10/04 - Kult.cz

10/04 - Kult.cz 10/04 - Kult.cz

24.04.2014 Views

4 rozhovor Režisér Jan Hřebejk: S úspěchem filmu se kalkulovat nedá Pátý celovečerní snímek režiséra Jana Hřebejka Horem pádem tentokrát nahlíží na současnost a upozorňuje mj. na problémy emigrace a rasismu. Příběh s otevřeným koncem doslova nabízí pokračování, které tvůrci neslibují, ale ani nevylučují. Po prezentaci na festivalech v americkém Telluride a v Torontu snímek přišel v polovině září do českých kin. Jak dlouho vznikal námět filmu? Nikdy se nedá dost dobře říct, jak dlouho film vznikal. Začalo to tím, že Petra Jarchovského před osmi lety napadl motiv dvojice Franty a Milušky (Nataša Burger a Jirka Macháček), která chce mít dítě (ale nemůže), a to až do té míry, že Miluška krade děti před samoobsluhou. Startovním výstřelem, kdy jsme začali na Horem pádem dělat, byla svízelná situace se scénářem Pupenda, které už bylo v přípravách, do natáčení zbývaly tři měsíce, a my jsme měli s některými momenty problém. V tomto nehybném momentě funguje metoda, že se to na chvíli pustí k vodě. Petra napadlo, že Franta a Miluška by mohli mít dítě běženců, protože viděl nějakou reportáž o uprchlících a zaujalo ho to. A já jsem zase přidal příběh o kamarádovi z Los Angeles a scénku, jak mě (domněle) okradli v KFC. Hledali jsme nitě, kterými bychom tyhle příběhy sešili. Pak už to šlo docela lehce. Nechci tvrdit, že je lehký psát scénáře, ale někdy se člověk léta moří, což bylo např. u Pelíšků a Pupenda. To je totiž mozaika, kde může být všechno a nic a může z ní cokoli vypadnout. A pak jsou příběhový scénáře, který vznikají téměř z jedné vody načisto, i když Petr má vždy více verzí scénářů. A to byl případ Musíme si pomáhat i Horem pádem. Do jaké míry se při samotné realizaci mění podoba scénáře? Před natáčením si ho společně několikrát přečteme. Já tomu říkám zkoušky, ale je to spíš seznámení se s textem. Jednak si uvědomíte rytmus, jednak nám herci řeknou nějaké stanovisko, což zanášíme do scénáře. A já se snažím i potom zůstat otevřený nápadům. S Petrem všechno neustále prodiskutováváme - při castingu, při výběru kostýmů a hudby. Ve filmu je vlastně riziko i naděje, že můžete do poslední

ozhovor 5 chvilky mnoho získat, ale i mnoho ztratit. Spíš mám pocit, že hodně improvizujeme. Při natáčení se ani moc nedívám do scénáře. Ale netýká se to dialogů. Ty se nemění, to je Petrovo mistrovství, ty jsou slovo od slova ve scénáři. Už ve filmu Pelíšky jste se dotkl migrace, emigrace. V Horem pádem téma rozvíjíte ještě dál. Dotýká se bezesporu každého, máte i vy osobní zkušenost s emigrací? Všichni sourozenci mého dědečka emigrovali do USA. S některými jsme se po letech spojili, s některými už se ztratila stopa. Někteří členové mého štábu jsou Slováci, žijí v Čechách, což samozřejmě není ekonomická ani politická emigrace, ale i v téhle podobě se dostáváte k tomu, co to vlastně znamená změnit zemi. A člověk si taky všímá pohybu člověka po planetě v tom širším slova smyslu. Migrace je trend. Obchod s lidmi zaujal první příčku v tržbách za zločinnou činnost. Dostal se i před drogy. Nemáte pocit, že Horem pádem je film příliš kritický a bude se divákům hůře přijímat? Nemůžu to posuzovat. To může nastat i u dobového filmu. Můžeme si říct, koho budou zajímat děti v teplákách z 50. let, co vybírají popelnice a mají za svátost to, co se na nás teď valí ze všech stran. Já nevím, co lidi přitahuje nebo odpuzuje na filmech. Myslím, že ve filmu jsou výborný herecký výkony, má to spád a dal jsem do toho, co jsem mohl. Nemyslím si, že je tak kritický jako třeba Pupendo nebo Pelíšky. Ale tu dobu už nežijeme, takže už od ní máme odstup. Mám na to takový příměr. Kdyby byly Pelíšky natočené v 70. letech v exilu, tak by publikum po jejich zhlédnutí mělo přinejmenším velkou depresi. Když si člověk uvědomí, co čeká hrdiny Musíme si pomáhat v budoucnu - 40 let ponižujícího života v komunistické diktatuře nebo další kolaborace, tak to není nic povzbudivýho. Myslím, že je film zábavný a zároveň k pláči. Jestli právě nesehraje roli u diváků únava ze současnosti... To uvidíme. O tomhle tvůrce až tak nepřemýšlí. Já to beru tak, že si sedám k jakémusi imaginárnímu stolu a začínám vyprávět něco, o čem doufám, že zaujme ostatní. A lidé si přisednou. Myslím, že úplně se s tím kalkulovat nedá. Jsou malé filmy, které hodně překvapily, a filmy, které byly domnělými sázkami na jistotu a propadly. ! Text: Markéta Havelková Foto: Lenka Kosová www.pears.cz předprodeje: KC Semilasso (Palackého třída) Indies (Kobližná) Wolf (Dvořákova) DPL (Nám. Svobody) KIC (Běhounská) Kudrna (podchod hl. nádraží) FT Records (Kapucínské nám.) KONCERTY – ŘÍJEN 2004 11. 10. 2004 NEŘEŽ KC Semilasso, Palackého tř. 126, Brno, start 20.30 hod. 11. 10. 2004 SLÁVEK JANOUŠEK, VLASTA REDL, JAROSLAV SAMSON LENK Hadivadlo, Alfa pasáž, Brno, start 20.30 hod. 16. 10. 2004 RAPOON, COLIN POTTER Kabinet múz, Sukova 4, Brno, start 20.30 hod. 27. 10. 2004 VLADIMÍR MIŠÍK & ETC.., spec. host skupina ASTROMETRO KC Semilasso, Palackého tř. 126, start 20.30 hod. 31. 10. 2004 YVONNE SANCHEZ KC Semilasso, Palackého tř. 126, start 20.30 hod. ickatalog.cz kého 88, Brno

4 rozhovor<br />

Režisér Jan Hřebejk:<br />

S úspěchem filmu<br />

se kalkulovat nedá<br />

Pátý celovečerní snímek režiséra Jana Hřebejka Horem pádem<br />

tentokrát nahlíží na současnost a upozorňuje mj. na problémy<br />

emigrace a rasismu. Příběh s otevřeným koncem doslova nabízí<br />

pokračování, které tvůrci neslibují, ale ani nevylučují. Po<br />

prezentaci na festivalech v americkém Telluride a v Torontu<br />

snímek přišel v polovině září do českých kin.<br />

Jak dlouho vznikal námět filmu?<br />

Nikdy se nedá dost dobře říct, jak<br />

dlouho film vznikal. Začalo to tím, že<br />

Petra Jarchovského před osmi lety<br />

napadl motiv dvojice Franty a Milušky<br />

(Nataša Burger a Jirka Macháček),<br />

která chce mít dítě (ale nemůže), a to<br />

až do té míry, že Miluška krade děti<br />

před samoobsluhou. Startovním<br />

výstřelem, kdy jsme začali na Horem<br />

pádem dělat, byla svízelná situace<br />

se scénářem Pupenda, které už bylo<br />

v přípravách, do natáčení zbývaly<br />

tři měsíce, a my jsme měli s některými<br />

momenty problém. V tomto<br />

nehybném momentě funguje metoda,<br />

že se to na chvíli pustí k vodě.<br />

Petra napadlo, že Franta a Miluška<br />

by mohli mít dítě běženců, protože<br />

viděl nějakou reportáž o uprchlících<br />

a zaujalo ho to. A já jsem zase přidal<br />

příběh o kamarádovi z Los Angeles<br />

a scénku, jak mě (domněle) okradli<br />

v KFC. Hledali jsme nitě, kterými<br />

bychom tyhle příběhy sešili. Pak už<br />

to šlo docela lehce. Nechci tvrdit, že<br />

je lehký psát scénáře, ale někdy se<br />

člověk léta moří, což bylo např. u Pelíšků<br />

a Pupenda. To je totiž mozaika,<br />

kde může být všechno a nic a může<br />

z ní cokoli vypadnout. A pak jsou<br />

příběhový scénáře, který vznikají<br />

téměř z jedné vody načisto, i když<br />

Petr má vždy více verzí scénářů. A<br />

to byl případ Musíme si pomáhat<br />

i Horem pádem.<br />

Do jaké míry se při samotné realizaci<br />

mění podoba scénáře?<br />

Před natáčením si ho společně<br />

několikrát přečteme. Já tomu říkám<br />

zkoušky, ale je to spíš seznámení<br />

se s textem. Jednak si uvědomíte<br />

rytmus, jednak nám herci řeknou<br />

nějaké stanovisko, což zanášíme<br />

do scénáře. A já se snažím i potom<br />

zůstat otevřený nápadům. S Petrem<br />

všechno neustále prodiskutováváme<br />

- při castingu, při výběru kostýmů<br />

a hudby. Ve filmu je vlastně riziko<br />

i naděje, že můžete do poslední

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!