Měkkýši (Mollusca) chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví ...

Klimatické pomry: Jedná se o teplou klimatickou oblast T2. Pouze ást Tesína patí
do mírn teplé oblasti MT-11. Roní chod relativní vlhkosti vzduchu Olomouckého kraje má
kontinentální ráz. Prmrná teplota: 8,4 ºC (Olomouc). V celoroním prmru má území
pomrn málo srážek (600 mm), protože se projevuje srážkový stín v závtí Zábežské a
Úsovské vrchoviny. Prmrný roní úhrn srážek: Olomouc 612 mm, Litovel 566 mm,
Mohelnice 619 mm (Šafá et al. 2003, Culek 1996, Vysoudil 1989 in Kincl 1991). V letech
1975-1990 poklesla srážková innost v lesním hospodáském celku Bezová o 12 % z 612
mm na 544 mm (Kuera & Kuera 1991).
Pdy: Pdami jsou glejové fluvizem v širokém pásu táhnoucím se podél eky
Moravy. Modální hndozem jsou v oblasti Sten, Mníka a u obce Králová. V komplexu
Doubravy pevažují mezotrofní až eutrofní hndozemní pdy (obecn modální kambizem).
V oblasti Nové Zámky až Nový Dvr jsou výrazné stopy oglejení i pseudoglejení (obecn
modální pseudogleje). Na velmi malou ást území CHKO zasahují také luvické ernozem ze
spraší Z od obce Povice. Na vápencích Tesína se tvoí hndá rendzina (Šafá et al. 2003,
Kincl 1991).
Hydrologie: Unikátní íní sí se adí mezi anastomózní íní systémy (Kirchner et al.
2000). V lužních lesích se tok vtví na boní stálá a periodická íní ramena, která se nazývají
smohe nebo také smuhy. Smohe bhem jara postupn vysychají a mní se na periodické tn.
Bhem léta vtšinou vysychají úpln. Záplavový (inundaní) režim je dosud nenarušen a
umožuje tak pirozené pedogenetické fluviální procesy. V oblasti se nacházejí 2 významné
jezy: imický jez a hynkovský jez. Ochranu sídel zajišují selské hráze. Kvartérní štrkopísky
mají vysoké zvodnní a slouží jako zdroje pitné vody. Vodárenské jímání podzemní vody
ohrožuje vodní režim v oblasti a v minulosti nap. vedlo ke zniení vápnitého slatiništ a
prameništ erlinka (Bureš & Machar 1999, Šafá et al. 2003). Názvy ek: Malá voda =
Mlýnský potok po Litovel, Stední Morava = Mlýnský potok od Litovle po Olomouc.
Potenciální pirozená vegetace: Pirozený lesní kryt tvoí na vtšin území CHKO
rzné typy lužních a bažinných les. Jsou to zejména jilmové doubravy spoleenstva Ficario-
Ulmetum campestris patící mezi tvrdé luhy nížinných ek L2.3 a na místech se stagnující
vodou mokadní olšiny L1 spoleenstva Carici elongatae-Alnetum. Menší ást pokrývají
dubohabiny a lipové doubravy. ernýšová dubohabina Melampyro nemorosi-Carpinetum v
okolí Sten a Jeleního kopce Z od Stelic patí mezi hercynské dubohabiny L3.1. Lipová
dubohabina Tilio-Carpinetum severozápadnji od Jeleního kopce pes vrch Kukaka smrem
k obci Stavenice a území mezi Sobáovem a imicemi patí mezi polonské dubohabiny L3.2.
Výjimen na jižních expozicích doznívají z jihu fragmenty acidofilních teplomilných
doubrav L6.5 spoleenstva Sorbo torminalis Quercetum (Šafá et al. 2003, Chytrý et al. 2001,
Bureš & Machar 1999).
Souasná vegetace: Vtšina území CHKO se rozkládá v údolní niv eky Moravy
s lužními lesy, loukami, mokady, tnmi a zatopenými pískovnami. Dalšími biotopy na
území CHKO jsou teplomilné chlumní doubravy v severní ásti a dubohabrové a bukové lesy.
V lesích pevažuje pirozená druhová skladba. Nadregionální význam má hlavn
nezregulovaný pírodní meandrující tok eky Moravy.
Na trvale zamokených místech rostou olšové vrbiny. Tato vzácná spoleenstva lze
nalézt v PR Kaení louka, PR Plané louky a fragmentáln také v PR Litovelské luhy.
Nejcennjší typ lužních les jsou vrbiny jako tzv. mkký luh. Rostou na náplavech jako
iniciální stadium zejména v NPR Ramena eky Moravy, v PR Litovelské luhy a v PR
Novozámecké louky. Na vrbiny na pravideln zaplavovaných místech navazují topolojilmové
jaseniny a dále od eky dubové jaseniny. V místech, která jsou zaplavována jen výjimen,
rostou habrojilmové jaseniny jako tzv. tvrdý luh. Tvrdý luh je chránn v tchto rezervacích:
NPR Vrapa, PR Hejtmanka, PR Litovelské luhy, PR Kenický, PR Panenský les.
- 11 -