DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
VÍTĚZSLAV HAPL 21<br />
ve stabilizaci nosných prvků, které přímo i nepřímo navazují na plášť.<br />
Působení pláště je tedy možné rozdělit na dva účinky: na účinek zajišťující spolupůsobení<br />
jednotlivých vazeb objektu a na účinek stabilizující jednotlivé pruty konstrukce. Modelování<br />
spolupůsobící konstrukce opláštění obvykle vychází z předpokladu, že jednotlivé<br />
účinky pláště lze vzájemně oddělit. Z toho důvodu bývá plášť (respektive navazující konstrukce)<br />
modelován jako dvojice vzájemně nezávislých systémů pružných podpor. První<br />
systém lze velmi zjednodušeně chápat jako pružnou podporu, bránící příčným deformacím<br />
konstrukce jako celku (na obrázku 2.8 je označena symbolem K v ) ∗ .<br />
Druhý systém pružných podpor, který přímo stabilizuje jednotlivé pruty, je možno dále<br />
rozdělit na pružné podpory bránící vybočení (deformaci) podporovaného <strong>prutu</strong> z roviny<br />
ohybu (označena K 1 ) a na pružné podpory bránící natočení (zkroucení) <strong>prutu</strong> okolo jeho<br />
podélné osy (označena K 2 ). Běžná inženýrská praxe obvykle uvažuje s tuhostmi K 1 = ∞<br />
Obrázek 2.8: Idealizace stabilizujícího efektu opláštění<br />
Obrázek 2.9: Idealizace spolupůsobící konstrukce jako pružného podloží<br />
a K 2 = 0. Tato idealizace vede při připojení spolupůsobící konstrukce k tlačeným vláknům<br />
<strong>prutu</strong> k jeho plné stabilizaci, při připojení do tažených vláken ke ztrátě stability s vynucenou<br />
osou otáčení. Předpoklad nekonečné tuhosti K 1 však v případě vysokých nosníků,<br />
tedy hlavně v případě bezvaznicových a bezpaždíkových systémů, vede k nadhodnocení<br />
jejich únosnosti (viz například [25]). V případě uvážení reálných tuhostí se plášť obvykle<br />
modeluje jako pružné podloží a to jak pro příčné tak pro rotační podepření prvku (viz<br />
obrázek 2.9).<br />
∗ Efekt plášťového chování na vzájemné spolupůsobení jednotlivých částí konstrukce a působení konstrukce<br />
jako celku je dostatečně vyčerpávajícím způsobem popsán například v pracích [2, 5, 40]. Z tohoto<br />
důvodu není dopad plášťového chování na konstrukci jako celek předmětem této práce. Avšak vzhledem<br />
ke skutečnosti že poznatky vedoucí k určení tuhostních parametrů pláště jsou v dalším použity jako<br />
vstupy, pokládá autor za nezbytné zmínit alespoň postup vedoucí k určení tuhosti pláště podle doporučení<br />
ECCS[40]
Change language