DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
DISERTAÄNà PRÃCE Stabilita ocelového prutu spolupůsobÃcÃho s ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
VÍTĚZSLAV HAPL 19<br />
Obrázek 2.6: Příklad konstrukce s větším množstvím závažných imperfektních tvarů,<br />
b) vlastní tvary vybočení soustavy, c) možný imperfektní tvar soustavy<br />
2.2.5 Namáhání <strong>prutu</strong> v reálné konstrukci<br />
Výše zmíněné případy centricky tlačeného a jednoose ohýbaného <strong>prutu</strong> se na běžné konstrukci<br />
v podstatě nevyskytují. Stejně tak ani obvykle používané idealizace prutových<br />
styků jako kloubového, posuvného kloubového nebo tuhého spojení prvků neodpovídají<br />
zcela skutečnému chování těchto styků.<br />
Pro většinu případů běžných konstrukcí vedou obvykle přijímaná zjednodušení (přisouzení<br />
nulových tuhostí prutovým stykům, zanedbání tuhostí navazující konstrukce a dalších)<br />
ke konzervativním výsledkům. Zjednodušení evidentně na úkor bezpečnosti (mimo jiné<br />
zanedbání malých excentricit a neoprávněné přisouzení dostatečných tuhostí prutovým<br />
stykům) jsou naproti tomu dostatečným způsobem pokryty normovými součiniteli bezpečnosti<br />
γ M .<br />
V konstrukci běžně se vyskytující pruty jsou většinou zatíženy buď spojitě rozloženým<br />
nebo bodově vnášeným zatížením. S ohledem na skutečnost, že zatížení je do konstrukčního<br />
prvku vesměs vnášeno prostřednictvím další navazující konstrukce, může dojít v místech<br />
přenosu primárního zatížení i k přenosu sekundárních zatížení vyvolaných konstrukčním<br />
detailem. Toto přídavné zatížení se může u ohýbaných prvků projevit jednak jako<br />
kroutící zatížení (vhodnou volbou detailu jej při malé torzní tuhosti ohýbaných prutů lze<br />
zanedbat), a jednak jako zatížení působící kolmo na rovinu ohybu (toto zatížení se ze<br />
zřejmých důvodů projeví pouze v případě, kdy dojde k deformacím podpírané konstrukce<br />
v rovině kolmé na rovinu ohybu zatěžovaného <strong>prutu</strong>).<br />
Na druhou stranu v případě dostatečné tuhosti podpírané konstrukce v její rovině, může<br />
tato skutečnost vést ke zmenšení výsledných silových účinků na nosnou konstrukci. V nejčastějším<br />
případě, kdy je vynášená konstrukce plošná a leží v rovině kolmé na rovinu ohybu<br />
nosného <strong>prutu</strong>, může dostatečná tuhost vynášené konstrukce a jejich přípojů k nosné konstrukci<br />
vést rovněž k částečné nebo plné stabilizaci nosného <strong>prutu</strong> z roviny jeho ohybu.<br />
Rovněž provedení úložných detailů <strong>prutu</strong> má značný vliv na jeho výslednou únosnost. Například<br />
pro prut ohýbaný v rovině největší tuhosti, náchylný ke ztrátě stability za ohybu,<br />
může vést provedení vetknutí na osu nejmenší tuhosti, popřípadě provedení detailu, který<br />
je alespoň částečně schopen bránit deplanaci průřezu, k zásadnímu zvětšení jeho únosnosti.<br />
Naproti tomu provedení nevhodného detailu může výsledné chování navrhovaného<br />
prvku zásadním způsobem zhoršit (viz [16, 38]).<br />
Pro dosažení reálných výsledků, vypovídajících o skutečném chování konstrukce je proto<br />
třeba veškeré tyto skutečnosti ve fázi návrhu konstrukce zohlednit volbou odpovídajícího<br />
a současně bezpečného zjednodušení konstrukce a jejích okrajových podmínek.