/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

kanálech a strouhách. Takovéto biotopy nejsou na postindustriálních stanovištích
úplně běžné, ale existují. Jako příklad lze uvést ohrožený druh vodomila Laccobius
simulatrix, který byl v ČR nalezen teprve nedávno, v kamenolomu Mokrá poblíž
CHKO Moravský kras (Trávníček a kol. 2008). Jako biotop si vybral štěrkový svah
s nedávno ukončenou těžbou, ze kterého vytékal malý pramínek vody. Dá se předpokládat
že s postupující sukcesí po těžbě z lokality opět vymizí.
Několik málo druhů je dokonce schopno přežívat i ve vodách s výrazným chemismem.
Vodomil Enochrus fuscipennis se např. hojně vyskytuje v pramíncích pod
rekultivovanou hnědouhelnou výsypkou, vytvářející travertinovou krustu (Boukal
et al. 2007) a ohrožený plavčík Haliplus confinis je znám z nádrže Kuprovka, která
vznikla na Broumovsku po zpracování měďnatých rud.
/ Specifické zásady ekologické obnovy postindustriálních
stanovišť z hlediska vodních brouků /
Jako příznivé pro výskyt vodních brouků se jeví pozvolné zarůstání mělkých vod
rostlinstvem (ostřice, sítiny apod.) a mechy, ovšem některé druhy preferují biotopy
holé, bez rostlinstva, v prvních fázích sukcese. Management by proto měl být zaměřen
především na odstraňování zastiňujících náletů dřevin a vyšších rostlin typu
rákos, orobinec apod., aby na lokalitě zůstaly mělké a především silně prohřáté
a osluněné vody. V takových vodách, zvláště jsou-li prorostlé např. rostlinami ostřic
(Carex) či sítin (Juncus) se z našich zkušeností vyskytuje nejpočetnější druhové
spektrum vodních brouků.
Pokud bychom některé druhy chtěli na lokalitě udržet trvale, bylo by nutno
uměle udržovat alespoň na částech lokalit první fáze sukcese různými zásahy narušujícími
na části lokality povrch (tj. zásahy blokující sukcesi) tak, aby zůstaly alespoň
dílčí části mělkých ploch zcela holé, bez rostlinného pokryvu.
U další skupiny druhů je známa jejich vazba na porosty rašeliníku, proto v místech,
kde se v blízkosti nově vytvářených biotopů vyskytují rašelinné biotopy, bylo
by vhodné pokusit se i o umělé vysazení několika trsů rašeliníku a připravit tak biotop
do budoucna i pro tyto druhy. Rašelinné druhy jsou však obecně málo mobilní
(často i bezkřídlé), a proto je u této skupiny bohužel zcela stěžejní vzdálenost od
fragmentů zachovalých rašelinných biotopů v okolí.
Při umělé modelaci terénu při ukončování těžby či při různých rekultivacích je
nutno z hlediska vodních brouků preferovat tvorbu mozaiky mělkých tůní a kaluží.
Hlubší tůně a rybníky jsou vhodné především pro obojživelníky a na větších lokalitách
mohou být spíše pro doplnění spektra či mozaiky.
100