Sborník příspěvků z workshopu MICROMYCO 2008 - Ústav půdní ...

diferenciačním souboru devíti genotypů slunečnice, ale i na metodě hodnocení jejich reakce
po inokulaci P. halstedii, včetně popisu ras patogenu pomocí trojčíselného kódovacího
systému (GULYA, 2007).
V roce 2006 byl sestaven seznam všech známých ras z hlavních zemí produkujících
slunečnici (USA, Kanada, Francie, Španělsko, Rusko, Maďarsko atd.). V současné době je
choroba celosvětově rozšířena (www.eppo.org) a dosud bylo popsáno 36 ras P. halstedii
(GULYA, 2007). Z literatury vyplývají značné rozdíly v četnosti výskytu jednotlivých ras a
jejich virulenci. V Asii a J. Americe bylo identifikováno 5 ras, v Africe 10, v Evropě bylo
zaznamenáno 21 ras a v S. Americe 24. Z dosavadních výzkumů je rovněž patrné, že rasy 100
a 300 (1 a 2) byly v minulosti převažující, ovšem po roce 1988 začaly převládat rasy 700 a
730 (3 a 4). V současnosti nebyly izolovány starší a méně patogenní rasy 100 a 300, a je
pravděpodobné, že vymizely nebo jsou maskovány přítomností více patogenních ras.
Vzhledem k neustálému vývoji virulence v populacích patogenu a globalizaci, která
usnadňuje rychlé šíření na velké vzdálenosti, je poměrně složité sledovat geografické
rozšiřování a výskyt ras tohoto patogenu ve světě (www.eppo.org). Lokální výzkumy však
ukazují, že v různých zemích převažují různé rasy P. halstedii. Některé rasy se vyskytují
pouze lokálně, naopak jiné (např. 100, 300, 330, 700, 703, 710, 730 a 770) mají celosvětové
rozšíření. Od roku 2006 patří mezi dominantní zejména rasy 700, 710, 730 a 770 (GULYA,
2007).
Na území bývalého Československa (jižní Morava /okresy Brno-venkov a Zlín/, jižní
Slovensko /okresy Bratislava a Nitra/) byla P. halstedii poprvé popsána v polovině 50. let 20.
století BOJŇANSKÝM (1956, 1957). V rámci České republiky byla infekce P. halstedii
opětovně zaznamenána v roce 1999 a to na provokačním pozemku MZLU v Brně (VEVERKA
et KŘÍŽKOVÁ, 2006). Od r. 2002 je plísňovitost slunečnice zařazena mezi karanténní choroby,
byly zavedeny rostlinolékařské pasy a je možno pěstovat pouze certifikované osivo.
V současné době je výskyt P. halstedii na území České republiky považován za „spíše
vzácný“ (KOKEŠ et MÜLLER, 2004), přičemž naše pozorování realizovaná v letech 2007 a
2008 tuto skutečnost potvrzují. Nicméně někteří autoři upozorňují na její možné další šíření a
potenciální nebezpečnost (HÝSEK, 2006).
Z hlediska odrůdové odolnosti slunečnice vůči P. halstedii lze konstatovat, že
v posledním desetiletí byly uvedeny na český trh hybridy slunečnice s rezistencí k evropským
rasám plísně, tzv. RM hybridy, a to od firmy Rustica. Cílevědomý a intenzivní výzkum
rozšíření této choroby a fyziologických ras P. halstedii byl zahájen až v roce 2007 na našem
pracovišti. V roce 2007 byly vzorky P. halstedii získány pouze z pozemku v rámci areálu
Biocentra PřF UP v Olomouci-Holici. V roce 2008 se v rámci rozsáhlého monitoringu na
území České republiky podařilo získat vzorky plísně z několika lokalit (areál Biocentra PřF
UP v Olomouci-Holici, provokační pole odrůdové zkušebny ÚZKUZ v Brně-Chrlicích a
porosty slunečnice na pozemcích VÚZ v Kroměříži). Identifikace ras z těchto lokalit bude
realizována v podzimním období roku 2008.
Kultivace P. halstedii
Interakce slunečnice-Plasmopara halstedii je na našem pracovišti studována nejen
z hlediska rozšíření choroby, identifikace a výskytu jednotlivých ras patogenu, ale i
histopatologických změn rostlin v průběhu patogeneze. K těmto účelům bylo třeba ověřit a
modifikovat metody pěstování patogenu v podmínkách in vivo, testování a stanovení fenotypu
virulence na diferenciačním souboru genotypů slunečnice. Fytopatologická laboratoř KB PřF
UP v Olomouci má v současné době k dispozici úplnou sadu diferenciačních genotypů
slunečnice, které byly získány z USA a Maďarska. Rovněž byly z Maďarska získány některé
referenční izoláty resp. rasy patogenu. Nové izoláty jsou získávány na základě monitorování
84