/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

na pokročilosti sukcese v daném lomu, která zde probíhá ve srovnání s dalšími
stanovišti obvykle pomaleji, a rovněž na substrátu, který vzniká z rozpadající
se horniny. Dlouhodobým blokováním sukcese na suchých plochách chudých na
živiny však vzniká heterogenní mozaika mikrostanovišť, ze kterých jsou nejdůležitější
bezlesé plochy, včetně těch s trvale nezapojenou vegetací. Tato mozaika
stanovišť využívaných druhy s různou specializací se dlouhodobě udrží spíše na
větších plochách. Studované aktivní lomy jsou obvykle velmi druhově chudé, ale
lomy staré desítky let již hostí vysoce diverzifikovaná společenstva blanokřídlých
(např. soustavy lomů u Vinařic u Kladna, nebo v obcích Žulová a Vápenná
na severní Moravě). To platí i o stáří jednotlivých etáží v jednom lomu, pokud
je lom velký, či hluboký (např. kamenolom v Tasovicích u Znojma nebo velkolom
Čertovy schody v Českém krasu). Pokud jsou však plochy dostatečně velké,
vhodná mikrostanoviště na nich existují nezávisle na jejich stáří (Krauss et al.,
2009). Zvláště cenné jsou horní hrany lomů, které se zařezávají do hliněných
a sedimentárních substrátů a jsou také obvykle nejstarší. Pokud jsou tyto hrany
osluněné, pak jsou prakticky jistým hnízdištěm pro řadu vzácných druhů s různými
ekologickými nároky.
Výsypky mohou kromě písčin suplovat i stepi nebo sprašové stěny. Bohužel narozdíl
od pískoven, které ve vhodném případě mohou opravdu mít charakter vátých
písků, blanokřídlí skalních stepí jsou zřejmě na strukturu náhradního stanoviště
mnohem náročnější. I tak hostí výsypky mnoho unikátních druhů blanokřídlých,
často těch nejteplomilnějších. Na řadě výsypek je naprostá většina druhů pískomilných
a sprašových, např. kutík hladký (Lindenius laevis), kutilka červenonohá
(Ammophila heydeni), nebo dlouhoretka krátkokřídlá (Bembix tarsata). Poslední
zmíněný velký a nápadný druh se před více než 60 lety vyskytoval na písčinách
v Polabí, na jihu Čech a jihu Moravy. Poté, co z ostatního území vymizel, byl zjištěn
na hnědouhelných výsypkách na Mostecku (Srba & Tyrner 2003), odkud se rozšířil
i na další lokality vzdálených až 50 km. Druh je zřejmě ekologicky méně náročný
na charakter hnízdního substrátu než příbuzná dlouhoretka obecná (B. rostrata),
přežívající na posledních lokalitách u Bzence (v pískovně a na vojenském cvičišti,
v NPR Váté písky chybí), Pánova a v PP Na Plachtě v Hradci Králové (Bogusch et al.
2006, Bogusch 2010a).
Odkaliště jsou stanovišti s jemnozrnným až prachovým materiálem. Pokud se
nejedná vyloženě o jedovatý substrát, který je schopen blanokřídlým splnit dva
základní požadavky – je v něm možné hnízdit a sehnat potravu – bude lokalita
81