Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada ...

K VYSTĚHOVALECTVÍ Z ČESKOSLOVENSKA A POMĚRŮM KRAJANŮ V POLOVINĚ 20. LET 20. STOLETÍ
ni, kde se 600 emigrantům mělo dostat přístřeší, stravování, rady a pomoci, hlavně k usnadnění
rychlého odjezdu do přístavního města. Do stanice byli přijímáni pouze ti, kdo prošli státní zdravotní
revizní vystěhovaleckou stanicí ve Svatobořicích u Kyjova (vystěhovalci ze Slovenska
a Podkarpatské Rusi) nebo předložili vysvědčení úředního lékaře (vystěhovalci z českých zemí).
Ubikace v Libni zahrnovaly ložnice a místnosti pro denní pobyt. Každý vystěhovalec se musel
zapsat, odevzdat těžká zavazadla do skladu a dát se lékařsky prohlédnout. Ložnice byly od 8 do
19 hod. uzavřeny. Vystěhovalecká stanice byla státním zařízením, které spravoval z pověření
MSP Československý Červený kříž (ČSČK), který ustanovoval správce. Na její činnost
dohlíželo několik oddílů ČSČK: sociální, finanční, dopravní a zdravotní. 6
Předmětem úvah byla osnova zákona o vystěhovalectví, kterou vypracovalo MSP, a která
obsahovala směrnice vystěhovalecké politiky. Garantovala svobodu vystěhovalectví, omezení se
vztahovala pouze na osoby, které se octly v konfliktu s trestními zákony, nezletilce a ty, kteří
měli povinnost pečovat o jiné osoby. Počítala se součinností dobrovolných organizací, které
měly zřizovat vystěhovalecké útulky, informovat vystěhovalce v přístavech, doma varovat před
vystěhovalectvím. Každý dělník měl před odchodem do ciziny obdržet písemnou pracovní
smlouvu v řeči své a řeči zaměstnavatele. Měla být zakázána agitace velkých lodních společností,
jejichž agenti zaplavovali celou Evropu. Osnova zakazovala podnikatelům dopravy vysílat
jakékoliv důvěrníky, nicméně Slovensko a Podkarpatská Rus byly zaplaveny jejich agenty, a to
bez ohledu na ustanovení dosud platného uherského vystěhovaleckého zákona z roku 1909. Osnova
také rušila dosavadní oprávnění cestovních kanceláří prodávat lodní lístky vystěhovalcům.
Vyžadovala povinnost lékařské prohlídky vystěhovalců před vstupem na loď. 7
Po první světové válce se vrátily z USA na Slovensko tisíce lidí, které se díky vysoké ceně
dolaru staly zámožnými lidmi přivážejícími dostatek prostředků na zakoupení půdy ve staré
vlasti. 8 To lákalo další k emigraci.
Vrcholným dílem československé emigrační politiky měl být zákon o vystěhovalectví z 15.
října 1922 a prováděcí nařízení k němu. 9 V debatě o zákoně v Poslanecké sněmovně Národního
shromáždění převládala tendence zmenšit vystěhovalectví na míru pokud možno co nejmenší.
Emigrace byla považována za těžkou ztrátu pro národ i hospodářství. Podle zpravodaje sociálněpolitického
výboru, „tisíce zdravého lidu projíždějí Prahou do vybájeného ráje zámořského. Každý
den desítky, ba celé stovky, odnášejí statisíce těžce nastřádaného jmění, aby se staly v neznámé
cizině hříčkou osudu a část kořistí vystěhovaleckých hyen. Proto musí zde zasáhnout stát.“ 10
Vystěhovalectví bylo chápáno jako nezbytný důsledek ekonomiky, která se nacházela ve
stavu recese. Podle socialistické poslankyně Fráni Zemínové, „nelze-li vyvážet zboží, budou se
muset vyvážet dělníci“. 11 Pozdější slovenský zemský prezident Ján Drobný (HSĽS) napsal v roce
1924 do bratislavského Národného denníku, že „vystěhovalectví není novum, není zaviněno
pražským centralismem a nebude odstraněno ani nejradikálnější autonomií. Průmysl se nedá vybudovat
ze dne na den. Přejde mnoho času, dokud nebude třeba našim lidem opouštět rodný
kraj.“ 12 Vystěhovalecké možnosti viděl v budoucím demokratickém Rusku: „Pracovat k tomu,
aby se v Rusku současné poměry změnily, aby se vystěhovalecká vlna odvrátila od Ameriky
a obrátila ke slovanskému Rusku. Naše přebytečné síly budou vítány a potřebny v Rusku. Když
6 Tamtéž, domovní řád vystěhovalecké stanice v Libni schválený MSP 25. 7. 1921.
7 MÉZL, F.: Naše vystěhovalecká politika. In: Sociální revue, 1920–1921, č. 3, s. 94–97.
8 Týž: Vystěhovalectví z Československé republiky. In: Sociální revue, 1921, č. 1, s. 9.
9 Týž: Výklad zákona o vystěhovalectví a prováděcího nařízení k němu. Praha 1924.
10 BOHÁČ, A.: Naše vystěhovalecká politika. In: Naše doba, 32, 1924, č. 2, s.7.
11 NA, f. MSP, k. 3885, dopis F. Zemínové ministerstvu zahraničních věcí (MZV) z 28. 8. 1922.
12 Národný denník, 13. 1. 1924.
59