thesis - Theses

ných stavů zcela nezbavila. Vždy jsem se bála spíše v domech, bytech, chodbách, noční
krajina na mě nepůsobila příliš děsivým dojmem. Mé potíže se stále stupňovaly. Tušila
jsem, že jsem vnitřně konfrontována s čímsi, co je zřejmě mou součástí nebo možná
mým produktem. Děsilo mě pomyšlení, že kdesi hluboko ve mně se ukrývá odvrácená
strana mého „já“. Nebezpečná, krutá, zvrácená, ohavná! Všechno, čím se člověk, který
touží být dobrým, nechce stát. Cítila jsem, že to, co by Jung zřejmě nazval stínem, může
být pro člověka krajně nebezpečné a zhoubné. Dlouho pro mě bylo problematické, připustit
si, že příčinou těžkostí, které prožívám, bych mohla být já sama. Obviňovala jsem
okolí, nějaký čas jsem se přikláněla i k teorii, že by mě snad mohly ovládat temné síly
vnějšího původu. Příčinu nebo podstatu toho, co mě dlouhý čas sužovalo, nejsem schopná
přesně určit a shledala jsem to nakonec nepodstatným. Pochopila jsem, že jediné, co
můžu v dané věci dělat, je, že se naučím žít se vším, co je mou součástí. Došlo mi, že
nejsem jenom tím, čím si přeju být, ale musím se smířit s tím, čím skutečně jsem. Přestože
jsem se zajímala o psychologii člověka, měla v tomto směru jakési, byť kusé, poznatky
a částečně tušila, co všechno se v jedinci může odehrávat, vědomí něčeho a reálný intenzivní
prožitek je v tomto případě diametrálně odlišná zkušenost. Snažit se sama sobě
porozumět a naučit se pracovat s vlastními prožitky a emocemi, pro mě byla jediná
možná cesta. Nejsem schopna posoudit, do jaké míry je mi malba na této cestě nápomocna,
ale stala se přirozenou součástí celého procesu.
Cyklus obrazů Strachy ze tmy vznikl před nedávnem, nemám zatím patřičný časový
odstup, ještě jsem se od příběhu obrazů dostatečně neodpoutala, je pro mě tedy obtížnější
o nich psát. Našla jsem několik společných znaků pro všechny. Na pohled je zřejmé,
že podstatným prvkem každého výjevu je vztah dvou figur, u třetího obrazu tedy lidské
postavy a psa či vlka. Tento vztah není jednoznačný, je nositelem napětí a nejistoty.
V prvním obraze je kontakt figur velmi těsný, postavy se drží za ruce, nevnímám však
toto gesto jako přívětivé a přátelské. Figura v popředí vykazuje nejistotu a nerozhodnost.
Nedůvěra ke druhé postavě přináší odtažitost.
Na druhém obraze nenajdeme vzájemný vztah dvou figur, nýbrž vztah jedné figury
k druhé. Postava v popředí pohlíží před sebe, směrem k osobě pod přikrývkou, která
o přítomnosti někoho dalšího v místnosti neví. Nejistota je vyjádřena opět nejednoznačností
návštěvy. Na jednu stranu není zřejmé, kdo leží pod přikrývkou, může to být spící,
odpočívající, plačící, skrývající se postava, nebo také tlející mrtvola. Na druhou stranu
není ani jasná úloha přicházejícího, nevíme, zda se jedná o přívětivou návštěvu nebo nebezpečného
psychopata. Napětí v obraze napovídá, že se nejedná o zcela všední,
57