/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

V dnešní době zalesněné krajiny kombinované s neúživnými lány představují
navíc pro žahadlové blanokřídlé pískovny, výsypky, lomy, odkaliště a podobné těžební
prostory nebo deponie významná stanoviště, suplující dříve obývané duny, stepi
a jiné biotopy. Hlavním důvodem přesunu řady druhů z volné krajiny na náhradní
stanoviště je úbytek vhodných biotopů na velmi malé procento dřívější rozlohy,často
méně než 10%! Hlavním vlivem bylo samozřejmě intenzivní zemědělství ve 2. polovině
20. století, kdy byly v těchto oblastech vytvořeny velké lány orné půdy, a jen
taková místa, kde nebylo možné orat, zůstala ušetřena. Druhým důvodem je pak to,
že ani „zachovalé“ zbytky biotopů již svým změněným charakterem neodpovídají
požadavkům jednotlivých druhů. Většina biotopů totiž doznala za posledních sto
let velkých změn, které nejsou na první pohled vidět. Na území ČR se tak již nelze
setkat se stepí, která by vypadala stejně jako před sto lety. Většina takových „stepních““
biotopů zarostla a jsou to vlastně už lesostepi s křovinami, stromy, či dokonce
se souvislými pásy či plochami dřevin. Takovéto biotopy mohou být vhodné pro
ekologicky jinak zaměřené „stepní“ druhy, nebo pro druhy otevřených stanovišť se
širší ekologickou valencí. Řada druhů blanokřídlých však vyžaduje lokalitu prakticky
bez dřevin a především s rozvolněným povrchem země (mozaika holé půdy a bylin),
které je nutné neustále obnovovat novými disturbancemi, protože rychle mizí. Proto
jsou např. takto specializované včely stepnice rodů Eucera a Tetralonia v ČR asi nejohroženější
skupinou žahadlových blanokřídlých – kromě ekologicky tolerantní stepnice
dlouhorohé (E. longicornis) a s. jarní (E. nigrescens) vázaných spíše na lesostepi
jsou ostatní druhy buď ohrožené, nebo ve většině případů (9 ze 14!) vymizelé.
I v případech stepních biotopů, které stále vypadají velmi zachovale, se něco
zásadního změnilo. Většina stepních biotopů měla v minulosti větší rozlohu, a to
nejen na jižních svazích, které mohly doznat třeba jen velmi malých změn, ale
především i na severních svazích, které jsou vždy vlhčí. I na těchto odvrácených
stranách strání byla step. Nezarůstaly, protože sloužily jako pastviny a měly také
méně živin než dnes. Severní svahy nevysychaly v parných letních měsících tak jako
svahy jižní, byly květnaté a „živé“, ne zarostlé lesem, či alespoň třtinou křovištní
jako dnes. Na dnešních jižních svazích přežijí jen velmi specializované mediteránní
druhy s krátkou sezónou. Ne už tolik druhy kontinentální, které vyžadují květnaté
louky. Mezi druhy kontinentální patří i většina čmeláků, kteří jsou také velmi
ohroženi (11 z 38 našich druhů je již prakticky vymizelých). Stejně jsou na tom
písčiny – pasivní ochrana ve smyslu „oplotit a nechodit tam“ znamenala zarůstání
chráněných stanovišť. Aktivní činnost lesníků a „okrášlovacích spolků“ z poválečného
i současného období vedoucí hlavně k zalesňování veškeré „neplodné“
a nevyužívané půdy znamenala nejen zánik písčin ale i velkého množství ostatních
77