Poslední záchvěv zimy roztočil kamiony - iHorizont.cz

23. března 2010 ČESKÝ TĚŠÍN
strana 15
Na břehu Olše u Českého Těšína se objevili bobři
Už začátkem ledna se od
členů místního mysliveckého
sdružení objevily zprávy
o ohryzech bobra evropského
(Castor fiber) na řece Olši
pod Českým Těšínem v úseku
mezi čistírnou odpadních
vod a ústím potoka Dělnice.
rých lokalitách se bobři natolik rozmnožili,
že dokonce způsobují škody např.
navrtáváním hrází rybníků. Přestože
populace bobra se dá v České republice
považovat za stabilní, patří stále mezi
zvláště chráněné druhy živočichů a je
řazen do kategorie silně ohrožených
druhů.
Další informaci nedávno oznámili oddělení
životního prostředí městského
úřadu Český Těšín členové místní organizace
Českého rybářského svazu. Výskyt
bobra potvrdilo také šetření Městského
úřadu Český Těšín, kdy na
zarostlém náplavu Olše byly nalezeny
poměrně čerstvé ohryzy, včetně několika
pokácených vrb. Překvapením však
bylo, že kromě čerstvých ohryzů se našlo
i několik zašlých ohryzů a podle odhadů
mohou být staré i přes rok, takže
bobři jsou zde déle, než se předpokládalo!
Už byl zcela vyhuben
Bobr se původně vyskytoval na všech
řekách v ČR, avšak koncem 19. století
byl na celém území ČR i na většině míst
v Evropě zcela vyhuben. Několik malých
populací se zachovalo v Německu
na Labi a v Polsku. Od 60. let 20. století
se na několika místech v Česku začali
bobři uměle do přírody opět navracet.
Větší šíření však probíhá až v posledním
desetiletí, což je způsobeno jednak zákonnou
ochranou, ale také zlepšením
kvality vody většiny našich řek. V někte-
Čím se „dřevorubec” živí?
Potrava bobra je rostlinná a tvoří ji
různé druhy rostlin a dřevin, které často
nahlodává až některé skácí. Dává přednost
mladým stromům do průměru
kmene 15 cm, ale poradí si také s mohutným
stromem o průměru přes 70
cm. Nejoblíbenější jsou zejména vrby,
olše a jasany.
Bobři jsou známí tím, že z pokácených
stromů stavějí někdy i velmi mohutné
hráze. Tento noční živočich tak může
významným způsobem změnit odtokové
poměry na toku.
Budováním hrází vytváří úkryty a podmínky
pro ryby a celou škálu dalších živočichů
i rostlin. Jeho přičiněním se
v okolí vodních toků zvyšuje druhová
rozmanitost fauny i flóry, ale také se
zpomaluje odtok vody z krajiny.
Konflikt se zájmy člověka
Žel, většina našich toků je zregulována,
zkrácena a napřímena, říční a potoční
nivy jsou mnohde zcela zastavěné,
a tak se činnost bobra, která je pro přírodu
velmi prospěšná, dostává do konfliktu
se zájmy člověka.
Pokácené stromy v upraveném korytě
potoka nebo řeky či zbudované hráze
mohou být překážkou odtoku vody zejména
při vzedmutých vodách.
Protipovodňová ochrana by však neměla
spočívat v odstranění bobra z naší
přírody, ale především ve změnách
v hospodaření v krajině, které zvýší její
retenční schopnost, nezbytné je zamezení
výstavby v potočních a říčních nivách.
Ve volné krajině, tj. mimo zastavěná
území, by mělo být snahou co největší
navrácení řek do jejich přirozeného stavu,
včetně jejich niv, které jim byly násilně
a bezohledně vzaty. Potom zde můžeme
mít bobra i účinnou protipovodňovou
ochranu.
DANIEL KŘENEK, Foto | autor
Severská kachna brázdí řeku
Výsledky sčítání opět potvrdily,
že řeka Olše je významným
zimovištěm vodních
ptáků na severní Moravě,
což platí zejména pro populaci
morčáka velkého.
Morčák velký (Mergus merganser) je
severská kachna, která obývá jezera,
řeky, fjordy i mořské pobřeží. U nás
přezimuje na rybnících, přehradách
a na řekách; nejčastějším obdobím výskytu
je prosinec až březen (vzácněji
u nás můžeme zastihnout ještě další
dva druhy morčáků - prostředního
a malého).
Loví hlavně drobné ryby, za kterými se
potápí do hloubky 2 až 4 metrů. Hnízdí
v dutinách, snůšku 8 až 12 vajec zahřívá
pouze samice. Mláďata opouští hnízdo
už druhý den. Morčák velký je u nás zařazen
mezi kriticky ohrožené, zvláště
chráněné druhy.
Je větší než kachna divoká, především
jeho tělo je protáhlejší. Dlouhý
krk nese štíhlou hlavu s úzkým, tenkým
zobákem, který je přizpůsoben hlavně
svými zoubky na okrajích k lovu drobnějších
ryb - hlavní potravy tohoto druhu.
V týlu je pernatá chocholka, u samce
větší než u samice. Samec ve
svatebním šatu má černou, kovově
lesklou hlavu, krk a hřbet, zbytek je
bílý, někdy má spodní strana narůžovělý
nádech. Samice je šedá, vespod
bílá, hlava a horní část krku jsou červenavě
hnědé, brada bílá. Zobák u ní není
tak jasně červený jako u samce.
Koncem března snese vejce
Morčák velký je holarktickým druhem,
to znamená, že obývá sever Evropy,
Asie i Severní Ameriky. Izolovaná
hnízdiště jsou však místy i daleko
k jihu. Patří sem například hnízdiště
v Rakousku, Švýcarsku i České republice,
ale dokonce až v Rumunsku nebo
Řecku.
Morčák velký zahnízdil u nás poprvé
v roce 1894, na další zahnízdění jsme
však museli čekat až do roku 1977, kdy
byla pozorována samice se šesti několikadenními
mláďaty na dnes již zmizelém
Dřínovském jezeru u Mostu. Pak
přibyla ještě další hnízdění na Jizeře,
Labi a Otavě, tam dokonce dva roky po
sobě. Zdá se tedy, že se počet zahnízdění
v poslední době zvyšuje.
Hnízdním prostředím morčáka velkého
jsou jezera i říční toky, v jejichž blízkosti
jsou lesy nebo alespoň skupiny
starých stromů. Hnízdí totiž v dutinách
stromů, řidčeji i v zemních děrách, obsazuje
i vyvěšené, velké hnízdní budky. Táž
dutina bývá používána i po několik let,
výstelku v ní tvoří výlučně prachové peří.
Snášení vajec začíná ve střední Evropě,
včetně České republiky, už koncem
března, ve snůšce je obyčejně
šest až dvanáct žlutavě bílých až nahnědlých
vajec. Vylíhlá mláďata zůstanou
jeden až dva dny v hnízdě, pak
vyskáčí, aniž si při pádu z výšky ublíží.
Letu jsou schopna ve dvou měsících,
rodiny ale vydrží pohromadě až
do podzimu.
MORČÁK Velký. Mergus merganser je severská kachna. Hnízdí v dutinách,
snůšku 8 až 12 vajec z konce března zahřívá pouze samice. Morčák velký je u nás zařazen
mezi kriticky ohrožené, zvláště chráněné druhy.
Foto | JAN BRONClík
Na teritoriu Českého Těšína se sčítala zvěř
V Horním Žukově
se zabydleli jeleni
Jako každoročně, tak i letos
proběhlo na území Českého
Těšína sčítání zvěře. Termín
sčítání stanovuje Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, odbor
životního prostředí a zemědělství.
V letošním roce připadl
termín sčítání na 20. února.
Uživatelé honitby jsou povinni podle
zákona o myslivosti každoročně provést
v termínu stanoveném orgánem
státní správy myslivosti sčítání zvěře
v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně
oznámit Městskému úřadu Český Těšín,
odboru výstavby a životního prostředí.
Držitel honitby a držitelé sousedních
honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem
sčítání a vyjádřit se orgánu státní
správy myslivosti k jeho výsledkům.
Pokud některý držitel honitby nesouhlasí
s výsledkem provedeného sčítání a oznámí
to písemně orgánu státní správy myslivosti
nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného
sčítání, nařídí se nové konečné
sčítání. Krajský úřad pro takové případy
stanovil termín 13. března.
Cílem každoročního sčítání je zjištění
skutečného stavu zvěře v honitbách
k 31. březnu běžného roku. Sčítané stavy
jsou předmětem myslivecké evidence
a statistiky. Ze zjišťovaných údajů vychází
orgány státní správy myslivosti
při posuzování úrovně hospodaření se
zvěří, tj. chovu a lovu zvěře.
Vzhledem k významu myslivosti především
na úsecích ochrany zvěře a přírody
i veterinární péče, je nezbytné periodické
zjišťování vývoje početních stavů
jednotlivých druhů zvěře nejen jako
ochranu před vyhubením, ale též z důvodu
předcházení nekontrolovatelnému
nárůstu početních stavů se všemi
negativními důsledky (škody v lesnictví
a zemědělství, přenášení nebezpečných
nákazových onemocnění). Při
sčítání zvěře byly 20. února zjištěny
v pěti honitbách náležejících do působnosti
Městského úřadu Český Těšín tyto
stavy zvěře: 4 jeleni, 20 daňků, 210 kusů
srnčí zvěře, 175 zajíců, 241 bažantů.
Ze zjištěných výsledků sčítání je zřejmé,
že máme stabilní populaci srnčí
a daňčí zvěře, novinkou je stabilní výskyt
jelenů v oblasti Horního Žukova,
při hranici s katastrálním územím Vělopolí
a Třanovice. Populace bažantí a zaječí
zvěře je spíše na klesající úrovni,
zejména ve vyšších polohách se bažant
vyskytuje jen sporadicky.
PETR NESTRAŠIL
Co vše kromě vysoké lze spatřit v honitbách
VýstAVA od 28. března do 3. května * Setkání s umělcem 9. dubna v 17 hod.
V honitbách samozřejmě pozorujeme další druhy zvěře
jako divoká prasata, liška obecná, jezevec lesní, kuna
lesní, ondatra pižmová, holub hřivnáč, straka obecná,
vrána obecná, hrdlička zahradní, špaček obecný, káně
lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, poštolka obecná,
volavka popelavá, sluka lesní, sojka obecná, kachna divoká,
krkavec velký, puštík obecný, psík mývalovitý
a další. Na jarním a podzimním tahu se zde objevuje moták
pochop, v zimním období na Olši zimuje kormorán
velký a vzácně přilétne káně rousná. Již běžně se vyskytuje
vydra říční a letos se objevil bobr evropský. (PN)