DISERTAČNÍ PRÁCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobícího s ...

26 STABILITA OCELOVÉHO PRUTU SPOLUPŮSOBÍCÍHO S PLÁŠTĚM
2.4.3 Stabilizace putů podle doporučení ECCS
Poddajnost pružného stabilizujícího podepření prutu, ke kterému je přímo připojen plášť,
je možno stanovit ze vztahu pro bezvaznicový systém. Pro jednotlivé poddajnosti přitom
v případě vaznicového nosného systému platí vztahy pro vnitřní panel podle obrázku 2.11.
Rovněž pro stabilizační účinek pláště přímo podpíraného vazníky se vychází ze vztahů pro
bezvaznicový systém. Pro stanovení dopadu na jednotlivé prvky (například vaznice, které
jsou součástí diafragmatu) je třeba celkový stabilizující účinek diafragmatu rozdělit na jednotlivé
stabilizované prvky. Toto je konzervativně možné z výrazu c vaznice = c · (n + 1),
kde n je počet polí diafragmatu. Hodnotu tuhosti pružného podepření K 1 je možno přibližně
∗ stanovit jako
1
K 1 =
l · c vaznice
kde l je délka stabilizovaného prvku.
Samotné doporučení ECCS [40] uvádí postup, který vede k určení dopadu stabilizačního
účinku pláště na nosníky a sloupy. Tento postup stanovuje, že podepřená část profilu je
plně stabilizovaná, jestliže pro její plochu platí
kde S je definována vztahem
S > S y = f yA
2
S =
a
c (n + 1)
(2.9)
(2.10)
Za předpokladu, že není podmínka (2.9) splněna, respektive v případě, kdy není u ohýbaného
prutu podepřena tlačená pásnice, je možné stanovit velikost kritického zatížení
následovně.
N cr = ψ · N (2.11)
M cr = ψ · M
kde ψ je kladné minimum z ψ 1 a ψ 2 . V případě, že ψ 1 i ψ 2 jsou záporné, je prvek pro dané
hodnoty N a M plně stabilizován. Hodnoty ψ 1 a ψ 2 jsou dány vztahem
ψ 1,2 = −k √
) [
2
1
± √(
k1
− 1 ( ) 2
] ¯Sh
W z W ω −
(2.12)
2k 2 2k 2 k 2 2i p
přičemž
¯S
je menší z hodnot S a S y
k 1
= N(W z + W ω ) + M ¯Sh/i 2 p
k 2
W z
= N 2 − M 2 /i 2 p
= π 2 EI z /l 2 + ¯S
∗ Skutečná tuhost příčného podepření se od takto přibližně stanovené hodnoty liší v charakteru výsledného
deformovaného tvaru konstrukce(zkosení diafragmatu oproti ohybové čáře reálně namáhaného
prutu)