DISERTAÄNÃ PRÃCE Stabilita ocelovÃ©ho prutu spolupÅ¯sobÃcÃho s ...

More documents

Recommendations

Info

26 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLUPŮSOBÍCÍHO S PLÁŠTĚM 2.4.3 Stabilizace putů podle doporučení ECCS Poddajnost pružného stabilizujícího podepření prutu, ke kterému je přímo připojen plášť, je možno stanovit ze vztahu pro bezvaznicový systém. Pro jednotlivé poddajnosti přitom v případě vaznicového nosného systému platí vztahy pro vnitřní panel podle obrázku 2.11. Rovněž pro stabilizační účinek pláště přímo podpíraného vazníky se vychází ze vztahů pro bezvaznicový systém. Pro stanovení dopadu na jednotlivé prvky (například vaznice, které jsou součástí diafragmatu) je třeba celkový stabilizující účinek diafragmatu rozdělit na jednotlivé stabilizované prvky. Toto je konzervativně možné z výrazu c vaznice = c · (n + 1), kde n je počet polí diafragmatu. Hodnotu tuhosti pružného podepření K 1 je možno přibližně ∗ stanovit jako 1 K 1 = l · c vaznice kde l je délka stabilizovaného prvku. Samotné doporučení ECCS [40] uvádí postup, který vede k určení dopadu stabilizačního účinku pláště na nosníky a sloupy. Tento postup stanovuje, že podepřená část profilu je plně stabilizovaná, jestliže pro její plochu platí kde S je definována vztahem S > S y = f yA 2 S = a c (n + 1) (2.9) (2.10) Za předpokladu, že není podmínka (2.9) splněna, respektive v případě, kdy není u ohýbaného prutu podepřena tlačená pásnice, je možné stanovit velikost kritického zatížení následovně. N cr = ψ · N (2.11) M cr = ψ · M kde ψ je kladné minimum z ψ 1 a ψ 2 . V případě, že ψ 1 i ψ 2 jsou záporné, je prvek pro dané hodnoty N a M plně stabilizován. Hodnoty ψ 1 a ψ 2 jsou dány vztahem ψ 1,2 = −k √ ) [ 2 1 ± √( k1 − 1 ( ) 2 ] ¯Sh W z W ω − (2.12) 2k 2 2k 2 k 2 2i p přičemž ¯S je menší z hodnot S a S y k 1 = N(W z + W ω ) + M ¯Sh/i 2 p k 2 W z = N 2 − M 2 /i 2 p = π 2 EI z /l 2 + ¯S ∗ Skutečná tuhost příčného podepření se od takto přibližně stanovené hodnoty liší v charakteru výsledného deformovaného tvaru konstrukce(zkosení diafragmatu oproti ohybové čáře reálně namáhaného prutu)
VÍTĚZSLAV HAPL 27 W ω l M N = ( π 2 EI ω /l 2 + GI T + ¯Sh 2 /4 ) /i 2 p je stabilizovaná délka prutu je konstantní ohybový moment působící na posuzovaném prvku (kladný moment vyvozuje tlak v podpíraných vláknech) je konstantní normálová síla působící na posuzovaném prvku (tlak je dosazován se záporným znaménkem) 2.4.4 Stabilizace prutů podle doporučení EN 1993 Současná evropská normová úprava vychází z výzkumu Fishera [7] a Lindnera [12] a pro plnou stabilizaci ohýbaného prutu, bez ohledu na tvar momentového obrazce a polohu působiště příčného zatížení, požaduje splnění podmínky ( ) π 2 EI ω S 0 > + GI L 2 t + π2 EI z h 2 70 (2.13) 4L 2 h 2 kde S 0 = S pro případ připevnění trapézového plechu v každé vlně, a S 0 = S/5 pro případ, kdy je trapézový plech připevněn pouze v každé druhé vlně. Hodnotu S je možné stanovit podle doporučení ECCS [40] (viz 2.10). 2.4.5 Stabilizace prutů podle normové úpravy DIN 18 800 Další současná evropská normová úprava DIN 18 800 [38] vychází v podstatě ze stejných základů jako [41]. Pro plnou stabilizaci prutu, zatíženého normálovou tlakovou silou a příčným zatížením, které působí na tlačené pásnici, požaduje splnění podmínky (2.13), přičemž S 0 = a · K pro případ připevnění trapézového plechu v každé vlně a S 0 = a · K/5 pro případ, kdy je trapézový plech připevněn pouze v každé druhé vlně. V případě že na nosníku nepůsobí příčné zatížení, je k plné stabilizaci postačující splnění podmínky S 0 > S ref · 20/70. Hodnota K je stanovena na základě Richtlinie která vychází z [23, 24, 26]. 2.4.6 Stabilizace prutů podle Vogela a Heila Postup podle [10, 36] uvádí vztah, který za předpokladu společného působiště gravitačního zatížení a pružného podepření z roviny na horním líci tlačené pásnice prostě uloženého spojitě zatíženého nosníku vede ke stanovení závislosti poměrné štíhlosti za ohybu a tuhosti smykového diafragmatu. Tento vztah je odvozen na základě podobnosti mezi působením plášťového diafragmatu a chováním napjatého lana při příčném zatížení (viz obrázek 2.12). Vztah bývá uváděn ve formě ⎡ √ ⎤ S 0 ≥ 2/3· (π2 + 3) 2 π 2 (π 2 − 3) · Wy,plf y ¯λ 2 LT h − 6π2 π 2 − 3 · EI ( ) 2 z l · π2 + 3 ⎣−1/2 + 1/4 + · c2 ⎦ (2.14) 2 6π h 2 kde součinitel torzní tuhosti c je dán výrazem c 2 = π2 EI ω + GI t l 2 EI z (2.15)
Page 1: ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ
Page 4 and 5: Obsah 1 Úvod 9 1.1 Předmět zkoum
Page 6 and 7: Seznam použitých symbolů a A b c
Page 8 and 9: Obrázek 1: Schéma a rozměry plá
Page 10 and 11: 10 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLU
Page 12 and 13: 2 Současný stav problematiky Dise
Page 34 and 35: 4 Vlastní práce 4.1 Experimentál
Page 76 and 77:
76 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLU
Page 78 and 79:
Page 80 and 81:
Page 82 and 83:
Page 84 and 85:
Page 86 and 87:
Page 88 and 89:
Page 90 and 91:
Page 92 and 93:
Page 94 and 95:
Page 96 and 97:
Page 98 and 99:
Page 100 and 101:
100 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOL
Page 102 and 103:
Page 104 and 105:
show all

DISERTAÄNÃ PRÃCE Stabilita ocelovÃ©ho prutu spolupÅ¯sobÃ­cÃ­ho s ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

DISERTAÄNÃ PRÃCE Stabilita ocelovÃ©ho prutu spolupÅ¯sobÃcÃho s ...