/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

104
druhů z 508, listorohých brouků 22 druhů ze 175, krasců 8 druhů ze 108, kovaříků
4 druhy ze 158, potemníků 8 druhů z 92, tesaříků 9 druhů z 209, mandelinek 29
druhů z 521, nosatců 40 druhů z 916. Skupinou vůbec nejpostiženější vymíráním
jsou v podmínkách ČR majky. Z 23 druhů této parazitické čeledi brouků pouze tři
nejsou klasifikovány v některém stupni ohrožení, zatímco plných deset druhů na
našem území vymřelo!
U tak ekologicky rozdílné skupiny hmyzu lze jen těžko zobecnit příčiny vymírání.
Je zjevné, že vymírající a ohrožené druhy jsou často vázány na extrémní
a vzácná stanoviště. Jedná se např. o druhy písčin, rozvolněných trávníků, neúživných
mokřadů, ale i brouky vázané na staré stromy a mrtvé dřevo. Na vině
je především stále větší uniformita krajiny, odkud jejich stanoviště mizejí a jsou
nahrazována homogenními krajinnými celky, jako jsou pole, produkční louky,
hospodářské lesy apod.
Díky specifickým stanovištním podmínkám (malá úživnost prostředí, mnohdy
silná prosýchavost substrátu, rozvolněný vegetační kryt aj.) se na postindustriálních
stanovištích vytvářejí specifické biotopy, na které je vázána řada druhů suchozemských
brouků, a to včetně druhů vzácných, zvláště chráněných a ohrožených.
Tato ekologická skupina je z hlediska ochrany přírody jednou z prioritních, protože
nelesní, živinami chudá stanoviště v dnešní krajině prakticky chybějí. Postindustriální
plochy tedy mohou vytvářet velmi vhodná náhradní stanoviště pro druhy písčin,
suchých a řídkých trávníků a křovin, neúživných mokřadů apod.
Poměrně překvapivě mohou postindustriální plochy vyhovovat i druhům vázaným
na staré stromy a mrtvé dřevo. Horák (2011) zjistil, že druhová rozmanitost
tohoto společenstva je poměrně vysoká, a to i přímo na území Ostravy. Lesní druhy
brouků potřebují pro svůj vývoj velmi často dobře osluněné stromy, kterých
bývá v hustých hospodářských lesích nedostatek. Narozdíl od těžebních prostorů
a průmyslových deponií, kde po mnohaletém samovolném vývoji vznikají v teplejších
oblastech vegetační formace podobné lesostepi, na většině území ČR pak
lesy s mnohem přirozenější druhovou i věkovou skladbou, než mají běžné hospodářské
lesy (viz např. Řehounková & Prach 2008). V obou případech dochází
ke vzniku druhově a věkově různorodého porostu, v němž nalezneme nezanedbatelné
množství alespoň zpočátku dobře osluněných stromů, které jsou pro
zmíněné druhy ideální.
Nelze však přehlížet ani obecný význam postindustriálních stanovišť, která díky
zvyšování krajinné heterogenity zvyšují také biodiverzitu. Těžební prostory se tak
často stávají posledními enklávami, které oživují jinak fádní a jednolitou krajinu
a v nichž nacházejí útočiště dříve běžné druhy brouků kulturní krajiny.