02.05.2014 Views

DISERTAČNÍ PRÁCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobícího s ...

DISERTAČNÍ PRÁCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobícího s ...

DISERTAČNÍ PRÁCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobícího s ...

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

VÍTĚZSLAV HAPL 19<br />

Obrázek 2.6: Příklad konstrukce s větším množstvím závažných imperfektních tvarů,<br />

b) vlastní tvary vybočení soustavy, c) možný imperfektní tvar soustavy<br />

2.2.5 Namáhání <strong>prutu</strong> v reálné konstrukci<br />

Výše zmíněné případy centricky tlačeného a jednoose ohýbaného <strong>prutu</strong> se na běžné konstrukci<br />

v podstatě nevyskytují. Stejně tak ani obvykle používané idealizace prutových<br />

styků jako kloubového, posuvného kloubového nebo tuhého spojení prvků neodpovídají<br />

zcela skutečnému chování těchto styků.<br />

Pro většinu případů běžných konstrukcí vedou obvykle přijímaná zjednodušení (přisouzení<br />

nulových tuhostí prutovým stykům, zanedbání tuhostí navazující konstrukce a dalších)<br />

ke konzervativním výsledkům. Zjednodušení evidentně na úkor bezpečnosti (mimo jiné<br />

zanedbání malých excentricit a neoprávněné přisouzení dostatečných tuhostí prutovým<br />

stykům) jsou naproti tomu dostatečným způsobem pokryty normovými součiniteli bezpečnosti<br />

γ M .<br />

V konstrukci běžně se vyskytující pruty jsou většinou zatíženy buď spojitě rozloženým<br />

nebo bodově vnášeným zatížením. S ohledem na skutečnost, že zatížení je do konstrukčního<br />

prvku vesměs vnášeno prostřednictvím další navazující konstrukce, může dojít v místech<br />

přenosu primárního zatížení i k přenosu sekundárních zatížení vyvolaných konstrukčním<br />

detailem. Toto přídavné zatížení se může u ohýbaných prvků projevit jednak jako<br />

kroutící zatížení (vhodnou volbou detailu jej při malé torzní tuhosti ohýbaných prutů lze<br />

zanedbat), a jednak jako zatížení působící kolmo na rovinu ohybu (toto zatížení se ze<br />

zřejmých důvodů projeví pouze v případě, kdy dojde k deformacím podpírané konstrukce<br />

v rovině kolmé na rovinu ohybu zatěžovaného <strong>prutu</strong>).<br />

Na druhou stranu v případě dostatečné tuhosti podpírané konstrukce v její rovině, může<br />

tato skutečnost vést ke zmenšení výsledných silových účinků na nosnou konstrukci. V nejčastějším<br />

případě, kdy je vynášená konstrukce plošná a leží v rovině kolmé na rovinu ohybu<br />

nosného <strong>prutu</strong>, může dostatečná tuhost vynášené konstrukce a jejich přípojů k nosné konstrukci<br />

vést rovněž k částečné nebo plné stabilizaci nosného <strong>prutu</strong> z roviny jeho ohybu.<br />

Rovněž provedení úložných detailů <strong>prutu</strong> má značný vliv na jeho výslednou únosnost. Například<br />

pro prut ohýbaný v rovině největší tuhosti, náchylný ke ztrátě stability za ohybu,<br />

může vést provedení vetknutí na osu nejmenší tuhosti, popřípadě provedení detailu, který<br />

je alespoň částečně schopen bránit deplanaci průřezu, k zásadnímu zvětšení jeho únosnosti.<br />

Naproti tomu provedení nevhodného detailu může výsledné chování navrhovaného<br />

prvku zásadním způsobem zhoršit (viz [16, 38]).<br />

Pro dosažení reálných výsledků, vypovídajících o skutečném chování konstrukce je proto<br />

třeba veškeré tyto skutečnosti ve fázi návrhu konstrukce zohlednit volbou odpovídajícího<br />

a současně bezpečného zjednodušení konstrukce a jejích okrajových podmínek.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!