DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
30 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLUPŮSOBÍCÍHO S PLÁŠTĚM<br />
Tabulka 2.4: Hodnoty rotačních tuhostí přípojů ¯c ϑA trapézový plech-vaznice pro šířku<br />
pásnice b = 100mm<br />
Poloha<br />
plechu<br />
tr.<br />
Připojovaná<br />
pásnice tr.<br />
plechu<br />
Rozteče<br />
šroubů<br />
Průměr podložky<br />
šroubu<br />
[mm]<br />
Hodnota ¯c ϑA<br />
[kNm/m]<br />
gravitační zatížení<br />
pozitivní horní d 22 5,2 40<br />
pozitivní horní 2d 22 3,1 40<br />
negativní spodní d - 10,0 40<br />
negativní spodní 2d - 5,2 40<br />
negativní horní d 22 3,1 120<br />
negativní horní 2d 22 2,0 120<br />
zatížení sáním větru<br />
pozitivní horní d 22 2,6 40<br />
pozitivní horní 2d 22 1,7 40<br />
Maximální<br />
šířka připojované<br />
pásnice<br />
plechu [mm]<br />
Obrázek 2.14: Možné polohy trapézového plechu vzhledem k nosné konstrukci<br />
V případě desko-stěnových a objemových modelů pro běžné válcované nebo ekvivalentní<br />
průřezy je vhodné nahradit výraz (2.17) vztahem<br />
1<br />
= 1 + 1<br />
(2.21)<br />
K 2 c ϑM c ϑA<br />
a spolupůsobící konstrukci modelovat jako pružné podepření v místě spoje pláště a stabilizovaného<br />
prvku. Toto zjednodušení je možné vzhledem k faktu, že hlavní složkou<br />
ovlivňující c ϑP je příčná ohybová tuhost stojiny nosníku. Výsledné tuhosti K 2 jsou u válcovaných<br />
prutů zhruba o 7% vyšší než při uvážení vztahu (2.17). Zmíněné zjednodušení<br />
není možno bezpečně použít pro tenkostěnné profily, u kterých je vliv distorze zásadně<br />
větší.<br />
2.4.8 Stabilizace prutů pružným torzním podepřením podle Fishera<br />
a Lindnera<br />
Nejčastěji používaný zjednodušený postup pro uvážení dopadu torzního podepření na<br />
stabilitní vlastnosti nosníku (vychází z práce Fischera[7]) byl v konečné podobě publikován<br />
Lindnerem v [13] (v současné době je tento postup součástí některých norem, například