DISERTAČNÍ PRÁCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobícího s ...

28 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLUPŮSOBÍCÍHO S PLÁŠTĚM
Vzhledem k faktu, že většinou se při posouzení nosníku ohroženého možnou ztrátou stability
za ohybu předpokládá, že při ¯λ LT ≤ 0, 4 je nosník plně zajištěn proti klopení, lze
vztah zjednodušit na podmínku pro potřebnou tuhost příčného držení k dosažení plné
stabilizace prutu
S 0 ≥ 10, 1786 W y,plf y
h
− 8, 62 · EI z
l 2 ·
[
−0, 5 +
√
0, 25 + 0, 46615 c2
h 2 ]
. (2.16)
Uvedené vztahy podle Heila [10] vedou v porovnání s výše uvedenými vztahy podle
Lindnera [12](a z tohoto postupu vycházející normové úpravy [38, 41]), v závislosti na
typu prutu a jeho délce, ke zhruba desetinovým až dvacetinovým tuhostem S 0 potřebným
k plné stabilizaci prutu.
2.4.7 Torzní podepření navazující konstrukcí - parametr K 2 torzního
podepření pláštěm
Problematice vlivu pružného torzního podepření na stabilitní chování prutu se věnovalo
velké množství autorů (Vogel [36], Heil [10], Lindner [12, 13, 14, 15], v ČR Sochor
[25], Vraný [33], Szabó [28]). Určení tuhosti torzního spojitého podepření vyvozeného
navazujícím pláštěm je pravděpodobně nejrozšířenější přístup publikovaný Lindnerem
([12, 13, 14]). Postup určení tuhosti torzního pružného podepření prutu připojeným
pláštěm vychází z předpokladu, že jednotlivé složky poddajnosti celé soustavy jsou vzájemně
nezávislé a je tedy možné je stanovit samostatně. Dílčí komponenty tohoto spoje
jsou naznačeny na obrázku 2.13. Celkovou tuhost je možné získat ze vztahu
kde jednotlivé veličiny mají následující význam:
1
K 2
= 1
c ϑM
+ 1
c ϑA
+ 1
c ϑP
(2.17)
Obrázek 2.12: Model plášťového chování podle Heila, analogie smykového pole a příčně
zatíženého lana