Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>12</strong> | recenze<br />
▶ film: spielbergova válečná konina<br />
Bylo nebylo, kdesi daleko na irské pastvině se<br />
jedné kobyle narodilo hříbě. Vyrostl z něj krásný<br />
hnědák Joey, kterého si velmi oblíbil rolníkův<br />
syn Albert (Jeremy Irvine). Jeho rodina sice na<br />
tahání pluhu potřebovala silného valacha, ale<br />
otec, starý zkušený farmář, tohohle dostihového<br />
koně za poslední peníze stejně koupil. Když nezbylo<br />
na zaplacení nájmu, koníka i přes ostrý Albertův<br />
nesouhlas prodali armádě. Odtud to bylo jen krok<br />
do zákopů první světové války a Joey začal rychle<br />
střídat majitele – britského důstojníka z něj sestřelili,<br />
německého jinocha pro dezerci zastřelili, malou<br />
francouzskou holčičku… zkrátka taky o Joeyho<br />
přišla. I přes oblaka fosgenu a yperitu začalo být<br />
jasné, že se dvě a půl hodiny čeká jen na happy<br />
end. Řekněte sami, kdo by nechtěl žít v pohádkové<br />
krajině, kde místo psa provádí ostrahu objektu<br />
kachna, několikaminutový déšť zázračně změkčí<br />
půdu ztvrdlou léty irského sucha, železo kované<br />
místními kováři je tak tvrdé, že rozrazí kámen stojící<br />
pluhu v cestě…<br />
Válečný kůň připomene Burtonova Karlíka a továrnu<br />
na čokoládu, také je to vizuální mlsaná na dortu<br />
zdobeném kýčovitostí, ve Spielbergově podání<br />
ovšem usazená do korpusu z patosu vyvolávajícího<br />
až dávicí reflex. Slavný režisér si už jednou ověřil,<br />
že i sebehloupější námět dovedně filmařsky obalený<br />
může přinést velký úspěch. Filmový svět se však od<br />
doby jeho „vojína Ryana“ posunul koňským cvalem<br />
▶ divadla: láska je jako lednička<br />
S divadelníkem Jiřím Jelínkem není nutné brněnské<br />
diváky blíže seznamovat. Zakladatele královéhradeckého<br />
divadla DNO si ke spolupráci v divadle<br />
Husa na provázku přizval jeho umělecký šéf, režisér<br />
Vladimír Morávek. V současnosti je navíc na repertoáru<br />
Reduty Jelínkova hra Jak dostat maminku<br />
do polepšovny.<br />
Jelínkův nejnovější počin je balancováním mezi<br />
klauniádou, revue, kabaretem, improvizací, muzikálem<br />
a Shakespearovým dramatem o tragické<br />
lásce. Jelínek na Shakespearově předloze nijak neparazituje<br />
a dá se říci, že i přes veškerou aktuálnost,<br />
komičnost a třeba i reakce na současné kulturně<br />
politické dění sám jako dramatik respektuje hru<br />
svého kolegy. Dočkáme se plesu v sídle Kapuletů,<br />
balkonové scény, zavraždění Merkucia i smrti obou<br />
milenců, a Jelínkova osobitá interpretace se jeví jako<br />
nedocenitelný bonus.<br />
Kromě autora a dalších pěti herců (Martin Donutil,<br />
Tomáš Sýkora, Tomáš David, Ondřej Jiráček, Ondřej<br />
Kokorský) je na scéně přítomno už „jen“ několik<br />
starých ledniček. Ty jsou součástí jak scénografie,<br />
tak herecké akce. Divadelní vynalézavost jako by<br />
neznala hranic a vše je ještě zpestřeno aktuální<br />
narážkou na škrty v brněnském kulturním rozpočtu.<br />
Další výraznou součástí inscenace je živá hudba<br />
a zpěv, jejichž schopnost přispět ke změně prostoru<br />
kupředu, a my proto věříme, že tentokrát diváci<br />
Spielbergovi neodpustí.<br />
Jeho dovedně nasnímanému a mistrně sestříhanému<br />
vyprávění se nedá upřít přesvědčivost, takže<br />
když seržant v kasárnách dva koně navzájem představí,<br />
čekáme jen, kdy si ti dva dobromyslně podají<br />
kopyta a promluví. Dialogy ve stylu „přestože jste<br />
jen obyčejný voják, tenhle potrhaný kůň by měl<br />
lepší osud i na jatkách a na ošetřovně pro samé<br />
amputace nemáme čas ani na lidi – my se vám pane<br />
o vašeho koníčka postaráme“ vženou divákům do<br />
očí slzy nad ztraceným časem v kině.<br />
Válečný kůň<br />
Drama / Válečný<br />
USA, 2011, 146 min<br />
Premiéra: 23. února 20<strong>12</strong><br />
› Pavel Růžička<br />
či posunu v ději evokuje žánr muzikálu, který však<br />
rovněž neuniká ironizování a parodii.<br />
Do fatální lásky Romea a Julie nechá Jelínek vstoupit<br />
postavu Juliiny sokyně Rózy, která dává lépe<br />
pochopit faktu, že v podstatě každý aktér citového<br />
vzplanutí svůj vztah jinak než fatálně vnímat neumí.<br />
Jeho interpretace však nejsou nijak cynické a veškerá<br />
klišé v podobě zamilovaných dopisů a schůzek<br />
mají charakter laskavého nadhledu. Láska je jako<br />
lednička a Jelínkova inscenace je divadlem, jak<br />
má být.<br />
Jiří Jelínek: Romeo, Julie a já<br />
Divadlo Husa na provázku<br />
Psáno z představení 11. února 20<strong>12</strong><br />
www.provazek.<strong>cz</strong><br />
› Darja Kršková<br />
▶ hudba: mandrage vydala album o čtyřech písních. zbytek pokulhává<br />
Český zvukový prostor zasáhla vlna v podání<br />
plzeňské hudební skupiny Mandrage. Skladby<br />
Šrouby a matice a Františkovy Lázně, které<br />
pocházejí z jejich nového alba, nás doprovázejí<br />
takřka na každém kroku, v případě nákupních<br />
center i na toaletě. Hity zkrátka postpunkoví<br />
hochštapleři natočit umějí, ovšem jako tvůrci<br />
celistvého alba se stále musejí učit.<br />
Jejich novinka s do jisté míry vypočítavým<br />
pojmenováním Moje krevní skupina je totiž<br />
jako celek nevyrovnaná. Obsahuje sice hity,<br />
na desce ale dominují nudné pasáže a v podstatě<br />
balast k zaplnění stopáže. Nic na tom<br />
nezmění ani žánrová pestrost. Skotačiví blázni<br />
do svého repertoáru zařadili vedle srdečných<br />
rockovějších a čistě kytarových poloh také<br />
prvky rock‘n’rollu, tanečního cosi nebo úspěch<br />
zaručující baladu. Stále však platí výtka, že se<br />
kapela nepoučila z předchozích dvou desek,<br />
kdy rovněž vzala na milost béčkové singly,<br />
aby zaplnila prázdné místo na albu. Navíc<br />
jeho současný zbytek je méně poetičtější<br />
než dřív. Mandrage totiž pomalu upouští od<br />
kytarových ambicí a nahrazuje je přídavkem<br />
elektra. Patrný je tak popový úskok a chuť<br />
zalíbit se většině.<br />
Pro Plzeňáky je hudba především zábava a umělecké<br />
ambice jsou jim více méně cizí. Možná<br />
proto současné texty postrádají chtivé fantazírování<br />
a neopotřebovaný nadhled. Na to by<br />
kapelu nejspíš upozornil vyšší hlas v podobě<br />
producenta. Kapela se ale rozhodla na tuto<br />
pomoc rezignovat a album si produkovala sama.<br />
Snad dobře věděla, co dělá…<br />
Moje krevní skupina<br />
Mandrage<br />
Universal music, 2011<br />
› Marek Homolka
Change language