MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ...
MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ... MÄkkýši (Mollusca) chránÄné krajinné oblasti Litovelské Pomoravà ...
jednotlivých podtyp. Nkteré lokality zaazené v kategorii L2.3B se totiž velmi blíží kategorii pralesovitých porost a jsou na nich zachovány také vhodné mikrobiotopy umožující výskyt stejných druh. Mkké luhy nížinných ek mají dle oekávání menší druhovou diverzitu než tvrdé luhy (cf. Drozd 2000) (viz. také kap. Diverzita mkkýš a íní fenomén). Celkovým charakterem malakofauny (menší poet druh než v tvrdých luzích, podobné druhové složení) se tak mkké luhy podobají dalším tem typm biotop (údolní jasanovo olšové luhy, vrbové koviny hlinitých a písitých náplav, vegetace vysokých ostic). Nejvýraznjší sledovaný vliv na druhovou diverzitu mkkýš mla pemna tvrdého luhu na paseku. Takové lokality potom patí do kategorie „paseky s nitrofilní vegetací“. Vyskytují se zde pouze nejastjší málo dotené druhy (kategorie LC), i když paseky vznikly vykácením lužního lesa s pralesovitými porosty (L2.3B). Obdobn malou diverzitu mají také intenzivn obhospodaované louky, ale druhové složení je mírn odlišné. Až na základ zhotovení map rozšíení (map. píl. 71), porovnání výskytu podle biotop (tab. 2) a údaji o výskytu druh Deroceras reticulatum a Deroceras turcicum na nejastjších biotopech z literatury (Reise & Hutchinson 2001) jsem odhalil, že výskyt Deroceras reticulatum vbec biotopov neodpovídá uvádnému výskytu na lok. . 237 (PR Doubrava) a 137 (JV od Bradlece). Chyba vznikla tak, že jsem místo Deroceras cf. reticulatum juv. uvedl do databáze Deroceras reticulatum, akoliv zde by mlo být správn uvedeno Deroceras sp. Bude se asi jednat o Deroceras turcicum, což ovím dalšími przkumy. Ten se na sušších dubohabinách asto vyskytuje (Reise & Hutchinson 2001). Spoleenstva mkkýš náhradních stanoviš (lovkem siln ovlivnné biotopy v okolí mst a vesnic) nebyla zatím v CHKO LP systematicky zkoumána, protože všechny dosavadní przkumy vetn tohoto byly zameny hlavn na pírodní a pírod blízké biotopy za úelem jejich ochrany. 6.3.3. Vodní spoleenstva Zlepšování kvality vody v Morav potvrzuje – krom vysazených rak – také výskyt Sphaerium rivicola, který se dnes opt pomalu šíí, akoliv byl ješt v 90. letech 20. století považován za kriticky ohrožený druh. Tento druh naštstí pežil zneištní vody a dnes se mže ze svého refugia v oblasti Ste – Olomouc takto vracet. Podobné štstí nemli mlži Unio crassus a Pisidium amnicum, kteí pravdpodobn v dsledku zneištní vod vyhynuli. Pokud nebudou v dalších przkumech nalezeni, lze uvažovat o jejich reintrodukci. Druhy Acroloxus lacustris a Ancylus fluviatilis preferují jiná stanovišt a není obecn bžným jevem, že se vyskytují spolen (Fechtner & Vrabec 2002). V CHKO LP mají nkolik spolených lokalit: pískovna Podbrady (lok. 4), pomaleji tekoucí potoky (lok. 10, 58, 82) a rychleji tekoucí potok (lok. 166). 6.3.4. Spoleenstva náplav Poet zjištných vodních druh ve zkoumaných náplavech je menší než suchozemských druh a i poet schránek vodních druh je menší. To se shoduje s výsledky rozboru náplav Dunaje (ejka 2000b). ejka tuto skutenost vysvtluje menším zastoupením slepých ramen a dalších vod. To ale nesouhlasí se stavem takových biotop v CHKO LP, kde je jich dostatený poet. Vysvtlením pro tyto vzorky z CHKO LP mže být, že pocházejí pímo z periodických ramen (lok. 38, 200, 250) a odstavených ramen (lok. - 66 -
18). Vzorek z lok. 200 byl odebírán sice pímo z náplav u eky Moravy, ale v míst dolního konce periodického ramene. To pravdpodobn ovlivnilo celkový charakter tanatocenózy. Ve vtším vzorku (16 l) z lok. 200 se nepotvrdil vtší poet druh než na lok. 38 a 250 (oba vzorky po 8 l). Vzorek na lok. 18 byl pouze orientaní o objemu 1 l. V náplavech vždy záleží na konkrétních podmínkách na lokalit a v okolí lokality, na rychlosti poklesu vody (ejka 2000b) a na mnoha dalších okolnostech. Analýzy náplav jsou dležité pro pochopení jejich vzniku za souasných podmínek, aby bylo možné z náplav získaných archeologickými metodami rekonstruovat pírodní podmínky, za kterých vznikaly náplavy v minulosti. Také mohou pomoci pro získání hrubého pehledu malakofauny povodí (ejka 2000b). Nap. druh Eucobresia diaphana byl zaznamenán pouze na vzdálenjších lokalitách odkud sem nemohl být splaven, proto je vhodné jeho další skutené lokality výskytu hledat v oblastech proti proudu tchto tok. 6.4. Mkkýši vybraných rezervací 6.4.1. NPP Tesín Vápence na vrchu Tesín jsou vlastn pirozeným pokraováním vápenc z oblasti Javoíka a celá tato oblast se nazývá „Severomoravský kras“ i „konicko-mladeský devon“. Oblast Javoíského krasu má oproti Tesínu více druh vázaných pouze na vápencové oblasti. Jsou to zejména plži Itala ornata, Chondrina clienta, Pyramidula pusilla, Granaria frumentum a Orcula dolium (Hlavá 2002). První ti druhy jsou sice uvádny také z Tesína, ale záznamy o dvou z nich jsou starší než 40 let. Další przkumy zamené na epilitické plže navrhuji smovat také na okolní lokality, zejména na vápencový lom Na skalce (335 m n. m.), který je mimo CHKO LP. Poznámky k managementu NPP Tesín Z malakologického hlediska jsou pedmtem ochrany zejména lesy pirozeného charakteru, nkteré na vápenci. Zejména je cenná SV ást vrchu Tesína v okolí Rytíské sín, imických vyvraek a pilehlé svahy s výskytem citlivých lesních druh plž (Platyla polita, Daudebardia brevipes, Daudebardia rufa, Oxychilus glaber, Acanthinula aculeata, Vertigo pusilla, Cochlodina orthostoma, Macrogastra ventricosa). Podle stavu dendrofilní malakofauny je vyhovující bezzásahový režim v lesních porostech pirozeného charakteru, kde se dá pedpokládat, že jejich další samovolný vývoj bude smovat k dosažení pralesovitých porost. Nejvtším ohrožením v budoucnosti by bylo jakékoliv lesnické hospodaení. Nejvíce zranitelná je dendrofilní složka, která velmi citliv reaguje na jakoukoliv tžbu, vytahování padlých kmen a zmny skladby porostu.V pípad jakéhokoliv managementu je pro udržení stávajícího stavu nejvýhodnjší ponechání veškeré devní hmoty na míst (Horsák 2003). Dalším cenným biotopem jsou jižní exponované svahy hostící nkteré teplomilné druhy (Truncatellina cylindrica, Pupilla muscorum). Zde však spontánn dochází k pirozené nkolik desetiletí trvající sukcesi devin na rozhraní lesa a souvisejících biotop na jižních svazích (zarstání zejména obou opuštných lom). To vedlo k výraznému zmenšení nkolika stepních biotop a ástenému ochuzení fauny stepního charakteru, nap. mravenc (Bezdka 2000). Nejvážnjším a nejvýraznjším negativním zásahem bylo vytvoení nepvodních smrkových monokultur a zornní louky Plavatisko nad Mladeskými jeskynmi. Tím byla zcela zlikvidována místní rostlinná spoleenstva i s faunou bezobratlých. Na Plavatisku po zalunní a každoroním kosení dochází postupn k obnov. Na plochách s nepvodní druhovou skladbou (smrkové monokultury, borovice, modín) je úelný vhodný management - 67 -
- Page 15 and 16: 3. Historie malakologických výzku
- Page 17 and 18: 4. Materiál a metodika 4.1. Sbr a
- Page 19 and 20: Slavíek (Slavíek [1900?-1903?] in
- Page 21 and 22: Zaazení zjištných druh do ekolog
- Page 23 and 24: - i dalších vodních živoich. Od
- Page 25 and 26: . 1996. V roce 1997 nebyli zjištni
- Page 27 and 28: žijící pouze v nenarušených mo
- Page 29 and 30: 80 - Litovel, rameno napojené na M
- Page 31 and 32: osticové louky, jsou dnes pole. Za
- Page 33 and 34: 134 - Olomouc, ernovír, spadlý ci
- Page 35 and 36: (160) - Ste, SZ, asi 250 m dlouhá
- Page 37 and 38: Galba truncatula v mokadu. V rybní
- Page 39 and 40: proti zvi. Charakteristika malakoce
- Page 41 and 42: Charakteristika malakocenóz: spole
- Page 43 and 44: Podtída: plicnatí Pulmonata Nadá
- Page 45 and 46: Clausilia parvula de Férussac, 180
- Page 47 and 48: Urticicola umbrosus (C. Pfeiffer, 1
- Page 49 and 50: Tab. 2: Výskyt suchozemských druh
- Page 51 and 52: 5.5. Mkkýši vybraných rezervací
- Page 53 and 54: Tab. 4: pokraování: druh Semilima
- Page 55 and 56: z kategorie LC: Galba truncatula (O
- Page 57 and 58: Na základ rozšíení nkterých mk
- Page 59 and 60: Tab. 10: Porovnání vodní malakof
- Page 61 and 62: Obr. 3: Graf ohroženosti % Graf oh
- Page 63 and 64: 6. Diskuze 6.1. Druhové spektrum S
- Page 65: 6.2.3. Oekávané nálezy nových d
- Page 69 and 70: azofilní teplomilné Doubravy na j
- Page 71 and 72: ozmanitost geomorfologických tvar
- Page 73 and 74: 7. Závr Diplomová práce popisuje
- Page 75 and 76: [Site assessment of floodplain fore
- Page 77 and 78: • Kirchner, K., Máka, Z., Hráde
- Page 79 and 80: • Šafá, J. et al. (2003) Olomou
- Page 81 and 82: Pílohy
- Page 83 and 84: Anotace diplomové práce / Annotat
- Page 85 and 86: Píloha 1 - 2. ást druh / íslo lo
- Page 87 and 88: Píloha 1 - 4. ást druh / íslo lo
- Page 89 and 90: Píloha 2 - 1. ást druh / íslo lo
- Page 91 and 92: Píloha 2 - 3. ást druh / íslo lo
- Page 93 and 94: Píloha 2 - 5. ást druh / íslo lo
- Page 95 and 96: Píloha 2 - 7. ást druh / íslo lo
- Page 97 and 98: Píloha 2 - 9. ást druh / íslo lo
- Page 99: Píloha 3 - 2. ást: Výskyt mkký
- Page 103 and 104: Píloha 3 - 4. ást: Výskyt mkký
- Page 105 and 106: Mapová píloha . 2: Indikátory te
- Page 107 and 108: Mapová píloha . 5: Bithynia tenta
- Page 109 and 110: Mapová píloha . 9: truncatula
- Page 111 and 112: Mapová píloha . 13: Radix ovata
- Page 113 and 114: Mapová píloha . 17: Physa fontina
- Page 115 and 116: Mapová píloha . 21: Anisus spiror
jednotlivých podtyp. Nkteré lokality zaazené v kategorii L2.3B se totiž velmi blíží<br />
kategorii pralesovitých porost a jsou na nich zachovány také vhodné mikrobiotopy<br />
umožující výskyt stejných druh.<br />
Mkké luhy nížinných ek mají dle oekávání menší druhovou diverzitu než tvrdé luhy<br />
(cf. Drozd 2000) (viz. také kap. Diverzita mkkýš a íní fenomén). Celkovým charakterem<br />
malakofauny (menší poet druh než v tvrdých luzích, podobné druhové složení) se tak<br />
mkké luhy podobají dalším tem typm biotop (údolní jasanovo olšové luhy, vrbové<br />
koviny hlinitých a písitých náplav, vegetace vysokých ostic).<br />
Nejvýraznjší sledovaný vliv na druhovou diverzitu mkkýš mla pemna tvrdého<br />
luhu na paseku. Takové lokality potom patí do kategorie „paseky s nitrofilní vegetací“.<br />
Vyskytují se zde pouze nejastjší málo dotené druhy (kategorie LC), i když paseky vznikly<br />
vykácením lužního lesa s pralesovitými porosty (L2.3B).<br />
Obdobn malou diverzitu mají také intenzivn obhospodaované louky, ale druhové<br />
složení je mírn odlišné.<br />
Až na základ zhotovení map rozšíení (map. píl. 71), porovnání výskytu podle<br />
biotop (tab. 2) a údaji o výskytu druh Deroceras reticulatum a Deroceras turcicum na<br />
nejastjších biotopech z literatury (Reise & Hutchinson 2001) jsem odhalil, že výskyt<br />
Deroceras reticulatum vbec biotopov neodpovídá uvádnému výskytu na lok. . 237 (PR<br />
Doubrava) a 137 (JV od Bradlece). Chyba vznikla tak, že jsem místo Deroceras cf.<br />
reticulatum juv. uvedl do databáze Deroceras reticulatum, akoliv zde by mlo být správn<br />
uvedeno Deroceras sp. Bude se asi jednat o Deroceras turcicum, což ovím dalšími<br />
przkumy. Ten se na sušších dubohabinách asto vyskytuje (Reise & Hutchinson 2001).<br />
Spoleenstva mkkýš náhradních stanoviš (lovkem siln ovlivnné biotopy<br />
v okolí mst a vesnic) nebyla zatím v CHKO LP systematicky zkoumána, protože všechny<br />
dosavadní przkumy vetn tohoto byly zameny hlavn na pírodní a pírod blízké biotopy<br />
za úelem jejich ochrany.<br />
6.3.3. Vodní spoleenstva<br />
Zlepšování kvality vody v Morav potvrzuje – krom vysazených rak – také výskyt<br />
Sphaerium rivicola, který se dnes opt pomalu šíí, akoliv byl ješt v 90. letech 20. století<br />
považován za kriticky ohrožený druh. Tento druh naštstí pežil zneištní vody a dnes se<br />
mže ze svého refugia v <strong>oblasti</strong> Ste – Olomouc takto vracet. Podobné štstí nemli mlži<br />
Unio crassus a Pisidium amnicum, kteí pravdpodobn v dsledku zneištní vod vyhynuli.<br />
Pokud nebudou v dalších przkumech nalezeni, lze uvažovat o jejich reintrodukci.<br />
Druhy Acroloxus lacustris a Ancylus fluviatilis preferují jiná stanovišt a není obecn<br />
bžným jevem, že se vyskytují spolen (Fechtner & Vrabec 2002). V CHKO LP mají<br />
nkolik spolených lokalit: pískovna Podbrady (lok. 4), pomaleji tekoucí potoky (lok. 10, 58,<br />
82) a rychleji tekoucí potok (lok. 166).<br />
6.3.4. Spoleenstva náplav<br />
Poet zjištných vodních druh ve zkoumaných náplavech je menší než<br />
suchozemských druh a i poet schránek vodních druh je menší. To se shoduje s výsledky<br />
rozboru náplav Dunaje (ejka 2000b). ejka tuto skutenost vysvtluje menším<br />
zastoupením slepých ramen a dalších vod. To ale nesouhlasí se stavem takových biotop<br />
v CHKO LP, kde je jich dostatený poet. Vysvtlením pro tyto vzorky z CHKO LP mže<br />
být, že pocházejí pímo z periodických ramen (lok. 38, 200, 250) a odstavených ramen (lok.<br />
- 66 -
Change language