Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada ...

JAROSLAV VACULÍK
h) Francie
Omezení přistěhovalectví do USA vedlo k hledání nových přistěhovaleckých destinací i na
evropském kontinentu. Největší možnosti přistěhovalectví byly ve Francii, která po první světové
válce potřebovala mnoho pracovních sil na poválečnou rekonstrukci. Podle přednosty Zemského
ústředního úřadu práce v Praze Karla Komínka byla Francie jediný stát, kde bylo možné
umístit část přebytku zemědělského dělnictva ze Slovenska: „To potrvá tak dlouho, pokud zůstane
zavřena Amerika a pokud se nezmění poměry v Rusku, které se stane jednou útočištěm
všech našich příslušníků, i inteligence, kteří by museli hledat zaměstnání mimo svůj stát.“ 177
Československé vystěhovalectví do Francie se opíralo o mezinárodní smlouvu, která byla
podepsána oběma státy na počátku roku 1920. V dohodě byl zakotven návrh na stejnou mzdu
jakou měli domácí francouzští dělníci, stejná ochrana a dohled na dodržování smlouvy. Francouzská
administrativa měla v Praze svého zástupce, který měl právo odmítnout nebo přijmout
najaté osoby a v zastoupení francouzských podnikatelů podepisovat všechny smlouvy.
K prvním pokusům o hromadné najímání dělnictva do Francie došlo již v průběhu roku
1920. Koncem roku 1921 se dostavili do Prahy zástupci francouzského ministerstva práce, aby
vyjednali postup dalšího najímání, zejména stavebních dělníků pro restauraci zpustošených území.
Z 805 osob, které přišly do Francie v roce 1922, bylo 694 dělníků stavebních oborů. V roce
1923 bylo ve Francii umístěno 909 Čechoslováků, z toho 538 horníků a 132 stavbařů. K velkému
rozmachu československého vystěhovalectví došlo v roce 1924, kdy do Francie přišlo 4 381
dělníků, z toho 1 887 horníků, 1 628 kovodělníků a 529 cukrovarníků. 178
Najímáni zemědělského dělnictva prováděl od roku 1923 za řízení ministerstva zemědělství
Slovenský úřad práce pro zemědělské dělnictvo v Bratislavě, a to výlučně ze Slovenska.
Hned v roce 1923 bylo do Francie odesláno 3 137 dělníků, v roce 1924 již 5 551 osob. Tak jen
v jediném roce 1924 odešli do Francie celkem 9 932 dělníci. Rodinných příslušníků bylo málo,
jen 412. Kromě toho řada francouzských firem získávala pracovní síly z ČSR soukromou cestou
přímo.
Najatí dělníci pocházeli ze všech zemí ČSR. V roce 1923 to bylo 667 z Čech, 6 z Moravy
a 263 ze Slovenska, v roce 1924 vedle 1 796 dělníků z Čech, již 997 z Moravy a Slezska, 1 250
ze Slovenska a 338 z Podkarpatské Rusi. 179
Dělníci, kteří byli přítomným lékařem uznání způsobilými, podepsali pracovní smlouvu.
Pasové úřady jim vydaly cestovní pas během dvou dní. Poté byly stanoveny termíny odjezdu
a dělníkům vyplaceny diety. Transporty byly připojeny k polským transportům nebo byly vypraveny
jako zvláštní vlak přes Německo do Štrasburku, zemědělští dělníci z Bratislavy přes
Rakousko a Švýcarsko. Všechny transporty směřovaly do shromažďovacího střediska v Toulu,
kde dělníci obdrželi francouzské legitimace, tzv. carte d´identité. Druhý den je odvezli do míst
pracovního určení.
Průmysloví dělníci byli více soustředěni, tvořili celé československé kolonie. Ubytování
bylo většinou hromadné v prostorných ložnicích se společnými jídelnami a umývárnami. Průmysloví
dělníci byli téměř výhradně muži, zemědělské dělníky tvořili muži i ženy.
Pracovní smlouvy zemědělských dělníků se uzavíraly od 6 do 12 měsíců. Výše úspor závisela
na tom, jak který dělník holdoval alkoholu. Francouzská strava byla výživnější, obsahovala
více masa, sýra, zeleniny a vína. Sociální zákonodárství nebylo tak pokročilé jako v ČSR,
177KOMÍNEK, K.: Československé vystěhovalectví do Francie. In: Sociální revue, 6, 1925, s. 92.
178Tamtéž, s. 93–94.
179Tamtéž, s. 95.
80