/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

ohrožující faktory patří fragmentace a degradace travinobylinných společenstev.
Úbytek biotopových specialistů koresponduje s ochuzováním současné středoevropské
krajiny o dříve hojné typy prostředí.
Mezi rovnokřídlým hmyzem se nachází velké množství sucho- a teplomilných
druhů s primární vazbou na iniciální sukcesní stadia se sporým bylinným porostem.
Jejich původními biotopy jsou váté písky, náplavová štěrkoviště a písčiny řek,
skalní biotopy a další biotopy s extrémními edafickými podmínkami. Druhy vázané
na tato prostředí vynikají řadou adaptací na extrémní stanoviště, které se netýkají
jen schopnosti přežívání a rozmnožování v tomto prostředí, ale také schopností
umožňujících vyhledávat a rychle kolonizovat nově vzniklá a zároveň rychle zanikající
stanoviště. Obzvláště biotopy typu štěrkových a písčitých náplavů (lavic) mají
časově krátké trvání a již brzy po jejich vzniku začínají zarůstat vegetací. Na jiném
místě pak vzniká nová lavice a celý proces se cyklicky opakuje. Druhy adaptované
na takováto prostředí jsou proto vesměs schopné dobře létat (např. saranče blankytná
(Sphingonotus caerulans), saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens)),
nebo se u nich pravidelně objevují formy s nadprůměrně vyvinutými křídly schopné
účinně kolonizovat nová území (např. Chorthippus pullus). Všechny jmenované
typy extrémních biotopů z naší krajiny mizí a některé již prakticky vymizely v souvislosti
s regulací řek (náplavocá štěrkoviště), zalesňováním vátých písků apod.
/ Stav výzkumu rovnokřídlého hmyzu
na postindustriálních stanovištích v ČR /
Některé typy postindutriálních stanovišť byly v minulosti velmi často navštěvovány
odborníky, kteří odtud publikovali desítky faunistických údajů (přehled viz Kočárek
et al. 2005). Jedná se zejména o vytěžené pískovny a hliniště, které obzvláště
na jihu Moravy představují významná, a někdy dokonce výhradní, refugia teplomilných
druhů rovnokřídlých, kteří zde dosahují severní hranice areálu výskytu.
Pískovny obývá velmi specifická fauna pískomilných druhů rovnokřídlých, která
byla studována zejména v oblasti Jižní Moravy (např. Holuša & Vlk 2003, Kočárek
et al. 2008, Kočárek P. 2010). Výskyt a vazbu na biotop marše Bolívarovy (Tetrix
bolivari) a cvrčka jižního (Eumodicogryllus bordigallensis) studovali na jihomoravských
hliništích Holuša et al. (2006) a Kočárek et. al. (v tisku). Naopak stanoviště
typu odvalů a výsypek důlní hlušiny (Mostecko, Kladensko, Sokolovsko, Ostravsko,
Karvinsko) byly v České republice studovány poměrně málo. Podrobněji byla studována
struktura společenstev rovnokřídlého hmyzu ve vztahu k rekultivacím hald
na Kladensku (Tropek et al. nepublikovaná data) a vytěžených vápencových kame-
66