Sborník příspěvků z workshopu MICROMYCO 2008 - Ústav půdní ...

sedimentu než na potravách. Ze všech potrav ve směsné variantě (Graf 4b) pouze Mucor spp.
vykazoval vyšší návštěvnost než bylo očekáváno. Signifikantní byly všechny odečty při
srovnání podle plochy stejně jako při srovnání četností na potravách. Všude byl velký převis
počtů jedinců zdržujících se ve středu mimo potravy nad počty v sektorech s potravou.
Diskuse a závěry
Výsledky experimentu ukázaly, že na rozdíl od předchozích předběžných testů (ŠUSTR et
al., 2005) preferoval testovaný jeskynní stejnonožec M. graniger pouze některé řasy a
nabízené kultury mikroskopických hub tyto živočichy spíše odpuzovaly. Obecně se ale
všichni jedinci zdržovali většinou na jeskynním sedimentu, který požírali. Také chvostoskoci
F. candida výrazně preferovali jeskynní sediment nad většinou potrav. Jeskynní sediment a v
něm se vyskytující mikroorganismy mohou být dalším možným zdrojem nebo doplňkem
potravy (KILBERTUS et VANNIER, 1981). U jeskynních chvostoskoků chovaných na jílových
sedimentech bez potravy byly zaznamenány velmi dlouhé doby přežití (THIBAUD, 1981;
CHRISTIANSEN, 1970), i když bakterie obsažené v tomto substrátu nejsou považovány za
dostatečný zdroj potravy pro dlouhodobé přežívání a reprodukci (HOPKIN, 1997). Selektivní
bakteriofágie v laboratorních preferenčních párových testech a různá stravitelnost
bakterielních kmenů je u Folsomia candida potvrzena (THIMM et al., 1998). F. candida se
v přírodních podmínkách zdá být omnivorní a velmi adaptabilní k rozličným potravním
zdrojům. Požírá kromě mrtvé organické hmoty a houbového mycelia i hlístice a baktérie
(TEBBE et al., 2006).
Ze dvou srovnávaných druhů roztočů vykazoval výrazné preference některých potrav
pouze půdní druh S. pallidulus. Ten preferoval spíše řasy, z mikroskopických hub pak hlavně
Mucor spp. Rod Scheloribates bývá řazen mezi panfytofágy (LUXTON 1972) a fungivorní
„grazers“ (SIEPEL et DERUITER-DIJKMAN, 1993). Preferenční testy s Sheloribates laevigatus
ukázaly, že tento druh konzumoval kromě mikroskopických hub (HUBERT et al., 1999) i
půdní řasy (HUBERT et LUKEŠOVÁ, 2001).
Jeskynní druh P. cavaticus se zdržoval spíše mimo potrav než na potravách, i když v
tomto případě byl místo jeskynního substrátu použit jako podklad filtrační papír položený na
sádru. To může souviset s často diskutovanou větší odolností jeskynních bezobratlých k
hladovění (HOPKIN, 1997). I tento druh by podle svého systematického postavení mohl být
panfytofágní (LUXTON, 1971) a patřit podle enzymatického vybavení do některé z
fungivorních skupin trávících přinejmenším buněčný obsah hub. Zatím byla u něho předběžně
prokázána přítomnost trehalázy, výskyt celulázy a chitinázy je sporný (NOVÁKOVÁ et al.,
nepublikováno). Ze všech potrav lze mluvit o nějakých preferencích pouze u Mucor spp. Tato
houba má vyšší preferenci i ve srovnání s řasami ve směsi. Není však jisté do jaké míry je
Mucor spp. zdrojem potravy a do jaké míry slouží jako úkryt nebo jako překážka, do které se
roztoči zamotávají. Podobné preference kultur Mucor spp. vykazují i chvostoskoci F. candida
– v našich předchozích testech jedinci tohoto druhu výrazně vyhledávali kolonie této houby, v
jiných testech preferovali např. Mucor hiemalis (SCHEU et SIMMERLING, 2004). Ale predběžná
stanovení rozpustných cukrů a bílkovin naznačují, že Mucor spp. nepatří mezi druhy s
nejvyšší koncentrací snadno dostupných živin (NOVÁKOVÁ et al., nepublikováno).
Výsledky jednotlivých opakování jsou velmi variabilní. Do budoucna bude třeba
přehodnotit experimentální design, hlavně použití jeskynního sedimentu jako podkladu
(vyloučení doplňkové potravy), zvýšit počet opakování a modifikovat nabídku
mikroorganismů.
56