/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

– jedním na jižní a západní Moravu a východní stranu Českomoravské vysočiny,
druhým do jižních Čech, především do Blanského lesa a do údolí Vltavy od Českého
Krumlova po Hlubokou nad Vltavou. Jeho nejsevernější i nejjižnější dnes známé
lokality v jižních Čechách se nacházejí ve starých vápencových lomech – izolovaná
lokalita lůmku u Černé v Pošumaví (obr. 3) a v lomu u Rachaček severně od Hluboké
nad Vltavou.
Páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis)
Areál tohoto druhu sahá od východních Alp po Kavkaz. Druh je u nás rozšířen
v teplých oblastech, obsazuje otevřené a suché biotopy přirozeného i umělého charakteru
jako jsou stepní stráňky, suché a osluněné skály a náspy. V červeném seznamu
je veden jako téměř ohrožený. Zatímco ve značné části středních Čech je tento
druh běžný, směrem k jihu známých lokalit ubývá a nejjižnější lokalitou v Čechách
je vápencový lom u Nerestců u Mirovic (Ditrich & Pech, nepublikováno) (obr. 2).
Suchomilka bělavá (Candidula unifasciata)
Tento vzácný druh žije na krátkostébelných stepních trávnících na vápencovém
podkladě. V důsledku taxonomických nejasností nebyla dosud zařazená do žádné
kategorie ohrožení; nejpravděpodobněji bude klasifikována jako ohrožená. Jednou
z mála známých lokalit suchomilky bělavé je i vápencový lom u Štramberka
/ Specifické zásady ekologické obnovy postindustriálních
stanovišť z hlediska suchozemských plžů /
Vzhledem k nedostatku relevantních studií nelze v tuto chvíli formulovat nějaké
obecné zásady managementu postindustriálních stanovišť. To ovšem neznamená,
že každý zásah je dobrý; například rozsáhlé plochy uměle zatravněné komerční
travní směsí, zalesněné stejnověkou monokulturou nebo zarostlé třtinou křovištní
rozvoji malakofauny rozhodně neprospívají. Diverzitu (nejen) měkkýšů obecně zvýšíme,
budeme-li na lokalitě udržovat mozaiku různě vypadajících ploch.
Z abiotických podmínek nejvíce ovlivňuje diverzitu plžů přítomnost vápníku
a vlhkost. Protože asi 3/4 našich druhů žijí na lesních stanovištích, v obecné
rovině prospěje rozvoji malakofauny postindustriálních ploch příležitostná
výsadba stanovištně vhodných dřevin a přítomnost míst, kde se drží vlhkost,
např. hromady ořezaných větví apod. Často je nejúčinnějším a určitě nejlevnějším
managementem postindustriálních biotopů zvýšení stanovištní diverzity
(členitý terén) a ponechání lokality přírodě. Ovšem v zájmu výskytu některých
34