/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

Potápník Nebrioporus canaliculatus. Foto: Jiří Řehounek
(Scirtidae), vodnářovití (Elmidae), nohatcovití (Dryopidae), pobřežníčkovití (Limnichidae),
hrabníkovití (Heteroceridae) a vejčitcovití (Psephenidae).
Z ČR je dnes známo celkem 402 druhů, z čehož 39 druhů na našem území
v minulosti již pravděpodobně vyhynulo a dalších 150 druhů je uvedeno v červeném
seznamu (Farkač a kol. 2005, Boukal a kol. 2007, Boukal 2010).
Řada druhů je relativně úzce biotopově specializovaná a pokrývají prakticky
všechny typy vodních biotopů ČR. Jsou proto vhodnou skupinou používanou coby
bioindikátory stavu a ohroženosti.
Většina druhů vodních brouků obývá přirozené, mělké, stojaté nebo mírně
tekoucí vody s bohatou vodní vegetací, a často jsou citliví k postupnému obohacováním
vod o živiny, zejména o dusík a fosfor (tzv. eutrofizaci), znečištění postřiky
a hnojivy a nevhodným zásahům do biotopů (úpravy břehů, regulování apod.). Na
postindustriálních stanovištích se proto setkáváme především s druhy, které primárně
osídlují první stadia sukcese, např. narušované říční břehy. Pro tyto druhy je
potřebný přesun náplavů písků, štěrků či bahna. Tyto náplavy jsou často na lokalitě
díky holému povrchu zároveň i nejteplejší. Takovéto biotopy jsou přímo závislé na
pravidelné dynamice přirozených vodních toků, takže dnes po masivní regulaci
říčních i potočních koryt již mohou spontánně vznikat jen ve velmi omezeném
množství. Obdobné je to např. i s různými typy periodických biotopů, které z dnešní
krajiny již většinou zmizely. Imaga některých druhů jsou dokonce nelétavá, nebo
96