PoslednÃ zÃ¡chvÄv zimy roztoÄil kamiony - iHorizont.cz

More documents

Recommendations

Info

strana 14 ČESKÝ TĚŠÍN 23. března 2010 Proč se podchodu pod tratí říká Demelloch? V historii měst se jen výjimečně stalo, aby v jejich čele stál nejbližší potomek starosty * V Těšíně k tomu došlo * V křesle starosty úřadoval Johann Nepomuk Demel von Elswehr * Za prusko-rakouské války v Těšíně zachránil most přes Olzu a císař jej za odměnu povýšil do šlechtického stavu * Na radnici ho vystřídal syn Leonard Demel von Elswehr Leonard Demel von Elswehr se narodil v roce 1856. Jak uvádí historik Janusz Spyra, po absolvování školní docházky v Těšíně studoval práva na univerzitách ve Vídni, Štýrském Hradci a Heidelbergu. Poté pracoval v advokátní kanceláři svého otce Johanna Demela von Elswehr, starosty města. hann pracoval v době matčiny smrti jako vedoucí egyptologického oddělení vídeňského Umělecko-historického muzea. Otec Leonarda, Johann Nepomuk Demel von Elswehr, se narodil v roce 1825 jako syn krajského advokáta Antona Demla. V roce 1842 ukončil studium na Gymnáziu v Těšíně, práva studoval na univerzitě ve Vídni. Poté působil jako právník v kanceláři svého otce v Těšíně. STArostA. Johann Demel von Elswehr stál v čele Těšína v letech 1861 - 1892 a velmi se zasloužil o jeho rozvoj. Po smrti ho v čele města nahradil jeho syn Leonard Demel von Elswehr Foto | ARCHIV Když ten v roce 1892 zemřel, zaujal jeho místo. Úřad vykonával v letech 1892-1908 a 1913-1915. Během první Leonardovy kadence do města nad Olzou přijel císař František Josef I. na svou čtvrtou a zároveň poslední návštěvu. Obdobně jako otec dbal o rozvoj města, zasloužil se o výstavbu evangelické nemocnice (dnes Slezská nemocnice), starobince, moderního vodovodního systému a městské elektrárny. Pod policejním dohledem V revolučním roce 1848 vstoupil do politiky, jako velice mladého ho zvolili poslancem do parlamentu ve Frankfurtu. Společně s většinou tehdejších Němců toužil po zrodu jednoho velkého německého státu, jehož součástí by byla celá rakouská monarchie. Tyto názory byly odlišné od oficiální dvorní politiky. Demel se musel skrývat pod falešným jménem, později přijel do Bielska, nakonec se odvážil i do Těšína, kde byl pod policejním dohledem. V roce 1861 po zavedení konstituční vlády v Rakousku, ho v prvních demokratických obecních volbách zvolili starostou Těšína, funkci zastával až do smrti. Ve stejném roce se stal členem Slezského sněmu v Opavě a rakouské Statní rady ve Vídni. Od roku 1867 měl mandát poslance do nižší komory vídeňského parlamentu. Podporoval stranu německých liberálů na Těšínském Slezsku, byl jejím předním představitelem. Nejvýznamněji se zapsal do historie města jako jeho starosta. Pod jeho vedením se Těšín stal moderním městem, s dobrými ekonomickými základy, se všemi nutnými komunálními institucemi a dobře fungujícím vedením. Staral se o stavby cest a železniční dráhy, o budování mostů, škol, podílel se na založení městské spořitelny. DEMELLOCH. Podchod pod železničními kolejemi na konci Hlavní třídy dodnes usnadňuje přechod do křižovatky ulic Jablunkovská, Frýdecká a Ostravská v Českém Těšíně. Nechal ho postavit starosta města Johann Demel von Elswehr, dodnes se mu neoficiálně říká Demelloch (Demlova díra). Foto | ARCHIV HENRYKA WAWreCzky A BOLEK NIedobA Poslancem ve Vídni Podporoval Těšínské sdružení pro stavbu německého divadla, jeho budovu v secesním slohu otevřeli v roce 1910. V roce 1893 navrhl založení městského muzea, jeho podnět realizovali v roce 1901. Leonard Demel se řídil především zájmy místních Němců. V roce 1895 ho zvolili do rakouského parlamentu za německou liberální stranu, jejím členem zůstal až do své smrti v roce 1915. Leonardův syn Jo- Zachránil most přes Olzu V roce 1866, během rakousko-pruské války, se mu podařilo zachránit most přes Olzu. Za to jej císař František Josef I. vyznamenal a povýšil do šlechtického stavu s predikátem „Ritter von Elswehr“. Stal se tak jako čtvrtý starosta v historii města nad Olzou šlechticem. Císař František Josef I. do města, v jehož čele stál Johann Demel, zavítal v roce 1880 a 1890. V roce 1882, po slavnostním otevření městské plynárny, byl Demlovi propůjčen titul čestného občana města. Zemřel 15. září 1892 v Opavě, pohřbili ho na těšínském nemocničním hřbitově. V roce 1895 jeho tělo exhumovali a přemístili do čestné hrobky na komunálním hřbitově. O dva roky později nad hrobkou vyrostl na náklady města pomník ve tvaru zděného katafalku s rakví, zachoval se do dnešního dne a jedná se o památku. Demlův syn Percival se stal důstojníkem, další potomci Bruno a Leonard právníky, posledně jmenovaný, jak jsme napsali, navíc starostou. Po smrti Johanna Demla jeho jménem pojmenovali hlavní náměstí v Těšíně. Vdova po Leonardovi - Hermina Demel von Elswehr - zemřela v červenci 1927 ve Vídni, vysokého věku se nedožila, skonala v jednašedesáti letech. ČESLAV GAMROT Nevšední příběh svatební fotografie V pracovně Milana Čumpla, vedoucího městského muzea v Chotěboři v okrese Havlíčkův Brod, visí svatební fotografie jeho prarodičů. Snímek je z třicátých let minulého století a byl zhotoven v ateliéru bezprostředně po sňatku Olgy Dostálové, rodačky z Českého Těšína, a Josefa Štefana, který se na Těšínské Slezsko dostal na umístěnku jako učitel z rodné Hané. „Byla to jistě zajímavá svatba, babička si přála holandské lilie a její nastávající byl natolik velkorysý, že květiny objednal až v Amsterodamu, kytice byla přepravena letadlem do Prahy a do Českého Těšína dojela rychlíkem. Květiny prý stály víc než svatební hostina,” říká Milan Čumpl. Další osud manželství však byl tragický. Josef Štefan učil děti na bystřických Pasekách, po okupaci českého Těšínska beckovským Polskem musel učitelské místo opustit a nové si našel až v Martínkově u Moravských Budějovic. Tam vstoupil do protinacistického odboje, v roce 1942 ho gestapo zatklo a popravilo. Mamince Milana Čumpla tehdy bylo necelých pět let. Na škole v Martínkově je dnes pamětní deska odbojáře Josefa Štefana. Zajímavý je osud dlouhé vlečky tehdejší nevěsty. Při osvobozování Moravskobudějovicka bylo těžce zraněno několik vojínů a důstojníků rumunské armády, která tvořila protihitlerovskou koalici (je málo známo, že na území Československa na jaře 1945 padlo 60 000 vojáků, řada z nich na Havlíčkobrodsku). „Když chyběl obvazový materiál, moje tehdy ještě mladá ovdovělá babička neváhala svoji svatební vlečku rozstříhat, aby bylo čím obvázat krvavé rány vojáků,” říká Milan Čumpl. EVA SEKNIČKOVÁ VzáCnost. Vedoucí městského muzea v Chotěboři Milan Čumpl u svatební fotografie svých prarodičů, která visí na stěně jeho pracovny. Foto | Eva Sekničkvá
23. března 2010 ČESKÝ TĚŠÍN strana 15 Na břehu Olše u Českého Těšína se objevili bobři Už začátkem ledna se od členů místního mysliveckého sdružení objevily zprávy o ohryzech bobra evropského (Castor fiber) na řece Olši pod Českým Těšínem v úseku mezi čistírnou odpadních vod a ústím potoka Dělnice. rých lokalitách se bobři natolik rozmnožili, že dokonce způsobují škody např. navrtáváním hrází rybníků. Přestože populace bobra se dá v České republice považovat za stabilní, patří stále mezi zvláště chráněné druhy živočichů a je řazen do kategorie silně ohrožených druhů. Další informaci nedávno oznámili oddělení životního prostředí městského úřadu Český Těšín členové místní organizace Českého rybářského svazu. Výskyt bobra potvrdilo také šetření Městského úřadu Český Těšín, kdy na zarostlém náplavu Olše byly nalezeny poměrně čerstvé ohryzy, včetně několika pokácených vrb. Překvapením však bylo, že kromě čerstvých ohryzů se našlo i několik zašlých ohryzů a podle odhadů mohou být staré i přes rok, takže bobři jsou zde déle, než se předpokládalo! Už byl zcela vyhuben Bobr se původně vyskytoval na všech řekách v ČR, avšak koncem 19. století byl na celém území ČR i na většině míst v Evropě zcela vyhuben. Několik malých populací se zachovalo v Německu na Labi a v Polsku. Od 60. let 20. století se na několika místech v Česku začali bobři uměle do přírody opět navracet. Větší šíření však probíhá až v posledním desetiletí, což je způsobeno jednak zákonnou ochranou, ale také zlepšením kvality vody většiny našich řek. V někte- Čím se „dřevorubec” živí? Potrava bobra je rostlinná a tvoří ji různé druhy rostlin a dřevin, které často nahlodává až některé skácí. Dává přednost mladým stromům do průměru kmene 15 cm, ale poradí si také s mohutným stromem o průměru přes 70 cm. Nejoblíbenější jsou zejména vrby, olše a jasany. Bobři jsou známí tím, že z pokácených stromů stavějí někdy i velmi mohutné hráze. Tento noční živočich tak může významným způsobem změnit odtokové poměry na toku. Budováním hrází vytváří úkryty a podmínky pro ryby a celou škálu dalších živočichů i rostlin. Jeho přičiněním se v okolí vodních toků zvyšuje druhová rozmanitost fauny i flóry, ale také se zpomaluje odtok vody z krajiny. Konflikt se zájmy člověka Žel, většina našich toků je zregulována, zkrácena a napřímena, říční a potoční nivy jsou mnohde zcela zastavěné, a tak se činnost bobra, která je pro přírodu velmi prospěšná, dostává do konfliktu se zájmy člověka. Pokácené stromy v upraveném korytě potoka nebo řeky či zbudované hráze mohou být překážkou odtoku vody zejména při vzedmutých vodách. Protipovodňová ochrana by však neměla spočívat v odstranění bobra z naší přírody, ale především ve změnách v hospodaření v krajině, které zvýší její retenční schopnost, nezbytné je zamezení výstavby v potočních a říčních nivách. Ve volné krajině, tj. mimo zastavěná území, by mělo být snahou co největší navrácení řek do jejich přirozeného stavu, včetně jejich niv, které jim byly násilně a bezohledně vzaty. Potom zde můžeme mít bobra i účinnou protipovodňovou ochranu. DANIEL KŘENEK, Foto | autor Severská kachna brázdí řeku Výsledky sčítání opět potvrdily, že řeka Olše je významným zimovištěm vodních ptáků na severní Moravě, což platí zejména pro populaci morčáka velkého. Morčák velký (Mergus merganser) je severská kachna, která obývá jezera, řeky, fjordy i mořské pobřeží. U nás přezimuje na rybnících, přehradách a na řekách; nejčastějším obdobím výskytu je prosinec až březen (vzácněji u nás můžeme zastihnout ještě další dva druhy morčáků - prostředního a malého). Loví hlavně drobné ryby, za kterými se potápí do hloubky 2 až 4 metrů. Hnízdí v dutinách, snůšku 8 až 12 vajec zahřívá pouze samice. Mláďata opouští hnízdo už druhý den. Morčák velký je u nás zařazen mezi kriticky ohrožené, zvláště chráněné druhy. Je větší než kachna divoká, především jeho tělo je protáhlejší. Dlouhý krk nese štíhlou hlavu s úzkým, tenkým zobákem, který je přizpůsoben hlavně svými zoubky na okrajích k lovu drobnějších ryb - hlavní potravy tohoto druhu. V týlu je pernatá chocholka, u samce větší než u samice. Samec ve svatebním šatu má černou, kovově lesklou hlavu, krk a hřbet, zbytek je bílý, někdy má spodní strana narůžovělý nádech. Samice je šedá, vespod bílá, hlava a horní část krku jsou červenavě hnědé, brada bílá. Zobák u ní není tak jasně červený jako u samce. Koncem března snese vejce Morčák velký je holarktickým druhem, to znamená, že obývá sever Evropy, Asie i Severní Ameriky. Izolovaná hnízdiště jsou však místy i daleko k jihu. Patří sem například hnízdiště v Rakousku, Švýcarsku i České republice, ale dokonce až v Rumunsku nebo Řecku. Morčák velký zahnízdil u nás poprvé v roce 1894, na další zahnízdění jsme však museli čekat až do roku 1977, kdy byla pozorována samice se šesti několikadenními mláďaty na dnes již zmizelém Dřínovském jezeru u Mostu. Pak přibyla ještě další hnízdění na Jizeře, Labi a Otavě, tam dokonce dva roky po sobě. Zdá se tedy, že se počet zahnízdění v poslední době zvyšuje. Hnízdním prostředím morčáka velkého jsou jezera i říční toky, v jejichž blízkosti jsou lesy nebo alespoň skupiny starých stromů. Hnízdí totiž v dutinách stromů, řidčeji i v zemních děrách, obsazuje i vyvěšené, velké hnízdní budky. Táž dutina bývá používána i po několik let, výstelku v ní tvoří výlučně prachové peří. Snášení vajec začíná ve střední Evropě, včetně České republiky, už koncem března, ve snůšce je obyčejně šest až dvanáct žlutavě bílých až nahnědlých vajec. Vylíhlá mláďata zůstanou jeden až dva dny v hnízdě, pak vyskáčí, aniž si při pádu z výšky ublíží. Letu jsou schopna ve dvou měsících, rodiny ale vydrží pohromadě až do podzimu. MORČÁK Velký. Mergus merganser je severská kachna. Hnízdí v dutinách, snůšku 8 až 12 vajec z konce března zahřívá pouze samice. Morčák velký je u nás zařazen mezi kriticky ohrožené, zvláště chráněné druhy. Foto | JAN BRONClík Na teritoriu Českého Těšína se sčítala zvěř V Horním Žukově se zabydleli jeleni Jako každoročně, tak i letos proběhlo na území Českého Těšína sčítání zvěře. Termín sčítání stanovuje Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. V letošním roce připadl termín sčítání na 20. února. Uživatelé honitby jsou povinni podle zákona o myslivosti každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit Městskému úřadu Český Těšín, odboru výstavby a životního prostředí. Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí se nové konečné sčítání. Krajský úřad pro takové případy stanovil termín 13. března. Cílem každoročního sčítání je zjištění skutečného stavu zvěře v honitbách k 31. březnu běžného roku. Sčítané stavy jsou předmětem myslivecké evidence a statistiky. Ze zjišťovaných údajů vychází orgány státní správy myslivosti při posuzování úrovně hospodaření se zvěří, tj. chovu a lovu zvěře. Vzhledem k významu myslivosti především na úsecích ochrany zvěře a přírody i veterinární péče, je nezbytné periodické zjišťování vývoje početních stavů jednotlivých druhů zvěře nejen jako ochranu před vyhubením, ale též z důvodu předcházení nekontrolovatelnému nárůstu početních stavů se všemi negativními důsledky (škody v lesnictví a zemědělství, přenášení nebezpečných nákazových onemocnění). Při sčítání zvěře byly 20. února zjištěny v pěti honitbách náležejících do působnosti Městského úřadu Český Těšín tyto stavy zvěře: 4 jeleni, 20 daňků, 210 kusů srnčí zvěře, 175 zajíců, 241 bažantů. Ze zjištěných výsledků sčítání je zřejmé, že máme stabilní populaci srnčí a daňčí zvěře, novinkou je stabilní výskyt jelenů v oblasti Horního Žukova, při hranici s katastrálním územím Vělopolí a Třanovice. Populace bažantí a zaječí zvěře je spíše na klesající úrovni, zejména ve vyšších polohách se bažant vyskytuje jen sporadicky. PETR NESTRAŠIL Co vše kromě vysoké lze spatřit v honitbách VýstAVA od 28. března do 3. května * Setkání s umělcem 9. dubna v 17 hod. V honitbách samozřejmě pozorujeme další druhy zvěře jako divoká prasata, liška obecná, jezevec lesní, kuna lesní, ondatra pižmová, holub hřivnáč, straka obecná, vrána obecná, hrdlička zahradní, špaček obecný, káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, poštolka obecná, volavka popelavá, sluka lesní, sojka obecná, kachna divoká, krkavec velký, puštík obecný, psík mývalovitý a další. Na jarním a podzimním tahu se zde objevuje moták pochop, v zimním období na Olši zimuje kormorán velký a vzácně přilétne káně rousná. Již běžně se vyskytuje vydra říční a letos se objevil bobr evropský. (PN)
Page 1 and 2: vychází každé úterý ve spádo
Page 3 and 4: 16. března 2010 zpravodajství str
Page 5 and 6: 16. března 2010 region strana 5 Š
Page 7 and 8: 16. března 2010 kuLTuRA strana 7 B
Page 9 and 10: speciální příloha týdeníku pr
Page 11 and 12: 23. března 2010 ČESKÝ TĚŠÍN s
Page 13: 23. března 2010 ČESKÝ TĚŠÍN N
Page 17 and 18: 16. března 2010 historie strana 17
Page 19 and 20: 16. března 2010 region strana 19 V
Page 21 and 22: 16. března 2010 region strana 21 M
Page 23 and 24: 16. března 2010 SPORT strana 23 V

PoslednÃ­ zÃ¡chvÄv zimy roztoÄil kamiony - iHorizont.cz

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

PoslednÃ zÃ¡chvÄv zimy roztoÄil kamiony - iHorizont.cz