Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada ...

K VYSTĚHOVALECTVÍ Z ČESKOSLOVENSKA A POMĚRŮM KRAJANŮ V POLOVINĚ 20. LET 20. STOLETÍ
V Norsku byli na počátku 20. let 123 českoslovenští přistěhovalci, z nichž 91 bylo narozeno
v ČSR. 257
k) Asie
Na asijském kontinentu příznivé podmínky pro vystěhovalectví nebyly. Relativní výjimkou
byla Palestina, kam po vydání Balfourovy deklarace směřovala židovská emigrace. Na počátku
20. let 20. století zde žilo asi 800 československých státních příslušníků, většinou ze Slovenska.
Proto také územně příslušné vyslanectví v Káhiře požadovalo zřízení efektivního
konzulátu v Jeruzalémě, jehož zřízení bylo přislíbeno na druhou polovinu roku 1925. 258
V Persii se cizinci nemohli stát vlastníky pozemků, a proto tato země vystěhovalce nepřitahovala.
259
Přistěhovalectví neexistovalo ani do Britské Indie, kde pro ně nebyly žádné předpoklady.
Československých příslušníků zde bylo velmi málo, šlo většinou o německé a maďarské
obchodníky, kteří pracovali u německých firem Siemens, AEG, IG Farben, švýcarské firmy Volkert
Brothers z Winterthuru a francouzské firmy L. Dreyfus z Paříže. Československé spolky
v Indii neexistovaly. 260
V Číně existovaly československé kolonie v Pekingu a Tiencinu, ale vyhlídky na stěhování
do této země nebyly. 261 Zdejší Češi byli buď úplně nemajetní (podomní prodavači, tuláci) nebo
málo majetní (hudebníci, řemeslníci). Působilo zde také několik československých architektů
a lékařů. V Šanghaji bylo 111 československých příslušníků, z toho 70 Čechů a Slováků. U úředníků
a obchodníků byla vyžadována znalost několika jazyků. 262
V roce 1923 přijelo do Číny 31 československých příslušníků, z toho 20 Čechů a Slováků.
Podmínky pro přistěhovalectví se velice zhoršily vzhledem k přílivu uprchlíků z Ruska, což vedlo
ke vzrůstu cen bytů a životních potřeb. Čínská víza byla poskytována pouze osobám, které se
mohly prokázat pracovní smlouvou se zdejším zaměstnavatelem. 263 Levná čínská pracovní síla
zcela vylučovala československou participaci na zemědělství také v Mandžusku, kde byl největší
příliv ruských běženců. 264
Celkem žilo v polovině 20. let 20. století v Číně 450 československých občanů, a to nejvíce
v Mandžusku, kde v Charbinu 250 osob zřídilo Československý podpůrný a vzdělávací spolek.
Menší kolonie byly v Pekingu a Tiencinu a na některých stanicích čínské východní dráhy.
Jednotlivci žili také v Mongolsku a čínském Východním Turkestánu (Sin-tiang). V Mandžusku
se usadilo několik českých emigrantů z Ruska. Podle sociálního složení žilo v Číně nejvíce strojníků
(40), úředníků (39) a obchodníků (33). Po válce 25 osob reemigrovalo do nově vzniklé
ČSR. 265
Naprosto nedostupnou zemí pro imigranty bylo Japonsko, protože země byla přelidněna
a trvala zde značná nezaměstnanost. V Japonsku pracovali pouze tři českoslovenští strojníci,
československé spolky zde nebyly. 266 89
257Tamtéž, dopis vyslanectví Stockholm MSP z 25. 8. 1926.
258Tamtéž, k. 3898, dopis vyslanectví Káhira MSP z 24. 11. 1924; dopis MZV MSP z 12. 5. 1925.
259Tamtéž, dopis konzulátu Bombay MZV z 24. 8. 1926.
260Tamtéž, dopisy konzulátu Bombay MSP z 15. 6. 1922, 17. 9. 1925 a 22. 9. 1926.
261Tamtéž, dopis delegáta ČSR v Pekingu MSP z 23. 7. 1922.
262Tamtéž, dopis důvěrníka československé vlády v Šanghaji MSP z 19. 9. 1922.
263Tamtéž, dopis důvěrníka československé vlády v Šanghaji MSP z 18. 7. 1923.
264Tamtéž, dopis důvěrníka MZV v Charbinu MSP z 1. 4. 1924.
265Tamtéž, dopis delegáta ČSR v Pekingu MSP z 3. 1. 1926.
266Tamtéž, dopisy vyslanectví Tokio MSP z 24. 7. 1922 a 9. 4. 1925; dopis MZV MSP z 5. 6. 1924.