/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

Pavouci
Autoři: Robert Tropek & Milan Řezáč
/ Úvod /
Pavouci patří mezi významné bezobratlé predátory prakticky ve všech evropských
terestrických biotopech. Díky vysokému počtu druhů a často úzké specializaci na
určitý typ prostředí se jedná o vhodnou skupinu pro indikaci stavu prostředí na
jednotlivých lokalitách i ve větších krajinných celcích.
V ČR je v současnosti známo 857 druhů, z toho je 210 druhů zahrnuto do červeného
seznamu (Růžička 2005). Přes intenzivní arachnologický výzkum v posledních
desetiletích se více než 50 let nepodařilo znovu doložit výskyt 11 druhů, přičemž
převážná většina těchto nezvěstných druhů byla vázána na suché a teplé biotopy
na jižní Moravě. Je zřejmé, že vzácné a lokálně mizející jsou především druhy
ohrožených stanovišť, jako jsou slaniska, neúživné mokřady, štěrkopískové náplavy
řek, písčiny, travinné a skalní stepi, vřesoviště a prosvětlené lesy. Jde o otevřená
stanoviště závislá na nedostatku živin a/nebo na pravidelném narušování. Na druhou
stranu se k nám řada druhů šíří. Z jiných kontinentů k nám byly zavlečeny
a rychle invadovaly dva drobné druhy plachetnatka novozélandská (Ostearius melanopygius)
a pavučenka trojlaločná (Mermessus trilobatus). Další druhy naše území
kolonizovaly z jižnějších částí Evropy, např. křižák pruhovaný (Argiope bruennichi),
39