thesis - Theses

dokonce rakovina. Nicméně i přebytek mědi v organismu není optimální. Měď se váže
k DNA s mnohem větší afinitou, než jiné divalentní kationty, čímž podporuje oxidaci DNA
a dále může mít za následek produkci volných kyslíkatých radikálů (ROS, z angl. Reactive
Oxygen Species). Měďnaté kationty se účastní redoxních reakcí, při kterých v přítomnosti
superoxidu nebo jiného redukčního činidla (např. glutathion nebo kyselina askorbová)
může dojít k redukci měďnatého iontu na měďný, který je schopen katalyzovat tvorbu
hydroxylových radikálů z peroxidu vodíku přes tzv. Haber – Weissovu reakci [6].
Haber – Weissova reakce:
Cu(II) + O 2 –• → Cu(I) + O 2
Cu(I) + H 2 O 2 → Cu(II) + OH • + OH –
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
O 2 –• + H 2 O 2 → O 2 + OH • + OH –
Vysoce reaktivní hydroxylové radikály mohou vést až k rozštěpení DNA a tvorbě dalších
volných radikálů. Rovněž bylo prokázáno, že nadbytek mědi v těle může vést ke vzniku
nádorových onemocnění (např. rakoviny prostaty, mozku, prsu nebo tlustého střeva) [7].
Lidský organismus získává měď z potravy formou jejích sloučenin. K absorpci mědi
z potravy dochází v tenkém střevě pomocí střevních epitelových buněk, kdy je vstřebávána
přes basolaterální membránu a váže se na albimun a transcuprein. Albumin, který je
v lidské krvi přítomen v koncentračním rozsahu 0,5 – 0,7mM [5], může vázat pouze jeden
ion mědi a je schopen na sebe navázat přibližně 5 až 35 % celkového obsahu mědi v krevní
plazmě. Další část mědi je vázána na transcuprein, který je schopen navázat ji v mnohem
vyšší koncentraci [8]. Zbytek mědi se váže na menší peptidy a aminokyseliny (např.
histidin). Měď je posléze transportována do jater, kde se účastní syntézy ceruloplasminu
(enzym obsahující šest atomů mědi v oxidačních stavech I a II), který se podílí na oxidaci
Fe 2+ na Fe 3+ v organismu [9].
Důležitým poznatkem při biologické charakterizaci mědi je fakt, že podporuje angiogenezi
při tvorbě nádorů, neboť bylo zjištěno, že interaguje s některými proangiogenetickými
faktory. Měď se může vázat na angiogenetické růstové faktory, dokáže indukovat expresi
angiogenetického růstového faktoru a kontrolovat sekreci angiogenických cytokinů [10].
Nedávno bylo zjištěno, že některé měďnaté soli se dokáží navázat na nádorové buňky a
7