thesis - Theses

der Totengräber der Tschechoslowakei, sondern nur ein Sekundärschuldiger. Die
Primärschuldigen waren jene tschechischen Parteiführer, die von Selbstbestimmungrecht und
Demokratie sprachen,
aber Politik via fakti betrieben, wodurch die vorher so hoch
angepriesenen Werte von Humanität, Gleichheit und Demokratie entwertet wurden.“ (srov.
Olmützer Blätter, März 1989, s. 19).
Zmíněná problematika česko-německého soužití ale není černobílá. Během procesu
středověké kolonizace a období následujících docházelo i k takovým jevům, jakým bylo např.
mísení jazyků, procesy asimilace a jazykové vyrovnání (Krákora, 2008, s. 121–131).
Připomeňme si ještě jednou E. Rádla: „ Před 19. stoletím neexistovaly u nás národnostní
boje. Od časů Přemyslovců, žily u nás dva kmeny. Český a německý, měly rozdílné jazyky
a rozdílné zvyky. Žily spolu jednou v přátelství, podruhé bez toho, aniž by o sobě chtěli vědět
něco více. Ale ještě tenkrát neexistovalo přesvědčení zřídit princip organizace státu na
národnostním základě“ (Glotz, 2003, s. 27). Tato myšlenka je datována rokem 1928. Je
vhodné ji doplnit ještě krátkým úryvkem z autobiografické knihy současné rakouské
spisovatelky Ilse Tielsch Das letzte Jahr, který zde reprezentuje pohled obyvatelky
československé republiky německé národnosti, odrážející pohled obyčejných lidí
nezatížených myšlenkami nacionalismu, na národnostní problematiku: „Je docela možné, že
můj pradědeček byl Čech, protože bydlel v Němčicích a tam jich bydlelo mnoho. Ale my to
nevíme a také nad tím nepřemýšlíme. O pradědečcích člověk stejně mnoho nepřemýšlí, a je to
vlastně i docela jedno, jestli byl Čech nebo Němec. A proč by to také mělo být tak důležité?
Můj strýc Franz a jeho žena, teta Frieda například, oni bydlí naproti nám, jsou Němci, ačkoli
jejich příjmení má na konci r s háčkem, jak to bývá v češtině. Možná ten háček zdědili po
pradědečkovi, který se jednou někdy stal Němcem.“ (Tielsch, 2006, s. 37)
17