MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ...
MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ... MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ...
vedoucí k postupné pemn tchto ploch na listnaté porosty pírod šetrnými lesnickými metodami. 6.4.2. PR Litovelské luhy Zjištný poet 42 druh mkkýš v PR Litovelské luhy je pln srovnatelný s dalším cenným územím PR Hejtmanka a NPR Vrapa dohromady, kde Vašátko (2001) zjistil 44 druh. V PR Litovelské luhy celkem 9 druh patí do kategorie VU a NT, kdežto v druhé oblasti je to 7 druh. Všechny suchozemské druhy plž v PR Litovelské luhy, které jsou v kategorii vyšší než LC, patí mezi lesní druhy. Jedná se o typické druhy tvrdých luh. Z nich lze za indikátory pirozeného stavu lesních porost stavu považovat Ruthenica filograna a Discus perspectivus a jejich výskyt tedy dokládá dležitost území z ochranáského hlediska. 6.5. Ekologický rozbor mkkýš CHKO LP Hodnotíme-li z krajinného pokryvu pouze lesy a louky jako pírodn blízké krajinné složky, je jejich zastoupení v CHKO LP takové: 85 % lesy a 15 % louky (srovnej s rozdlením krajinného pokryvu v kapitole 2). To pesn odpovídá zastoupení podílu hlavních ekologických skupin suchozemských druh v tab. 6. Lesní a indiferentní druhy jsou schopné žít v lese a pedstavují 84 % suchozemských druh v CHKO LP. Druhy žijící na bezlesí pedstavují 16 % suchozemských druh (n = 93). Podobn mžeme zhodnotit suchozemské mkkýše celé eské republiky (cf. Juiková et al. 2001). V eské republice 72 % pírod blízkých krajinných složek tvoí lesy (33 % rozlohy R) a 28 % tvoí travní porosty (13 % rozlohy R). Tomu odpovídá 82 % (n = 162) druh suchozemských mkkýš schopných žít v lese a 18 % druh bezlesí. Je to tím, že složení mkkýší fauny republiky odpovídá pírodním pomrm, ale krajinný pokryv R má relativn mén pírodních biotop než chránné krajinné oblasti. Zastoupení hlavních ekologických skupin mkkýš pln odpovídá pírodním podmínkám CHKO LP z hlediska krajinného pokryvu. 6.6. Zoogeografický rozbor mkkýš CHKO LP Z karpatských druh do CHKO LP nezasahuje Trichia villosula (Rossmässler, 1838). Hranice jejího SZ výskytu prochází NPR Žebraka (Ložek 1953) a NPR Zástudání (Ložek 1955). Tento druh se vzájemn vyluuje s píbuzným druhem Trichia hispida (Hudec 1956), který je v CHKO LP pomrn hojný. Píina není známa, ale pravdpodobn se vzájemn požírají. Oproti CHKO se v NPR Zástudání uvádí také Merdigera obscura (O. F. Müller, 1774), který se vyhýbá vtším nížinám a horský a podhorský druh Aegopinella nitens, který má jednu lokalitu (lok. . 133) již za hranicí CHKO LP. V Zástudání se však mže jednat o bžný lužní druh Aegopinella nitidula – srovnej s poznámkou o tomto rodu (Ložek 1955). Severní hranice termofytikum-mezofytikum podle fytogeografického lenní prochází mstem Litovel (Šafá et al. 2003 str. 70). Podle rozšíení indikátorových mkkýš prochází tato hranice více severnji a pibližn spojuje obce Mník, Nové Zámky a Nový Dvr (cf. map. píl. 2). Nkteré nálezy druhu Pseudotrichia rubiginosa ale zasahují až do Mohelnické brázdy a nelze vylouit její výskyt také severn od CHKO LP. Pak by spíše výskyty tohoto druhu kopírovaly severní hranici teplé klimatické oblasti T2 (Šafá et al. 2003 str. 50) než dosavadní biogeografické lenní. Jako severní výspy teplomilných druh rostlin se uvádí - 68 -
azofilní teplomilné Doubravy na jižních svazích Tesína a subacidofilní teplomilné doubravy na JZ svahu PR Doubrava (Šafá et al. 2003, Kincl 1991). Tato stanovišt jsou však typickou ukázkou vhodného a nevhodného stanovišt pro mkkýše (viz. tab. 2), nebo specifikem mkkýš je zejména poteba zdroj vápníku (Ložek 2000). Z botanického hlediska je nedoešená píslušnost lužních les v okolí Mlade (Kincl 1991). Zde má spolen s Perforatella bidentata nejsevernjší lokalitu také nap. mochna bílá Potentilla alba. Severní a SV svahy Tesína mají ale odlišný charakter (cf. kap. 2.1). V souladu výskytem teplomilných rostlin a mkkýš proto navrhuji vést hranici termofytika takto: Mník – Rytíská sí – imický jez – Nové Zámky – Nový Dvr. Ve srovnání s luhy jižní Moravy dokládá Vašátko (2003) vtší vliv oreofytika na malakofaunu CHKO LP pítomností druh: Ena montana, Semilimax semilimax, Limax cinereoniger, Discus perspectivus, Urticicola umbrosus a Columella edentula. To je myšleno v širším smyslu a domnívám se, že tyto druhy nelze ke stanovení výše navržené hranice termofytikum-mezofytikum použít, i když se jí pibližn podobá rozšíení Semilimax semilimax (map. píl. 60) a Columella edentula (map. píl. 37). 6.7. Srovnání s jinými mokadními oblastmi stední Evropy Jedná se o srovnání tzv. – diverzity, což je poet druh žijících v uritém regionu. Všechny srovnávané oblasti jsou ve stední Evrop a všechny – krom CHKO Poodí a Drawieski NP – patí do stejného povodí (povodí Dunaje). Srovnávat lze oblasti s podobnými ekosystémy, které mají podobný hydrologický režim, geomorfologii a podobnou míru pedvídatelnosti. Z grafu obr. 2 je zejmá vysoká druhová diverzita mkkýš ve srovnání s ostatními oblastmi. Pestože je diverzita vodních druh v CHKO velká, ješt více vodních druh má BR Pálava a Podunají. Druhová diverzita suchozemských druh (93 druh) výrazn pevažuje nad všemi ostatními oblastmi a srovnatelná je pouze s NP Podyjí (86 druh). Je zpsobená jedinenými pírodními podmínkami CHKO LP – viz. také kap. Diverzita mkkýš a íní fenomén. Pomocí dvou index podobnosti jsem uril podobnost jednotlivých oblastí na základ složení malakofauny. Sørensenv index mírn nadhodnocuje podobnost, ale vtší citlivost (vtší rozdíl mezi minimální a maximální hodnotou) vykazuje Jaccardv index. V celkovém složení malakofauny je CHKO LP nejpodobnjší CHKO Poodí a také Podunají (tab. 9) zejména díky vodním druhm (tab. 10). Dále se prokázala velká podobnost malakofauny Pálavy, Borské nížiny a Podunají, protože se jedná o oblasti, které spolu sousedí. V suchozemské složce prokázala vtší podobnost dvojice CHKO LP a NP Podyjí a dvojice Podunají a Borská nížina (tab. 11). Je pekvapivé, že v CHKO Poodí nebyl zjištn málo dotený (kategorie LC) karpatský druh Monachoides vicinus, který je v CHKO LP pomrn bžný. Spolen s druhem Faustina faustina se ze srovnávaných oblastí vyskytuje pouze v CHKO LP. Jedná se o karpatské druhy a naznaují tak stále ješt významný vliv Karpat, ale i unikátnost CHKO LP, i když by byly v budoucnu tyto druhy nalezeny i v tchto dalších oblastech. Z dalších druh se v Poodí pekvapiv nevyskytuje Arion silvaticus. Pouze ze dvou oblastí (Pálava a Podunají) je uvádn ohrožený mokadní druh Vallonia enniensis. Vyskytoval se nap. také v oblasti Novomlýnských nádrží (Vašátko 2003). Tento druh se jeví jako nejohroženjší a na jeho recentních lokalitách je nutné zavést písnou ochranu. - 69 -
- Page 17 and 18: 4. Materiál a metodika 4.1. Sbr a
- Page 19 and 20: Slavíek (Slavíek [1900?-1903?] in
- Page 21 and 22: Zaazení zjištných druh do ekolog
- Page 23 and 24: - i dalších vodních živoich. Od
- Page 25 and 26: . 1996. V roce 1997 nebyli zjištni
- Page 27 and 28: žijící pouze v nenarušených mo
- Page 29 and 30: 80 - Litovel, rameno napojené na M
- Page 31 and 32: osticové louky, jsou dnes pole. Za
- Page 33 and 34: 134 - Olomouc, ernovír, spadlý ci
- Page 35 and 36: (160) - Ste, SZ, asi 250 m dlouhá
- Page 37 and 38: Galba truncatula v mokadu. V rybní
- Page 39 and 40: proti zvi. Charakteristika malakoce
- Page 41 and 42: Charakteristika malakocenóz: spole
- Page 43 and 44: Podtída: plicnatí Pulmonata Nadá
- Page 45 and 46: Clausilia parvula de Férussac, 180
- Page 47 and 48: Urticicola umbrosus (C. Pfeiffer, 1
- Page 49 and 50: Tab. 2: Výskyt suchozemských druh
- Page 51 and 52: 5.5. Mkkýši vybraných rezervací
- Page 53 and 54: Tab. 4: pokraování: druh Semilima
- Page 55 and 56: z kategorie LC: Galba truncatula (O
- Page 57 and 58: Na základ rozšíení nkterých mk
- Page 59 and 60: Tab. 10: Porovnání vodní malakof
- Page 61 and 62: Obr. 3: Graf ohroženosti % Graf oh
- Page 63 and 64: 6. Diskuze 6.1. Druhové spektrum S
- Page 65 and 66: 6.2.3. Oekávané nálezy nových d
- Page 67: 18). Vzorek z lok. 200 byl odebír
- Page 71 and 72: ozmanitost geomorfologických tvar
- Page 73 and 74: 7. Závr Diplomová práce popisuje
- Page 75 and 76: [Site assessment of floodplain fore
- Page 77 and 78: • Kirchner, K., Máka, Z., Hráde
- Page 79 and 80: • Šafá, J. et al. (2003) Olomou
- Page 81 and 82: Pílohy
- Page 83 and 84: Anotace diplomové práce / Annotat
- Page 85 and 86: Píloha 1 - 2. ást druh / íslo lo
- Page 87 and 88: Píloha 1 - 4. ást druh / íslo lo
- Page 89 and 90: Píloha 2 - 1. ást druh / íslo lo
- Page 91 and 92: Píloha 2 - 3. ást druh / íslo lo
- Page 93 and 94: Píloha 2 - 5. ást druh / íslo lo
- Page 95 and 96: Píloha 2 - 7. ást druh / íslo lo
- Page 97 and 98: Píloha 2 - 9. ást druh / íslo lo
- Page 99: Píloha 3 - 2. ást: Výskyt mkký
- Page 103 and 104: Píloha 3 - 4. ást: Výskyt mkký
- Page 105 and 106: Mapová píloha . 2: Indikátory te
- Page 107 and 108: Mapová píloha . 5: Bithynia tenta
- Page 109 and 110: Mapová píloha . 9: truncatula
- Page 111 and 112: Mapová píloha . 13: Radix ovata
- Page 113 and 114: Mapová píloha . 17: Physa fontina
- Page 115 and 116: Mapová píloha . 21: Anisus spiror
- Page 117 and 118: Mapová píloha . 25: Gyraulus r
vedoucí k postupné pemn tchto ploch na listnaté porosty pírod šetrnými lesnickými<br />
metodami.<br />
6.4.2. PR Litovelské luhy<br />
Zjištný poet 42 druh mkkýš v PR Litovelské luhy je pln srovnatelný s dalším<br />
cenným územím PR Hejtmanka a NPR Vrapa dohromady, kde Vašátko (2001) zjistil 44<br />
druh. V PR Litovelské luhy celkem 9 druh patí do kategorie VU a NT, kdežto v druhé<br />
<strong>oblasti</strong> je to 7 druh. Všechny suchozemské druhy plž v PR Litovelské luhy, které jsou v<br />
kategorii vyšší než LC, patí mezi lesní druhy. Jedná se o typické druhy tvrdých luh. Z nich<br />
lze za indikátory pirozeného stavu lesních porost stavu považovat Ruthenica filograna a<br />
Discus perspectivus a jejich výskyt tedy dokládá dležitost území z ochranáského hlediska.<br />
6.5. Ekologický rozbor mkkýš CHKO LP<br />
Hodnotíme-li z krajinného pokryvu pouze lesy a louky jako pírodn blízké krajinné<br />
složky, je jejich zastoupení v CHKO LP takové: 85 % lesy a 15 % louky (srovnej<br />
s rozdlením krajinného pokryvu v kapitole 2). To pesn odpovídá zastoupení podílu<br />
hlavních ekologických skupin suchozemských druh v tab. 6. Lesní a indiferentní druhy jsou<br />
schopné žít v lese a pedstavují 84 % suchozemských druh v CHKO LP. Druhy žijící na<br />
bezlesí pedstavují 16 % suchozemských druh (n = 93).<br />
Podobn mžeme zhodnotit suchozemské mkkýše celé eské republiky (cf.<br />
Juiková et al. 2001). V eské republice 72 % pírod blízkých krajinných složek tvoí lesy<br />
(33 % rozlohy R) a 28 % tvoí travní porosty (13 % rozlohy R). Tomu odpovídá 82 % (n =<br />
162) druh suchozemských mkkýš schopných žít v lese a 18 % druh bezlesí. Je to tím, že<br />
složení mkkýší fauny republiky odpovídá pírodním pomrm, ale krajinný pokryv R má<br />
relativn mén pírodních biotop než chránné krajinné <strong>oblasti</strong>.<br />
Zastoupení hlavních ekologických skupin mkkýš pln odpovídá pírodním<br />
podmínkám CHKO LP z hlediska krajinného pokryvu.<br />
6.6. Zoogeografický rozbor mkkýš CHKO LP<br />
Z karpatských druh do CHKO LP nezasahuje Trichia villosula (Rossmässler, 1838).<br />
Hranice jejího SZ výskytu prochází NPR Žebraka (Ložek 1953) a NPR Zástudání (Ložek<br />
1955). Tento druh se vzájemn vyluuje s píbuzným druhem Trichia hispida (Hudec 1956),<br />
který je v CHKO LP pomrn hojný. Píina není známa, ale pravdpodobn se vzájemn<br />
požírají. Oproti CHKO se v NPR Zástudání uvádí také Merdigera obscura (O. F. Müller,<br />
1774), který se vyhýbá vtším nížinám a horský a podhorský druh Aegopinella nitens, který<br />
má jednu lokalitu (lok. . 133) již za hranicí CHKO LP. V Zástudání se však mže jednat o<br />
bžný lužní druh Aegopinella nitidula – srovnej s poznámkou o tomto rodu (Ložek 1955).<br />
Severní hranice termofytikum-mezofytikum podle fytogeografického lenní prochází<br />
mstem Litovel (Šafá et al. 2003 str. 70). Podle rozšíení indikátorových mkkýš prochází<br />
tato hranice více severnji a pibližn spojuje obce Mník, Nové Zámky a Nový Dvr (cf.<br />
map. píl. 2). Nkteré nálezy druhu Pseudotrichia rubiginosa ale zasahují až do Mohelnické<br />
brázdy a nelze vylouit její výskyt také severn od CHKO LP. Pak by spíše výskyty tohoto<br />
druhu kopírovaly severní hranici teplé klimatické <strong>oblasti</strong> T2 (Šafá et al. 2003 str. 50) než<br />
dosavadní biogeografické lenní. Jako severní výspy teplomilných druh rostlin se uvádí<br />
- 68 -