thesis - Theses

prostaty nebo G361 melanomu [ 59]. Cytotoxicita těchto látek je řádově lepší ve srovnání
s cisplatinou.
3.2.4 Fyziologické účinky koordinačních sloučenin mědi
3.2.4.1 In vitro a in vivo testování protinádorově aktivních látek
Rychlost růstu tkání je dána na jedné straně rychlostí buněčného dělení a na straně druhé
rychlostí buněčné smrti. Ke vzniku nádorového bujení vede porušení překážek buněčné
proliferace, jejímž výsledkem je nekontrolované buněčné dělení. Vznik nádoru je
podmíněn dvěma základními skupinami genů – protoonkogeny a tumor supresorovými
geny. Nádory obecně dělíme na benigní (z řeckého benignos – neškodný, jedná se o
nezhoubný typ nádoru) a maligní (jedná se o zhoubný nádor, který může být pro
organismus smrtelný). Každá buňka organismu podléhá na konci svého buněčného života
apoptóze. Jedná se o běžný fyziologický proces, při kterém dochází ke smrti buněk,
rozpoznaných jako buňky napadené virem či buňky s mutací DNA. K apoptóze může také
docházet při fyziologicky přirozených dějích, například při tvorbě končetin nebo vytváření
centrální nervové soustavy. K jejímu potlačení dochází právě při vzniku nádorů. Proces
apoptózy začíná bobtnáním cytoplasmy a mitochondrií, dochází k rozpadu organel a
nakonec dojde ke ztrátě integrity buněčné membrány. Ke spuštění apoptózy dochází v
případech, ztratí-li buňka kontakt s vnějším prostředím, dostává signály smrti, je
neopravitelně poškozena nebo dostává signály navozující buněčné dělení a apoptózu.
Proces je udržován pod kontrolou díky signálům z vnějšího prostředí, které monitorují
buněčnou intergritu. Tyto signály mohou být vysílány například vnějšími receptory
s vazbou ligandu na odpovídající receptor smrti (receptor schopný integrace
s apoptotickým aparátem) nebo vnitřními signálními receptory, tvořícími tzv. apoptozom
komplex. Příkladem receptoru smrti a jeho ligandu může být TNFR1 (tumor necrosis
factor receptor) a jeho ligand TNF (tumor necrosis factor). TNF je produkován makrofágy
a T-buňkami jako odpověď na zánět. Tento faktor aktivuje TNFR1, čímž dojde ke spuštění
protizánětlivé reakce organismu a u některých buněk k apoptóze. Pokud dojde k poškození
apoptotické funkce buněk, dojde k již výše zmíněnému nekontrolovanému buněčnému
dělení a vzniku nádorů. Ke vzniku nádorů mohou vést dědičné dispozice, dlouhodobý stres
organismu nebo vlivy vnějšího prostředí, jako třeba kancerogeny na pracovišti nebo
20