thesis - Theses

Obr. 6 Komplex mědi a 4–amino–5–(pyridin–2–yl)–2H–1,2,4–triazol–3(4H)–thionu.
3.2.3.4 Fenanthrolinové a bipyridinové komplexy mědi
Dalším často používaným ligandem při syntéze koordinačních sloučenin mědi je 1,10–
fenanthrolin. Biologická aktivita měďnatých komplexů s 1,10–fenanthrolinem byla
objevena Sigmanem a kol. v 70. letech 20. stol [28]. Práci na podobné téma publikoval
také v 90. letech Ranford [29]. Fenanthrolinový typ komplexu je schopen zapříčiňovat
produkci ROS a je také schopen vyvolávat degradaci DNA a RNA atakem na jejich
sacharidové složky, čehož může být využito v protinádorové terapii. Mechanismus účinku
těchto komplexů spočívá ve schopnosti fenanthrolinu začlenit se do DNA a
prostřednictvím mědi in situ generovat hydroxylové radikály, díky čemuž dochází
k následné degradaci DNA. Nezbytností pro protinádorovou terapii těchto komplexů je
přítomnost redukčních činidel (např. kyselina askorbová), které umožňují generaci
hydroxylových radikálů v redoxním cyklu mezi oxidačním stavem mědi I a II. Komplexy
fenanthrolinu a mědi jsou účinné v navození apoptózy i u cisplatin–rezistentních nádorů,
např. apoptóza v G1 fázi u karcinomu jater či karcinomu vaječníku [30]. Tyto komplexy
byly dále testovány na léčbu myší leukemie [31]. U fenanthrolinového typu komplexu
mědi byla také pozorována antimykotická a antibakteriální aktivita [32]. Vzhledem
k příznivým účinkům 1,10–fenanthrolinu bývá tento ligand používán spolu s jinými typy
ligandů pro syntézu mixed–ligand komplexů, například v [Cu(CH 3 COO) 2 (phen)], který
vykazuje v in vitro protinádorových testech vynikající SOD1 mimetickou aktivitu, aktivitu
13