thesis - Theses

2) Navážil se 1 mmol chinolonu, 0,5 mmol měďnaté soli (Cu(NO 3 ) 2 .3H 2 O nebo
CuCl 2 .2H 2 O) a obě látky byly rozpuštěny v ethanolu (stejně jako v prvním postupu se
musel chinolon v ethanolu nechat sonifikovat a rozpouštět za varu). Následně byly oba
roztoky smíchány a byl přidán 1 mmol triethylaminu (TEA). Po chvíli se začal uvolňovat
produkt, který se nechal krystalizovat za laboratorní teploty. Tato metoda se ukázala jako
obecně použitelná pro všechny typy chinolonů. Jediný problém spočíval v neúplném
zreagování (kromě komplexu do roztoku zpátky krystalizoval i samotný chinolon). Tímto
způsobem byly připraveny komplexy 2, 3, 4, 5 a 6.
3) Navážil se 1 mmol chinolonu, 0,5 mmol měďnaté soli (Cu(NO 3 ) 2 .3H 2 O nebo
CuCl 2 .2H 2 O) a obě látky byly rozpuštěny v ethanolu. Následně byly oba roztoky smíchány
a přidal se 1ml vody, tím se provedla krystalizace změnou rozpouštědla. Směs se pak
nechala krystalizovat za laboratorní teploty. Hlavní nevýhoda této metody byla zpětná
krystalizace chinolonu z roztoku (samotný chinolon byl v hlavním podílu).
4) Navážila se 1 mmol chinolonu, 0,5 mmol měďnaté soli (Cu(NO 3 ) 2 .3H 2 O nebo
CuCl 2 .2H 2 O) a obě látky byly rozpuštěny v ethanolu. Směs byla 30 minut zahřívána a
následně byla prudce zchlazena vnejší ledovou lázní a poté se nechala krystalizovat při
laboratorní teplotě. Tato metoda se dala aplikovat pouze na nesubstituovaný nebo
reaktivnější chinolon.
5) Navážil se 1 mmol chinolonu a rozpustil se ve vodě. Do roztoku byly ponořeny dvě
elektrody a proveden obloukový výboj za uvolnění nanočástic mědi, které jsou
několikanásobně reaktivnější než měďnatá sůl.
6) Navážila se 1 mmol chinolonu a rozpustil se v ethanolu. Dále byl vytvořen roztok
nanočástic mědi. Poté byly oba roztoky smíchány a ponechán krystalizaci za laboratorní
teploty. Nevýhoda postupů 5 a 6 spočívala v tom, že nebyla zjistitelná koncentrace roztoků
nanočástic mědi. Druhou nevýhodou bylo, že se po čase začala z roztoku uvolňovat
elementární měď. V neposlední řadě bylo produktu velmi malé množství a krystaly neměly
dostatečnou velikost, aby mohla být případně provedena rentgenostrukturní analýza.
Souhrnně bylo připraveno 6 koordinačních sloučenin. U těchto sloučenin bylo provedeno
MS, infračervená spektroskopie, termická analýza, elementární analýza, stanovení bodu
tání a u dvou sloučenin se podařilo provést rentgenostrukturní analýzu. U vybraných
sloučenin bylo provedeno testování antimikrobiální aktivity.
35