03/06 - Kult.cz

4 rozhovor
Drsnej snowboarďák
Braňo Polák hory nerad
Braňo Polák se narodil v roce 1973 na Slovensku. Absolvoval
konzervatoř v Bratislavě a nastoupil na divadelní fakultu JAMU
v Brně, obor herectví. Během studia dostal příležitost zahrát si
ve filmech a televizních inscenacích (například Konec velkých
prázdnin, Snowboarďáci). Jako člen Městského divadla v Brně
má za sebou i řadu vystoupení v zahraničí.
Braňo, do povědomí veřejnosti jsi
ve druhé polovině devadesátých
let minulého století vstoupil jako
člen chlapecké skupiny A-TAK. Jak
se herec dostane k takové práci?
V Brně jsem vystudoval muzikálové
herectví na Janáčkově akademii
múzických umění a poté začal
účinkovat v muzikálech Městského
divadla. Jednou za mnou přišla
kolegyně Pavla Ptáčková s otázkou,
zda bych nechtěl zajít na konkurz
do právě vznikající chlapecké skupiny.
A protože mě zpívání a tanec
vždycky bavily, tak jsem to zkusil
a ono to klaplo.
Byl jsi členem jedné z nejpopulárnějších
teenagerských skupin
u nás? Proč jste se vůbec rozpadli?
Víš, jak šel čas, najedou jsme byli
čtyři dospělí kluci, každý s vlastním
názorem na život a taky s trochu jinou
představou o fungování kapely.
Také nám odrostly fanynky. Doba se
prostě měnila. Podobný osud ale
mají asi všechny popové skupiny,
a nejen u nás. Prostě jsme se nakonec
rozhodli jít každý svou vlastní
cestou. A tak je to asi správně.
Foto: archiv B. Poláka
V současné době v Brně hostuješ
v několika muzikálech a divadelních
inscenacích, žiješ a pracuješ
ale v Praze. Jak vnímáš rozdíly
mezi Prahou a Brnem?
V Brně hraji už jen sporadicky, většinou
na záskok. Nedávno jsme zde
ale hostovali v G-Studiu s pražským
souborem s divadelním představením
„Zkrocení, aneb Shakespeare
to psal pro mladší“. A rozdíl mezi
Prahou a Brnem? Praha dává lidem
určitě více možností, snad i větší
svobodu. Brno je zase přátelštější
a hlavně, je to moje „mládí“, tady
jsem začínal. Brno bylo tím městem,
které mě nasměrovalo v mé umělecké
kariéře.
A jaký je tedy tvůj vztah k jihomoravské
metropoli?
Jak už jsem řekl, Brno mám rád,
protože s tímto městem spojuji své
začátky. Když jedu z Prahy domů za
rodiči do Holíče, v Brně si říkám,
už jsem doma. Mám zde také kamarády
– a tím myslím opravdové
kamarády. A žije zde rovněž moje
přítelkyně, takže se sem rád vracím.
Navíc, když se jdu v Brně projít,
většinou potkám někoho známého.
Brno je druhé největší město
republiky a přitom se zde zná každý
s každým – a to rozhodně nemyslím
ve zlém.
Kde všude tě tedy v současné
době můžeme vidět? Mám na
mysli nejen představení, ale i tvé
oblíbené podniky či kluby?
V současné době hraji v pražském
divadle Metro. Také hostuji v Karlíně
ve West Side Story. Westku jsem začínal
hrát v Brně v Městském divadle.
Foto: archiv B. Poláka
A právě letošního 25. února se sem
po letech opět s tímto představením
vracím. Westka totiž bude mít výroční
představení, kde se sejde naše
stará parta, která s Westkou kdysi
začínala. Moc se proto na to setkání
i celé představení těším, určitě si to
všichni pořádně užijeme.
A co se týká klubů, tak to opravdu
bouřlivé období mám už doufám za
sebou. Neříkám, že někdy pořádně
nezapařím, ale už mě to neláká tak
jako dříve. Dnes si spíš posedím
s kolegy z divadla u vínka, jdu do
kina, nebo se jen tak procházím.
To mě vážně baví. V Brně rád zajdu
třeba do Vaňkovky. Líbí se mi, nejen
jak je postavená, ale i její atmosféra.
Rád také chodím na výstaviště, které
považuji za skutečný architektonický
skvost.
Snowborďáci, kde jsi ztvárnil
jednoho z Pantherů, se v loňském
roce stali jedním z nejúspěšnějších
filmů roku. Jak ti sedla záporná
role drsňáka na snowboardu?
To je právě ten paradox. Role „záporňáka“
Marka nebyla tak velká, ale
spousta lidí si mě právě s touto rolí
dodnes spojuje. Na Snowboarďáky
nejdřív nikdo příliš nesázel a najednou
se z nich stal kasovní trhák. Jezdili
jsme na promo akce a byl kolem
toho docela velký humbuk. Hlavně