/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

však v posledních 20 letech postupně znovu osidluje naší krajinu zejména na jižní
Moravě a v jižních Čechách. Kromě zachovalých stepních lokalit převážně v chráněných
územích bývají hojně osidlovány právě pískovny, kamenolomy nebo dočasně
obnažené plochy při výstavbě. Na těchto stanovištích se můžeme setkat i s příbuznými
druhy, majkou fialovou (Meloe violaceus) a majkou Meloe rugosus. Oba druhy
jsou klasifikovány jako zranitelné a mají podobné ekologické nároky.
Dřepčík Crepidodera lamina
V ČR je nejvzácnějším druhem tohoto rodu, vyskytuje se velmi lokálně, např.
v Českém krasu nebo na Křivoklátsku, kde bývá nalézán např. na osluněných
lesních lemech (Januš 2004). Červený seznam ho řadí mezi kriticky ohrožené
druhy. Vyvíjí se obvykle na osice, vzácně i na topolu černém a žije převážně
v pahorkatinách na teplých skalnatých stráních či v kamenolomech (Čížek 2008).
V jižních Čechách jsou dosud známy dvě lokality ve vápencových lomech Chýnovského
krasu na Táborsku (přírodní rezervace Kladrubská hora a Pacova hora).
Dobře osluněné svahy kamenolomů s porosty pionýrských dřevin mu poskytují
vhodný náhradní biotop. V lomech na Táborsku se vyskytuje společně s dalšími
druhy rodu Crepidodera (C. aurea, C. aurata, C. nitidula), které jsou ovšem ke
stanovištním podmínkám výrazně tolerantnější a na živných dřevinách obecně
rozšířené po celém území ČR.
/ Specifické zásady ekologické obnovy postindustriálních
stanovišť z hlediska suchozemských brouků /
Jako naprosto nejdůležitější pravidlo pro péči o postindustriální stanoviště s ohledem
na suchozemské brouky se jeví vytvoření jemnozrnné mozaiky různě starých
sukcesních stadií, ovšem s důrazem na plochy s řídkou vegetací nebo dokonce úplně
holé. Lze k tomu využít jak přirozených procesů (např. eroze na prudkých svazích),
tak i cíleného narušování povrchu v rámci cílené ochranářské péče o lokality
nebo občasné a usměrňované těžby. V každém případě zachování vhodných podmínek
pro mnohé ohrožené druhy vyžaduje trvalou péči, protože její dlouhodobější
zanedbání následované zarůstáním ploch může mít nevratné fatální následky.
Druhy vázané vývojem na dřeviny ocení výskyt dobře osluněných stromů a keřů
různých druhů, rozvoj zapojeného lesa jim obvykle vyhovovat nebude. V teplejších
oblastech (moravské úvaly, Polabí apod.) nebo na extrémních stanovištích se takové
porosty udržují samovolně i desítky let, jinde je lze s pomocí záměrných zásahů
vytvářet cíleně.
114