thesis - Theses

elektronegativitě a polarizovatelnosti. Obecně lze říci, že čím je ligand (donorový atom)
elektronegativnější či méně polarizovatelný, tím má centrální atom vyšší koordinační číslo.
Koordinační sloučeniny mohou nabývat koordinačních čísel od 2 do 12, z nichž
nejobvyklejšími jsou 4, 6, 8 a 12.
3.2 Koordinační sloučeniny mědi
3.2.1 Chemická charakteristika mědi a její role v biologických procesech
Měď, která je dvacátým devátým prvkem periodické tabulky, byla známa již před 10 000
lety, o čemž svědčí nálezy z vykopávek v severním Iráku. Obrovský význam měla měď
coby jedna ze dvou komponent bronzu. V období Římského impéria byla měď známá
především jako kov z Kypru, odtud pochází původní název Cyprium, který byl později
zkrácen na Cuprum. Měď patří mezi ušlechtilé kovy. S neoxidujícími kyselinami
nereaguje. S kyslíkem se v červeném žáru slučuje na CuO, se sírou vznikají sloučeniny
obecného charakteru Cu 2 S a s halogeny dává halogenidy typu CuX 2 .
Hlavní surovinou pro výrobu mědi je chalkopyrit, jenž se musí nejprve pražit a dále se
provádí struskování a redukce. Rovněž ji ale můžeme připravit louhováním chalkopyritu
v roztoku kyseliny sírové a síranu železitého. Měď je kujný, tažný, kov červenohnědé
barvy, s dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí a s vysokým bodem tání, která krystaluje
v plošně centrované kubické soustavě. Používá se k tvorbě slitin, mnohem tvrdších než
sama měď, z nichž nejznámější jsou bronz (slitina mědi a cínu), mosaz (slitina mědi a
zinku) a konstantan (slitina mědi a niklu).
Měď je prvkem 11. skupiny, proto je její konfigurace [Xe]3d 10 4s 1 , má tedy plně obsazený
d orbital. Na tvorbě kationtů mědi se ovšem podílí i elektrony d orbitalu, díky čemuž se
řadí mezi prvky přechodné (na rozdíl např. od prvků 12. skupiny, které nevyužívají
d orbitalů k tvorbě kationtů, proto se mezi přechodné prvky neřadí). Měď disponuje
poměrně vysokými hodnotami první ionizační energie, hodnota druhé ionizační energie je
nižší, díky čemuž může měď poskytnout elektrony z d orbitalu a dát tak vzniku kationtů
v oxidačním stavu II, popřípadě se může podílet na kovalentní vazbě vedoucí
k oxidačnímu stavu III a vzácně IV. Měď je tedy schopna tvořit sloučeniny ve čtyřech
oxidačních stavech –I, II, III a velmi vzácně IV. Záporný oxidační stav nebyl prokázán.
5