<br />
na pohřebišti, který činí celých 71,5 % (98 nedospělých jedinců ze 137 analyzovaných koster).<br />
Tento velmi vysoký podíl dětských skeletů lze vysvětlit několika způsoby. Jednou z možností je<br />
extrémně vysoká dětská úmrtnost v hradišťské populaci v době, kdy bylo pohřbíváno na ploše<br />
prozkoumané archeologicky v letech 2007 a 2008. Tato zvýšená úmrtnost mohla být způsobena<br />
různými faktory, jako jsou epidemie dětských nemocí, hladomor apod. Výsledky zpracování<br />
kosterního materiálu z dalších výzkumných sezón ukáží, zda je tento trend typický pro celou<br />
hradišťskou populaci anebo zda se vysoký počet dětských koster vyskytuje skutečně pouze<br />
v této oblasti pohřebiště. Pokud by tomu tak bylo, bude důležité se pokusit stanovit příčinu<br />
úmrtí těchto jedinců.<br />
Další možností je pohřbívání dětí ve zvýšené míře právě v této oblasti. Takové okrsky<br />
s dětskými pohřby jsou známy např. z libického hradiště (Hanáková 1969). V každém případě<br />
při antropologickém zpracování zbytku lokality je třeba hledat příčinu toho jevu.<br />
Dalším zajímavým jevem souvisejícím s vysokou dětskou úmrtností je velký počet<br />
novorozenců a kojenců do půl roku života, kterých bylo objeveno sedm.<br />
55
Vzhledem k tomu, že zde uváděné výsledky zahrnují populaci pohřbenou na menší části<br />
velmi rozsáhlého pohřebiště a tedy jen malou ukázku hradišťské populace, je zatím předčasné<br />
výsledky antropologické analýzy srovnávat s údaji z jiných stejně datovaných lokalit. Nicméně<br />
získané výsledky antropologického zpracování této první části pohřebiště ukazují, že se jedná<br />
o velice zajímavou lokalitu, která slibuje nastolit nejen nové otázky týkající se slovanské<br />
populace, ale doufejme, že také odpovědi.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Výzkum byl financován výzkumným záměrem Ministerstva školství, mládeže<br />
a tělovýchovy České republiky č. MSM 0021622427: Interdisciplinární centrum výzkumů<br />
sociálních struktur pravěku až vrcholného středověku. Archeologický terénní a teoretický<br />
výzkum, využití přírodních věd, metodologie a informatika, ochrana kulturního dědictví.<br />
LITERATURA<br />
Drozdová, E. 2004: Základy osteometrie, in: Malina, J. (ed.), Panoráma biologické<br />
a sociokulturní antropologie. Brno.<br />
Drozdová, E. 2005: Břeclav Pohansko VI. Slovanští obyvatelé velkomoravského hradiska<br />
Pohansko u Břeclavi. Brno.<br />
Hanáková, H. 1969: Eine anthropologische Analyse der slavischen Skelette aus<br />
dem Burgwall von Libice nad Cidlinou. Anthropologie 7, 3–30. Brno.<br />
Knussmann, R. 1988: Anthropologie, Handbuch der vergleichenden Biologie des Menschen<br />
(4. Auflage des Lehrbuchs der Anthropologie begründet von Rudolf Martin), Band I und II.<br />
Stuttgart–Jena–New York.<br />
Lovejoy, C.O. – Meindl, R.S. – Mensforth, R.P. – Barton, T.J. 1985: Multifactorial age<br />
determination. Amercan Journal of Physical Anthropology 68:1.<br />
Martin, R. – Saller, K. 1928: Lehrbuch der Anthropologie. Band 2: Kraniologie, Osteologie.<br />
Jena.<br />
Murail, P. – Brůžek, J. – Houët, F. – Cunha, E. 2005: DSP: A Tool for Probabilistic Sex<br />
Diagnosis Using Worldwide. Variability in Hip-bone Measurements. Bulletins et Mémoires<br />
de la Société d’Anthropologie de Paris, n.s., 17, 2005, 3–4, 167–176.<br />
Novotný, V. 1981: Pohlavní rozdíly a identifikace pohlaví pánevní kosti. Kandidátská dizertační<br />
práce. Lékařská <strong>fakulta</strong> UJEP. Brno.<br />
Novotný, V. – Malinovský, L. 1984: Určování pohlaví koster podle talu. Studentská vědecká<br />
práce. UJEP. Brno.<br />
Sjovold, T. 1990: Estimation of Stature from Long Bones Utilizing the Line of Organic<br />
Correlation. Journal of Human Evolution 5, 431–447.<br />
Stloukal, M. – Vyhnánek, L. 1976: Slované z velkomoravských Mikulčic. Praha.<br />
Stloukal, M. 1981: Pohřebiště kolem 11. kostela na hradišti „Valy“ u Mikulčic. Památky<br />
archeologické LXXII, 459–491.<br />
Stloukal, M. – Hanáková, H. 1978: Die Länge der Längsknochen altslawischer Bevölkerung<br />
unter berücksichtigung von Wachstumfragen. Homo 29, 1, 53–69.<br />
Stloukal, M. – Hanáková, H. 1985: Antropologický materiál z pohřebiště Mikulčice-Klášteřisko.<br />
Památky archeologické LXXVI, 540–588.<br />
Stloukal, M. 1987: Paläodemographie der altslawischen Begräbnisstätten. Feststellungen und<br />
Probleme. Sborník Národního muzea v Praze. Řada B – přírodní vědy, XLIII/2-4, 166–170.<br />
Ubelaker, D. H. 1989: Human Skeletal Remains. Excavation, Analysis, Interpretation.<br />
Washington.<br />
SUMMARY<br />
In 2007 a large Slavic graveyard was discovered on Šoba´s family parcel in Znojmo-<br />
Hradiště by doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. from Department of History of Faculty of<br />
56
Education of Masaryk University and it was dated to the early Middle Ages. The archaeological<br />
research is still advancing.<br />
The anthropological research of skeletal remains from the graveyard is being done by<br />
analysts from Department of Experimental Biology of Faculty of Science of Masaryk University<br />
in Brno. We have analyzed skeletal remains only from research seasons 2007 and 2008 yet. This<br />
is the reason why we have to take the reported outcomes as preliminary.<br />
We analysed 137 skeletons of men, women and children as a whole. 19 skeletons belonged to<br />
men, 19 to women and 98 to children and juvenile individuals. Sex could not be recognised on<br />
one adult skeleton. Age was assessed on 135 individuals (19 men, 18 women, 98 children). As<br />
usual, most children died in the infantile age between 2 nd and 4 th year of life (49,4 %) what is<br />
almost a half of the population to 16 years of age. Most men died between 20–29 years of age<br />
when died 23,8 % of the men population and second peak is between 15–20 years of age when<br />
died 28,6 % of the men population. Most women died in the young age from 15 to 20 years of<br />
age (28 %) and then between 20–29 years of age and 30–39 years of age (both 20 %).<br />
Height of the men´s bodies moved in the interim 158–176 cm with average in 168 cm.<br />
Women´s height of bodies moved between 144–165 cm. Average heights of the women<br />
population reached 156 cm. Described skeletal material was excavated in first two years of the<br />
research (2007 and 2008) on the graveyard in Znojmo-Hradiště. It is only a small part (137 men,<br />
women and children) of the population buried on the graveyard where have been discovered<br />
more than 300 graves yet. So the outcomes are only preliminary.<br />
The most striking above all the outcomes yet obtained is a high number of juvenile<br />
individuals on the graveyard that makes 71,5 % (98 juvenile individuals out of 137 analyzed<br />
skeletons). Increased mortality could be evoked by many factors: as epidemics of children<br />
diseases, famine etc. Another possibility is burying of children in an increased rate right in this<br />
part of the graveyard. Outcomes of the skeletal remains analyses from next seasons will show if<br />
this is a typical trend for the whole population of the locality or if the high rate of children<br />
burials occurs really only in this part of the graveyard.<br />
English by Josef Kováčik<br />
Autor:<br />
doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.<br />
Laboratoř biologické a molekulární antropologie<br />
Ústav experimentální biologie<br />
Přírodovědecká <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Kotlářská 2, 611 37, Brno<br />
email: drozdova@sci.muni.cz<br />
57
ANTROPOLOGICKÁ REKONSTRUKCE PODOBY ČLOVĚKA<br />
PODLE LEBKY Z POHŘEBIŠTĚ ZNOJMO-HRADIŠTĚ<br />
ANTHROPOLOGICAL RECONSTRUCTION OF FACIAL APPEARANCE OF A MAN<br />
ACCORDING TO THE SKULL FROM THE BURIAL GROUND ZNOJMO-HRADIŠTĚ<br />
Eva Vaníčková<br />
Anotace:<br />
Rekonstrukce podoby je metoda znovuvytvoření obličeje neidentifikovaných jedinců na základě<br />
lebky. Nachází své uplatnění zejména v historické, prehistorické a forenzní antropologii. Článek<br />
popisuje tuto metodu a pokouší se ukázat alespoň částečně vzhled zástupců konkrétní historické<br />
populace – vzhled dvou jedinců, muže a ženy, z pohřebiště ve Znojmě-Hradišti.<br />
Klíčová slova: antropologie, rekonstrukce vzhledu, Ruská metoda, Znojmo-Hradiště.<br />
Abstract:<br />
Facial reconstruction is the method of recreating the face of unidentified individuals from their<br />
skull. It finds its usage mainly at historical, pre-historical and forensic anthropology.<br />
The article describes the method and attempts to disclose at least partially the real appearance<br />
of representatives of a concrete historic population – the appearance of two individuals, a man<br />
and a woman, from the burial ground in Znojmo-Hradiště.<br />
Key words: anthropology, facial reconstruction, the Russian method, Znojmo-Hradiště.<br />
Antropologická rekonstrukce podoby člověka podle lebky je metoda, pomocí které<br />
se snažíme člověku znovu navrátit jeho tvář. Její bohatá historie sahá až do 7. století před naším<br />
letopočtem, ale na skutečně vědeckou bázi byla postavena teprve až v 70. letech 20. století.<br />
V těchto letech byla díky G. Lebedinské významně obohacena a zpřesněna využitím ultrazvuku<br />
ke zkoumání vztahů mezi tvarem lebky a tvarem obličeje. O zjištění, že mezi tvarem lebky<br />
a jejím pokryvem existuje konkrétní a korektní závislost, se ale zasloužil především ruský<br />
učenec Michail Gerasimov (1908–1970), který se již jako mladík účastnil archeologických<br />
a antropologických výzkumů organizovaných Irkutským regionálním muzeem na Sibiři. Mladý<br />
Gerasimov byl tímto problémem natolik uchvácen, že se mu jeho řešení stalo celoživotním<br />
cílem a osudem. Uvedl v život to, co dnes nazýváme „ruskou metodou“. V době svého působení<br />
založil Laboratoř antropologické rekonstrukce Ruské akademie věd v Moskvě, kde dnes rozvíjí<br />
tuto metodu již třetí generace badatelů – M. Gerasimov, G. Lebedinskaya, T. Balueva<br />
a E. Veselovskaya (Novotný a kol. 2003).<br />
Metody rekonstrukce podoby člověka podle lebky lze rozdělit na kresebné (2D) a plastické<br />
(3D), ty se z technického hlediska dělí na sochařské a počítačové. Plastickou rekonstrukci dále<br />
rozdělujeme na několik dalších metod. První z nich je metoda anatomická (ruská metoda),<br />
při níž se podle charakteru přípojových míst na lebce rekonstruují žvýkací svaly, které nejvíce<br />
formují tvar obličeje. Jiným postupem je metoda hloubky měkkých tkání (metoda americká), při<br />
níž se využívá průměrných rozměrů tloušťky měkkých tkání v antropometrických bodech.<br />
Kombinovaná (britská) metoda slučuje výhody obou předchozích.<br />
Nechť je výběr techniky jakýkoli, rekonstrukce obličeje vždy vyžaduje podrobnou analýzu<br />
lebky, která by měla obsahovat minimálně osteologické zkoumání a zkoumání vztahu kostěného<br />
podkladu a tloušťky měkkých tkání. Morfologie lebky je hodnocena pozorováním<br />
osteologických variací z hlediska velikosti a tvaru. Dále jsou antropometricky měřeny<br />
proporcionální vztahy mezi lebkou a rekonstruovanou tváří. Obě zkoumání – morfologické<br />
i metrické – poskytují informace o věku, pohlaví, rase a velikosti těla oběti. Cílem je rozpoznat<br />
také zvláštnosti na lebce a obličeji jako jsou asymetrie, patologie, kulturní modifikace hlavy<br />
59
nebo obličeje a individuální zvyky. To vše pak může být zahrnuto do konečné podoby<br />
rekonstrukce obličeje.<br />
Metody rekonstrukce podoby člověka podle lebky dnes prožívají celosvětovou renesanci<br />
a nacházejí rozsáhlé uplatnění v historické, prehistorické a forenzní antropologii (Novotný<br />
a kol. 2003). Rekonstrukce historická, které se budeme v tomto příspěvku dále věnovat, může<br />
zobrazit známou osobnost nebo typického představitele některé z dávných populací. U mnoha<br />
historických osobností se jejich skutečná podoba nezachovala a jejich známé podoby jsou často<br />
pouze výrazem umělcova cítění. Tvář rekonstruovaná podle lebky je ovšem od subjektivních<br />
pocitů umělce oproštěna.<br />
Cílem mé práce je zrekonstruovat podobu dvou jedinců pocházejících z historické<br />
populace z nedávno objeveného znojemského pohřebiště, které je součástí již dlouho<br />
zkoumaného velkomoravského Hradiště sv. Hypolita. Pohřebiště bylo objeveno při hloubení<br />
základů nového rodinného domku na pozemku manželů Šobových v říjnu 2007, kam byl<br />
povolán i docent Bohuslav Klíma. Tento pozemek leží západně od opevněného předhradí, tedy<br />
už mimo stavební uzávěru, přesto se pozvání archeologa ukázalo být správným krokem. Jen<br />
v základových rýhách se objevilo asi sedm kostrových hrobů, takže docent Klíma hned povolal<br />
svoje spolupracovníky (studenty a absolventy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity)<br />
a v průběhu asi tří týdnů se jim podařilo odkrýt a vyzvednout 20 kostrových a osm žárových<br />
hrobů, které obsahovaly bohatý velkomoravský inventář (Klíma 2009).<br />
I když jde o křehký historický materiál, byli objeveni i jedinci, jejichž lebky se zachovaly<br />
ve velmi dobrém stavu a to včetně partií důležitých pro rekonstrukci podoby. Náhodně byly<br />
vybrány lebky z hrobů č. 539 a č. 480, u kterých byla rekonstrukce podoby provedena. Lebky<br />
byly podrobeny velmi důkladnému osteologickému zkoumání, při kterém bylo určeno pohlaví<br />
a věk zkoumaných jedinců – žena ve věku max. 20 let, muž ve věku max. 40 let.<br />
Rekonstrukce byly provedeny podle predikčních pravidel G. Lebedinské (1998), které jsem<br />
si osvojila díky školení na Akademii věd v Moskvě. Metoda G. Lebedinské je pokračováním<br />
práce M. M. Gerasimova.<br />
Podkladem pro kresebnou rekonstrukci prováděnou „ruskou školou“ je konturní obrys<br />
získaný pomocí dioptrografu. Na konturu lebky nanášíme tloušťku měkkých tkání v konkrétních<br />
bodech (glabella, ophryon, metopion, vertex, opistokranion a protuberantia occipitalis externa).<br />
Většinu bodů zakreslujeme na kolmici ke kontuře obrysu lebky, v bodě glabella se tloušťka<br />
měkkých tkání nanáší paralelně s frankfurtskou horizontálou. Značky se poté plynule spojí<br />
v linii, která kopíruje celý tvar lebky (obr. 1 a 2). Poté pracujeme na umístění očí, uší, nosu a úst<br />
vůči kostěnému podkladu obličeje. To vyžaduje systematické pojetí všech rysů lidské tváře.<br />
Krok za krokem lze na základě těchto charakteristik zrekonstruovat podobu jedince.<br />
Samozřejmě některé aspekty tváře se musí upravit podle pohlaví, rasy a věku. S věkem se mění<br />
například nos a také ostatní charakteristiky jako tvar úst, tloušťka rtů a jejich vztah<br />
ke kostěnému podkladu (Taylor 2001). Výsledky rekonstrukcí můžeme vidět na přílohových<br />
ilustracích (obr. 3 a 4).<br />
Metoda rekonstrukce podoby je ale problematika s mnoha neznámými a je velmi nereálné<br />
očekávat jako výsledek zcela přesnou podobu. Na základě lebky je možné rekonstruovat hlavní<br />
charakteristiky lidské hlavy s určitým stupněm přesnosti. Rekonstrukce může pouze odhalit typ<br />
obličeje, který mohl existovat – pozice a všeobecný tvar hlavních rysů mohou být<br />
rekonstruovány přesně, ale jemné detaily jako vrásky a záhyby kůže jsou nevyhnutelně<br />
spekulativní, protože se na lebce jejich poloha a parametry nezachovávají. Navzdory všem<br />
omezením je i tak tato forma identifikace oblíbenou jak ve forenzní praxi, tak v historické<br />
a prehistorické antropologii.<br />
60
Obr. 1. Lebka ženy z hrobu č. 539 – konturní obrys.<br />
Obr. 2. Lebka muže z hrobu č. 480 – konturní obrys.<br />
Obr. 3. Lebka a kresebná rekonstrukce podoby ženy z hrobu č. 539.<br />
Obr. 4. Lebka a kresebná rekonstrukce podoby muže z hrobu č. 480.<br />
LITERATURA<br />
Balueva, T. S. – Lebedinskaya, G. V. – Veselovskaya, E. V. 1993: Principles of Facial<br />
Reconstruction, in: Iscan M. Y. – Helmer R. P., (edd.), Forensic Analysis of the Skull. New<br />
York, 183–198.<br />
Balueva, T. S. – Lebedinskaya, G. V. 1991: Antropologičeskaja rekonstrukcija. Moskva.<br />
Gerasimov, M. M. 1975: Osnovy vosstanovlienia lica po čerepu. Moskva.<br />
Klíma, B. 2009: Jedinečný archeologický objev na Hradišti sv Hypolita ve Znojmě, Sborník<br />
prací pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd č. 23, 3–14.<br />
61
Novotný, V. – Iscan, M. Y. – Loth, S. R. 1993: Morphologic and Osteometric Assessment of<br />
Age, Sex, and Race From the Skull, in: Iscan M. Y. – Helmer R. P., (edd.), Forensic Analysis<br />
of the Skull. New York, 71–88.<br />
Novotný, V. – Králík, M. – Malá, P. – Kotrla, J. 2003: Tváří v tvář našim předkům.<br />
(Re)konstrukce a experiment v archeologii 4, 53–69.<br />
Taylor, K. T. 2001: Forensic Art and Illustration. Boca Raton–London–New York–Washington,<br />
D. C.<br />
Wilkinson, C. 2004: Forensic Facial Reconstruction. Cambridge.<br />
SUMMARY<br />
Facial reconstruction is the method of recreating the face of unidentified individuals from<br />
their skull. Its history dates back to the 7th century BC, but on the actual scientific basis was<br />
built up in the 1970 th . In these years has been significantly enriched and clarified the use of<br />
ultrasound (sonoghraphy) to examine the relationship between the shape of the skull and face<br />
shape. Anthropological reconstruction is used primarily in paleoanthropology for reconstruction<br />
of appearance of prehistoric people, in historical anthropology for assessment of resemblance<br />
of prominent personalities, and in the field of forensic anthropology and criminalistics in order<br />
to search missing persons or identify unknown skeletal remains. Methods of facial<br />
reconstruction can be divided into graphic and plastic, whereby they can be carried out manually<br />
or using computer software.<br />
Autor:<br />
Mgr. Eva Vaníčková<br />
Anatomický ústav<br />
Lékařská <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Kamenice 753/5, 625 00, Brno<br />
email: 162620@mail.muni.cz<br />
tel.: 777 940 495<br />
62
ANTROPOGENETICKÝ VÝZKUM SLOVANSKÉ POPULACE<br />
ZE ZNOJMA-HRADIŠTĚ<br />
PRVNÍ VÝSLEDKY<br />
ANTHROPOGENETICAL RESEARCH OF SLAVIC POPULATION OF ZNOJMO-<br />
HRADIŠTĚ. THE FIRST OUTCOMES.<br />
Kristýna Pížová – Eva Drozdová – Bohuslav František Klíma<br />
Anotace:<br />
Analýza DNA z kosterních pozůstatků se stala standartní částí archeologického<br />
a antropologického výzkumu. Analýzy aDNA jsou ale také spojeny s mnoha problémy, zejména<br />
s nízkou koncentrací a degradací DNA v kostech, půdními inhibitory a rizikem kontaminace<br />
současnou lidskou DNA. Laboratoř biologické a molekulární antropologie Přírodovědecké<br />
fakulty a katedra historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity začaly s komplexním<br />
antropogenetickým výzkumem koster z archeologického naleziště Znojmo-Hradiště. Analýza<br />
aDNA je zaměřena na profilování STR a zjišťování vztahů mezi vyzvednutými kostrami a výzkum<br />
se skládá ze tří hlavních kroků: izolace DNA včetně čištění kostí, dekalcifikace a enzymatické<br />
izolace DNA, PCR a elektroforetická vizualizace.<br />
Klíčová slova: stará DNA, Znojmo-Hradiště, antikontaminační metody, analýza genetických<br />
vztahů, sterilní exkavace.<br />
Abstract:<br />
Analysis of DNA from bone remains has became standart part of archeological<br />
and anthropological research. But aDNA analysis are conected with many problems, especially<br />
low concetration and degradation of DNA in bones, soil inhibitors and risk of contamination by<br />
recent human DNA. The Laboratory of Human Biology and Molecular anntropology, Faculty of<br />
Science and Department of History of Faculty of Education, Masaryk university have began<br />
with complex anthropogenetical research of skeletons from archeological site Znojmo-Hradiště.<br />
The aDNA analysis is focused on STR profilling and determination of relationships between<br />
excavated skeletons and the research is composed from three main steps: Isolation of DNA<br />
including brushing of bones, decaltification a and enzymatic isolation of DNA, next step is PCR<br />
based and after PCR is used electrophoretic visualization.<br />
Key words: ancient DNA, Znojmo-Hradiště, anti-contamination methods, genetical relationship<br />
analysis, sterile excavation<br />
Deoxyribonukleová kyselina (DNA) je nosičem dědičné informace. Její struktura a princip<br />
přepisu informace do proteinů byly odhaleny v polovině minulého století anglickými vědci<br />
Crickem a Watsonem, kteří za svůj objev obdrželi Nobelovu cenu. Od té doby postupy a metody<br />
molekulární biologie a genetiky pronikly do mnoha dalších vědeckých oborů, jako je například<br />
medicína, šlechtitelství, farmacie, atd. Na konci 80. let byl zahájen projekt HUGO kladoucí si<br />
za cíl zmapovat všech 3,5 miliard párů bází – písmen lidského genomu. Dne 26. června 2000<br />
bylo v Bílém domě slavnostně oznámeno, že byl přečten celý lidský genom. V letošním roce<br />
(2010) byl přečten i genom Homo sapiens neanderthalensis (Green et al. 2010).<br />
Molekula DNA je nesmírně houževnatá. Za vhodných podmínek, jako je nízká teplota<br />
a sucho, dokáže perzistovat až tisíce let. Tuto DNA nazýváme starobylá DNA, neboli ancient<br />
DNA (aDNA). Klíčovým pro analýzu starobylé DNA se stal objev dnes již nepostradatelné<br />
metody – polymerázové řetězové reakce (PCR). Tato metoda nám teoreticky umožňuje z jedné<br />
molekuly DNA získat miliony kopií určitého úseku (Šmarda et al. 2008, 79).<br />
První experimenty s takto starobylým genetickým materiálem byly prováděny v 80. letech<br />
na DNA získané z mumifikovaných tkání (Higuchi et al. 1984; Pääbo 1985, 1989). Brzy<br />
63
se ukázalo, že práce s aDNA je přes její jedinečné výsledky velmi časově i technicky náročná.<br />
Výzkum aDNA probíhá na Ústavu experimentální biologie (ÚEB) Přírodovědecké fakulty<br />
Masarykovy univerzity v Laboratořích molekulární antropologie a biologie člověka (LBMA).<br />
Toto pracoviště bylo založeno v letech 2006 až 2007, kdy byly zřízeny samostatné laboratoře<br />
specializované na jednotlivé kroky práce s aDNA tak, aby vyhovovaly i těm nejpřísnějším<br />
protikontaminačním doporučením. Součástí pracoviště je také depozitář a pracovny<br />
pro klasickou antropologickou analýzu kosterních pozůstatků. V LBMA bylo již geneticky<br />
určeno například pohlaví u jedinců z nalezišť Hoštice na Hané a Pohansko-jižní předhradí.<br />
V současné době probíhá rozsáhlá spolupráce s Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity<br />
na pohřebišti ve Znojmě-Hradišti.<br />
Součástí pracoviště ÚEB-LBMA jsou čtyři kompletně vybavené laboratoře, které splňují<br />
ta nejpřísnější protikontaminační opatření tak, aby bylo zamezeno zanesení cizorodé DNA<br />
do vzorků. Kompletní analýza aDNA je složena ze tří základních kroků – příprava vzorku<br />
a izolace DNA, namnožení (apmlifikace) konktrétního úseku DNA pomocí polymerázové<br />
řetězové reakce (PCR) a postamplifikační úpravy.<br />
V preizolační místnosti probíhá očištění kostí a separace vhodné části kosti pro analýzu.<br />
V laboratoři pro izolaci pak samotná izolace pomocí předpřipravené komerční sady. V místnosti<br />
pro PCR se pipetuje reakční směs pro PCR a jsou zde umístěny termocyklery, v nichž PCR<br />
probíhá. V místnosti na postamplifikační úpravy je nainstalována elektroforetická vana<br />
se zdrojem napětí, transluminátor a dokumentační zařízení.<br />
POSTUP PŘI ANALÝZE ADNA<br />
Zpracování kosterních pozůstatků pro analýzu aDNA má mnoho specifik a s nimi<br />
se pojících problémů. Prvním problémem je nebezpečí kontaminace soudobou (recentní) DNA,<br />
která se do následných enzymatických procesů zapojuje mnohem ochotněji. Dále hrozí<br />
nebezpečí kontaminace jednotlivými vzorky mezi sebou.<br />
Další nevýhodou aDNA je vysoká míra její degradace, která může probíhat mnoha<br />
způsoby. Prvním z nich je roztrhání řetězce DNA na velmi krátké úseky, dalším je<br />
„vypadávání“, čili delece jednotlivých písmen genetického kódu tak, že se mění jeho smysl.<br />
Pokud se nějaká DNA vůbec uchová, pak jen ve velice mizivém množství – řádově pikogramy<br />
DNA na mikrolitr izolátu. Posledním větším problémem spojeným s aDNA je přítomnost<br />
inhibitorů, zejména huminových kyselin, které způsobují problémy při amplifikaci.<br />
PROTIKONTAMINAČNÍ OPATŘENÍ<br />
Cizorodá DNA může být do vzorku zanesena v jakékoliv fázi zpracování vzorku –<br />
od exkavace, přes mytí, skladování, předizolační přípravy, izolaci až po amplifikaci.<br />
STERILNÍ ODBĚRY<br />
V ideálním případě je zamezeno zanesení současné DNA již při exkavaci kostry.<br />
Následující modifikace klasických archeologických postupů výrazně snižují možnost<br />
zanesení cizorodé DNA do vzorku, ale také vzájemnou kontaminaci mezi jednotlivými nálezy<br />
(Yang – Watt 2005):<br />
- Použití ochranných pomůcek jako jsou sterilní rukavice, roušky, ochranná<br />
kombinéza, pokrývka hlavy.<br />
- Exkavační nářadí mezi skrýváním jednotlivých skeletů by mělo být omýváno<br />
bělidlem a ethanolem.<br />
- Co nejrychlejší odběr vzorku materiálu vhodného pro izolaci DNA (zub, dlouhá<br />
kost) a jeho uložení v suchu a chladu.<br />
- Zamezení pohybu dalších osob v okolí místa práce.<br />
- Ochrana nálezů před přímým sluncem.<br />
- Kosti neumývat, nechat obalené zeminou.<br />
64
- Stanovení genetického profilu lidí, kteří přišli do styku s materiálem.<br />
Práce v laboratořích i nadále probíhá maximálně opatrně, právě zde je totiž riziko<br />
kontaminace nejvyšší. I do laboratorního prostředí byla zavedena obecná doporučení standardně<br />
používaná v laboratořích, které provádějí analýzy aDNA:<br />
- Oddělené laboratoře pro izolaci, amplifikaci a postamplifikační analýzy.<br />
- Separované zpracování jednotlivých vzorků.<br />
- Pipetovat ve flow boxu.<br />
- Před prací veškeré pracovní plochy očistit bělidlem (Savo) a etanolem.<br />
- Místnost vysvítit UV zářivkou.<br />
- Uzavřená cirkulace vzduchu v laboratoři.<br />
- Ochranný oděv a pomůcky.<br />
OVĚŘENÍ PRAVDIVOSTI VÝSLEDKŮ<br />
I přesto, že dodržíme všechna protikontaminační opatření, stále není zaručeno, že nedošlo<br />
k přenosu soudobé DNA do některého ze vzorků. Ke svým výsledkům musíme být skeptičtí<br />
a dále ověřovat jejich věrohodnost. V posledních dvaceti letech byla zavedena jednoduchá<br />
pravidla sloužící k vyloučení laboratorní kontaminace (Cooper – Poinar 2001; Hofreiter et al.<br />
2001; Gilbert et al. 2003a, b; Willerslev et al. 2004):<br />
- Slepé vzorky pro PCR (vzorky pro amplifikaci bez templátu – bez přídavku<br />
aDNA).<br />
- Provedení nezávislé analýzy v jiné laboratoři.<br />
- Dekontaminace reagentů a vybavení – bělidlem, UV světlem, etanolem,<br />
sterilizace v autoklávu.<br />
- Opakování všech reakcí.<br />
- Kvantifikace DNA vstupující do reakce (zajištění dostatečné koncentrace aDNA<br />
pro PCR).<br />
- Stanovení koncentrace jiných makromolekul.<br />
- Je-li to možné, izolace DNA z kostry jiného živočišného druhu nalezeného<br />
v téže lokalitě, avšak s primery specifickými pro lidskou DNA.<br />
ANALÝZA ADNA Z KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ ZE ZNOJMA-HRADIŠTĚ<br />
STERILNÍ EXKAVACE ZNOJMO-HRADIŠTĚ<br />
V roce 2008 navázala Katedra historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity<br />
spolupráci s ÚEB Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Pod vedením<br />
doc. PhDr. Bohuslava Klímy, CSc. tato katedra provádí archeologický výzkum lokality Znojmo-<br />
Hradiště, kde bylo v roce 2008 nalezeno rozsáhlé pohřebiště z doby Velké Moravy, které je<br />
naprosto unikátní nejen svou rozlohou, ale i počtem a umístěním hrobů a zachovalostí nálezů.<br />
Kosterní pozůstatky jsou tak vhodné nejen pro antropologické analýzy, ale i pro analýzy<br />
historické DNA.<br />
V roce 2009 bylo pracovišti LMBA umožněno podílet se na terénním výzkumu<br />
ve Znojmě-Hradišti a byla zde zavedena metoda sterilní exkavace kostí pro aDNA analýzu.<br />
Na archeologické základně, v prostorách konzervační laboratoře, bylo poskytnuto zázemí<br />
pro přípravu DNA free pomůcek a nářadí a umístění mrazáku pro skladování již vyzvednutých<br />
vzorků.<br />
Při samotné práci v terénu se postupovalo následujícím způsobem. Kostra byla<br />
preparována běžným způsobem od hlavy směrem k pánvi. Hroby mají stejnou orientaci, hlava<br />
směřuje na západ. V momentě, kdy se pracovník dostal při preparaci skeletu pod koleno, nechal<br />
levou nohu pod vrstvou hlíny. V tomto okamžiku přišel čas pro sterilní preparaci. Prostor<br />
v okolí hrobové jámy opustili všichni výzkumníci bez ochranných pomůcek a exkavace se ujal<br />
65
pracovník v kombinéze a se sterilními nástroji. Pomocí Sava a ethanolu očistil kosti okolo<br />
neodkryté části a následně dopreparoval i zbývající část končetiny. Kompletně začištěná, úplná<br />
kostra se zdálky fotograficky zdokumentovala a poté byla vyjmuta lýtková kost, uložena<br />
do igelitového sáčku s uzavíratelným švem, opatřena štítkem a ihned uskladněna v mrazáku<br />
(obr. 1 a 2 – viz barevná příloha).<br />
DEPONACE VZORKŮ<br />
Ve Znojmě-Hradišti bylo během dvou let vyzvednuto celkem 74 vzorků. Takové množství<br />
si žádá přehlednou deponaci. Kosti a zuby jsou uskladněny v papírových sáčcích, uvnitř je štítek<br />
s číslem hrobu, typem kosti, datem odběru, fotografování, preizolačního zpracování a izolace.<br />
Stejný štítek je i na sáčku z vnější strany. Plné sáčky jsou naskládané v papírových krabicích,<br />
která je označena seznamem uskladněných vzorků.<br />
PREIZOLAČNÍ ZPRACOVÁNÍ<br />
Kosti sterilně vyzvednuté v lokalitě Znojmo-Hradiště jsou deponovány v mrazáku<br />
při teplotě −20°C. Jelikož nejsou tyto kosti umyty, je nutno z nich pomocí hobby brusky<br />
Dremmel odstranit povrchovou vrstvu s nánosy hlíny. Dále pomocí diamantového kotouče<br />
vyříznut kousek kosti diafýzy o váze asi pěti gramů, který je pomocí vatového tampónu očištěn<br />
Savem a lihem a exponován na UV záření po dobu dvaceti minut. Segment kosti je poté uložen<br />
v mrazáku alespoň po dobu jedné hodiny. Dále je vzorek vložen do kyvety a rozemlet na prach<br />
pomocí oscilačního kulového mlýnku.<br />
DEKALCIFIKACE<br />
Do sterilní 10 ml ampule je nasypáno pět gramů rozemletého kostního prášku a přidáno<br />
5 ml 0,5 M EDTA.<br />
Suspenze následně rotuje po dobu 24 hodin, poté je centrifugována. EDTA se vymění<br />
za zcela čerstvou a nová směs rotuje další den. Poté jsou ke kostnímu prášku napipetovány<br />
pouze 2 ml 0,5 M ETDA a tato směs rotuje po dobu sedmi dnů. Po odstředění je odpipetována<br />
vrchní tekutá složka do zkumavek s obsahem 2 ml. Zkumavky jsou popsány a uskladněny,<br />
krátkodobě při −20ºC a dlouhodobě při −70ºC.<br />
IZOLACE DNA<br />
V laboratořích LBMA (obr. 3 a 4) jsou pro izolaci historické DNA používány komerční<br />
sady QIAamp DNA Mini and Blood Mini Handbook. Použití sady představuje jednoduchou<br />
a spolehlivou metodu pro purifikaci DNA, izoláty jsou pak použitelné pro PCR a jiné náročné<br />
metody. Výtěžky se pohybují okolo 6 μg DNA ve 200 μl konečného filtrátu. Prvním krokem<br />
izolace je aplikace enzymu proteinázy k 200 μl supernatantu odebraného na konci dekalcifikace.<br />
Po tomto kroku následuje inkubace při 56 °C a krátká centrifugace. Ke směsi je přidán<br />
96% etanol a vše je opatrně přemístěno do centrifugačních kolonek. Následuje další<br />
centrifugace, během níž se DNA naváže na křemíkovou membránu. Aby se izolát zbavil dalších<br />
kontaminantů, proplachuje se ještě AW1 a AW2 pufrem. Na závěr se DNA rozpustí<br />
ve 200 μl AE pufru a skladuje se při −20 °C.<br />
MĚŘENÍ KVALITY A KVANTITY DNA NA UV SPEKTROFOTOMETRU<br />
A KVANTITATIVNÍ PCR<br />
Kvalita a kvantita všech izolátů byla měřena na UV spektrofotometru (obr. 5, 6 a 7 – viz<br />
barevná příloha). Měří se na vlnové délce 260/280 nm a 260/230 nm. Výtěžky jsou zobrazeny<br />
v ng/μl. Princip kvantifikace založené na metodě kvantitativní PCR spočívá v tom,<br />
že při namnožení DNA ve vzorku pomocí metody PCR v reálném čase dojde k navázání<br />
66
fluorescenčního barviva na nově se nasyntetizovaný úsek DNA a fluorescenční signál je pak<br />
zachycen a kvantifikován (Šmarda et al. 2008)<br />
URČENÍ PŘÍBUZNOSTI U HISTORICKÉHO KOSTERNÍHO MATERIÁLU<br />
Určování příbuznosti u historického kosterního materiálu vychází z metod běžně<br />
používaných ve forenzní praxi. V lidské DNA jsou sekvence, v nichž se opakuje stále stejný<br />
motiv nukleotidů o velikosti dva až padesát párů bází. Jedním z nich jsou takzvané krátké<br />
tandemové repetice – short tandem repeats (STR), které jsou volně rozptýleny po celém<br />
genomu, v nekódujících úsecích. STR polymorfismus je právě rozdíl v opakování těchto<br />
sekvencí mezi jednotlivci. V současnosti známe asi 100 000 těchto oblastí. Celosvětově<br />
se používá asi 13 těchto lokusů, které jsou součástí komerčních sad používaných standardně<br />
i takovými orgány jako je FBI. Kombinací těchto 13 lokusů můžeme vyloučit či potvrdit<br />
příbuznost s pravděpodobností přesahující 99 %.<br />
VÝSLEDKY<br />
Na nalezišti Znojmo-Hradiště, v sondě „Šoba III.“ a „Šoba IV.“ bylo sterilně vyzvednuto<br />
74 vzorků, z toho 62 v roce 2009 a 12 v roce 2010. Nižší množství vzorků z druhého roku je<br />
způsobeno špatnou kvalitou kosterních nálezů.<br />
Během první sezóny sterilních exkavací se podařilo zavést tuto metodu a vypořádat se<br />
s mnoha specifiky pohřebiště, jako je například rozsáhlá plocha, husté rozložení hrobů, vysoké<br />
letní teploty, přímé sluneční záření, nezbytnost podrobné kresebné i fotografické dokumentace<br />
atd. V prostorách konzervátorské laboratoře byl vyhrazen prostor pro přípravu a sterilizaci<br />
pomůcek a uskladňování vzorků v mrazáku při teplotě −20 °C.<br />
Velké množství vzorků bylo impulzem pro zavedení přehledného systému deponace<br />
vzorků.<br />
Veškeré postupy práce jsou modifikovány konkrétně na vzorky ze Znojma-Hradiště tak,<br />
aby jejich analýza byla maximálně efektivní. Změny byly provedeny při postupu izolace, kde<br />
bylo navýšeno množství vstupního materiálu, dále byla prodloužena doba působení enzymů<br />
proteináz, protože se jedná o dobře zachované kosti, které mohou obsahovat velký podíl<br />
proteinů. V tabulce 1 a 2 je uveden přehled dosud vyzvednutých vzorků. U všech byla<br />
provedena fotodokumentace s kalibrovaným měřítkem, dále byly vzorky zbaveny hlíny,<br />
očištěny bělidlem a ethanolem. U některých dlouhých kostí byl vyříznut fragment určený<br />
na dekalcifikaci. Změřené koncentrace izolátů jsou předloženy v tabulce 3.<br />
Znojmo-Hradiště 2009<br />
Předizolační<br />
Foto zpracování Izolace<br />
Hrob Lab. č. Vzorek<br />
517 1 lýtková ano ano ne<br />
534 2 lýtková ano ano ne<br />
574 3 žebra ano ne ne<br />
575 4 žebra ano ano ne<br />
576 5 obratle ano ne ne<br />
577 6 lýtková ano ano ne<br />
578 7 dislokované fragmenty lebky ano ano ne<br />
579 8 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
580A, B 9 žebra ano ano ano<br />
581 10 dislokované fragmenty lebky ano ano ano<br />
583 11 obratle ano ne ne<br />
584 12 holenní ano ne ne<br />
586 13 lýtková ano ne ne<br />
587 14 lýtková ano ne ne<br />
588A, B 15 žebra ano ano ano<br />
67
Znojmo-Hradiště 2009<br />
Předizolační<br />
Foto zpracování Izolace<br />
Hrob Lab. č. Vzorek<br />
589 16 žebra, lýtková ano ne ne<br />
593 17 lýtková ano ano ne<br />
595 18 lýtková ano ne ne<br />
596 19 holenní ano ne ne<br />
597 20 lýtková ano ne ne<br />
598 21 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
601 22 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
602 23 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
603 24 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
604 25 holenní ano ne ne<br />
605 26 lýtková ano ne ne<br />
606 27 lýtková ano ne ne<br />
607 28 lýtková ano ano ano<br />
608 29 dislokované fragmenty lebky ano ano ano<br />
610 30 žebra ano ano ne<br />
611 31 žebra, holenní ano ano ne<br />
612 32 žebro ano ano ne<br />
613 33 lýtková ano ne ne<br />
614 34 žebro ano ano ne<br />
615 35 dislokované fragmenty lebky ano ne ne<br />
616 36 žebro ano ne ne<br />
617 37 dislokované fragmenty lebky ano ano ano<br />
620 38 holenní ano ano ne<br />
621 39 lýtková ano ano ne<br />
622 40 lýtková ano ano ne<br />
624 41 žebra, lýtková ano ano ano<br />
625 42 žebra, lýtková ano ano ano<br />
626 43 lýtková ano ne ne<br />
627 44 žebro ano ne ne<br />
628 45 lýtková ano ne ne<br />
629 46 dislokované fragmenty lebky ano ano ano<br />
630 47 lýtková ano ano ne<br />
632 48 lýtková ano ano ano<br />
633 49 lýtková ano ano ne<br />
634 50 žebra, lýtková ano ano ne<br />
635 51 lýtková ano ne ne<br />
636 52 žebra, lýtková ano ne ne<br />
637 53 lýtková ano ne ne<br />
638 54 lýtková ano ne ne<br />
639 55 holenní ano ano ne<br />
642 56 žebra ano ne ne<br />
644 57 žebra ano ne ne<br />
645 58 dislokované fragmenty lebky ano ano ne<br />
646 59 lýtková ano ano ne<br />
648 60 lýtková ano ne ne<br />
649 61 holenní ano ano ne<br />
658 62 holenní ano ano ne<br />
Tab. 1. Seznam sterilně odebraných vzorků v roce 2009.<br />
68
Znojmo-Hradiště 2010<br />
Hrob Lab. č. Vzorek<br />
684 63 holenní<br />
686 64 lýtková<br />
714 65 lýtková<br />
718 66 lýtková<br />
687 67 lýtková<br />
688 68 holenní<br />
709 69 lýtková<br />
731 70 holenní<br />
674 71 lýtková<br />
731 72 lýtková<br />
665 73 lýtková<br />
664 74 holenní<br />
Tab. 2. Seznam sterilně odebraných vzorků v roce<br />
2010.<br />
Hrob Lab. č. μl/ng<br />
Poměr<br />
bílkovin<br />
575 4 17, 01 1,56<br />
577 6 7,32 1,8<br />
579 8 1,07 1,63<br />
580 9A 11,77 1,44<br />
581 10 10,25 0,26<br />
586 13 14,1 1,26<br />
588 15A 2 1,17<br />
607 28 12,47 1,44<br />
608 29 5,29 1,33<br />
614 34 6,56 1,4<br />
617 37 3,29 1,19<br />
624 41 13,91 0,56<br />
625 42 2,02 1,04<br />
629 46 7,58 1,22<br />
632 48 2,79 0,81<br />
Tab. 3. Změřené koncentrace izolátů.<br />
DISKUZE<br />
Při analýze kosterních pozůstatků z lokality Znojmo-Hradiště je použita celá řada nových<br />
metod. V první řadě byl zvýšen výtěžek izolace aDNA. Dále bude izolát zkoncentrován<br />
konzervačním a filtračním systémem Amicon od společnosti Millipore. Po izolaci je nezbytná<br />
přesná kvantifikace množství DNA ve vzorku. Dosud používaná metoda kvantifikace pomocí<br />
UV spektrofotometru bude doplněna kvantifikací pomocí PCR v reálném čase. Tato metoda<br />
je schopna detekovat a kvantifikovat pouze DNA humánního původu. Při samotném určení<br />
příbuznosti založené na STR profilování bude použita komerční sada Identifiler od společnosti<br />
Applied Biosystems. Výsledné produkty posledního kroku budou detekovány na kapilární<br />
elektroforéze.<br />
ZÁVĚR<br />
DNA v sobě nese tajemství lidského rodu i individuality každého z nás. Schopnost<br />
perzistence této makromolekuly nám dává dosud netušené možnosti poodhalení historie,<br />
teoreticky má stejnou výpovědní hodnotu jako DNA žijícího člověka.<br />
Genetická analýza kosterních pozůstatků ze Znojma-Hradiště je dosud nejkomplexnějším<br />
a nejrozsáhlejším projektem LBMA, kdy výzkum probíhá sterilně již od exkavace až<br />
po konečnou analýzu. Jedná se skutečně o unikátní pohřebiště, díky němuž se můžeme dozvědět<br />
mnohé o rodinných vazbách, mezilidských vztazích a pohřebním ritu v době Velké Moravy.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Poděkování patří všem kolegům (nejen) z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity,<br />
kteří se podílí na archeologickém výzkumu pohřebiště ve Znojmě-Hradišti a bez jejichž pomoci<br />
by sterilní exkavace nebyla možná. Dále bychom chtěli poděkovat paní laborantce Haně Kulové<br />
za zajišťování plynulého chodu naší laboratoře, RNDr. Pavlu Lízalovi, Mgr. Kateřině Boberové<br />
a RNDr. Markétě Zachové, Ph.D. za jejich cenné rady při práci s aDNA.<br />
LITERATURA<br />
Cooper, A. – Poinar, H. N. 2001: Ancient DNA: Do It Right or Not at All, Science 18, 289.<br />
Gilbert, M. T. P. et al. 2003a: Characterization of Genetic Miscoding Lesions Caused by<br />
Postmortem Damage, American Journal of Human Genetics 72, 48–61.<br />
69
Gilbert, M. T. P. et al. 2003b: Distribution Patterns of Postmortem Damage in Human<br />
Mitochondrial DNA, American Journal of Human Genetics 72, 32–47.<br />
Higuchi, R. et. al. 1984: DNA Sequences from the Quagga, an Extinct Member of the Horse<br />
Family, Nature 312, 282–284.<br />
Hofreiter, M. – Serre, D. – Poinar, HN. – Kuch, M. – Pääbo, S. 2001: Ancient DNA, Nature<br />
Reviews Genetics 2, 353–359.<br />
Pääbo, S. 1985: Molecular Cloning of Ancient Egyptian Mummy DNA, Nature 314, 644–645.<br />
Pääbo, S. 1989: Ancient DNA: Extraction, Characterization, Molecular Cloning and Enzymatic<br />
Amplification, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States<br />
of America 86, 1939–1943.<br />
Šmarda, J. et. al. 2008: Metody molekulární biologie. Brno.<br />
Trčen, R. E. – Krause, J. – Briggs, A. W. – Maricic et. al. 2010: A Draft Sequence<br />
of the Neandertal Genome, Science 328, 710.<br />
Willerslev, E – Cooper, E. 2005: Ancient DNA, Proceedings of the Royal Society B 272, 3–16.<br />
Yang, D. Y. – Watt, K. 2005: Contamination Controls when Preparing Archaeological Remains<br />
for Ancient DNA Analysis, Journal of Archaeological Science 32, 331–336.<br />
SUMMARY<br />
Skeletons from burial ground in Znojmo-Hradiště are ideal for ancient DNA (aDNA)<br />
analysis. There have been applied a sterile excavation methods in Znojmo-Hradiště two years<br />
ago, since the bone remains for aDNA analysis might be contamined during archaeological<br />
research by recent human DNA. Recent DNA is more reactive than aDNA, thus the results<br />
would be irrelevant. Seventy four bone samples of individuals are deposit in Laboratory of<br />
biological and molecular anthropology and the aDNA has been isolated from fourteen samplems<br />
so far. The next step is DNA quantification and sex determination. Relationship analysis is<br />
based on STR loci profiling using in forensic sciences. Results of STR profiling can serve<br />
to exploration of burial rituals in the 9th and 10th century AD.<br />
Autoři:<br />
Mgr. Kristýna Pížová<br />
Ústav experimentální biologie<br />
Přírodovědecká <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Kotlářská 2, 611 37, Brno<br />
email: 184739@mail.muni.cz<br />
doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.<br />
Laboratoř biologické a molekulární antropologie<br />
Ústav experimentální biologie<br />
Přírodovědecká <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Kotlářská 2, 611 37, Brno<br />
email: drozdova@sci.muni.cz<br />
doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.<br />
Katedra historie<br />
Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Poříčí 9/11, 603 00, Brno<br />
email: bohuslavklima@seznam.cz<br />
70
MOŽNOSTI VYUŽITIA ŽELEZITÝCH KONKRÉCIÍ<br />
ZO STREDOVEKÉHO SÍDLISKA V SENCI-SVÄTOM<br />
MARTINE<br />
POSSIBILITIES OF UTILIZATION OF IRON CONCRETIONS FROM MEDIEVAL<br />
SETTLEMENT IN SENEC – SVÄTÝ MARTIN<br />
Milan Hanuliak – Pavel Uher – Peter Bačík<br />
Anotace:<br />
V dvoch objektoch (11.–12. stor.) bolo nájdených desať železitých konkrécií. Ich obmedzený<br />
počet spochybňuje, že táto surovina mohla byť využívaná na výrobu železa. Na odkrytom<br />
sídlisku sa takisto nenašli žiadne objekty a nástroje zlučiteľné s takouto činnosťou. Aj preto je<br />
výroba železa málo pravdepodobná. Reálnejšia je možnosť, že tieto konkrécie v okolí lokality<br />
zbierali miestni obyvatelia a používali ich na výrobu červeného pigmentu s farbiacimi účinkami.<br />
Klíčová slova: Slovensko, vrcholný stredovek, rysy osidlenie, železité konkrécie.<br />
Abstract:<br />
In two features (11 th –12 th century) were found ten pieces of iron concretions. Their limited<br />
number gives cause for doubts that this raw material could be technologically processed for raw<br />
iron. There was found no equipment or other pieces of evidence of metallurgical activity in this<br />
settlement. For this reason is such production of iron in rural settlement little probable. More<br />
real could be the consideration that the iron concretions, which were found, were picked in<br />
order to produce red pigment which was used for staining.<br />
Key words: Slovakia, High Middle Age, settlement features, iron concretions.<br />
V príspevku vyhodnocované objekty patria k polykultúrnemu nálezisku lokalizovanom na<br />
území osady Svätý Martin, ktorá je administratívne pričlenená k blízkemu okresnému mestu<br />
Senec. K objaveniu lokality došlo v roku 1976 počas rekultivačných prác. K prvým trom<br />
objektom, zdokumentovaných pracovníkmi Archeologického múzea SNM z Bratislavy, pribudli<br />
ďalší reprezentanti v priebehu nasledujúcich rokov 1977–1978 (Hanuliak – Mináč 2008, 639).<br />
SÍDLISKO<br />
Predmetný sídliskový areál je umiestnený na severnom svahu sklonenom do korytovitej<br />
depresie so stredovou osou v línii ZSZ-VJV (obr. 1). Z preskúmaných 31 objektov sa<br />
so stredovekým úsekom spája 22 reprezentantov. Staršiu fázu osídlenia z poslednej tretiny 9. až<br />
začiatku 10. stor. reprezentuje päť objektov. Do mladšej, t. j. vrcholnostredovekej fázy patrí<br />
17 objektov. Ide o dve obytné polozemnice, dve hospodárske polozemnice, dve obilné<br />
zásobnice, šesť zásobných jám, dve exteriérové kupolové pece, dve otvorené ohniská a líniový<br />
žľab.<br />
Početnosť a skladba evidovaných objektov nie je z celkového pohľadu reprezentatívna.<br />
Dôvodom tohto stavu je aj sondážna metóda odkryvu sídliskového areálu zvolená pre<br />
obmedzenú kapacitu finančných a ľudských zdrojov. Z uvedeného dôvodu, i s prihliadnutím<br />
k konfigurácii terénneho prostredia treba predpokladať, že sa archeologickým výskumom<br />
odkryla časť z centrálneho úseku niekdajšieho sídliskového areálu. Charakteristické prvky<br />
postrehnuté v skladbe keramického materiálu ohraničujú uvádzanú fázu osídlenia zhruba 11. až<br />
polovicou 12. stor. Zaznamenané zložky charakteristík sídliskových objektov s početnosťou<br />
a typovou skladbou reprezentantov materiálnej kultúry nie sú v drvivej väčšine prípadov<br />
výnimočné. Na druhej strane sú však dostačujúce k zaradeniu tejto lokality medzi rurálne<br />
sídliská z prvej fázy vrcholnostredovekého obdobia evidované na území dnešného Slovenska<br />
71
(Ruttkay 1999, 12–17). Z obmedzenej kolekcie významnejších zložiek z tohto materiálového<br />
fondu si zvýšenú pozornosť zasluhujú iba objekty 4/78 a 5/78. Jedným z dôvodov ich<br />
výnimočnosti sú exempláre železitých konkrécií nájdené v ich výplni.<br />
Obr. 1. Senec-Svätý Martin. Situačný plán mikroregiónu s vyznačenou archeologickou lokalitou.<br />
OBJEKTY A NÁLEZY<br />
Objekt 4/78 má obdĺžnikový tvar (dĺžka 330 cm, šírka 185 cm, hĺbka 30 cm) s výrazne<br />
zaoblenými kratšími koncovými stranami a stenami šikmo klesajúcimi k mierne zvlnenému dnu.<br />
Pozdĺžna os objektu leží v línii VJV-ZSZ. Okrem ôsmich kusov železitej konkrécie (dĺžka<br />
6,6–8,8 cm, šírka 5,1–6,2 cm, hrúbka 2,8–4,1 cm; obr. 2:9–11) a vyššieho počtu lomových<br />
kameňov neurčenej vápencovej odrody sa vo výplni sa našlo aj 31 črepov hrncovitých nádob<br />
(obr. 2:1–8) a 13 kusov amorfnej mazanice.<br />
Objekt 5/78 má pozdĺžny tvar. Pozostáva z kúreniska s podkovovitou základňou<br />
(priemer 126 x 105–145 cm, hĺbka 35 cm). Konvexne preliačená línia kúreniska z intenzívne<br />
prepálenej hliny v hrúbke 4 cm bola vyvýšená nad úrovňou dna predpecného priestoru<br />
o cca 5 cm. Zachovaná časť kupoly siaha nad kúrenisko do výšky 35 cm. Na jej zachovaných<br />
zvyškoch spočívali lomové kamene neurčenej vápencovej odrody. Ďalšiu časť objektu tvorí<br />
predpecný priestor kruhového tvaru (priemer 145 cm, hĺbka 30 cm). Steny šikmo klesajú k dnu.<br />
Pozdĺžna os objektu leží v línii SSV-JJZ. Okrem dvoch kusov železitej konkrécie (dĺžka<br />
6,8–7,3 cm, šírka 4,8–5,3 cm, hrúbka 2,5–3,8 cm) sa vo výplni objektu našlo aj päť črepov<br />
hrncovitých nádob (obr. 3:1–3, 6). Ďalším nálezom je náušnica z bronzového drôtu<br />
(hrúbka 0,1 cm) s kužeľovite zvinutým koncom (priemer oblúka 1,5 x 1,8 cm, celková<br />
dĺžka 2,2 cm; obr. 3:5) a objímkou z okutia násady zo železného plechu (hrúbka 0,3 cm,<br />
výška 4,2 cm, šírka 4,6 cm; obr. 3:4), ktoré dopĺňa šesť kusov amorfnej mazanice.<br />
Samotné sídliskové objekty nie sú tvarom a metrickými údajmi natoľko výnimočné.<br />
Objekt 4/78 (obr. 2) je svojimi znakmi blízky charakteristikám, ktoré sa v odbornej literatúre<br />
uvádzajú pri hospodárskych objektoch, čiastočne zahĺbených v teréne. K indikátorom<br />
uvedeného využitia patrí napríklad aj obdĺžniková forma pôdorysu a absencia kúreniska.<br />
(Nekuda 2000, 45; Šalkovský 1998, 26). O zaradení pertraktovaného objektu medzi polozemnice<br />
predmetného využitia rozhodlo najmä chýbajúce vykurovadlo a interiérová plocha objektu. Jej<br />
hodnota (6,1 m 2 ) prevyšuje obvyklú úžitkovú výmeru jamovitých objektov s vaňovitou formou,<br />
využívaných v rámci spracúvanej lokality na skladovacie účely. Aj tieto hodnoty nepriamo<br />
72
naznačujú, že objekt 4/78 nemusel byť pôvodne využívaný iba na uskladňovanie rôznych<br />
agroproduktov, surovinových zložiek, ale aj na ich prípadné spracovávanie. Nebude akiste<br />
náhodné, že sa vo výplni tohto objektu našli limonitové konkrécie s obsahom železa spolu<br />
s lomovými kameňmi neurčenej vápencovej odrody (obr. 2:9–11). Objekt 5/78 (obr. 3) zasa<br />
patrí medzi samostatne stojace exteriérové pece, ktorých základný tvar sa dá rozdeliť<br />
na kúreniskovú časť a predpecný priestor. Podľa metrických údajov patrí objekt k stredne<br />
veľkým exteriérovým druhom pecí preskúmaných napríklad aj na iných súvekých lokalitách<br />
(Hanuliak – Mináč – Pavúk 2008, 117, obr. 3: S7, S9, S12, S13; 5: S22).<br />
Charakteristické prvky z keramickej kolekcie, konfrontované so znakmi z iných rurálnych<br />
sídlisk, umožňujú nálezový súbor z vrcholnostredovekej fázy spracúvaného sídliska zaradiť<br />
do 11.–12. stor. (obr. 2:1–8; 3:1–3, 6). Vyvinutejšia okrajová profilácia z niektorých črepov<br />
dáva podnet k pochopeniu vertikálno-stratigrafického vzťahu oboch opisovaných objektov.<br />
Postrehnutá nálezová situácia potvrdzuje nielen porušenie staršieho objektu 4/78 mladším 5/78,<br />
ale súčasne spochybňuje funkčný vzťah oboch objektov rozdielneho využitia. V danej situácii<br />
stráca na význame datovacia schopnosť bronzovej náušnice s kužeľovite stočeným koncom<br />
(obr. 3:5), ktorej exempláre sú príznačné pre veľkomoravské a poveľkomoravské obdobie<br />
(Hanuliak 2004, 160, 161). Uvedený exemplár šperku sa do výplne objektu 5/78 dostal zrejme<br />
so zeminou zo sídliskovej vrstvy vytvorenej počas staršej fázy používania sídliskového areálu.<br />
Z výplne objektu 4/78 sa získalo osem konkrécií blízkych ľadvinovitej a kvapľovitej forme<br />
(obr. 2:9–11). Ich mierne drsný miestami bradavičnatý povrch bol sfarbený v škále hnedých<br />
odtieňov dopĺňaných okrovým nádychom. Na základe vonkajších znakov boli tieto exempláre<br />
v nálezovej správe pôvodne zaradené medzi trosku. Nález dvoch identických kusov<br />
v predpecnej jame priľahlej kupolovej pece 5/78 prispel pôvodne k dotvoreniu názoru, že<br />
sa v nej pracovalo so železom z poškodených a opotrebovaných predmetov (Mináč 1981, 490,<br />
491).<br />
Prvé pochybnosti s funkčným predurčením opísaných konkrécií priniesli merania<br />
kapametrom – prístrojom na vyhodnocovanie magnetickej susceptibility, vykonané<br />
RNDr. J. Tirpákom, CSc. z Archeologického ústavu SAV v Nitre. V deviatich prípadoch bol<br />
preukázaný obsah železa v rozmedzí 0,22–0,30 x 10 -3 jednotiek SI (obr. 2:9, 11). Iba v jedinej<br />
konkrécií s čiernohnedým povrchom bol obsah železa stanovený na 33,2 x 10 -3 jednotiek SI<br />
(obr. 2:10). Aj laicky posudzovaný vzhľad pertraktovaných konkrécií sa líšil od troskovitého<br />
odpadu vznikajúceho pri hutníckej a železiarskej činnosti. Ich povrch nemá pre trosku typickú<br />
poréznu štruktúru s množstvom dutín a ostrých výčnelkov so zvyškami nepretavenej rudy<br />
a zapečenými úlomkami drevného uhlia (Mihok 1994, 70; Roth 1995, 115; Souchopová<br />
1986, 32).<br />
VÝSLEDKY MINERALOGICKEJ ANALÝZY KONKRÉCIÍ<br />
Textúra, minerálne a chemické zloženie k analýze poskytnutej konkrécie zo Senca-<br />
Svätého Martina boli študované opticky pomocou petrografického polarizačného mikroskopu<br />
Amplival, metódou spätne rozptýlených elektrónov (BSE), kvantitatívnou elektrónovou<br />
mikroanalýzou (EMPA) a röntgenovou difrakčnou práškovou analýzou (XRD).<br />
Študovaná vzorka má tvar nepravidelnej konkrécie s dĺžkou približne 8 cm, svetlookrovej<br />
farby, zemitého vzhľadu bez náznaku kovového alebo polokovového lesku. V optickom<br />
polarizačnom mikroskope prevláda červenohnedá, opticky izotropná základná hmota (matrix)<br />
s hojnými drobnými klastickými, ostrohranne obmedzenými úlomkami minerálov (obr.<br />
4 – farebná príloha). Röntgenová difrakčná prášková analýza železitej konkrécie preukázala<br />
prítomnosť minerálu goethitu, rombickej modifikácie Fe 3+ O(OH) a kremeňa (obr. 5 – farebná<br />
príloha).<br />
V rámci prevládajúcej hmoty konkrécie má dominantné zastúpenie železo, resp. Fe 2 O 3<br />
a kremík, resp. SiO 2 . Obsahy Fe 2 O 3 v rámci študovanej vzorky kolíšu v rozmedzí<br />
72–80 hmot. %. Zaujímavá je absencia Mn, ktorý býva častou prímesou v sedimentárnych<br />
oxidoch-hydroxidoch železa.<br />
73
Obr. 2. Senec-Svätý Martin. Plán objektu 4/78 s výberom nálezov.<br />
Obr. 3. Senec-Svätý Martin. Plán objektu 5/78 s výberom nálezov.<br />
Keďže hlavným minerálom konkrécie je goethit, možno predpokladať prítomnosť<br />
hydroxylovej skupiny (OH) - , príp. aj molekulovej vody, zachytenej v štruktúre,<br />
resp. mikropóroch goethitu. Mineralogické štúdium predmetných exemplárov zo stredovekého<br />
74
sídliska v Senci-Svätom Martine preukázalo prítomnosť prírodnej železitej konkrécie. Jej<br />
dominantným minerálom je skrytokryštalický, čiastočne hydratovaný a silicifikovaný goethit.<br />
Z uvedených znakov vyplýva, že ide o prírodnú sedimentárnu železitú – limonitovú konkréciu,<br />
a nie o hutnícky, človekom tepelne spracovaný produkt. Prítomnosť hojných úlomkov<br />
klastogénneho kremeňa, muskovitu, zirkónu a ilmenitu indikujú zdrojové horniny týchto<br />
minerálov v okolitých horninách paleozoického kryštalinika Malých Karpát, najmä granitov<br />
až granodioritov, resp. metamorfovaných hornín (fylity, svory, pararuly).<br />
Vznik železitej konkrécie možno spájať so sedimentárnymi procesmi v oblastiach<br />
s hojnosťou vegetácie. Ide najmä o bažiny, v ktorých sa tvorí zvýšené množstvo<br />
tzv. humínových kyselín (Slavík et al. 1974). Tieto organické kyseliny so svojou kyslou<br />
reakciou sú dobrým rozpúšťadlom železa, ktoré vo forme katiónov Fe 2+ ľahko migruje<br />
vo vodných roztokoch. Následne na vhodnej geochemickej bariére oxiduje za prítomnosti<br />
kyslíka do formy Fe 3+ , ktorá je nerozpustná vo vode a vypadáva z roztoku v podobe<br />
koloidoidálnych foriem Fe 3+ (OH) 3 . Následnou čiastočnou rekryštalizáciou a ďalšou oxidáciou<br />
nestabilných koloidných foriem sa tvorí skrytokryštalický, viac alebo menej hydratovaný goethit<br />
s častou prímesou SiO 2 . Týmto spôsobom sa tvoria fosílne aj recentné tzv. bahenné alebo<br />
jazerné železné rudy. Predpokladáme, že podobným mechanizmom mohla vzniknúť<br />
aj študovaná železitá konkrécia zo Senca-Svätého Martina. Obsah Fe 2 O 3 v študovanej konkrécií<br />
(72 až 80 %) je pomerne vysoký a indikuje, že ide o potenciálne kvalitnú a ľahko hutnícky<br />
spracovateľnú surovinu na prípadnú výrobu železa. Koncentrácie Fe 2 O 3 , SiO 2 a ďalších prvkov<br />
v tejto konkrécií sú porovnateľné napr. s limonitovými rudami, ktoré sa v stredoveku ťažili<br />
zo známych ložísk na území dnešného Slovenska, najmä Slovenského rudohoria<br />
(Koděra et al. 1986–1990). Ako už bolo naznačené, v prípade železitej konkrécie zo Senca-<br />
Svätého Martina mohlo ísť o miestnu železnú rudu, avšak presná lokalizácia jej vzniku ostáva<br />
zatiaľ otvorená.<br />
ZÁVEREČNÉ ÚVAHY<br />
Zo získaných výsledkov vyplynulo, že analyzované konkrécie predstavujú amorfnú<br />
prírodnú substanciu označovanú ako goethit. O jej vznik sa dávnej minulosti pričinili podzemné<br />
vody obohatené rozpustnými minerálmi železa, ktoré sa v podmokrenom pôdnom prostredí<br />
a stojacich vodách zrážali do tvrdých bôbov, konkrécií a kompaktných vrstiev. Kovnatosť<br />
bahenných rúd býva na lokalitách rozdielna, i keď nezriedka dosahuje koncentráciu s hodnotou<br />
vyššou ako 50 % (Kuna – Waldhauser – Zavřel 1990; Mičian 1972, 368; Svoboda 1983, 593).<br />
Vďaka relatívne bohatému obsahu i čistote železa bývala limonitová bahenná ruda<br />
v počiatočných obdobiach hutníckej produkcie uprednostňovaná pri tavbe v metalurgických<br />
zariadeniach (Bialeková 1978, 11; Mihok 1994, 69, 76; Pleiner 1958, 48; Souchopová 1995, 43).<br />
Sústredený výskyt ôsmich kusov bahennej rudy v objekte 4/78 zo Senca Svätého Martina<br />
naznačuje, že jej exempláre museli byť v tamojšom mikroregióne zámerne zhromažďované.<br />
Obmedzená početnosť a solitérnosť ich výskytu na druhej strane vyvoláva pochybnosti<br />
o možnostiach technologického spracúvania týchto exemplárov a ďalšieho reálneho využitia<br />
pri zhotovovaní železných predmetov. V prebádanej časti areálu totiž neboli zachytené iné<br />
náznakové doklady zlučiteľné s hutníckou a železiarskou činnosťou.<br />
Na tieto účely neboli vhodné odkryté exteriérové pece. Zvyšky hlinenej kupolovej pece<br />
5/78 (obr. 3) v ničom nepripomínajú nadzemné šachtové pece s plytkou misovitou nistejou.<br />
Podľa charakteristických znakov v tvare, konštrukcii a rozmeroch ide o objekt štandardne<br />
slúžiaci na pečenie chleba, praženie obilia a sušenie technických rastlín i ovocia (Fusek 2008,<br />
29; Ruttkay 2002, 258–261). Dva exempláre železitej konkrécie sa do predpecnej jamy presunuli<br />
zrejme po ukončení jeho používania a následnej deštrukcii kupoly. Aj napriek zaradeniu objektu<br />
4/78 (obr. 2) k reprezentantom hospodárskeho charakteru, sa z jeho výplne nezískali indikátory<br />
pre výrobno-spracovateľskú činnosť. Vyčíslená plošná výmera s ďalšími postrehnutými znakmi<br />
preto ukazujú, že uvádzané zložky nie sú v tomto smere určujúce.<br />
75
Ak aj boli v dosiaľ nepreskúmanej časti analyzovanej lokality vybudované taviace pece<br />
zo stredovekej škály typov (Gömöri 1995, 236, 237, obr. 7; Souchopová 1986, 16–30, obr. 28),<br />
chýbajú ďalšie identifikačné znaky hutníckej činnosti. K nim nesporne patria jamy<br />
na spražovanie nevyhnutné pri limonitových rudách pred ich vsádzaním do pece. Ďalej sú to<br />
špeciálne druhy nástrojov, hlinené výfučne alebo dýzové panely a troskovitý odpadový materiál.<br />
Súčasťou tejto kolekcie nemusia bezprostredne byť kutacie jamy hĺbené na získavanie rudy. Ich<br />
výskyt treba v danom prírodnom prostredí očakávať v podmokrenej korytovitej terénnej<br />
depresii, ktorá ležala na okraji sídliskového areálu.<br />
O hutnení železa sotva možno reálne uvažovať aj pri chýbajúcej prítomnosti vodného<br />
zdroja, drevného uhlia a na jeho výrobu potrebného množstva dreva v blízkom okolí (Füryová<br />
1995, 244–246; Miroššayová 1995, 12–14; Souchopová 1986, 30–32; 1995 45–47).<br />
Prezentované skutočnosti odsúvajú miestnu hutnícku produkciu v Senci-Svätom Martine<br />
do hypotetickej roviny. Aj v odbornej literatúre dosiaľ chýbajú zmienky, ktoré by pripúšťali<br />
maloobjemovú, resp. príležitostnú hutnícku výrobu vykonávanú priamo v areáloch<br />
vrcholnostredovekých rurálnych sídlisk. Táto činnosť sa nedá zamieňať za želiarsku výrobu, pri<br />
ktorej boli z vytavenej železoviny a odpadového kovového šrotu vykúvané železné predmety<br />
(Čaplovič 1983, 376–378; Mihok 2007, 118, 122). S istotou však nemožno vylúčiť, že<br />
zhromažďované konkrécie mohli byť ako východzí surovinový zdroj odovzdávané na zhutnenie<br />
do súvekého špecializovaného výrobného zariadenia z blízkeho malokarpatského regiónu.<br />
V zásade odlišné, no zmysluplné využitie železitých konkrécií sa vynorí, ak sa prihliadne<br />
k farbiacim schopnostiam goethitu. Táto eventualita vyznieva vcelku prijateľne, hoci<br />
v archeologickom bádaní býva daná problematika nanajvýš okrajovo pertraktovaná. Ani<br />
spomenutá okolnosť s určitosťou nezmení poznatky z prameňov rôznorodého charakteru<br />
pojednávajúcich o význame červenej farby v živote ľudských populácií od prehistorického<br />
obdobia. K jedným z jej ľahko dostupných prírodných zdrojov možno okrem hematitu pripojiť<br />
aj goethit. V jeho prednostiach sa totiž objavuje nielen vyše 50% obsah železa dôležitý pre<br />
sýtosť farbiva, ale aj nadštandardná krycia schopnosť, značná svetlostálosť a odolnosť voči<br />
poveternostným vplyvom. Na výrobu takéhoto vysokokvalitného farbiva bolo však potrebné<br />
pôvodnú prírodnú formu minerálu upraviť mechanickým drvením, mletím a dlhotrvajúcim<br />
roztieraním až do jemnej práškovitej podoby – tzv. pigmentu. Po jeho rozpustení v tekutom<br />
pojive bolo toto pigmentové farbivo ideálne k nanášaniu na pevný povrch. Naopak,<br />
k prifarbovaniu textílií bol tento železitý pigment absolútne nevhodný (Votinský – Kováčik<br />
2001, 92).<br />
Predchádzajúce informácie o možnostiach využitia goethitu na výrobu červeného<br />
pigmentu poskytujú vcelku reálnu príležitosť k náznakovému spojeniu opísanej aplikácie<br />
s exemplármi železitých konkrécií nájdených v dvoch sídliskových objektoch zo Senca-Svätého<br />
Martina. K potvrdeniu správnosti tejto indície chýbajú ďalšie podklady. Archeologickým<br />
výskumom sa totiž získala iba prírodná a ďalej mechanicky neupravená forma minerálu.<br />
V každom prípade je objemové množstvo týchto desiatich exemplárov vhodnejšie k výrobe<br />
farebného pigmentu ako k hutnícko-želežiarskemu spracovaniu.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Štúdia vypracovaná v rámci projektu 2/0034/11 VEGA, projektu APVV - VVCE-0033-07<br />
SOLIPHA a projektu APVV-0557-06.<br />
LITERATÚRA<br />
Bialeková, D. 1978: Osídlenie oblastí so surovinovými zdrojmi na Slovensku, Archaeologia<br />
historica 3, 11–17.<br />
Čaplovič, D. 1983: Doklady domácej a remeselnej výroby v stredovekých dedinách<br />
na východnom Slovensku, Archaeologia historica 8, 373–383.<br />
76
Fusek, G. 2008: Vrcholnostredoveké sídlisko v Nitre-Šindolke, Archaeologia historica 33,<br />
27–40.<br />
Füryová, K. 1995: Začiatky stredovekého železiarstva v Gemeri, Študijné zvesti AÚ SAV 31,<br />
243–248.<br />
Gömöri, J. 1995: Novšie archeologické nálezy trosky z výroby železa v Maďarsku, Študijné<br />
zvesti AÚ SAV 31, 231–241.<br />
Hanuliak, M. 2004: Veľkomoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9.–10. storočí na území<br />
Slovenska. Nitra.<br />
Hanuliak, M. – Mináč, V. 2009: Charakteristika sídliska z prelomu včasného a vrcholného<br />
stredoveku v Senci-Svätom Martine, Archaeologia historica 34, 605–638.<br />
Hanuliak, M. – Mináč, V. – Pavúk, J. 2008: Vrcholnostredoveká dedina zo Slovenskej Novej<br />
Vsi a Zelenča, Slovenská archeológia 56-1, 103–146.<br />
Koděra, M. – Andrusovová-Vlčeková, G. – Belešová, O. – Briatková, D. – Dávidová, Š. –<br />
Fejdiová, V. – Hurai, V. – Chovan, M. – Nelišerová, E. – Ženiš, P. 1986–1990: Topografická<br />
mineralógia Slovenska. 1–3. Bratislava.<br />
Kuna, M. – Waldhauser, J. – Zavřel, J. 1990: Říčany 1986, Studie a zprávy Okresního muzea<br />
Praha-východ. Praha.<br />
Mičian, Ľ. 1972: Pôdy, in: Slovensko. Príroda. Bratislava, 361–400.<br />
Mihok, Ľ. 1994: K počiatkom výroby železa (Ako sa vyrábalo prvé železo na území Slovenska),<br />
Slovenská archeológia 42-1, 69–90.<br />
Mihok, Ľ. 2007: Výskum trosiek zo stredovekej osady v Beluši, Slovenská archeológia 55-1,<br />
117–122.<br />
Mináč, V. 1981: Slovanské sídlisko a stredoveká osada v Senci-Martine, Archaeologia historica<br />
6, 487–497.<br />
Miroššayová, E. 1995: K počiatkom výroby a spracovania železa na východnom Slovensku,<br />
Študijné zvesti AÚ SAV 31, 9–21.<br />
Nekuda, V. 2000: Mstěnice. Zaniklá středověká ves u Hrotovic. Raně středověké sídliště. Brno.<br />
Pleiner, R. 1958: Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích. Praha.<br />
Roth, P. 1995: Metalurgia železa v dobe laténskej a rímskej na Spiši, Študijné zvesti AÚ SAV<br />
31, 105–121.<br />
Ruttkay, M. 1999: Výskum stredovekých dedinských sídlisk na Slovensku (Stav a perspektívy),<br />
Archaeologia historica 24, 7–40.<br />
Ruttkay, M. 2002: Mittelalterliche Siedlung und Gräberfeld in Bajč-Medzi kanálmi (Vorbericht),<br />
Slovenská archeológia 50-2, 245–322.<br />
Slavík, F. – Novák, J. – Kokta, J. 1974: Mineralogie. Praha.<br />
Souchopová, V. 1986: Hutnictví železa v 8.–11. století na západní Moravě. Brno.<br />
Souchopová, V. 1995: Počátky západoslovanského hutnictví železa ve světle pramenů<br />
z Moravy. Brno.<br />
Svoboda, J. 1983: Jezerní železné rudy. Encyklopedický slovník geologických věd 1. Praha.<br />
Šalkovský, P. 1998: Dedinský dom a sídlo vo včasnom středověku, in: Ľudová architektúra<br />
a urbanizmus vidieckych sídiel na Slovensku z pohľadu najnovších poznatkov archeológie<br />
a etnografie. Bratislava, 9–36.<br />
Votinský, J. – Kováčik, P. 2001: Nálezy středověkých barviv v Brně, Archaeologia historica 26,<br />
89–94.<br />
SUMMARY<br />
The multicultural site under study is situated on north-eastern border of the hamlet at<br />
Senec-Svätý Martin. Its central area with thirty-one settlement features spreading on 450 m 2 has<br />
been excavated by test pits in 1976–1978. Seventeen settlement features of four basic categories<br />
were dated to High Middle Ages (11 th –12 th cent.). Out of them is important the feature<br />
4/78 – half-sunken shelter, and feature 5/78 – oven. In both features were found besides other<br />
archaeological findings also ten pieces of iron concretions. Their significance and relation<br />
77
to excavated features was not known during the process of complex elaboration of the material<br />
fund. Findings of this category are not known till now from other High Middle Ages settlements<br />
from the territory of Slovakia. Content of iron was found in the concretions by means of the<br />
apparatus kapameter. However, the outer look of concretions excluded that it could be the iron<br />
slag. Results of mineralogical study of the Fe 3+ -rich concretions by optical and back-scattered<br />
electron image microscopy (BSE), electron microprobe (EMPA) and X-ray diffraction analysis<br />
(XRD) indicates a presence of hydrated and silicified goethite, Fe 3+ O(OH), as the main<br />
component of the concretions. The iron content of the concretions attains 72 to 80 wt. % Fe 2 O 3<br />
and 3.5 to 5.2 wt. % SiO 2 . Besides of dominant hydrated goethite, accessory muscovite, zircon<br />
and ilmenite inclusions were detected in the Fe 3+ -rich concretions. These minerals could indicate<br />
local rock sources from the Malé Karpaty Mountains (granitic and metamorphic rocks). Textural<br />
and geochemical data support the natural origin of the iron concretions, probably by<br />
sedimentary precipitation of goethite from Fe-bearing solutions in wet swamp or lake<br />
environment. From archaeological point of view is the most important contribution of the<br />
obtained knowledge that the high content of iron was demonstrated in the concretions. It could<br />
be the reason why these specimens were collected intentionally in that micro-region. Their<br />
limited number gives cause for doubts that this raw material could be technologically processed<br />
for raw iron. There was found no equipment or other pieces of evidence of metallurgical activity<br />
in this settlement. For this reason is such production of iron in rural settlement little probable.<br />
More real could be the consideration that the iron concretions, which were found, were picked in<br />
order to produce red pigment which was used for staining.<br />
Autoři:<br />
PhDr. Milan Hanuliak, DrSc.<br />
Archeologický ústav SAV<br />
Akademická 2, 949 21 Nitra<br />
tel. 0907 469 079<br />
email: milan.hanuliak@savba.sk<br />
Doc. RNDr. Pavel Uher, Ph.D.<br />
Katedra mineralógie a petrológie, Prírodovedecká <strong>fakulta</strong> UK<br />
Mlynská dolina G, 842 15 Bratislava<br />
tel. 0904 162 917<br />
email: puher@fns.uniba.sk<br />
Mgr. Peter Bačík, Ph.D.<br />
Katedra mineralógie a petrológie, Prírodovedecká <strong>fakulta</strong> UK<br />
Mlynská dolina G, 842 15 Bratislava<br />
tel. 0904 162 917<br />
email: bacik@fns.uniba.sk<br />
78
GEOFYZIKÁLNÍ PROSPEKCE A UMĚLECKO HISTORICKÝ<br />
PRŮZKUM KOSTELA SV. KŘÍŽE V NEBOVIDECH<br />
NA OKRESE BRNO-VENKOV<br />
GEOPHYSICAL PROSPECTION AND ARTISTICALLY HISTORICAL RESEARCH OF<br />
THE CHURCH OF ST. CROSS IN NEBOVIDY IN THE DISTRICT OF BRNO<br />
Kateřina Dvořáková – Vladimír Hašek – Jan Tomešek<br />
Anotace:<br />
Geofyzikální a umělecko-historický průzkum interiéru církevní stavby v Nebovidech<br />
na okr. Brno-venkov. Byly zjištěny podrobnější informace o různých architektonických pracích<br />
souvisejících jak se stavebním vývojem kostela, tak i s jeho uměleckou výzdobou.<br />
Klíčová slova: geofyzikální prospekce, georadary, umělecko-historický průzkum, nástěnné<br />
malby.<br />
Abstract:<br />
Church georadar measuring and artistically historical research conducted in the interior<br />
of a church in Nebovidy (district of Brno). More detailed information was obtained about<br />
various architectural works connected with both building development of the church and its<br />
artistic decoration.<br />
Key words: geophysical prospection, georadars, artistically historical research, mural paintings.<br />
1. ÚVOD<br />
V souvislosti s prováděnými rekonstrukčními pracemi kostela sv. Kříže v Nebovidech,<br />
které celkově koordinuje Obecní úřad Nebovidy a Římskokatolická farnost Moravany u Brna,<br />
se zde vzhledem k tomu, že vnitřní prostor uvedeného objektu lze považovat dle vyjádření<br />
historiků za areál s možnými staršími architektonickými prvky a malbami, uskutečnil v letech<br />
2007 až 2008 stavebně i umělecko-historický průzkum. Nedílnou součástí této činnosti se staly<br />
v roce 2009 i geofyzikální práce, které provedl na ploše 40 m 2 Geopek, spol. s r.o. Brno.<br />
Cílem tohoto průzkumu bylo poskytnout základní informace o existenci různých<br />
připovrchových nehomogenit – možných reliktech zdiva, polohách případných hrobů a dalších<br />
stavebních prvcích pod kostelní podlahou tvořenou glazovanými dlaždicemi pro bezpečnou<br />
realizaci dalších stavebních prací.<br />
K řešení požadovaných úloh na základě zkušeností z obdobných akcí v minulých letech,<br />
například: Dostál – Hašek – Tomešek (2006); Hašek – Glisníková (2005), Hašek – Kovárník<br />
(1996), Hašek – Unger – Záhora (1997), Hašek (1999), Hašek – Unger (2001), (2005), Hašek –<br />
Tomešek – Unger (2006), Hašek – Tomešek (2008) aj. se uplatnil půdní radar (GRP, georadar).<br />
Použití uvedené metody bylo stanoveno pro získání jak optimálních podkladů k uskutečnění<br />
záměru obnovy kostela, tak i jejímu ekonomickému zefektivnění.<br />
Výsledky prospekce tvoří součást podkladů pro posouzení vlivu uvažované činnosti<br />
na životní prostředí ve smyslu zákona č. 20/87 Sb. a novely č. 244/92 Sb. – ochrana kulturního<br />
dědictví.<br />
Umělecko-historický průzkum byl zaměřen na stavbu a malby kostela sv. Kříže.<br />
2. STRUČNÁ HISTORICKÁ CHARAKTERISTIKA CÍRKEVNÍ STAVBY<br />
Stavba kostela sv. Kříže (obr. 1 a 2 – viz barevná příloha) je umístěna na mírné<br />
vyvýšenině v horní části obce Nebovidy u Moravan v okrese Brno-venkov při křížení cest<br />
s hlavní komunikací vedoucí ve směru od Brna. Stavební, pozdněrománské jádro objektu –<br />
obvodní kamenné zdivo lodi – je z doby po polovině 13. století. Datování přestavby kostela<br />
79
záviselo na časovém určení výmalby jeho interiéru. Slohový rozbor je zařadil do 60–80. let<br />
14. stol. (Vítovský 1999, 191–192). Před jejich vznikem bylo zbořeno nebo prodlouženo původní<br />
presbyterium a nahrazeno poměrně rozlehlým gotickým útvarem obdélného půdorysu, který byl<br />
zakončen nárožnými opěrnými pilíři. U jižní zdi kněžiště byla postavena sakristie. V roce 1936<br />
byl kostel zvětšen. Dle zpracovaného projektu se zbořila východní část kněžiště, které bylo<br />
přístavbou prodlouženo na dvojnásobek (obr. 3 – viz barevná příloha).<br />
3. PŘEHLED GEOLOGICKÝCH POMĚRŮ LOKALITY<br />
Širší areál Nebovid náleží dle Regionálního členění ČR (Czudek 1973) do Bobravské<br />
vrchoviny, podcelku Lipovská vrchovina. Zkoumané území se nachází na styku dvou<br />
významných geologických jednotek – Českého masívu a Západních Karpat. K východnímu<br />
okraji ČM patří mimo jiné i regionální jednotka brněnský masív. Na JV od Brna vystupují<br />
jednotky vnějších ZK – karpatská předhlubeň a flyšová pásma Karpat. Předkvartérní podloží<br />
zastupují leukokratní až biotitický granit brněnského masívu – proterozoikum až spodní<br />
paleozoikum, vápnité jíly (tégly) – spodní báden (morav), fluviální písčité štěrky – pliocén,<br />
miocén. Kvartérní pokryv reprezentují spraše, sprašové hlíny (pleistocén) – würm), deluviální<br />
převážně hlinito-písčité sedimenty (holocén, pleistocén), půdní typy černozem, hnědozem<br />
(holocén) a antropogenní uloženiny o proměnných mocnostech.<br />
4. GEOFYZIKÁLNÍ PROSPEKCE A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ PRACÍ<br />
Ve zkoumaném interiéru předmětné stavby – pozdně románské jádro lodi a gotický<br />
presbytář – bylo i přes omezené možnosti k prospekci (kostelní lavice a topná tělesa) proměřeno<br />
23 navzájem kolmých profilů o celkové délce 108,4 m (obr. 4 – viz barevná příloha). Trasy<br />
jednotlivých geofyzikálních profilů byly vedeny tak, aby procházely přibližně kolmo<br />
k očekávanému průběhu sledovaných struktur, tj. přibližně VJV-ZSZ a SV-JZ.<br />
K řešení v úvodu nastíněné problematiky se uplatnil půdní radar (GPR). Použitá aparatura<br />
RAMAC / GPR švédské výroby, anténa 250 MHz, hloubkový dosah cca tři až čtyři metry.<br />
Anténa se přemisťovala spojitě po povrchu dlažby kostela. Krokovací interval 5 cm, vzdálenost<br />
profilů cca 0,5 m.<br />
Výsledkem měření GPR na jednotlivých profilech v interiéru chrámu jsou radarogramy<br />
(ukázka na obr. 4c, d), ve kterých je zobrazen čas příchodu jednotlivých vln od doby vyslání<br />
elektromagnetického pulzu.<br />
Použití metody je založeno na existenci rozdílných permitivit (Σr) a odporů jednotlivých<br />
vrstev, resp. objektů. Známe-li Σr, lze z času příchodu odražené vlny určit hloubky jednotlivých<br />
rozhraní. Jelikož jsme v průběhu zpracování neměli k dispozici žádné doplňující údaje z vrtů<br />
o mocnosti připovrchových vrstev – antropogenní uloženiny – kvartér a skalní podklad,<br />
uvažovali jsme pro interpretaci přibližně v r = 0,10 m/ns, event. v r = 0,12 m/ns.<br />
Lokální nehomogenity (proměnná litologie zásypu antropogenní vrstvy, morfologie<br />
podložních hornin, relikty zdiva, hroby atp.) v blízkosti povrchu (pod podlahou kostela)<br />
se projevují odrazy elektromagnetických vln ve tvaru pod sebou umístěných křivek podobných<br />
jednoramenným hyperbolám o různé šíři a orientaci.<br />
Z údajů metody půdního radaru můžeme vyčlenit dvě rozhraní, která se nacházejí<br />
na časech t 1 = 8–10 ns t 2 = 36–40 ns. Při zavedení konstantních rychlostí v r1 = 0,10 m/ns<br />
a v r = 0,12 m/ns může v prvém případě jít o dlaždicovou podlahu s jejím nehomogenním<br />
antropogením podložím o fiktivních mocnostech h 1 = 0,4–0,5 m (0,48–0,60 m) v nadloží<br />
litologicky proměnné kvartérní vrstvy písčito-jílovitých sedimentů nad brněnským masívem,<br />
jehož poměrně méně členitý reliéf se nachází velmi přibližně v hloubkách h 2 = 1,8–2,0 m,<br />
event. h = (2,16–2,40 m).<br />
Zpracováním radarogramů jsou na obr. 4 (viz barevná příloha) předloženy tři výraznější<br />
anomality (ozn. barevně), které můžeme přiřadit k možnému projevu zásypu hrobů, různým<br />
litologickým změnám v navážce, reliktům zdiva, případně i dalším architektonickým prvkům<br />
80
s tím souvisejících. Vrcholy všech připovrchových nehomogenit se koncentrují, jak je uvedeno<br />
výše, do hloubek cca 0,5–0,7 m, resp. 0,6–0,8 m; jejich šířka kolísá od 0,7 do 2,3 m.<br />
5. ARCHEOLOGICKÉ A STAVEBNĚ HISTORICKÉ POSOUZENÍ<br />
Výraznější plošné změny v navážce (kvartéru) pod stávající podlahou se projevují<br />
především v úseku pozdně románské lodi u vítězného oblouku a to jak vpravo pod erbem Ješka<br />
z Křižinkova (?), tak i vlevo pod erbem jeho manželky a dále v jihozápadní části lodi. Indikace<br />
nehomogenit mohou tak pouze naznačovat, vzhledem k omezené realizaci měření, event. polohy<br />
hrobů, větší kumulace kamenů apod. (obr. 4a – viz barevná příloha). U lokalizovaného místa<br />
anomality v jihozápadním segmentu stavby nevylučujeme i původní umístění náhrobní desky<br />
faráře Virgilia knížete z Dingelfingu (Mojžíš – Ptáčková – Bartl 2004, 35).<br />
V prostoru gotického presbytáře lze očekávat několik lineárně orientovaných nehomogenit<br />
(obr. 4b – viz barevná příloha), u kterých předpokládáme polohu polokruhové apsidy<br />
z původního románského kostela. Z průběhu nehomogenit na vnitřní straně obvodového zdiva<br />
presbyteria (severní a jižní strana) se zobrazuje účinek štěrkopísku s kanálky proti vzlínání<br />
vlhkosti do zdiva.<br />
Plošná nehomogenita o rozměrech cca 2,5 x 1,0 m a s osou SV-JZ u schodů do nového<br />
presbytáře (20. stol.) může být způsobena existencí zdiva z východního uzávěru gotického<br />
presbyteria, menzou, event. oltářem apod. (obr. 4a, b – viz barevná příloha).<br />
6. UMĚLECKO-HISTORICKÝ PRŮZKUM STAVBY<br />
Na základě provedeného umělecko-historického průzkumu je možné konstatovat,<br />
že jednolodní stavba obdélníkového půdorysu s pravoúhlým kněžištěm nese nad západním<br />
závěrem lodi zvonici se dvěma zvony. Točité schodiště po levé straně nás vede dveřmi<br />
do půdního prostoru stavby a věže zvonice. Zvon zhotovený ke cti sv. Václava je dílem<br />
Františka Hillera z roku 1822, další zvon zhotovený na náklady manželů Martina a Magdalény<br />
Pilátových je datován k roku 1943. Stavba kostela je v současnosti omítnuta novodobou<br />
omítkou se světlou líčkou (podzim 2009).<br />
Trámová konstrukce krovu nese sedlovou střechu s pálenými střešními taškami. Opěrné<br />
pilíře podpírají jak západní nároží stavby, tak severní a jižní stěnu exteriéru lodi.<br />
Do sakrálního prostoru vstupujeme jižní předsíní obdélného půdorysu, která nás vede<br />
do lodi kostela lomeným kamenným gotickým portálem (dodnes zachovaným, původně<br />
románským ze 13. století) umístěným v jeho jižní zdi. Nad tímto vstupním portálem se nachází<br />
malé původní románské okénko s půlkruhovým záklenkem a oboustranně rozevřenou špaletou.<br />
Na severní stěně ve výšce původního stropu se dále nalézají další dvě malá románská okénka<br />
s půlkruhovým záklenkem a dovnitř rozevřenou špaletou. Původní strop lodi byl plochý.<br />
Profilovaný, později zazděný vstupní portál ze století čtrnáctého ve tvaru mírně lomeného<br />
oblouku a okno s původní kovanou mříží byly objeveny při provádění restaurátorských prací<br />
v západní zdi lodi kostela. Uprostřed této zdi v horní části je kruhové okno s rozevřenou<br />
špaletou a v pravém rohu okno čtvercového tvaru, které je zvenku vymezeno profilovaným<br />
otvorem v síle zdiva.<br />
Loď stavby je zaklenuta pozdně gotickou síťovou klenbou z konce 15. století o dvou<br />
polích se třemi reliéfními svorníky. Svorníky nesou reliéfem pojednané štíty s malbou převážně<br />
vinařského a zemědělského náčiní, vpravo umístěný znak přešel v heraldických barvách Moravy<br />
do znaku obce (vinařský nůž a rádlo), uprostřed umístěný je půlený a poslední je reliéfně<br />
zdobený vincourem a cepem.<br />
V jižní zdi lodi kostela po pravé straně vedle vstupního portálu jsou rovněž umístěna dvě<br />
vysoká okna obdélného tvaru s rozevřeným půlkruhovým záklenkem. V pravé části severní zdi<br />
lodi se nachází vysoké okno obdélného tvaru s dovnitř rozevřeným ostěním.<br />
Vítězný oblouk odděluje loď kostela od kněžiště. Impozantní valená hrotovitá klenba<br />
uzavírá shora prostor presbytáře. Závěr kostela s dominantním oltářem je vyvýšen. Výškový<br />
81
ozdíl zdůrazňují (tři) schůdky. Denní světlo proniká do presbytáře dvěma okny obdélníkového<br />
tvaru z pravé a dvěma z levé strany. Ve východním štítu stavby je ještě malé kulaté okno.<br />
Po pravé straně za vítězným obloukem se nachází vstup do staré sakristie tvořený nízkým<br />
sedlovým gotickým portálkem s kamenným ostěním. Na starou sakristii s valeným stropním<br />
klenutím navazuje sakristie nová. Odděluje je prostý obdélný pravoúhlý otvor vytvořený<br />
z jednoho kusu kamenného bloku, do něhož jsou vsazeny železné tyče. Tato plochostropá<br />
místnost má obdélníkový půdorys. Vchod do nové sakristie se nalézá hned za převýšením<br />
po pravé straně. Ve zdivu jižní zdi se podařilo při restaurátorských pracích objevit dva<br />
profilované (od sebe oddělené úzkým pruhem zdiva) výklenky sedile obdélného tvaru s široce<br />
rozevřeným (stlačeným) lomeným záklenkem. Otvor čtvercového tvaru s trojlistým (jetelovým)<br />
obloukem vytvořeným z cihlových tvarovek je sanktuárium s neobvyklým umístěním v jižní<br />
zdi. V neposlední řadě je třeba zmínit okno obdélného tvaru s dovnitř rozevřeným ostěním<br />
(v horní části konvexně zaobleném) s původním jednoduchým železným zamřížováním<br />
a fragmenty nástěnné malby. Na severní stěně kněžiště byla odkryta dvě okna (obdélného tvaru<br />
s dovnitř rozevřeným ostěním) a mělký výklenek s fragmentem louče se zbytky vosku.<br />
Výklenek měl pravděpodobně původně nepravidelný podélný obdélníkový tvar, který později<br />
v pravém horním rohu narušilo probourání okna.<br />
Nově objevené architektonické prvky na jižní zdi byly po restaurátorských úpravách<br />
zachovány. V zájmu nejvhodnější interpretace gotického prostoru došlo k opětovnému<br />
odstranění (zazdění) okenního otvoru na severní stěně a především k zaslepení obdélného okna,<br />
kterým do prostoru proudilo světlo (Dvořáková 2008).<br />
Umělecko-historický průzkum kostelní stavby dokládá, že kamenná stavba původního<br />
románského kostela s pravděpodobně půlkruhovou apsidou existovala v Nebovidech již<br />
ve 13. století. V počáteční fázi výstavby kostela vznikla podélná loď s neklenutým stropem<br />
a jednoduchým kněžištěm. Přesnější datování včetně určení původního zasvěcení kostela bude<br />
ještě předmětem dalšího zkoumání, byť s největší pravděpodobností můžeme již dnes<br />
konstatovat, že kostel byl od počátku zasvěcen sv. Kateřině Alexandrijské.<br />
Písemné prameny ke kostelu se dochovaly až ze století čtrnáctého, kdy byl brněnskou<br />
kapitulou roku 1329 povýšen na kostel farní zásluhou bratří Mikuláše a Petra z Nebovid.<br />
Přibližně ve 2. třetině 14. století došlo k první gotické přestavbě (doba panování Karla IV.<br />
a moravského markraběte Jana Jindřicha). Původní kněžiště bylo zbouráno a nahrazeno<br />
podélným presbytářem s pravoúhlým závěrem zaklenutým valenou hrotovitou klenbou. Rozsah<br />
původního středověkého prostoru dnes dokládají vnější nárožní pilíře stavby. Stavitelé však<br />
i v této době respektovali původní románskou stavbu a presbytář rozšířili na základě použití<br />
principu zlatého řezu včetně okenních otvorů tak, aby jimi světlo vstupovalo do sakrálního<br />
prostoru ve stejné výši. Konstrukční rozměr hlavní lodi kostela je proveden na základě principu<br />
tzv. brány harmonie, tj. poměru 1 : 1,413 (poměr vnitřní šířky lodi k její vnitřní délce)<br />
(Hotárek 2009). Ve druhé třetině 14. století také oddělil loď od kněžiště nový vítězný oblouk.<br />
Po pravé straně se za triumfálním obloukem nachází vchod do v té době přistavěné sakristie<br />
zdobený nízkým sedlovým gotickým portálkem s kamenným ostěním. Na tzv. starou sakristii<br />
s valenou klenbou navázala později (1936) sakristie nová, plochostropá s obdélníkovým<br />
půdorysem. Koncem 15. století bylo nadstavěno zdivo lodi, zazděna původní románská okna<br />
a loď byla zaklenuta síťovou klenbou.<br />
Roku 1821 byla ke kostelu přistavěna jižní předsíň a schodiště. Opravu si vyžádal požárem<br />
zničený krov a věž, jehož dnešní podoba nese letopočet 1908.<br />
7. GOTICKÉ NÁSTĚNNÉ MALBY<br />
Jedinečné gotické nástěnné malby se zachovaly v nebývalém rozsahu jak na stěnách lodi,<br />
tak v presbytáři kostela. Malby jsou provedeny do suché omítky technikou „al secco“ a byly<br />
malovány zemitými pigmenty, převážně okry (žluté, červené) a polodrahokamy (zelený<br />
malachit, modrý azurit). Z bělob používali malíři kromě vápenné běloby také bělobu olovnatou.<br />
V kresbě je zřetelná malba uhlíkatou černí a červení (Dvořáková 2009). Středověcí malíři<br />
82
pracovali jednak podle byzantské proporční teorie – tedy ještě vlivu byzantského umění, kdy<br />
rozměry hlav jsou vyjadřovány pomocí jednotky, kterou je délka nosu, což je vlastně jedna<br />
třetina výšky obličeje. Postupovali tedy ještě podle tzv. Malířské příručky z hory Athos a to tak,<br />
že jednotlivé rozměry odměřovali kružítkem a přenášeli je na stěnu. Na našem příkladě<br />
na fotografii je použita tzv. planimetrická schematizace, čili že tzv. „zkrácený“ obličej byl<br />
konstruován přesně tak jako obličej frontální, tj. prostřednictvím plošného schématu operujícího<br />
stejnými moduly a kružnicemi. Tělo pak, na ukázce máme sv. Kateřinu Alexandrijskou,<br />
konstrukčně vycházelo již ze skicáře Villarda de Honnecourt (1220–1250). Muselo tedy<br />
bezpochyby jít o umělce školené prostřednictvím klášterních škol (obr. 5).<br />
Celá výzdoba interiéru byla od počátku zamýšlena k uctění světice – sv. Kateřiny<br />
Alexandrijské. Hlavní myšlenka celého malířského cyklu spočívá ve znázornění mystického<br />
zasnoubení sv. Kateřiny s Ježíšem Kristem, kdy se její život natrvalo spojil se životem Spasitele.<br />
V presbytáři i v lodi kostela jsou malby rozčleněny do čtyř pásů. Nejspodnější pás maleb vždy<br />
zdobí malovaná drapérie.<br />
Nejstarší gotické malby se dochovaly v kněžišti kostela. Podle archivních dokumentů,<br />
slohu, stylu a způsobu provedení je datujeme přibližně do 60. let 14. století. Je to sice doba<br />
sklonku života císaře Karla IV., ale protože se malby nacházejí na jižní Moravě, tzn. v tehdejším<br />
markrabství moravském, spojujeme je s dobou vládnutí markraběte Jana Jindřicha. Malby<br />
vzniklé v lodi kostela pak již spadají do vlády Václava IV. za doby vlády moravského<br />
markraběte Jošta.<br />
Můžeme obdivovat malbu jak na vítězném oblouku, tak i na severní a jižní stěně<br />
presbytáře. Čelní strana kněžiště se bohužel nedochovala, protože celá východní zeď, s největší<br />
pravděpodobností včetně zachovaných gotických maleb, byla stržena v roce 1936 v důsledku<br />
renovace budovy kostela a prodloužení kněžiště o šest metrů.<br />
Ikonografický rozbor i celý myšlenkově a duchovně pojatý vyprávěcí cyklus křesťanských<br />
maleb je nutné zahájit v místech s vyobrazením ze Starého zákona na stěně štítu klenby<br />
vítězného oblouku s výjimečnou scénou Obětování Izáka, jenž je jakousi předzvěstí Ježíšova<br />
narození se symbolickým zdůrazněním jeho mučednické smrti a oběti. Malby pokračují na stěně<br />
severní zdi presbytáře, kde vidíme scény části Kristologického cyklu (kromě fragmentárně<br />
zachovaných maleb z cyklu legendy o sv. Kateřině Alexandrijské ve druhém spodním pásu)<br />
a sice vlevo nahoře: Vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, Mytí nohu učedníkům (sv. Petrovi)<br />
při Poslední večeři Páně a dole: Zjevení Ježíše Krista dvanácti apoštolům (Kristovy rány vidí<br />
nevěřící Tomáš). Na jižní stěně zdi kněžiště můžeme zhlédnout převážně Pašijové scény:<br />
v horním pásu maleb Kristus před Pilátem, Svlékání roucha, Korunování trním (Ecce Homo),<br />
Bičování, Nesení kříže. Ve třetím pásu vidíme scény Ukřižování, Snímání z kříže, Kladení<br />
do hrobu, Zmrtvýchvstání, Zjevení před Máří Magdalénou (Noli me tangere)<br />
a Nanebevstoupení.<br />
Vnitřní stěny vítězného oblouku zdobí postavy čtyř světců, dle svatozáří pravděpodobně<br />
evangelistů, zasazených do dekorativních kosočtvercových rámů zdobených rostlinným<br />
dekorem.<br />
Na bočních stěnách lodi legendický cyklus maleb z 80. let 14. století. Zatímco bojové<br />
scény s rytíři na koních na jižní stěně lodi nemůžeme spolehlivě určit, protože se nám téměř<br />
nedochovaly, malby na severní stěně nám ukazují cyklus legendy o sv. Kateřině Alexandrijské.<br />
První, nejspodnější pás zdobí malovaná drapérie, kterou odděluje od následujícího pásu<br />
ornamentální motiv zalamované stuhy. Tři následující pásy figurálních maleb severní stěny jsou<br />
rozčleněny obdélníkovými rámy a líčí legendu o sv. Kateřině Alexandrijské. První dochovaný<br />
obraz druhého pásu maleb severní stěny začíná královskou družinou se služebnictvem a psem<br />
vyjíždějícími z paláce za brány města. Další scéna vypráví o návštěvě princezny Kateřiny<br />
u poustevníka, který jí vypráví o velikosti a slávě Ježíše Krista. Kateřina se zaslibuje Ježíši<br />
a v mystickém vidění je poustevníkem pokřtěna. Na posledním obraze je princezna s průvodem<br />
dvorních dam obrácena na víru a naplněna Duchem svatým. Ve třetím pásu maleb Kateřina stojí<br />
před palácem již se svatozáří spolu se svou matkou a nápadníkem, v němž můžeme spatřovat<br />
83
prosícího syna samotného císaře. Dále následuje scéna s odcházejícím průvodem a zatčenou<br />
světicí před císařem Maximinem, který sedí na trůně. V horním pásu klečící světice před torzem<br />
sloupu mučícího stroje, v dalším obraze stojí její kat a poslední je scéna kladení do hrobu, kde<br />
se k ní sklánějí andělé. Nad tímto závěrečným pásem maleb je opět ornamentálně pojatý motiv<br />
zalamované červenožluté stuhy.<br />
Výzdoba kostelní lodi dominuje na východní stěně. Po pravé straně Panna Marie s dítětem,<br />
jejíž obraz je zasazen do architektonického rámce, nad ní erbovní znamení Ješka z Křižíkova<br />
(Pilnáček 2003, 36). Po levé straně sv. Kateřina Alexandrijská s atributem kola stojící<br />
na přemoženém císaři. Nad ní pozůstatek aliančního erbu (pravděpodobně donátorky)<br />
s dekorativní malbou vinné révy (Dvořáková 2009).<br />
8. SLOHOVÉ A STYLOVÉ POROVNÁNÍ, DATOVÁNÍ, IKONOLOGIE MALEB<br />
Kostel sv. Kříže v Nebovidech je chráněnou kulturní památkou, jejíž podstatu tvoří gotická<br />
přestavba původní románské stavby. Historický vývoj stavby se nekryje s datováním maleb.<br />
Nástěnné malby v kněžišti slohově a stylově odpovídají 60. letům 14. století<br />
(Vítovský 1999, 191–192). Malba na stěnách lodi vznikla v 80. letech 14. století.<br />
Objednavatelem této části maleb byl spoluvlastník Nebovid Ješek z Křižíkova, doložený<br />
v Nebovidech v letech 1381 až 1416. Analogii k nim můžeme najít na nástěnných malbách<br />
u brněnských dominikánů, totiž na fragmentech morového cyklu vzniklého po roce 1380<br />
v ambitu kostela sv. Michala v Brně a dále v kostele v Čebíně. Malebné, téměř miniaturní<br />
měřítko maleb svědčí o vlivu knižní iluminace na jejich vznik.<br />
V kostele sv. Kříže v Nebovidech u Brna můžeme spatřit na gotických nástěnných<br />
malbách vyprávěcí umělecky pojatý legendický cyklus o sv. Kateřině Alexandrijské. Význam<br />
maleb spočívá dle podání středověkých malířů ve Znovuzrození – „zázraku lásky, víry<br />
a naděje“, jímž je mystické zasnoubení světice s Ježíšem Kristem. Z tohoto důvodu je propojen<br />
cyklus maleb ze života Ježíše Krista a sv. Kateřiny Alexandrijské v interiéru chrámu do jednoho<br />
celku<br />
Svým provedením nám malby rovněž vypovídají o dvorní atmosféře, z níž čerpali malíři,<br />
umělci, ale i básníci a iluminátoři již za panování císaře Karla IV. – otce vlasti, jak ho nazval již<br />
Jan Očko z Vlašimi, a pokračovatelů v jeho duchu ve 2. polovině 14. století: moravského<br />
markraběte Jana Jindřicha i moravského markraběte Jošta, pozdějšího římského krále.<br />
V dějinách výtvarného umění se období vzniku nebovidských legendických maleb<br />
odborně označuje gotickým raným krásným slohem ovlivněným, vzhledem ke svému<br />
zdrobnělému lidskému měřítku, zcela nepochybně moravským markrabským dvorem a dobovou<br />
knižní malbou. Pro svou malebnost, citovou výpověď a náboženský význam nemají na našem<br />
území pro danou dobu srovnání a považujeme je za unikátní i z důvodu původního zachování<br />
v téměř celém interiéru kostela. Pokud chceme správně pochopit jejich význam a duchovní<br />
odkaz, musíme znát duchovní odkaz Karla IV. Připomeňme si jeho heslo: „Kralovat je sloužit<br />
Bohu!“, kde dle Karlova názoru jedinec může vládnout ostatním pouze tehdy, pokud nevládne<br />
sám za sebe, ze sebe a pro sebe, nýbrž jako služebník Boží na místě Božím, jako<br />
zprostředkovatel Božích příkazů. Král je především služebník spravedlnosti. A tak i sv. Kateřina<br />
Alexandrijská, královská dcera, a Ježíš Kristus, královský syn, na nebovidských malbách jsou<br />
vládci a služebníci spravedlnosti, víry, lásky a naděje dle vůle Boží. V návaznosti na odkaz doby<br />
Karla IV. se i moravský markrabský dvůr stal jedním z nejvýznamnějších center politického,<br />
duchovního a kulturního dění.<br />
9. ZÁVĚR<br />
Výsledky geofyzikální prospekce metodou GPR v interiéru kostela sv. Kříže<br />
v Nebovidech naznačily i přes omezenější možnosti pro průzkum existenci několika<br />
výraznějších lineárních a plošných indikací připovrchových nehomogenit.<br />
84
Zpracováním radarogramů do korelačního schématu (obr. 4 – viz barevná příloha)<br />
vyplynulo:<br />
a) interpretovaná fiktivní hloubka báze navážek (kvartéru?) a povrchu zvětralých hornin<br />
brněnského masívu je při t = 36–40 ns a v r1 = 0,10 m/ns, h = 1,8–2,0 m; v r2 = 0,12 m/ns,<br />
h = 2,16–2,40 m;<br />
b) v radarogramech vyčleněné nehomogenity o proměnné výraznosti se nacházejí<br />
v hloubkách h = 0,5–0,7 m (v r = 0,10 m/ns), h = 0,6–0,8 m (v r = 0,12 m/ns) , jejich šířky kolísají<br />
od cca 0,7 m do 2,3 m;<br />
c) podle intenzity jednotlivých odrazů nemůžeme zde však ani v jednom případě uvažovat<br />
na projev větší duté hrobky charakterizované velmi výraznými plošnými odrazy emag. vln;<br />
d) plošné nehomogenity vyčleněné v románské lodi mohou být vyvolány mj. polohami<br />
hrobů, kumulacemi kamenů apod.; v gotickém presbytáři budou lineární nehomogenity<br />
pravděpodobně indikacemi jak reliktů zdiva z původní apsidy románského kostela, nelze<br />
vyloučit i v negativním otisku, tak zobrazují účinek štěrkopísku s kanálky proti vzlínání<br />
vlhkosti, relikty zdi z východního uzávěru presbytáře, možnou menzou oltáře atd.<br />
Výsledky umělecko-historického průzkumu dokládají, že kamenná stavba původního<br />
románského kostela s pravděpodobně půlkruhovou apsidou existovala v Nebovidech již<br />
ve 13. století, kdy vznikla podélná loď s neklenutým stropem a jednoduchým kněžištěm.<br />
K první gotické přestavbě došlo přibližně ve druhé třetině 14. století, ke druhé gotické přestavbě<br />
na konci 15. století, kdy byla loď kostela zaklenuta síťovou klenbou. Přístavba předsíně<br />
a schodiště je datována k roku 1821. Po požáru si opravu vyžádal zničený krov a věž, jejíž<br />
dnešní podoba nese letopočet 1908. Roku 1936 byla zbořena východní zeď kněžiště kostela<br />
a přistavěna jeho prodloužená nová část včetně sakristie.<br />
Gotické nástěnné malby vznikly v 60. a 80. letech 14. století. Umělecké dílo malířsky ztvárňuje<br />
legendický cyklus o sv. Kateřině Alexandrijské v mystickém zasnoubení s Ježíšem Kristem.<br />
Význam maleb spočívá v duchovním odkazu doby lucemburské a především Karla IV.<br />
Připomeňme si jeho heslo: „Kralovat je sloužit Bohu!“, kde dle jeho názoru jedinec může<br />
vládnout ostatním jen tehdy, pokud nevládne sám za sebe a ze sebe a pro sebe, nýbrž jako<br />
služebník, jako zprostředkovatel Božích příkazů. Král je především služebník spravedlnosti,<br />
přičemž Duch tu vládne tělu. Ve své podstatě malby vyjadřují křesťanskou víru v Ježíše Krista,<br />
Krále a Vykupitele lidstva, který je zosobněním pravdy, poznané sv. Kateřinou Alexandrijskou,<br />
která se pro ni nebála obětovat vlastní život. Lásku, víru, naději, spravedlnost a především život<br />
v pravdě Boží nám na gotických nástěnných malbách v Nebovidech svými životy a skutky<br />
připomínají Ježíš Kristus a svatá Kateřina Alexandrijská.<br />
LITERATURA<br />
Czudek, T. 1973: Geomorfologické členění ČR, Stud. Geographica 23.<br />
Dostál, P. – Hašek, V. – Tomešek, J. 2006: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Třebíč – bazilika sv. Prokopa. MS Geopek, spol. s r.o. Brno.<br />
Dvořáková, K. 2008: Kostel sv. Kříže a gotické malby v Nebovidech. Nebovidy.<br />
Dvořáková, K. 2009: Gotické nástěnné malby a kostel sv. Kříže v Nebovidech na Brněnsku,<br />
Vlastivědný věstník moravský, roč. LXI, č. 3, 298–310.<br />
Dvořáková, K. – Kučera, J. – Zavadil, B. 2007: Neznámé poklady Moravy, I. díl, Obnovená<br />
Matice Moravská, Brno, 3–20.<br />
Hašek, V. 1999: Methodology of Geophysical Research in Archaeology. BAR IS 769. Oxford.<br />
Hašek, V. – Glisníková, V. 2005: Anteil der geophysikalischen Methoden<br />
an der archäologischen Erforschung der unterirdischen Räume, Slovanská archeologie LIII,<br />
337–362.<br />
Hašek, V. – Kovárník, J. 1996: Geofyzika v moravské středověké archeologii, Muzejní<br />
a vlastivědné práce 34, 2, 65–88.<br />
Hašek, V. – Tomešek, J. 2008: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci Uherské<br />
Hradiště – kaple sv. Rocha. MS Geopek, spol. s r.o. Brno.<br />
85
Hašek, V. – Tomešek, J. – Unger, J. 2006: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Blansko-kostel sv. Martina. MS Geopek, spol. s r.o. Brno.<br />
Hašek, V. – Unger, J. 2001: Geofyzikální prospekce při archeologickém výzkumu hrobek<br />
a krypt, Ve službách archeologie II, 87–111.<br />
Hašek, V. – Unger, J. 2005: Geophysikalische Prospektion und archäologische Forschung in<br />
mährischen Kirchen, Beitr. zur Mittelalterarch. in Österreich 21, 297–311.<br />
Hašek, V. – Unger, J. – Záhora, R. 1997: Archäologische Prospektion mit Georadar in Mähren,<br />
Beitr. zur Mittelalterarch. in Österreich 13, 23–39.<br />
Hotárek, M. 2009: Měření na principu zlatého řezu a brány harmonie v kostele sv. Kříže<br />
v Nebovidech, Brno (přednáška, nepublikováno).<br />
Mojžíš, V. – Ptáčková, M. – Bartl, L. 2004: Nebovidy 1104–2004. Břeclav.<br />
Pilnáček, J. 2003: Staromoravští rodové. Praha.<br />
Samek, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska 2 (J/N). Praha, 664–647.<br />
Šebková, A. 2007: Kostel v Nebovidech a jeho nástěnné malby. Diplomová práce, Ústav<br />
archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno.<br />
Vítovský, J. 1999: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. Praha.<br />
de Voragine, J. 1984: Legenda aurea. Praha.<br />
Wolny, G. 1861: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften,<br />
sv. 1. Brno.<br />
Legenda o svaté Kateřině. Praha. 1983.<br />
SUMMARY<br />
Church georadar measuring and artistically historical research were conducted in<br />
the interior of the Church of Holy Cross in Nebovidy (district of Brno) in connection with<br />
reconstruction and restoration work in the building. The research was aimed at the building itself<br />
and mural paintings.<br />
More detailed information was obtained by this activity about various architectural works<br />
connected with both building development of the church and its artistic decoration.<br />
The outcomes of artistically historical research show that the original stone building<br />
of Romanesque church with probably circular apse existed in Nebovidy already in the<br />
13 th century, when a longitudinal nave with a non arched roof and simple chancel originated.<br />
The first Gothic reconstruction took place in the second third of the 14 th century, the second one<br />
in the end of the 15 th century, when the nave of the church was supplemented with a reticulated<br />
vault. Additional building of narthex and staircase is dated at 1821. After a fire, damaged roof<br />
timbers and tower had to be reconstructed. The present shape of them originates in 1908.<br />
In 1936, the east wall of the church chancel was taken down and the new extended part<br />
including the sacristy was added.<br />
Gothic mural paintings originate in the 1360’s and 1380’s. The artwork shows a legend<br />
of St. Catherine of Alexandria in a mystical engagement with Jesus Christ. The meaning of<br />
the paintings inheres according to the medieval painters in a rebirth of miracle of love, faith and<br />
hope following the God’s will.<br />
Expediency of both applied scientific disciplines during complex research of church<br />
buildings in Moravia is thus documented.<br />
86
Autoři:<br />
PhDr. Kateřina Dvořáková<br />
expert, historik umění<br />
Absolonova 73, 624 00, Brno<br />
email: k-dvorakova@volny.cz<br />
tel.: 603 586 008<br />
RNDr. Vladimír Hašek, DrSc.<br />
Geopek, spol. s r.o.<br />
Ječná 1321/29a, 621 00, Brno<br />
email: hasek@geopek.cz<br />
tel.: 603 586 008<br />
Mgr. Jan Tomešek<br />
Isolines, spol. s r.o.<br />
Došlíkova 3, 636 00, Brno<br />
email: isolines@isolines.cz<br />
tel.: 602 718 255<br />
87
ROMÁNSKO-GOTICKÝ CYKLUS NÁSTĚNNÝCH MALEB<br />
V OPATSKÉ KAPLI BAZILIKY SV. PROKOPA V TŘEBÍČI<br />
(UNESCO)<br />
ROMANESQUE-GOTHIC CYCLE OF <strong>MU</strong>RAL PAINTINGS IN THE ABBOT’S CHAPPLE<br />
OF ST. PROCOPIUS BASILICA IN TŘEBÍČ (UNESCO)<br />
Kateřina Dvořáková<br />
Anotace:<br />
Článek se zabývá románsko-gotickým cyklem nástěnných maleb v opatské kapli baziliky<br />
sv. Prokopa v Třebíči, chráněné památky UNESCO z hlediska umělecko-historického včetně<br />
posledního výzkumu maleb a jejich restaurování. Vyprávěcí cyklus nástěnných maleb ve své<br />
podstatě zobrazuje jednotlivé skutky ze života apoštola sv. Jana Evangelisty.<br />
Klíčová slova: středověk, nástěnné malby, umění, historie, Třebíč, restaurátorství.<br />
Abstract:<br />
The text deals with the Romanesque-gothic cycle of mural paintings in the abbot’s chapple<br />
of St. Procopius’ basilica in Třebíč, which is a monument on the list of the world heritage<br />
UNESCO, from the perspective of art history, including the last exploration of the paintings and<br />
their restoration and conservation. The cycle of mural paintings depicts the events in the life<br />
of one of the disciples – St. John the Evagelist.<br />
Key words: the Middle Ages, mural paintings, art, history, Třebíč, conservation.<br />
ÚVOD<br />
Ke skvostům výtvarného umění na Moravě patří bezpochyby bazilika sv. Prokopa<br />
v Třebíči, národní kulturní památka, zapsaná roku 2003 na seznam chráněných památek<br />
UNESCO. Cyklus nástěnných maleb v opatské kapli baziliky byl objeven v létě roku 1932<br />
v době, kdy zde probíhaly záchranné a stavební práce.<br />
UMĚLECKO-HISTORICKÉ BÁDÁNÍ OD DOBY OBJEVU MALEB<br />
Umělecko-historickým zpracováním maleb se po jejich odkrytí a restaurování zabýval<br />
v počátku čtyřicátých let 20. století nejprve P. F. Doležel ve svém Průvodci bazilikou<br />
sv. Prokopa v Třebíči – zámku, přičemž malby datoval do druhé poloviny 13. století<br />
a ikonograficky je popsal jako vylíčení života sv. Benedikta a poslání jeho duchovních synů.<br />
Z. Drobná a J. Pavel je pak považovali za výjevy z benediktinské řehole (Drobná 1941;<br />
Pavel 1947, 48). Zásadní zlom do bádání přinesla práce J. Mašína (Mašín 1956, 169)<br />
o románské nástěnné malbě. Mašín malby datoval do přechodného období románského<br />
a gotického a vyšel z doby stavby kostela, přičemž došel k závěru, že vznikly po polovině<br />
13. století. Popsal několik scén na jižní straně kaple, které mimo jiné přisoudil legendárnímu<br />
příběhu podle Jakuba de Voragine Legenda aurea, legendě o sv. Janu Evangelistovi (učedníku<br />
a jednomu z dvanácti apoštolů Ježíše Krista, pravděpodobně autora Janova evangelia a dalších<br />
janovských spisů v Novém zákoně: 1., 2. a 3. listu Janova a Zjevení sv. Jana). V horních polích<br />
pod lomenými oblouky klenby kaple identifikoval s největší pravděpodobností sv. Benedikta<br />
a Abrahama obětujícího Izáka. V konše apsidy zaznamenal stopy po mandorle a na východní<br />
kápi křížové klenby v poli před apsidou zbytek medailonu se zlomkem obrazu Beránka Božího.<br />
Ostatní výjevy považoval za souvislé vyprávění o skutcích neznámého světce. Řada dalších<br />
autorů pak ve svých pracích datuje malby do doby kolem a po roce 1260. Tak například Pešina<br />
(Pešina 1958, 64) hledal analogie k této dataci v knižní malbě, zdůraznil narativní charakter<br />
maleb a považoval je spíše za gotické. Vznik maleb v době vlády Václava I. předjímají<br />
89
A. Merhautová a D. Třeštík (Třeštík – Merhautová 1984, 245), avšak také J. Kuthan<br />
(Kuthan 1982, 245 a Kuthan 1983, 36) a H. Hlaváčková (Hlaváčková 1993).<br />
OPATSKÁ KAPLE A JEJÍ MALBY<br />
Opatská kaple, umístěná v závěru severní boční lodi baziliky, je zaklenuta dvěma poli<br />
křížové klenby a na východě zakončena dvakrát odstupněnou apsidou. Z polygonálních pilířů<br />
s hlavicemi zdobenými rostlinným dekorem vyrůstají žebra křížové klenby, která jsou u svých<br />
pat kryta náběžními štítky. V konše apsidy se zachovala mandorla s postavou Krista<br />
(pravděpodobně jde o Maiestas Domini), bohužel pouze v torzálním stavu. Stěna apsidy<br />
je pročleněna, jako v lodi kaple, do pásů, jež jsou dochovány rovněž pouze částečně. Klenbu<br />
před apsidou zdobí fragment medailonu Beránka Božího s korouhví vzkříšení.<br />
Nástěnné figurální malby (obr. 1 až 5 – viz barevná příloha), původně koncipované<br />
pro celý prostor kaple, byly rozvrženy do čtyř pásů nad malovanou draperií s ostře lámanými<br />
záhyby a ornamentální pás s palmetovým dekorem. Severní zeď kaple má u klenby částečně<br />
zachovanou ornamentální výzdobu a to zejména kolem oken, která pokračovala směrem dolů<br />
cyklem maleb ze života a skutků sv. Jana Evangelisty. K tomuto závěru je možné dojít<br />
na základě identifikace zbytků druhého pásu maleb, kde se podařilo odkrýt a zrestaurovat<br />
zbytky dvou postav, respektive torzální dochování jejich hlav s vlasy. Malby dnes představují<br />
jedinečné umělecké výtvarné dílo a výjimečnou kulturní památku dochovanou především<br />
na jižní a západní stěně kaple. Jednotlivé plochy stěn s figurálními obrazovými výjevy vymezují<br />
pilíře a lomené oblouky kleneb. Polygonální pilíře a žebra zdobí malovaný motiv mramoráže,<br />
šedá klenební pole abstraktní zobrazení bílého, pravděpodobně oblačného dekoru.<br />
IKONOLOGIE A IKONOGRAFIE FIGURÁLNÍCH MALEB<br />
Význam třebíčských nástěnných maleb spočívá však nejen v jejich vysoce ceněném stáří,<br />
jejich památkové, umělecké a výtvarné hodnotě, ale především v hodnotě duchovní, která nás<br />
poutá k uvědomění si moudrosti, propojenosti a návaznosti duchovního učení Starého a Nového<br />
zákona, biblických metafor v návaznosti na životy jednotlivých teologických písařů a učitelů,<br />
mnišské poslání (mnich z řeckého monos, znamená sám) a všeobecně obětování se pro vyšší<br />
poslání ve jménu lásky Ježíše Krista, ve smyslu: „Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce<br />
i Syna i Ducha svatého.“ Dodnes si tuto tradici připomínáme pitím svatojanského vína<br />
o vánočních svátcích.<br />
Správná ikonografie díla vychází z poznatku, že vyprávěcí cyklus třebíčských maleb byl<br />
vytvořen v době postupného vzniku Zlaté legendy Jakubem de Voragine (Voragine 1890),<br />
následnost obrazových polí se však od ní liší. Rozdílná je i od jiných dochovaných<br />
a srovnatelných výtvarných děl, a je proto zcela unikátní, jedinečná.<br />
Jak je v současnosti již zcela zřejmé, záměrem středověkých malířů bylo podat obrazový<br />
cyklus, který by vypovídal o jednotlivých skutcích ze života apoštola sv. Jana Evangelisty, kde<br />
se propojila minulost s budoucností v jeden metaforický celek. Tak například postava<br />
sv. Benedikta je metaforicky propojena s biblickým příběhem o Abrahamovi a Izákovi, který<br />
popisuje Starý zákon a jež je předzvěstí Kristova života a umučení pro spásu lidstva.<br />
V prvním poli levé části jižní stěny kaple nad malovaným palmetovým dekorem začíná<br />
vyprávěcí cyklus maleb netradičně (na rozdíl od Zlaté legendy) postavou stojícího světce<br />
(sv. Jana) s nimbem (v levé části výjevu) se vztaženou rukou nad dvěma klečícími figurami,<br />
z nichž první se mu klaní až k zemi. Postava se sepjatýma rukama znázorňuje vdovu matku, jíž<br />
zemřel syn (Stacteus) třicet dnů po své svatbě a apoštol ho vzkřísil opět k životu. Plačící<br />
vzkříšený nemocný se opírá o berle (v pravé části scény) a vypráví dvěma nezobrazeným<br />
apoštolovým žákům o osmi pekelných trestech, které viděl a to z toho důvodu, aby činili pokání<br />
a modlili se a získali zpět milost všech ctností. Těmto vizím odpovídá zobrazení, umístěné nad<br />
vstupní dveře do kaple s odkrytým původním výklenkem, jež má vzhled abstraktně pojatého<br />
obličeje pekelné příšery nebo ďábla v podobě maskaronu nebo masky s otevřenou tlamou<br />
90
a rozdělujícího malbu do dvou samostatných částí. Z nápisu ke scéně se zachovala pouze<br />
některá písmena:<br />
A.T.....E.........A.<br />
O málo později než nápisy malované v bílých páskách vznikly nápisy ryté. Pod postavou<br />
světce a muže v proskynezi je rytý fragmentální nápis:<br />
S C R OC.ISTE<br />
a další těžko čitelný nápis, který prozatím nebyl rozšifrován.<br />
Další scéna zobrazuje apoštola vracejícího se po smrti císaře Domiciána z vyhnanství<br />
na ostrově Patmos zpět do Efezu, aby vzkřísil k životu Drusianu nesenou v době jeho příchodu<br />
na marách, které poručil postavit na zem. Zpola věkem setřený nápis v pásce nad tímto výjevem<br />
nám zachoval velmi podstatné sdělení, a tak můžeme číst:<br />
....SANA.D.E.UT.AD.VITA[M].DRVSIANA[E].<br />
Jan je namalován se svatozáří a vzkříšená vdova Drusiana se členy své rodiny jako by se<br />
probudila ze snu. Obrazovou scénou si máme připomínat podobnost scény předchozí, kdy<br />
vzkřísil mladíka stejně jako Drusianu.<br />
Ve spodním pásu maleb západní stěny kaple pokračuje cyklus klečícími postavami<br />
prosebníků u nohou sv. Jana. Je možné určit postavu Aristodema a prokonzula, kteří uvěřili<br />
v Boha. Tomuto výkladu odpovídá i nápis umístěný nad nimi:<br />
HI.DVO.PROSTRATI.CAC[E]R[D]O[TES---]<br />
a rytý nápis:<br />
NOTV.SIT.O NIB TAM MONA ........... ARISTODO[<strong>MU</strong>S].....<br />
Pod ním o něco dále jsou osamocená písmena RA. Obrazovou scénu zakončuje výjev<br />
se sv. Janem Evangelistou, jehož postava je poněkud vyvýšena, jak vztahuje ruce nad klečící<br />
postavou, či postavami. Tento výjev je bohužel natolik špatně zachován, že je možné se pouze<br />
domnívat, že navazuje na předchozí děj s oběma již věřícími muži (apoštol je i s jejich rodinami<br />
dle legendy pokřtil a oni postavili kostel ke cti sv. Jana). Vegetativní rostlinný motiv umístěný<br />
uprostřed scény abstraktně symbolizuje propojení Starého a Nového zákona v podobě proutku<br />
vyrůstajícího z kmene – Jesse. JEŽÍŠ SÁM JE tím kmenem, z něhož do ratolesti proudí NOVÝ<br />
ŽIVOT. Další spojitost má toto zobrazení opět se sv. Janem, který prý měnil listnaté ratolesti<br />
ve zlato. Je zřejmé, že malíři usilovali o vzájemné myšlenkové a duchovní propojení<br />
jednotlivých scén, a tak se poslední scéna opět symbolicky propojuje se scénou první a upomíná<br />
k výjevu o zmrtvýchvstalém mladíku, kterému dal apoštol nový život vrácením duše.<br />
Třetí pás maleb nad vchodem do kaple začíná postavou světce, kterého si předvolal<br />
efezský velekněz Aristodemos sedící pod arkádou. Podle legendy Aristodemos prohlásil,<br />
že pokud světec chce, aby uvěřil v Boha, musí vypít jed, který mu bude podán, a pokud mu<br />
neuškodí, uvěří. Na nástěnné malbě apoštol drží v levé ruce pohár s jedem, pravou rukou nad<br />
ním dělá kříž, zatímco ho postava za ním přidržuje pažemi zřejmě v očekávání, že po vypití<br />
nápoje padne mrtev k zemi. Dva odsouzenci k smrti, kterým dal velekněz vypít rovněž jed, jsou<br />
zobrazeni vlevo za postavou držící v ruce meč. Jeden z nich již padá mrtev k zemi a druhý, také<br />
pod vlivem jedu, ho přidržuje. Malby pokračují v odborné literatuře již tradičně popisovaným<br />
výjevem s císařem Domiciánem a sv. Janem Evangelistou. Císař Domicián, který si sv. Jana<br />
nechal předvolat pro důkaz víry v Ježíše Krista, ho dal před Latinskou branou uvrhnout do kádě<br />
s vroucím olejem. Podle legendy se olej změnil v občerstvující lázeň a apoštol z ní vyšel<br />
bez jakékoli zdravotní újmy. Nápis v bílé, orámované pásce, vázaný k tomuto zobrazení zní:<br />
HIC S[ANCTUS].IOH[A]N[NE]S.MISS[US].<br />
E[ST].IN.DOLIV[M]FERVE[N]TIS.OLE[I].<br />
Silně poškozená je následující obrazová scéna na západní stěně. Sv. Jan se svatozáří<br />
podává svůj okrově zbarvený plášť veleknězi Aristodemovi, který přesto, že světec vypil jed<br />
a nezemřel, v Boha neuvěřil. Poté však přikryl Janovým pláštěm těla mrtvých, otrávených<br />
společně s evangelistou stejným jedem a pronesl slova: „Poslal mě k Vám apoštol Kristův,<br />
abyste ve jméně Kristově vstali.“ A oni skutečně vstali z mrtvých. V ten okamžik velekněz<br />
i prokonzul uvěřili (jak víme již u obrazové scény pod tímto výjevem). Bohužel z malby<br />
91
se zachovala pouze Aristodemova hlava a plášť, který velekněz pokládá na zem, něco jím<br />
přikrývá a postava utíkající k apoštolovi.<br />
Čtvrtý pás maleb, v horním poli pod lomeným obloukem, je vyhrazen metaforickému<br />
zobrazení. Zpodobněna je polopostava s mitrou, která drží v pravé ruce knihu a v levé berlu.<br />
Ikonograficky jde o opata – sv. Benedikta (prohlášen za svatého roku 1220), zakladatele řádu<br />
benediktinů, otce Západního mnišství a autora tzv. Benediktovy řehole. Obrazová scéna blízce<br />
souvisí s předchozím dějem, protože sv. Benedikt měl podobný osud jako sv. Jan Evangelista –<br />
také on byl písařem teologického textu (řádu) a také jemu podali spolubratři jako představenému<br />
společenství poustevníků jed a také on jeho požití přežil. Nápis pod ním se dá číst pouze<br />
fragmentálně:<br />
[H]IC. .............N ..V.V.MS....TS.ER.<br />
Malba symbolicky naznačuje vazbu i k založení benediktinského kláštera v Třebíči. Pás<br />
maleb pokračuje zobrazením Oběť syna Abrahama ze Starého zákona, jež je rovněž<br />
podobenstvím, předobrazem a metaforou ke Kristově oběti na kříži. Malba Abrahama<br />
obětujícího Izáka se zachovala pouze částečně. Abraham drží v jedné ruce meč a druhou<br />
přidržuje Izáka na obětním oltáři. Významově, symbolicky i duchovně souvisí scéna<br />
s předchozím dějem i v tom smyslu, že Izáka tak jako sv. Jana zachránil Bůh, který na poslední<br />
chvíli zadržel Abrahamovu ruku. Na západní stěně kaple nejsou malby již zdaleka tak<br />
kompaktně zachovány. To platí zejména o horním páse; nezbývá, než konstatovat, že výmalba<br />
pásu pod lomeným obloukem klenby se dnes až na zbytky ornamentálního rostlinného dekoru<br />
nedá identifikovat a stejně nápis v pásce pod tímto obrazem. Malované nápisy jsou provedeny<br />
ranou gotickou majuskulou (cca 7 cm), ryté nápisy rovněž ranou gotickou majuskulou<br />
s románskými prvky (cca 2,5–4 cm), k nimž nejbližší pendanty najdeme v Rakousku, písmo<br />
odpovídá první třetině 13. století (Roháček 1993).<br />
RESTAUROVÁNÍ NÁSTĚNNÝCH MALEB<br />
První restaurování nástěnných maleb úzce souviselo s jejich objevem a odkryvem, o němž<br />
se v roce 1932 dozvídáme z tehdejšího denního tisku následující: „V těchto dnech bylo započato<br />
se stavbou lešení pro restauraci vnitřku. Při vyklizování nábytku ze sakristie objevila se<br />
pod odřeným kusem omítky malba. Farář F. Doležel, jenž si získal zásluhy o restaurační práce<br />
a jejich financování jako správce kostela a pokladník Jednoty, odkryl na vlastní riziko na jižní<br />
a západní stěně sakristie partie maleb, které se zdají nasvědčovat, že tu jde o etážovou pásovou<br />
výzdobu, figurální a ornamentální malbu, povahy ještě románské v duchu přechodného slohu,<br />
v němž je basilika postavená. Pro takovou výzdobu poskytují stěny sakristie, vyplňující poslední<br />
klenební pole a apsidu severní zdi, veliké plochy prolomené jen dvěma nízkými dveřmi a třemi<br />
úzkými okny. Nedá se zatím říci, jak celistvě je výzdoba této místnosti malbami zachována.<br />
Odkryté partie ukazují i místa prázdná. Objev prohlédli už architekti Hilbert a Sochor<br />
a Památkový úřad zakázal další hledání, pokud nevyšlou k prozkoumání a zajištění své odborné<br />
síly. Objev fresek z doby blízké stavbě basiliky by byl ovšem velmi významný.“<br />
(Národní osvobození 1932)<br />
Po zahájeném odkryvu v létě roku 1932 byl k restaurátorským pracím povolán<br />
akademický malíř Jan Janša, který dokončil odkryv maleb a roku 1933 je restauroval. Bohužel<br />
se nezachovala žádná jeho restaurátorská zpráva ani dokumentace. Známé jsou pouze fotografie<br />
pořízené Památkovým úřadem po skončení akce v prosinci roku 1933 a dva zápisy z prohlídky<br />
prací: „Bylo prohlédnuto dokončené odkrytí a zabezpečení maleb. Malby figurální jsou ve třech<br />
pásech na jižní a západní stěně, na první z nich velmi dobře zachovány. Na severní stěně<br />
a v apsidě přišlo se jen na zbytky, stejně z malby klenebních polí zůstaly nezřetelné fragmenty.“<br />
V archivu Národního památkového ústavu v Brně je uložen Rozpočet na odkrytí<br />
a zabezpečení zabílených románských figurálních a ornamentálních maleb na dvou stěnách<br />
a v konše apsidy s vítězným obloukem, který sestavil malíř a odborný restaurátor<br />
Rudolf Růžička z Brna-Jundrova, datovaný 14. února 1955. Přes doporučení památkářů byla<br />
celá akce odsunuta, a tak další Rozpočet na restaurování nástěnných maleb v bazilice a odkryv<br />
92
zbývajících částí stěny a apsidy předložil roku 1960 restaurátor, akademický malíř V. Terš<br />
za ČFVU z Prahy. Ani tento návrh nebyl realizován. V obou případech se mělo pokračovat<br />
v odkryvu severní stěny a apsidy, který zahájil restaurátor Janša.<br />
Další etapu restaurátorských prací vyvolali památkáři podáním návrhu na restaurování<br />
roku 1980, v němž byl požadován průzkum a eventuální pokračování restaurátorských prací<br />
na malbách pravděpodobně zachovaných na severní stěně a v závěru kaple baziliky. Průzkumem<br />
byla pověřena restaurátorka, akademická malířka Alena Veselá a k jeho provedení došlo v roce<br />
1984. Na jeho základě byl stanoven další postup prací, předběžně rozčleněných do tří etap.<br />
V rámci I. etapy (roku 1986) se předpokládalo, že bude přistoupeno k plošnému odkryvu<br />
ostrovů originálních omítek s fragmenty pozdně románských maleb na severní zdi a v apsidě.<br />
Originální omítky měly být zajištěny injektáží a konzervovány. Poté se uvažovalo<br />
o rekonstrukci chybějících omítek, které by respektovaly povrchovou strukturu a reliéf<br />
zachovaných částí. Současně se doporučovalo provést restaurování architektonických článků<br />
(hlavic pilířů). Restaurování klenby a figurálních výjevů na západní zdi bylo plánováno<br />
ve II. etapě (roku 1987) a na jižní zdi kaple ve III. etapě (roku 1988).<br />
Až v roce 1989 akademické malířky A. Veselá a J. Svobodová uskutečnily na základě<br />
již provedeného průzkumu počáteční odstranění nevhodných nebo uvolněných omítek a nátěrů<br />
se současným zachováním původní omítky a omítky s dekorativní výzdobou, její očištění,<br />
zpevnění a odstranění hřebů a dřevěných kolíků ze severní stěny i z klenby, hloubkovou injektáž<br />
a fixáž. Celková plocha, na níž se práce prováděly, jimi byla vyčíslena na 113,31 m². Bylo<br />
zjištěno, že klenební pole jsou překryta různými nátěry a krustou, která zpevňovala klenbu<br />
i drobivou spodní omítku. Barevnost žeber vycházela z fragmentů originálu. Na některých<br />
místech je deformovala rekonstrukce, přičemž barevnost vždy nesouhlasila s originálem. Značně<br />
ztmavlá retuš na některých místech překrývala přímo kámen. Pod hrubou omítkou severní stěny<br />
zjistily restaurátorky různé druhy nátěrů a omítek, většinou drobivých a zhruba 3 m² původní<br />
omítky většinou v nepravidelných ostrovech. V roce 1990 odkryly původní omítky a fragmenty<br />
malby v apsidě, provedly jejich zpevnění a hloubkovou injektáž, očištění, tmelení a retuš,<br />
odstranily skoby a dřevěné špalíky. K restaurátorským pracím použily akrylátovou disperzi<br />
Sokrat 2802A. Kolaudace uměleckou komisí Díla, podniku ČFVU se konala dne 7. září 1990.<br />
Konečně roku 1991 začal figurální části maleb restaurovat akademický malíř a restaurátor<br />
František Sysel. Restaurátorské práce probíhaly až do roku 1998, slavnostní otevření kaple<br />
s restaurovanými malbami se konalo dne 10. září 1999.<br />
VÝSLEDKY VÝZKU<strong>MU</strong> A PŘÍRODOVĚDECKÉ PRŮZKUMY MALEB<br />
Na základě dlouholetého výzkumu je možné ve spolupráci s restaurátorem konstatovat,<br />
že původní kamenné zdivo z opracovaných žulových kvádrů má pečlivě vytmeleny spáry<br />
s typickou ryskou zhotovenou do ještě mokré, nezatvrdlé omítky. Omítková vrstva pod malbami<br />
je relativně tenká (±) 1 cm a dobře lpí na kameni. Jen v místech určitého pohybu, jako jsou<br />
klenební žebra a klenební výplň, byla z velké části uvolněna. Povrch omítkové vrstvy byl<br />
vyrovnán rozmáchlými tahy velkého štětce pravděpodobně s vápnem, které se s čerstvou<br />
omítkou spojilo a vytvořilo typickou strukturu vytvarovanou stopami tahů štětce a vrstvou<br />
písku. Na některých místech, kde byla omítka již oschlá, byla vytvořena samostatná vápenná<br />
vrstva, která se od ní místy uvolnila a způsobila odpadnutí i s vrstvou malby, jak je<br />
nejmarkantněji vidět na scéně Obětování Izáka. Takto nanesená omítková vrstva neopadala však<br />
jen samovolně, ale pravděpodobně již v roce 1933, při otloukání pozdějších vápenných líček.<br />
Z barevných vrstev, které se dochovaly, lze usoudit, že kompozice maleb byla vytvořena<br />
podle předem připraveného kompozičního vzoru, do něhož byly barevně podloženy jednotlivé<br />
části maleb bez detailů. Kresebné, případně i barevné detaily (obličejů, vlasů, vousů, nohou,<br />
draperií a písma nápisů) nanášené ve druhé vrstvě, se dochovaly jen minimálně. Zcela ojediněle<br />
se zachovala jen kresba obličeje sv. Benedikta, což se dá vysvětlit tím, že byla provedena podle<br />
samostatné předlohy jinou rukou, jiným materiálem, nebo tím, že byla provedena celá v první<br />
vrstvě. Konstrukčně malba vychází z tzv. Malířské příručky z hory Athos. Jednotlivé rozměry<br />
93
malíři odměřovali kružítkem a přenášeli je na stěnu. Jak bylo již výše uvedeno, spojení první<br />
vrstvy malby s vápenoomítkovým podkladem je nesrovnatelně lepší než první a druhé vrstvy<br />
malby mezi sebou. Je to vysvětlitelné buď použitím pojidla odlišného složení, nebo tím, že<br />
trvalá atmosférická vlhkost v interiéru opatské kaple působila rozdílně na pojidlo spodní<br />
a pojidlo vrchní barevné vrstvy. Zatímco spojení spodní skryté vrstvy s podkladem posílila,<br />
vrchní vrstvu spolupůsobením mrazu a vzduchu rozrušila, jak je patrné na minimálním<br />
zachování maleb na severní a východní stěně kaple, které jsou vlastně venkovním promrzajícím<br />
zdivem.<br />
Z použitých pigmentů se v barevných vrstvách jednoznačně nejlépe zachovala<br />
červenohnědá, pálená červená hlinka. Dále byly použity další zemité hlinky (okr, zeleň, čerň)<br />
a výjimečně, na šatech císaře Domiciána a rukávu Stacteovy matky, byl použit přírodní malachit<br />
nanesený a zachovalý v relativně silné vrstvě. Byl nanášen s jiným pojidlem než ostatní hlinité<br />
pigmenty. Mimo vápno s vápenným kaseinem byla podle rozborů, které však do dnešních dnů<br />
nebyly v úplnosti dokončeny, identifikována pryskyřice pravděpodobně z ovocných dřevin.<br />
Dnešní podoba maleb je totožná s jejich stavem před zalíčením, k němuž došlo<br />
pravděpodobně o několik staletí později. Vápenná líčka k malbě nepřilnula, poněvadž ji<br />
izolovala vrstva nečistoty, která zároveň umožnila její poměrně snadné sejmutí v roce 1932<br />
a 1933. Snímání bylo v té době bohužel prováděno ostrými hranami kladívek, které se<br />
zasekávaly až do vlastní malby. Ke zmírnění těchto rušivých defektů byly potom jednotlivé<br />
plochy maleb jemně přelazurovány. Výskyt několika druhů tmelů a ojedinělých retuší a souvislá<br />
kaseinová vrstva fixáže nasvědčují tomu, že malby byly ošetřovány také později. Roku 1933<br />
bylo použito ke zpevnění zpráškovatělé barevné vrstvy šelaku s malým přídavkem fermeže.<br />
Tento materiál dodnes nedegradoval a umožnil sejmutí vrstvy zkaleného kaseinu bez ohrožení<br />
původní malby.<br />
Na zelenavém pozadí postavy sv. Jana Evangelisty pod spodní páskou s nápisem<br />
v sousedství kamenné hlavice rohového sloupu v levé části západní stěny je stará vrstva<br />
přemalby související s druhotným nápisem. Tento druhotný, avšak nedlouho po vzniku maleb<br />
vzniklý nápis, byl nejdříve na tuto vrstvu napsán a teprve později vyryt podobně jako nápis<br />
při spodním lemu figurálního pásu pod postavou apoštola, při levém okraji jižní stěny.<br />
Pro rozlišení rozdílu mezi odstraňovanými vrstvami zakalení (vápenokaseinové fixáže<br />
s nečistotou včetně lazurních přemaleb) a odkrytým povrchem původní malby byly ve všech<br />
jednotlivých částech maleb provedeny pravoúhle ohraničené sondy, které se fotograficky<br />
dokumentovaly. Dalšími restaurátorskými úkony byly zpevňující fixáže zpráškovatělých vrstev<br />
malby, zvětralých omítek a injektáže od kamenného zdiva uvolněných omítkových vrstev<br />
zvláště ve východní pasáži jižní a severní části západní stěny.<br />
Vzhledem k tomu, že typická výrazná struktura povrchu spoluvytváří výraz malby<br />
samotné, bylo nutné odstranit celé množství tmelů, které nejenže přesahovaly velikost defektů,<br />
ale nerespektovaly zmíněnou strukturu povrchu omítky, čímž znehodnocovaly působení malby.<br />
Obnažených defektů bylo využito k hlubšímu průniku zpevňujících fixáží místně zvětralé<br />
omítky. Nové tmely prováděné při bočním osvětlení sledovaly výšku a nerovnosti původního<br />
povrchu. Tím, stejně jako následné retuše, sledovaly závěrečný úkol restaurátorských prací,<br />
zcelit a zklidnit silně porušenou původní plastickou a barevnou strukturu malby, aby tato mohla<br />
vlastními prostředky vyjádřit své vnitřní výtvarné sdělení autentickou mluvou.<br />
Všechny restaurátorské úkony, zvláště pak retuše, byly vedeny vědomím, že se jedná<br />
o malířské dílo, které (přes své stáří kolem 750 let a v důsledku toho fragmentálnosti zachování)<br />
má stále dostatek svých vlastních výtvarných i výrazových prostředků, aby zůstalo hodnotou<br />
mimořádného uměleckého a historického významu.<br />
Poněvadž vnímání celku je podmíněno stavem a mírou čitelnosti jeho detailů, bylo<br />
při restaurátorských pracích dbáno na to, aby byla malba ve všech svých detailech zčitelněna,<br />
samozřejmě při naprostém respektování autenticity díla a potlačení příliš rušivých defektů.<br />
94
RESTAURÁTORSKÉ MATERIÁLY<br />
K odstranění vápenného zákalu a zvětralé zakalené vrstvy kaseinové fixáže byla podle<br />
potřeby použita chelatotvorná látka (sůl kyseliny etylendiaminotetraoctové). K fixáži<br />
a injektážím Paraloid B 72 (kopolymeretylmetakrylátu). Zaplnění větších kavern mezi omítkou<br />
a zdivem se provádělo Ledanem TA1 s přídavkem TL2. Zpevnění nesoudržných barevných<br />
vrstev, jež bylo nutné ještě dále ošetřit, Klucelem (hydroxipropylceluloza). K regeneraci sytosti<br />
barevných tónů zvýšením lomu světla pojidla bylo místně užito organokřemičitanů. Ke tmelení<br />
bylo použito vápenné omítky a k retuším Mowilithu 20 (polyvinilacetát) jako pojidla světle<br />
stálých pigmentů.<br />
DATOVÁNÍ MALEB<br />
Na základě získaných poznatků je zřejmé, že datování maleb odpovídá době jejich vzniku<br />
kolem roku 1250, jak o tom svědčí doklady vztahující se ke stavbě baziliky, písmo jednotlivých<br />
nápisů, slohové paralely v soudobých knižních iluminacích i přiřazení maleb, opět podle slohu,<br />
do období tzv. přechodného románsko-gotického. Toto období je sice charakterizováno ještě<br />
formálním rozčleněním maleb s kompaktně zobrazovanými figurami, avšak také již počínajícími<br />
se lámanými a cípatými draperiemi, rozbíjejícími plynulost obrysových linií postav, přičemž<br />
v případě třebíčských maleb je dominantní jejich rozevlátí. Originalita svatojanských maleb<br />
v evropském prostředí je dána jejich vznikem v době, kdy postupně vznikala Zlatá legenda,<br />
takže předlohy k jednotlivým vyobrazením a volbu následnosti jednotlivých scén malíři čerpali<br />
i z jiných, nám doposud neznámých zdrojů, podle jimi předem zhotovených předloh.<br />
Ani k monumentalitě, rozsáhlosti a originálnímu malířskému zpracování zatím neexistují přímé<br />
analogie. Snad nejbližšími paralelami k nim ve středoevropském prostoru jsou malby v kapli<br />
karneru sv. Michala ve štýrském Hartbergu a zprostředkovaně nástěnné malby ve farním kostele<br />
sv. Jiří ve štýrském Judenburgu, které odpovídají stejnému dobovému stylu, odlišují se však<br />
od srovnatelných děl raného lámaného slohu svou uzavřeností. Stylově jsou blízké i malířské<br />
výzdobě apsidy a vítězného oblouku kaple sv. Jiří v Bischofshofenu v Solnohradsku a nástěnné<br />
malbě filiálního kostela sv. Heleny ve Wieserbergu v Korutanech. V České republice<br />
se třebíčské malby dobově spojují s malbou Mučení světice, snad sv. Kateřiny, v závěru<br />
sakristie kostela Panny Marie pod řetězem v Praze a fragmenty maleb na pilířích kostela Panny<br />
Marie v Písku.<br />
ZÁVĚR<br />
Závěrem je možné konstatovat, že restaurátorské práce na figurálních částech cyklu<br />
pomohly zčitelnit a doslova rozšifrovat dochované malby natolik, že umožnily v nebývalé šíři<br />
rozpoznat originální výtvarnou koncepci školených středověkých klášterních malířů, její<br />
konkrétní řešení a interpretaci jednotlivých scén cyklu opravdu v dosud nebývalém rozsahu<br />
a přispěly významně k pochopení jejich ikonografie i ikonologie. Restaurátorské práce byly<br />
provedeny podle dnešních evropských měřítek s tím, že plně respektovaly autenticitu díla,<br />
chápaného v jeho komplexnosti, jako ojedinělé národní kulturní památky, chráněné UNESCO,<br />
avšak také uměleckého díla určité dějinné epochy s obrovským duchovním potenciálem, jež tak<br />
bylo uchováno pro další generace v probuzeném výtvarném pojetí původní malby. Vyprávěcí<br />
obrazový cyklus o životě a skutcích sv. Jana Evangelisty, autora Apokalypsy, k nám<br />
v návaznosti na poslání sv. Benedikta v intencích Starého i Nového zákona promlouvá svou<br />
duchovní silou, přetrvávající věky a vypovídá o propojenosti a podobnosti našich skutků<br />
a životů, o lásce v Kristu a jejím vítězství. Právě apoštol Jan uvádí ve svém prvním listu,<br />
že „Bůh je láska“ (4,9.16).<br />
95
PRAMENY A LITERATURA<br />
Archivní prameny:<br />
Archiv Památkového ústavu v Brně<br />
Denní tisk:<br />
Stráž, 4. 8. 1932.<br />
Lidové listy, 12. 8. 1932.<br />
Národní osvobození, Praha, 20. 8. 1932, Kulturní hlídka, Nález fresek v Třebíčské basilice.<br />
Literatura:<br />
Bachmann, E. 1977: Vorromanische und romanisme Architektur in Böhmen in: Romanik<br />
in Böhmen, Mnichov.<br />
Bartušek, A. 1969: Umělecké památky Třebíče. Brno.<br />
Biedermann, G. 1994: Romanik in Kärnten. Klagenfurt.<br />
Doležel, F. nedatováno: Průvodce basilikou sv. Prokopa v Třebíči-zámku. Třebíč.<br />
Drobná, Z. 1941: Basilika sv. Prokopa v Třebíči. Praha.<br />
Dvořáková, K. – Sysel, F. 1999: Nástěnné malby v opatské kapli basiliky sv. Prokopa v Třebíči,<br />
Zprávy památkového ústavu v Brně, 3/1999, 22–35.<br />
Fillitz, H. 1998: Früh-und Hochmittelalter, Geschichte der bildende Kunst in Österreich. Wien.<br />
Fiala, F. 2003: Třebíč: Židovská čtvrť, bazilika sv. Prokopa: památky na seznamu UNESCO.<br />
Třebíč.<br />
Fišer, R. – Puchnar, F. 2003: Bazilika sv. Prokopa (Třebíč, Česko). Brno.<br />
Fišer, R. – Heřman, P. 2009: Bazilika sv. Prokopa Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha.<br />
Frodl, W. 1942: Die romanische Wandmalerei in Kärnten. Klagenfurt.<br />
Frodl, W. – Kraft, E. 1954: Das Margaretenfenster in Aradagger, Studien zur österrechischen<br />
Malerei in der 1. Hälfte des 13. Jahrhunderts, Wiener Jahrbuch für Kunsgeschichte 16, 9–46.<br />
Grabner, E. 1979: Zur Ikonographie der Hartberger Karnerfresken, Zeitschrift des Historischen<br />
Vereines für Steiermark 70, 133–141.<br />
Graus, J. 1902: Romanische Wandmalereien zu Pürgg und Hartberg, Mittheilungen der k. k.<br />
central Commission für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale<br />
28, 78–88.<br />
Hlaváčková, H. 1993: Wandgemälde in der ehemaligen Abstkapelle in Třebíč (Trebitsch),<br />
Umění XLI, 194–198.<br />
Hoppe Demus, O. T. 1953: Die Wandmalereien der Georgskapelle in Bischfshofen,<br />
Österreichische Zeitschrift für Kuns und Denkmalpflege 7, 89–95.<br />
Kemp, W. 1994: Christliche Kunst. Ihre Anfänge. Ihre Strukturen. München.<br />
Koch, W. 1969: Paläographie der Inschriften österreichischer Fresken bis 1350, Mitteilungen<br />
des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 77, 1–42.<br />
Walter, S. 1978: Die Fresken im Hartberger Karner, Zeitschrift des Historischen Vereines<br />
für Steiermark 69, 185–238.<br />
Krása, J. 1982: Umění doby posledních Přemyslovců. Praha.<br />
Kudělka, Z. 1984: Románská architektura na Moravě, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1,<br />
Praha.<br />
Kuthan, J. 1982: Umění posledních Přemyslovců. Praha.<br />
Kuthan, J. 1983: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách. Praha.<br />
Mašín, J. 1956: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. Praha.<br />
Kuthan, J. 1991: Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II. v Rakousku a Štýrsku. Praha.<br />
Lanc, E. 1979: Die mittelalterichen Wandmalereien in der Steiermark, Corpus<br />
der mittelalterlichen Wandmalereien II, Wien.<br />
Lanc, E. 1989: Die spätromanischen Wandmalereien, in: Pfarkirche St. Georgen ob Judenburg,<br />
Geschichte, bau, Innenausstattung, Pomanische Wandmalereien, St. Georgen ob Judenburg,<br />
45–108.<br />
96
Lanc, E. 1991: Die spätromanischen Wandmalereien in St. Georgen ob HJudenburg.<br />
Zum ikonographischen Programm der Gewölbedekoration, Österreichsche Zeitschrift<br />
für Kuns und Denkmalpflege 45, 1–13.<br />
Lefnerová, L. 1972: Třebíčská basilika. Brno.<br />
Mašín, J. 1977: Malerei und Plastik der Romanik in Böhmen. Mnichov.<br />
Mašín, J. 1984: Románské malířství in: Dějiny českého výtvarného umění I/1, Praha.<br />
Pavel, J. 1947: Dějiny našeho umění. Praha.<br />
Pešina, J. 1958: Gotická nástěnná malba v zemích českých, Praha.<br />
Prodělal, F. 1997: Třebíč: bazilika sv. Prokopa. Třebíč.<br />
Roháček, J. 1993: Zu den Inschriften, Umění 3–4, XLI, 196–197.<br />
Smolak, K. 1991: Die Bleischrift der Ecclesia-Alegorie in der Pfarkirche St. Georgen<br />
ob Judenburg, Österreichische Zeitschift für Kuns und Denkmalpfelge 45, 13–15.<br />
Steppan, T. 2009: Die spätromanischen Wandmalereien von Sankt Helena am Wieserberg.<br />
Dellach.<br />
Třeštík, D – Merhautová, A. 1984: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha.<br />
De Voragine, J. 1890: Legenda aurea vulgo Historia Lombardica dicta, Johannse apostolus<br />
et evangelista. Wroclav.<br />
Walter, S. 1979: Die Fresken im Hartberger Karner, Zeitschrift des Historischen Vereines<br />
für Steiermark 70, 143–150.<br />
Wenzel, A. 1929: Die Baugeschichte der Klosterkirche zu Trebitsch. Marburger Jahrbuch<br />
für Kunstwischenschaft V. Marburg.<br />
Žamberský, A. – Uhlíř, J. 1995: Bazilika bývalého opatství benediktinů v Třebíči. Třebíč.<br />
SUMMARY<br />
The text deals with the Romanesque-gothic cycle of mural paintings in the abbot’s chapple<br />
of St. Procopius’ basilica in Třebíč, which is a monument on the list of the world heritage<br />
UNESCO, from the perspective of art history, including the last exploration of the paintings and<br />
their restoration and conservation. The cycle of mural paintings depicts the events in the life of<br />
one of the disciples – St. John the Evagelist in sequence to the biblical story about Abraham and<br />
Isaac from the Old Testament that is a presage to the Christ´s life and martyrdom<br />
for the redemption of man in connection with the life of St. Benedict.<br />
Academic painter Jan Janša started with restoration of the paintings after its discovery.<br />
Janša finished with uncovering of the paintings and restored them in 1933. Academic painter<br />
and conservator František Sysel started with renovations of figural parts of the paintings in<br />
1991. Restoration works were proceeding until 1998 and a festive opening of the chapel with<br />
renovated paintings took place on September 10, 1999.<br />
Autor:<br />
PhDr. Kateřina Dvořáková<br />
expert, historik umění<br />
Absolonova 73, Brno, 624 00<br />
email: k-dvorakova@volny.cz<br />
tel.: 606 755 647<br />
97
NA KONÍČKA SI VYSKOČÍM…<br />
O DROBNÉ STŘEDOVĚKÉ PLASTICE KONÍČKŮ S JEZDCEM<br />
Z MORAVY<br />
ON THE SMALL MEDIEVAL SCULPTURE OF HORSES WITH RIDERS IN MORAVIA<br />
Zdeňka Měchurová<br />
Anotace:<br />
Koníček s jezdcem je jedním ze základních typů drobné keramické plastiky. V rámci typologie<br />
sledujeme barvu, hmotu, glazuru, způsoby výzdoby, umístění, funkce otvoru a z toho vyplývající<br />
geografické, chronologické a funkční zařazení. V kolekci drobné středověké plastiky koníčka<br />
a jezdce z Moravy lze vypozorovat standartní typy objevující se v celé střední Evropě, zejména<br />
v německém (bavorském, saském, rakouském) a slezském (polském) prostředí. Tato<br />
středoevropská uniformita svědčí o jednotném dobovém cítění i dobré úrovni obchodu<br />
ve vrcholném středověku.<br />
Klíčová slova: středověk, keramika, drobná hrnčířská plastika – figurky koníčků s jezdcem.<br />
Abstract:<br />
A horse with a rider is one of the basic types of small ceramic sculpture. In the framework of<br />
typology we trace colour, matter, glaze, way of decoration, placement, function of an opening<br />
and geographical, chronological and functional classification. In the collection of small<br />
medieval sculpture of a horse with rider from Moravia we can find standard types appearing in<br />
the whole Middle Europe, especially in the German (Bavarian, Saxon, Austrian) and Silesian<br />
(Polish) environment, can be traced in the collection. Such Middle-European uniformity gives<br />
evidence of uniform contemporaneous sentiment and of a good level of trade in the high Middle<br />
Ages.<br />
Key words: the Middle Ages, ceramic, small pottery sculpture – statuettes of horses with riders.<br />
ÚVOD<br />
Příjemným zpestřením při probírání početného keramického (většinou střepového)<br />
materiálu ze středověkých lokalit bývá nález drobné hrnčířské plastiky.<br />
Podle ztvárněné předlohy ji lze dělit do tří skupin: plastiku figurální lidskou zastupují<br />
různé druhy panenek, madonek, „mníšků“, plastiku zvířecí pak přestavují zejména koníčci;<br />
spojením obou vzniká plastika jezdecká. Předmětem našeho studia bude posledně jmenovaný<br />
případ.<br />
Určit funkci těchto figurek se pokoušela již od počátku minulého století řada evropských,<br />
zejména však německých badatelů. Jedním z takových průkopníků v této oblasti byl K. Gröber<br />
(1928), jenž se ve své shrnující uměleckohistorické monografii zabývá pochopitelně hlavně<br />
mladšími dějinnými úseky. Jezdeckými figurkami z území Slezska se zaobírala E. Schmidtová<br />
(1934). V tomto období upoutaly pozornost podobné nálezy z našeho území (Blekta 1934;<br />
Hetfleisch 1930; 1931; J. Skutil 1936; 1937). Ve válečném a poválečném období převzali štafetu<br />
etnografové (Liška 1943; Melniková-Papoušková 1948; Šourek 1942; Hercík 1951).<br />
O komplexní zhodnocení plastiky koníčka za využití dostupných datovacích možností<br />
se pak pokusil historik V. Burian (1962). V dalším desetiletí jsme se dočkali takového<br />
zpracování figurek koníčků z Rakouska od S. Felgenhauerové (1974), která se opírala<br />
i o Burianova zjištění. S rozvojem archeologické památkové péče a počtem záchranných<br />
výzkumů městských jader zejména v Německu narůstá od osmdesátých let též počet těchto<br />
nálezů (srv. Denkmalpflege 1985, Waterstradt 1986). Nejdůkladnější analýzu (a to nejen<br />
na území Saska) ovšem provedla až V. Hoffmannová (1996). Podle jejích závěrů se zdá zřejmé,<br />
99
že jde v prvé řadě o hračku (Hoffmann 1996, 136). Informace o hrách a hračkách se v dobových<br />
písemných a ikonografických pramenech objevují jen vzácně, tím důležitější je její shrnutí všech<br />
archeologických dokladů, které by mohly souviset s hrou a hraním nejen dětí, ale i dospělých.<br />
V úvodu se navíc podrobně zabývá přehledem bádání (tam viz citace další, především německé<br />
literatury k tématu), a poskytuje tak množství archeologických a zejména uměleckohistorických,<br />
ikonografických pramenů. Na tomto základě uvažuje o postavení dítěte, hry i hračky<br />
ve středověku z filosofického, historického i psychologického hlediska. O její propracované<br />
typologické schéma se budeme v následujících kapitolách opírat.<br />
ROZBOR NÁLEZŮ<br />
Hned v začátku je třeba říci, že jen velmi málo tohoto značně tvarově členitého<br />
keramického zboží se zachovalo nepoškozeno. Už archeologický způsob uložení v zemi<br />
odporuje dobrému stavu jeho zachování. Okrajové a vyčnívající části figurek, tedy ruce, nohy<br />
a hlava zvířecí i lidská, se vyskytují výjimečně, někdy zase jako samostatné zlomky, takže<br />
o tvaru jim příslušejícího těla se lze jen dohadovat. Jsou případy, že plastika je tak poškozena<br />
a jsou pochyby o tom, co původně představovala. Proto se budeme při řazení k variantám<br />
a typům pohybovat vždy víceméně jen v rovině pravděpodobnosti.<br />
Podle naší potřeby vybereme z třídění V. Hoffmannové ty skupiny jezdecké plastiky, které<br />
jsou na Moravě zastoupeny. Jde o široce pojaté vzhledové kategorie, které se řídí způsobem<br />
výroby a umístěním otvoru, ale nečiní si nárok být časově vymezenými celky. Umístění otvoru<br />
a způsob výroby jsou kritéria v podstatě nadčasová, chronologicky necitlivá a pro datování<br />
jednotlivých kusů téměř bez důležitosti.<br />
Jezdec na koni s otvorem v hrudi existuje z Moravy pouze v jediném případě, a to<br />
z Uherského Hradiště (SF 15130, obr. 1 – viz barevná příloha). Je s podivem, že pro tento typ<br />
nemá V. Hoffmannová samostatnou kategorii. Bezpochyby jde o turnajovou hračku. Nejisté je<br />
místo nálezu, které je dle mého zjištění i údajů v muzejní dokumentaci udáno jako Uherské<br />
Hradiště, starý fond. V. Burian (1962, 305) na základě výpovědi muzejního pracovníka<br />
K. Hanáka upřesňuje, že figurka byla vybagrována z řeky Moravy u Uherského Hradiště.<br />
Naproti tomu E. Hercík (1951, 38) označuje jako místo nálezu Velkou nad Veličkou. Plastika<br />
je vyrobena z jemné bělavé kaolinové hmoty bez glazury, hlava jezdce chybí a jeho ruce i nohy<br />
jsou opatřeny obdélníčkovitým radélkem. Koňská šíje je mohutně klenutá,<br />
což V. Burian (1962, 305) považuje za šíji španělskou vedoucí podle něho k pozdnímu datování<br />
do 16. století.<br />
Ručně modelovaní keramičtí koníčci s jezdcem (jezdecké plastiky na koni) bez<br />
otvoru jsou na Moravě velmi častí. Na první pohled nás zaujme kvalita a barva hmoty. Převážná<br />
většina veškeré drobné hrnčířské plastiky je vyrobena z jemně plavené hmoty bělavé barvy.<br />
U ič. 72379 z domu č. 27 z Konůvek (obr. 2 – viz barevná příloha, Měchurová 1988, 72,<br />
tab. III:4, IV:8) je zřejmé její nedbale zručné vyhotovení několika stisky prstů z válečku dobře<br />
zpracované hlíny. K této podskupině lze zařadit též exemplář z Olomouce-Pekařské ul. 3, 5, 7<br />
(obr. 3 – viz barevná příloha). Bělavá hmota je charakteristická pro torzo jezdecké figurky<br />
z Kroměříže-Vodní ul., s odlomenou hlavou i rukama (obr. 4 – viz barevná příloha). Stejně<br />
jednoduché je torzo jezdecké plastiky z Brna-Josefské ul. (obr. 5 – viz barevná příloha) jen<br />
s naznačeným trupem jezdce, ale ruce i hlava a rovněž koňská hlava chybí. Narozdíl od výše<br />
jmenovaných je ovšem glazovaná žlutozelenou glazurou.<br />
Pozornost však upoutají v prvé řadě exempláře s odlišnou, tedy středně i hrubší zrnitou<br />
hmotou. Snad nejmarkantněji se odlišují oba nálezy z Landeka u Ostravy (obr. 6, 7 – viz<br />
barevná příloha; Měchurová 1994, 620 – Abb. 1:2, 3, 621 – Abb. 2:2,3). Celé provedení je<br />
velmi rustikální až primitivně neumělé, z běžné hrnčířské keramické hmoty s příměsí písku,<br />
celistvější kus má dokonce povrch kovově lesklý. Ačkoli na našem území je taková plastika bez<br />
100
analogií, stejně neumělé provedení lze spatřovat na figurce z Míšně-Nového trhu datované<br />
do 14. stol. (Hoffmann 1996, 175, obr. 34).<br />
Podobně je tomu u koníčka s jezdcem inv. č. SF 15129 buď vybagrované z řeky<br />
u Uherského Hradiště, či z Velké nad Veličkou (obr. 8 – viz barevná příloha). Kolem místa<br />
nálezu panují stejné nejasnosti jako v případě jezdecké plastiky s otvorem inv.č. SF 15130.<br />
Špatný stav zachování figurky by nasvědčoval první hypotéze o místě nálezu, jezdci chybí<br />
hlava, povrch je silně ohlazený, jakoby omletý, žlutozelená glazura na středně zrnité cihlové<br />
hmotě téměř otřelá. Typově velmi podobný jezdec na koni pochází z Uničova – zemnice č. 10,<br />
objevené pod bývalým klášterním kostelem (Michna 1980, 175 – obr. 13:1), je však ještě více<br />
poškozen (chybí nejen hlava jezdce, ale i část hlavy a nohou koně). Jeho hmota je ovšem jemná<br />
šedobílá s černým jádrem a oprýskanou žlutohnědou polevou. Připomíná hmotu červeně<br />
malovaného zboží, které se v okolí rovněž nalezlo. Tento kus je dobře datován nálezovou<br />
situací, pochází z objektu existujícího po r. 1213 a zaniklého ve 2. polovině 13. století (Michna<br />
1980, 168–169). Pokud lze uhodnout z načrtnuté kresby V. Buriana (1962, 305, 307 – obr. 23)<br />
a opřít se o jeho lakonickou zmínku v textu, třetím naprosto věrným, ale nepolévaným kusem je<br />
koníček s jezdcem již velmi starého data nálezu z Mladče. E. Schmidtová (1934, 283,<br />
286 – Abb. 6) uvádí z oblasti Slezska úplně stejnou jezdeckou plastiku olivově zeleně<br />
glazovanou, nalezenou už r. 1933 v hloubce 2,5 m při kanalizačních pracích v Ratiboři<br />
(Ratiborz-Ostróg). Odkazuje na podobné exempláře ve Štrasburku, což by ji řadilo do období<br />
krátce po r. 1300 (Schmidt 1934, 287). Toto datování se tedy nevymyká ani časovému určení<br />
našich moravských exemplářů.<br />
Mezi ručně modelované keramické jezdecké plastiky bez koně lze zařadit všechny<br />
fragmenty lidských figurek, jejichž dolní část těla je tvořena většinou dvěma pahýly, zbytky<br />
rozkročených nohou. Někdy tvar trupu dole není jasný. Ruce bývají vzdáleny od těla, nebo<br />
se upínají k šíji koně. Velmi často se tyto figurky nacházejí ve zlomcích, s odlomenýma rukama<br />
či hlavou.<br />
Z šedé zrnité hmoty je vyroben tzv. kentaur z Olomouce-Denisovy ul. (obr. 9 – viz<br />
barevná příloha; Informační zpravodaj 1984; Bláha 2001, 133, obr. 166). Toto označení,<br />
užívané autorem výzkumu P. Michnou, však úplně typologicky neodpovídá představě bájné<br />
bytosti kentaura, jak ji uvádí do literatury V. Hoffmannová (1996, 168–169, katNr. 6, 7, 13,<br />
Abb. 23) na základě pozdně středověkých nálezů z lokality Brandis v Sasku. V olomouckém<br />
případě by ve srovnání s jejím pojetím kentaura šlo spíš o jezdce (snad šaška, skřítka, kejklíře<br />
s kápí na hlavě) posazovaného do křeslovitého sedla samostatných koníčků. Atributy jezdce<br />
by splňovala rovněž figurka ze Smilova hradu (obr. 10 – viz barevná příloha) a nový nález<br />
z Opavy-Pekařské ul. (obr. 11 – viz barevná příloha). Exemplář ze Smilova hradu je zajímavý<br />
tím, že jako jediný má v dolní části jasné naznačení oddělených nohou pro nasednutí<br />
do křeslovitého sedla navíc s rýhováním v místě stehna, snad naznačením pláště či vůbec oděvu,<br />
ale také pro lepší „usazení“ do sedla. Také další výzdobou je výjimečný. Patří totiž evidentně<br />
do okruhu tzv. červeně malovaného zboží, neboť nese zcela jasné stopy malování rezavou<br />
hlinkou v podobě krátkých tahů štětce na kápi, čele, pod krkem (snad opět naznačení oděvu)<br />
a boční části trupu. Datování V. Buriana do druhé poloviny 14. století podle žlutě glazované<br />
analogie E. Schmidtové (1934) ze slezského Striegau (Strzyzów) a to ještě na základě stejného<br />
rýhování na stehnech (kalhoty?) je velmi rámcové.<br />
Keramické jezdecké plastiky na koni částečně modelované pomocí formy zahrnují<br />
v moravském souboru jen zlomky. Forma byla zřejmě často používána speciálně<br />
pro vytvarování obličeje. Přesto lze vysledovat dva druhy: jednak sem patří fragmenty figurek<br />
jezdců s vystouplýma kruhovýma očima a odulými rty, tzv. obličejové masky snad bájných<br />
bytostí kentaurů, jak je specifikuje V. Hoffmannová (142, 168–170). Tyto stejně tvarované<br />
obličeje byly pravděpodobně vtisknuty do jednodílné (jednostranné) formy a teprve potom<br />
nalepeny (přimáznuty) na pahýl keramické figurky, která už měla trup, krk a zřejmě i zadní část<br />
101
hlavy zatím bez tváře. Často se totiž v materiálu nacházejí právě tyto „obličejové slupky“,<br />
např. v saském prostředí opět z lokality Brandýs-Bahnhofstr. 18 pochází hned pět kusů<br />
(Hoffmann (168, KatNr. 9–12, 170, Abb. 24)). Přesná analogie z šedobílé jemně plavené hmoty<br />
bez glazury pochází z hradu Obřan (obr. 12 – viz barevná příloha; Měchurová 1988, 72,<br />
tab. I:1), bohužel bez jakýchkoli nálezových okolností. Naopak obličej jezdecké postavy<br />
s rozkročenýma nohama z Olomouce-Pekařské ul. (obr. 15 – viz barevná příloha) je tak setřený,<br />
že by ho bylo možno považovat za „odloupnutý“ pahýl. Technologii těchto „masek“ bude<br />
věnována samostatná studie.<br />
Navzájem podobný výraz kruhových očí, širokého nosu a masivních rtů mají figurky<br />
z Olomouce-Michalského kopce (Sedláčková 1999, 108, 173, obr. 82:12) a Lukova (dle<br />
informace J. Langové), ale vlasy tvoří rám obličeje jako u první varianty. Analogii lze spatřovat<br />
v kompletní figurce jezdce z Kutné Hory (Melniková-Papoušková 1948, nečísl. tab. 2), u níž je<br />
pokrývka hlavy na vrchu opatřena jakoby velikou bambulí (stejně jako na olomouckém<br />
exempláři). Prvek kruhových očí, velkého nosu i rtů se vyskytuje též na samostatných lidských<br />
plastikách „mníšků?“ ze Mstěnic a ze staré sbírky A. Gottwalda v MZM (Měchurová 1988, 75,<br />
tab. III:1, II:5). Zdá se tedy, že tyto obličejové masky byly využívány víceúčelově i pro plastiky<br />
jiného tvaru a významu. Snad nejstarším nálezem tohoto druhu je tzv. mladečský jezdec<br />
(obr. 18; Hetfleisch 1931, Abb. 14; Burian 1962, 305, 306, obr. 11), který se stal předmětem<br />
badatelské diskuse už ve třicátých letech 20. stol. (Skutil 1936, 74). Podle sedelní čabraky<br />
provedené otiskem mřížkovaného radélka (ostatně stejné má kentaur z Olomouce-Denisovy ul.)<br />
ho V. Burian (1962, 305) datuje do 14. až poč. 15. století. Velmi zajímavou analogií ovšem je<br />
téměř současná neglazovaná lidová figurka ze Slovenska, kterou prezentuje N. Melniková-<br />
Papoušková (1948, nečíslovaná fototab. vzadu). Postava jezdce má nejen stejné obličejové rysy<br />
(kruhové oči, široká nalepená ústa a plochý nos), ale i vlasové kudrlinky a špičatou čepici<br />
zdobenou bílým malováním. K sedlu je přilepena rýhovaným „šosem“, jak bývá zvykem<br />
i u středověkých figurek. Zdá se tedy, že tradice těchto prvků je velmi starobylá. A pokud se<br />
techniky týče, jde o jedno z nemnoha možných provedení.<br />
Druhý případ formy má jemnější rysy obličeje s malým nosíkem i rty a věncem vlasů<br />
kolem vzadu se do špičky zvedající kapuce. Sem by patřila plastika muže z Brna-Velkého<br />
Špalíčku (obr. 14 – viz barevná příloha) a z Kroměříže-Velkého nám. (obr. 15 – viz barevná<br />
příloha). Hmota je cihlová s hnědočervenou glazurou na povrchu a jejich datování ukazuje<br />
na konec 13. a první polovinu 14. stol. Jako jezdce pojmenovává i stejně datuje podobnou<br />
ovšem neglazovanou figurku ze Zhořelce (Görlitz-Neißstr. 30) V. Hoffmannová (1996, 176,<br />
KatNr. 37, Abb. 37). Zajímavou analogii poskytuje zlomek lidské figurky z Újezda u Tišnova<br />
(obr. 16 – viz barevná příloha, Nekuda – Unger 1981, 298, obr. 247), který má stejně jemně<br />
tvarovaný obličej (ovšem naprosto setřelý), lem vlasů kolem tváře a jakousi špičatou kapuci<br />
na hlavě. Původně byla považována za plastiku ženskou (Měchurová 1988, 74). Ze zřejmě<br />
rozpřažených rukou zbyl pouze jeden pahýl a způsob ukončení plastiky dole je nejasný. Také<br />
materiál je velmi odlišný – středně zrnitá šedobéžová silně písková keramická hmota<br />
bez náznaku původního glazování, povrch působí doslova „omletým“ dojmem. Rovněž jezdecká<br />
plastika z brněnského Velkého Špalíčku (obr. 17 – viz barevná příloha) má jemnější obličej,<br />
ale jinak provedením i jemně plavenou hmotou bez glazury odpovídá první variantě.<br />
ZPŮSOBY ZDOBENÍ<br />
Snad nejpozoruhodnějším typem výzdoby jsou pruhy červeného malování; tak je<br />
zdobena neglazovaná plastika jezdce ze Smilova hradu u Prostějova (obr. 10 – viz barevná<br />
příloha), který má tímto způsobem znázorněn oděv. U těchto starých nálezů je datování<br />
nálezovými okolnostmi méně přesné, ale jak autor nálezu J. Blekta (1934, 13), tak V. Burian<br />
(1962, 303) se přiklánějí ke druhé polovině 14. stol.<br />
Mřížkování (mřížkované radélko či kolek), známé z keramické produkce nádob, lze<br />
pozorovat na bocích sedla či lemu oděvu jezdce (Mladeč a Olomouc-Denisova ul.) a považuje<br />
se za znak 14. století.<br />
102
Lopatovité ruce jsou poměrně častý způsob pevného přilepení či „přimáznutí“ paží<br />
jezdce na šíji koně. Většinou ulpí na tomto místě, i když jezdec už zachován není. Rýhování<br />
či radélko na přilepené placce ještě fixuje způsob uchycení. Charakteristické jsou případy<br />
z Uherského Hradiště (obr. 1 – viz barevná příloha), analogie lze najít na exemplářích z Kutné<br />
Hory či Slezska (Burian 1962, 306–307, např. obr. 6, 17, 34).<br />
Kruhové oči a odulá ústa bývají časté u tzv. kentaurů, ale i samostatných jezdců bez<br />
koně. Dokonce se objevují i u lidské figurální plastiky (např. Mstěnice či Újezd u Hrotovic<br />
(Měchurová 1988, 74–75, tab. III:1, V:6, II:5, V:3). Zdá se, že půjde spíše než o chronologický<br />
jev o technologické provedení výrazných obličejových rysů, např. způsobem nálepu, užívané<br />
dokonce i v současném lidovém umění (viz Melniková-Papoušková 1948, nečíslovaná fototab.<br />
vzadu).<br />
BARVA, HMOTA, GLAZURA<br />
Barva souvisí s kvalitou a jemností hmoty a dá se říci, že s přibývající zrnitostí barva<br />
tmavne. Většinou je tedy bělavá, žlutobílá, výjimečně cihlová. V již zmiňovaných případech je<br />
barva středně zrnité hmoty šedá či šedobéžová. Glazura pak bývá hnědočervená či hnědožlutá,<br />
tehdy jde o polevu chemického složení železitého (např. Uničov, dle konzultace s hrnčířem<br />
a restaurátorem J. Smutným), nebo žlutozelená až zelená (např. Smilův hrad, Brno-Josefská ul.,<br />
což znamená přítomnost mědi v chemickém vzorci glazury).<br />
Hmota převládá jemná až jemně plavená (kaolinová), v německy mluvících zemích<br />
nazývaná Pfeiffenton, tedy hmota užívaná na výrobu dýmek, jež je dominantní<br />
na neglazovaných exemplářích. Takové výrobky produkovaly některé německé dílny, a to nejen<br />
v Porýní, ale např. i v Sasku. Archeologický výzkum odkryl střediska výroby v Zittau (Žitava)<br />
a Zwickau (Hoffmann 1996, 162). Zboží se určitě rozváželo a prodávalo na městských<br />
jarmarcích. Středně zrnitý písčitý vpravdě hrnčířský materiál se objevuje v podstatě výjimečně<br />
na již zmíněných kusech. Tady se nabízí představa, že by mohlo jít o výrobky místních hrnčířů<br />
snad ve snaze napodobit dovážené vzory.<br />
PROSTŘEDÍ, CHRONOLOGIE, FUNKCE<br />
Jako u drobné hrnčířské plastiky obecně i nejvíce těchto jezdeckých figurek pochází<br />
z prostředí městských jader (Brno, Olomouc, Opava, Ostrava, Kroměříž, Uherské Hradiště,<br />
Jihlava). Je to pochopitelné, neboť nejenom že zde probíhá největší archeologická aktivita, ale<br />
i ve středověku byla městská prostranství místem pro trhy a jarmarky, kde kvetl obchod<br />
i s těmito předměty. Často se však objevují na šlechtických sídlech (Obřany, Smilův hrad, Újezd<br />
u Tišnova, Landek) a vcelku překvapivý je jejich výskyt na zaniklých vsích, např. v usedlosti<br />
č. 27 v Konůvkách. Tento případ je ovšem poněkud výjimečný, protože Konůvky zřejmě byly<br />
nejen zemědělským zázemím, ale i významnou zastávkou (snad i s hostincem) na formanské<br />
cestě k uherským brodům na řece Moravě (Měchurová 1997, 150–152), kde se už taky dalo<br />
obchodovat s prováženým zbožím.<br />
Význam této kolekce pro datování zčásti tkví v tom, že lze porovnat nově objevené nálezy<br />
(byť často zlomky) nebo nálezy ze záchranných výzkumů městských jader s dobrou možností<br />
datování se staršími dobře zachovanými, tedy výraznými exempláři, které ovšem jsou většinou<br />
nálezy ojedinělými. Do staršího horizontu se určitě řadí i figurky s červeným malováním<br />
(Smilův hrad). Z doposud provedeného rozboru se zdá, že figurky z jemně plavené kaolinové<br />
hmoty bez glazury tvoří nejmladší skupinu objevující se od první poloviny 14. a zasahující<br />
hluboko do 15. století.<br />
Pokud se užití týče, stále jsou brány v úvahu dvě možné interpretace – jako dětská (?)<br />
hračka, nebo předmět náboženského charakteru, votivní soška. Tuto letitou disharmonii moudře<br />
vyřešila V. Hoffmannová (1996, 133), která nevylučuje ani jednu z těchto funkcí; děti (a často<br />
i dospělí) užívaly figurek pro představení dějů, pro hru jako divadlo (Fiktionspiele), hrály s nimi<br />
často viděné a slyšené příběhy, jež měly většinou náboženský obsah – pašije, biblické výjevy<br />
103
apod. Zde je možné hledat i původ vánočních betlémů. Jindy ovšem hry navozovaly světské<br />
situace, jimž lidé rádi přihlíželi. Takovým byl jistě pro obyčejného člověka středověku rytířský<br />
turnaj a postava jeho hrdiny – rytíře na koni byla jeho vzorem po všech stránkách. Představoval<br />
symbol odvahy, tělesné zdatnosti, ale i rytířských ctností. Novodobou moderní paralelu můžeme<br />
vidět v dnešní stolní hře – stolním fotbalu a v oblíbenosti sportovců jako současných hrdinů.<br />
ZÁVĚR<br />
Přes značnou různotvarost a pestrost lze v souboru drobné středověké plastiky koníčka<br />
a jezdce vypozorovat standartní typy objevující se v celé střední Evropě, zejména v německém<br />
(bavorském, saském, rakouském) a slezském (polském) prostředí. Tato středoevropská<br />
uniformita svědčí o jednotném dobovém cítění i dobré úrovni obchodu ve vrcholném<br />
středověku. V regionálním měřítku to byli jistě samotní hrnčíři, kteří své výrobky vystavovali<br />
a prodávali na místních trzích. Kupci s formany na cestách za obchodem zprostředkovávali<br />
po jarmarcích a výročních trzích v rozvíjejících se městech kontakt zboží mezi vzdálenějšími<br />
končinami. Další dobře časově zařazené nálezy z archeologických výzkumů těchto městských<br />
jader jistě opět prohloubí pohled i do této zajímavé sféry hmotné kultury.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Příspěvek byl zpracován v rámci institucionálního záměru MK ČR pro Moravské zemské<br />
muzeum identifikační kód MK 0009486202.<br />
LITERATURA<br />
Bláha, J. 2001: Slovanská a středověká Olomouc v archeologických pramenech – Slavic and<br />
Medieval Olomouc in Archaeological Sources, in: Bém, M., – Bláha, J. – Kalábek, M. –<br />
Kouřil, P. – Peška, J. – Procházková, P. – Šabatová, K., – Vitula, P.: Archeologické<br />
zrcadlení, Olomouc, 121–151.<br />
Burian, V. 1962: K typologii a datování lidové keramické plastiky (koníčka), Československá<br />
etnografie 10, 301–307.<br />
Blekta, J. 1934: Smilovo hradisko a Starý Plumlov, Ročenka Národopisného průmyslového<br />
muzea města Prostějova a Hané, XI, Prostějov, 9–31.<br />
Blekta, J. 1937a: Smilovo hradisko. Doplněk k čl. z roč. XI. r. 1934, Ročenka Národopisného<br />
průmyslového muzea města Prostějova a Hané, XIV, Prostějov, 93–95.<br />
Blekta, J. 1937b: Středověké figurky jezdců, Ročenka Národopisného průmyslového muzea<br />
města Prostějova a Hané XIV, Prostějov, 97–98.<br />
Denkmalpflege 1985: Denkmalpflege in Baden-Württemberg, Nachrichtenblatt des<br />
Landesdenkmalamtes, 14/4, Stuttgart.<br />
Felgenhauer, S. 1974: Tönerne Spielzeugpferdchen des Mittelalters in Österreich, Jahrbuch des<br />
Oberösterreichischen Musealvereines, 119, I. Abhandlungen, 39–52.<br />
Gröber, K. 1928: Kinderspielzeug aus alter Zeit. Eine Geschichte des Spielzeugs. Berlin.<br />
Hercík, E. 1951: Československé lidové hračky. Praha.<br />
Hetfleisch, E. 1931: Fundübersicht des nordwestlichen Schlesiens, in: Altvater, Festschrift<br />
zur 50-Jahrfeier des Sudentengebirgsvereines. Freiwaldau, 268–279, Abb. 14.<br />
Hoffmann, V. 1996: Allerlay kurtzweil – Mittelalterliche und frühneuzeitliche Spielzeugfunde<br />
aus Sachsen. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodenkmalpflege, Band 38,<br />
Landesamt für Archäologie Dresden, 127–200.<br />
Informační zpravodaj 1984: Informační zpravodaj členů Sm. pobočky Čs. spol. archeologické<br />
při ČSAV, prosinec 1984, vnitřní strana zadní obálky.<br />
Liška, A. 1943: Hrnčířské a kamnářské památky v muzeu hlavního města Prahy, Zprávy České<br />
keramické společnosti, XX, 1–23.<br />
Melniková-Papoušková, N. 1948: Lidové hračky. Praha.<br />
104
Měchurová, Z. 1988a: Drobná středověká plastika ve sbírkách Moravského muzea v Brně –<br />
Mittelalterliche Kleinplastik in den Sammlungen des Mährischen Landesmuseums in Brünn,<br />
Časopis Moravského muzea LXXIII, sci. soc., 71–78.<br />
Měchurová, Z. 1988b: Drobná středověká plastika ze zaniklé středověké osady Konůvky<br />
(okr. Vyškov) – Mittelalterliche Kleinplastik aus der mittelalterlichen Ortswüstung Konůvky<br />
(Bez. Vyškov), Vlastivědný věstník moravský XL/1, 76–79.<br />
Měchurová, Z. 1994: Funde der kleinen mittelalterlichen Plastik auf dem Gebiet tschechischen<br />
Schlesiens – Nálezy drobné středověké plastiky na území českého Slezska, Archeologické<br />
rozhledy XLVI/4, 618–626.<br />
Měchurová, Z. 2009: Drobná středověká plastika koníčka na Moravě. Úvahy a postřehy. –<br />
Mittelaterliche Kleinplastiken von Pferdchen in Mähren. Überlegungen und Beobachtungen.<br />
Archaeologia historica 34, 173–187.<br />
Měchurová, Z. 2010: Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech – Die<br />
mittelalterliche Welt der Kinder und Spiele in archäologischen Quellen. Archaeologia<br />
historica 35, 95–107.<br />
Michna, P. 1980: Dvě sídlištní stavby z počátku lokačního období Uničova. Příspěvek<br />
do diskuze k otázce zemnic ve městech a vesnicích 13. století – Zwei Siedlungsbauten<br />
aus den Anfängen der Lokationsperiode der Geschichte von Uničov in der Gegend<br />
von Olomouc (Zur Diskussion über die Frage der Grubenhäuser in Städten und Dörfern<br />
des 13. Jahrhunderts).<br />
Moravec, Z. 2007: Tvář středověké Ostravy. Ostrava.<br />
Nekuda, V. – Reichertová, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě –<br />
Mittelalterliche Keramik in Böhmen und Mähren. Brno.<br />
Sága moravských Přemyslovců 2006: Sága moravských Přemyslovců. Život na Moravě od XI.<br />
do počátku XIV. století – Die Saga der mährischen Přemysliden. Das Leben in Mähren vom<br />
11. Bis zum Anfang des 14. Jahrhunderts. Sborník a katalog výstavy pořádané Vlastivědným<br />
muzeem v Olomouci a muzeem města Brna k 700. výročí tragické smrti Václava III.,<br />
posledního českého krále z dynastie Přemyslovců. Olomouc–Brno.<br />
Schmidt, E. 1934: Mittelalterliche Spielzeugpferdchen und Tonreiter, in: Altschlesien, Band 4,<br />
Breslau, 282–319.<br />
Sedláčková, H. 1999: Přehled výsledků a soubor drobných plastik ze záchranného<br />
archeologického výzkumu v Olomouci, Hrnčířské ulici. Památkový ústav v Olomouci 1998.<br />
Výroční zpráva. Olomouc.<br />
Sedláčková, L. – Zůbek, A. 2008: Nálezová zpráva o provedení záchranného archeologického<br />
výzkumu při stavbě „PALACE CD“, parc. č. 272/19, 272/20 a č. 637/1, k. ú. Brno-město.<br />
Brno (okr. Brno-město), Přehled výzkumů 49, 356–393.<br />
Skutil, J. 1936: Nové paleolitické nálezy v Mladči u Litovle, Ročenka Městského muzea<br />
v Litovli, 60–75.<br />
Skutil, J. 1937: Ještě jedenkráte k tzv. „mladečskému jezdci“, Ročenka Městského muzea<br />
v Litovli, 159–160.<br />
Šourek, K. 1942: Lidové umění v Čechách a na Moravě. Praha.<br />
Waterstradt, E. 1987: Kinderspielzeug im Mittelalter, in: Ausgrabungen in Minden. Münster,<br />
147–154.<br />
SUMMARY<br />
A collection of small ceramic sculptures (not only in Moravia) is relatively very<br />
multifarious. According to the interpreted model it can be divided into three groups – the human<br />
figural sculpture is represented by various kinds of dolls, little madonnas and little monks,<br />
animal sculpture mainly consists of horses. Combination of the two creates equestrian sculpture.<br />
The last mentioned type is the object of our interest.<br />
From the very start of the 20 th century, various European researchers, above all historians<br />
and scholars of fine art, have given their interest to the issue. In the area of Silesia E. Schmidt<br />
105
(1934) devoted to the finds of ceramic horses. Historian V. Burian (1962) attempted to assess<br />
the sculpture of horses globally with using of available dating possibilities. In the following<br />
decade we experienced similar elaboration of the horse statuettes from Austria thanks to<br />
S. Felgenhauer (1974). The most detailed analysis (not only in the area of Saxony), however,<br />
implemented only V. Hoffmann (1996). She summarises all archaeological finds, which could be<br />
related to the game and playing not only of children, but also of adults.<br />
Equestrian sculpture is hardly ever found undamaged. The very archaeological way<br />
of discovering contradicts the possibility of a well-conservation. Usually the peripheral<br />
protuberant parts are missing, such as the head or legs.<br />
When classifying the statuettes we can follow the sophisticated typology scheme used<br />
by V. Hoffmann (1996, 140). There is only one case of a rider on a horse with an opening in his<br />
chest in Moravia – it is from Uherské Hradiště (SF 15130, fig. 1). It is curious that V. Hoffmann<br />
does not concern this type as an individual category. Hand moulded ceramic horses with riders<br />
with no opening are represented in Konůvky (fig. 2), Olomouc-Pekařská street no. 3, 5, 9 (fig. 3)<br />
and in the old collection in Uherské Hradiště (fig. 8). Hand moulded ceramic riders without<br />
a horse come from e. g. Smilův hrad or from Opava-Pekařská street (fig. 9, 10). A piece from<br />
Brno-Velký Špalíček represents the ceramic sculptures of riders on a horse partly made with the<br />
help of a mould (fig. 14, 17).<br />
The stripes of red painting (on the horse from Brno-Koliště, on the rider from Smilův<br />
hrad) are probably the most remarkable type of decoration. Lines made with reticulated stylus<br />
are also very interesting. Other noticeable elements are shovel-like hands, round eyes and<br />
bloated mouths of riders. Placement of opening does not appear to be neither technologically nor<br />
typologically important. Most usually are these statuettes made of light whitish material, less<br />
often of brick-red material with a yellow-green glaze. The cases of medium granular matter of<br />
a sand, dark grey colour appeared as well. It could be stated that with the increasing granularity<br />
the colour gets darker.<br />
Small pottery sculpture appears in virtually all social environments, mainly of course<br />
in the cities, where the trade with this objects was flourishing.<br />
Identifying the function of these objects still oscillates between the theories of a children<br />
(?) toy and an object of ritual character, a votive statue. This years-long disharmony was<br />
accepted by V. Hoffmann, who does not exclude either of the two functions mentioned.<br />
The significance of the presented collection for dating consists in the fact that it is possible<br />
to compare the new discoveries (though they are often only fragments) or the finds from rescue<br />
researches of city centres with the older, well preserved and therefore more distinctive finds,<br />
which are, however, usually isolated. The statuettes with the red decoration (Smilův hrad)<br />
definitely fall into the older horizon.<br />
The analyses implemented so far seems to say that the statuettes made of soft kaolin<br />
matter with no glaze creates the youngest group, appearing from the first half of 14 th century and<br />
persisting deep in the 15 th century.<br />
English by Libor Bílek<br />
Autor:<br />
PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc.<br />
Archeologický ústav<br />
Moravské zemské muzeum<br />
Zelný trh 6, Brno, 659 37<br />
email: zmechurova@mzm.cz<br />
106
MĚSTSKÉ PODZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V PROSPEKCI<br />
A VÝZKU<strong>MU</strong><br />
THE UNDERGROUND OF CZECH CITIES IN PROSPECTION AND RESEARCH<br />
Vladimír Hašek – Josef Unger<br />
Anotace:<br />
Autoři článku poukazují na vývoj geofyzikálních metod a na konkrétní možnosti jejich aplikace<br />
při řešení úkolů archeologického a historického výzkumu středověkých (a moderních) podzemí.<br />
Takový výzkum se zaměřuje zejména na lokalizaci sklepů, chodeb, hrobek, hřbitovů, studen,<br />
jímek a s nimi spojených objektů v historických jádrech měst.<br />
Klíčová slova: podzemí, prospekční metody, DEMP, GPR, mikrogravimetrie.<br />
Abstract:<br />
In the article the authors point to the development of geophysical methods and to certain<br />
methodical possibilities of their application when solving the objectives of archaeological and<br />
historical research of medieval (and modern) underground. Such a research aims mainly<br />
at localisation of vaults, passages, crypts, graveyards, wells, septic tanks and with them<br />
connected objects in historical city centres.<br />
Key words: underground, prospectional methods, DEMP, GPR, microgravimetry.<br />
1. ÚVOD<br />
Mezi významný fenomén medievalistického studia patří města, jejichž vývoj v plně<br />
institucionální aglomerace vrcholného středověku je u většiny důležitých center završen<br />
v průběhu 13. stol. (Brno, Olomouc), nebo jsou právě v tomto období zakládána města nová.<br />
Důležitým prvkem pro význam královských i poddanských měst je přítomnost městských<br />
hradeb, které byly určujícím znakem vyššího postavení města a byly významné nejen pro jeho<br />
hospodářský život, ale i pro rostoucí hospodářsko-společenské úlohy měšťanů (Hašek –<br />
Kovárník 1996, 82). Královská města byla většinou opevněna dříve (13. stol.), zatímco<br />
poddanská vzhledem k celkovým vazbám na vlastníka spíše sporadicky a převážně později<br />
(Razím 1995). Vedle opevnění má značnou vypovídající schopnost i studium městského domu<br />
a dalších objektů.<br />
Na výše uvedené struktury se z hlediska sledování jejich podzemí zaměřil i archeologický<br />
výzkum například v Brně, Olomouci, Jihlavě, Táboře, Blansku, Karviné, Novém Jičíně apod.<br />
Podle druhu a způsobu využití můžeme podzemní objekty v historických centrech těchto<br />
měst z hlediska jejich urbanistického členění rozdělit do několika hlavních skupin a to<br />
na stavby:<br />
- vojenského, respektive obranného charakteru, které se budovaly v blízkosti opevnění –<br />
sklepy, chodby, kasematy;<br />
- komerčního založení – sklípky, lochy, domovní sklepy, skladiště atp.;<br />
- církevní – krypty, hrobky, hroby;<br />
- technické – studny, jímky, vodovody, kanalizace aj.<br />
Stavebně-historický průzkum se v uvedených areálech zaměřuje především na sklepní<br />
prostory a technické objekty, jelikož historické podzemí svojí dispozicí, charakterem stavebního<br />
materiálu apod. dotváří představu o vývojových fázích a rozsahu nadzemních částí stavby,<br />
případně i o její podobě. Mnohdy vypovídá o zániku starší (dům, chrám) a vzniku struktury<br />
nové.<br />
Částečně zaplněné podzemní prostory se zhutněným litologicky proměnným zásypem<br />
a režimem podzemních vod, eventuelně i s případnými haváriemi vodovodních řadů způsobují,<br />
že vlastní konstrukce sklepů začínají mnohdy ztrácet svoji stabilitu a únosnost. Statické poruchy<br />
107
domů, propady částí vozovek a vznik kaveren jsou tedy prvními projevy destrukce podzemních<br />
staveb.<br />
Vlastní stavební činnost v místech historické zástavby, v prolukách po snesených<br />
objektech, při rekonstrukci budov atp. zasahují převážně destruktivně do historického podzemí<br />
a jeho případně dalšího společenského i ekonomického využití. Jediným možným krokem k jeho<br />
zachování je asanace (Svoboda 2001, 12).<br />
Nedílnou součástí průzkumu a výzkumu městského historického podzemí se stala<br />
v průběhu minulých let i geofyzikální prospekce. Její uplatnění pro sledovanou problematiku<br />
bylo v České republice zahájeno s menší intenzitou již na počátku sedmdesátých let minulého<br />
století a pokračuje o neustále se zvyšujícím objemu a změněné metodice terénních prací<br />
až do současnosti. Úkoly zaměřené na zjišťování různých rozsáhlých podzemních prostor<br />
se soustřeďují na sledování jejich poloh, charakter, orientaci, hloubku apod.<br />
Na řadě praktických příkladů dokumentujeme vývoj metodiky měření a způsobů<br />
zpracování získaných dat zaměřených na celé období vývoje této vědní disciplíny pro cíle<br />
uvedené v tomto příspěvku, tak následně i porovnání výsledků geofyzikálních prací s odkrytou<br />
situací podzemních struktur na různých stavbách z městských historických center.<br />
2. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÝCH OBJEKTŮ<br />
Průzkum různých historických objektů se musí mnohdy zabývat kromě otázek o jejich<br />
statickém narušení způsobeném jak geologickými poměry, tj. mechanickým chováním<br />
základových půd, úrovní a vlastnostmi kolísavé hladiny podzemní vody, tak i zjišťováním<br />
některých připovrchových nehomogenit, jako jsou například podzemní prostory různého<br />
charakteru a hloubky umístěné na volném a dosud nenarušeném, event. zastavěném území,<br />
respektive i v interiérech stávajících budov (Hašek – Glisníková 2005, 337).<br />
Podzemní stavby se mohou vyskytovat téměř v každém horninovém prostředí, tzn. jak<br />
v antropogenních uloženinách, kvartérních zeminách, tak i ve flyšových a skalních horninách.<br />
V oblastech historických jader měst je zjišťování různých podzemních prostor z hlediska<br />
jejich statického narušení ovlivněno mnoha časovými, respektive civilizačními faktory.<br />
K porušení nadložních vrstev (kvartérní uloženiny, předkvartérní horniny) dochází<br />
zvětráváním a rozpukáním, vlivem podzemní nebo prosakující vody, která snižuje jejich pevnost<br />
mechanickým vyplavováním částic. Nepříznivě působí i otřesy prostředí vlivem městské<br />
a silniční dopravy. Hloubka vyzděných (kámen, cihla) a nevyzděných dutin v zeminách písčitojílovitého<br />
až písčitého charakteru pod zástavbou a nezastavěnými areály je různá. Dosahuje<br />
3 až 10 m, případně více. Na těchto podzemních dílech byly jak v historických dobách,<br />
tak i v současnosti zakládány nadzemní objekty většinou bez dostatečného geologického<br />
průzkumu, čímž může docházet k neúměrnému zatížení a změně tlaků v zemině. Vlivem všech<br />
těchto faktorů i případnou kombinací jejich dochází k závalům, porušení stěn, poškození,<br />
event. částečné destrukci staveb jak historického významu, tak i recentních. Jedná se především<br />
o obytné domy, sakrální stavby, průmyslové objekty, komunikace apod. (Hašek – Unger 1994,<br />
30). Statika nadzemních budov, sklepních prostor a dalších objektů je narušena především<br />
od základové spáry většinou v důsledku nevhodného založení na nestejnoměrně únosném<br />
prostředí. Havarijní stav se projevuje nejvíce na obvodovém zdivu trhlinami o různém sklonu,<br />
dále pak v klenbách stropů, podzemních i nadzemních podlaží, silničních tělesech aj.<br />
3. METODIKA GEOFYZIKÁLNÍCH PRACÍ<br />
K řešení v úvodní části nastíněné problematiky z hlediska lokalizace různých podzemních<br />
prostor antropogenního původu, zaměřené na podmínky městských historických center,<br />
se v rámci založení různých staveb nad těmito nehomogenitami, resp. i dalšími prvky<br />
souvisejícími s uvedenými objekty, a to jak v zeminách, tak skalních horninách a jejich<br />
proměnných hloubkách, používá v ČR komplex geofyzikálních metod doplňovaných<br />
108
pedologickými vrty, jejichž úloha se při zajišťování stanovených cílů průzkumu event. výzkumu<br />
stala již nezastupitelnou.<br />
V letech 1973 až 1993 byla tato činnost realizována Geofyzikou a.s. Brno, od roku 1994<br />
do roku 2004 Archeologickým ústavem AV ČR v Brně ve spolupráci s firmou Geodrill s.r.o.<br />
Brno a od roku 2005 doposud firmou Geopek, spol. s r.o. Brno.<br />
V první etapě těchto prací (roky 1973 až 1985) se uplatňovala především mikrogravimetrie<br />
a mělká refrakční seismika, doplňovaná různými variantami stejnosměrných odporových<br />
geoelektrických metod, termometrií, případně velmi omezeně magnetometrií a karotážním<br />
měřením ve vrtech.<br />
První pokusné geofyzikální práce pro účely zjišťování připovrchových dutin na Moravě<br />
byly provedeny začátkem sedmdesátých let v širším prostoru kaple Nanebevzetí P. Marie<br />
u hradu Veveří (Bernat – Hašek 1973, 8). Odporovým profilováním, VES, mělkou refrakční<br />
seizmikou, mikrogravimetrií a vrtnými pracemi byla řešena problematika sledování hrobek<br />
a dalších nehomogenit v interiéru stavby a jejím blízkém okolí. Měřením byla vyčleněna řada<br />
oslabených zón a hrobek, které jsou pravděpodobnou příčinou statického narušení zkoumané<br />
stavby z počátku 13. stol. (Hašek – Měřínský 1991, 37, 84). Postupně se však v druhé etapě<br />
prospekce (1986–2009) přecházelo od těchto mnohdy provozně značně nákladných disciplín<br />
k mobilnějším, časově a ekonomicky výhodnějším metodám, k nimž bezesporu patří dipólové<br />
elektromagnetické profilování (DEMP) a po získání vhodných aparatur hlavně půdní radar<br />
(GPR) (Hašek – Unger – Záhora 1997, 106; Hašek – Měřínský 1998, 427). V tomto období bylo<br />
pro uvedené cíle prozkoumáno na celém území ČR cca 40 lokalit. Na řešení úkolů pro stavby<br />
obranného charakteru se dosud realizovalo 20 % akcí, pro církevní 50 %, pro domy a technické<br />
objekty po 15 % (obr. 1).<br />
Obr. 1. Statistické zpracování dosud geofyzikálně prozkoumaných lokalit z hlediska počtu akcí a uplatněných<br />
metod. Legenda: 1 – stavby vojenského, resp. obranného charakteru; 2 – stavby komerčního založení; 3 – církevní<br />
stavby; 4 – technické objekty; 5 – georadar; 6 – DEMP, případně i magnetometrie; 7 – ostatní metody.<br />
4. DISKUZE PRAKTICKÝCH VÝSLEDKŮ<br />
V následujících odstavcích našeho příspěvku se zabýváme prezentací hlavních výsledků<br />
z praktické aplikace jednotlivých geofyzikálních metod při řešení konkrétních úloh zjišťování<br />
historického podzemí ve vybraných městských areálech České republiky (obr. 2).<br />
109
Obr. 2. Situační schéma průzkumu podzemních prostor v areálech historických center měst. Legenda: A – stavby<br />
vojenského, resp. obranného charakteru; B – stavby komerčního založení; C – církevní stavby; D – technické<br />
objekty. 1 – Blansko, 2 – Brno, 3 – Jaroměř II-Josefov, 4 – Jihlava, 5 – Karviná, 6 – Křtiny, 7 – Nový Jičín, 8 –<br />
Olomouc, 9 – Polička, 10 – Tábor.<br />
4.1. STAVBY OBRANNÉHO RESPEKTIVE VOJENSKÉHO CHARAKTERU<br />
Pro aplikaci geofyziky při lokalizování městského opevnění jsou důležité hlavně<br />
jeho stavební prvky, ke kterým počítáme vnitřní hradební zeď, předsunutý parkán, parkánovou<br />
zeď a dále příkop, před kterým bývá násep. K vnitřní hradební zdi patří bašty válcové (13. stol.),<br />
event. hranolové (14. stol.). Obdobné objekty má i parkánová zeď. Vstupy do města zajišťují<br />
věžovité brány později i předbraní (Herout 1961).<br />
V baroku se zakládají moderní městské pevnosti pravidelného hvězdicového půdorysu<br />
(Josefov-Jaroměř, Brno). Převažuje holandský systém s pětiúhelníkovými bastiony<br />
s kvádrovými bránami a kamennou obloukovou římsou. Vnitřky hradeb tvoří kasematy –<br />
chodby, prostory pro zásoby, ubikace atp. Po obvodu je vodní příkop.<br />
4.1.1. JIHLAVA, KŘÍŽOVÁ ULICE, OKRES JIHLAVA<br />
První experimentální měření DEMP a magnetometrie z hlediska zjišťování průběhu<br />
základového zdiva středověkého opevnění (13. až 15. století) bylo provedeno v areálu Jihlavy<br />
roku 1991 (Hašek – Kovárník 1996, 82). Dosažené výsledky na ploše cca 820 m 2 naznačily<br />
průběh hlavní a parkánové zdi ve směru ZSZ-VJV a příkopu. Relikty zdiva mohou být místy<br />
značně destruované, případně až snesené. Získané údaje ukazují na nesourodý stavební materiál<br />
a mocnější polohu destrukční vrstvy v okolí parkánové hradby. Lineárně orientované anomálie<br />
zvýšených ρ z směru SSV-JJZ by mohly svádět k interpretaci podzemní únikové chodby, což je<br />
ovšem velmi málo pravděpodobné. Nelze vyloučit trasy inženýrských sítí a polohu bašty<br />
(obr. 3). Charakter uvedených nehomogenit nebyl archeologicky ověřen.<br />
Mezi další typické příklady z řešení uvedené problematiky můžeme zahrnout průzkum<br />
městské fortifikace v Novém Jičíně a Karviné.<br />
4.1.2. NOVÝ JIČÍN, OKRES NOVÝ JIČÍN<br />
V prostoru projektované výstavby bývalé IPB v blízkosti městských hradeb bylo v roce<br />
1995 provedeno geofyzikální měření, které mělo za úkol podat informace o průběhu gotického<br />
opevnění města ze 14. a 15. stol., resp. i o pozdější zástavbě v tomto prostoru pro cílené<br />
110
zaměření následného záchranného výzkumu Památkového ústavu v Ostravě a Muzea v Novém<br />
Jičíně (Hašek – Kouřil – Dostál – Tomešek 1995).<br />
K vlastním pracím bylo na ploše o velikosti cca 2100 m 2 uplatněno DEMP o dvou<br />
hloubkových zásazích, které doplňovala magnetometrie. Hlavní anomální body z těchto metod<br />
se ověřily 13 pedologickými vrty.<br />
Údaje z magnetického měření nepřinesly očekávané výsledky z hlediska sledování<br />
průběhu parkánové hradby a příkopu. Kromě zjištění různých recentních objektů (trasy<br />
inženýrských sítí, panely) podaly však v kombinaci s DEMP některé údaje o polohách<br />
připovrchových a různým materiálem zaplněných podzemních prostor (obr. 4) vyzděných<br />
cihlami (viz vrty NJ–1, NJ–2, NJ–4, NJ–5A). Metoda DEMP přispěla i ke stanovení rozsahu<br />
štěrkopísku, jílovitých zemin a reliktů zdiva převážně z novověké zástavby. Výsledky použitých<br />
metod naznačily průběh kanálu mezi vrty NJ–2 a NJ–4 (obr. 4) probíhajícího paralelně<br />
s parkánovou zdí vzdálené cca 6 až 8 m od hlavní hradby a založené na štěrkopíscích a částečně<br />
i příkopu vyplněného tmavým jílem.<br />
Archeologický odkryv je plně v souladu s výsledky geofyzikální prospekce.<br />
4.1.3. KARVINÁ-FRYŠTÁT, OKRES KARVINÁ<br />
Geofyzikální práce detailního charakteru realizované metodami DEMP a GPR pro účely<br />
archeologického výzkumu Památkového ústavu Ostrava v prostoru SSZ okraje historického<br />
centra Karviné-Fryštátu v roce 1999 (Hašek – Tomešek 1999) měly za úkol ověřit na zkoumané<br />
ploše o velikosti 1160 m 2 průběh předpokládaného městského středověkého opevnění (16. stol.).<br />
Z údajů obou uplatněných geofyzikálních metod vyplynulo, že zkoumaný prostor můžeme<br />
ve směru od JV k SZ rozdělit do několika úseků s rozdílným charakterem měřených polí.<br />
Celý JV úsek proměřeného areálu (nad morfologickým stupněm – p. č. 242) charakterizuje<br />
plošná zóna snížených vodivostí (obr. 5) o šíři asi osm metrů, ve které lze z výsledků měření<br />
GPR vyčlenit dvě užší paralelní pásma mírně se stáčejících lokálních nehomogenit<br />
ve vzdálenosti cca 4,5 až 5 m a s osou ve směru SV-JZ. Předpokládáme projev destrukční<br />
kamenné vrstvy v kombinaci s možnými relikty základového zdiva ze zaniklé stavby lineárního<br />
charakteru. Zajímavé jsou i dvě trojrozměrné do kruhu orientované oblasti o nižších vodivostech<br />
s průměrem cca 3 až 4 m a středem na PF 16 PK 12 m, resp. PF 20 PK 6 m.<br />
V celém SZ a SV úseku zájmového území převládá naopak plošné pásmo zvýšených<br />
vodivostí lemující vyčleněný pruh snížených σzd. Výsledky měření GPR naznačily v těchto<br />
místech existenci případné mělčí depresní struktury o max. šíři 7 m, která je u svého SZ okraje<br />
omezena užší lineární lokální nehomogenitou.<br />
Pásmo intenzívních vodivostí (až 100 ms/m) na SV segmentu proměřeného prostoru je<br />
s největší pravděpodobností vyvoláno účinkem inženýrských sítí (městské osvětlení)<br />
probíhajících v blízkosti komunikace (p. č. 241/1).<br />
Některé geofyzikální indikace byly v zájmovém prostoru ověřeny následně i vrtnými<br />
pracemi. Celkem se realizovaly tři vrty (S–1 až S–3) do max. hloubky 5,5 m umístěné jak<br />
na morfologický stupeň (S–1), tak k jeho úpatí (S–2) a do předpokládané depresní oblasti (S–3).<br />
V prostoru užší elevace byly v ose snížených σzd a interpretovaných nehomogenit<br />
zastiženy pod humózní vrstvou vrtem S–1 relikty cihlového, resp. pískovcového základového<br />
zdiva pravděpodobně ze snesené stavby. Předpokládáme zde průběh lineární kamenné struktury<br />
orientované delší stranou ve směru SV-JZ. Kromě reliktů obytného domu nelze vyloučit<br />
i možnou polohu středověkého městského opevnění – hlavní (A) a parkánová (B) zeď se dvěma<br />
baštami (?) (obr. 5). Tuto naši domněnku potvrzují i výsledky vrtu S–2, umístěného na úpatí<br />
uvedeného morfologického stupně. Korelace s vrtem S–1, např. vrstva tmavošedého jílu,<br />
naznačuje existenci deprese v uvedených místech. K obdobné situaci dochází i v okolí vrtu S–3<br />
situovaném do prostoru plošné zóny zvýšených zdánlivých vodivostí. Zjištění mocnější vrstvy<br />
navážky svědčí o depresním charakteru podloží. Z předložených materiálů se lze domnívat, že<br />
111
se jedná o možnou trasu mělčího příkopovitého útvaru vyplněného mocnější hlinito-písčitou<br />
zeminou s cihlovou sutí, maltou atp.<br />
Z mapy Fryštátu, stabilního katastru z r. 1836 (Kuča 1997), je zřejmé, že zájmová plocha<br />
byla v té době zastavěna pouze ve svém SV úseku. To znamená, že relikty osídlení (zbytky<br />
zdiva, sklepní prostory aj.) můžeme očekávat především v okolí PF 0 event. PF 4.<br />
4.1.4. JOSEFOV-JAROMĚŘ, OKRES NÁCHOD<br />
Důležitým článkem tereziánské pevnosti Josefov (1780 až 1787) je systém rozsáhlých<br />
podzemních chodeb, které byly vytvořeny ve třech patrech v křídových horninách.<br />
Tyto prostory jsou klenuté a vyzděné pálenými cihlami. Probíhaly jednak pod hlavním valem<br />
a jednak pod kolištěm. Pod valem se chodby spojovaly ve velké prostory, pod kolištěm vedly<br />
buď k minovým komorám v předpolí, nebo ke komorám naslouchacím. Hloubka kleneb<br />
pod povrchem se pohybuje od 2,5 m do 5,5 m. Jejich rozměry jsou 0,8 až 3,5 m; výška<br />
od průlezných chodeb se světlostí 1 m a s komorami vysokými jen 0,52 m až po shromaždiště<br />
od 3,1 do 4,5 m.<br />
Geofyzikální práce uskutečněné zde v roce 1980 měly za cíl ověřit možnosti použití<br />
magnetometrie a různých modifikací odporového profilování (čtyřelektrodové, tříelektrodové,<br />
diferenciálové) k řešení problematiky uvedeného typu dutin i v podmínkách městských<br />
aglomerací (Hašek – Odstrčil – Pantl 1980).<br />
Geomagnetické měření provedené v síti 1 x 1 m lokalizovalo průběh vyzděných chodeb<br />
různých typů poměrně spolehlivě (obr. 6). Z geoelektrických odporových měření s krokem 1 m<br />
vyplynulo, že symetrické odporové profilování není pro sledování těchto typů dutin<br />
v uvedených hloubkách příliš efektivní na rozdíl od diferenciálových uspořádání, kterými byly<br />
tyto nehomogenity určeny poměrně dobře inflexními body křivek Δ V/I (obr. 12) a to<br />
i v hloubkách do cca 4 až 5 m (Hašek – Unger 1994, 32).<br />
4.2. MĚŠŤANSKÉ DOMY A PALÁCE<br />
Úlohou geofyziky při řešení této problematiky je především lokalizace sklepů různého<br />
druhu, funkce a časové příslušnosti.<br />
Uvedené podzemní stavby se zakládaly na nivních hlínách, pleistocénních spraších,<br />
sedimentárních i skalních horninách.<br />
Ve 13. až 14. století byly dřevohlinité sklepy nahrazovány kamennými většinou<br />
o rozměrech 6 až 9 m na šířku, 8 až 10 m na délku a hlubokými 1 až 3 m, které byly průchozí<br />
ze dvora domu. Během 14. století vznikaly nové kamenné sklepy různých velikostí propojené<br />
podzemními chodbami s původními objekty, do kterých se vcházelo převážně z ulice. Koncem<br />
15. století začíná výstavba sklepů s cihlovou klenbou, jež se začínají rozšiřovat i pod veřejná<br />
prostranství. Jejich smíšené zdivo (kámen, cihla) v 16. století plně nahrazují cihly. V této době<br />
se přestávají respektovat i původní domovní parcely. V 17. století se realizuje zvětšování sklepů<br />
hloubením dalších pater bez ohledu na nadzemní zástavbu. Vznikají tak rozvětvená sklepní<br />
bludiště nejen pode dvory a sousedními objekty, ale zasahující i hluboko před uliční čáry<br />
a do náměstí (Svoboda 2001, 11–13).<br />
4.2.1. POLIČKA, OKRES SVITAVY<br />
Ověřovací geofyzikální průzkum s cílem lokalizace sklepních prostor pod zástavbou byl<br />
proveden metodou DEMP v interiéru renesančních domů v historickém centru Poličky v roce<br />
1992 (Hašek – Kovárník 1996, 86). Zpracováním geofyzikálního měření na ploše cca 400 m 2<br />
bylo v uvedeném prostoru (obr. 7) vyčleněno několik anomálních míst zvýšených měrných<br />
odporů, které mají souvislost jak s cihlami vyzděnými známými sklepními prostorami a jejich<br />
chodbami pod stávajícími domy, tak i s dalšími nehomogenitami, tj. lokálními odbočkami s nimi<br />
souvisejícími. Následný stavebně-historický průzkum potvrdil závěry geofyzikální interpretace.<br />
112
Mezi další ukázky z akcí tohoto druhu staveb můžeme zahrnout Brno-Místodržitelský<br />
palác a Tábor-Svatošova ulice.<br />
4.2.2. BRNO, MÍSTODRŽITELSKÝ PALÁC<br />
Úkolem geofyzikálního průzkumu metodou DEMP s mělkou refrakční seizmikou v roce<br />
1990 (Hašek – Janský – Záhora 1991) pro cíle stavebně-historického průzkumu Moravské<br />
galerie v Brně na ploše cca 700 m 2 bylo zjistit průběh podzemní sklepní prostory v místech atria<br />
bývalého kláštera augustiniánů u kostela sv. Tomáše.<br />
Souborným zpracováním měření DEMP v mapě izolinií ρz a seizmických rychlostí<br />
(obr. 8a, b) můžeme při porovnání s následným průzkumem lokalizovanými podzemními<br />
objekty (Svoboda 2001, 125) vyčlenit několik anomálních míst zvýšených měrných odporů<br />
a rychlostí seizmických vln, které i přes určité komplikace způsobené trasami inženýrských sítí<br />
a stávající zástavbou převážně určují polohy sklepů v předmětném prostoru (obr. 8).<br />
Východní část geofyzikálně výrazně se projevujícího sklepem představuje dle stavebního<br />
průzkumu (Svoboda 2001, 126) gotický sklep s půlkruhovou valenou cihlovou klenbou.<br />
Obdobně i západní úsek sklepa navazující na odkrytou hrobku gotického původu v prostoru<br />
chrámu se projevuje ve výsledcích geofyzikálních prací velmi zřetelně.<br />
4.2.3. TÁBOR, SVATOŠOVA ULICE, OKRES TÁBOR<br />
V souvislosti s plánovanou stavební činností na parcele č. 389, prostoru dvora a garáže<br />
stávající hasičské zbrojnice č. p. 309 byl zde tamním Husitským muzeem realizován i záchranný<br />
archeologický výzkum. Jeho nedílnou součástí se v roce 2002 stala i geofyzikální prospekce<br />
metodou půdního radaru (GPR) a následně ověřovací pedologická vrtná sondáž (Dostál –<br />
Hašek – Krajíc 2002). Cílem těchto prací na ploše cca 217 m 2 bylo kromě sledování případných<br />
reliktů základového zdiva ze zaniklých středověkých staveb i zjištění poloh sklepů umístěných<br />
převážně do antropogenních, resp. kvartérních uloženin v nadloží skalních syenitových hornin<br />
(Hašek – Glisníková 2005, 346–347).<br />
Geofyzikální měření prokázalo existenci řady lineárně orientovaných anomálních prvků,<br />
které dle interpretace pravděpodobně odpovídaly kromě změn v litologickém charakteru<br />
antropogenní vrstvy – větší kumulace kamenito-písčitých zemin, trasy inženýrských sítí –<br />
i polohám polozasypaných sklepů (A, B), případně také základovému zdivu ze snesených<br />
starších staveb (C, D) (obr. 9).<br />
Mezi plošně nejrozsáhlejší můžeme zahrnout anomální odezvy ve středním a jihozápadním<br />
segmentu areálu (A, B, obr. 10), které jsou dle údajů z vrtů V–2, V–4, V–4a, V–6 a V–7<br />
projevem sklepů s kamennou klenbou a bočními zdmi částečně zasypanými cihlovým a písčitokamenitým<br />
materiálem. Povrch klenby o síle 0,1 m až 0,4 m se nachází v hloubkách<br />
0,25 až 0,40 m, zjištěná výška sklepů je max. 2,8 m. Jejich počvu určenou vrtem V–6 tvoří<br />
zvětralý táborský syenit. Nehomogenity (C, D) jsou vyvolány pravděpodobně relikty zdiva<br />
s většími destrukcemi kamenů. Geofyzikální zpracování a vrtné ověření bylo celkově potvrzeno<br />
i archeologickým výzkumem (obr. 10).<br />
4.3. CÍRKEVNÍ STAVBY<br />
Mezi podzemní objekty nalézající se v interiérech chrámů můžeme z hlediska jejich<br />
geofyzikální prospekce a archeologického výzkumu zahrnout krypty, hrobky a hroby.<br />
Krypty jako místa uctívání relikvií se v našem prostředí budovaly již v průběhu 12. století<br />
převážně pod kněžištěm, které bývá zvýšeno (Znojmo, Třebíč, Olomouc). Později se v nich také<br />
pohřbívalo. Největší rozsah výstavby pohřebních krypt je však až v baroku (17. až 18. stol.).<br />
Zprvu se i v interiéru chrámů pohřbívalo většinou do hrobů pro jednu osobu a teprve<br />
od druhé poloviny 14. století se častěji budovaly větší hrobky pro více osob. Od 16. do konce<br />
18. století se v chrámech stavěly rodinné hrobky většinou u bočních oltářů a při obvodovém<br />
zdivu, což bylo způsobeno zájmem šlechty o rodinné tradice. Vstupy do těchto prostor bývaly<br />
113
kryty deskami s kruhy umožňujícími jejich zvednutí. Od 17. století se objevuje vazba na nově<br />
zřizované kaple, které získávají charakter pohřebišť (Hašek – Unger 2010).<br />
Obr. 10. Tábor, okres Tábor. Svatošova ulice: Situace archeologického výzkumu. 1 – poloha odkrytého sklepa (dle<br />
materiálu J. Šindeláře (GEO; CZ); 2 – nehomogenity dle výsledků prospekce.<br />
4.3.1. KŘTINY, CHRÁM JMÉNA P. MARIE, OKRES BLANSKO<br />
První pokusné mikrogravimetrické měření v roce 1978 a následně i DEMP v letech 1991<br />
a 1992 se uskutečnilo v poutním barokním chrámu Jména P. Marie postaveného v letech 1728<br />
až 1750 v centru obce Křtiny na okresu Blansko. Geofyzikální práce se zaměřily na ověřování<br />
možnosti použití obou uvedených metod k lokalizaci hrobek o různých velikostech<br />
ve složitějších technických podmínkách uvedené stavby (Hašek – Unger 1994, 33; Hašek –<br />
Glisníková 2005, 355).<br />
Z výsledků mikrogravimetrie (Bednář – Novotný – Švancara 1980) byly zjištěny dvě<br />
lokální negativní tíhové anomálie doprovázené z metody DEMP zvýšenými hodnotami měrných<br />
odporů (obr. 11). První z nich je nad známou hlavní hrobkou, druhá lokalizovala po výzkumu<br />
menší osarium o velikosti cca 4,5 až 5 m (Šenkyřík 1992, 8). Detailní měření uskutečněné<br />
metodou DEMP v jihozápadní části chrámu (obr. 11) vymezilo polohu hrobu opata<br />
premonstrátského kláštera v Brně-Zábrdovicích K. J. Matušky, zemřelého roku 1777<br />
(Šebela et al. 1991). Plošná geofyzikální prospekce v interiéru stavby neprokázala existenci<br />
dalších větších hrobek.<br />
Mezi další charakteristické příklady z řešení uvedené problematiky můžeme zařadit<br />
výsledky průzkumů v interiérech chrámu sv. Mořice v Olomouci a kostela sv. Martina<br />
v Blansku.<br />
114
Obr. 11. Křtiny, okres Blansko. Kostel Jména P. Marie: Situace geofyzikálních profilů a interpretační profily A–A´<br />
a B–B´nad hlavní hrobkou a menším hrobem. Legenda: 1 – křivky z metody DEMP pro h = 1,5-2,0 m a h = 4-5 m;<br />
2 – naměřená křivka Δ g ; 3 – opravená křivka Δ g o vliv topoefektu.<br />
4.3.2. OLOMOUC, CHRÁM SV. MOŘICE<br />
V interiéru gotického proboštského farního kostela sv. Mořice, postaveného v druhé<br />
polovině 13. století, bylo pro potřeby Filozofické fakulty PU v Olomouci geofyzikálně<br />
proměřeno v roce 2007 několik dílčích segmentů o velikosti cca 1000 m 2 (hlavní a obě dílčí<br />
lodě, presbytář, sakristie, kaple Mariánská a sv. Trojice) (Hašek – Maštera – Tomešek 2007).<br />
Z výsledků metody GPR zde můžeme vyčlenit řadu plošně rozsáhlejších anomálních pásem<br />
odpovídajících dle svého rozsahu a uspořádání pravděpodobně jak polohám známých barokních<br />
krypt, tak i náznakům převážně hrobů, větším kumulacím kamenného materiálu, základovým<br />
pasům pro patky sloupů apod. (obr. 12 a, b). V prostoru všech tří lodí se nacházejí poměrně<br />
rozsáhle členité a vcelku dobře přístupné barokní krypty (K1 až K5) spojené třemi úzkými asi<br />
jeden metr širokými chodbami a čtyřmi vstupy (obr. 12 c, d).<br />
Kromě výše uvedených plošných objektů můžeme v prozkoumaném interiéru vyčlenit<br />
dle jednotlivých indikací GPR i náznaky menších struktur (H1 až H12), které lze přiřadit<br />
k polohám hrobů, resp. vyzděných hrobek, větším kumulacím kamenů, reliktům zdiva apod.,<br />
situovaných převážně do blízkosti bočních oltářů a prostoru jednotlivých kaplí (obr. 12).<br />
Za významnější považujeme objekt H4 umístěný do blízkosti hlavního vchodu při západním<br />
okraji kostela, dále hrob (hrobku?) H8 v Mariánské kapli a jímku H12 za hlavním oltářem,<br />
ověřenou již kamerovým systémem. U H4 nevylučujeme, že může jít i o určitý stavební prvek<br />
ze starší zaniklé románské sakrální architektury umístěné pravděpodobně mimo stávající objekt<br />
kostela, která nebyla geofyzikálním měřením na námi zkoumaném areálu zachycena. Nelze<br />
vyloučit, že tyto útvary mohly být zahrnuty do barokních staveb krypt. Orientaci případných<br />
hrobů předpokládáme jak ve směru V-Z, tak ojediněle S-J. Základové pasy pro patky sloupů (P1<br />
až P6) byly částečně lokalizovány jak v hlavní, tak i v dílčích lodích (Hašek – Peška – Unger<br />
2008, 38; Hašek – Unger 2010 v tisku).<br />
115
Geofyzikální prospekcí se tak upřesnil systém barokních podzemních prostor – krypt<br />
táhnoucích se téměř pod celou lodí chrámu – polohy mladších hrobek v bočních kaplích a byly<br />
zjištěny náznaky možných reliktů zdiva i ze zaniklé starší zástavby ve zkoumaném prostoru.<br />
4.3.3. BLANSKO, KOSTEL SV. MARTINA, OKRES BLANSKO<br />
Stavba připomínaná již roku 1136 byla celkově přestavěna v 18. století. Jde o orientovaný<br />
podélný jednolodní objekt s odsazeným půlkruhově ukončeným kněžištěm. Původní kostel byl<br />
v polovině 15. století a snad i v druhé polovině 17. století upravován a v roce 1707 se k němu<br />
přistavěla věž. Dnešní jeho přestavba obsahuje jihozápadní nároží lodi a celou západní zeď<br />
zbudovanou z kamenných kvádrů asi z poloviny 13. století (Samek 1994, 64).<br />
Úkolem geofyzikálního měření metodou GPR v interiéru uvedeného kostela roku 2006<br />
bylo zjistit případné relikty základového zdiva z původního románského objektu z pol. 12. stol.,<br />
resp. i místa hrobek a hrobů z různých fází jeho výstavby (Hašek – Tomešek – Unger 2006).<br />
Z celkové korelace nehomogenit vyčleněných prospekcí (obr. 13a) lze v prostoru<br />
chrámové lodi stávajícího kostela interpretovat řadu anomálních převážně lineárních zón<br />
zobrazující relikty základového zdiva ze starší snesené pravděpodobně románské stavby<br />
o vnitřních rozměrech 13 x 9 m a uzavřené na východní straně u vítězného oblouku<br />
polokruhovou apsidou o průměru cca 6,5 m (obr. 13b). Celková velikost tohoto objektu<br />
s nejasným západním omezením je cca 16 x 11 m. Síla kamenného zdiva je 1,2 až 1,4 m.<br />
Ve druhé, východní třetině stávající lodi můžeme očekávat rozměrnější hrobku (A, obr. 13c)<br />
na půdorysu asi 3,5 x 3 m, která patrně souvisí se současným kostelem. Mohou zde být pohřbeni<br />
i noví stavitelé chrámu, tj. Rožmitálové, Gelhornové, event. kněz P. Mader. Další zjištěné<br />
připovrchové stavební prvky jsou buď součástí původního objektu, resp. navazují na průběh<br />
pasů pod patkami sloupů (D), nebo prezentují možné polohy prostých hrobů z pozdější doby<br />
(B). Nehomogenita v ose lodi při jejím západním segmentu (C) může představovat menší<br />
hrobku nebo hrob o velikosti cca 2 x 1 m.<br />
Pro částečné ověření interpretované situace byla položena sonda v severozápadním koutu<br />
kostelní lodi. Tímto zjišťovacím výzkumem se podařilo stanovit, že severní část západní zdi<br />
kostelní lodi je vystavěna na hlinité vrstvě obsahující lidské ostatky ze hřbitova, a byla tedy<br />
postavena již v době, kdy se na místě pohřbívalo zřejmě kolem již existujícího kostela. Podle<br />
charakteru se jedná o zdivo mladší než je dochované a viditelné zdivo v jižní části kostelní lodi.<br />
Jelikož také v tomto zdivu jsou druhotně použity přepálené kameny ze starší stavby, jeví<br />
se stavební historie kostela jako velmi složitá ukazující na nejméně tři stavební fáze. Žádný<br />
ze zjištěných hrobů, či hrobových jam nebyl porušen stojící zdí, což ovšem nevylučuje, že by<br />
některé hroby mohly být i starší než toto zdivo.<br />
4.4. TECHNICKÉ STAVBY<br />
Do této kategorie průzkumu podzemních struktur můžeme zahrnout jímky, kašny, studny,<br />
cesty, trasy různých inženýrských sítí apod., které se ve většině případů zobrazují ve výsledcích<br />
geofyzikální prospekce relativně výrazně.<br />
4.4.1. BRNO, ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ<br />
První experimentální měření z hlediska lokalizace studny na ploše asi 120 m 2 bylo<br />
provedeno v Brně na Římském náměstí roku 1990 (Jašek – Záhora 1990) pro účely<br />
záchranného archeologického výzkumu širšího areálu Františkánského kláštera realizovaného<br />
Muzeem Města Brna.<br />
Z výsledného posouzení naměřených dat metody DEMP a magnetometrie ve formě mapy<br />
izolinií ρz a izanomál ΔT vyplynulo, že objekt vyzděné studny o velikosti 3,0 až 3,5 m<br />
se projevuje zónou zvýšených měrných odporů doprovázených intenzivní izometrickou anomálií<br />
magnetického pole (obr. 14). Následný výzkum plně potvrdil interpretační údaje<br />
z geofyzikálního zpracování.<br />
116
Další poznatky z řešení uvedené úlohy přinesl i průzkum v Olomouci, Táboře a Brně.<br />
Obr. 14. Brno, Římské náměstí: Mapa izolinií ρ z a izanomál ΔT v prostoru objektu studny. 1 – poloha studny.<br />
4.4.2. OLOMOUC – DENISOVA ULICE<br />
V souvislosti s přestavbou suterénních prostor budovy Vlastivědného muzea nacházející<br />
se v historické části Olomouce bylo v uvedených místech uskutečněno experimentální<br />
geofyzikální měření metodou DEMP s aparaturami o různých hloubkových zásazích, které mělo<br />
za úkol zjistit předpokládané relikty starší zástavby předcházející výstavbě dnes stojícího<br />
objektu (Hašek – Bachratý – Tomešek 1993). Zmíněná budova č. p. 30 je totiž situována přímo<br />
na rozhraní dvou městských celků – západního předhradí a vlastního středověkého města, které<br />
byly od sebe odděleny městskou hradbou probíhající přímo pod dnešním komplexem původně<br />
jezuitských staveb, vystavěných postupně od druhé poloviny 17. stol. do poč. 18. stol.<br />
(Tymonová 1993; Hašek – Kovárník 1996, 84–85).<br />
Z mapy izolinií ρ z (obr. 15) byla podél stávající západní obvodové zdi zjištěna lineárně<br />
orientovaná zóna zvýšených odporů přibližně ve směru SSZ-JJV, kterou, jak bylo ověřeno<br />
sondou S–1, vytváří kompaktní tmavočerná vrstva jílovito–písčité hlíny s kameny vyplňující<br />
pravděpodobně nějaký příkopovitý útvar. Nálezový materiál lze rámcově datovat do 13. stol.,<br />
tmavošedý až černý zásyp souvisí s mlado- a pozdněhradištní kulturní vrstvou, která sem<br />
zasahuje z náměstí Republiky. Další lineární pásmo zvýšených měrných odporů bylo zachyceno<br />
přibližně ve střední části prozkoumaného areálu. Jeho směrová orientace je SZ-JV (viz obr. 15).<br />
Archeologickým ověřením (sonda S–5) zde byl lokalizován kvádr zdiva, který procházel šikmo<br />
sondou, přibližně ve směru S-J a vystupoval 40 až 45 cm ze současného povrchu. Vysledované<br />
základové zdivo bylo tvořeno nepravidelnými kameny spojenými žlutohnědou vápennou<br />
maltou, která v hloubce 60 až 70 cm jevila stopy propálení. Totéž se týkalo i pokračujícího<br />
bloku v místě SZ rozšíření. V jižní obdélné místnosti po pravé straně vchodu ve směru<br />
k Universitní ulici byla zachycena izometrická oblast zvýšených odporů, doprovázená mírnou<br />
propadlinou v podlaze tvořenou betonovými dlaždicemi. Archeologický odkryv (sonda S–7)<br />
prokázal pod zbytky ztrouchnivělých a částečně spálených desek vyzděnou jímku<br />
cca do hloubky 190 cm. Její vnitřek byl od hloubky 60 až 70 cm vyplněn černou kompaktní<br />
a směrem do hloubky již i bahnitou hlínou se značným množstvím keramického materiálu,<br />
na nějž se narazilo v hloubce 50 až 60 cm od povrchu. Materiál získaný z obsahu jímky je<br />
možno datovat do konce 15. a 17. stol. Poloha jímky u západní strany předpokládané městské<br />
zdi (?) naznačuje, že se zde mohly nacházet i dříve stojící měšťanské domy (Tymonová 1993).<br />
117
4.4.3. TÁBOR, PRAŽSKÁ ULICE, OKRES TÁBOR<br />
Archeogeofyzikální prospekce uskutečněná v historické části města pro potřeby<br />
Husitského muzea Tábor na ploše o velikosti cca 900 m 2 metodami DEMP a půdním radarem<br />
(Hašek – Krajíc – Tomešek 2003) měla za úkol lokalizovat polohu novověké městské kašny.<br />
Komplexní interpretací geofyzikálních dat (obr. 16) bylo vyčleněno několik plošných<br />
nehomogenit naznačujících možnou polohu hledaného objektu, částečně zachyceného v domě<br />
umístěného severně od zkoumaného prostoru (Hašek – Glisníková 2005, 352–353).<br />
Z metody GPR byly na všech devíti zpracovaných profilech interpretována tři rozhraní<br />
(ukázka viz obr. 15), která se nacházejí na časech t1 = 10–13 ns; t2 = 22–30 ns a t3 = 35–45 ns.<br />
U prvé vrstvy jde o hrubozrnný materiál spojený s dlážděním komunikace o fiktivní mocnosti<br />
0,5 až 0,7 m, dále o mocnější vrstvu navážek, ve kterých bude pravděpodobně založena také<br />
vlastní stavba s hloubkou 1,1 až 1,5 m, resp. i o podložní eluvium táborského syenitu<br />
o hloubkách 1,7 až 2,2 m.<br />
Interpretací radarogramů a map izolinií σ z , resp. κ z (obr. 15) byla zde v hloubkách<br />
0,7 až 1,6 m vyčleněna řada anomalit, které můžeme, jak výše uvedeno, přiřadit eventuelně<br />
k projevu vyzděného kruhového objektu o velikosti asi 5,0 m (A, – kašny?) charakterizovaného<br />
plošnou zónou snížených σ z a κ z lemovaných indikacemi GPR. V jeho vnitřní části se nachází<br />
menší oblast zvýšených σ z a κ z (viz obr. 15) o průměru 1,5 až 2,0 m zobrazující pravděpodobný<br />
účinek vlastní studny (B).<br />
Další vyčleněné nehomogenity (větší kumulace kamenů, destrukční polohy) východně<br />
od předpokládané stavby přiřazujeme ke starší zástavbě, případně nelze vyloučit<br />
i kombinovanou polohu s polozasypaným sklepem. Lineární anomální zóna u jižního okraje<br />
areálu s osou přibližně ve směru V-Z souvisí s trasou různých inženýrských sítí.<br />
4.4.4. BRNO, OSA HISTORICKÉHO CENTRA MĚSTA<br />
V návaznosti na inženýrsko-geologický průzkum plánovaného podpovrchového<br />
tramvajového diametru v areálu města bylo v roce 1996 provedeno pro ÚHA magistrátu města<br />
Brna geofyzikální měření regionálnějšího charakteru v jeho historickém centru (Hašek – Nikl –<br />
Tomešek 1996), které mělo za cíl upřesnit jak geologickou situaci, tak doplnit poznatky<br />
pro stavebně historický průzkum a archeologický výzkum o podzemních objektech v širší trase<br />
stavby.<br />
Měření na dvou paralelních profilech proměřených metodou GPR, situovaných do osy<br />
ulice Rašínova, Jakubské náměstí, náměstí Svobody a Masarykovy ulice (obr. 17 – viz barevná<br />
příloha) podalo některé upřesňující informace o místě snesených městských hradeb na rozhraní<br />
Moravského náměstí a Rašínovy ulice, objektů kaple sv. Mořice na západní straně Jakubského<br />
náměstí a kostela sv. Mikuláše ve střední části náměstí Svobody, náznaky sklepů v prostoru<br />
Masarykovy ulice vybíhající mimo původně zastavěný areál do vozovky, relikty zdiva ze<br />
zaniklých staveb podél celého prozkoumaného koridoru společně i s trasami různých<br />
inženýrských sítí (obr. 17 – viz barevná příloha).<br />
Dosud realizovaný archeologický výzkum a stavebně historický průzkum (Svoboda 2001,<br />
140, 143; Svoboda 2005, 21) ověřil výsledky geofyzikální prospekce.<br />
5. SHRNUTÍ POZNATKŮ A VÝSLEDKŮ Z POUŽITÍ GEOFYZIKÁLNÍCH<br />
METOD PRO ŘEŠENÍ UVEDENÉ PROBLEMATIKY<br />
Jak ukazují dosavadní zkušenosti a výsledky z obou etap průzkumu, uplatnění<br />
geofyzikálních metod představuje jak přímý, tak i nepřímý způsob lokalizace různých<br />
připovrchových nehomogenit (sklepy, krypty, hrobky, chodby apod.) v městských<br />
aglomeracích. Pro jejich věrohodnou interpretaci jsou mnohdy nutné i některé doplňující<br />
informace například o poloze, geometrii, hloubce, eventuelně charakteru zkoumaného<br />
podzemního objektu (volného, částečně zaplněného, zavaleného) a jeho situaci v různém<br />
horninovém prostředí (Hašek – Glisníková 2005, 344–345). To platí zejména při použití<br />
118
mikrogravimetrie, v určitých vhodných případech i magnetometrie, u nichž jsou někdy nezbytné<br />
výpočty na modelech korekcí. Vlivem rozmanitostí typů a projevů nehomogenit nejsou potřebné<br />
doplňující údaje ve většině případů k jejich lokalizaci známé, takže se někdy mohou vyskytovat<br />
z hlediska jejich zjištění značné obtíže. Další komplikace vyplývající například z celkové<br />
velikosti a hloubky rušivého tělesa umístěného v daném horninovém prostředí. Geofyzikální<br />
metody se rámcově uplatňují při zjišťování „anomálních těles“ o podstatně větším rozměru<br />
než jsou jejich obvyklé velikosti a hloubky. Z tohoto pohledu vzniká nutnost přizpůsobit vlastní<br />
metodiku terénních prací uvedeným podmínkám, tzn. menším rozměrům hledaných těles. Musí<br />
být tedy zaměřena na takovou rozlišovací schopnost, která by byla postačující pro prostorovou<br />
lokalizaci objektů daných rozměrů a hloubky. V názvu rozlišovací schopnost je zahrnuta<br />
i hustota měřičských bodů (například geoelektrické metody – OP, VES, mikrogravimetrie,<br />
termometrie), resp. vzorkovací interval (DEMP, GPR). Optimální síť pro měření je taková, která<br />
zaručuje s určitou pravděpodobností řešení požadované úlohy při relativně malých ztrátách<br />
užitečných informací. Ve většině případů se jedná o poměrně detailní prospekci s krokem<br />
2 x 1 m, eventuelně až 1 x 1 m, při kontinuálním měření o 2 x 0,5 m až 1 x 0,2 m.<br />
Některé přednosti i nedostatky vystupují s obecnou platností podle Dresena (1974, 4–6)<br />
i při vlastní interpretaci naměřených dat pro současný výskyt tří následujících jevů:<br />
a) primární jev vyplývající z ohraničení podzemního objektu, tj. naměřená anomálie<br />
zobrazuje pouze existenci „dutého prostoru“ zjištěného povrchovým měřením<br />
(mikrogravimetrie, GPR, DEMP, termometrie);<br />
b) sekundární jev vztahující se na rozvolněná pásma podmíněná dutinami, tj. anomálie<br />
vzniklé existencí poruchových zón (uvolněného napětí – Trompeterova zóna) v jejich těsném<br />
okolí při měření na povrchu (seizmika, VES, DEMP);<br />
c) terciární jev spočívající ve vedlejším specifickém účinku sklepů apod., jako je jejich<br />
cihlové, resp. kamenné obložení (vyzdívka), výplň zeminou o rozdílných fyzikálních<br />
vlastnostech vůči okolnímu prostředí apod. (OP, magnetometrie, seizmika).<br />
Primární a sekundární jevy interferují v normálním případě konstruktivně. Konstruktivní<br />
interference je výhodnější například při uplatnění mikrogravimetrie, eventuelně některých<br />
geoelektrických metod a seizmiky, neboť sekundární jev je často stejný nebo dokonce větší<br />
než primární.<br />
Primární a sekundární jevy na jedné straně a terciární na straně druhé mohou však<br />
interferovat i destruktivně. Toto se výrazně projevuje v gravimetrii a to v tom případě, když je<br />
podzemní prostora částečně zavalená nebo zavodněná. Vzniká tak menší hustotní kontrast mezi<br />
ní a okolím. K obdobné situaci dochází i u geoelektrických metod a seizmiky – snížení měrného<br />
odporu, resp. vodivosti, rychlostí seizmických vln atp.<br />
Samostatné terciární jevy lze v mnoha často i omezených případech použít jako jediná<br />
účinná kriteria lokalizace. Například zjištění vyzděných sklepů, u nichž mohou být zvýšené<br />
magnetické anomálie vysvětleny jako ukazatel polohy podzemní prostory.<br />
Význam sekundárních a terciárních jevů při řešení uvedené problematiky není však dosud<br />
dořešen. Obecně lze říci, že společným působením všech tří jevů získaly údaje z geofyzikálního<br />
sledování podzemních dutých struktur značně na průkaznosti. V případu uplatnění většího počtu<br />
metod mohou být možnosti jejich lokalizace značně vyšší než pouze například z matematického<br />
modelování jednodušších těles, gravimetrie a magnetometrie, neboť teorie může v současné<br />
době přesně kvantitativně zachytit jen primární jev. Tato přednost má však tu nevýhodu,<br />
že interpretace naměřených hodnot při zjišťování uvedených nehomogenit bude ve většině<br />
případů, kromě například u seizmiky a GPR, pouze kvalitativní. Jelikož jednotlivé jevy nejsou<br />
číselně vyjádřitelné, nemohou být tedy připovrchové dutiny a jimi vyvolané zóny uvolněného<br />
napětí (rozvolněné úseky hornin) v současnosti od sebe odděleny žádnou povrchovou<br />
geofyzikální metodou, pouze měřením ve vrtech, sklepních prostorách, chodbách atp.<br />
Mapování sklepních prostor a hrobek v interiérech staveb pomocí georadaru a DEMP je<br />
dle dosavadních výsledků závislé jednak na litologickém charakteru nehomogenit, což znamená,<br />
je-li objekt vyzděný nebo pouze prostý hrob, je-li nezaplněný, zavalený apod. Optimální případ<br />
119
nastává tehdy, když je struktura vyzděná, dutá a má větší rozměr. V tom případě jsou odrazy<br />
elektromagnetických vln nejvýraznější a tento objekt je velice dobře detekovatelný. Při jeho<br />
zavalení může docházet k nejednoznačné interpretaci, kdy jej lze mimo jiné přiřadit k větším<br />
plošným kumulacím kamenů, litologickým změnám v zásypu antropogenní vrstvy,<br />
nebo reliktům zdiva ze starší snesené stavby. Zde jsou potom velmi užitečné další doplňující<br />
informace o stavbě, jako například případné polohy náhrobních kamenů a umístění těchto prvků<br />
v sakrální stavbě, či průběhy inženýrských sítí.<br />
6. ZÁVĚR<br />
V předloženém příspěvku jsme se snažili ukázat na některé praktické možnosti<br />
z metodického vývoje uplatnění geofyzikálních metod pro řešení problematiky archeologického<br />
a stavebně historického výzkumu středověkého, respektive až vrcholně novověkého podzemí<br />
zaměřeného především na lokalizaci sklepů, chodeb, krypt, hrobek, studen, jímek, štol<br />
eventuelně i dalších prvků souvisejících s uvedenými objekty.<br />
Jak ukazují dosavadní získané poznatky, účelně volený komplex prospekčních disciplín –<br />
DEMP, GPR, případně doplňované v určitých speciálních případech mikrogravimetrií<br />
ve spojení s ověřovacími vrty a vlastními odkryvnými pracemi umístěnými do zájmových úseků<br />
vyčleněných podle geofyzikální interpretace, zabezpečuje optimální řešení požadovaných úloh<br />
z hlediska získání většího počtu informací o hledané archeologické struktuře, např. o poloze,<br />
charakteru, rozměrech objektu a to i v místech, kde běžné destrukční odkryvy nelze z různých<br />
příčin uskutečnit, tak i z hlediska časového a v neposlední řadě ekonomického.<br />
Z hlavních výsledků průzkumných metod uvedených v našem článku je zřejmé, že<br />
pro řešení otázek spojených s lokalizací podzemí v omezených podmínkách interiérů<br />
zkoumaných staveb se jako optimální ukazuje použití půdního radaru vhodně doplněné DEMP<br />
při velmi detailní síti profilů ovšem v závislosti na konkrétní situaci a podmínkách jednotlivých<br />
zkoumaných objektů (Hašek – Glisníková 2005, 360).<br />
Ve studii uváděná složitost geofyzikálních poměrů antropogenní vrstvy, kvartérního<br />
pokryvu, respektive zvětralinového pláště a skalního podkladu vzhledem k jejich velké<br />
litofaciální variabilitě (jíly, písky, spraše, kameny, eluvium podložních hornin) a z toho<br />
vyplývající proměnná charakteristika fyzikálních parametrů zkoumaných objektů i okolního<br />
prostředí, mnohdy také komplikovanost hydrogeologických případně technických poměrů,<br />
vyvolává nutnost širší volby nejen vhodného komplexu prospekčních metod, ale i zpracování<br />
a interpretace naměřených dat při řešení konkrétní úlohy jak z celkové lokalizace plošných<br />
a lineárních struktur, tak i jejich dílčích prvků. Při existenci zásypu dutin obdobného<br />
litologického složení, respektive zhutnění jako okolní prostředí, je jejich interpretace vlivem<br />
nevýrazných změn fyzikálních parametrů zemin velmi problematická a mnohdy i nezjistitelná.<br />
I přes dosažené pozitivní výsledky v lokalizaci různých podzemních prostor v městských<br />
historických centrech a jiných s nimi spojených připovrchových nehomogenit nelze z dosud<br />
celkově publikovaných údajů usuzovat na plné vyřešení všech úkolů z této v současnosti velmi<br />
aktuální problematiky. Z metodického hlediska můžeme za zcela nedořešené považovat<br />
například dutiny obklopené drobivým pásmem hornin, zcela zasypané, nacházející se<br />
ve vrstevnatých horninách, dále o menších rozměrech a ve větších hloubkách. Úkoly tohoto typu<br />
se také musejí stát předmětem budoucích výzkumů a prospekčních prací.<br />
LITERATURA<br />
Bednář, J. – Novotný, A. – Švancara, J. 1980: Mikrogravimetrie a její uplatnění v archeologii.<br />
In: Sborník referátů 1. celostátní konference „Aplikace geofyzikálních metod v archeologii<br />
a moderní metody terénního výzkumu a dokumentace“. Petrov nad Desnou, 21–40.<br />
Bernat, J. – Hašek, V. 1973: Příspěvek k průzkumu podzemních dutin v okolí hradu Veveří,<br />
Zprávy ČSSA při ČSAV XV, seš. 1–3, 8–14. Praha.<br />
120
Dostál, P. – Hašek, V. – Krajíc, R. 2002: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci Tábor,<br />
Svatošova ul. – dům čp. 309. MS AÚ AV ČR. Brno.<br />
Dresen, L. 1974: Problematik, Metodik und Möglichkeiten Geophysikalischer Verfahren<br />
zur Ortung oberflächennaher Hohlräume, Glüchkauf Forschungshefte 33, 2–16. Dresden.<br />
Hašek, V. 1999: Methodology of Geophysical Research in Archeology. BAR IS 769. Oxford.<br />
Hašek, V. – Bachratý, J. – Tomešek, J. 1993: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Olomouc, Denisova ulice čp. 130. MS Geodrill s.r.o. Brno.<br />
Hašek, V. – Glisníková, V. 2005: Anteil der geophysikalischen Methoden<br />
an der archäologischen Erforschung der unterirdischen Räume, Slovenská archeológia LIII,<br />
337–362.<br />
Hašek, V. – Janský, J. – Záhora, R. 1991: Zpráva o geofyzikálním měření na akci Brno-<br />
Místodržitelský palác. MS Geofond Praha.<br />
Hašek, V. – Kovárník, J. 1996: Geofyzika v moravské středověké archeologii, Muzejní<br />
a vlastivědná práce 34, 2, 65–88.<br />
Hašek, V. – Krajíc, R. – Tomešek, J. 2003: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Tábor-hrad Kotnov a Pražská ulice. MS AÚ AV ČR. Brno.<br />
Hašek, V. – Kouřil, P. – Dostál, P. – Tomešek, J. 1995: Archeogeofyzikální prospekce na akci<br />
Nový Jičín-městské opevnění. MS AÚ AV ČR. Brno.<br />
Hašek, V. – Maštera, L. – Tomešek, J. 2007: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Olomouc-farní kostel sv. Mořice. MS Geopek, spol. s.r.o. Brno.<br />
Hašek. V. – Měřínský, Z. 1991: Geofyzikální metody v archeologii na Moravě. Brno.<br />
Hašek, V. – Měřímeký, Z. 1998: Archeogeofyzikální prospekce při zjišťování příčin statického<br />
narušení historických staveb na Moravě, Pravěk Nová řada 7, 425–438.<br />
Hašek, V. – Nikl, P. – Tomešek, J. 1996: Zpráva o geofyzikálních pracích v trase<br />
podpovrchového tramvajového diametru v městě Brně. MS Geodrill, s.r.o. Brno.<br />
Hašek, V. – Odstrčil, J. – Pantl, V. 1980: Zpráva o parametrickém geofyzikálním průzkumu<br />
chodeb v pevnosti Josefov. MS Geofyzika a.s. Brno<br />
Hašek, V. – Peška, J. – Unger, J. 2008: The Contribution of Nondestructive Prospecting<br />
Methods to the Archaeological Excavation of Burial Grounds in Moravia, Študijné zvesti 44,<br />
5–49. Nitra.<br />
Hašek, V. – Tomešek, J. 1999: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci Karviná-městské<br />
opevnění. MS AÚ AVČR Brno.<br />
Hašek, V. – Tomešek, J. – Unger, J. 2006: Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci<br />
Blansko- kostel sv. Martina. MS Geopek spol. s r.o. Brno.<br />
Hašek, V. – Unger, J. 1994: Archäogeophysikalische Prospektion der historischen unterirdischer<br />
Räume in der Tschechischen Republik, Der Erdstall 20, 30–43.<br />
Hašek, V. – Unger, J. 2010: Religions Architecture in the Czech Republic in the light<br />
of Geophysical Prospection and Archaeological Excavation. Oxford.<br />
Hašek, V. – Unger, J. – Záhora, R. 1997: Georadar v archeologické prospekci na Moravě,<br />
in: Z pravěku do středověku, 95–107.<br />
Hašek, V. – Záhora, R. 1990: Zpráva o geofyzikálním měření na akci Brno-Františkánský<br />
klášter. MS Geofond Praha.<br />
Herout, J. 1961: Staletí kolem nás. Praha.<br />
Kuča, K. 1997: Města, městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. Praha.<br />
Razím, V. 1995: Fortifikace českých měst jako indikace jejich významu a postavení,<br />
Archeologia Historica 20, 9–22.<br />
Svoboda, A. 2001: Brněnské podzemí 1. Brno.<br />
Svoboda, A. 2005: Brněnské podzemí 2. Brno.<br />
Šebela, L. et al. 1991: Objev hrobu opata Kryštofa Jiřího Matušky ve Křtinách. Křtiny.<br />
Šenkyřík, M. 1992: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. Brno.<br />
Tymonová, M. 1993: Záchranný výzkum VMO – I. etapa. MS VM Olomouc.<br />
121
SUMMARY<br />
In the article the authors point to the development of geophysical methods and to certain<br />
methodical possibilities of their application when solving the objectives of archaeological and<br />
historical research of medieval (and modern) underground. Such a research aims mainly at<br />
localisation of vaults, passages, crypts, graveyards, wells, septic tanks and with them connected<br />
objects in historical city centres.<br />
In Czech Republic, solving the issue of application of these prospection methods for<br />
localisation of historical underground dates back to the beginning of the 1970’s and it continues<br />
until present, with still increasing amount of work.<br />
The most effective complex of prospection disciplines consists above all of DEMP, GPR<br />
and resistance geo-electrical methods, which are in certain special cases supplemented with<br />
microgravimetry. Such a complex, together with exploratory boreholes and exploring via<br />
archaeological research situated at the areas of interest selected according to measured data,<br />
ensures optimal solving of required tasks. It can provide information about archaeological<br />
structure of the object – its position, shape, depth and proportions – even at the places where the<br />
usual destructive research methods cannot be implemented from various reasons. These<br />
prospection disciplines prove their advantages also as far as the time conditions are concerned<br />
and as well from the economical point of view.<br />
Many practical examples document a development of methodology of terrain works and<br />
a development of ways of date evaluation on PC. The examples are taken from the whole period<br />
of development of this discipline. It can be traced from the main outcomes of the research<br />
methods mentioned in this article, that for the solving of problems connected with underground<br />
localisation (even in the complicated conditions of building interiors), the optimum consists<br />
of using ground penetrating radar and DEMP with a very detailed net of profiles. At the same<br />
time, the concrete situation and exact conditions of each examined object has to be taken in<br />
consideration.<br />
English by Libor Bílek<br />
Autoři:<br />
RNDr. Vladimír Hašek, DrSc.<br />
Geopek, spol. s r.o.<br />
Ječná 1321/29a, 621 00, Brno<br />
email: hasek@geopek.cz<br />
tel.: 603 586 008<br />
prof. PhDr. Josef Unger, CSc.<br />
Ústav antropologie<br />
Přírodovědecká <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Kotlářská 267/2, 611 37, Brno<br />
email: unger@sci.muni.cz<br />
tel.: 549 497 806<br />
122
Část 2.<br />
19. století a soudobé dějiny
KONEC KRÁLOVSKÉHO MĚSTA ZNOJMA<br />
THE END OF ROYAL CITY OF ZNOJMO<br />
Milan Hlavačka<br />
Anotace:<br />
Vznik moderní liberální městské samosprávy a vznik politické veřejnosti na Moravě je zde<br />
přiblížen na příkladu německo jazyčného Znojma, které se koncem 60. let 19. století rozhodlo<br />
zbavit se titulu „královský“ a tím demonstrativně zrušit jakoukoliv vazbu na České království.<br />
Klíčová slova: městská samospráva, Znojmo, liberalismus, hledání nacionální identity.<br />
Abstract:<br />
The origin of modern liberal local government and the birth of political public in Moravia are<br />
approached in the article via the example of German-speaking city of Znojmo. At the end<br />
of the 1860’s, the city decided to banish the title ‘royal city’ and thus demonstrate<br />
the cancelation of any connections with Bohemian Kingdom.<br />
Key words: local government, Znojmo, liberalism, search for national identity.<br />
Dne 3. října 1869 navrhl člen znojemského obecního výboru a zároveň c. k. gymnaziální<br />
profesor Anton Seeberger městskému zastupitelstvu zbavit se tradičního titulu „královský“<br />
v oficiální titulatuře města, protože tento predikát „připomíná příliš naléhavě Čechy, se kterými<br />
německé město Znojmo v budoucnu nechce a ani nemůže mít nic společného“. 1 Návrh byl<br />
postoupen většinovým rozhodnutím obecní rady k dalšímu projednání na zasedání obecního<br />
výboru, které se mělo na znojemské radnici konat za čtrnáct dní. V neděli 18. října 1869<br />
dopoledne pak obecní výbor skutečně i přes protesty člena obecního výboru a místního<br />
knihtiskaře a vlastníka domu č. p. 68 Antona Nawratila většinově Seebergerův návrh přijal.<br />
Jak napsal později liberální Znaimer Wochenblatt, „znojemští měšťané se uložili 18. 10. 1869<br />
ke spánku jako občané královského města, ale druhého dne se probudili už jako dobře smýšlející<br />
císařští, praví rakouští občané a jako hotoví Němci“. 2 Městské zastupitelstvo tak dalo reálně<br />
i symbolicky najevo, že „odhozením“ městského titulu rezignuje na jakoukoliv spojitost<br />
s královstvím Českým. 3<br />
Tímto samosprávným rozhodnutím se ve znojemské mužské veřejnosti rozpoutal dlouho<br />
připravovaný proces společenské, politické, nacionální, konfesní a také mentální diferenciace,<br />
neboť rozhodnutí zbavit se královského predikátu bude fungovat jako nečekaně účinný<br />
katalysátor této diferenciace.<br />
Rozhodnutí městského zastupitelstva vyvolalo okamžitou rezignaci dlouholetého člena<br />
výboru Antona Nawratila, vlnu žurnalistických replik a duplik a také zřejmě i bolestný proces<br />
na poli mezilidských vztahů spojených s osobní nevraživostí a zahořklostí. Inkriminované<br />
rozhodnutí znojemských zastupitelů bylo v obou zdejších týdenících okamžitě komentováno<br />
1<br />
2<br />
3<br />
Znaimer Beobachter, 9. 11. 1869, Protokol ze zasedání znojemského obecního výboru z 3. 10. 1869:<br />
„G. a. Seeberger beantragt, es möge in Zukunft das Predicat königliche bei Stadt Znaim fortfallen. Redner ist<br />
der Ansicht dass das Prädicat königlich erinnere zu stark an Böhmen, mit dem die deutsche Stadt Znaim fuglich<br />
nichts gemein haben wolle und konne etc.“ Městský sekretář téhož dne zaprotokoloval: „Ausschussmitglied Herr<br />
Seeberger beantragt, auf das Prädikat „königlich“, dessen sich die Stadt Znaim bedient, zu verzichten. Wird<br />
zureichend unterstützt. Sohin wurde zur Tageordnung übergangen.“<br />
Znaimer Wochenblatt, 28. 11. 1869: „Die Bürger der Stadt Znaim sind am 18. d. Mts. als königliche Bürger<br />
schlafen gegangen und am 19. als einfache, aber als gut kaisetlich gesinnte, echte österreichische Bürger und<br />
als ganze Deutsche erwacht“.<br />
Tamtéž: „Durch die Verzichtleistung auf das städtische Praedikat königlich gab der Gemeinderath die<br />
Erklärung ab, dass die Stadt auf jede Zusammengehörigkeit mit Böhmen verzichte.“<br />
125
a to buď jako „čin nacionálního fanatismu“ či „krádeže čestného predikátu“ 4 , pokud se jednalo<br />
o umírněně konzervativní list Znaimer Beobachter, anebo z druhé, té vyloženě liberální strany<br />
reprezentované Znaimer Wochenblatt, jako nezdravá „touha po titulech“, která se neslučuje<br />
se současným postavením Moravy a hlavně se státním a ústavním zřízením Rakouska, neboť<br />
tento titul je přece již jen, jak každý dobře ví, „pouhou formou a prázdnou arabeskou“.<br />
Gymnaziální profesor fyziky a čerstvý školní inspektor Anton Seeberger tvrdil ve Znaimer<br />
Wochenblatt, že proti jeho návrhu protestovali jenom Češi, několik tzv. ultramontánů a také<br />
hrstka německy mluvících občanů, kteří se mylně domnívají, že pokud tento titul nebude<br />
uchován, ztratí město svůj dosavadní „Glanz“, ale že drtivá většina znojemských měšťanů –<br />
především těch sdružených v Politickém klubu liberálů – jeho návrh podpořila a podporuje,<br />
protože žádná autentická listina nějakého českého krále o udělení titulu městu<br />
ani ve znojemském a ani v brněnském archivu neexistuje. A navíc Morava není přece<br />
královstvím.<br />
Viděno z liberálních státoprávních pozic, pro které jsou dějinné vzpomínky většinou<br />
politicky nepoužitelným haraburdím, neboť nepřípustně svazují liberální síly a pokrokové<br />
smyšlení současníků, měl jistě v mnohém pravdu. Vždyť opravdu předliberální správní<br />
patrimoniální systém se rozpadl hned po roce 1848, a tím pádem byl také setřen kdysi tak<br />
propastný rozdíl mezi městy královskými a poddanskými. Soudní pravomoc byla od té doby<br />
vykonávána nikoliv podle magdeburského práva, ale jen a jen podle zákonů obecně<br />
kodifikovaných, platných v rámci celé monarchie. A pak v roce 1849 bylo vydáno Stadionovo<br />
Provizorní obecní zřízení, které bylo unifikované jak pro města, tak i pro městyse a vesnice,<br />
a tím pádem byly také zrušeny poslední zbytky statutární výjimečnosti královských měst. V roce<br />
1850 získalo v markrabství Moravském zvláštní městský statut jen zemské hlavní město Brno<br />
a po roce 1862, tedy po vydání obecního říšského zákoníku regulujícího samosprávně poměry<br />
v celém státě, mohly o zvláštní statut požádat všechny „vynikající obce“ (doslovně německy<br />
„hervorragende Orte“), tedy i bývalá nekrálovská města. A jak je známo, městu Znojmo byl<br />
schválen statut moravským místodržitelstvím po jistých průtazích počátkem roku 1867, čímž<br />
tato obec nabyla opravdu velké rozhodovací samostatnosti a každý nový starosta musel být<br />
potvrzen přímo císařem. Po roce 1848 se také zásadně změnilo státoprávní postavení Moravy,<br />
která podle zjednodušeného výkladu znojemských liberálů již přece ani před tím nebyla součástí<br />
Zemí koruny české, a tak se tudíž stala na království Českém již dávno zcela nezávislá,<br />
což nakonec potvrdily i všechny dosavadní rakouské a předlitavské ústavy. Predikát „královský“<br />
zůstal tedy vlastně už jen pouhou reminiscencí na tuto již neexistující závislost a stojí nyní<br />
v ostrém protikladu se zájmy současných představitelů města. Zkrátka a dobře, znojemská<br />
liberální samospráva zametla bývalou státopravní minulost pod stůl, když nechtěla, jak<br />
se vyjádřila prostřednictvím své hlásné trouby Znaimer Wochenblatt, v budoucnu připustit již<br />
žádný import „zákonů, úředníků a bajonetů z Prahy“ a už vůbec nechtěla nic slyšet o koruně<br />
svatého Václava, kterou, jak je přece velmi dobře známo, „kníže Václav stejně také nikdy<br />
nenosil“. Postavení Znojma, tvrdili znojemští liberální zastupitelé prostřednictví Znaimer<br />
Wochenblatt, vyrůstá nyní už jen z půdy nového rakouského státního práva a je utužováno<br />
pěstováním liberálních ústavních svobod a zakládáním časupřiměřených institucí a hlavně<br />
vychází jen a jen z nového svobodomyslného sebevědomí samotných znojemských občanů. 5<br />
Znojemský opoziční zastupitel, tiskař a poctivý katolík Anton Nawratil však s takovouto<br />
argumentací zásadně nesouhlasil a jménem další 58 znojemských občanů zaslal již 20. listopadu<br />
1869 prostřednictvím okresního hejtmanství na brněnské místodržitelství žádost o zrušení<br />
zmíněného „sporného“ usnesení obecního zastupitelstva. V něm prostřednictvím svého týdeníku<br />
Znaimer Beobachter tvrdil, že znojemský samosprávný sbor překročil své pravomoce, když<br />
se zbavil pouhým hlasováním zastupitelů přívlastku „královský“. Protestoval proti skutečné<br />
i symbolické degradaci významu města, ale hlavně proti tomu, že tímto zbrklým rozhodnutím<br />
4<br />
5<br />
Znaimer Beobachter, 20. 11. 1869.<br />
Znaimer Wochenblatt, 28. 11. 1869.<br />
126
ude přiživen rozkol mezi německým a slovanským obyvatelstvem obce. 6 Ve Znaimer<br />
Beobachter pak Anton Nawratil 27. listopadu 1869 svoji argumentaci proti zrušení titulu ještě<br />
propracoval a přiostřil varovnými slovy, že městské zastupitelstvo tak hluboce otřáslo důvěrou<br />
svých občanů. O týden později pak neváhal ve svém listě označit toto rozhodnutí znojemské<br />
radnice již jednoznačně za akt „nacionální nenávisti“. 7<br />
Liberální Znaimer Wochenblatt kontroval okamžitě na Nawratilovy názory v sérii článků<br />
celou škálou liberálních argumentačních klišé, ale hlavě nechápal, jak mohou německy hovořící<br />
občané vedeni německy mluvícím Antonem Nawratilem protestovat proti rozhodnutí německé<br />
radnice. Na jejich protestu mu nejvíce vadilo, že byl podepsán opravdu váženými a majetnými<br />
znojemskými občany, kteří vyrostli v německojazyčné kultuře a byli odchováni místním<br />
německým školstvím. Přesto tyto znojemské starorakouské vlastence neváhal označit<br />
za „zakuklené Čechy“, či dokonce za občany s malým politickým rozhledem, kteří Čechům<br />
zřejmě sedli na lep. 8 Pisatel těchto článku, kterým byl s největší pravděpodobností samotný<br />
znojemský městský sekretář a zároveň zemský poslanec Johann Fux, začal ve své břitké<br />
polemice s Nawratilovými přívrženci dokonce hledat rozdíly mezi moravskými Němci,<br />
moravskými Slovany a moravskými Čechy, aby mezi ně vnesl rozkol, což se mu i částečně<br />
podařilo. Dospěl, tak jako již před čtvrtstoletím známý předbřeznový, z Českých Budějovic<br />
pocházející, liberální žurnalista Franz Schusselka, v podstatě ke stejnému závěru, tedy<br />
že i ve Znojmě se moravský Němec s moravskými Slovany ještě určitě dohodne, ale<br />
s tzv. moravskými Čechy to již nebude možné, neboť začínají být stejnými nacionálními<br />
fanatiky jako Češi v sousedním království. Zmíněný Nawratilův protest proti rozhodnutí<br />
obecního výboru považoval autor těchto polemik za vyložený „terorismus“ těchto moravských<br />
Čechů namířený proti radnici, kterou si přece i samotní petenti v roce 1867 svobodně zvolili.<br />
Zvláště pak mu vadilo Nawratilovo vážné nařčení znojemského obecního výboru, které bylo<br />
obsaženo v uveřejněném odůvodnění jeho náhlé demise, že znojemští zastupitelé se v poslední<br />
době zabývájí již jen záležitostmi, které vůbec nekorespondují s blahem obce, ale spíše jen se<br />
zájmy jednotlivých členů výboru. 9 O čtyři měsíce později Znaimer Beobachter v rubrice<br />
„Zasláno“ již dokonce nepokrytě napsal, že městský výbor škodí městu a přispívá k vytváření<br />
disharmonie, „welche je langer desto fühlbarer werden muss“. Pod tímto tvrzením byl<br />
podepsán „ein aufmerksamer Beobachter der Znaimer Zustände, welcher die Rekursbeschwerde<br />
mitunterzeichnete“. 10 V takovémto nesmiřitelném polemickém politickém rozpoložení<br />
očekávaly obě, právě již zformované, ale prozatím velmi nejasně pojmenované znojemské<br />
strany, rozhodnutí brněnského místodržitelství v záležitosti královského predikátu. Ač si to<br />
vlastně málokdo připouštěl, v sázce bylo náhle velmi mnoho. Na první pohled banální spor<br />
o slůvko „královské“ v titulatuře města souvisel na přelomu 60. a 70. let 19. století totiž nejen<br />
ve Znojmě s vytvářením samosprávné politické kultury a s kultivací nejenom místní politické<br />
veřejnosti a samozřejmě také s novou rolí tisku a politických zájmově nátlakových spolků,<br />
ale také se zrozením skutečné národní identity a nakonec i s obsazováním veřejného prostoru<br />
nacionálními, konfesními a jinými symboly, či dokonce s logikou aranžování lokálních festivit,<br />
které měly za úkol všechny výše zmíněné nové politicko nacionalní identifikační jevy a procesy<br />
vizualizovat a legitimizovat. Vždyť v tomto sporu nešlo – souhrnně řečeno – o nic více a o nic<br />
méně než o vytváření moderní občanské veřejnosti v momentě rychlého nacionálního<br />
a sociálního zlomu. Ale dříve, než prozradím, jak byl tento litý politický a žurnalistický zápas<br />
mezi německy mluvícími znojemskými občany o slůvko „königlich“ v oficiální titulatuře města<br />
rozřešen, pokusme se nejdříve velice rychle zmapovat místní politickou, hospodářskou<br />
a nacionálně demografickou scénu včetně posouzení kvality zdejšího občansko (spíše<br />
6<br />
7<br />
8<br />
9<br />
Navrátilovo podání z 20. 11. 1869 moravskému místodržitelství. Státní okresní archív Znojmo, f. Archiv města<br />
Znojma. Spisovna města Znojma 1865–1938, kr. 37.<br />
Znaimer Beobachter, 4. 1. 1870.<br />
Znaimer Wochenblat, 5. 12. 1869.<br />
Znaimer Beobachter , 20. 11. 1869.<br />
10 Znaimer Beobachter, 8. 4. 1870.<br />
127
měšťansko) politického života a samosprávně intelektuálního potenciálu právě v souvislosti<br />
se vznikem moderní politické veřejnosti.<br />
ZNOJEMSKÁ POLITICKÁ VEŘEJNOST ANEB KDO BYL MĚŠŤAN A KDO BYL VOLIČ<br />
K proměně znojemské politické veřejnosti došlo v 60. letech 19. století především<br />
v důsledku nové liberální definice statutu měšťanství, potažmo nové liberální konstrukce<br />
volebních řádů. Každý plnoprávný příslušník obce (Gemeidebürger) měl především právo užívat<br />
obecní majetek (lesy, rybníky, pivovar) včetně městských deskových velkostatků, tedy<br />
konkrétně hlavně Horního a Dolního statku a statku Police. Předliberální měšťanstvo vnitřně<br />
spojovaly především výrobní a spolkové organizace, tedy hlavně cechy a nejrůznější účelová<br />
bratrstva. Velmi lpělo na tradičních komunitní struktuře sociálních vztahů, zatímco<br />
i předrevoluční realita okolního světa spěla nezadržitelně k jeho erozi. 11 Před revolucí<br />
se rozlišovali na tzv. „Eingeborene“, tedy v obci narozené a tzv. „Eingesiedelte“, tedy do obce<br />
přišedší. „Pány obce“, z nichž byli voleni radní a purkmistři, byli ti prvně jmenovaní, tedy<br />
v obci narození měšťané, ale po roce 1848 přišla zásadní změna. Obecní privilegia příslušníků<br />
obce (tzv. Gemeindebürgertum) byla dána pod společnou střechu státního občanství<br />
(tzv. Staatsbürgertum). Měšťanstvo už nebylo zvláštní kastou či stavem, ale pouze již jen<br />
skupinou občanů příslušných k obci (tzv. Heimatsangehörige), kteří na základě vlastnictví,<br />
anebo samostatné výdělečné činnosti v obci, tedy prokazatelně zaručeného pravidelného příjmu,<br />
požívali také všech politických práv („anhand ihres Besitzes, ihres selbstständigen und<br />
gesicherten Nahrungszweiges und politischen Eigenschaften den Vollgenuss der politischen<br />
Rechte vermögen“). Nyní tedy byla nejdůležitější devizou nikoliv jen starobylá příslušnost<br />
k obci, ale nově liberálně definovaná kvalita občana vázaná na majetnost a intelekt, která<br />
ale musela být rituálně prozkoumána samotným obecním výborem během aktu přijímání<br />
do obecního svazku, který býval zpečetěn taxou v maximální výši 20 zlatých, jež byla odvedena<br />
do radniční pokladny (ve Znojmě bylo zvykem udělovat měšťanství za taxu 12 zlatých). Některá<br />
města, například Jihlava, ve svých obecních řádech (tzv. Gemeindeordnung) a později<br />
v obecních statutech (tzv. Gemeindestatut) kategorii „eingeboren“ vůbec zrušila.<br />
V roce 1864 schválil na základě říšského zákona z roku 1862 moravský zemský sněm<br />
nový zemský zákoník o obecní samosprávě, a tím došlo také k novému normativnějí pojatému<br />
určení toho, kdo je v obci oprávněným voličem. Podle tohoto zákona přejatého do znojemského<br />
obecního řádu v roce 1864 jimi byli: 1) čestní občané města (tzv. Ehrenbürger), kterým bylo<br />
propůjčené čestné občanství na základě zvláštních zásluh o město, zem anebo říši<br />
a 2) příslušníci obce (tzv. Gemeindebürger und Gemeideangehörige), kteří po dobu minimálně<br />
jednoho roku platili roční daň v minimální výši jeden zlatý („welche von ihrem Realbesitze,<br />
Gewerbe oder Einkommen seit wenigsten einem Jahre einen Jahresbetrag per 1 fl. ohne<br />
Zuschlag an direkten Steueren entrichten“). Byli to tedy hlavně ti měšťané, kteří vlastnili<br />
městské právo, které získali například po svých rodičích či sňatkem se znojemským měšťanem<br />
či měšťankou, anebo jim toto právo bylo později obcí propůjčeno („dermal das Bürgerrecht<br />
besitzen oder solches später von der Gemeinde verliehen wird“), ale každopádně museli být<br />
k obci tzv. příslušni. Dále se volební právo vztahovalo 3) na obecní druhy<br />
(tzv. Gemeindegenossen), kteří nenáleželi do předchozích dvou kategorií, ale ve městě vlastnili<br />
reality anebo zde získávali nejméně po dobu dvou let obživu, především jako řemeslníci<br />
a obchodníci, a nejméně po dobu dvou let platili v obci daň v minimální výši jeden zlatý ročně.<br />
Znamenalo to, že tyto osoby nemusely být vůbec k obci příslušné, respektive<br />
podle znojemského obecního řádu a pozdějšího obecního statutu musely platit v městě daň<br />
po dva roky a to konkrétně od 26. března 1864, tedy od vydání nového městského řádu.<br />
Jak zřejmo, týkalo se toto ustanovení především osob z nejbližšího okolí Znojma, které buď<br />
ve Znojmě vlastnily pozemky nebo nemovitosti ve formě domů, anebo ve městě dokonce<br />
bydlely, ale byly tzv. příslušné v jiné obci.<br />
11 Miller, J. (2009): Raně novověké město: eroze komunity? Lidé města 11, 2009, č. 3, s. 436.<br />
128
Díky této nové zákonné definici městského práva a volebního práva došlo k většímu<br />
otevření městské společnosti o další, především do obce nově příchozí nebo zde zbohatnuvší<br />
osoby anebo o tzv. čestné občany, které mohl téměř libovolně jmenovat starosta zvláště<br />
v období před volbami, aby posílil volební šance své strany. 12 Mužská politická veřejnost<br />
se tímto liberálním pojetím příslušnosti k obci a hlavně díky liberálnějšímu přístupu<br />
k volebnímu právu tak významně rozšířila, respektive přestala se uzavírat do sebe, což ji<br />
do budoucna zaručovalo i rychlejší intelektuální a biologickou reprodukci.<br />
Vytváření obecních grémií (obecního výboru a nepřímo i městské rady, kterou ve Znojmě<br />
tvořil starosta a čtyři radní) se řídilo liberálním trojtřídním pojetím pravidelné, každé tři roky<br />
se opakující volby, kterou pro znojemský případ již důkladně popsal Martin Markel. 13<br />
Připomeňme, že koncem 60. let se volební právo týkalo ve městě zhruba 1200 osob, respektive<br />
mužů (v prvním sboru 116, ve druhém sboru 359 a ve třetím sborů 764 voličů), kteří ale reálně<br />
využívali svého práva tak sotva z jedné čtvrtiny. Nejdříve osmadvacetičlenný, pak třicetičlenný<br />
a později šestatřicetičlenný obecní výbor tak zvolilo v 60. letech 19. století nakonec asi jenom<br />
350 znojemských občanů, což znamenalo, že o volby nebyl příliš velký zájem a také to,<br />
že každý desátý volič mohl být teoreticky i zastupitelem. Vždyť si také několikrát Znaimer<br />
Beobachter postěžoval na to, že se ve městě volí navzájem stále ti samí měšťané. Pro dokreslení<br />
zdejší politické situace upozorňuji i na tu skutečnost, že dlouholetý znojemský starosta Josef<br />
Wandrasch (1804-1874) byl během svého úřadování v letech 1864 až 1874 volen ve třetím<br />
sboru, kde se umisťoval na pátém až osmém místě, zatímco opoziční člen výboru Anton<br />
Nawratil v témže sboru postupoval do zastupitelstva většinou z „lepšího“ třetího místa, a přesto<br />
se starostou nikdy nestal, neboť o tom, kdo bude starostou, rozhodovali v následujícím volebním<br />
„konkláve“ na radnici první den po volbách především bohatší zastupitelé vzešlí z prvního<br />
a druhého voličského sboru. Za takovéhoto rozložení sil si mohl Josef Wandrasch dovolit<br />
před volbou starosty, kterou v roce 1870 postoupil již potřetí, rozšafně prohlásit, že „nepotřebuje<br />
přednést žádný program, neboť jeho jediným programem je blaho občanů města, ve kterém<br />
se narodil“. 14<br />
TISK A VEŘEJNOST<br />
Velký podíl na vytváření politické veřejnosti měl ve Znojmě po roce 1850 tisk. Hned<br />
na prvním zasedání obecního výboru zvoleného podle Stadionova provizorního obecního zřízení<br />
v červnu 1850 bylo prozřetelně rozhodnuto „die Beschlüsse des Gemeindeausschusse durch<br />
Drucklegung zu veröffentlichen, womit sich die Gründung eines Lokalblattes verbinden lassen<br />
konnte, welches, mit Vermeidung der Politik, die Bestimmung hatte, sich mit<br />
Gemeideangelegenheiten zu beschäftigen“, tedy zveřejňovat okamžitě rozhodnutí obecního<br />
výboru, což bylo hned v září téhož roku realizováno. 15 Od té doby se ve Znojmě píší dějiny<br />
místního moderního nejdříve nepolitického, ale po roce 1869 vysoce angažovaného tisku. 16<br />
Zpočátku se jednalo opravdu o velmi lokální nepolitický list s radničním zpravodajstvím a také<br />
s ekonomickými, spíše tržními oznámeními a přejatými literárními drobotinami, který<br />
ale později začal otiskovat i protokoly ze spolkových schůzí. 17 Charakter listu se začal postupně<br />
12 Čestnými občany Znojma byl například Johann von Kempen anebo Alexander Bach.<br />
13 Markel, M. (2005): Občané a moc. Komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I., Sborník státního<br />
okresního archivu ve Znojmě 2005, s. 10–32. Zde také upozornil na několiletý experiment s pravidelným<br />
každoročním třetinovým obměňováním obecního výboru, které obec na přelomu 60. a 70. let 19. století příliš<br />
organizačně zatížil.<br />
14 Znaimer Wochenblatt, 22. 10. 1870.<br />
15 Viz první číslo Znaimer Wochenblatt, 21. 9. 1850<br />
16 Znaimer Wochenblatt ze 3. ledna 1874 přinesl shrnující článek k dějinám listu u příležitosti dvacátého pátého<br />
výročí založení.<br />
17 Redaktor Max Schima vydával každou neděli jednoarchové číslo, které uveřejňovalo: „Verordnungen,<br />
Lizitationen, Verpachtungen, Vermietungen, Verkaufen, sowie Coursberichte vom Wiener Platze und Getreide-<br />
Wochenmarktspreisen – wichtig fur Gutsverwaltung, Müller, Bäcker, Getreidehandler, Mehl- und<br />
Victualienhändler – sondern unser Blatt soll auch eine Unterhaltende und nützliche Lektüre bieten, mit Original-<br />
129
politizovat ve smyslu propagace německých liberálních idejí v momentě, když v polovině 60. let<br />
převzal redakci do svých rukou městský sekretář Johann Fux. Na tuto změnu zareagoval tiskař,<br />
obchodník a zastupitel Anton Nawratil založením nového listu Znaimer Beobachter s podtitulem<br />
Wochenschrift fur heimatlichen Interessen, když vycítil, že Znaimer Wochenblatt se stal<br />
orgánem už jen jedné politické strany, tedy německých liberálů, kteří ovládli radnici. Znaimer<br />
Beobachter vycházel každou sobotu u pravidelně od roku 1866. Na první pohled se graficky<br />
a ani rozměrem od svého staršího konkurenta nelišil. Byly zde, tak jako v Znaimer Wochenblatt,<br />
uveřejňovány zprávy z radnice a z místní spolkové činnosti, ale od roku 1868 se oba týdeníky<br />
začaly výrazně odlišovat hlavně tím, že Znaimer Beobachter se stal víceméně defenzívně<br />
katolickým listem (nelíbilo se mu například rušení církevních svátků a vyhánění církve ze škol),<br />
hlavně byl ale citlivější k sociální otázce a také každotýdenně přinášel zprávy ze světa<br />
tzv. malého muže, tedy řemeslnictva, dělnictva, rolníků a místních ne-němců. Místo společenské<br />
rubriky „Leserhalle“ zavedl rubriku „Conversationshalle“, kde byla kritizována některá sporná<br />
rozhodnutí radnice (například nákup velkostatku Police), dále se velmi staral o financování<br />
znojemského chudobince formou darů, často věnoval pozornost rodinné výchově a škole, neboť<br />
programově propagoval křesťanskou „Nächstenliebe“. Od roku 1869 začal uveřejňovat<br />
satirickou rubriku Tritsch – Tratsch, tedy fiktivní rozhovory dvou znojemských měšťanů<br />
Tratschinského a Klatschofského, které měly za cíl „die Klatschgeschichte der Znaimer Stadt<br />
zu kultivieren“. 18<br />
V květnu 1870 se oba listy po zaplacení příslušné kauce proměnily v politické týdeníky.<br />
Poté začal na jejich stránkách tvrdý politický boj mezi Antonem Nawratilem a jeho katolickými<br />
a také pročeskými přívrženci na jedné straně a liberální radnicí podporovaným Politickým<br />
spolkem liberálů a posléze i nově založeným liberálně nacionalisticky orientovaným Deutscher<br />
Bürgerverein na straně druhé. Beobachter vytýkal liberálům „jednostrannost“ a „touhu<br />
po moci“ a do vínku si dal boj za právo a spravedlnost pro všechny stavy, konkrétně pak brojil<br />
zvláště proti tzv. májovým školským zákonům, nové pozemkové dani a hlavně<br />
proti „akciovému švindlu“.<br />
Politický program Znaimer Wochenblatt, který tiskla místní M. F. Lenck´sche<br />
Buchdrückerei, se zcela shodoval se sedmibodovým politickým programem moravských<br />
Němců, respektive rakouských ústavověrných liberálů, který poprvé zazněl na vídeňské<br />
konferenci německých liberálních poslanců 22. května 1870 a následně také na brněnské<br />
konferenci německých zemských poslanců o čtyři dny později. Jeho snahou bylo popularizovat<br />
a prosazovat velmi konkrétně formulované politické zásady, kterými byly: 1) upevnit solidaritu<br />
Němců, respektive posuzovat všechny politické kroky z pozice, zda slouží Němcům, 2) všechno<br />
konání musí mít základ v ústavě, 3) vést rozhodný boj proti federalismu, zvláště pak proti<br />
tzv. českému státnímu právu, 4) stát pevně na pozicích dualismu, tedy zákona z 11. prosince<br />
1867, 5) provést změnu volebního zákona z 21. prosince 1867 v tom smyslu, že poslanci dolní<br />
sněmovny říšské rady budou voleni samostatně a nikoliv prostřednictvím zemských sněmů,<br />
6) vymoci si úplné zrušení konkordátu a 7) usilovat o reformu daňových zákonů a snížení<br />
vojenských výdajů. 19<br />
Konzervativní strana si musela takto konkrétní politický program a také širší podpůrnou<br />
spolkovou infrastrukturu teprve vytvořit. Stěžejní ideologií znojemských neliberálů se stalo<br />
důrazné prosazování katolicko politického vidění světa, které i v liberálně euforické době<br />
vrcholné ekonomické konjuktury vsadilo na kontinuitu prověřených korporativních<br />
křesťanských hodnot oproti individualisticky pojaté politické a ekonomické dravosti, které<br />
ale chyběla, jak rychle postřehli, jakákoliv sociální solidární komponenta a hlavně tolerance<br />
k jinak, tedy nepokrokově smýšlejícímu prostředí. V sobotu 14. května 1870, tedy týden po tom,<br />
Novellen, guten Poesie, humoristischen Kleinigkeiten, Humoresken, Tagesneuigkeiten abweschslend mit<br />
Anekdoten, technischen und ökonomischen Notizen und Berichten über die Bestrebungen des Znaimer<br />
landwirtschaftlichen Filial-Vereins“.<br />
18 Znaimer Beobachter, 13. 2. 1869.<br />
19 Znaimer Wochenblatt, 15. 5. 1870.<br />
130
co se stal politickým periodikem, přinesl Nawratilův Znaimer Beobachter zásadní programový<br />
text, který nesl název „V jaké době žijeme“. Žitou dobu označil za dobu revoluce, která<br />
se ve veřejném životě odvrátila od Boha. Falešný liberalismus sice nyní slaví četná vítězství,<br />
ale v konečném dni zúčtování bude smeten ze světa radikálními socialistickými silami, které<br />
pomohl zrodit právě svým odpadnutím od Boha. Desatero a křesťanská morálka se musí stát<br />
zákonem pro velkou i malou politiku. Nikoliv „sobecké manželství na divoko uzavřené<br />
s chamtivostí“, ale láska k bližnímu. Buď desatero anebo revoluce, nic jiného v budoucnu<br />
lidstvo nečeká. Sociální otázka může být vyřešena jen na bázi křestanství. 20<br />
POLITICKÉ SPOLKY A ROZŠTĚP POLITICKÉ VEŘEJNOSTI<br />
Programová prohlášení obou táborů byla na světě a zbývalo ještě na obou frontách<br />
soustředit vojsko věrných přívrženců. V liberálně občanské společnosti toto vojsko tvoří aktivní<br />
členové politických stran a politických spolků. Výhodnější pozici v tomto momentě politického<br />
štěpení měli liberálové, kteří se mohli opírat o Politický spolek, který vedl <strong>MU</strong>Dr. Anton Fossek<br />
a kde se od roku 1868 o program nečetných schůzí starali ústavověrní poslanci Johann Fux<br />
a bývalý starosta, Wandraschův předchůdce v üřadě starosty, Michael Grübler, kteří většinou<br />
informovali znojemské liberální publikum o tom, co se děje ve stranických ústředích v Brně<br />
a ve Vídni, na moravském sněmu a ve vídeňské říšské radě. V roce 1870 byly posíleny pozice<br />
liberálů založením Německého měšťanského spolku (Deutscher Bürgerverein). Jeho vzorem<br />
byly bojovné německé spolky v Čechách, které na svých cestách poznal znojemský obchodník<br />
s vínem Johann Haase. Spolek chtěl pěstovat přátelské vztahy k Politickému spolku. Vždyť<br />
mnozí zakládající členové nového spolku, jako například Johann Fux, byli rovněž členy<br />
Politického spolku. Jeho zakládajícími členy byli dále Johann Haase, Franz Schwarz, Heinrich<br />
Fiby (ředitel hudební školy a hlavní postava Hudebního spolku – Musikverein), Ferdinand<br />
Buchberger, Franz Freysinger, Johann Hollriegel, Martin Ortner a Franz Dinter. Hlavním cílem<br />
bylo „pěstování družnosti“ 21 Od Velikonoc 1870 se scházel v pivovarském lokále<br />
(Winterbierhalle), který jim zdarma poskytoval majitel pivovaru Thommas Maural. Spolek<br />
pořádal koncerty, přednášky, taneční věnečky, tzv. Scherzliedertafeln, výlety a pivní a vinné<br />
posezení pro rodinné příslušníky. Brzy se rozrostl na 496 členů. Kromě toho nezapomínal<br />
na tzv. „höhere Interessen“, tedy vyšší zájmy, čímž měl na mysli založení časopisu, vydávání<br />
poučných spisů, organizování společných vzpomínkových akcí například u příležitosti příjezdu<br />
„osvoboditele rolníků“ Hanse Kudlicha z USA či na oslavu březnových dnů (tzv. Märztage,<br />
rozuměj roku 1848) či císařských narozenin (18. srpna). Organizačním podílem na volbách,<br />
či spíše primárkách, volební kampani a boji proti česko-rakouské „Ausgleich-Meierei“, tedy<br />
vyrovnání, tak kladl základy moderně pojaté aktivní politické veřejnosti ve městě německo<br />
liberálního střihu.<br />
20 „Wir leben im Zeitalter der Revolution, d. h. in einer Zeit der bewussten, gewollten und grunsatzliches Abfalles<br />
des ofenntlichen Lebens von Gott und der von Gott gesetzten Autorität, in einer Zeit der Verneinung und<br />
Bekämpfung der göttlichen und kirchlichen Lehren und Gebote in Wissenschaft und Kunst, im politischen, wie<br />
im bürgerlichen Leben und insbesonder im Erwerbsleben... Der falsche Liberalismus mag zwar im<br />
gegenwärtigen Stadium der Revolution von Siegeslorbeeren träumen, wurde sich aber gewältig irren, wenn er<br />
glaubte, das die Revolution vor seinen Palästen, Landhäusern, Geldsaken usw. respectvoll Halt machen<br />
wird…Die systematisch verhetzten und betrogenen Massen kehren der auf dem Wege der Thatsachen entlarvten<br />
freisinnigen Lüge den Rücken zu, um für die schimernden Luftschlösser der radicalen und socialistischen Schule<br />
sich entflammen zu lassen. Der Windbau des Liberalismus soll gestürzt und Europa zu einer tabula rasa werden,<br />
worauf eine ganz neue Ordnung der Gesellschaft der geplagten Menschen endlich doch bessere Zustände<br />
bringen soll… Die zehn Gebote Gottes und das christliche Sittengesetz müssen wieder massgebend werden fur<br />
die hohere und niedere Politik…“<br />
21 Podle „Bericht über die zehnjährige Thätigkeit des Znaimer deutschen Bürgervereines, anlässlich dessen<br />
am 11. Juli 1880 stattfindenden Gründungs-Feier, Znaim, Druck der k.k. priv. Buchdruckerei von M. F. Lenk,<br />
Verlag des deutschen Bürgervereines, Franz Dinter, Schriftsteller, Johann Haase Vorstand“ bylo hlavním cílem<br />
spolku: „Geselliger Verkehr zu fúhren, die Mitglieder einander zu nähern, über ihre Zusammengehörigkeit<br />
zu uberzeugen, Sympathie fur einander zu erwecken“.<br />
131
Konzervativní strana si také v roce 1870 založila svůj „politický“ spolek, a protože<br />
v každé zdravé společnosti je podle neliberálů nutno pěstovat dvě základní instituce, pilíře<br />
či zařízení, která se v součinnosti starají jak o materiální, tak i nemateriální stránku života –<br />
a těmi jsou podle nich stát a církev – a jelikož stát, respektive vláda, se nacházela právě zcela<br />
v rukou liberálů, mohli opozičníci vsadit jedině na tu druhou fungující a zdánlivě velmi<br />
masovou kompenentu onoho duálního principu (vždyť v říši žilo 28 milionů katolíků), kterou<br />
byla katolická církev. V roce 1870 právě vrcholil boj liberálů proti papeži, katolické církvi<br />
a hlavně proti jejich „neomylnosti“. Nositelem boje proti tzv. „Unfehlbare“, tedy neomylným,<br />
a jejich prodloužené ruce, tedy katolicko-politickým spolkům, byl ve Znojmě liberální Politický<br />
spolek vedený dlouholetým členem obecního výboru <strong>MU</strong>Dr. Antonem Fossekem. Cílem<br />
politicko-katolických spolků bylo zachovat „Ordnung, Friede, Einigkeit und die Heiligste<br />
Religion“ a právě tyto devizy začaly rezonovat koncem 60. let také ve Znojmě. Výzva<br />
k zakládání katolicko-politických jednot zde byla vyslyšena na jaře 1870 a již 10., respektive<br />
12. dubna 1870, byly moravským místodržitelstvím schváleny statuty nového konzervativně<br />
katolického spolku. Katholischer St. Niklas Verein, založený v roce 1863, se stal základem<br />
katolicko-politického „Männer Verein“. Jeho „Vereinslokal“, tedy spolková místnost, byla<br />
zřízena v dominikánském klášteře a noví členové zde byli přijímáni každé odpoledne po nedělní<br />
mši. Zakládajícími členy spolku byli obchoník a majitel domu Josef Schwarzer, zámečník,<br />
majitel domu a člen obecního výboru Martin Peschak, gymnaziální profesor páter Karl Seyss,<br />
kazatel domikánského řádu Konstantius Prochaska a náš známý tiskař Anton Nawratil.<br />
Předsedou spolku byl zvolen 21. května 1870 Martin Peschak, jednatelem Anton Nawratil.<br />
V každém výboru katolicko-politického spolku měl zasedat kněz, což nebylo tak těžké splnit,<br />
neboť na každé rakouské střední škole byl povinně zaměstnán učitel náboženství, respektive<br />
tzv. Religionsübunk z řad místního kléru. Účelem nového spolku byla vzájemná výměna názorů,<br />
zachování a posilování katolické víry prostřednictvím družnosti, debatování a vydávání knih,<br />
časopisů a brožur za vstupní poplatek 30 krejcarů. 22 Proces politického štěpení byl ve Znojmě<br />
dokončen, když byla 5. května 1870 založena Slovanská beseda „notorickým agentem české<br />
strany ze Šatova“ JUDr. Janem Vlkem. Jeho důsledkem byla proměna místních listů v politické<br />
týdeníky a vznik politických spolků, které se aktivně zapojovaly do volebního klání<br />
a do obsazování veřejného prostoru svými odlišně pojatými festivitami. Na jedné straně<br />
se konaly slavnosti věnované konstituci (Verfassungstag nebo Geburtstag unserer Verfassung)<br />
a březnovým dnům (Märztage), ke kterým posléze přibyly nečekané oslavy pruského vítězství<br />
nad Francií, na druhé straně byly propojovány tradiční katolické svátky s politickými schůzemi.<br />
Na jedné straně stál liberální centralismus německého střihu, na druhé pak prozatím státoprávně<br />
nevyhraněný katolicko-politický konzervatismus, který ještě odolával nacionalnímu štěpení.<br />
První fáze vytváření politické veřejnosti ve Znojmě skončila. Nikdo už si nedovedl představit,<br />
že by se konala, tak jako v létě 1850 po volbě prvního znojemského starosty nové samosprávné<br />
éry Antona Buchbergera, společná slavnostní mše a složení přísahy v kostele sv. Mikuláše<br />
a posléze společný oběd v „Redoutensaal“ za přítomnosti všech místních politicko správních<br />
a církevch elit, kde by si, tak jako kdysi, společně připili všichni – budoucí liberálové<br />
s kozervativci – na zdraví císaře a nového starosty. Mezi liberály a katolíky vznikla politická<br />
propast, kterou prohlubovalo z hlediska působení místní samosprávy několik faktorů, které<br />
přispěly ke vzniku názorové politické plurality. Znojemská společnost, respektive zdejší<br />
politická veřejnost, se rozštěpila. Rozštěp běžel napříč celou sloupovou politicko-organizační<br />
strukturou. Štěpení nastalo v tisku, pak bylo přiživeno vznikem politických stran a spolků<br />
a nakonec mohlo proběhnout i v samotných rodinách.<br />
22 V německém originále: „gegenseitiger Meinungsausstausch, Wahrung und Forderung kath. Conservativer<br />
Interessen in kirchlicher, staatlicher und socialer Hinsicht“.<br />
132
FAKTORY OVLIVŇUJÍCI VZNIK POLITICKÉ PLURALITY<br />
Proces vzniku politické plurality ve Znojmě urychlovalo několik skutečností:<br />
1) Přenášení vnějších politických sporů do činnosti městského zastupitelstva<br />
a městské rady, kde těmito mediátory byli většinou předsedové či členové místních politických<br />
spolků. Příkladem takového přenášení politických bojů do zastupitelstva může být spor<br />
o liberální školské zákonodárství, oslava pádu Hohenwarthova kabinetu či souhlas s anexí<br />
Alsaska (nikoliv však Lotrinska) po pruském vítězství nad Francií. 23<br />
2) Změna politické kultury, neboť honorační způsob distribuce politické moci<br />
na základě sociálního postavení a minulých zásluh, respektive honorační starobylosti,<br />
se změnil v pravidelnou nominaci adeptů na místa do obecního výboru v podobě primárek<br />
(tzv. Probewahl) na půdě politických spolků (hlavně Německého měšťanského spolku),<br />
ze kterých vzešli pak kandidáti se silnou podporou voličstva.<br />
3) Nacionální štěpení na půdě zájmových spolků, respektive rozpadem spolku<br />
do dvou nacionálních frakcí, které lze nejprůkazněji dokumentovat na příkladu znojemského<br />
Zemědělského spolku (Znaimer landwirtschaftlicher Bezirksverein), kde koncem roku 1870<br />
odmítl dlouholetý uznávaný předseda Adalbert Freiherr Widmann z Plavče (dříve Platsch) volbu<br />
předsedy tohoto spolku poté, co Němci vytlačili z výboru Čechy, čímž spolek ztratil svoji<br />
dosavadní utrakvistickou rovnováhu. 24<br />
4) Obsazování veřejného prostoru, kterým byly formou uspořádání výše zmíněných<br />
festivit veřejně prezentovány politické zájmy a kde dochází k performativnímu utváření nové<br />
identity. Zpočátku z této formy veřejné prezentace profitovali nejvíce němečtí liberálové,<br />
protože opozice prozatím navenek otevřeně nevystupovala a protože hlavním pořadatelem<br />
těchto slavností byla zpočátku jen radnice, kde liberálové měli silné zastoupení. 25<br />
5) Polemiky, které se rozpoutaly kolem interpretace světodějných události. V těchto<br />
ideologicky zabarvených polemikách, kde se hledalo pojmenování nepřítele, se nacházela<br />
i vlastní identita. Staroznojemské honorace se rozštěpily na liberály, kteří ale prozatím<br />
i v důsledku rakouské porážky u Sadové nevěděli, jsou-li jenom moravskými anebo už<br />
rakouskými či dokonce německými liberály. Ani konzervativní křídlo nemohlo okamžitě<br />
přistoupit k pročeské, respektive státoprávní argumentaci, neboť míra politické závislosti<br />
Moravy na Čechách byla od roku 1848 velmi ošemetným tématem, kterého okamžitě druhá<br />
strana mohla zneužít k očernění protivníka. Hledání vlastní nacionální identity bylo po pruskofrancouské<br />
válce a hlavně po sjednocení Německa značně ulehčeno, i když úplně jasno, čím<br />
jsou, ani znojemským liberálům ještě nebylo, což dosvědčuje téměř nepřeložitelný výrok<br />
ze Znaimer Zeitung uveřejněný těsně po pruském vítězství u Sedanu: „Wir sind zuerst<br />
Osterreicher, aber zu allererst Deutsche!“ 26 Přitom ještě v roce 1863 Znaimer Zeitung<br />
23 Ve Znaimer Wochenblat reagoval na uzavření Frankfurtského míru básničkou „Elsass ist der Preis!“<br />
24 K tomu připadu přinesly Znaimer Zeitung 31. října a 14. listopadu 1870 v rubrice Allgemener Sprechsaal<br />
následující vyjádření Adalberta von Widmanna: „Es ist mir auch seit dem Bestande des Znaimer landw.<br />
Vereines gelungen, die Eintracht zu erhalten und jede Sonderbestrebung abzuhalten, bis vor wenig Jahren von<br />
einer Anzahl Mitglieder aus Znaim der Saame der Zwietracht dadurch gestreut wurde, dass diese Herren den<br />
Verein, wie die vom ihm gegründete Schule, vorwiegend deutsch machen wollten. Es ist diesen Herren nun<br />
gelungen, bei der Neuwahl des Vereinsausschusses jene Männer, welche sowohl das meiste Verdienst um das<br />
Gedeihen und den Fortschritt des Vereins-Bezirkes representierten, auszuschliessen, und von meinen<br />
Bestrebungen entgegen zu arbeiten.“<br />
25 Znaimer Wochenblat z 1. března 1863 při komentování průběhu městské slavnosti ústavy stroze konstatoval:<br />
„Zwar haben wir in unserer Mitte manche politische Gegner, doch die treten nicht aktiv auf und begnügen sich<br />
damit, ihren Groll uber den Fortschrittunserer Zustände privatim abzuwicklen.“<br />
26 Znaimer Wochenblatt, 24. 9. 1870.<br />
133
u příležitosti oslav konstituce smýšlení většiny znojemských občanů charakterizovaly jen jako<br />
„warhaft liberale, grossosterreichische Gesinnung“.<br />
6) Vztah k církvi, respektive k májovým školským zákonům, manželským zákonům<br />
a později k prohlášení o papežské neomylnosti, které bylo vnímáno nejen ve Znojmě velmi<br />
rozporuplně. Důkazem tohoto tvrzení budiž reakce obou stran na tzv. Döllingerovu aféru,<br />
respektive pozdravnou adresu obecního zastupitelstva mnichovskému profesorovi teologie<br />
Johann J. Döllingerovi, který veřejně protestoval proti papežské neomylnosti. V adrese<br />
ze 16. dubna 1870 se psalo, že zastupitelé města Döllingera podporují, neboť hovoří za celé<br />
město, což okamžitě pobouřilo katolíky sdružené kolem mužského pěveckého spolku<br />
u sv. Mikuláše, který sdružoval papežské straníky. Radnici obvinili, že odpadla, tak jako<br />
Döllinger, od katolické církve. Znojemskou veřejnost tedy nerozdělovala prozatím národnost,<br />
ale spíše vztah k liberalismu a k doposud nedotknutelným hodnotám křesťansko katolického<br />
bytí, jakými byla církev, manželství a výchova dětí v rodině a ve škole, který právě liberálové<br />
„svým řáděním v poslanecké sněmovně říšské rady“ znejistili. Prozatím tedy „dominantní úlohu<br />
rakouských liberálů“, jak napsal Jan Kozdas, „zpochybňovali jenom rakouští elitní německy<br />
mluvící konzervativci. Filozoficky a politicky ctili tradiční hodnoty mocnářství, včetně role<br />
katolické církve, ale zárověň odmítali nejen formálně německý nacionalismus, a proto<br />
vystupovali vstřícně vůči slovanskému obyvatelstvu, včetně zdůraznění sociálních aspektů<br />
občanské solidarity. Jim byli nápomocni elitní Češi. (...) V těchto definicích nelze spatřovat<br />
znojemskou politickou pravici a levici, ale spíše dvojí chápání občanské společnosti, která se<br />
vzájemným nekompromisním konkurenčním zápasem stále zdokonalovala ve své elitní<br />
společenské úloze.“ 27<br />
JAK SPOR O KRÁLOVSKÝ PREDIKÁT MĚSTA ZNOJMA SKONČIL?<br />
Začátkem října 1870 dospěl spor o slůvko „královský“ v oficiální titulatuře města<br />
ke svému prozatímnímu závěru. Moravské místodržitelství sistovalo rozhodnutí městského<br />
výboru týkající se zrušení titulu „königlich“. Rozhodnutí to bylo ryze formální, protože<br />
se místodržitelství zabývalo pouze literou zákona a nikoliv meritorně duchem celého sporu.<br />
Město se nemůže zbavit titulu, psalo se v rozhodnutí moravského místodržitelství z 8. října<br />
1870, pokud ho má uveden v prvním článku svého statutu, který byl schválen zemským<br />
sněmem. Katolíci v čele s knihtiskařem Antonem Nawratilem slavili dočasné vítězství,<br />
neboť liberálové na radnici připravovali rekurs a následně i změnu několika článků městského<br />
statutu. V odvolání k místodržitelství stálo, že predikát má smysl pouze tehdy, pokud existuje<br />
privilégium a pokud se Morava nalézala ve zvláštním státoprávním vztahu k Čechám.<br />
Ale Morava je nyní bezprostředně podřízena říši a město by se mohlo pyšnit spíše titulem<br />
„císařské“, pokud vůbec se takováto titulatura slučuje s moderním pojetím státního života. Tento<br />
titul není ničím jiným než pouhou reminiscencí, tvrdilo se v ohražení znojemské radnice<br />
z 14. října 1870. 28 Predikát „königlich“ musel být tedy zase užíván v oficiální korespondenci<br />
města do té doby, než moravský zemský hejtman schválí změnu příslušných článků městského<br />
statutu. Prozradím, že ono prozatím trvalo do dubna 1873. Pak se město opravdu legálně zbavilo<br />
svého tradičního titulu a provedlo zjednodušení svého volebního řádu. Mezitím však znojemská<br />
radnice musela uposlechnout nařízení místodržitelství, ale titul „královský“ na její<br />
korespondenci stejně vidět nebyl, neboť slůvko „königlich“ důsledně přerazítkovávala.<br />
U příležitosti druhého výročí zrušení, respektive pokusu o zrušení titulu královský, tedy<br />
18. listopadu 1871, si Znaimer Wochenblatt dovolil krutý žert, neboť informoval své čtenáře<br />
o zasedání znojemského obecního výboru z 12. listopadu 1870, kde, jak tvrdil list, tvrdě<br />
a nekompromisně vládla konzervativně feudální pročeská klika a Anton Nawratil jako starosta<br />
27 Kozdas, J. (2008): Nástin historie Corsa ve Znojmě a pád místních občanských elit, Sborník státního oblastního<br />
archivu Znojmo 2008, s. 51.<br />
28 Znaimer Wochenblatt, 15. 10. 1870.<br />
134
řídil schůzi obecního výboru. Naštěstí se autor této fingované zprávy rychle probudil z hrozného<br />
snu, neboť usnul, jak tvrdil, při čtení Znaimer Beobachter. Redakce týdeníku Znaimer<br />
Wochenblatt ale jistě tenkrát netušila, že za 48 let se němečtí liberálové už z podobného snu<br />
nikdy neprobudí. Starostou Znojma se po kardinálním státoprávním zemětřesení ve střední<br />
Evropě a po změně volebních řádů do samosprávných grémií poprvé stane etnický Čech.<br />
Nicméně ale ani koncem roku 1918 nová republika a nové zastupitelstvo titul neobnovilo,<br />
naopak samostatný statut města byl po reformě československé státní správy v roce 1927 zrušen.<br />
MOŽNÉ ZÁVĚRY V TEZÍCH<br />
Podle Jürgena Habermase je dobře fungující občanská společnost založena<br />
na vypočitatelných očekáváních. Hlavními kritérii občanského řádu má být proto kompetentnost<br />
a spolehlivé právní prostředí, kde se každý domůže svého práva. 29 Tato zásada byla ve Znojmě<br />
v roce 1869 porušena, protože proti vůli – sice menšiny – politicky plnoprávných občanů byl<br />
městským zastupitelstvem zrušen tradiční titul, a tím byly nabourány tradiční měšťanské jistoty.<br />
Jinými slovy, ze zdravé občanské společnosti nesmí zmizet záruky kalkulovatelnosti, a ty<br />
ve Znojmě v roce 1869 náhle chyběly. Druhá část této Habermasovy teze říká, že<br />
z organizačního hlediska jsou předpokladem dobře fungující občanské společnosti především<br />
racionální správa a nezávislá justice. V tomto formálním ohledu bylo ve Znojmě, na Moravě<br />
i v Předlitavsku vše v pořádku. Anton Nawratil a jeho přívrženci se svého práva domohli, sice<br />
jen na chvíli, ale domohli, neboť státní úředník chtěl zůstat a priori nezávislým na místních<br />
poměrech.<br />
Raná liberální občanská společnost stála zpočátku na premise, že systém volné<br />
hospodářské, politické a intelektuální konkurence může regulovat sám sebe. Dokonce slibovala,<br />
že bude fungovat ve smyslu zajištění všeobecného blahobytu a spravedlnosti. Jinými slovy,<br />
domnívala se, že dobře fungující správní a právní řád je základem víceméně bezkonfliktního<br />
společenství. Zapomněla ale dodat, že liberální zákony „výlučné svobody“ či „nespoutaného<br />
lidského ducha“ je nutné také regulovat především s ohledem na zájmy slabších a chudých,<br />
což mohou být i menšiny politické, národní, konfesijní či sociální, které očekávají od státu<br />
či komuny „nesilová“ rozhodnutí a ochranu svého menšinového vota. Tato regulační podmínka<br />
ve znojemském prostředí přelomu 60. a 70. let nebyla naplněna. Ovládnutí radnice bylo bráno<br />
liberály jako regulérní způsob politického boje. A i oni zapomněli, že svým politickým<br />
a ekonomickým chováním destruují nejen tradiční měšťanské hodnoty, ale i stabilitu celé<br />
městské komunity.<br />
Ideologie není jenom „falešné společenské vědomí“, obsahuje i momenty pravdivé tím,<br />
že „utopicky transcedentuje to, co existuje“ hlavně z důvodu vlastního ospravedlnění. Zdrojem<br />
ideologie je tedy většinou sebeidentifikace vlastníků nové myšlenky. V našem znojemském<br />
případě těmito „falešnými“ ofenzivními ideology byli liberálové, kteří se snažili o svých<br />
pravdách a o svém vidění světa přesvědčit i ostatní veřejnost za pomoci samosprávného<br />
rozhodování. Nelze prokázat, že by se jim tento záměř podařilo naplnit v úplnosti. Jediným<br />
reálným měřítkem je zde míra ovládnutí veřejného prostoru a samosprávných grémií. Pokud<br />
však volby do samosprávy zvolíme za hlavní kritérium, tak pak se jim tento veřejný prostor<br />
opravdu podařilo nadlouho ovládnout.<br />
Stát byl v Rakousku často (a českou historiografií je stále) zaměňován za společnost,<br />
neboť stát za ní často plnil a plní její samosprávné úkoly. Stát byl nejen v Rakousku totiž<br />
pasován do role ochránce svobody a majetku, tedy nikoliv samotná občanská společnost a její<br />
samosprávné instrumenty, ale státní byrokrat měl rozhodovat o tom, co je pro společnost<br />
přípustné a co nikoliv. V našem případě byl oním arbitrem místodržitelský úředník,<br />
který posuzoval politické chování samosprávy. Svého úkolu se zhostil sice nepředpojatě, ale jen<br />
ryze formálně. Jeho rozhodnutí se tudíž nemohlo stát vzorem chování pro nikoho.<br />
29 Habermas, J. (2000): Strukturální přeměna veřejnosti, Praha, s. 153.<br />
135
Příliš silný stát však občanskou společnost pohlcuje a vlastně i znejisťuje. I v našem sporu<br />
měl státní úředník rozhodnout o citlivých záležitostech městské občanské komunity, kterým sám<br />
mnohdy nerozuměl. Komplikovanější je to v našem případě o ten moment, neboť o zrušení<br />
titulu královský požádal samosprávný úřad, který měl hájit zájmy všech svých občanů. Jinými<br />
slovy, žádný úředník a ani soudce nemůže rozhodovat spravedlivě o takových záležitostech,<br />
které se týkají pocitové a symbolické stránky veřejného života. Zrušit tradiční titul je stejně<br />
problematický nápad jako současná snaha úřadů a soudů zjistit, komu vlastně patří Svatovítská<br />
katedrála v Praze.<br />
Je do jisté míry překvapivé, že ačkoliv přístup k veřejné činnosti, respektive k veřejnosti,<br />
měl v liberální éře v podstatě jen ten, kdo byl vzdělán anebo byl dostatečně bohat, přesto nejen<br />
znojemská občanská samospráva hledala v druhém politickém proudu či v mimo ni stojícím<br />
člověku nikoliv své naplnění a uskutečnění samosprávné myšlenky, ale naopak jenom<br />
konkurenci, respektive překážku své vlastní svobody rozhodování. Jediné vysvětlení tohoto<br />
paradoxu lze zde nalézt v konfesním a nacionálním rozrůznění této komunity a v tezi,<br />
že s rozšířováním veřejnosti vstupují do politiky nesmiřitelnější zájmy. Ale snad nadále platí,<br />
že občanská společnost se rozvíjí v poli napětí mezi státem a veřejností a v poli názorového<br />
štěpení uvnitř vlastní (politické) veřejnosti a že tyto spory dovede nenásilně regulovat.<br />
Styk veřejnosti se státem či vedením obce probíhá v rovině správy. Tento styk by měl být<br />
apolitický. Jedná se vlastně neustále o podřizování se správním aktům, kde by ale neměla být<br />
vyloučena kontinuální kontrola (politické) veřejnosti na rozumovém posuzování chování veřejné<br />
moci. Domnívám se, že ve znojemském případě byl tento kontakt veřejnosti se zastupiteli nejen<br />
vysoce politickým, ale vlastně i legálně nekontrolovatelným. Proto byl mnohdy i velmi<br />
konfliktní. Nejdříve byl veden po linii jednotlivce, pak skupiny odpůrců a nakonec úlohu<br />
publika či veřejného mínění přebraly spolky a strany, z nichž některé začaly prorůstat s orgány<br />
veřejné moci, tedy samosprávy, jiné zase, ty opoziční, se strukturou katolické církve.<br />
I ve Znojmě došlo k mobilizaci veřejného mínění za účelem legitimizace uzavřených<br />
dohod na radnici. Úkolem veřejného mínění je i neustálé odhalování toho, co druhá strana<br />
skrývá či toho, co má v úmyslu a při tom o tom veřejně nehovoří. Veřejné mínění, ale zvláště<br />
pak tisk má upozorňovat na to, co je a není veřejný zájem, anebo na ten moment, kdy<br />
se soukromý zájem mění ve veřejný.<br />
Nedovedu posoudit, zda zrušení symbolického titulu města bylo veřejným či soukromým<br />
zájmem, každopádně se ale jednalo o stranický zájem, který znojemskou společnost rozštěpil.<br />
A jak známo, rozštěpená společnost si činí z veřejného mínění a z tisku zvláště donucovací<br />
prostředek. Snaha okupovat politickou veřejnost liberálními představami, liberálními<br />
rozhodnutími a liberální ideologií vedla ale nakonec i ve Znojmě k probuzení druhé strany<br />
z politické letargie a nakonec i k jejímu definitivnímu vstupu do politického kolbiště.<br />
PRAMENY A LITERATURA<br />
Archivní prameny:<br />
Státní okresní archív Znojmo, fond Archiv města Znojma.<br />
Denní tisk:<br />
Znaimer Beobachter 1869, 1870.<br />
Znaimer Wochenblatt 1850, 1863, 1869, 1870, 1874.<br />
Znaimer Zeitung 1870.<br />
Literatura:<br />
Habermas, J. 2000: Strukturální přeměna veřejnosti, Praha.<br />
Kozdas, J. 2008: Nástin historie Corsa ve Znojmě a pád místních občanských elit, Sborník<br />
státního oblastního archivu Znojmo 2008.<br />
136
Markel, M. 2005: Občané a moc. Komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I., Sborník<br />
státního okresního archivu ve Znojmě 2005, 10–32.<br />
Miller, J. 2009: Raně novověké město: eroze komunity? Lidé města 11/2009.<br />
SUMMARY<br />
On the 3 rd October 1869 a member of municipal council of Znojmo in south Moravia and<br />
at the same time c. k. (i. e. imperial and royal) gymnasium professor (i. e. grammar school<br />
teacher) Anton Seeberger suggested to the city council to banish the word ‘royal’ from the<br />
official title of the city, due to the fact that this predicate ‘reminds too strongly of Bohemia,<br />
which a German city Znojmo does not want, and even cannot have anything to do with’.<br />
On the basis of analyses of the circumstances accompanying the suggestion, the author of<br />
the article attempted to approach: 1) the history of modern local government in Znojmo;<br />
2) formation of political public in an important Moravian city; and 3) painful search for new<br />
identity within the German-speaking city community at the period of high liberalism.<br />
English by Libor Bílek<br />
Autor:<br />
prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc.<br />
Ústav českých dějin<br />
Filozofická <strong>fakulta</strong> Univerzity Karlovy v Praze<br />
Náměstí Jana Palacha 2, Praha 1, 116 38<br />
email: hlavacka@hiu.cas.cz<br />
137
VZPOMÍNKY NA VÝZKUM VE ZNOJMĚ-HRADIŠTI<br />
REMINISCENCES OF RESEARCH IN ZNOJMO-HRADIŠTĚ<br />
Vladimír Podborský<br />
Anotace:<br />
Příspěvek se týká autorových vzpomínek na prvé dvě etapy archeologických výzkumů<br />
staroslovanského hradiska sv. Hypolita ve Znojmě-Hradišti. Obě tyto etapy probíhaly<br />
za organizace a vedení Františka Kalouska, profesora Pedagogické a Filozofické fakulty <strong>MU</strong>.<br />
První etapu (1949–1951) poznal autor jen zprostředkovaně, druhou (1954–1957) již prožil jako<br />
starší posluchač prehistorie a asistent prof. Kalouska. Ve svém příspěvku vzpomíná<br />
na atmosféru, systém a metodiku archeologického výzkumu hradiska.<br />
Klíčová slova: staroslovanské hradisko, Znojmo-Hradiště, archeologické výzkumy, dvě etapy,<br />
vzpomínky.<br />
Abstract:<br />
The contribution brings together the author’s reminiscences about the first two phases<br />
of archaeological research into the Old Slavonic fortified settlement of St. Hyppolitos<br />
in Hradiště. Both phases took place under the organisation and guidance of František Kalousek,<br />
professor of the Pedagogical Faculty and the Faculty of Arts of Masaryk University, Brno.<br />
While the author only learnt about first phase (1949–1951) at a remove, he took part<br />
in the second one (1954–1957) as an undergraduate in prehistory and assistant to<br />
Prof. Kalousek. In his article, the author recalls the atmosphere, system and methodology<br />
of the archaeological research into the settlement.<br />
Key words: old Slavonic fortified settlement, Znojmo-Hradiště, archaeological research, two<br />
phases, reminiscences.<br />
Novodobý archeologický výzkum staroslovanského hradiska sv. Hypolita ve Znojmě-<br />
Hradišti organizovaný profesorem PhDr. Františkem Kalouskem, probíhal ve dvou etapách:<br />
„pedagogické“ (1949 až 1951) a „filozofické“ (1954 až 1957). Sám jsem se zúčastnil<br />
až té „filozofické“ etapy, kdy jsme jako studenti prehistorie absolvovali za vedení a dozoru<br />
profesora Kalouska na lokalitě povinnou prázdninovou terénní praxi. V rámci exkurze vedené<br />
profesorem PhDr. Emanuelem Šimkem jsem však měl možnost ještě v roce 1951 zhlédnout<br />
výsledky závěrečné fáze výzkumů „pedagogické“ etapy a poznat její atmosféru.<br />
Abychom se mohli vcítit do té doby, bude třeba stručně nastínit situaci na oboru<br />
prehistorie na tehdejší Filozofické a záhy také na Pedagogické fakultě tehdejší Masarykovy<br />
univerzity.<br />
Hned v léte 1945 se do Brna vrátil zakladatel Ústavu prehistotrie a protohistorie<br />
Filozofické fakulty profesor Emanuel Šimek, aby osobně řídil obnovu ústavu a zahájil výuku<br />
posluchačů historických oborů i nově se hlásících adeptů vlastní prehistorie. Z předválečné doby<br />
měl tři žáky – archeology: Františka Kalouska, Josefa Poulíka a Karla Tihelku. Kalousek<br />
a Tihelka dokončili disertační práce již před uzavřením českých vysokých škol, obhájit je však<br />
mohli a titul PhDr. získat až po osvobození; Josef Poulík mezitím odešel do Prahy a studium<br />
ukončil u profesora Jana Eisnera. PhDr. František Kalousek se stal Šimkovým asistentem,<br />
PhDr. Karel Tihelka vedoucím pravěkého oddělení Moravského zemského muzea a posléze<br />
i jeho ředitelem.<br />
Profesor Šimek byl typem důstojného univerzitního ordináře z časů první republiky<br />
či snad ještě monarchie. Z dob svého působení ve vídeňské Centrální komisi pro ochranu<br />
památek a v referátu pro ochranu prehistorických památek v poválečném Ministerstvu školství<br />
a národní osvěty ČSR, vedeném tehdy Prokopem Drtinou, měl značné zkušenosti s praktickou<br />
139
péčí o starožitnosti; byl ochoten se o ně podělit s veřejností a také tak ve dvou článcích ve svém<br />
časopise Z dávných věků v roce 1949 učinil, ale reálná práce na tomto poli v terénu se podle<br />
jeho mínění s důstojností univerzitního profesora neslučovala.<br />
Šimkův Prehistorický ústav na Filozofické fakultě byl v té době po personální stránce<br />
vybaven jen velmi skrovně: byl tu šéf, asistent, studentská pomocná vědecká síla a zřízenec<br />
Josef Volšík. První rok byli všichni plně vytíženi pedagogickými úkoly, na nějakou větší<br />
vědeckou práci nebyl čas a navíc profesor Šimek byl zastáncem „čisté“ teoretické prehistorie<br />
na univerzitě; praktickou terénní archeologii na fakultě provozovat nechtěl, vyjma drobných<br />
sondáží na moravských keltských hradištích v rámci přípravy monografie Poslední Keltové<br />
na Moravě. Asistent Kalousek však byl jiného zaměření: byl zkušeným terénním archeologem,<br />
odchovaným již před vysokoškolským studiem známými badateli Slavkovska a Bučovicka<br />
Aloisem Procházkou a Miroslavem Chleborádem, a byl přesvědčen, že univerzita má vyškolit<br />
archeology jak po stránce teoretické, tak i praktické. Při vší úctě k profesoru Šimkovi se s ním<br />
v tomto ohledu rozcházel.<br />
Málokdo již dnes má představu o pozadí poválečných výzkumů slovanských hradisek.<br />
V rámci doznívající poválečné vítězné atmosféry slovanských národů nad německým nacismem<br />
vznikl brzy po válce „Sbor pro výzkum staroslovanských hradišť“. Aktivním archeologům byly<br />
tehdy „přiděleny“ významné lokality, na nichž měli provádět systematické výzkumy. Dnes bývá<br />
tato idea zbytečně hodnocena jako projev nacionalismu; v poválečné atmosféře však byla něčím<br />
samozřejmým. Zkoumání počátků vlastního národa není přece nic nepřirozeného, natož<br />
nemístného. A tak se začaly rozdělovat „štace“. Tehdejšímu asistentovi profesora Šimka<br />
Františku Kalouskovi měl připadnout výzkum legendárního Starého Města u Uherského<br />
Hradiště, jeho šéf však byl – jak již bylo vzpomenuto – zásadně proti zanášení praktické<br />
archeologie na vysoké školy. A tak Staré Město připadlo jinému Šimkovu žákovi – Vilému<br />
Hrubému.<br />
Také proto využil František Kalousek v roce 1946 příznivé situace a přešel po zřízení<br />
Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity na toto nové působiště, stal se brzy profesorem<br />
a ředitelem prehistorického oddělení Dějepisného semináře Pedagogické fakulty. Postavil se tak<br />
„na vlastní nohy“; Staré Město mu sice již uniklo, ale volné bylo dosud Znojmo-Hradiště. Začal<br />
tedy připravovat terénní výzkum hradiska sv. Hypolita u Znojma. Vedle základního<br />
gnoseologického významu měl tento výzkum také proklamované politické poslání: prokázat<br />
starobylé slovanské osídlení poněmčeného Znojemska. To bylo ceněno tehdejšími politickými<br />
orgány nejen okresního, nýbrž i krajského a celostátního formátu a profesor měl v té věci také<br />
náležitou podporu. Ve Znojmě samotném mu kromě toho pomáhali také místní gymnaziální<br />
historik profesor Jakub Trnka a ředitel Jihomoravského muzea Antonín Hudec. Profesor<br />
Kalousek si dále budoval vlastní badatelský tým, v němž hráli prim jeho asistenti Karel Boudný<br />
a Jaroslav Sýkora, ale i mnozí další studenti Pedagogické fakulty; v dalších letech se mezi nimi<br />
objevil také Bořivoj Dostál, Kalouskův žák již ze slavkovské „měšťanky“, nyní posluchač<br />
ruštiny a dějepisu Pedagogické fakulty a pozdější profesorův pokračovatel a nástupce ve vedení<br />
výzkumů na Pohansku u Břeclavi i ve vedení katedry prehistorie na Filozofické fakultě.<br />
Profesor Kalousek sledoval zapojením studentů – budoucích učitelů – do archeologické<br />
praxe chvályhodný a pro vědu efektivní cíl: vzbudit v nich trvalý zájem o záchranu a ochranu<br />
našeho materiálního kulturního dědictví. Měli získat základní znalosti nejen z pravěkých dějin,<br />
nýbrž i z terénní archeologické metodiky a na svých budoucích působištích záchraně a ochraně<br />
archeologických památek účinně pomáhat. Šel tak ve šlépějích zakladatelů moravské<br />
archeologie, jmenovitě profesora brněnského učitelského ústavu Josefa Hladíka, jednoho<br />
z předních amatérských archeologů brněnského Musejního spolku, který své žáky bral s sebou<br />
na výkopy na obřanském Hradisku a mnohé získal pro trvalou, celoživotní lásku k archeologii.<br />
Ne nadarmo byla moravská archeologie považována za „učitelskou vědu.“ V Kalouskově pojetí<br />
samozřejmě nešlo již o pěstování amatérské archeologie, vždyť se i přes odchod<br />
na Pedagogickou fakultu nikdy nepřestal podílet na výchově profesionálních prehistoriků<br />
na Šimkově ústavu, šlo o nezanedbatelnou pomoc při záchraně náhodně objevovaných památek.<br />
140
Myslím, že neuškodí připomenout některé z Kalouskových myšlenek o úloze učitele<br />
při ochraně pravěkých památek, které rozvinul ve stati v prvním ročníku časopisu Z dávných<br />
věků, a to tím spíše, že tento příspěvek v dnes již takřka neznámém periodiku je téměř<br />
zapomenut. František Kalousek úvodem konstatuje, že v současnosti dochází k hromadnému<br />
ničení pravěkých památek, a že „sotva jedno promile je zachraňováno a úředně hlášeno. (...)<br />
Základní příčinou takřka totálního ničení pravěkých památek je beze sporu nevědomost<br />
o pravěku, o pravěkých památkách a o jejich významu. (...) Zjednání nápravy znamená především<br />
odstranění této nevědomosti. Je to jednoduchá základní rovnice: ochrana pravěkých památek =<br />
škola. (...) Školu učiníme hlavním nástrojem ochrany a záchrany pravěkých památek a každého<br />
učitele, především však venkovského učitele, bojovníkem, jemuž každodenní styk s žactvem<br />
a občanstvem zmnohonásobí oči, nohy a ruce k národní a státní službě. (...) Stačí tu jen<br />
připomenouti, co v tomto směru vykonaly celé generace venkovských učitelů v minulosti. Učitel<br />
i profesor jsou přímo předurčeni k této službě.“<br />
Prvé sezóny archeologických výzkumů ve Znojmě-Hradišti zachytil ve svých<br />
vzpomínkách bývalý Kalouskův asistent Jaroslav Sýkora. Vzpomíná na problémy s ubytováním<br />
a stravováním (v prvých poválečných letech existoval ještě přídělový systém potravin),<br />
s pořizováním potřebného nářadí atd., ale také na nadšení studentů přiložit ruku<br />
k archeologickému dílu i ke kulturně-osvětové práci ve Znojmě a okolí. Popisuje rovněž systém<br />
a metodiku vlastních výkopových prací, které řídil osobně profesor Kalousek; něco z toho jsem<br />
osobně poznal při již vzpomínané exkurzi na lokalitu v roce 1951. Při neformálním a laskavém<br />
přístupu ke studentům vyžadoval profesor Kalousek dodržování přísné discipliny na pracovišti.<br />
Pracovní den začínal ranní rozcvičkou, snídaní a vztyčováním státní vlajky před ubytovnou.<br />
Tam se také sestavovaly pracovní skupiny (na místa, kde se předpokládalo větší množství<br />
fyzicky náročné práce, bylo posíláno více chlapců), určovali se jejich vedoucí a stanovovaly<br />
úkoly pro daný den. Jednotlivá pracoviště byla propojena přes „ústřednu“, umístěnou<br />
v ubytovně expedice, polními telefony; v pracovní době byl v „ústředně“ přítomen vždycky<br />
někdo z vedení, takže vedoucí pracovních skupin mohli kdykoli konzultovat vzniklou situaci<br />
s profesorem Kalouskem nebo jeho zástupci – asistenty Boudným a Sýkorou, případně je přímo<br />
„přivolat“ na místo výzkumu. Po pracovní době se konaly hodnotící schůzky profesora<br />
s vedoucími pracovních skupin. Hodnotila se kvalita odkryvných prací i příslušné dokumentace<br />
a pracovní morálka a „trestaly“ se případné prohřešky – nejčastěji mimořádnou službou<br />
v kuchyni.<br />
Moje vlastní autentické vzpomínky se týkají druhé – „filozofické“ etapy výzkumů<br />
ve Znojmě- Hradišti. V roce 1953 se profesor Kalousek vrátil na Filozofickou fakultu a začal<br />
zde na Šimkově ústavu s modernizací studia prehistorie, k níž patřilo kromě nových studijních<br />
plánů, rozšiřovaného spektra specializovaných kurzů a personálního posilování pracoviště, také<br />
zavedení povinné prázdninové terénní praxe. Ta se konala v letech 1954 až 1957 ve Znojmě-<br />
Hradišti. Organizoval ji samozřejmě osobně opět profesor Kalousek, který si vytvářel nový tým<br />
spolupracovníků; patřil k nim zejména nově angažovaný odborný asistent PhDr. Radko Martin<br />
Pernička, posluchači starších ročníků, z nichž Bořivoj Dostál a Vladimír Podborský se brzy stali<br />
asistenty s polovičním pracovním úvazkem, nově přijatý technik-asistent Stanislav Ševčík<br />
a zřízenec Josef Volšík.<br />
První rok povinné praxe ve Znojmě-Hradišti se tedy konal již za nových podmínek. Naše<br />
expedice měla i nadále plnou podporu znojemských státních orgánů a ředitele Jihomoravského<br />
muzea Antonína Hudce. S jejich pomocí se podařilo zřídit v areálu kláštera Křížovníků<br />
s červenou hvězdou ve Znojmě-Hradišti stálou základnu s ubikacemi a prostorami pro uložení<br />
a prvotní ošetření archeologických nálezů. Bydlení tedy bylo zařízeno, stravování zajišťoval<br />
správce nedalekého hostince U Vítků. Vlastní výzkum nepodléhal již tak přísnému režimu<br />
včetně vztyčování vlajky atd., ale systém pracovních skupin zůstal se vším všudy zachován. My,<br />
starší studenti, jsme byli pověřeni vedením těchto až desetičlenných pracovních skupin, byli<br />
jsme vedoucím a jeho zástupcem dr. Perničkou úkolováni a kontrolováni. Pracovalo<br />
141
se na několika místech: na řezu valem na předhradí, na dalších sondážích porůznu na vnitřní<br />
ploše hradiska a na dlouhodobém pohřebišti kolem klášterního kostela.<br />
Právě na výkopy na tomto hřbitově mám – bohužel ne ty nejlepší – vzpomínky.<br />
Pohřbívalo se tam od konce doby velkomoravské průběžně až do novověku. Mladší vrstvy<br />
hrobů klášterních mnichů byly ještě poměrně „čerstvé“: dostávali jsme se k nim přes polozetlelé<br />
dřevo rakví, odebírali jim chomáče vlasů a vousů, zbytky oděvů, svatých obrázků, růženců<br />
a jiných devocionálií. Okolní keře vydávaly jakousi sladkou vůni a nám to připadalo, že cítíme<br />
hnilobu lidských těl (tak tomu ovšem nebylo). Tehdy jsem si uvědomil, že se nikdy nechci<br />
věnovat středověké nebo, nedej bože, novověké archeologii. Obdivoval jsem později přítele<br />
Bořivoje Dostála, když dostal za úkol zpracovat výzkum tohoto pohřebiště, což on provedl<br />
s jeho typickou profesionalitou a akribií.<br />
Průběh praxe se neodehrával vždycky úplně hladce. Nastaly situace, že jedinci se účasti<br />
na povinné praxi vyhýbali s tím, že budou pracovat na jiných archeologických výzkumech.<br />
V rámci udržení kázně to profesor Kalousek netoleroval. Několik málo posluchačů, hlavně ti,<br />
kteří studovali prehistorii v kombinaci s klasickou archeologií, se snažilo vyhnout fyzické práci,<br />
neboť byli přesvědčeni, že ta přísluší jen dělníkům – kopáčům. Bylo třeba jim vysvětlit,<br />
že i vysokoškolsky vzdělaný archeolog musí umět vzít do ruky rýč, lopatu, špachtli, štětec atd.,<br />
již proto, aby dělníkům ukázal, jak mají postupovat, a také dovedl odhadnout, jaký výkon<br />
od nich má vyžadovat.<br />
Vedle hlavních prací na hradisku provedli členové Kalouskovy archeologické expedice<br />
také řadu drobnějších záchranných či průzkumných prací v okolí Znojma. Tak např. podnikli<br />
obhlídku a průzkum halštatského hradiska „Šance“ u Plavče, revizi několika hrobů na pohřebišti<br />
z doby stěhování národů v Dobšicích, záchrannou akci na rigolované polykulturní lokalitě v trati<br />
„Vinohrady“ u Těšetic aj. Některé tyto akce později přerostly v systematické výzkumy.<br />
Zhruba po dvou sezónách se začalo ukazovat, že ve Znojmě-Hradišti nelze očekávat tak<br />
atraktivní staroslovanské památky, jakými již tehdy oslňoval Vilém Hrubý ve Starém Městě<br />
u Uherského Hradiště a nově také Josef Poulík v Mikulčicích. Profesor Kalousek se proto začal<br />
ohlížet po jiné nadějnější lokalitě. Los padl na Pohansko u Břeclavi. A tak se práce na hradisku<br />
sv. Hypolita utlumovaly, až roku 1957 definitivně skončily. Dobře si pamatuji na likvidaci naší<br />
dosavadní základny v klášteře Křížovníků. Vyklízeli jsme pronajaté prostory, do nichž<br />
se současně stěhovaly řádové sestry. V bývalé ložnici profesora Kalouska zřizovaly domácí<br />
kapličku s oltářem. Imponovala mi diciplina řádových sester, na niž dohlížela starší paní, patrně<br />
Matka představená: jedna mladší sestra nesla po schodech vzhůru jedinou židli, musela se vrátit<br />
a vzít ještě další židli do druhé ruky, aby byla vytížená.<br />
Na Pohansku již první výzkumné sezóny ukázaly velmi nadějné výsledky. Profesor<br />
Kalousek jich obratně využil k personálnímu rozšíření své katedry a k vybudování výzkumné<br />
základny přímo na předhradí Pohanska. Ale to je již jiná historie.<br />
+++++++<br />
Po roce 1957 výzkumné práce na hradisku sv. Hypolita u Znojma – s výjimkou drobných<br />
záchranných a příležitostných akcí – na delší dobu ustaly. Teprve začátkem 90. let minulého<br />
století se v souvislosti s plánovanou výstavbou dostalo Hradisko opět do pozornosti archeologů.<br />
Od roku 1993 se pak záchranných a brzy systematických prací ujímá katedra historie<br />
Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v čele s docentem PhDr. Bohuslavem Klímou, CSc.<br />
Lokalita se tak opět dostává do péče pedagogů a studentů – budoucích učitelů. Naplňuje se rčení<br />
o moravské archeologii jako „učitelské vědě“. Bohuslav Klíma kráčí ve stopách svého<br />
předchůdce Františka Kalouska a jeho výše citovaných myšlenek. Soukromě si rýsuji<br />
badatelskou linii Josef Hladík – František Kalousek – Bohuslav Klíma.<br />
142
LITERATURA<br />
Dostál, B. 1968: Spätburgwallzeitliche und neuzeitliche Grabstätte in Znojmo-Hradiště, Sborník<br />
prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E, 13, 7–66.<br />
Kalousek, F. 1947/48: Škola a ochrana pravěkých památek, Z dávných věků I, 142–150.<br />
Klíma, B. 2001: Od počátků archeologických výzkumů <strong>MU</strong> na velkomoravském výšinném<br />
hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům, in: Podborský, V. (ed.) 2001, 37–55.<br />
Podborský, V. 1994: Vývoj péče o archeologické památky na Moravě, Pravěk Nová řada 4,<br />
347–361.<br />
Podborský, V., ed. 2001: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity<br />
na Znojemsku. Brno.<br />
Sýkora, J. 2001: První léta archeologického výzkumu staroslovanského hradiska ve Znojmě-<br />
Hradišti, in: Podborský, V. (ed.) 2001, 57–68.<br />
Šimek, E. 1949a: K organizaci ochrany pravěkých a raněhistorických památek v lidově<br />
demokratické republice, Z dávných věků II/2, 176–180.<br />
Šimek, E. 1949b: Ochrana pravěkých památek v přírodě, Z dávných věků II/2, 172–176.<br />
SUMMARY<br />
The contribution brings together the author’s reminiscences about the first two phases<br />
of archaeological research into the Old Slavonic fortified settlement of St. Hyppolitos in<br />
Znojmo-Hradiště. Both phases took place under the organisation and guidance of František<br />
Kalousek, professor of the Pedagogical Faculty and the Faculty of Arts of <strong>MU</strong>, Brno. While the<br />
author only learnt about first phase (1949-1951), organised by the Pedagogical Faculty, at<br />
a remove, he took part in the second one (1954-1957), organised by the Faculty of Arts, as an<br />
undergraduate in prehistory and assistant to Prof. Kalousek. In his article, the author recalls the<br />
atmosphere, system and methodology of the archaeological research into the settlement.<br />
Although his approach to students was informal and kind, Professor Kalousek insisted on<br />
strict discipline at work. During his first, “pedagogical”, phase of research, the day started with<br />
morning exercises, breakfast and the raising of the Czechoslovak flag outside the hostel. Here,<br />
work groups were then arranged, their leaders allocated and goals set for the day. Individual<br />
sites were connected by “central” field telephones; during working hours, one member of the<br />
team of organisers always manned the “exchange” so that group leaders could consult Professor<br />
Kalousek or his deputies, assistants Karel Boudný and Jaroslav Sýkora, as soon as any situation<br />
arose. Work was followed by assessment meetings, at which group leaders assessed the quality<br />
of excavations, associated documentation and work ethic, while occasional minor<br />
misdemeanours were “punished”, usually by extra work in the kitchen.<br />
The author’s own, direct recollections refer to the second phase of research, associated<br />
with the Brno Faculty of Arts. In 1953, Professor Kalousek returned to the Faculty of Arts and<br />
initiated a modernisation of prehistory studies. This included, apart from a new curriculum and<br />
reinforcing of the staff, the introduction of compulsory summer field-work. Summer work was<br />
organised in 1954-1957 in Znojmo-Hradiště under the personal supervision of Professor<br />
Kalousek, who had put together a new team of associates that comprised new specialist assistant<br />
PhDr. Radko Martin Pernička, students of higher grades (among whom Bořivoj Dostál and<br />
Vladimír Podborský soon became assistants working part-time at the faculty), technical assistant<br />
Stanislav Ševčík and Josef Volšík.<br />
After 1957, excavation work at the fortified settlement of St. Hyppolitos ceased for a long<br />
time. Znojmo-Hradiště only returned to the spotlight for the History Department of the<br />
Pedagogical Faculty of Masaryk University, headed by Docent PhDr. Bohuslav Klíma, CSc., in<br />
the early 1990’s, in response to projected development of the site. The location again became<br />
a centre of education for future teachers of archaeology. Bohuslav Klíma follows in the<br />
143
footsteps of his predecessors Josef Hladík and, especially, František Kalousek, promoting their<br />
ideas of village teachers helping in the preservation and protection of prehistoric relics.<br />
Autor:<br />
prof. PhDr. Vladimír Podborský, DrSc.<br />
Ústav archeologie a muzeologie,<br />
Filozofická <strong>fakulta</strong> Masarykovy Univerzity,<br />
A. Nováka 1, 602 00, Brno<br />
email: podbor@phil.muni.cz<br />
144
K PROBLEMATICE POLITICKÉHO ZNEUŽÍVÁNÍ JUSTICE<br />
NA POČÁTKU 50. LET.<br />
PRVNÍ TREST SMRTI STÁTNÍHO SOUDU BRNO<br />
THE ISSUE ON POLITICAL ABUSE OF JUDICIARY IN THE EARLY 50TH YEARS.<br />
THE FIRST DEATH PENALTY OF THE STATE COURT IN BRNO<br />
Marek Těšík<br />
Anotace<br />
Příspěvek představuje pozadí politického procesu s vedoucí postavou protistátních skupin Lilka<br />
a Jánošíci. Odhaluje faktory, kvůli kterým byl Bohumil Havlín odsouzen Státním soudem Brno<br />
v roce 1950 k trestu smrti. Zároveň ukazuje, proč byl následně Havlínův absolutní trest změněn<br />
na doživotní odnětí svobody. Text přispívá k problematice politického a státněbezpečnostního<br />
zneužívání soudní moci, kterým komunistický režim upevňoval mocenský monopol na celostátní<br />
i regionální úrovni.<br />
Klíčová slova: Státní soud, Brno, trest smrti, justice, prokuratura, Bohumil Havlín, třetí odboj,<br />
1950.<br />
Abstract<br />
The article presents the political trial in which Bohumil Havlín, the leader of subversive groups<br />
“Lilka” and “Jánošíci”, was sentenced by the State Court Brno to death penalty in 1950.<br />
The paper shows why the capital punishment was consequently changed into a life<br />
imprisonment. The text contributes to the issue of political abusing of the judicial power, by<br />
which the communist regime in Czechoslovakia fixed its position.<br />
Key words: State Court, Brno, death penalty, judiciary, prosecution, Bohumil Havlín, third<br />
Czechoslovakian resistance, 1950.<br />
VYSVĚTLENÍ AUTORA<br />
Bohuslav Klíma pro mě byl pedagogem, jehož jsem v akademickém prostředí měl tu čest<br />
poznat i jinak, než jen jako postavu řečnící před zaplněnou posluchárnou. Bohuslav Klíma<br />
pro mě totiž na půdě pedagogické fakulty znamenal díky své činnosti inspiraci k badatelské<br />
práci. Jubilantovi, jemuž odborná vědecká obec věnuje stránky tohoto sborníku, vděčím<br />
za vtažení do studia lidské minulosti, které ovlivnilo moji současnost. Těžiště mého<br />
badatelského zájmu primárně spočívá geograficky i časově v jiném úseku dějin, než kterému<br />
se věnuje Bohuslav Klíma i autoři výročních textů. I přesto si nemohu odpustit alespoň drobným<br />
příspěvkem pogratulovat archeologovi, který historii svému publiku pouze nemaluje v obrysech,<br />
ale také umožňuje, abychom se minulosti mohli reálně dotknout.<br />
ÚVOD<br />
Předkládaný příspěvek k problematice politického zneužívání československé justice<br />
na počátku 50. let minulého století přibližuje okolnosti, za kterých v únoru roku 1950 tehdejší<br />
Státní soud Praha s oddělením v Brně 1 vynesl svůj první rozsudek trestu smrti. 2 Odsouzeným<br />
1<br />
2<br />
Státní soud a Státní prokuratura pro agendu tzv. „protistátní činnosti“ byly zřízeny podle zákona č. 232 ze dne<br />
6. října 1948. Do pravomoci Státního soudu spadalo souzení trestných činů podle zákona č. 231/148 Sb. a prvé<br />
hlavy zákona č. 86/50, tedy všechny politické procesy. Státní soud měl působnost na celém území republiky,<br />
sídlil v Praze, Brně a Bratislavě, zasedal však i v okresních městech a velkých závodech. Hejl, V. 1993: Zpráva<br />
o organizovaném násilí. Praha, s. 177. Srov. Kaplan, K. 1993: Nekrvavá revoluce. Praha, s. 243.<br />
Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, nahradil dosavadní zákon č. 50/1923 Sb.<br />
na ochranu republiky. Nový zákon č. 232/1948 Sb. přetočil na hlavu do té doby platné zákonné a morální<br />
145
k tomuto nejvyššímu trestu byl Bohumil Havlín, 3 se kterým Státní soud Brno vedl proces jako<br />
s vedoucí postavou dvojice ilegálních skupin Lilka a Jánošíci. 4<br />
Předkládaný příspěvek si klade za cíl objasnit okolnosti, za kterých soudní senát v Brně<br />
vynesl absolutní trest, a jakým způsobem rozhodování justičních orgánů ovlivnily politické<br />
orgány a případně i Státní bezpečnost. Proces s Havlínem komunistický režim koncipoval jako<br />
exemplární případ, kterým chtěl zastrašit další potencionální zastánce dnes často diskutovaného<br />
třetího odboje. Bylo tedy zarážející, že nakonec Nejvyšší soud trest smrti zmírnil na doživotní<br />
odnětí svobody. Příspěvek proto poukáže i na detaily, které stály za touto změnou.<br />
HAVLÍNOVA ILEGÁLNÍ ČINNOST A ROLE STB NA JEJÍM ODHALENÍ<br />
Nežli se pustíme do odkrývání pozadí rozsudku Státního soudu nad Havlínem a spol.,<br />
musíme alespoň stručně upozornit na některé faktory, které hrály roli při odhalování činnosti<br />
ilegálních skupin Lilka a Jánošíci Státní bezpečností. Havlín byl poprvé zatčen za organizaci<br />
ilegálního přechodu státních hranic Marty Procházkové v rakouské vesnici Bernhardstal dne<br />
2. ledna 1949. Přes Mistelbach, Mikulov a brněnskou soudní věznici v ulici Cejl byl převezen<br />
v březnu téhož roku do Státního ústavu pro duševně a nervově choré v Brně-Černovicích. Zde<br />
se pokoušel o útěk a byl při promýšlení úniku záměrně provokován pracovníky StB, konkrétně<br />
pak orgány útvaru č. 518-A Krajského velitelství StB Brno (dále jen KV StB Brno). Havlínovu<br />
činnost v ústavu monitoroval nadřízený orgán s označení 43b a v přímém kontaktu s Havlínem<br />
byl stálý informátor s označením SI-5. 5 Pod tímto označením se skrýval Bezpečností nastrčený<br />
informátor s krycím jménem Ladislav Liška či Ladislav Liska, který byl v ústavu zaměstnán<br />
jako ošetřovatel. 6 Havlín ve svých pamětech tvrdil, že se ošetřovatel jmenoval Ladislav Loskot,<br />
i když toto jméno se ve svazkové agendě Archivu bezpečnostních složek České republiky<br />
neobjevuje. 7 První pokus Havlína o útěk StB přičiněním agenturních zpráv SI-5 rozbila<br />
3<br />
4<br />
6<br />
7<br />
principy justice, spravedlnosti a nezávislosti soudu. Soudům přiřknul jen roli výkonného orgánu Komunistické<br />
strany Československa, Ministerstva vnitra ČSR, Ministerstva spravedlnosti ČSR a Státní bezpečnosti. Původní<br />
zákon z počátku 20. let neobsahoval možnost uložit za „zločiny proti státu“ trest smrti. Jen u vojenské zrady trest<br />
na doživotí při přitěžujících okolnostech. Příslušný zákon byl v roce 1936 v souvislosti se sudetoněmeckou<br />
otázkou doplněn zákonem, jehož § 6 a odst. 2 trest smrti připouštěl. Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003:<br />
Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha, s. 13.<br />
Bohumil Havlín (2. června 1928 až 12. května 2007) se narodil v Brně a jeho rodina žila v obci Čebín na okraji<br />
Českomoravské vrchoviny 20 kilometrů severně od Brna. Havlínův otec zde provozoval v Orlovně restauraci.<br />
O tu kvůli špatné investici rodina přišla a jako ručitelé spláceli až do roku 1943 dluh. Havlín navštěvoval do roku<br />
1939 čebínskou obecnou školu, posléze měšťanskou školu ve tři kilometry vzdáleném Drásově. Po roce 1945 byl<br />
Havlín zakladatelem prvního oddílu Junáka v Čebíně a navštěvoval Ovocnicko-zahradnický ústav v Brně-<br />
Bohunicích. Díky vyznamenání byl přijat na Vyšší ovocnicko-vinařskou a zahradnickou školu v Lednici<br />
na Moravě.<br />
Ilegální skupina Lilka vznikla z iniciativy čtveřice studentů Vyšší odborné školy v Lednici na Moravě na podzim<br />
roku 1948. Původně byli členy skupiny Bohumil Havlín, Jaromír Hutař, Jan Pavlů, Eduard Sedlář a Jaroslav<br />
Bastl. Skupina se zabývala výrobou a distribucí letáků podrývajících autoritu komunistického režimu<br />
a akcentujících vysílání zahraničního rozhlasu, kritiku československé politiky ze strany zahraniční emigrace<br />
a demokratické principy prvorepublikového Československa. Havlín se také podílel jako převaděč na ilegálních<br />
emigracích přes československorakouskou hranici a sovětskou okupační zónu do Vídně. Pro tuto činnost byl<br />
zatčen a pro předstíranou epilepsii byl v roce 1949 internován v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích.<br />
Za nepříliš jasných okolností spolu se spoluvězněm Vladimírem Pírkem z nemocnice uprchl a v září 1949 se<br />
podílel na osvobození skupiny politických vězňů z tohoto ústavu, s jejichž pomocí a také díky plánované<br />
provokaci ze strany agentů StB skupinu ozbrojil a přepadl šest komunistických funkcionářů na Tišnovsku.<br />
Agenti StB Havlína vmanipulovali do údajné spolupráce s americkou špionážní agenturou CIC a nabídli jeho<br />
skupině možnost útěku za hranice. Při realizaci těchto emigrací byla celá skupina do 2. října 1949 zatčena, uměle<br />
vykonstruována do velkých teroristických rozměrů a jako exemplární případ postavena v únoru 1950 před Státní<br />
soud Brno. Těšík, M. 2011: Likvidace ilegálních organizací „Lilka“ a „Jánošíci“ v letech 1948–1950. Diplomová<br />
práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity, Brno.<br />
5 Archiv bezpečnostních složek (dále jen ABS), f. BN-V, a. č. V-957 Brno, Havlín Bohumil a spol., operativní<br />
materiál 1.<br />
Tamtéž.<br />
Havlín, M. 2006: Cesty do exilu. Zlín, s. 119–153.<br />
146
a v dubnu 1949 pozatýkala osoby, které se měly na útěku podílet. „Dne 13. dubna 1949 bylo<br />
zjištěno, že přátelé Bohumila Havlína, který je t. č. v Ústavě choromyslných v Brně-Černovicích,<br />
chtějí Havlína osvobodit. Byla proto provedena opatření k pochytání a zajištění osob, které<br />
by se pokusily tento plán uskutečnit.“ 8<br />
Havlínovi se i přes první neúspěch podařilo dne 24. července 1949 za pomoci<br />
spoluvězně Vladimíra Pírka a trojice nemocničních ošetřovatelek utéci. Je pravděpodobné,<br />
že i do této akce byl zasvěcený informátor SI-5 nebo jiný agent StB. Havlín se totiž s SI-5 stýkal<br />
i v průběhu dubna a května roku 1949. 9 Navíc zápis o pracovním aktivu 10 brněnského Státního<br />
soudu a brněnské Státní prokuratury ze dne 5. prosince 1950 registroval debatu mezi soudci<br />
Alfrédem Hahnem a prokurátorem Antonínem Mykiskou, kteří se podíleli ve dnech 29. ledna<br />
až 3. února na Havlínově rozsudku. Hahn se obracel na Mykisku s následujícím dotazem:<br />
„Soudruhu Mykisko, je ti známo, za jakých okolností došlo k Havlínově útěku? Je ti známo,<br />
že Havlínův útěk byl organizován a vyprovokován StB a že Angličan, který mu pomáhal<br />
při útěku, vezl ho potom nedopatřením jako šofér autem StB do vězení?“ 11 Mykiska odpověděl:<br />
„To mi známo nebylo.“ 12 Z výše uvedeného nejspíše vyplývalo, že Havlín z nemocnice utekl<br />
proto, aby se za dohledu StB zapletl do další odbojové činnosti a mohl tak být zatčen<br />
a představen u soudu jako exemplární případ, který je v kontextu eliminace vlivu protistátních<br />
činností potřeba veřejně potrestat. K tvrzení, že Havlín sám nebyl do případu nastrčený jako<br />
spolupracovník StB, autora vedly jednak závěry operativních materiálů fondu vyšetřovacích<br />
svazků Archivu bezpečnostních složek a také fakt, že všechny osoby, které se na Havlínově<br />
činnosti podílely, byly odsouzeny k mnohaletým žalářům. 13<br />
Havlín se po svém útěku skrýval v obcích Rojetín, Heřmanov, Tišnov a Olší<br />
na Brněnsku, kde byl známým Josefem Kulíkem konfrontován s trojicí referentů StB<br />
s označením 518/61, 518/40 a 518/62a, 14 kteří se vydávali za agenty americké CIC<br />
a provokovali Havlínovu skupinu k protistátní zpravodajské činnosti, dodávali mu zbraně<br />
a Havlínovu činnost kontrolovali a informovali o ní KV StB Brno. Dne 2. října 1945 byla<br />
Havlínova skupina definitivně rozbita a její členové pozatýkáni. Už den před tím informoval<br />
referent č. 61, že se realizace Havlínovy skupiny plánuje. 15 Z toho usuzujeme, že StB již měla<br />
8<br />
ABS, f. BN-V, a. č. V-957 Brno, Havlín Bohumil a spol., operativní materiál 1, č. l. 18, 11. 4. 1949.<br />
9<br />
ABS, f. BN-V, a. č. V-957 Brno, Havlín Bohumil a spol., operativní materiál 1.<br />
10 Pracovního aktivu Státního soudu Brno a brněnské Státní prokuratury dne 5. prosince 1950 se zúčastnili:<br />
za KV KSČ Brno Dolíhal, za OV KSČ Brno I. místopředseda dr. Friedman, soudci JUDr. Antonín Fresl<br />
(1905–1994), JUDr. Drahomíra Dohnálková (1913–1987), Alfréd Hahn (1909–1979), Jaroslav Horňanský<br />
(1901–1955), JUDr. Miroslav Jaroš (1917–1985), Stanislav Kožoušek (1916–?), JUDr. Zdeněk Ondráček<br />
(1913–1964), Josef Polák (1913–1993), Emil Pavelka (1898–1978), Antonín Piak (1901–1981), Ervín Scheuer<br />
(1910–1951), Jaroslav Vokál (1918–1984), prokurátoři Jaroslav David (1924–?), Antonín Havelka (1920–?),<br />
Josef Handl (1914–?), Vilém Hanák (1909–?), Jan Mládek (1917–?), Antonín Mykiska (1904–1982), Rudolf<br />
Pokora (1921–?). Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953<br />
v dokumentech. Díl I. Praha, s. 18.<br />
11 Tamtéž, s. 51.<br />
12 Tamtéž.<br />
13 Státní soud Brno v roce 1950 odsoudil v pěti navazujících procesech v souvislosti s Havlínovými ilegálními<br />
skupinami celkem 26 lidí k souhrnému trestu 262 let těžkého žaláře, přičemž byl vynesen jeden trest doživotí<br />
a Havlín byl odsouzen k trestu smrti. Hlavní iniciátorka Havlínova útěku z nemocnice, ošetřovatelka Gabriela<br />
Kalná, si vyslechla i v tehdejších poměrech pro ženu nebývale vysoký trest, a to ve výši 25 let odnětí svobody.<br />
Moravský zemský archiv (dále jen MZA), f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b<br />
504/ 49-55, č. j. Or II b 482/ 49, č. j. Or II/ I 9/ 50, č. j. Or II/ II 19/ 50-13, č. j. Or II/ II 21/ 50-15.<br />
14 Referentní označení 40 patřilo vyššímu příslušníku StB, a to přednostovi sektoru vnitřní státní bezpečnosti<br />
BAa II, konkrétně 2. oddělení KV StB v Brně. Referáty 61 až 64 byly zaměřeny na ilegální letákovou činnost,<br />
přechody hranic, zpravodajství, teroristy, partyzány a zahraniční emigraci. Referenti s označením 61 až 64 byli<br />
záměrně nasazováni do ilegality za účelem kontroly potencionálního odboje i provokace. Dvořáková, J. 2007:<br />
Státní bezpečnost v letech 1945–1953. Praha, s. 117. Srov. také ABS, f. A 31 Statisticko-evidenční odbor,<br />
inv. j. 2, „Pomůcka administrativně-operační pro krajská velitelství státní bezpečnosti“.<br />
15 ABS, f. BN-V, a. č. V-957 Brno, Spis Havlín Bohumil a spol., operativní materiál 1. č. l. 77, 2. 10. 1949.<br />
147
dostatek materiálu k sestavení velké protistátní skupiny teroristického rázu a k následnému<br />
postoupení případu Státní prokuratuře.<br />
SOUDNÍ PŘELÍČENÍ S HAVLÍNOVOU SKUPINOU<br />
Zainteresovanost politických struktur na průběhu politických procesů dokumentuje<br />
vyjádření bývalého náměstka ministra spravedlnosti Karla Klose k situaci v justici v letech 1948<br />
až 1952 ze dne 1. dubna 1963: „Někdy během roku 1948 sdělil s. Čepička, že v procesech<br />
pro protistátní činnost má být podle rozhodnutí předsednictva strany předem předkládána<br />
tomuto orgánu zpráva o každém procesu, v němž se čeká absolutní trest, a dále o všech<br />
procesech vážnějšího dosahu.“ 16 Z uvedeného jasně vyplývá, že nejvyšší politické orgány byly<br />
informovány o pravděpodobných rozsudcích ještě dříve, než reálně začalo soudní přelíčení<br />
s obžalovanými. Proto je velice pravděpodobné, že Havlín se už před započetím soudu dne<br />
29. ledna 1950 dozvěděl od přiděleného advokáta ex offo Ferdinanda Papouška, že na konci<br />
procesu musel očekávat trest smrti. 17 Havlína už v říjnu ve vězení údajně navštívil brněnský<br />
tajemník KSČ Otto Šling, který mu vyhrožoval trestem smrti, a že si z Havlína udělá svůj<br />
osobní případ. 18 Tuto Havlínovu vzpomínku není možné definitivně ověřit, ovšem Šling<br />
o případu věděl a měl v něm svoji jistou úlohu, což potvrzuje státní prokurátor Antonín<br />
Mykiska, pod jehož pravomoc spadal Havlínův případ: „Se Šlingem jsem přišel do styku<br />
na bezpečnostní pětce. 19 Byl jsem tam v těchto věcech: Havlín, Robotka, Křivka, Machát,<br />
Hazucha, Hřebík, ing. Sázavský, bratří Daňkové a Baruš. Stanovisko bezpečnostní pětky mám<br />
zachyceno v našich zprávách.“ 20 Mykiska byl mimo jiné podepsán i pod obžalobou Vladimíra<br />
Pírka, který s Havlínem v červenci utekl z psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, ovšem<br />
k Havlínovu případu nebyl primárně přičleněn a byl souzen až samostatně v navazujícím<br />
procesu. 21 Vedle Mykisky na Havlínově případu pracovala také sadistickými sklony nechvalně<br />
proslulá bývalá vyšetřovatelka StB, prokurátorka a následně soudkyně Státního soudu<br />
Drahomíra Dohnálková, která Havlína ve státní věznici ve Znojmě teprve několik dní<br />
před procesem seznámila s obžalobou. Podpis Dohnálkové také najdeme pod zprávou<br />
o Havlínově eskortování ze Znojma do Brna v předvečer procesu. 22 Obecně lze říci, že vedle<br />
Dohnálkové, Mykisky či předsedy soudního senátu Brněnského státního soudu Piaka<br />
v Havlínově případu pracovala v československé justici po Únoru 1948 celá řada lidí<br />
s pochybným právním a morálním vědomím, byť třeba měli patřičné právnické vzdělání. „Lidé<br />
zkušení, vzdělaní, intelektuálně na výši a s velikým rozhledem byli nahrazováni osobami, jejichž<br />
jediným předpokladem pro výkon soudce či prokurátora byl stranický průkaz. Z větší části<br />
neměli potřebné právnické vzdělání. To bylo nahrazováno krátkodobými kursy, pro které v řadě<br />
případů nebyla nutná ani maturita. Důležitým hlediskem se stal dobrý třídní původ a také dobré<br />
třídní uvědomění.“ 23<br />
Ve studovaném případě bylo složení soudního senátu následující: předseda dr. Antonín<br />
Piak, soudci z povolání dr. Václav Linda a dr. Alfréd Hahn, soudci z lidu Stanislav Provazník<br />
16 Bursík, T., Šimánková, A. 2008. Téma třídní justice v období 1948–1952. In: Paměť a dějiny, Praha, 1/2008,<br />
s. 90.<br />
17 Havlín, M. (Roman, P.) 1996: Vlečen pod šibenici. Zlín, s. 108.<br />
18 Tamtéž, s. 54–57.<br />
19 V bezpečnostní pětce zasedalo pět vysokých krajských činitelů KSČ, pakliže se jednalo o krajsou úroveň tohoto<br />
orgánu, pracoval ve složení: krajský politický tajemník KSČ, bezpečnostní referent KNV, krajský velitel StB<br />
a SNB a bezpečnostní tajemník KV KSČ. Pětka měla podle usnesení (ústřední) komise pro bezpečnost ze dne<br />
2. února 1949 kontrolovat práci bezpečnostních orgánů a pomáhat jim v jejich činnosti. Vorel, J., Šimánková, A.<br />
a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha, s. 25.<br />
20 Tamtéž, s. 30.<br />
21 MZA, f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b 482/ 49, č. l. 29, 27. 1. 1950.<br />
22 Tamtéž, č. l. 360, 26. 1. 1950.<br />
23 Bursík, T., Šimánková, A. 2008: Téma třídní justice v období 1948–1952. In: Paměť a dějiny, Praha, 1/2008,<br />
s. 91.<br />
148
a Josef Slezáček. Prokurátorem byl zmíněný Antonín Mykiska. 24 I když bylo při výsleších StB<br />
dosaženo značné shody ve výpovědích obžalovaných, panovala v bezpečnostních i soudních<br />
orgánech obava, že by přece jenom připravený scénář přelíčení mohl být narušený náhlou<br />
změnou výpovědi některého z obžalovaných. Už před realizací Havlínovy skupiny upozorňoval<br />
referent StB 518/61, že Havlín je výbušné a odbojné povahy, na kterou je nutné brát zvýšený<br />
zřetel. 25 Důkladnou přípravu procesu, který nehodlá dopustit komplikace, potvrdil i Hahn:<br />
„Je věcí prokuratury, aby vše připravila náležitě tak, aby nedocházelo potom k diferencím<br />
při hlavním líčení.“ 26 Dalším faktorem, který upozorňoval na zvýšený zájem o Havlínovu<br />
skupinu, byla angažovanost Šlinga. V takovém případě si KV StB ani Státní soud nemohl<br />
dovolit odchylku od předpokládaného vývoje přelíčení završeného exemplárními tresty.<br />
Předseda soudu Piak v tomto kontextu informoval dne 31. ledna 1950, že se z části přelíčení<br />
veřejnost vyloučila, poněvadž byla projednávána údajná věc státního tajemství. 27<br />
Dále již případ sledoval jasnou linii politické angažovanosti na budoucím rozsudku. Piak<br />
totiž na jednacím aktivu uvedl, že: „ve věci Havlín poukazuji na to, že celý senát byl zajedno,<br />
že nemá býti uložen absolutní trest. Podvolili jsme se nakonec stanovisku bezpečnostní pětky<br />
a absolutní trest mu uložili. Nejvyšší soud potom použil § 113 zák. č. 319/1948 Sb. 28 a trest mu<br />
změnil. (…) V otázce trestů zdůrazňuji také, že jest třeba přihlížeti k nebezpečnosti pachatele,<br />
k jeho třídnímu původu a ke všem okolnostem.“ 29 Ukazuje se zde několik podstatných činitelů.<br />
Soudní senát nutně projednával budoucí rozsudek s bezpečnostní pětkou, přihlížel k třídnímu<br />
původu Havlína, který byl členem Československé strany lidové a navíc skutečně předem<br />
počítal s trestem smrti. Prokuratura totiž v protokolu se stručným popisem Havlínova odboje<br />
k jeho jménu připojila údaj o roce narození, tedy 1928, a také o roce úmrtí, tedy 1950. Navíc<br />
Komise pro bezpečnost nejvyšší úrovně ve složení Rudolf Slánský, Václav Nosek, Alexej<br />
Čepička, Bedřich Reicin, Josef Pavel, Osvald Závodský a Karel Šváb schválila návrh trestu<br />
smrti u Bohumila Havlína na svém zasedání už 12. ledna 1950. 30 Tedy takřka měsíc před<br />
procesem a veřejným vynesením rozsudku.<br />
Dnes ovšem víme, že k vykonání trestu smrti nikdy nedošlo. Zajímavou výpověď podal<br />
v souvislosti s částečným vyprovokováním Havlínova útěku z vězení i dalšího odboje Hahn,<br />
který evidentně nahlížel na ilegální skupiny, jejichž akce vyprovokovala StB, kvůli této účasti<br />
orgánů, smířlivěji: „Musíme se dívat opatrně a kriticky i na práci StB. Proto jsem se zásadně<br />
stavěl proti uložení trestu smrti.“ 31 Absolutní trest byl skutečně 3. února 1950 uložen, o čemž<br />
informoval i ústřední tiskový orgán KSČ Rudé právo. Celostátní deník naprosto v rozporu<br />
s novinářskými povinnostmi neotiskl jediné vyjádření obžalovaných, pouze se omezil na šíření<br />
strachu pomocí frází o nutnosti likvidace nebezpečných band kapitalistických imperialistů,<br />
teroristů a bojovníků proti lidovému zřízení republiky. 32<br />
24 MZA, f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b 482/ 49, č. l. 339, 23. 1. 1950.<br />
25 ABS, f. BN-V, a. č. V-957 Brno, Spis Havlín Bohumil a spol., operativní materiál 1.<br />
26 Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha,<br />
s. 51.<br />
27 MZA, f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b 482/ 49, č. l. 409, 31. 1. 1950.<br />
28 V § 113 zák. č. 319/1948 Sb. o zlidovění soudnictví se uvádí: Řízení o ukládání trestu smrti: (1) Namísto trestu<br />
smrti uvedeného v zákoně uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do<br />
třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. (2) Trest smrti nesmí<br />
býti vykonán, dokud prezident republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudílí. (3) Byl-li obžalovaný<br />
odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném sedění, zda<br />
doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval-li ve věci<br />
i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se<br />
spisy Nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru<br />
spravedlnosti. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými. Vorel, J.,<br />
Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha, s. 36.<br />
29 Tamtéž.<br />
30 Tamtéž.<br />
31 Tamtéž, s. 51.<br />
32 Rudé právo, 1.–4. 2., 1950.<br />
149
Hahn dále na aktivu k procesu Havlín uvedl, že Piak nereferoval o případu zcela správně.<br />
Hahn tvrdil, že celý senát byl za jedno v tom, že by se měl Havlínovi uložit trest smrti.<br />
Jednomyslně však senát hodlal doporučit Havlína k milosti. Hahn také řekl, že po poradě mezi<br />
členy senátu se ještě Piak znovu odešel o rozsudku poradit s prokuraturou. Jenže ta byla stejně<br />
jako senát instruovaná od bezpečnostní pětky i StB, což potvrdil i Mykiska. „Ve věcech Havlín<br />
požadovala Státní bezpečnost absolutní trest ze státněbezpečnostních zájmů. Než byla věc<br />
projednána u Nejvyššího soudu, volal mne telefonicky Karel Klos, abych zjistil, zda Svitavský 33<br />
psal někomu nějaký dopis v Havlínově věci. Ptal jsem se přímo Svitavského a on to popřel. Měl<br />
jsem vyžádati nové stanovisko pětky, které vyznělo stejně. Nejvyšší soud potom trest zmírnil.<br />
Později jsem se dozvěděl, že Svitavský hovořil o věci s nějakým členem ÚV KSČ o tom, že u něho<br />
byli nějací lidé v jiné záležitosti a přitom se zmínili o tom, že v kraji je pochybováno<br />
o správnosti rozsudku, jímž byl trest smrti uložen.“ 34<br />
Jak již upozornil Mykiska, Havlínův trest byl po odvolání zmírněn na doživotní odnětí<br />
svobody. Papoušek zaslal Havlínovo odvolání k Nejvyššímu soudu v Praze dne 11. března 1950.<br />
Stejně jako u prvního přelíčení v Brně byla i v odvolacím řízení pokynem předsedy soudu<br />
ze dne 5. června 1950 vyloučena veřejnost. 35 O den později byl Havlín zproštěn trestu smrti.<br />
V této změně původního rozsudku se promítnuly zejména dvě roviny. Za prvé se už v rámci<br />
lednových porad soudního senátu v Brně mezi soudci a prokuraturou objevily rozpory v tom,<br />
jestli si má Havlín vyslechnout rozsudek trestu smrti. Bezpečnostní pětka i StB na absolutním<br />
trestu trvala, ovšem zároveň už tehdy senát věděl, že Havlína doporučí pozdější milosti.<br />
Za druhé bral mírnější rozsudek v potaz regionální nálady, kdy trest smrti pro dvaadvacetiletého<br />
studenta na Brněnsku vyvolal společenské rozpaky. Hahn v této souvislosti vypověděl, že:<br />
„pokud jsem informován a vím z řeči s. Mykisky a Horňanského, přišel na KNV někdo z Tišnovska,<br />
snad nějaká delegace v jiné záležitosti, a pozastavovali se nad tím, že Havlínovi byl<br />
uložen trest smrti, a vyjádřili názor, že Havlín je sice lump, ale že je to člověk mladý a že by tím<br />
strana utrpěla, kdyby trest byl vykonán, poněvadž by se straně přičítalo, že dali popraviti<br />
mladého člověka.“ 36<br />
V roce 1954 byl Havlínův doživotní trest změněn na trest odnětí svobody na 20 roků.<br />
V poněkud smířlivějších podmínkách se Havlín roku 1963 po opakovaných žádostech o milost<br />
dočkal i rozhodnutí prezidenta republiky, které mu prominulo zbytek trestu. Konečně v roce<br />
1990 byl Havlín účasten rehabilitace, která se vztahovala na zločiny, kterými byl uznán<br />
vinným. 37<br />
ZÁVĚR<br />
Příspěvek se zaměřil na první rozsudek trestu smrti, který ve své historii vynesl Státní<br />
soud Praha s oddělením v Brně. Obžaloba v politickém procesu s Bohumilem Havlínem byla<br />
sestavena na základě odbojové činnosti dvou Havlínových ilegálních skupin Lilka a Jánošíci,<br />
kterých se členové skupiny dopustili v průběhu roku 1949. Protistátní počínání bylo částečně<br />
vyprovokováno agenty StB. Příspěvek se snažil poodhalit pozadí procesu, do kterého očividně<br />
zasahovaly politické struktury tak, jak bylo od roku 1948 zvykem. Politická angažovanost<br />
degradovala československou justici na pouhý orgán výkonné moci a v podstatě zničila<br />
samostatnost a nezávislost soudnictví. Platilo to ve velkých procesech celorepublikového rázu<br />
i v menších případech regionálního kontextu. V Havlínově případě se soudní senát i prokuratura<br />
již předem dohodly s politickým orgánem bezpečnostní pětky na později vyneseném rozsudku<br />
trestu smrti, který s politickými špičkami i v průběhu procesu soudci konzultovali. V rozsudku<br />
33 Karel Svitavský byl od 28. prosince 1948 předsedou rady Národního výboru Brněnského kraje.<br />
34 Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha,<br />
s. 44.<br />
35 MZA, f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b 482/ 49, č. l. 502, 5. 6. 1950.<br />
36 Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha,<br />
s. 39–40.<br />
37 MZA, f. C 145 Státní soud Brno, spisy v trestních věcech, č. j. Or II b 482/ 49, č. l. 831–1054.<br />
150
hrály roli i záměry StB, která na prokuraturu tlačila s vynesením absolutního trestu pro Havlína.<br />
Mechanismus konzultací o rozsudcích mezi prokuraturou a bezpečnostní pětkou dokonale<br />
popsal na zasedání aktivu Státního soudu Brno a Státní prokuratury Brno prokurátor Antonín<br />
Mykiska: „Od počátku jsme byli instruováni Karlem Klosem že se máme zúčastniti porad<br />
soudu. (…) Snažil jsem se přesvědčovati soudce o stanovisku bezpečnostní pětky. (…) Pětka zná<br />
sama dobře situaci v celém kraji. Já tam referuji, že je seznámím s nástinem žaloby a s tím, jak<br />
kvalifikujeme ten a ten skutkový stav. Naše stanovisko je vždy prohovořeno předem s StB,<br />
abychom měli podklad z hlediska nebezpečnosti pachatelů – vůdců. Předem prodiskutujeme,<br />
kde má být uložen absolutní trest, poněvadž nelze tresty smrti masově vynášeti. Porady nejsou<br />
povrchní a trvají 2-3 hodiny. Netvrdím přitom, že bych ovládal celý spis. O celém spisu<br />
se nejedná a dostávám připomínky o ostatních pachatelích jen z hlediska jejich nebezpečnosti<br />
a potřeby vyššího trestu.“ 38 V podstatě totožný postup byl aplikován i na Havlínův případ,<br />
ve kterém je jasně zřejmé, jak politické orgány zneužívaly justici k vynášení takových rozsudků,<br />
kterými by si napříč společností zjednávaly respekt a utužovaly tak mocenský monopol.<br />
Ovšem i po zrušení bezpečnostních pětek v roce 1951 zůstala praxe projednávání<br />
procesů v politickém orgánu. O význačnějších procesech rozhodoval sekretariát ÚV KSČ<br />
či předsednictvo KV KSČ, kdy byly nástiny žalob i navrhované tresty zasílány prokuraturám.<br />
To vše se dělo za účelem exemplárních a propagačních cílů komunistické moci.<br />
PRAMENY A LITERATURA<br />
Archivní prameny:<br />
Archiv bezpečnostních složek Praha, fond BN-V Vyšetřovací spisy – Brno.<br />
Archiv bezpečnostních složek Praha, fond A 31 Statisticko-evidenční odbor.<br />
Moravský zemský archiv v Brně, fond C 145 Státní soud, oddělení Brno.<br />
Denní tisk:<br />
Rudé právo 1950<br />
Literatura:<br />
Bursík, T., Šimánková, A. 2008. Téma třídní justice v období 1948–1952. In: Paměť a dějiny,<br />
Praha, 1/2008.<br />
Dvořáková, J. 2007: Státní bezpečnost v letech 1945–1953. Praha.<br />
Havlín, M. 2006: Cesty do exilu. Zlín.<br />
Havlín, M. (Roman, P.) 1996: Vlečen pod šibenici. Zlín.<br />
Hejl, V. 1993: Zpráva o organizovaném násilí. Praha.<br />
Kaplan, K. 1993: Nekrvavá revoluce. Praha.<br />
Těšík, M. 2011: Likvidace ilegálních organizací „Lilka“ a „Jánošíci“ v letech 1948–1950.<br />
Diplomová práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno.<br />
Vorel, J. – Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953<br />
v dokumentech. Díl I. Praha.<br />
SUMMARY<br />
The article deals with the issue of misusing of the judicial institutions by the communist<br />
party in Czechoslovakia at the break of 1940’s and 1950’s. The text focuses on the first capital<br />
punishment passed by the State Court Praha, department Brno. The sentence was passed in<br />
February 1950 and it concerned Bohumil Havlín, the leader of two illegal groups “Lilka” and<br />
“Jánošíci”, as well as the other members of the said groups. In five concurrent trials during<br />
1950, altogether 26 people were sentenced to long imprisonment and presented to the public as<br />
38 Vorel, J., Šimánková, A. a kol. 2003: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha,<br />
s. 94.<br />
151
enemies and terrorists fighting against the “people democracy”, who deserve the harshest<br />
punishment possible. The activities of these two groups were actually aimed against<br />
the communist regime, nevertheless it was partially provoked by the State Security (Státní<br />
bezpečnost – StB).<br />
The court was pushed markedly by the State Security, communist party and prosecution<br />
to pass a death penalty, however, the members of the court could not agree on the sentence. Due<br />
to this disagreement, because of the pressure of local political authorities and thanks to<br />
the presence of provocation by the State Security secret agents in the activities of the two illegal<br />
groups, the punishment was transformed into a life imprisonment. In 1963, Havlín was released<br />
from prison due to the amnesty of the president of Czechoslovakian republic.<br />
English by Libor Bílek<br />
Autor:<br />
Mgr. et Bc. Marek Těšík<br />
Katedra historie<br />
Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity<br />
Poříčí 7, Brno, 603 00<br />
email: marates@seznam.cz<br />
tel.: 607 153 002<br />
152
POKUS VÍTĚZSLAVA KLÍMY ZE STRÁNÍ<br />
O PROTIKO<strong>MU</strong>NISTICKÝ ODBOJ NA PŘELO<strong>MU</strong><br />
40. A 50. LET<br />
VÍTĚZSLAV KLÍMA’S ATTEMPT OF ANTI-COM<strong>MU</strong>NIST RESISTANCE<br />
AT THE BREAK OF 1940’S AND 1950’S<br />
Libor Bílek<br />
Anotace<br />
Příspěvek představuje život Vítězslava Klímy (narozen jako Vítězslav Kien) (1905–1988),<br />
člověka židovského původu z východomoravské obce Strání (okr. Uherské Hradiště), a jeho<br />
pokus o protikomunistický odboj v letech 1949 až 1950. Zmíněný Klímův pokus zahrnoval<br />
napomáhání k přechodu státní hranice pronásledovaným lidem, jejich ukrývání po dobu pobytu<br />
v Československu a výrobu a distribuci ilegálních letáků.<br />
Klíčová slova: třetí (protikomunistický) odboj, Vítězslav Klíma, Strání, Státní bezpečnost, akce<br />
„Včela“.<br />
Abstract<br />
The article introduces the life of Vítězslav Klíma (born Vítězslav Kien) (1905–1988), a man<br />
of Jewish origin from the east-Moravian village Strání (district of Uherské Hradiště), and his<br />
attempt of resistance against the communist regime between 1949 and 1950. This attempt<br />
included helping persecuted people to leave Czechoslovakia, hiding them before the crossing<br />
of the border was possible and production and distribution of illegal leaflets.<br />
Key words: third Czechoslovakian resistance, Vítězslav Klíma, Strání, Státní bezpečnost / State<br />
security, akce “Včela” / action “Bee”.<br />
NĚKOLIK SLOV NA VYSVĚTLENOU<br />
Je mi velkou ctí, že mohu přispět do sborníku na počest šedesátých narozenin docenta<br />
Bohuslava F. Klímy, který na mne hluboce zapůsobil nejen jako vědec a pedagog, ale také jako<br />
člověk. Pole mého badatelského zájmu spočívá však naneštěstí poněkud jinde, než leží oblast<br />
vědeckého působení ostatních přispěvatelů do sborníku. Přestože tedy obsah mého článku<br />
vybočuje z okruhu témat ostatních příspěvků jak časově, tak geograficky, věřím, že jméno<br />
hlavního aktéra rozebíraných událostí je alespoň částečným oprávněním pro jeho uveřejnění<br />
na těchto stránkách.<br />
ÚVOD<br />
Hlavní postavou popisovaného příběhu je Vítězslav Klíma – člověk, který byl<br />
pronásledován oběma velkými totalitními režimy 20. století, tedy jak nacistickým, tak<br />
komunistickým. Prvně zmíněný perzekvoval Vítězslava Klímu pro jeho „rasový“ původ, ten<br />
druhý zase pro jeho společenské postavení. Avšak svou činností jak během německé okupace,<br />
tak po únoru 1948 dal Klíma oběma totalitám jasně najevo, že se s žádnou z nich nehodlá smířit,<br />
že si svůj postoj nenechá pro sebe a že podle svých možností bude proti oběma režimům<br />
bojovat.<br />
Přestože jako každý člověk nebyl ani Vítězslav Klíma zcela bez charakterových vad,<br />
věřím, že jeho příběh je i dnes inspirativní. Z historického hlediska je navíc nesmírně zajímavý<br />
153
a také aktuální, vždyť debaty o (ne)existenci třetího, tj. protikomunistického, odboje probíhají<br />
dokonce i v denním tisku. 1<br />
V odborné historické literatuře se však o jeho uznání již zdá se nepochybuje, 2 a kdyby<br />
snad náhodou přece, je tento pojem již natolik vžitý, že přinejmenším jako terminus technicus<br />
pro označení protirežimních aktivit po roce 1948 jej nevymýtí ani jeho nejrozhodnější odpůrci.<br />
Zároveň je třeba souhlasit s názorem vyjádřeným V. Vebrem, totiž že vztah české<br />
historiografie ke třetímu odboji je zatím spíše vlažný a „macešský“ a jeho studium tak zůstává<br />
„naprostou popelkou“. Proto považuji za nanejvýš vhodné pokusit se tento stav zlepšit a (opět<br />
podle V. Vebra) „dát místo třetímu (protikomunistickému) odboji, jaké mu po právu náleží“,<br />
což citovaný historik dále upřesňuje takto: „(Je třeba) přejít konečně od popisu komunistických<br />
perzekucí i procesů k popisu protikomunistických aktivit ohromného, až nečekaně velikého<br />
množství lidí, o kterých nevíme nic anebo jen velmi málo a jejichž spravedlivé chování,<br />
statečnost i odvahu necháváme ležet v historickém zapomnění, přesně tak, jak to bylo přáním<br />
komunistických mocipánů.“ 3<br />
Vítězslav Klíma a jeho životní příběh, jehož část v tomto příspěvku nastíníme, je právě<br />
jedním z těchto lidí, na něž by nemělo být zapomenuto. Děj se odehrává na přelomu 40. a 50. let<br />
minulého století ponejvíce ve vesnici Strání, malé horské obci spadající pod tehdejší okres<br />
Uherský Brod. Strání, tehdy obývané asi 2 500 lidmi, leží v těsné blízkosti moravskoslovenské<br />
hranice v Bílých Karpatech a v současné době je součástí Zlínského kraje, okresu Uherské<br />
Hradiště. 4<br />
ÚDAJNÁ ODBOJOVÁ ORGANIZACE „VČELA“<br />
Dříve, než se začneme zabývat osudy V. Klímy a jeho pokusem o protikomunistický<br />
odboj (v dobové režimní terminologii označovaný jako ‚protistátní činnost‘), bude účelné<br />
přiblížit si širší okolnosti, které doprovázely pozdější Klímovo zatčení a odsouzení.<br />
Vítězslav Klíma byl v posledních červencových dnech roku 1952 odsouzen senátem<br />
brněnského oddělení Státního soudu k dlouholetému trestu odnětí svobody. Stalo se tak spolu<br />
s několika dalšími osobami, které byly před soudem označeny jako skupina „Vratislav Calábek<br />
a spol.“ Tito odsouzení, spolu se skupinou osob pojmenovanou před stejným soudem jako<br />
„Miloslav Souček a spol.“, měli být podle Státní bezpečnosti a soudu členy odbojové organizace<br />
s názvem „Včela“. Skupina s tímto názvem byla údajně v roce 1948 založena bývalými<br />
národními socialisty z Uherského Brodu a okolních obcí a ještě téhož roku se měla napojit<br />
na kapitána československé armády Antonína Bartoše, bývalého poslance národněsocialistické<br />
strany a po únoru 1948 činitele Rady svobodného Československa a příslušníka exilové<br />
výzvědné služby generála Moravce. Podle obžaloby a rozsudku měl skupině „Včela“ Antonín<br />
Bartoš rovněž zařídit dodání zbraní z ciziny (shozením z letadla). Zbraně pak členové skupiny<br />
podle zjištění soudu prý ukryli na různých místech Uherskobrodska. Další součástí žaloby<br />
na obě části údajné odbojové organizace byla ještě celá řada dalších skutků, jako špionáž,<br />
napomáhání k útěku do zahraničí aj., kterých se její členové měli dopustit.<br />
Převážná část obvinění se však nezakládala na pravdě (mimo jiné existence organizované<br />
odbojové skupiny a dále celá záležitost týkající se zbraní) a vznikla až ve výpovědích některých<br />
1<br />
2<br />
3<br />
4<br />
Viz např. článek P. Zídka „Chiméra třetího odboje“ (Lidové noviny, 18. 9. 2010) a odpovědi na něj – „Proč by<br />
měl být třetí odboj chimérou?“ (P. Tomek /Lidové noviny, 25. 9. 2010/) a „Statečné jsme měli ocenit už dávno“<br />
(J. Liška /Lidové noviny, 25. 9. 2010/).<br />
Viz např. Dvořáková, Z. 1992: Z letopisů třetího odboje. Praha.; Radosta, P. 1993: Protikomunistický odboj.<br />
Historický nástin. Praha; Cuhra, J. – Veber, V. (edd.) 1999: Za svobodu a demokracii I.: Odpor proti<br />
komunistické moci. Praha; Babka, L. – Veber, V. (edd.) 2002: Za svobodu a demokracii III.: Třetí<br />
(protikomunistický) odboj. Hradec Králové.<br />
Veber, V. 2009: Dvacet let. Historiografie třetího odboje na českých vysokých školách dvacet let po pádu<br />
komunismu, Paměť a dějiny 2009/04, s. 114–117.<br />
Podrobněji viz Bartoš, J. a kol. 1982: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek VIII.<br />
Ostrava, s. 154–155.<br />
154
zatčených nátlakem vyšetřovatelů StB na krajském velitelství v Uherském Hradišti. Tyto<br />
skutečnosti nadevší pochybnost prokázalo šetření inspekce ministra vnitra na přelomu let 1955<br />
a 1956. Většina lidí odsouzených v těchto procesech se tak ve skutečnosti ‚provinila‘ pouze tím,<br />
že více nebo méně nesouhlasila s komunistickým režimem. 5<br />
Určitá část obvinění některých osob z údajné skupiny „Včela“ však byla v podstatě<br />
‚pravdivá‘; jednalo se tu totiž o skutečný pokus o odbojovou činnost (skutečnost, že tuto činnost<br />
soud posuzoval podle drakonických zákonů a že byla účelově vykládána a zkreslována, nyní<br />
ponechávám stranou). Zmiňované protirežimní aktivity byly dílem právě Vítězslava Klímy<br />
a některých jemu blízkých lidí.<br />
ŽIVOT VÍTĚZSLAVA KIENA – KLÍMY PŘED ROKEM 1948<br />
Vítězslav Kien (neboť toto bylo Klímovo rodné příjmení) se narodil v roce 1905 ve Strání<br />
v židovské rodině jako jeden z pěti sourozenců. Klímův otec Alfred Kien vlastnil v popisované<br />
obci rozsáhlý dům a hospodářství přímo na návsi, v němž provozoval obchod se smíšeným<br />
zbožím a hostinec. Vedle toho vlastnila rodina také asi šest hektarů půdy.<br />
Po vychození obecné školy a reálného gymnázia v Brně vystudoval mladý Vítězslav<br />
(tehdy ještě Kien) jednoletou obchodní školu. Od svých 22 let Klíma společně s otcem řídil<br />
rodinné hospodářství a nově vybudovanou výrobnu ovocných šťav a likérů (pálenici). V roce<br />
1936 se Vítězslav Kien oženil s místní učitelkou obecné školy Oldřiškou Polcárovou a o rok<br />
později se jim narodil syn.<br />
Rok 1939, který těžce zasáhl do života celého národa, se nevyhnul ani rodině Kienově.<br />
Na počátku roku zemřel Alfred Kien, a syn Vítězslav tak přebral celé rodinné hospodářství sám<br />
(z ostatních sourozenců žily v té době již jen dvě Klímovy sestry, které byly provdány mimo<br />
Strání). Dluhy, kterými byl majetek zatížen z doby budování pálenice, nový hospodář splatil<br />
a navíc se mohl radovat z narození druhého syna. Téhož roku, tedy 1939, přestoupil Kien<br />
na manželčinu římskokatolickou víru a dal se pokřtít. Po okupaci zbytku bývalého<br />
Československa německou armádou bylo Kienovi jako občanu židovského původu odebráno<br />
živnostenské oprávnění nejprve na pálenici a v roce 1940 i na hostinec. Dalšího roku byl<br />
veškerý rodinný majetek jako židovský „arizován“ (tedy vyvlastněn). Získal jej německý majitel<br />
zdejší sklárny Emanuel Zahn. Zároveň musela celá rodina údajně do 24 hodin opustit dům. Kien<br />
byl pracovním úřadem vyslán na dělnické práce při stavbě silnice.<br />
Podle svých slov Klíma brzy po německé okupaci zorganizoval na výzvu svého známého<br />
v okolí Strání skupinu lidí, která zařizovala Gestapem stíhaným přechod protektorátních hranic<br />
na Slovensko. Od roku 1941 se pak Klíma připojil k odbojové skupině kolem uherskobrodského<br />
komunisty Jana Rychtalíka, učitele místní měšťanské školy. Činnost skupiny spočívala<br />
především v tištění letáků a distribuci ilegálního Rudého práva. Už na podzim roku 1941 však<br />
byla skupina infiltrována agentem Gestapa a v lednu 1942 byla většina členů pozatýkána. 6<br />
Také Vítězslav Kien se podle svých pozdějších vzpomínek dozvěděl, že má být zatčen,<br />
a utekl proto na Slovensko, kde pak pobýval a pracoval pod falešným průkazem v jednom<br />
ze židovských pracovních internačních táborů. Během likvidace tohoto tábora (internovaní byli<br />
převezeni do německých koncentračních táborů) Klíma opět uprchl a až do příchodu Rudé<br />
armády v dubnu 1945 se ukrýval v „bunkru“ nedaleko Bratislavy. Po osvobození se Vítězslav<br />
5<br />
6<br />
Podrobnosti o skupině „Včela“ viz Bílek, L. 2008: Akce „Včela“. Likvidace údajné protistátní skupiny<br />
na Uherskobrodsku v roce 1951. Bakalářská práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity, Brno. Dostupné<br />
také online na adrese: http://is.muni.cz/th/182689/pedf_b/<br />
Ve zkrácené podobě vyšlo také jako: Bílek, L. 2009: Akce „Včela“, in: Kopecká, B. – Rokoský, J. (edd.) 2009:<br />
Vysokoškoláci o totalitě. Sborník oceněných studentských prací 2009. Praha, s. 13–42.<br />
Poláková, M. 2010: Protifašistický odboj na Uherskobrodsku v letech 1939–1945. Rigorózní práce, Filozofická<br />
<strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno, s. 52 a n., 98 a n.; dále také Bartoš, J. a kol. 1971: Uherský Brod.<br />
Minulost i současnost slováckého města. Brno, s. 271–272.<br />
Archivní dokumenty týkající se skupiny Jana Rychtalíka jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek (dále jen<br />
ABS), f. 141 Německé soudy v říši, i. č. 141-531-16.<br />
155
Kien opět setkal s rodinou, se kterou se mohl vrátit do Strání na své hospodářství a ještě v roce<br />
1945 si změnil příjmení na pro nás už známé Klíma.<br />
Pokud se Klíma po skončení války těšil, že se jeho život vrátí do starých kolejí,<br />
nepříjemně se zmýlil. On sám k tomu později uvedl: „Po mém návratu domů, po osvobození<br />
našeho území Rudou armádou, chtěl jsem si znovu vybudovat svoje dřívější živnosti. Ale setkal<br />
jsem se s určitými těžkostmi a to v tom smyslu, že mi určití tehdejší funkcionáři kladli takové<br />
překážky, jako například nechtěli mi přiznat vlastnictví mého majetku, který mi byl Němci<br />
zabaven, a také mi kladli určité potíže při obnovení mojí živnosti. Těmito okolnostmi jsem byl<br />
zklamán a k tomu jsem ještě cítil, že někteří lidé ve Strání mne nenávidí. Byli to většinou členové<br />
KSČ a někteří členové strany lidové.“ 7<br />
Tyto „překážky“ a „potíže“ nám potvrzují písemnosti Místního národního výboru<br />
ve Strání. Víme tak například, že když Klíma žádal o povolení k obnovenému provozu pálenice,<br />
usneslo se plénum MNV, že „živnost pro výrobu a velkoobchod lihovin a likérů není ve zdejší<br />
obci nutná a obzvláště se nedoporučuje, aby tato živnost byla povolena panu Kienovi.“<br />
Své stanovisko plénum zdůvodnilo tím, že pálenice by byla uprostřed obce, a tím pádem<br />
by znečišťovala okolí (výpary a svedení odpadních vod do potoka) a také tím, že v prostorách<br />
pálenice byly během války vybudovány byty, jejichž nájemníky nebylo možné jinde ve Strání<br />
ubytovat. 8<br />
Podobně dopadla Klímova žádost o znovuotevření svého hostince – v říjnu 1945 plénum<br />
jeho žádost v tomto směru zamítlo s tím, že další hostinec „prozatím není v obci potřeba“,<br />
avšak již o pět měsíců později se tentýž MNV usnesl ve věci žádosti o udělení koncese jiným<br />
občanem, že „místní potřeba toho vyžaduje“ (přestože daný zájemce ještě ani neměl postavenou<br />
budovu). 9<br />
Na kladené překážky Klíma reagoval v celku jednoduše – prostě je obešel. Když zjistil,<br />
že od komunistů ani lidovců se pochopení nedočká, obrátil se na další stranu, na národní<br />
socialisty (v dané době zněl oficiální název Československá strana národně socialistická –<br />
ČsNS). Národněsocialistická strana sice ve Strání jakožto malé, spíše zemědělské a silně<br />
religiózní obci žádnou význačnou pozici neměla, avšak v okresním městě Uherský Brod<br />
si už od 30. let uchovávala velmi silné postavení, díky čemuž měla možnosti silně ovlivňovat<br />
také záležitosti v celém okrese. 10<br />
Nové spojenectví se Klímovi vyplatilo a zanedlouho tak mohl po zákrocích Okresního<br />
národního výboru (ONV), v němž měli národní socialisté pochopitelně své zastoupení, obnovit<br />
jak hostinec, tak výrobnu šťáv a likérů. Do ČsNS Klíma vzápětí také vstoupil. V rámci strany<br />
se mimo jiné seznámil se dvěma osobami, které v pozdějších protirežimních aktivitách hrály<br />
důležitou roli – s okresním tajemníkem strany Aloisem Hrabalíkem 11 z Bánova a okresním<br />
funkcionářem, sedlákem Janem Kučerou 12 z Vlčnova – oba z obcí nedaleko Klímova bydliště.<br />
7<br />
ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., podsvazek vyšetřovacího svazku 3,<br />
č. l. 441. Výpověď Vítězslava Klímy.<br />
8<br />
Státní okresní archiv Uherské Hradiště (dále jen Soka Uherské Hradiště), f. MNV Strání, inv. č. 8, Zápisy<br />
z jednání pléna MNV 1945–1960.<br />
9<br />
Tamtéž.<br />
10 Bartoš, J. a kol. 1971: Uherský Brod. Minulost i současnost slováckého města. Brno, s. 247 a n., dále s. 279–<br />
285.<br />
11 Hrabalík, Alois (1913–?). Narodil se v Sierndorfu v Dolním Rakousku jako syn pomocných zemědělských<br />
dělníků původem z Bánova (okr. Uherské Hradiště), kde později také žil. Vyučil se obuvníkem, brzy však<br />
onemocněl kostní tuberkulózou, takže většinu času byl nucen trávit na léčení. V roce 1945 vstoupil do ČsNS<br />
a brzy poté začal pracovat jako tajemník strany pro okres Uherský Brod. Tajemníkem zmíněného okresu zůstal<br />
i po únoru 1948, za „obrozenou“ Československou stranu socialistickou. V roce 1949 se pokusil odejít do exilu,<br />
ale byl zadržen a následně odsouzen k 15 letům odnětí svobody. 29. srpna 1952 byl v soudním procesu s druhou<br />
částí skupiny „Včela“ (Miloslav Souček a spol.) odsouzen k dalšímu trestu 12 let.<br />
12 Kučera, Jan (1902–?). Narodil se a žil ve Vlčnově (okr. Uherské Hradiště), v rodině zemědělce. Aktivně<br />
se účastnil veřejného života – před válkou byl členem obecního zastupitelstva, za války byl nějaký čas starostou<br />
obce a po osvobození se stal členem ONV v Uherském Brodě. V roce 1945 vstoupil do ČsNS a po tzv. Vítězném<br />
156
Obr. 1. Vítězslav Klíma na fotografii z občanské legitimace z roku 1945 (z osobního archivu P. Klímy).<br />
PO TZV. VÍTĚZNÉM ÚNORU<br />
Slibně se rozvíjející Klímovo podnikání přetrhnuly únorové události roku 1948 a příchod<br />
komunistů k moci. Ještě téhož roku byla Klímova pálenice znárodněna a ihned jako přebytečná<br />
zrušena. Hostinec přišel na řadu v létě následujícího roku – po tradičních srpnových<br />
straňanských hodech. Obecní kronikář k tomu zpětně zapsal: „Odpoledne a večer pořádaly<br />
se pak ve všech hostincích hodové taneční zábavy, které však skončily špatně, jak to na Strání<br />
ještě dosti často bývá. V hostinci u Klímů byla způsobena taková výtržnost, že to mělo<br />
za následek uzavření hostince. Když hudebníci vytroubili, aby ohlásili volenku, tu v nastalém<br />
tichu nějací výtržníci začali prý volat: ‚Komunisti ven!‘ Když došlo potom k vyšetřování, tu<br />
se samozřejmě nikdo nehlásil jako viník.<br />
Ale vina v někom byla. ONV ji přičetl hostinskému Vítězslavu Klímovi, protože proti<br />
zákazu podle ustanovení §5 zákona č. 87/1948 Sb. O potírání alkoholismu podával při taneční<br />
zábavě alkoholické nápoje a dopustil, že byla v jeho hostinci tupena komunistická strana jako<br />
vedoucí složka národní fronty a že došlo přitom ještě jinak k projevům proti stávajícímu zřízení<br />
a proti lidově demokratické formě státu.<br />
MNV dostal úkol, aby tuto záležitost projednal a uzavření provedl, ale dle všeho jednání<br />
bylo zřejmé, že se žádnému z funkcionářů do toho nechtělo. Nakonec však MNV uzavření<br />
hostince provedl, ale za přítomnosti zástupců ONV.“ 13 Klíma tak nadále pracoval pouze jako<br />
soukromý zemědělec na svém malém hospodářství.<br />
Jak vidno, neměl V. Klíma mnoho důvodů ztotožnit se s komunistickým režimem<br />
v Československu. Naopak, hluboce s ním nesouhlasil a svůj postoj dával často najevo. O tom<br />
svědčí například následující příhoda. Jednoho poledne v srpnu roku 1949 seděl Klíma spolu<br />
s jedním ze svých sousedů z vesnice v uherskobrodské restauraci Lidový dům, když si k nim<br />
únoru se stal členem „obrozené“ socialistické strany. Pracoval na vlastním hospodářství (11 ha). 28. srpna 1952<br />
byl v procesu s první částí skupiny „Včela“ (Vratislav Calábek a spol.) odsouzen k 18 letům vězení.<br />
13 Soka Uherské Hradiště, f. MNV Strání, inv. j. 2, kronika obce Strání, s. 114.<br />
157
přisedl neznámý člověk. Všichni tři se brzy dali do řeči a ta se rychle stočila k politice.<br />
Neznámým mužem, který si ke dvojici Straňanů zřejmě opravdu náhodou přisedl, byl příslušník<br />
StB v občanském oděvu. Z jeho hlášení se dovídáme: „Bývalý hostinský (tj. Klíma –<br />
pozn. L. B.) vykládal sprostý vtip o Martě Gottwaldové. Ptal se mne, zda vím, že jest Stalin<br />
mrtev. O Janu Masarykovi říká, že jej komunisti odpravili, že tři zastřelil, než byl vyhozen<br />
z okna. Ve Strání prý je běžnou věcí nějaký protistátní nápis (proti Zápotockému a vládě).“ 14<br />
I když na závěr svého hlášení příslušník poznamenal, že hodlá oba muže ve Strání<br />
navštívit, aby získal další podrobnosti, z písemností StB se o tom již nic dalšího nedovídáme.<br />
Dodejme ještě, že toto byl zřejmě první impulz, aby se StB začala o Klímu více zajímat. Přitom<br />
však už v této době, tedy v létě roku 1949, se Klíma výrazně angažoval v aktivitách namířených<br />
proti režimu KSČ.<br />
POČÁTEK PROTIREŽIMNÍCH AKTIVIT – UKRÝVÁNÍ ALOISE HRABALÍKA<br />
Do činnosti proti komunistickému režimu se Klíma dostal společně se svými bývalými<br />
spolustraníky z národněsocialistické strany. S těmi se nepřestal stýkat ani po únoru 1948,<br />
přestože do Československé strany socialistické (ČSS), „obrozené“ to nástupkyně<br />
národněsocialistické strany, Klíma nevstoupil. Podobně jako jeho přátelé věřil, že se nové<br />
poměry příliš dlouho udržet nemohou a že bude opět nastolena demokracie. Při vzájemných<br />
návštěvách během roku 1948 a jara 1949 se ve svém přesvědčení navzájem utvrzovali. V této<br />
době ještě jejich konání nepřerostlo nezávazné rozhovory, které se navíc většinou odehrávaly<br />
za popíjení vína a ochutnávání slivovice.<br />
Avšak spolu s tím, jak režim začal přitvrzovat proti svým aktivním odpůrcům i vůči<br />
většině občanů, byl Klíma i jeho přátelé znenáhla přinuceni přejít od slov k činům. První impulz<br />
přišel od Aloise Hrabalíka. Tento muž zůstal v roce 1948 členem „obrozené“ ČSS a nadále<br />
pracoval jako okresní tajemník. Během vánočních svátků roku 1948 přišel v průběhu své<br />
návštěvy v Praze prostřednictvím svého známého (Bohumila Vystrčila z Bánova) do styku<br />
s odbojovou skupinou kolem obchodníka Hubálka a majora Jebavého, která připravovala<br />
na počátek roku 1949 vojenský převrat. 15 Hrabalík skupině přislíbil určitou pomoc, a když byli<br />
její členové na jaře 1949 v Praze pozatýkáni, začal se o svobodu strachovat i on. Hrabalík<br />
se proto od začátku března 1949 ukrýval, nejprve u příbuzných na Ostravsku. O tomto místě<br />
Hrabalíkova úkrytu se brzy dozvěděl Klíma a rozhodl se jej navštívit. Během setkání Hrabalík<br />
Klímu prosil, aby mu sehnal jiný úkryt a aby mu pomohl uskutečnit přechod hranic. 16<br />
Nyní Klíma a jeho přátelé z bývalé národněsocialistické strany (především Jan Kučera,<br />
o němž jsme se již okrajově zmínili, a dále Vratislav Hladiš 17 , podobně jako Hrabalík tajemník<br />
strany národněsocialistické a po Únoru strany socialistické), aniž by si toho byli příliš vědomi,<br />
uskutečnili osudovou volbu – začali Hrabalíkovi aktivně pomáhat. Nový úkryt Hrabalíkovi<br />
zařídil Klíma, a sice v Luhačovicích, u svého známého – správce (a bývalého majitele) hotelu<br />
14 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 1, č. l. 152.<br />
Úřední záznam č. 16/1949.<br />
15 Pro podrobnosti o tomto pokusu o ozbrojený převrat (v písemnostech StB označovaný jako akce „Březen“)<br />
viz Dvořáková, Z. 1992: Z letopisů třetího odboje. Praha, s. 110–114.<br />
16 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Souček a spol., vyšetřovací svazek 1, č. l. 118–125;<br />
dále tamtéž, podvazek vyšetřovacího svazku 5, č. l. 8-23. Viz také ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno,<br />
V 1784 Brno, Spis Záhorovský a spol.<br />
17 Hladiš, Vratislav (1920–2000). Narodil se v Prakšicích (okr. Uherské Hradiště), kde až do roku 1945 žil,<br />
pracoval na hospodářství svých rodičů (6 ha). V roce 1945 vstoupil do ČsNS a po únoru 1948 zůstal<br />
v „obrozené“ straně socialistické. V letech 1945 až 1949 pracoval jako tajemník ČsNS (od února 1948 ČSS) pro<br />
několik moravských okresů. V roce 1949 nastoupil na jednoroční konzervárenskou školu v Bzenci, po jejím<br />
absolvování pracoval od r. 1950 v severomoravském Bruntále v potravinářském závodě až do svého zatčení<br />
v září 1951. Odsouzen Státním soudem, odd. Brno v samostatném procesu dne 16. října 1952 na 12 let.<br />
Pro podrobnost viz Bílek, L. 2010: Vratislav Hladiš – odpůrce, pomahač i oběť komunistického režimu, in:<br />
Historie 2009, Sborník prací z 15. celostátní studentské vědecké konference konané 8. a 9. dubna 2010 v Ústí<br />
nad Labem (v tisku).<br />
158
„Přehrada“ Václava Záhorovského, 18 kam také v dubnu 1949 Hrabalíka automobilem převezli.<br />
Klíma Hrabalíkovi obstaral falešné doklady (získal je od svého známého, který se právě<br />
stěhoval do Palestiny).<br />
Nedlouho po převezení Hrabalíka do Luhačovic, v dubnu 1949, se okruh bývalých<br />
národních socialistů z Uherskobrodska (Vítězslav Klíma, Jan Kučera, Vratislav Hladiš) rozšířil<br />
o dvě osoby z Hodoníska – o hodonínského lékaře <strong>MU</strong>Dr. Oldřicha Koláře 19 a sedláka z obce<br />
Týnec (nedaleko Břeclavi) Jana Melichara, 20 oba bývalé národní socialisty. Kolář i Melichar<br />
byli muži s poměrně širokými společenskými styky, jež zahrnovaly i na Hodonísku existující<br />
protikomunistický odboj. Oba muže s Klímovou skupinkou seznámil V. Hladiš, který znal<br />
Melichara z doby, kdy pracoval jako tajemník národních socialistů hodonínského okresu. Hladiš<br />
logicky předpokládal, že Melichar bude mít možnost sehnat na jižní Moravě převaděče<br />
pro Hrabalíka.<br />
Celý kolektiv zmiňovaných národních socialistů se někdy v dubnu či květnu 1949 sešel<br />
v luhačovickém hotelu u Záhorovského, kde se navzájem informovali o vývoji v zahraničí<br />
a o vlastních myšlenkách na odbojovou činnost. V tomto ohledu se zřejmě nejaktivněji<br />
projevoval Klíma, který měl vyjádřit touhu získat vysílačku, přičemž jeho přátelé<br />
z Uherskobrodska jej podporovali a snad navrhovali ještě další aktivity. Kolář i Melichar,<br />
zřejmě zkušenější, však byli zdrženliví a své nové známé nabádali k umírněnosti a opatrnosti.<br />
O schůzce jsme však informováni jen z pozdějších výpovědí jednotlivých účastníků před<br />
vyšetřovateli Státní bezpečnosti, přičemž tyto dokumenty jsou silně poznamenány snahou<br />
příslušníků StB veškerou činnost i plány celé skupinky co nejvíce zveličit, takže její skutečný<br />
průběh pro nás už zůstane tajemstvím.<br />
Jeden z údajných plánů, které se na schůzce v Luhačovicích měly dojednat, si však<br />
zaslouží podrobnější zmínku. Jedná se o záměr uskutečnit výbuch v budově ONV (zřejmě<br />
v Uherském Brodě), který měl přednést Alois Hrabalík či snad Josef Hurbiš, 21 další z okruhu<br />
18 Záhorovský, Václav (1905–?). Narozen v Kyjově (okr. Hodonín) v rodině drobného živnostníka – pekaře.<br />
Vyučil se číšníkem a lahůdkářem. Ze zaměstnání řadového číšníka se díky pilnosti a také vhodným sňatkem<br />
postupně vypracoval až na vedoucího vinárny v Praze. Společně se svým bratrem koupil roku 1938 v dražbě<br />
hotel „Přehrada“ v Luhačovicích, kam se v zápětí přestěhoval. Po bratrově smrti se stal vlastníkem celého hotelu.<br />
V roce 1949 byl Záhorovského podnik znárodněn a přeměněn na zotavovnu Ústřední rady odborů, přičemž<br />
bývalý majitel zde zůstal jako národní správce. Po neúspěšném pokusu o překročení hranic byl v roce 1950<br />
odsouzen k sedmi letům odnětí svobody.<br />
19 Kolář, Oldřich, <strong>MU</strong>Dr. (1889–?). Narozen v Meziříčku (okr. Blansko). V roce 1933 se přestěhoval do Hodonína,<br />
kde působil jako praktický lékař a později také jako závodní lékař a kontrolor nemocenské pojišťovny. Před<br />
válkou i po roce 1945 příslušník národněsocialistické strany. Aktivně se účastnil společenského života jako člen<br />
různých hodonínských spolků. Po únorových událostech 1948 se stáhl do ústraní. Jeho negativní postoj k novým<br />
poměrům byl znám aktivním odpůrcům komunistického režimu (se kterými se stýkal) i operativním orgánům<br />
StB. V roce 1949 O. Kolář nevědomky poskytl příslušníkům StB informace o dvou odbojových skupinách<br />
z Hodonínska, díky nimž se Bezpečnosti podařilo členy obou organizací pozatýkat a v zápětí postavit před soud<br />
jako skupiny „Vetejška a spol.“ (v Hodoníně v březnu 1950) a „Dvořák a spol.“ (v Kyjově). Během těchto<br />
veřejných soudních přelíčení vyšlo najevo, že se StB o existenci skupin dozvěděla právě díky hodonínskému<br />
lékaři. Od této chvíle byl Oldřich Kolář veřejností považován za zrádce a konfidenta Státní bezpečnosti, přičemž<br />
tento (neoprávněný) postoj zřejmě mezi bývalými politickými vězni přetrvává až do dneška, takže i v nedávno<br />
vydané knize R. Jiříčka je O. Kolář označován značně nelichotivými adjektivy (viz Jiříček, R. 2010: Paměti<br />
národa z pohledu Masarykova kraje – Hodonínska. Brno.)<br />
20 Melichar, Jan (1903–?). Narodil se a žil ve vesnici Týnec (okr. Břeclav), kde až do zatčení v červenci 1951<br />
hospodařil na svém statku (14 ha). Za tzv. první republiky byl zapáleným členem republikánské (agrární) strany,<br />
zastával v ní různé funkce a byl jejím nadšeným propagátorem. V roce 1945, když činnost agrární strany nebyla<br />
obnovena, vstoupil do strany národněsocialistické, ve které působil stejně aktivně jako před válkou mezi<br />
agrárníky. Ve vesnici představoval známou a oblíbenou osobu jak mezi ostatními sedláky, tak mezi pomocnými<br />
dělníky, které na svém hospodářství zaměstnával. Dne 17. října 1952 byl ve zvláštním procesu odsouzen<br />
senátem brněnského oddělení Státního soudu k 15 letům vězení.<br />
21 Hurbiš, Josef (1912–?). Narozen v Nivnici (okr. Uherské Hradiště) v dělnické rodině, později žil v nedalekém<br />
Bánově. Pracoval nejprve jako dělník. Za okupace si přivydělával obchodováním „pod rukou“ a pokoušel<br />
se padělat peníze (razítkoval slovenské stokoruny), za což byl zatčen. Po osvobození si založil trhoveckou<br />
živnost, která mu však byla v roce 1950 odebrána a on byl přidělen jako dělník nejprve na stavbu a později do<br />
159
Klímových známých z bývalé národněsocialistické strany, který se setkání v Záhorovského<br />
hotelu též účastnil. 22<br />
Myšlenku na umístění nálože do sídla ONV totiž nemůžeme automaticky odmítnout jako<br />
smyšlenou konstrukci vyšetřujících orgánů KV StB v Uherském Hradišti, a to ze dvou důvodů.<br />
Za prvé – jen několik týdnů po popisované schůzce (přesněji v noci z 2. na 3. července 1949)<br />
byl totiž proveden bombový útok na sekretariát okresního výboru komunistické strany<br />
ve středočeských Sedlčanech. 23 Navíc byla o dva roky později, při zatýkání podezřelých v akci<br />
„Včela“ na konci července 1951, u jedné osoby skutečně nalezena výbušnina (dynamit), o níž<br />
se někteří podezřelí při výsleších měli vyjádřit v tom smyslu, že ji žádal Hrabalík údajně proto,<br />
že chce před svým odchodem do zahraničí ještě „udělat nějakou paseku“. Těchto výpovědí<br />
pochopitelně bezezbytku využila komunistická justice, takže v žalobě na Aloise Hrabalíka<br />
i na ostatní osoby, které s výbušninou přišli do styku, hrálo obvinění z přípravy bombového<br />
útoku na budovu ONV hlavní roli. 24 Naopak Hrabalík se hájil tím, že dynamit pouze sháněl<br />
pro Záhorovského, který jej zase potřeboval „pro chlapy v lomu, aby si mohli na černo nalámat<br />
kámen.“ 25<br />
Na základě těchto protichůdných výpovědí (jejichž vypovídací hodnota je vzhledem<br />
k použitým výslechovým metodám velmi pochybná) se těžko můžeme pokusit vyvodit<br />
jednoznačný závěr. Soud byl však při projednávání popisovaného případu v roce 1952 jiného<br />
názoru a všechny obžalované v tomto ohledu shledal vinnými.<br />
V tomto svém závěru se však soud velmi pravděpodobně (a nejspíše záměrně) mýlil,<br />
podobně jako v mnoha dalších bodech obžaloby. Celá záležitost týkající se nalezené výbušniny<br />
se stane jasnější, prostudujeme-li dokumenty vzniklé při obnově trestního řízení se členy údajné<br />
organizace „Včela“ v roce 1957. Tehdy obnovu provádějící soudce sám vyslechl všechny<br />
odsouzené. Z jejich už nevynucených svědectví se dovídáme, že výbušninu, nalezenou v roce<br />
1951, Hrabalík vůbec nežádal ani pro sebe, ani pro Záhorovského. Výbušnina měla totiž podle<br />
výpovědí z roku 1957 sloužit pro hloubení studny jednoho ze zatčených, avšak než mohla být<br />
použita, byla nalezena Státní bezpečností. 26 Příslušníci StB provádějící vyšetřování pak zřejmě<br />
předpokládali, že výbušnina měla sloužit k bombovému útoku a některé vyšetřované následně<br />
přinutili k výpovědím v tomto duchu. 27<br />
kamenolomu. I po odebrání živnosti však zboží prodával tajně dál, za což mu byla vyměřena pokuta a trest dvou<br />
let v táboře nucených prací. Aby se trestu vyhnul, začal se ukrývat a plánoval odejít do zahraničí. Při pokusu<br />
o přechod hranice byl zadržen. Od roku 1945 národní socialista, po únoru 1948 zůstal členem „obrozené“ ČSS.<br />
Dne 28. srpna 1952 byl odsouzen v procesu s první částí skupiny „Včela“ (Vratislav Calábek a spol.)<br />
ke 23 letům vězení.<br />
22 Pro výpovědi jednotlivých účastníků této schůzky viz jednotlivé vyšetřovací svazky a podvazky spisu Calábek<br />
a spol. a Souček a spol., uložené v ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno.<br />
23 Jednalo se o výsledek činnosti odbojové skupiny Černý lev 777. Viz Bursík, T. 2007: Osud odbojové organizace<br />
Černý lev 777. Příspěvek k historii ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu v Československu. Praha,<br />
s. 23–25. Dostupné také online na adrese: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/lev777-text.pdf<br />
24 Pro obžaloby všech zmíněných osob (v rámci žalob skupiny „Vratislav Calábek a spol.“ a „Miloslav Souček<br />
a spol.“ viz spisy Státního soudu sp. zn. 1 Ts II 136/52 a 1 Ts II 137/52, uložené v Moravském zemském archivu<br />
v Brně (dále jen MZA), f. C 145 Státní soud, oddělení Brno, i. č. 1377, kartony 310 a 311; nebo také spisy Státní<br />
prokuratury sp. zn. 3 SPt II 38/52 a 3 SPt II 52/51, uložené v Národním archivu ve fondu Státní prokuratura<br />
(neuspořádáno).<br />
25 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Souček a spol., podsvazek vyšetřovacího svazku 5,<br />
č. l. 16.<br />
26 Pro výpovědi z roku 1957 viz spis krajského soudu Uherské Hradiště sp. zn. 1 Nt 34/57, uložený v MZA,<br />
f. C 138 Krajský soud Uherské Hradiště.<br />
Je pochopitelné, že svědectví z roku 1957 také nemusí zcela odpovídat pravdě, vždyť jednotliví odsouzení se<br />
mezi sebou mohli dohodnout na tom, jak budou vypovídat. Přesto se však přikláním k tomu, že v tomto případě<br />
jsou výpovědi pravdivé, neboť tímto způsobem se o výbušnině vyjádřili nezávisle na sobě dvě vyslechnuté<br />
osoby (ostatní jakoukoli vědomost o výbušnině popřeli), přičemž jeden z těchto dvou byl v době výslechu již<br />
čtyři roky na svobodě, takže je krajně nepravděpodobné, že by se nějakým způsobem mohli domluvit.<br />
27 Na okraj ještě dodejme, že bombový útok v podobném duchu (na krajský sekretariát KSČ) měla v polovině roku<br />
1949 údajně zamýšlet také odbojová skupina z Jihlavska, později před soudem označená jako „Veselý a spol.“,<br />
jejíž členové byli odhaleni a v únoru 1950 odsouzeni. Takto nás o tom alespoň informuje L. Jiráková ve své<br />
160
Vraťme se však do jarních měsíců roku 1949. Po schůzce v Luhačovicích styky mezi<br />
skupinkou bývalých národních socialistů kolem V. Klímy a jejich dvěma spolustraníky<br />
z Hodonínska pokračovaly. Tito dva noví známí znamenali pro uherskobrodskou skupinku<br />
v podstatě dvě věci – za prvé rozšíření styků a potenciální možnost zařídit přechod státních<br />
hranic a za druhé nebezpečí prozrazení veškeré činnosti, neboť Jan Melichar byl už od jara 1948<br />
veden jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti. 28 Byť jeho spolupráce s StB byla více<br />
než problematická (Melichar ji zřejmě sabotoval), poskytoval Melichar nevědomky Bezpečnosti<br />
informace ještě dalším způsobem. Stýkal se totiž také s příslušníkem StB Jaroslavem<br />
Turečkem, 29 který v letech 1948 až 1951 působil jako pracovník operativy na KV StB<br />
v Uherském Hradišti a pod různými jmény se pohyboval po území tehdejšího kraje Gottwaldov,<br />
přičemž před odpůrci režimu vystupoval jako příslušník francouzské výzvědné služby. Známá je<br />
především Turečkova role při odhalení skupin označovaných Státní bezpečností jako<br />
„Světlana“. 30 Před Janem Melicharem a jeho známými z Hodonínska vystupoval Jaroslav<br />
Tureček pod jménem Jindra Janík, příslušník rozvědky nespecifikovaného západního státu.<br />
Kupodivu z dochovaných materiálů vyplývá, že přestože StB byla poměrně detailně<br />
informována o činnosti Melicharových známých na Hodonínsku, o skupince z Uherskobrodska<br />
se v létě 1949 ještě (pravděpodobně) nedozvěděla. Když se pak za několik týdnů po schůzce<br />
v luhačovickém hotelu Melicharovi podařilo sehnat na jižní Moravě člověka, který přechod<br />
pro Aloise Hrabalíka zařídil, Státní bezpečnost nic nepodnikla a celý přechod se téměř zdařil<br />
nebýt (zřejmě nešťastné) náhody.<br />
Přechod byl umluven na první polovinu června 1949. Dne 14. června odpoledne byl<br />
A. Hrabalík spolu s dalším po odchodu toužícím člověkem (Františkem Malinou) přivezen<br />
autem hoteliéra Záhorovského do obce Úvaly u Mikulova. Zde se v pozdních večerních<br />
hodinách setkali s převaděčem, který jim ukázal směr ke státní hranici. Na poslední chvíli<br />
se k uprchlíkům připojil i sám Záhorovský. Během nočního překročení hranice se na rakouské<br />
straně všichni tři setkali se sedlákem, který je nechal přespat ve svém statku v obci Drasenhofen<br />
a druhého dne ráno je nasměroval k místní zastávce autobusu směrem do Vídně. Téměř ihned<br />
po opuštění nočního úkrytu však byla trojice zadržena četnickou hlídkou, předána příslušníkům<br />
sovětské armády a v zápětí dopravena zpátky do Československa, kde všichni tři skončili<br />
v uherskohradišťské vyšetřovací věznici Státní bezpečnosti. 31<br />
Během převozu do Uherského Hradiště byli spatřeni jedním z občanů Uherského Brodu<br />
(eskorta se v souladu s dobovou praxí uskutečnila běžným osobním vlakem), takže se zpráva<br />
o jejich zadržení rychle dostala i k organizátorům celého přechodu. Přestože první<br />
práci (viz Jiráková, L. 2008: Politické procesy 50. let – skupina „Veselý, Rod a Tuček“, in: Historie 2007.<br />
Sborník prací z 13. celostátní studentské vědecké konference konané 6. a 7. prosince 2007 v Praze. Praha,<br />
s. 301–320.), v níž však v tomto ohledu pouze cituje obvinění vznesené prokurátorem a nijak je blíže<br />
neanalyzuje. Uvedené obvinění může (ale také nemusí) naznačovat, že podobný způsob myšlení, jaký jsme<br />
naznačili výše, byl vlastní celé Státní bezpečnosti.<br />
28 Pro podrobnosti viz Bílek, L. 2010: Sonda do agenturní práce Státní bezpečnosti v prvních letech po únoru 1948.<br />
Diplomová práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno, s. 38–47. Dostupné také online na adrese:<br />
http://is.muni.cz/th/182689/pedf_m/.<br />
29 Tureček, Jaroslav (1912–?). Pocházel z Topolné (okr. Uherské Hradiště), kde se narodil v rodině kovorolníka.<br />
Vyučil se elektromontérem. V roce 1938 vstoupil do KSČ. Od 1. března 1947 nastoupil službu u druhého<br />
oddělení Zemského odboru bezpečnosti (ZOB II) v Brně. V roce 1948 ZOB II splynul se Státní bezpečností<br />
a Tureček se tak stal orgánem StB. V pozdějším KV StB Uh. Hradiště působil jako vedoucí I. oddělení<br />
(kontrarozvědného). Působil jako agent – provokatér a jako takový napomohl k zatčení bezpočtu osob, mimo<br />
jiné členů skupiny „Světlana – Jarmila“. Vydával se za příslušníka francouzské výzvědné služby. Používal<br />
několik krycích jmen – Jindra Tabara, Harry, Jindra Janík, Václav Jindra, Václav Táborský. Kromě toho působil<br />
jako řídící orgán několika agentů – spolupracovníků StB. Ze služeb StB byl propuštěn 31. srpna 1951, snad<br />
proto, že několikrát (úmyslně?) prozradil svou pravou totožnost. Podrobněji viz ABS, f. Personální spisy<br />
ministerstva vnitra, spis 1042 Tureček Jaroslav.<br />
30 Viz Pospíšil, J. 2003: Hyeny v akci. Vizovice, zejm. s. 336-341; a také Šedivý, Z. F. 1997: Světlana.<br />
I. čsl. partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova ve třetím odboji. Vimperk, s. 26 a n.<br />
31 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 1774 Brno, Spis Záhorovský a spol.; dále tamtéž, V 2038 Brno, Spis<br />
Souček a spol.<br />
161
pochopitelnou reakcí Vítězslav Klímy i jeho přátel bylo okamžitě utéct také, od odchodu<br />
nakonec upustili. Události následujících týdnů i měsíců je totiž mohly uklidňovat – nedělo<br />
se totiž nic a očekávaná vlna zatýkání těch, kdo o přechodu věděli, se nekonala. Klid byl ovšem<br />
pouze zdánlivý. Na krajském velitelství Státní bezpečnosti, umístěném v Uherském Hradišti,<br />
probíhalo na plné obrátky vyšetřování tří zadržených uprchlíků. Příslušníkům StB se podařilo<br />
rychle z vězněných osob získat jména většiny organizátorů přechodu. Tyto poznatky však StB<br />
prozatím nepoužila pro sestavení zatýkacích rozkazů ani trestních oznámení. Upotřebila je<br />
nejprve „operativně“, tedy ve svých zpravodajských odděleních.<br />
Na základě získaných informací StB zavázala ke spolupráci nám už známého Vratislava<br />
Hladiše, když ho předtím (na konci listopadu 1949) tajně zatkla a během krátkého věznění<br />
mu dala na výběr buďto soud a vězení, nebo upřímnou spolupráci. Po propuštění na svobodu byl<br />
již V. Hladiš tajným spolupracovníkem se značkou AKP 290001 a s krycím jménem „Janický“.<br />
Jeho řídícím orgánem se stal podporučík Jaroslav Tureček, vedoucí 1. oddělení krajského<br />
velitelství StB v Uherském Hradišti. Hladišovým úkolem se stalo mimo jiné sledování osob<br />
z Hodonínska kolem O. Koláře a J. Melichara, skupinky okolo V. Klímy a hlavně Vítězslava<br />
Klímy samotného. 32<br />
V lednu 1950 proto Vratislav Hladiš po dlouhé době navštívil Klímu u něj doma ve Strání<br />
(od odchodu Hrabalíka se neviděli), což zdůvodnil tím, že by si od něj rád vypůjčil jednu<br />
z Klímových knih, neboť ji potřebuje pro svoje studium (Hladiš od září 1949 navštěvoval<br />
jednoroční Konzervárenskou školu v Bzenci).<br />
Během hovoru Hladiš na Klímovi vyzvídal, zda nějakým způsobem pokračuje v činnosti<br />
proti režimu. Klíma se však vyjádřil neurčitě a spíše vyhýbavě, souhlasil ale, že se s Hladišem<br />
rád brzy opět setká. Nevědomky tak začal o veškerém svém konání informovat Státní<br />
bezpečnost. 33<br />
ILEGÁLNÍ LETÁKY<br />
V době, kdy se na Klímu napojil Vratislav Hladiš, měl už bývalý hostinský ze Strání<br />
za sebou vedle ukrytí Hrabalíka také další aktivity zaměřené už přímo proti režimu. Prvním,<br />
a prozatím ještě neuskutečněným činem, o kterém se dozvídáme, byl Klímův pokus narušit<br />
oslavy prvního máje v roce 1949.<br />
Na konci dubna zmiňovaného roku zhotovil Klíma ze silného drátu několik malých<br />
„ježků“ (dobově nazývané „španělský jezdec“ nebo „španělský běžec“), které chtěl v noci<br />
před prvním květnem rozhodit po silnicích kolem Uherského Brodu, aby tak způsobil defekty<br />
autobusům svážejícím do města účastníky prvomájového průvodu z okolních obcí. V. Klíma<br />
se pokoušel zapojit do této akce ještě další osoby, konkrétně mladou úřednici uherskobrodského<br />
sekretariátu ČSS Věru Králíkovou (později provdanou Pančochovou), 34 a snad také Jana<br />
Kučeru, kterým podle původních výslechových protokolů část „ježků“ předal s tím, aby je<br />
v daný den rozhodili na určených silnicích. Nikdo ze zúčastněných (Klímu nevyjímaje) však<br />
„španělské jezdce“ nakonec na vozovky neumístil, takže k žádné sabotáži nedošlo. 35<br />
O necelé tři měsíce později podle jedné ze zpráv z provenience Státní bezpečnosti Klíma<br />
údajně ukrytému Hrabalíkovi sdělil, „že pracuje též proti katolické akci a že v době konání pouti<br />
32 Podrobně Bílek, L. 2010: Vratislav Hladiš – odpůrce, pomahač i oběť komunistického režimu, in: Historie 2009,<br />
Sborník prací z 15. celostátní studentské vědecké konference konané 8. a 9. dubna 2010 v Ústí nad Labem<br />
(v tisku).<br />
33 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Souček a spol. svazek operativní materiál,<br />
č. l. 39, 40 (A list č. 12/1950).<br />
34 Pančochová (roz. Králíková), Věra (1929). Narozena v Prostějově. Vychovávala ji jen matka – pomocná dělnice.<br />
Ona sama nejprve pracovala jako dělnice, od roku 1943 v Uherském Brodě. Po osvobození byla zaměstnána jako<br />
úřednice na uherskobrodském okresním sekretariátě národněsocialistické strany, kde pracovala do srpna 1950.<br />
Od té doby se věnovala domácnosti až do svého odsouzení dne 29. srpna 1952 (ve skupině Miloslav Souček<br />
a spol.), kdy jí byl udělen trest jednoho roku odnětí svobody. Dnes žije v Uherském Brodě.<br />
35 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy Brno, Spis Calábek a spol.; dále tamtéž, Spis Souček a spol.<br />
162
na Velehradě pořádané katolickou akcí dostal úkol, aby rozhodil na křižovatkách směřujících<br />
k Velehradu španělské jezdce.“ 36<br />
Zmiňme ještě, že tyto „španělské běžce“ kdosi v červenci 1949 v okolí Velehradu<br />
před konáním velkého setkání kněží a příznivců prorežimní „katolické akce“ skutečně na silnice<br />
rozmístil. 37 Zůstává tedy reálnou možností, že za pokusem narušit velehradskou pouť skutečně<br />
stál Vítězslav Klíma nebo někdo z jeho okolí. S absolutní jistotou to však tvrdit nelze.<br />
Nedlouho po akci s drátěnými „ježky“ se Vítězslav Klíma začal zabývat také rozšiřováním<br />
protirežimních letáků. V tomto směru mu posloužila známost s novým straňanským farářem<br />
Josefem Šimoníkem. 38 Tento duchovní byl do Strání přeložen v jarních měsících roku 1949<br />
z Uherského Brodu, kde před tím působil jako katecheta.<br />
Nový duchovní správce obce Strání si, podobně jako Klíma, při vyjadřování o novém<br />
režimu příliš servítky nebral. Z hlášení stanice SNB ve Strání například víme, že Josef Šimoník<br />
v červenci 1949 (během vyhrocené režimní kampaně proti katolické církvi) „kázal, že komunisty<br />
nesezdá, nepochová, nedá svátost oltářní a že se katoličtí věřící musí držet do poslední kapky<br />
krve“, 39 nebo že v březnu 1950 říkal dětem ve škole „že se v době půstu nesmí zúčastnit<br />
národopisných kroužků, které mají být pořádány školní osvětovou radou“. 40 Ze zpráv<br />
církevního oddělení gottwaldovského krajského národního výboru se zase dozvídáme, jak<br />
na sebe v prosinci 1949 Šimoník upozornil tím, že (spolu s některými jinými kněžími) odmítl<br />
podepsat zdravici k narozeninám J. V. Stalina. 41<br />
Ve svém novém působišti se páter Šimoník brzy sblížil právě s Vítězslavem Klímou,<br />
jehož dům stál přímo naproti fary. Vedle sousedství spojoval oba muže také už popsaný<br />
odmítavý postoj k poúnorovému režimu. Proto, když na ranní mši slyšel Klíma faráře „někdy<br />
v květnu 1949“ číst pastýřský list, v němž byl nový režim ostře kritizován, 42 ještě týž den<br />
Šimoníka požádal, aby mu dokument půjčil. Chtěl jej totiž dát přečíst dalším lidem ze Strání,<br />
kteří na ranní mši nebyli. To však Šimoník odmítl, neboť mezitím byl místními příslušníky SNB<br />
uvědomen o tom, že ministerstvo vnitra vydalo upozornění, že čtení a další šíření pastýřského<br />
listu bude považováno za skutkovou podstatu trestného činu. Farář nicméně souhlasil s tím,<br />
aby si Klíma list alespoň přímo na faře opsal. 43<br />
Po získání textu pastýřského listu Klíma hledal někoho, kdo by mu jej pomohl rozmnožit<br />
a rozeslat dalším lidem. Nejprve se Klíma obrátil na Aloise Hrabalíka, který se v tu dobu, jak<br />
už víme, ukrýval v hotelu v Luhačovicích. Právě tam Klíma přivezl opis listu a svůj psací stroj<br />
a žádal Hrabalíka, aby pro něj text na stroji několikrát (podle Hrabalíka asi 80 x) přepsal.<br />
Hrabalík však okamžitě pochopil, že rozmnožováním pastýřského listu by ještě rozšířil<br />
své provinění vůči novému režimu a z obavy před možným trestem (neboť odchod do zahraničí<br />
v té době neměl zdaleka jistý) Klímovi jakoukoli spolupráci odmítl. Přitom dospěl k názoru,<br />
že Klíma jej chce k protikomunistickému odboji v podstatě využít, aby on sám zůstal „čistý“. 44<br />
Je na místě podotknout, že k tomuto závěru, totiž že Vítězslav Klíma se do své činnosti snaží<br />
36 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 2, č. l. 418. A list č. 12/1950<br />
ze dne 8. února 1950. Jedná se o zprávu ze setkání J. Turečka s agentem „Janickým“, tedy V. Hladišem.<br />
37 MZA, f. B 125 Krajský národní výbor Gottwaldov, i. č. 2, kart. 1, f. 78.<br />
38 Šimoník, Josef (1910–?) Narozen v Nezdenicích (okr. Uherské Hradiště). Pocházel z rolnické rodiny (12 ha).<br />
Vystudoval bohoslovectví v Olomouci. Nejprve působil jako kaplan ve Velké Bystřici u Olomouce, později jako<br />
katecheta v Uherském Brodě. V květnu roku 1949 byl jmenován farářem a administrátorem ve Strání, kde<br />
působil až do svého zatčení v červnu 1951. V letech 1945 až 1948 byl členem Československé strany lidové.<br />
Dne 28. srpna 1952 byl odsouzen ve skupině Vratislav Calábek a spol. k trestu 22 let odnětí svobody.<br />
39 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 1, č. l. 111.<br />
Úřední záznam č. 19/49 ze dne 4. srpna 1949.<br />
40 Tamtéž, č. l. 113. Úřední záznam č. 8/50 ze dne 11. března 1950.<br />
41 MZA, f. B 125 Krajský národní výbor Gottwaldov, i. č. 2, kart. 1, f. 11.<br />
42 Ve skutečnosti se zřejmě jednalo o pastýřský list „Hlas čs. biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“<br />
z 15. června 1949, v němž představitelé katolické církve ostře kritizovali proticírkevní opatření komunistického<br />
režimu a odsuzovali nedávno zahájenou tzv. katolickou akci.<br />
43 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol.<br />
44 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Souček a spol., vyšetřovací spis 1.<br />
163
zapojit co nejvíce lidí a přitom na ně přenést co největší díl faktické odpovědnosti, dospěla<br />
později i Státní bezpečnost, když začala Klímovu činnost soustavněji sledovat prostřednictvím<br />
V. Hladiše. 45<br />
Vraťme se však k pastýřskému listu. Klíma tento dokument nakonec rozmnožil<br />
na sekretariátě socialistické strany v Uherském Brodě, kde k pomoci přesvědčil Věru<br />
Králíkovou. Klíma takto získal údajně asi dvacet kopií, které následně odeslal z Uherského<br />
Hradiště na adresu několika svých známých ve Strání.<br />
Svůj druhý a poslední protirežimní leták začal Vítězslav Klíma připravovat v lednu 1950.<br />
Bylo to právě v době, kdy byl k němu vyslán čerstvý agent Státní bezpečnosti Vratislav Hladiš.<br />
Během pouhých dvou setkání si Hladiš zcela získal Klímovu důvěru, takže jej Klíma nakonec<br />
přímo pověřil sestylizováním letáku. Vratislav Hladiš o všem informoval Jaroslava Turečka<br />
a podle jeho rozkazu se z celé záležitosti vyvlékl. Klíma tak leták v únoru 1950 sestavil sám.<br />
Leták, či přesněji řečeno dopis, souvisel se 100. výročím narození Tomáše G. Masaryka a Klíma<br />
jej hodlal zaslat všem učitelům v okrese. Jeho znění bylo následující: „Kolego, T. G. M.<br />
a 7. březen zůstanou nám navždy spjaty. Zářný vzor demokrata a zastánce pravdy je ještě v naší<br />
představě živý. Snaž se vštípiti jeho jasný a krásný obraz do duší svých žáků, aby náš národ žil<br />
stále v jeho duchu. V nynější době nesvobody je tento příkaz tím nutnější.<br />
Masarykovy zásady lidskosti jsou šlapány, žijeme ve zbabělé přetvářce. Běda tomu, kdo by<br />
zvedl hlavu proti vyznavačům kladiva a srpu. Ale to všechno je jen dočasné a Masarykovo<br />
„Pravda vítězí“ se znovu rozzáří.<br />
Jan Masaryk nám za Protektorátu řekl z Londýna: „Naším cílem musí býti slušná<br />
a poctivě jednající, důstojná demokracie. Svět nutně potřebuje skutečného míru, náboženskou<br />
a intelektuální svobodu. A tak dlouho musíme bojovat, dokud tohoto mravního míru<br />
nedosáhneme.“ Tato slova zůstávají příkazem i pro dnešní dobu.<br />
Využij stého výročí Masarykových narozenin k důstojné a okázalé oslavě, abychom všichni<br />
věděli a cítili, že jsme a zůstaneme národem Masarykovým.<br />
Proto pro památku velké osobnosti T. G. M. je naší povinností, aby každý vychovatel české<br />
mládeže tento dopis obdržel.<br />
Je proto povinností, abys jej i Ty rozmnožil a poslal svým známým kolegům.“ 46<br />
Později, během výslechů u Státní bezpečnosti, Klíma takto popsal důvody, které ho<br />
k napsání letáku přiměly: „toto jsem hodlal učiniti z toho důvodu, neboť jsem se nemohl smířit<br />
s tím, že tito (tj. učitelé – pozn. L. B.), ač byli vychováni v duchu Masarykově, zradili<br />
po únorových událostech v roce 1948 jeho ideu, respektive ponižovali celou osobnost<br />
Masaryka.“ 47<br />
Dopis Klíma rozmnožil zřejmě asi 150 krát, a sice opět na cyklostylu v sekretariátě ČSS<br />
v Uherském Brodě za pomoci Věry Králíkové. Od Oldřicha Kudličky, 48 člena ČSS z Uherského<br />
Brodu a zároveň člena ONV, sehnal Klíma adresy učitelů a společně s Králíkovou připravili<br />
dopisy k odeslání. Zdá se však, že jen málo dopisů bylo nakonec odesláno (pokud vůbec<br />
nějaké), protože rozesláním většiny z nich byl pověřen Hladiš, který je (celkem pochopitelně)<br />
pouze předal svému řídícímu orgánu.<br />
Na tomto místě je nutné uvést, že jediný žijící účastník výše popsaných událostí, paní<br />
Věra Pančochová, při rozhovoru s autorem této studie na jaře 2008 rozhodně odmítla jakoukoli<br />
45 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 2, č. l. 159.<br />
Ustanovka na V. Klímu.<br />
46 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., vyšetřovací spis 3, č. l. 404.<br />
47 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., podvazek vyšetřovacího svazku 3,<br />
č. l. 436. Výpověď V. Klímy.<br />
48 Kudlička, Oldřich (1907–?). Narodil se v Moravských Prusích (okr. Vyškov) v rodině dělníka s malým<br />
hospodářstvím. Po vychození dvouroční obchodní školy pracoval u různých firem v Uherském Brodě jako účetní<br />
a nakonec přijal místo ve zdejší spořitelně, kde pracoval až do svého zatčení v roce 1951. Od roku 1925 byl<br />
členem národněsocialistické strany, v níž zůstal i po jejím „obrození“ po únoru 1948. Po roce 1945 byl členem<br />
okresního výboru strany a MNV. V roce 1949 se stal členem Krajského národního výboru v Gottwaldově. Dne<br />
28. srpna 1952 byl odsouzen v procesu s první částí skupiny „Včela“ k 18 letům odnětí svobody.<br />
164
spojitost své osoby s protirežimními aktivitami, které podle archivních dokumentů měla<br />
společně s Vítězslavem Klímou v letech 1949 a 1950 uskutečnit. Tuto skutečnost však přičítám<br />
na vrub spíše nedostatku důvěry mezi narátorkou a autorem a dále také očividné nechuti paní<br />
Věry Pančochové znovu se ve vzpomínkách vracet k bezesporu nejtěžšímu období jejího života.<br />
Proto dávám v tomto případě za pravdu spíše dokumentům Státní bezpečnosti než vzpomínkám<br />
pamětnice. 49<br />
Svůj názor opírám o fakt, že drtivá většina archivních dokumentů (a to nejen z produkce<br />
Státní bezpečnosti) hovoří zcela jednotně tak, jak bylo výše uvedeno – ať už se jedná<br />
o agenturní zprávy Vratislava Hladiše, pozdější vyjádření jeho řídícího orgánu J. Turečka nebo<br />
o výpovědi V. Klímy, V. Hladiše i samotné V. Pančochové. Dokonce i při výslechu vedeným<br />
předsedou uherskohradišťského krajského soudu v rámci obnovy trestního řízení v roce 1957<br />
Věra Pančochová i Vítězslav Klíma znovu vše potvrdili tak, jak bylo uváděno v původních<br />
výslechových protokolech StB. 50 Výslechy z roku 1957 byly přitom vedeny způsobem<br />
obvyklým ve fungujícím právním státě, navíc Věra Pančochová byla v té době již téměř pět let<br />
na svobodě a je nepravděpodobné, že by nevypovídala podle pravdy.<br />
ÚTĚK FARÁŘŮ B. HRUBÉHO A J. DUBSKÉHO DO ZAHRANIČÍ<br />
V létě roku 1950 činnost skupinky osob okolo Vítězslava Klímy vyvrcholila<br />
zorganizováním odchodu do exilu dvěma duchovním. V této věci se vedle samotného Klímy<br />
angažoval především Josef Hurbiš, Jan Melichar a – agent Vratislav Hladiš. Díky účasti svého<br />
tajného spolupracovníka se Státní bezpečnost o přípravách záhy dozvěděla, a jeho<br />
prostřednictvím převzala nad organizací přechodu hranic skrytou kontrolu.<br />
Zmiňovanými duchovními byli dva římskokatoličtí faráři z Uherskobrodska – Bohumil<br />
Hrubý 51 (přímo z Uherského Brodu) a Jan Dubský 52 (z nedalekých Prakšic). Tito dva duchovní<br />
pojali v červnu 1950 podezření, že mají být brzy zatčeni, a proto se rozhodli z Československa<br />
utéct. Zpráva o tom, že hledají někoho, kdo by pro ně odchod do zahraničí zprostředkoval,<br />
se brzy dostala ke Klímovi. Ten se s oběma faráři setkal a pomoc jim přislíbil. V zápětí<br />
se (ke smůle své i obou duchovních) s celou věcí obrátil na Vratislava Hladiše s tím, že společně<br />
zajedou na jižní Moravu k Janu Melicharovi a seznámí ho se situací obou duchovních. 53<br />
Hladiš pochopitelně při nejbližší příležitosti vše oznámil Turečkovi, který potom (už v roli<br />
západního zpravodajského důstojníka Jindry) Melichara snadno přesvědčil o tom, že odchod<br />
obou farářů z Československa zařídí sám. 54<br />
Státní bezpečnost tak mohla snadno připravit past – v určený den nastoupili oba faráři,<br />
do té doby ukrytí u jednoho z Melicharových známých na severní Moravě, společně s Hladišem<br />
do smluveného vlaku, v němž je Hladiš ve Starém Městě u Uherského Hradiště předal<br />
příslušníku StB v přestrojení. Ten je patrně dopravil až do Břeclavi, v jejímž okolí měl být<br />
za pomoci příslušníků tamějšího oddílu StB proveden fingovaný přechod hranice. Během něho<br />
měli být oba uprchlíci na rakouské straně hranice jakoby náhodou dopadeni orgány Rudé<br />
armády a vráceni do ČSR. Jak se však dovídáme z hlášení uherskohradišťského velitelství StB,<br />
„v průběhu provádění zmíněné akce nastaly nějaké nepředvídané okolnosti, nepodařila se věc<br />
49 Rozhovor s paní Věrou Pančochovou, bytem Uherský Brod, uskutečněný 9. listopadu 2007.<br />
50 Viz spis zmiňovaného krajského soudu sp. zn. 1 Nt 34/57, uložený v MZA, f. C 138 Krajský soud Uherské<br />
Hradiště.<br />
51 Hrubý, Bohumil, ThDr. (1914–?). Narozen v Rozstání (okr. Prostějov) jako syn obuvníka. Koncem 40. let<br />
působil jako kaplan v Uherském Brodě. V roce 1950 odešel do exilu, později zřejmě žil v USA.<br />
52 Dubský, Jan (1906–1962) Narozen v Moravanech (okr. Hodonín) v rodině drobného zemědělce. Vystudoval<br />
kněžský seminář v Olomouci. Od roku 1937 působil v Prakšicích, nejprve jako administrátor, později jako farář,<br />
a to až do svého odchodu do exilu v roce 1950. Po necelých dvou letech pobytu v Itálii odjel v roce 1952<br />
do USA, kde krátkou dobu působil jako misionář, později opět jako farář ve státě Severní Dakota. Aktivně<br />
působil v exilových organizacích (Orel) a pod pseudonymem P. Jan Oráč publikoval povídky a básně.<br />
53 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., vyšetřovací spis 3, č. l. 391–393.<br />
Výpověď V. Klímy.<br />
54 MZA, f. C 145 Státní soud, oddělení Brno, i. č. 1377, karton 311, f. 496–498. Vyjádření J. Turečka.<br />
165
dle daného předpokladu a oba duchovní se dostali ilegálně do Rakouska, aniž byli zadrženi<br />
a vráceni zpět do ČSR. Později se podařilo těmto uprchnout do Itálie, neboť asi před 14 dny<br />
(tj. na začátku října 1950 – pozn. L. B.) měl dr. Hrubý z Uherského Brodu ve vatikánském<br />
rozhlasu krátkou relaci o pronásledování duchovních.“ 55 Co konkrétně se tenkrát u Břeclavi<br />
stalo se dnes už můžeme pouze dohadovat, jisté však je, že oběma duchovním to zajistilo<br />
svobodu. Společně zamířili do Itálie, kde se pak jejich cesty rozešly – Jan Dubský zamířil<br />
nakonec do USA, osud Bohumila Hrubého zatím autorovi není blíže znám, zdá se však, že do<br />
Spojených států zamířil také (nezávisle na J. Dubském).<br />
Odchod pátera Hrubého a Dubského měl však ještě dohru v Československu. Během<br />
svého ukrývání na severní Moravě totiž B. Hrubý sdělil Vratislavu Hladišovi tajné heslo,<br />
které si smluvil se svými nejbližšími v Uherském Brodě pro případ, že by jim po odchodu<br />
do emigrace potřeboval doručit zprávu nebo je byl nucen požádat o peníze. Když se pak Hladiš<br />
dozvěděl, že oba faráři jsou v pořádku v zahraničí (poslali dohodnutou zprávu – pohlednici<br />
z poutního místa Mariazell v americké okupační zóně Rakouska), sám vyhledal jednu<br />
ze známých faráře Hrubého, která heslo znala – Karlu Gerlichovou. Té se prokázal domluveným<br />
heslem a oznámil jí, že přichází ze Západu, kde se setkal s oběma faráři. Ti prý vzkazují, že jsou<br />
již šťastně na Západě, ale potřebují pomoc. Pod touto záminkou vymámil Hladiš z důvěřivé<br />
ženy asi třicet tisíc korun a několik zlatých drobností. Gerlichová však určité pochybnosti měla<br />
a s těmi se obrátila na Vítězslava Klímu. I Klíma znal smluvené Hrubého heslo, navíc však také<br />
věděl, že heslo zná kromě něj a Gerlichové již jen málo osob – mezi nimi právě Hladiš. Když<br />
si pak Klíma nechal od Gerlichové údajného západního agenta podrobně popsat, bylo mu<br />
okamžitě jasné, o koho se ve skutečnosti jedná.<br />
Se svým zjištěním se při nejbližší příležitosti svěřil Melicharovi s tím, aby o této věci<br />
uvědomil zpravodajského důstojníka ze západu Turečka alias Jindru. Tak se o celé věci<br />
dozvěděla i StB. Tureček se rozhodl setkat se přímo s Klímou, od kterého se dozvěděl,<br />
že se téměř jistě jedná o Hladiše a že pro naprosté ujištění řekl Klíma Gerlichové, aby ho o příští<br />
schůzce s údajným agentem informovala předem. Klíma se tak hodlal na vlastní oči přesvědčit,<br />
o koho se ve skutečnosti jedná. Pokud to opravdu bude Hladiš (o čemž Klíma nepochyboval),<br />
bude nutné z toho vyvodit důsledky.<br />
Na základě tohoto rozhovoru mezi Klímou a Turečkem alias Jindrou se StB začala obávat,<br />
že „Klíma a Melichar budou Hladiše nějakým způsobem likvidovat“. 56 Bezpečnost proto<br />
zařídila, aby se Vratislav Hladiš už žádné další schůzky s Gerlichovou nezúčastnil a prozatím jej<br />
ponechala „odklizeného“ v severomoravském Bruntále, kde mu Tureček zařídil od září 1950<br />
pracovní pozici v tamější konzervárně. Dodejme ještě, že o necelý rok později byl Hladiš<br />
v Bruntále na dožádání uherskohradišťského velitelství zatčen a posléze skončil stejně jako lidé,<br />
o nichž Státní bezpečnosti předával zprávy – nejprve ve vyšetřovací vazbě, později před soudem<br />
a nakonec na mnoho let ve vězeňských lágrech.<br />
ZATČENÍ A VYŠETŘOVACÍ VAZBA<br />
Protože agent Vratislav Hladiš se od léta 1950 s Klímou již nevídal, postrádáme od této<br />
chvíle o činnosti Vítězslava Klímy podrobnější informace. Víme jen tolik, že ze svých postojů<br />
patrně neslevil a mezi sousedy a známými nadále platil za ostrého kritika komunistického<br />
režimu. Tím zůstal také pro příslušníky SNB ze Strání – viz například hlášení velitele stanice<br />
SNB ve Strání krajskému velitelství StB v Uherském Hradišti z března 1951: „Klíma je úhlavní<br />
nepřítel zdejší obce, prosím proto o sledování jmenovaného, neb není vyloučeno, že by tento<br />
mohl býti napojen na nějakou protistátní skupinu. Jmenovaný je neustále příslušníky zdejší<br />
55 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 2, č. l. 272–275.<br />
Dálnopisná zpráva ze dne 16. října 1950.<br />
56 Tamtéž.<br />
166
stanice ve svém počínání sledován a každá závada o jmenovaném bude ihned tamnímu velitelství<br />
hlášena.“ 57<br />
Znovu a velmi výrazně se osoba Vítězslava Klímy začíná projevovat v materiálech<br />
Bezpečnosti až v polovině července 1951. V tuto dobu (přesněji 12. července) byl totiž zatčen<br />
straňanský farář a zároveň Klímův soused a blízký známý Josef Šimoník. Jak jsme již ukázali,<br />
tento kněz rozhodně nepatřil z pohledu představitelů poúnorového režimu mezi „pokrokové“<br />
duchovní a jeho působení ve Strání bylo dlouhodobě vnímáno jako problém. Citujme opět<br />
z hlášení velitele místní stanice SNB, tentokrát z listopadu 1950: „zdejší stanice SNB již činila<br />
několik návrhů, aby tento římskokatolický farář Josef Šimoník byl ze zdejší obce přemístěn<br />
na jinou farnost, neb tento má velký vliv na místní občany a je velmi zaujat proti lidovědemokratickému<br />
zřízení, přičemž postupuje velmi obezřetně a jeho kázání je vždy dvousmyslné.<br />
Dosud však v tomto směru nebylo nic učiněno. Tento římskokatolický farář také značně brzdí<br />
vývoj zdejší vesnice, což se mu však zatím nedá nikterak podstatně prokázat“ 58<br />
Z hlášení tak mimo jiné vyplývá, že Šimoník si počínal natolik obratně, že dlouho nezadal<br />
přímou záminku ke svému zatčení. Zároveň mu zřejmě pomáhal také dlouhodobý nedostatek<br />
„pokrokových“ či „vlasteneckých“ kněžích, tj. takových, kteří by režim aktivně nebo alespoň<br />
pasivně podporovali, takže odpovědní činitelé na Šimoníkovo místo jednoduše nemohli najít<br />
nikoho vhodnějšího. 59<br />
K zatčení Josefa Šimoníka tak došlo až zmiňovaného červencového dne roku 1951, tedy<br />
v době, kdy režim nastoupil ostrý kurz proti katolické i ostatním církvím, a kdy začal být<br />
problém „nepohodlných“ kněží řešen právě jejich zatýkáním. 60 Přesný důvod zadržení<br />
straňanského faráře dnes už nezjistíme, z pozdějšího průběhu událostí ale můžeme odvodit, že se<br />
tak stalo v rámci v úvodu popsané akce „Včela“.<br />
Podle zpráv, které Státní bezpečnost získala od několika důvěrníků ze Strání, zorganizoval<br />
Klíma ihned po farářově zatčení skupinu asi 40 lidí ze Strání, která na místním národním výboru<br />
požadovala, aby zástupci lidosprávy zaslali do Prahy úřední žádost o farářovo propuštění. 61<br />
Mezitím ve vyšetřovací věznici StB v Uherském Hradišti její příslušníci zadrženého faráře<br />
intenzivně vyslýchali, evidentně za použití svých nechvalně proslulých metod (fyzické násilí,<br />
zákaz spánku, nedostatek jídla, výhružky a další). Výslechy se záhy začaly týkat ukrývání<br />
zbraní, které podle předpokladů vyšetřovatelů měla vlastnit odbojová organizace „Včela“, mezi<br />
jejíž členy Šimoníka počítali. Vzhledem k charakteru výslechů byl nebohý farář záhy přinucen<br />
vypovídat v tom smyslu, že ve Strání se zbraně skupiny „Včela“ skutečně nacházely a že hlavní<br />
osobou celé organizace byl právě Vítězslav Klíma, v jehož domě měly být zbraně také ukryty.<br />
Příběh Klímova odporu proti režimu komunistické strany se definitivně uzavřel v noci<br />
na 31. července 1951. Kolem čtvrté hodiny ranní provedli orgánové zatýkacího oddělení<br />
KV StB Uherské Hradiště spolu s dalšími příslušníky SNB zatčení a důkladnou domovní<br />
prohlídku celého Klímova hospodářství.<br />
Citujeme ze zprávy o zatčení: „po zatčení byl jmenovaný (Klíma – pozn. L. B.) velmi drzý<br />
a na vyzvání orgánů StB, by se zúčastnil domovní prohlídky, odmítal tuto vykonat. Je velmi<br />
prudké povahy. Dále byla provedena domovní prohlídka, při které bylo zabaveno: jeden psací<br />
stroj, jeden dalekohled a dva demižony slivovice.“ 62<br />
Sám Klíma popsal v roce 1968 své zatčení takto: „31. července ve tři hodiny ráno mě<br />
probudil štěkot psů. Ve dvoře u všech vchodů a pod okny stáli ozbrojeni příslušníci SNB. Pak<br />
57 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 2, č. l. 156.<br />
58 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 1, č. l. 115.<br />
Zpráva, 21. listopadu 1950.<br />
59 Viz Kaplan, K. 1993: Stát a církev v Československu 1948–1953. Brno, s. 128.<br />
60 Tamtéž, s. 153.<br />
61 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 1, č. l. 122.<br />
62 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., operativní materiál 2, č. l. 160.<br />
167
se ozvalo bouchání na dveře. Když manželka otevřela, vrhli se dovnitř se samopaly, namířenými<br />
na mne, řvali, abych dal ruce vzhůru. Pak mě hodili na postel a spoutali.“ 63<br />
Toho dne bylo spolu s Klímou zatčeno na Uherskobrodsku kolem třiceti dalších osob,<br />
všichni podezřelí ze členství v odbojové skupině „Včela“ a z přechovávání zbraní. Mezi nimi<br />
byli také výše zmínění Klímovi známí – Jan Kučera a Jan Melichar, zanedlouho byl zatčen také<br />
Vratislav Hladiš. 64<br />
Obr. 2. Vězeňská fotografie Vítězslava Klímy z roku 1951 (Zdroj: ABS).<br />
Vyšetřování všech podezřelých probíhalo ve věznici StB v Uherském Hradišti, na případu<br />
pracovala skupina příslušníků zdejšího krajského velitelství, z počátku pod vedením Oldřicha<br />
Novotného, 65 Miloše Holuba 66 a zástupce velitele vyšetřovacího oddělení Aloise<br />
Grebeníčka. 67 „Zvláště ze začátku se neobešel jediný výslech bez facek, kopanců, mlácení<br />
a vyhrožování, kdy většina vyšetřujících předváděla svoje schopnosti od kopání<br />
do nejcitlivějších míst lidského těla až po nejhnusnější psychické útoky.“ Takto alespoň hovořil<br />
o vyšetřování svého případu samotný Klíma v písemném vyjádření, které v roce 1968 sepsal<br />
zřejmě pro sdružení K 231. Mimo jiné se zde zmiňoval také o účasti Aloise Grebeníčka<br />
na jednom z obzvlášť krutých výslechů a o jeho osobním podílu na bití: „Vzpomínám si však<br />
na snad nejbrutálnější výslech za asistence velitele referentů Grebeníčka. (…) Povalili mě<br />
na zem a sám Grebeníček mi několikrát botama skočil na hruď s patřičným slovním<br />
doprovodem.“ Mezi dalšími vyšetřovateli zde Klíma jmenuje ještě Miloše Holuba. 68<br />
Krátké výňatky z tohoto dokumentu uveřejnil v roce 1995 v denním tisku žurnalista Radek<br />
Bartoníček. Snad pro zvýšení autenticity chtěl redaktor do citovaných částí Klímova svědectví<br />
63 Písemné svědectví V. Klímy, sepsané v roce 1968. Z osobního archivu P. Klímy.<br />
64 Blíže viz Bílek, L. 2008: Akce Včela. Likvidace…, s. 46–50.<br />
65 Novotný, Oldřich (1925–?) Narozen v Krhově (okr. Uherské Hradiště) v rodině drobného zemědělce a obuvníka.<br />
Vyučen automechanikem. Od roku 1945 člen KSČ, po vojenské službě vstoupil v roce 1949 do řad StB. Zařazen<br />
na KV StB v Uherském Hradišti jako vyšetřující orgán. V této funkci byl hodnocen velmi kladně. Do roku 1954<br />
byl postupně povýšen až do hodnosti poručíka, od roku 1953 přemístěn na krajskou správu ministerstva vnitra<br />
do Žiliny. Později povolán do dvouleté ústřední školy ministerstva vnitra v Praze a následně zařazen na okresní<br />
oddělení StB ve Vsetíně. V roce 1960 byl z řad StB na vlastní žádost propuštěn (ze zdravotních důvodů).<br />
Podrobněji viz ABS, f. Personální spisy ministerstva vnitra, spis 2042 Novotný Oldřich.<br />
66 Holub, Miloš (1923–?) Narozen v Bratřejově (okr. Zlín) v rodině sezónních zemědělských dělníků. V roce 1947<br />
vstoupil do KSČ, téhož roku byl také přijat k StB. Podrobněji viz ABS, f. Personální spisy ministerstva vnitra,<br />
spis 4505 Holub Miloš.<br />
67 Grebeníček, Alois (1922–2003). Narozen v Jalubí (okr. Uherské Hradiště) v dělnické rodině. Vyučil se řezníkem<br />
a tuto profesi také nějakou dobu vykonával. Za války vězněn v koncentračním táboře, v roce 1945 vstoupil<br />
do řad SNB. Již v této době působil na úřadovně StB v Uherském Hradišti. Postupně se vypracoval až na pozici<br />
zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. V lednu 1952 byl na vlastní žádost z řad StB propuštěn. V roce 1997<br />
byl obžalován z trestného činu ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit jako vyšetřovatel StB. Soudní líčení se<br />
však do úmrtí A. Grebeníčka nepodařilo uskutečnit. Podrobněji viz ABS, f. Personální spisy ministerstva vnitra,<br />
spis 2019 Grebeníček Alois.<br />
68 Písemné svědectví V. Klímy, sepsané v roce 1968. Z osobního archivu P. Klímy.<br />
168
doplnit také křestní jméno vyšetřovatele. Dopustil se však nezáviděníhodného faux pa, neboť<br />
křestní jméno bývalého vyšetřovatele zaměnil za křestní jméno jeho syna Miroslava,<br />
dlouholetého předsedy Komunistické strany Čech a Moravy. 69 Za tento zjevný omyl Grebeníček<br />
mladší ve své knize „Hradba vzdoru“ R. Bartoníčka jízlivě zkritizoval a naznačil, že se jednalo<br />
o pokus zdiskreditovat jeho vlastní osobu. Nepřímo také zpochybnil hodnověrnost Klímových<br />
vzpomínek; jak jsme však právě ukázali, neoprávněně. 70<br />
Obr. 3. Část Klímova svědectvi o průběhu vyšetřování (sepsané v r. 1968), v němž popisuje brutální metody<br />
používané při výsleších. Z osobního archivu P. Klímy.<br />
69 Viz Mladá fronta Dnes, 8. 3. 1995.<br />
70 Grebeníček, M. 2009: Hradba vzdoru. Praha, s. 117.<br />
169
Sám Alois Grebeníček přitom už v roce 1956, při výslechu vojenským prokurátorem, svůj<br />
podíl právě na trýznění Vítězslava Klímy (a také Jana Melichara) přiznal, když do protokolu<br />
uvedl: „Za co se sám ještě dnes stydím, je moje účast při vyšetřování ve skupině „Včela“, kde<br />
jsem se dal i já strhnout k násilnému jednání proti vyšetřovaným. Sám jsem v tomto případě<br />
vyšetřované fackoval asi ve třech případech (…). Při vyšetřování ve „Včele“ byl používán<br />
i býkovec, a to vůči Klímovi a Melicharovi. Byl jsem u toho, když Holub začal bít Melichara<br />
po zádech.“ 71 Tuto výpověď uveřejnil již v roce 2003 Jaroslav Pospíšil (ani on se však<br />
nevyvaroval mylného přepisu jména – tentokrát zaměnil Melichara za Melichárka). 72<br />
Také příslušník StB Miloš Holub potvrdil (vyšetřovatelům Inspekce ministra vnitra),<br />
že během výslechů Vítězslava Klímu osobně fyzicky týral: „vyšetřovance Klímu, pokud<br />
si vzpomínám, jsem bil holí po zadnici.“ 73<br />
Díky takovýmto vyšetřovacím metodám Klíma již záhy po zatčení po pravdě popsal celou<br />
svou činnost zaměřenou proti režimu (tak, jak jsme ji uvedli výše). Po dalším fyzickém<br />
i psychickém týrání byl koncem listopadu přinucen podepsat protokol, v němž „po zvážení<br />
celkové situace“ přiznával, že na popud faráře Šimoníka a uherskobrodského stavebního<br />
asistenta Vratislava Calábka 74 ukrýval ve svém domě dohromady neuvěřitelných 16 beden<br />
různých zbraní (konkrétně se prý jednalo o 120 pistolí, 40 samopalů a čtyři bedny nábojů).<br />
K podobným výpovědím byli donuceni také někteří další vyšetřovaní (Josef Hurbiš, Jan<br />
Kučera, farář Josef Šimoník a jiní), kteří však stejně jako Klíma nebyli schopní prozradit Státní<br />
bezpečnosti to nejpodstatnější – co se s těmito zbraněmi stalo a kde by je Bezpečnost mohla<br />
najít. Bylo proto provedeno mnoho domovních prohlídek, žádná z nich však nález zbraní<br />
nepřinesla.<br />
Koncem roku 1951 dospělo díky neschopnosti orgánů StB, pověřených vedením případu,<br />
vyšetřování celé údajné skupiny „Včela“ do slepé uličky. Díky častým konfrontacím,<br />
přeplněnosti věznice a neustálému střídání spoluvězňů na celách se vyšetřovaní postupně<br />
dovídali, že jediným důkazem, který vyšetřovatelé získali k jejich hlavním proviněním<br />
(tj. ukrývání zbraní), jsou pouze jejich vlastní výpovědi.<br />
Proto byla někdy v prosinci 1951 z vedení vyšetřování odvolána dosavadní skupinka<br />
příslušníků (Novotný, Holub, Grebeníček) a namísto ní byl novým vedoucím jmenován Antonín<br />
Vranka. 75 Pod jeho vedením zřejmě polevila brutalita při provádění výslechů. Všechny tyto<br />
skutečnosti přiměly některé z vězněných k tomu, že začali odvolávat svá nepravdivá a vynucená<br />
přiznání. To byl i případ Vítězslava Klímy, který tak od ledna 1952 k pramalé radosti<br />
vyšetřovatelů doznával opět pouze psaní a rozšiřování letáků, pomoc při zařizování odchodů<br />
do exilu a úmysl rozhodit zahnuté hřebíky po silnicích před prvním květnovým dnem.<br />
Na jaře 1952 nezbyla příslušníkům Státní bezpečnosti jiná možnost než vyšetřování celé<br />
údajné skupiny „Včela“ uzavřít a předat případ prokuratuře ve formě trestního oznámení,<br />
v němž byla činnost celé skupiny uvedena tak, jak si přáli samotní vyšetřovatelé, tedy<br />
co nejrozsáhlejší a co možná nejnebezpečnější. Obsah trestního oznámení (a následné žaloby)<br />
71 ABS, f. A 8/1Inspekce ministra vnitra, inv. j. 459.<br />
72 Pospíšil, J. 2003: Hyeny v akci. Vizovice, s. 444.<br />
73 ABS, f. A 8/1Inspekce ministra vnitra, inv. j. 458.<br />
74 Calábek, Vratislav (1895–?) Narozen v rodině živnostníka – pekaře v Kojetíně. Vyučil se zedníkem<br />
a po absolvování nástavby pracoval jako kreslič nebo úředník u stavebních firem, od roku 1912 žil v Uherském<br />
Brodě. Od roku 1911 byl členem mládeže národně socialistické straně a v této straně (resp. od února 1948<br />
v ČSS) zůstal až do svého zatčení 31. července 1951. Po únoru 1948 se stal předsedou městské organizace ČSS<br />
v Uherském Brodě. Dne 28. srpna 1952 odsouzen v procesu s první částí údajné skupiny „Včela“ ke 20 letům<br />
odnětí svobody.<br />
75 Vranka, Antonín (1924–?) Narozen v Milovicích (okr. Kroměříž) v dělnické rodině. Vyučil se zámečníkem,<br />
před válkou a během ní pracoval jako dělník. Na počátku roku 1945 se stal členem partyzánské jednotky, ihned<br />
po válce vstoupil do KSČ a do řad příslušníků ministerstva vnitra. Po službě na několika místních stanicích<br />
Sboru národní bezpečnosti byl od roku 1946 zařazen na velitelství StB v Uherském Hradišti, nejprve jako řidič,<br />
od roku 1947 jako výslechový orgán. V roce 1952 povýšen do funkce náčelníka zatýkacího oddělení. Podrobněji<br />
viz ABS, f. Personální spisy ministerstva vnitra, spis 5450 Antonín Vranka.<br />
170
yl už stručně nastíněn v úvodu, připomeňme jen, že soudu byli obvinění představeni jako<br />
členové rozsáhlé odbojové organizace, kteří ukrývali zbraně, získávali špionážní informace<br />
a byli ve spojení se západní emigrací. Ani jedna ze zbraní, které měla organizace vlastnit, nebyla<br />
nalezena a svá původní vynucená svědectví jednotliví vyšetřovaní většinou odvolali.<br />
Sám Vítězslav Klíma byl prokuratuře a následně soudu v trestním oznámení představen<br />
jako „zapřísáhlý nepřítel lidovědemokratického zřízení“, jehož „jediným cílem bylo přivoditi<br />
rozvrat a likvidaci nynějšího státního zřízení a obnovit starý kapitalistický řád, který hájil<br />
a podporoval soukromé vlastnictví.“ Nutno uznat, že v tomto se vyšetřovatelé skutečně<br />
nemýlili. Líčení Klímovi osobní charakteristiky pak v trestním oznámení pokračuje v naprosto<br />
negativním duchu: „Je povahy neupřímné, mstivé, podlízavé a během vyšetřování snažil<br />
se veškerou svoji trestnou činnost popříti, přičemž ovlivňoval vyšetřujícího orgána.“<br />
Příslušníci StB dále také považovali za vhodné v trestním oznámení zmínit, že Klíma<br />
si zřejmě při některých výsleších příliš nebral servítky a nebál se vyslíchajícím říci do očí svůj<br />
názor na nový režim: „Klíma je velmi zatvrzelým člověkem a dnešní dobu srovnává<br />
s nacistickou okupací, kdy zastává názor, že je nutno za ilegalitu trpěti a ničeho nevyzraditi.“ 76<br />
SOUD A TREST<br />
Během soudního přelíčení, které se konalo v srpnu 1952, Klíma zopakoval svou výpověď<br />
ze závěrečné fáze vyšetřování a znovu (a opět neúspěšně) popíral jakoukoliv vědomost<br />
o zbraních („prohlašuji, že jsem poprvé slyšel o zbraních 31. července 1951, kdy jsem byl<br />
zatčen“). Byl však před senátem soudu nepravdivě usvědčován Vratislavem Calábkem, kterého<br />
se vyšetřovatelům Státní bezpečnosti podařilo uvést do stavu, kdy byl schopen dosvědčit<br />
v podstatě cokoli, a přestože se Klíma pokoušel před soudem Calábkovo svědectví vyvracet,<br />
nepodařilo se mu to. Soud se následně usensl, že Klíma „projevil se jako zarytý nepřítel lidovědemokratického<br />
státního zřízení“ a „svojí rozsáhlou a iniciativní činností v protistátní skupině<br />
hrál vedoucí úlohu podněcovatele různých protistátních akcí.“ Soud také přesně v linii započaté<br />
vyšetřovateli StB v rozsudku uvedl, že „tento obviněný zatvrzele stavěl se do pózy dosavadního<br />
zavilého nepřítele režimu a svoji licoměrností snažil se vykroutiti se z obvinění.“ 77<br />
Naštěstí pro Klímu i ostatní souzené byl však Vratislav Calábek v podstatě jediný,<br />
kdo většinu z nich z přechovávání zbraní usvědčoval. Soud, který přihlížel „také k váze<br />
důkazních prostředků“ (jak výslovně uvedl do rozsudku), proto nevynesl žádný trest smrti<br />
a všichni obvinění byli odsouzeni „pouze“ k dlouholetým trestům odnětí svobody.<br />
Samotného Klímu senát uznal vinným ze zločinů velezrady a vyzvědačství. Ze všech<br />
členů údajné skupiny „Včela“ připadl na bývalého hostinského trest nejvyšší – 25 let odnětí<br />
svobody, ztráta čestných práv občanských na deset let, propadnutí celého jmění a pokuta<br />
50 000,- korun nebo dalších šest měsíců odnětí svobody. 78<br />
Soudem stanovený trest však nebyl tím jediným, který na čerstvě odsouzeného dopadl.<br />
Nedlouho po vynesení rozsudku se Klímova manželka podvolila silnému nátlaku a zřejmě proto,<br />
aby od rodiny odvrátila alespoň tu nejhorší perzekuci, přikývla na návrh k rozvodu. Dlouhodobý<br />
psychický tlak však vykonal své, a proto musela být Oldřiška (nyní už opět) Polcárová<br />
hospitalizována v psychiatrické léčebně.<br />
Ještě před rozvodem se pokoušela zachránit z rodinného majetku alespoň některé<br />
drobnosti nezbytné pro každodenní život, ovšem neúspěšně. Ve spisech státního soudu<br />
se můžeme například dočíst: „Zamítám žádost Oldřišky Klímové, aby z majetku Vítězslava<br />
Klímy byly z propadnutí ve prospěch nedospělých dětí odsouzeného propuštěny osobní svršky<br />
odsouzeného a jedna elektrická pračka, ježto bylo zjištěno, že žadatelce zůstal dostatečný<br />
majetek a těchto věcí není k zajištění nutné výživy a výchovy dětí odsouzeného nezbytně třeba.<br />
76 ABS, f. BN-V Vyšetřovací spisy – Brno, V 2038 Brno, Spis Calábek a spol., vyšetřovací spis 1, č. l. 46–48.<br />
Trestní oznámení.<br />
77 Tamtéž.<br />
78 MZA, f. C 145 Státní soud, odd. Brno, i. č. 1377, kr. 311, f. 767. Výsledek hlavního líčení.<br />
171
Konečně je na odsouzeném, aby pilnou prací za výkonu trestu vydělal tolik, aby mohl na výživu<br />
dětí přispívat.“ 79<br />
V této souvislosti není bez zajímavsoti uvést, že zatímco zabavené oděvy považovali<br />
představitelé režimu pro erár nepostradatelné, všechny zásoby obilí, které byly u Klímy<br />
zabaveny, nechali ještě dva roky po té přímo ve Strání ve vlhku hnít, jak se o tom náhodou<br />
dovídáme ze stížnosti došlé brněnskému oddělení Státnímu soudu. 80<br />
Svůj trest si Vítězslav Klíma odpykával v několila různých nápravných zařízeních, mezi<br />
nimi i v uranových dolech na Jáchymovsku a v okolí Příbrami. Na svobodu byl podmínečně<br />
propuštěn podobně jako velká část politických vězňů po amnestii v květnu 1960. Podle<br />
vzpomínek jeho syna, pana Pavla Klímy, ani po návratu z vězení nijak neslevil ze svých starých<br />
postojů. Velmi intenzivně prožíval politické uvolnění v roce 1968, které využil pro sepsání<br />
svých vzpomínek na vyšetřovací vazbu, soudní přelíčení a výkon trestu, z nichž jsme již<br />
citovali. Pádu komunistického režimu se Vítězslav Klíma už nedožil. Zemřel na srdeční selhání<br />
v roce 1988 ve Strání.<br />
ZÁVĚR<br />
V příspěvku byl nastíněn život Vítězslava Klímy a především jeho pokus<br />
o protikomunistický odboj, o který se pokoušel v letech 1949 a 1950. Navazoval tak na svůj<br />
odboj protinacistický, kterého se účastnil v letech 1939 až 1942. Tehdy pomáhal organizovat<br />
tajné přechody moravsko-slovenské hranice a vydávat ilegální tiskoviny jako člen větší skupiny.<br />
Jeho činnost na přelomu 40. a 50. let pak byla velmi podobná – zahrnovala napomáhání k útěku<br />
do zahraničí pronásledovaným osobám, tentokrát přes hranici moravsko-rakouskou směrem<br />
do americké okupační zóny Rakouska. Převáděné osoby Klíma pomáhal také ukrývat po dobu<br />
jejich pobytu v Československu – konkrétně se jednalo o bývalého okresního tajemníka<br />
národněsocialistické strany Aloise Hrabalíka a dva římskokatolické kněží – Bohumila Hrubého<br />
a Jana Dubského. Dále Klíma organizoval výrobu a distribuci protirežimních letáků a konečně<br />
také pokus narušit oslavy prvního máje rozhozením ocelových hrotů po příjezdových<br />
komunikacích. Podobně jako pro boj proti nacismu se i pro odpor proti komunismu Klíma spojil<br />
s dalšími odpůrci ze svého okolí, v obou případech však byla skupina zrazena a infiltrována<br />
konfidentem bezpečnostních složek. Zatímco za války se Klíma věznění vyhnul svým útěkem<br />
z protektorátu, podruhé se mu odchod do exilu již nezdařil a nakonec byl zatčen, brutálně<br />
vyslýchán a nakonec odsouzen k dlouholetému trestu vězení. Zdá se však, že ani ve vězení<br />
nakonec přes všechny útrapy neztratil tvář, svým věznitelům vzdoroval až do konce<br />
a neopomněl jim vmést do tváře svůj názor (který se začíná stále více prosazovat i v dnešní<br />
době), totiž že nacistická i komunistická diktatura byly a jsou v zásadě srovnatelné a že proti<br />
oběma bylo nutné bojovat všemi prostředky. Tuto Klímovu životní zkušenost můžeme<br />
bezpochyby vztáhnout také na jakoukoli jinou diktaturu, která kdy v lidských dějinách<br />
existovala. Doufejme také, že pokud by snad v budoucnu měl český stát znovu postihnout<br />
podobný systém, najde se dostatek lidí podobných hlavnímu aktérovi zde popsaného příběhu,<br />
aby jej zadusili v samotném počátku. Proto je příběh Vítězslava Klímy ze Strání stále aktuální<br />
a zůstane jím i v budoucnu nejen pro historii jako vědu, ale pro všechny zodpovědné občany.<br />
PODĚKOVÁNÍ<br />
Autor upřímně děkuje paní Věře Pančochové za vzpomínky na bezpochyby velmi trpké<br />
období jejího života, o které se s ním podělila, a panu Pavlu Klímovi také za dokumenty<br />
a fotografie, které autorovi nezištně poskytnul. Poděkování patří také všem pracovníkům<br />
Archivu bezpečnostních složek, Moravského zemského archivu v Brně, Národního archivu<br />
79 MZA, f. C 145 Státní soud, odd. Brno, i. č. 1377, kr. 311, f. 114.<br />
80 MZA, f. C 145 Státní soud, oddělení Brno, i. č. 1377, kr. 311, f. 19.<br />
172
v Praze a Státního okresního archivu Uherské Hradiště za jejich ochotu a pomoc<br />
při shromažďování archivních pramenů pro sepsání této statě.<br />
PRAMENY A LITERATURA<br />
Archivní prameny:<br />
Archiv bezpečnostních složek, fond 141 Německé soudy v říši.<br />
Archiv bezpečnostních složek, fond A 8/1 Inspekce ministra vnitra ČSR – ČSSR 1953–1972.<br />
Archiv bezpečnostních složek, fond BN-V Vyšetřovací spisy – Brno.<br />
Archiv bezpečnostních složek, fond personálních spisů ministerstva vnitra.<br />
Moravský zemský archiv v Brně, fond B 125 Krajský národní výbor Gottwaldov.<br />
Moravský zemský archiv v Brně, fond C 138 Krajský soud Uherské Hradiště.<br />
Moravský zemský archiv v Brně, fond C 145 Státní soud, oddělení Brno.<br />
Národní archiv, fond Státní prokuratura.<br />
Státní okresní archiv Uherské Hradiště, fond MNV Strání.<br />
Denní tisk:<br />
Mladá fronta Dnes 1995.<br />
Lidové noviny 2010.<br />
Vzpomínky pamětníků:<br />
Rozhovor s paní Věrou Pančochovou, bytem Uherský Brod, odsouzenou v akci „Včela“,<br />
9. 11. 2007.<br />
Literatura:<br />
Babka, L. – Veber, V. (edd.) 2002: Za svobodu a demokracii III.: Třetí (protikomunistický)<br />
odboj. Hradec Králové.<br />
Bartoš, J. a kol. 1971: Uherský Brod. Minulost i současnost slováckého města. Brno.<br />
Bartoš, J. a kol. 1982: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek VIII.<br />
Ostrava.<br />
Bílek, L. 2008: Akce „Včela“. Likvidace údajné protistátní skupiny na Uherskobrodsku v roce<br />
1951. Bakalářská práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno.<br />
Bílek, L. 2009: Akce „Včela“, in: Kopecká, B. – Rokoský, J. (edd.) 2009: Vysokoškoláci<br />
o totalitě. Sborník oceněných studentských prací 2009. Praha, s. 13–42.<br />
Bílek, L. 2010: Vratislav Hladiš – odpůrce, pomahač i oběť komunistického režimu, in: Historie<br />
2009, Sborník prací z 15. celostátní studentské vědecké konference konané 8. a 9. dubna<br />
2010 v Ústí nad Labem (v tisku).<br />
Bílek, L. 2010: Sonda do agenturní práce Státní bezpečnosti v prvních letech po únoru 1948.<br />
Diplomová práce, Pedagogická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno.<br />
Bursík, T. 2007: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Příspěvek k historii ozbrojeného<br />
odporu proti komunistickému režimu v Československu. Praha.<br />
Cuhra, J. – Veber, V. (edd.) 1999: Za svobodu a demokracii I.: Odpor proti komunistické moci.<br />
Praha.<br />
Dvořáková, Z. 1992: Z letopisů třetího odboje. Praha<br />
Grebeníček, M. 2009: Hradba vzdoru. Praha<br />
Jiráková, L. 2008: Politické procesy 50. let – skupina „Veselý, Rod a Tuček“, in: Historie 2007.<br />
Sborník prací z 13. celostátní studentské vědecké konference konané 6. a 7. prosince 2007<br />
v Praze. Praha, s. 301–320.<br />
Jiříček, R. 2010: Paměti národa z pohledu Masarykova kraje – Hodonínska. Brno.<br />
Kaplan, K. 1993: Stát a církev v Československu 1948–1953. Brno.<br />
Poláková, M. 2010: Protifašistický odboj na Uherskobrodsku v letech 1939–1945. Rigorózní<br />
práce, Filozofická <strong>fakulta</strong> Masarykovy univerzity. Brno.<br />
173
Pospíšil, J. 2003: Hyeny v akci. Vizovice.<br />
Radosta, P. 1993: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Praha.<br />
Šedivý, Z. F. 1997: Světlana. I. čsl. partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova ve třetím odboji.<br />
Vimperk.<br />
Veber, V. 2009: Dvacet let. Historiografie třetího odboje na českých vysokých školách dvacet<br />
let po pádu komunismu, Paměť a dějiny 2009/04, s. 114–117.<br />
SUMMARY<br />
The article introduces the life of Vítězslav Klíma (born Vítězslav Kien) (1905–1988),<br />
a man of Jewish origin from the east-Moravian village Strání (district of Uherské Hradiště), and<br />
his attempt of resistance against the communist regime between 1949 and 1950. In his attempt,<br />
he could use his experience with resistance against Nazism, in which he took part between 1939<br />
and 1942. Then, he helped to organise secret escapes of persecuted people across the Moravian-<br />
Slovak border and also cooperated on the printing of illegal newspaper as a member of a large<br />
group. His activity at the break of 1940’s and 1950’s was very similar – it included helping<br />
persecuted people to leave Czechoslovakia and hiding them before the crossing of the border<br />
was possible. These people were for instance the district secretary of national-socilastic party<br />
Alois Hrabalík and two Roman Catholic priests – Bohumil Hrubý and Jan Dubský. Klíma also<br />
organised production and distribution of illegal leaflets and he made an attempt to distort<br />
a celebration of the first of May (he wanted to put nails on the roads leading to the city where<br />
the celebration was to take place). Similarly to his fight against Nazism, also when he fought<br />
against communism Klíma joined with other people from his region and tried to destabilise<br />
the regime. However, in both cases the groups were infiltrated by an agent of security service.<br />
While during the World War Two Klíma escaped imprisonment by running away to Slovakia,<br />
in 1950 he did not manage to leave Czechoslovakia and was arrested, interrogated with the use<br />
of physical and psychical violence and eventually sentenced to a long punishment in prison<br />
(1952).<br />
Autor:<br />
Mgr. Libor Bílek<br />
Střední škola potravinářská a služeb<br />
Charbulova 106, Brno, 618 00<br />
email: libor.bilek85@seznam.cz<br />
tel.: 776 075 096<br />
174
Barevné obrazové přílohy
Příloha A<br />
MLADOBRONZOVÁ LOKALITA JIŘÍKOVICE (OKR. BRNO-VENKOV)<br />
Obr. 1. Superpozice struktury I a klešťovité brány.<br />
Obr. 2. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura II).<br />
177
Obr. 3. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura III).<br />
Obr. 4. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura IV).<br />
178
Obr. 5. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura V).<br />
Obr. 6. Rekonstrukce půdorysů nadzemních kůlových staveb.<br />
179
Příloha B<br />
SPEKTROMETRICKÁ ANALÝZA ZLATÝCH NÁUŠNIC Z POHŘEBIŠTĚ<br />
U BAZILIKY V MIKULČICÍCH<br />
Obr. 3. Náušnice z hr. 250. Obr. 4. Náušnice z hr. 318. Obr. 5. Náušnice z hr. 328.<br />
Foto J. Foltýn. Foto J. Foltýn. Foto J. Foltýn.<br />
Obr. 6. Náušnice z hr. 328. Obr. 7. Náušnice z hr. 469. Obr. 8. Náušnice z hr. 505.<br />
Foto J. Foltýn. Foto J. Foltýn. Foto J. Foltýn.<br />
180
Obr. 9. Náušnice z hr. 680.<br />
Foto J. Foltýn.<br />
Příloha C<br />
RANĚ STŘEDOVĚKÉ OSÍDLENÍ V POVODÍ JEVIŠOVKY, ROKYTNÉ<br />
A STŘEDNÍHO PODYJÍ<br />
Obr. 2. Časně slovanská struktura osídlení na sledovaném území.<br />
181
Obr. 3. Starohradištní struktura osídlení na sledovaném území.<br />
Obr. 4. Středohradištní struktura osídlení na sledovaném území.<br />
182
Obr. 5. Mladohradištní struktura osídlení na sledovaném území.<br />
Obr. 6. Blíže nedatované raně středověké komponenty na sledovaném území.<br />
183
Příloha D<br />
ANTROPOGENETICKÝ VÝZKUM SLOVANSKÉ POPULACE<br />
ZE ZNOJMA-HRADIŠTĚ.<br />
PRVNÍ VÝSLEDKY<br />
Obr. 1. Sterilní exkavace na pohřebišti ve Znojmě-Hradišti.<br />
Obr. 2. Sterilní exkavace na pohřebišti ve Znojmě-Hradišti.<br />
184
Obr. 3. Laboratoř pro izolaci DNA.<br />
Obr. 4. Izolace DNA.<br />
185
Obr. 5. Pipetování pro PCR..<br />
Obr. 6. PCR laboratoř.<br />
186
Obr. 7. Laboratoř pro elektroforézu.<br />
Příloha E<br />
MOŽNOSTI VYUŽITIA ŽELEZITÝCH KONKRÉCIÍ ZO STREDOVEKÉHO<br />
SÍDLISKA V SENCI-SVÄTOM MARTINE<br />
Obr. 4. BSE kompozícia železitej konkrécie zo Senca-Svätého Martina. Prevládajúcu hmotu tvorí skrytokryštalický,<br />
čiastočne hydratovaný a silicifikovaný goethit (červenohnedá farba) s ostrohrannými klastogénnymi úlomkami<br />
kremeňa (modrý) a muskovitu (svetlozeleno-modrý).<br />
187
Obr. 5. BSE kompozícia goethitu v železitej konkrécií zo Senca-Svätého Martina. Okrem základnej hmoty (matrix)<br />
vidno kryštalograficky obmedzené pseudomorfózy po neznámych primárnych mineráloch (kalcit, siderit?).<br />
Tmavomodré až fialové domény vyznačujú oblasti s nižšími koncentráciami železa (fáza A), naopak svetlozelené<br />
domény označujú oblasti s vyššími obsahmi železa (fáza B, matrix).<br />
Příloha F<br />
GEOFYZIKÁLNÍ PROSPEKCE A UMĚLECKO HISTORICKÝ PRŮZKUM KOSTELA<br />
SV. KŘÍŽE V NEBOVIDECH NA OKRESE BRNO-VENKOV<br />
Obr. 1. Nebovidy, kostel sv. Kříže. Pohled od severozápadu. Foto M. Hotárek.<br />
188
Obr. 2. Nebovidy, kostel sv. Kříže. Pohled na interiér stavby k východu. Foto M. Hotárek.<br />
Obr. 3. Nebovidy, kostel sv. Kříže: Situační schéma proměřených geofyzikálních profilů metodou GRP. Legenda:<br />
1 – pozdněrománské zdivo (13. století); 2 – gotické zdivo; 3 – zdivo z 19. stol.<br />
189
Obr. 4. Nebovidy, kostel sv. Kříže: a – Korelační schema výsledků geofyzikálních prací, b – jedna z možných<br />
variant interpretace prospekce c – ukázka zpracovaných radarogramů ve směru Z-V d – ukázka zpracovaných<br />
radarogramů ve směru S-J. Legenda: 1 – indikace nehomogenit dle výraznosti; 2 – hroby, kumulace kamenů apod.;<br />
3 – relikty zdiva (apsida); 4 – štěrkopísky s kanálky proti vzlínání vlhkosti ve zdivu.<br />
190
Obr. 5. Nebovidy, Kostel sv. Kříže, Sv. Kateřina Alexandrijská, planimetrická schematizace podle Malířské<br />
příručky z hory Athos a geometrizace postavy dle skicáře Villarda de Honnecourt<br />
Příloha G<br />
ROMÁNSKO-GOTICKÝ CYKLUS NÁSTĚNNÝCH MALEB V OPATSKÉ KAPLI<br />
BAZILIKY SV. PROKOPA V TŘEBÍČI (UNESCO)<br />
Obr. 1. Třebíč, bazilika sv. Prokopa, opatská kaple, románsko-gotická nástěnná malba, cyklus maleb ze života<br />
a skutků sv. Janu Evangelisty (vzkříšení mrtvého, světec s pohárem jedu před Aristodemem) a sv. Benedikt.<br />
191
Obr. 2. Třebíč, bazilika sv. Prokopa, opatská kaple, románsko-gotická nástěnná malba, cyklus maleb ze života<br />
a skutků sv. Janu Evangelisty (vzkříšení Drusiany, císař Domicián uvrhl sv. Jana do kádě s vroucím olejem) a Oběť<br />
Abrahamova.<br />
Obr. 3. Třebíč, bazilika sv. Prokopa, opatská kaple, románsko-gotická nástěnná malba, cyklus maleb ze života<br />
a skutků sv. Janu Evangelisty (přijetí víry Aristodemem a prokonzulem, vzkříšení otrávených).<br />
192
Obr. 4. Sv. Benedikt, detail, stav po restaurování v roce 1999. Foto F. Sysel.<br />
Obr. 5. Císař Domicián, detail. Foto F. Sysel.<br />
193
Obr. 6. Průřez barevnou vrstvou odebraného vzorku malby z roucha císaře Domiciána. Foto F. Sysel.<br />
Příloha H<br />
NA KONÍČKA SI VYSKOČÍM…<br />
O DROBNÉ STŘEDOVĚKÉ PLASTICE KONÍČKŮ S JEZDCEM NA MORAVĚ<br />
Obr. 1. Uherské Hradiště, inv.č. SF 15130, neglazovaný koníček s jezdcem s otvorem v hrudi z bělavé kaolinové<br />
hmoty. Uloženo Slovácké muzeum UH. Foto Z. Měchurová.<br />
194
Obr. 2. Zaniklá středověká ves Konůvky (kat. Heršpice u Slavkova), dům č. 27, neglazovaný koníček s jezdcem bez<br />
otvoru z bělavé kaolinové hmoty. Uloženo Moravské zemské muzeum Brno. Foto S. Doleželová.<br />
Obr. 3. Olomouc-Pekařská ul. 3,5,7, inv.č. 5137a, neglazovaná ručně modelovaná jezdecká plastika z bělavé jemně<br />
plavené hmoty, neúplná s odlomeným jezdcem. Z výzkumu J. Bláhy 1983. Foto Z. Měchurová.<br />
195
Obr. 4. Kroměříž-Vodní ul., neglazované torzo jezdecké plastiky z bělavé kaolinové hmoty. Uloženo Muzeum<br />
Kroměřížska. Foto Z. Měchurová.<br />
Obr. 5. Brno-Josefská ul., neúplná jezdecká plastika se žlutozelenou glazurou. Z výzkumu o.p.s. Archaia Brno,<br />
ved. A. Zůbek. Foto S. Doleželová.<br />
196
Obr. 6. Hrad Landek (kat. Ostrava-Koblov), koníček s jezdcem ze středně zrnité šedé hmoty s kovovým leskem.<br />
Uloženo Ostravské muzeum. Foto Z. Moravec.<br />
Obr. 7. Hrad Landek (kat. Ostrava-Koblov), koníček s torzem jezdce ze středně zrnité hnědé hmoty. Uloženo<br />
Ostravské muzeum. Foto Z. Moravec.<br />
197
Obr. 8. Uherské Hradiště, inv.č. SF 15129, žlutozeleně glazovaná jezdecká plastika z cihlové hmoty. Uloženo<br />
Slovácké muzeum UH. Foto Z. Měchurová.<br />
Obr. 9. Olomouc-Denisova ul., jezdec „kentaur“ z šedé písčité hmoty. Z výzkumu P. Michny. Foto podle Bláha<br />
2001, kresba podle Informační zpravodaj 1984.<br />
198
Obr. 10. Smilův hrad, okr. Vyškov, neglazovaná postava jezdce z jemné bělavé hmoty se stopami červeného<br />
malování. Uloženo Muzeum Prostějovska. Podle Sága moravských Přemyslovců 2006.<br />
Obr. 11. Opava-Pekařská ul., hnědožlutě glazovaná postava jezdce z jemné hmoty. Z výzkumu NPÚ, územní<br />
pracoviště Ostrava, ved. M. Zezula. Foto S. Doleželová.<br />
199
Obr. 12. Hrad Obřany (kat. Brno-Obřany), obličejová maska jezdce (?). Uloženo Moravské zemské muzeum Brno.<br />
Foto S. Doleželová.<br />
Obr. 13. Olomouc-Pekařská ul. 3,5,7, zlomek jezdce-kentaura z bílé neglazované hmoty. Z výzkumu J. Bláhy 1984.<br />
Uloženo NPÚ Olomouc, FF UP Olomouc. Foto Z. Měchurová.<br />
200
Obr. 14. Brno-Velký Špalíček, neglazovaná jezdecká plastika z jemné bělavé kaolinové hmoty modelovaná částečně<br />
podle formy. Z výzkumu o.p.s. Archaia Brno. Uloženo Muzeum města Brna. Foto S. Doleželová.<br />
Obr. 15. Kroměříž-Velké nám., zlomky hnědočerveně glazované jezdecké plastiky. Uloženo Muzeum Kroměřížska.<br />
Foto Z. Měchurová.<br />
Obr. 16. Újezd u Tišnova, poškozená plastika jezdce (?) z hnědošedé písčité hmoty. Uloženo Moravské zemské<br />
muzeum Brno. Foto S. Doleželová, kresba podle Nekuda – Unger 1981.<br />
201
Obr. 17. Brno-Velký Špalíček, hnědočerveně glazovaná postava jezdce. Z výzkumu o.p.s. Archaia Brno.Uloženo<br />
Muzeum města Brna. Foto S. Doleželová.<br />
Příloha I<br />
MĚSTSKÉ PODZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V PROSPEKCI A VÝZKU<strong>MU</strong><br />
Obr. 3. Jihlava, okres Jihlava. Křížová ulice: Mapa izolinií ρ z a situace odkrytého městského opevnění. Legenda:<br />
1 – relikty hradebních zdí; 2 – osy lineárně orientovaných zón.<br />
202
Obr. 4. Nový Jičín, okres Nový Jičín. Městské opevnění; mapy izolinií zdánlivých měrných odporů z metody DEMP<br />
pro h = 1,5–2,0 m a h = 4–5 m a porovnání výsledků prospekce s ověřovacími vrty na interpretačních profilech<br />
v prostoru městských hradeb. Legenda: 1 – hlína hnědá s úlomky cihel; 2 – písčito-jílovitá zemina s relikty<br />
novodobé zástavby; 3 – dutina s výplní (dřevo, hlína, střepy); 4 – jíl okrový, pevný; 5 – štěrk říční a písek hrubý,<br />
uhelný; 6 – „bahno“ černé, jíl hnědočerný.<br />
203
Obr. 5. Karviná, okres Karviná. Městské opevnění: a – mapa izolinií σ zd a vyčleněné nehomogenity dle GPR;<br />
b – jedna z možných variant interpretace. Legenda: 1 – relikty interpretovaných hradeb a valu; 2 – osa depresní<br />
struktury-příkopu.<br />
204
Obr. 6. Jaroměř II-Josefov, okres Náchod: Mapa izanomál ΔT a srovnávací geoelektrické profily A–A´ a B–B´ nad<br />
různými chodbami tereziánské pevnosti.<br />
Obr. 7. Polička, okres Svitavy: Mapa izolinií ρ z a situace podzemních sklepů. Legenda: 1 – stávající zdivo domu;<br />
2 – sklepení.<br />
205
Obr. 8. Brno-Místodržitelský palác: a – mapy izoliní ρ z v prostoru odkrytých sklepních prostor ; b – mapy<br />
seizmických rychlostí tamtéž. Legenda: 1 – stávající zdivo domu; 2 – kombinované zdivo sklepů.<br />
206
Obr. 9. Tábor, okres Tábor. Svatošova ulice: Výsledky měření metody GPR v prostoru dvora a garáže hasičské<br />
zbrojnice společně s ukázkou zpracovaného radarogramu na profilu GK – 4. Legenda: 1 – lokalizované<br />
nehomogenity; 2 – situace ověřovacích vrtů.<br />
207
Obr. 12. Olomouc, okres Olomouc. Kostel sv. Mořice: a – korelační schéma výsledků prospekce GP;<br />
b – interpretace naměřených dat; c, d – projev krypt a hrobek ve východní části kostela. Legenda: 1 – projev<br />
nehonmogenit z GPR dle výraznosti; 2 – krypta; 3 – hroby; 4 – základové pasy pro patky sloupů.<br />
208
Obr. 13. Blansko, okres Blansko. Kostel sv. Martina: a – korelační schéma výsledků z metody GPR;<br />
b – předpokládaná poloha starší stavby; c – zobrazení mladší hrobky. Legenda: 1 – část interpretovaného půdorysu<br />
románského kostela (12. stol.) a další stavební prvky (zdivo); 2 – základové pasy patek sloupů pod kruchtou;<br />
3 – hrobka, hroby.<br />
209
Obr. 15. Olomouc, okres Olomouc. Denisova ulice: Mapa izolinií ρ z , situace sond a místo jímky. Legenda:<br />
1 – polohy sond a jímky.<br />
Obr. 16. Tábor, okres Tábor. Pražská ulice: Porovnání výsledků metody DEMP (σ z , κ z ) s GPR a ukázka zpracování<br />
radarogramu na profilu 3. Legenda: 1 – vyčleněné nehomogenity; 2 – interpretovaná rozhraní; 3 – předpokládaný<br />
objekt prospekce; 4 – trasa inženýrských sítí.<br />
210
Obr. 17. Brno. Historické centrum města. Zastavění Brna a jeho předměstí roku 1348 v dnešní situaci (O. Fišar)<br />
společně s trasou profilů GPR.<br />
211
Obr. 18. Brno. Historické centrum města: Zpracované radarogramy v ose Rašínovy ulice, Jakubského náměstí,<br />
náměstí Svobody a Masarykovy ulice. Legenda: 1 – interpretované nehomogenity z GPR; 2 – dutina, zdivo;<br />
3 – kanál; 4 – inženýrské sítě.<br />
212
Šestnáct příspěvků k dějinám (Velké) Moravy<br />
Sborník k narozeninám Bohuslava F. Klímy<br />
Mgr. Libor Bílek, Mgr. Josef Kováčik (eds.)<br />
Jazyková korektura: Bc. Lenka Teclová<br />
Vydala Masarykova univerzita roku 2011<br />
Náklad 120 výtisků<br />
1. vydání, 2011<br />
Obálka, sazba: Mgr. Libor Bílek<br />
Tisk: Books Print, s. r. o., I. P. Pavlova 69, 720 00 Olomouc<br />
ISBN 978-80-210-5575-9