Vybrané okruhy - Katedra vozidel a motorů - Technická univerzita v ...

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
2) Odstředivé lití-používá se zejména pro lití trubek. Vlivem odstředivé síly roztavená ocel
vyplňuje tvar formy. Používá se jak horizontální, tak vertikální osa rotace. Nevýhodou je
nerovnoměrná struktura a geometrie. Pro rovnoměrnost by zde byly třeba nekonečně vysoké
otáčky.
3) Tlakové lití-zde se lije za zvýšeného tlaku (10-100MPa). Nejčastěji cca 15-30 MPa. Velkou
výhodou je vysoká přesnost odlitku (téměř hotový výrobek) a jeho rovnoměrná a kvalitní
struktura. Nevýhodou jsou vyšší náklady jak na zařízení, tak vlastní formy. Ty jsou kovové a
drahé (cca ½ milionu Kč). Forma vydrží cca 8000ks a pak je třeba její repase. Celková
životnost je pak až 100000ks.
POZN.: NÁLITEK-je to zásobárna kovu pro místa později tuhnoucí za účelem snížení vnitřního pnutí,
které při tuhnutí vzniká. Nálitky se umísťují mimo odlitek (obr. 108). Staženinu se snažíme přemístit
právě do toho nálitku. Když se nedaří, obalí se nálitek např. izolací aby netuhlo tak rychle a podmínka
byla splněna.
Obr. 108 Příklad umístění nálitku
10.15 SVAŘOVÁNÍ
Podstatou svařování je roztavení vlastního materiálu a materiálu elektrody a slití dohromady.
Požadavkem je, aby místo svaru mělo strukturu a tím i vlastnosti jako svařovaný materiál nebo
vlastnosti lepší. Při namáhání by tedy nemělo být místo prasknutí ve svaru, ale jinde. To se však
v praxi ne vždy daří splnit. Svařitelnost materiálu je podmíněna obsahem uhlíku. Ten musí být
nižší než 0,22%. Nad touto mezí je již samokalitelnost materiálu. Běžně tedy svařitelné materiály
nejdou zakalit bez dalších úprav (cementace povrchu).
Výhody svarových spojů: těsnost, trvanlivost, pevnost a poměrně vysoká produktivita.
Nevýhody svarových spojů: je to nerozebíratelný spoj, je třeba určitá kvalifikace dělníků, narušuje se
struktura vlastního materiálu.
Principy různých druhů svařování:
1) za působení tepla
2) za působení tlaku (patří sem i svařování ultrazvukem)
3) za působení tlaku a tepla (např. svařování zvýšeným třením)
4) speciální metody
POZN.: Při tlakovém svařování za studena dochází ke vzniku kovových vazeb (obdoba splynutí
mřížek). Na to jsou třeba vysoké síly. Proto pro svařování železa se tato metoda nehodí a používaná je
spíše pro plastičtější materiály (např. slitiny Al).
Svařovací elektrody mohou být obalené (chrání proti vnějším vlivům) nebo holé. Někdy se také
svařuje v ochranných atmosférách (např. Argonu), které umožňují svařitelnost materiálů, které běžně
svářet nejdou.
SVAŘOVÁNÍ ELEKTRICKÝM OBLOUKEM: Principem svařování elektrickým obloukem je
vznik zkratu mezi elektrodami (elektrodou + a svařovaným materiálem -), který vzniká při jejich
dotyku. Po oddálení obou elektrod se mezi nimi objevuje do určité vzdálenosti elektrický oblouk.
Jedná se tedy také o svařování za působení tepla. Elektroda bývá nejčastěji z Wo. Může být buď jako
netavící se elektroda (je zde drátek, který se taví navíc) nebo jako tavící (odkapává do místa svaru).
- 103 -