Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada ...

ANOTACE
mulovány jako kritika, ale jako východisko pro další práci na zkvalitňování RVP. Právě zde je
třeba hledat hlavní význam této práce. V době, kdy se zavádí nové kurikulární dokumenty, a kdy
se diskutuje o podobě vzdělávání, je třeba hledat inspiraci také v zahraničí. Samozřejmě
nemůžeme vše nekriticky přijímat, ale musíme porovnávat a o problémech diskutovat. A k tomu
přináší práce Dagmar Hudecové velice zajímavý podklad.
Miroslav Jireček
HUDECOVÁ, D.–LABISCHOVÁ, J. Nebojme se výuky moderních dějin. Nejnovější
a soudobé dějiny v současném dějepisném vyučování. Praha: Albra spol. s r.o., redakce
SPL – Práce 2009. 80 s.
Otázku, proč je třeba věnovat zvýšenou pozornost právě výuce soudobých dějin si jistě netřeba
klást. Vysvětlení jejího smyslu a významu poskytuje v poslední době i denní tisk. Přesto je
seznámení s nejnovější příručkou Nebojme se výuky moderních dějin autorek D. Hudecové
a D. Labischové zaměřené na realizaci dějepisného vyučování možné vnímat jako úspěšnou
a správnou odpověď. Jedna z autorek neméně přínosné Příručky ke studiu didaktiky dějepisu vydané
Ostravskou univerzitou v roce 2008 tu v novém tvůrčím tandemu (společně s D. Hudecovou)
předkládá volné pokračování, či modifikované, specificky tématické rozšíření.
Předložený text byl zpracován především proto, aby usnadnil učitelům výuku moderních
dějin a tomu se podřídilo i strukturování do tří částí. První pasáž, obsahující nezbytné minimum
teorie, prezentuje důvody, proč je třeba věnovat zvýšenou pozornost právě výuce soudobých
dějin. Zachycuje aktuální stav výuky moderních dějin v současné praxi dějepisného vyučování
a interpretuje jeho pravděpodobné příčiny. Druhá část se zaměřuje na specifické rysy nejnovějších
a soudobých dějin, aby posléze byla ve třetí kapitole nabídnuta škála metod a přístupů
k prezentaci historické látky s přihlédnutím k specifickým rysům moderních dějin. Seznam literatury
je omezen pouze na tituly, které byly použity při zpracování textu. V této metodické
příručce tedy nejde o úplné, nýbrž tématické uplatnění didaktických metod.
Kompendium výkladových textů, různé typy písemných fixačních úloh, nápady, náměty a inspirace
jak učit moderní dějiny doprovází obrazový materiál zaměřený nejen na práci s fotografií,
plakátem, historickou karikaturou, ale i televizí a filmem.
Funkční a poměrně bohaté přílohy pokrývají informační potřeby učitele dějepisu též v internetovém
kontextu od seznamu komentovaných adres včetně uvedeného příkladu možností práce
s webovými stránkami. Text v příloze je doplňkem k příkladu uvedenému v kapitole o zdánlivé
nedramatičnosti dějin. Uvedený materiál MŠMT zde má své opodstatnění, neboť poskytuje
učitelům informace o dalších materiálech a projektech k poválečným dějinám 20. století
a zároveň naznačuje zájem ministerstva školství na podpoře výuky moderních dějin v českých
školách.
Příručka je určena především učitelům dějepisu, aby jim usnadnila výuku moderních dějin
a reaguje na aktuální požadavky kladené na výuku soudobých dějin. Čtivost, logické uspořádání,
přehlednost a obrazová výbava však činí z publikace nejen text určený zasvěcenému
odborníkovi, ale též širší čtenářské obci.
Kamil Štěpánek
210