/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

Pískovny jsou z hlediska denních motýlů specifické, všechny druhy denních
motýlů specializované na přirozené písčiny totiž na našem území již vyhynuly. Volné
písčiny totiž patří ve střední Evropě k úplně nejohroženějšímu typu prostředí
a většina těchto lokalit u nás již zanikla nebo byla záměrně zalesněna a zbylé jsou
příliš maloplošné pro dlouhodobé přežití pískomilných motýlů. Přesto je řada pískoven
ochranářsky pro motýly cenná, bývají totiž osidlovány řadou druhů raně
sukcesních nezarostlých stanovišť (v jižních Čechách např. kriticky ohrožení modrásek
černočárný (Pseudophilotes baton) a hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia),
donedávna také kriticky ohrožený okáč metlicový (Hipparchia semele).
Motýli odkališť zatím nebyli podrobněji studováni, přesto to vypadá, že pro
většinu druhů nejde o významné lokality. Stejně jako v případě pískoven, kterým
se blíží strukturou substrátu, nejsou osidlovány pískomilnými druhy, protože
ty už na našem území vyhynuly. Ukázalo se ovšem, že tento typ stanovišť je
významný pro kriticky ohroženého okáče metlicového (Hipparchia semele), který
byl zjištěn na odkalištích na Kadaňsku a Pardubicku. Obdobně se zde vyskytuje
i několik dalších druhů teplých stanovišť s řídkým vegetačním krytem (např. zranitelný
soumračník čárkovaný (Hesperia comma) na Kadaňsku). Naopak, vzhledem
k velmi nízké diverzitě rostlin a velmi malé početnosti nektaronosných druhů,
nebudou odkaliště zřejmě významnějšími refugii pro méně specializované
hojnější druhy.
Motýlům těžených rašelinišť nebyla dosud věnována dostatečná pozornost.
Příležitostné nálezy a průzkumy však poměrně jednoznačně naznačují, že rašeliniště
historicky těžená tzv. borkováním hostí řadu významných druhů. Borkování
totiž na delší dobu zablokuje sukcesní vývoj a zabrání rozvoji lesa i na větších plochách
rašelinišť. Tyto otevřené enklávy pak mohou sloužit jako útočiště specializovaných
druhů, kterým na řadě rašelinišť v souvislosti s obecným odvodněním
krajiny zarostly vhodné biotopy dřevinami. Dobrým příkladem jsou borkované
plochy v přírodní rezervaci Kozohlůdky na Táborsku, které obývají např. kriticky
ohrožený okáč stříbrooký (Coenonympha tullia) nebo ohrožený perleťovec severní
(Boloria aquilonaris). O denních motýlech strojově těžených ploch se ví ještě méně.
Vzhledem k tomu, že frézování úplně změní charakter stanoviště a jeho obnova
trvá řádově desítky let, je pravděpodobné, že tyto plochy v současnosti specialisté
rašelinišť neosidlují. Výjimkou mohou být okrajové části, které se obnovují rychleji
a poměrně brzy se tu mohou formovat společenstva přechodových rašelinišť. Na
takovéto ploše byl na Jindřichohradecku zjištěn zranitelný bělopásek tavolníkový
(Neptis rivularis).
125