You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
ecenze | 13<br />
▶ knihy: na útěku před hlukem<br />
„Život rovná se běh, a když přestaneme běžet,<br />
pak možná zjistíme, že život konečně skončil.“<br />
Tato jediná věta dokonale vystihuje dobrodružství<br />
Todda Hewitta z městečka Prentisstown, jak<br />
nám jej v prvním dílu trilogie Chaos líčí americký<br />
spisovatel Patrick Ness.<br />
V dystopickém románu se dostáváme do kolonie<br />
Nový svět, kam se lidstvo přesunuje v generačních<br />
lodích s vidinou lepšího života v čisté přírodě připomínající<br />
vskutku život v ráji. Obyvatelé planety však<br />
vypustí virus, který vyhubí všechny ženy a muže<br />
nakazí virem Hluku, jenž umožňuje slyšet útržky<br />
myšlenek. Když však Todd v močálu za městem<br />
narazí na dívku jménem Viola, která by na světě vůbec<br />
být neměla, zjišťuje, že nic není takové, jaké se<br />
dosud zdálo, a cesta za hledáním pravdy může začít.<br />
Nessův román nabízí poučený pohled do kruté společnosti,<br />
v níž vítězí šílenství a náboženský fanatismus<br />
nad zdravým rozumem. Jediným problémem<br />
je zaměření knihy na náctileté čtenáře, přestože<br />
se v ní nesetkáváme s ničím jiným, než s násilím,<br />
nepřátelstvím, smrtí – obrana vlastního života je<br />
v Novém světě na denním pořádku a Ness všechny<br />
obrazy vykresluje, jako by se odehrávaly přímo<br />
před čtenářovýma očima.<br />
Mladší čtenář, kterému se povede se s hlavními<br />
postavami ztotožnit (což při autorově geniálně<br />
rozpracované typologii postav není vůbec těžké),<br />
může při některých scénách zažívat až infarktové<br />
stavy, jak se ostatně stalo i v mém případě. To je ale<br />
problém literatury pro mládež obecně, kvituji však<br />
s povděkem, že se Ness vyhnul sexuálním motivům.<br />
Na druhou stranu dané prvky nutí spěchat k závěru<br />
knihy, což podporuje i redakční práce, a tak se pozorný<br />
čtenář nesetká s žádnými tiskařskými šotky, kteří<br />
by zbytečně narušovali čtení. Tempo děje je i díky<br />
svěžímu jazyku autora příjemně rychlé. Závěr ale<br />
může být jen dalším začátkem a branou k Temnému<br />
ráji, kde dobrodružství Todda a Violy pokračují.<br />
Hlas nože<br />
Patrick Ness<br />
Nakladatelství Jota, Brno, 2011<br />
www.jota.<strong>cz</strong><br />
▶ hudba: lanugo doplnili album fotkami z antikvariátů<br />
Pokud platí to, co se občas říká, a sice že opravdu<br />
dobrá kapela se pozná až podle druhé desky, pak<br />
má Lanugo před sebou nejspíš zářnou budoucnost.<br />
Album s prostým názvem 2011, vydané loni v listopadu,<br />
je totiž ve všech ohledech skvělým dílem, které<br />
naprosto zastiňuje jejich o dva roky starší eponymní<br />
debut. A rozhodně se řadí mezi nejlepší tuzemské<br />
nahrávky minulého roku.<br />
Členové Lanuga se evidentně snažili vyladit svou druhou<br />
desku do posledního detailu a velmi dbali nejen<br />
na její hudební obsah, ale i celkové designové řešení,<br />
které nabízí celkem čtyři barevné varianty. Samotné<br />
cédéčko je zabaleno do plstěného obalu a doplněno<br />
minimalistickým bookletem. Každý box navíc obsahuje<br />
po jedné z archivních fotografií, které Lanugo<br />
posbírali v antikvariátech a rozhodli se vdechnout jim<br />
nový život. Díky nim se zároveň každý jednotlivý kus<br />
nového alba proměnil v originál. V době klesajícího<br />
zájmu o fyzické nosiče může být takové jedinečné<br />
balení významným podnětem ke koupi desky.<br />
V hudbě Lanuga došlo oproti jejich prvotině ke<br />
dvěma znatelným posunům. Za prvé, na desce zní<br />
výhradně české texty (dříve byly převážně v angličtině).<br />
A to texty v našich končinách neobvykle<br />
jazykově propracované a hlavně chytré. Za druhé,<br />
Lanugo klade větší důraz na samotné písně než na<br />
› Vladimír Žatecký<br />
jazzové podhoubí kolem. Jinými slovy, je v tom víc<br />
popu a méně vyhrávek pro zasvěcené. Obě změny<br />
kapele prospěly, aniž by ubraly na propracovanosti<br />
muzice, kterou její členové, vesměs absolventi pražské<br />
jazzové konzervatoře Jaroslava Ježka, skládají<br />
a hrají. Lanugo je na albu 2011 mnohem uvolněnější,<br />
osobitější a spontánnější.<br />
Mimochodem, lanugo je odborný medicínský termín,<br />
který se používá pro ochmýření plodu v lůně matky.<br />
Na české hudební scéně ale označuje kapelu, která<br />
díky vyspělosti své druhé desky už žádným ochmýřeným<br />
mládětem není.<br />
2011<br />
Lanugo<br />
Jakub Švejda, 2011<br />
› Petr Obrovský<br />
▶ divadla: merlin není pro děti<br />
Trio mladých režisérů se rozhodlo koncipovat novou<br />
inscenaci Merlin jako divadlo několika poloh, žánrů<br />
a rozsahů. Artušovskou legendu uchopili velice<br />
volně. Mimo základní osu příběhu využívají konspiračních<br />
(těžko říci, do jaké míry /ne/podložených)<br />
detailů z kouzelníkova života, jež postupně rozvíjejí<br />
v rámci různě stylizovaných výstupů.<br />
Zatímco zhruba první polovinu představení bychom<br />
žánrově definovali jako rytmikál, postupně se Merlin<br />
především v závěrečných pasážích „zvrhne“ do<br />
čistě komediální polohy. Rozpohybované divadlo<br />
vyžaduje odpovídající herecký projev, který musíme<br />
ocenit především v podání ústřední postavy, jejíž<br />
ztvárnění lze především zpočátku označit za bezmála<br />
artistické. Zajímavým prvkem se stává na jevišti<br />
zpřítomněná hudební kulisa. Ozvláštňuje ji, že se její<br />
členové zapojují i do herecké akce, zalidnění scény<br />
se díky tomu funkčně vyvíjí a udržuje tak divákovu<br />
pozornost ve střehu.<br />
Herectví ve svém celku a vlastně i celé představení<br />
je stylizováno do podoby dětského divadla (což<br />
chápu beze známky pejorativnosti). Odtud však<br />
pramení zásadní nedostatek celé inscenace. Merlin<br />
totiž není vhodný pro děti a podle mého názoru ani<br />
pro proklamovanou skupinu žáků 2. stupně základní<br />
školy. Odhlédneme-li od několika trochu zbytečných<br />
vulgarismů a bezmála erotických výstupů, dětský divák<br />
nemá šanci předváděný děj dostatečně uchopit.<br />
A pochopit už vůbec ne. To na premiéře dokládaly<br />
nepřeslechnutelné otázky nejmladší části publika<br />
točící se kolem obligátního proč, jak a vzhledem ke<br />
zmíněné neustálé proměně rolí a občas i nevhodně<br />
užitým kostýmům především kdo.<br />
Přes výtky by však nebylo dobré inscenaci zavrhovat,<br />
protože při ustálení celkové stylizace a s ní<br />
souvisejícím zacílením na diváky správné věkové<br />
kategorie může Merlin docela dobře fungovat jako<br />
vkusná postmoderní zábava.<br />
A myslím, že téměř dvouhodinové představení by si<br />
zasloužilo přestávku.<br />
› Ivo Michalík<br />
Bronislava Krchňáková, Tereza Karpianus,<br />
Jitka Vrbková, Pavel Ondruch: Merlin<br />
Divadlo Polárka<br />
psáno z premiéry 11. února 20<strong>12</strong><br />
www.divadlopolarka.<strong>cz</strong>
Change language