thesis - Theses

Václav Boštík, manželé Mrázkovi, Věra Janoušková, předním teoretikem byl Jiří Šetlík.
Členové skupiny se shodovali na nutnosti svobody projevu a respektování individuality
každého umělce. 1
Přestože 70. léta přinesla novou vlnu cenzury a zákazů, neoficiální umělecká scéna
měla silnou základnu a nebyla ve své podstatě ohrožena. V 70. a 80. letech došlo k nebývalému
rozkvětu kresby. Kresba se prosadila jako samostatná disciplína. Doba normalizace
bránila rozsáhlejším realizacím a vyžadovala provizornost. Kresba se stala jednoduše
dostupným prostředkem výtvarného sebevyjádření. Kresba v rukou některých autorů
tíhla až k reliéfu a objektu. Spolu s grafikou byla médiem, jehož prostřednictvím se
udržovaly kontakty se západním světem. 2 Umělci, odmítaní v domácím prostředí, byli
oceňováni v zahraničí. Existenciální rozměr nacházíme v kresbách Adrieny Šimotové,
Evy Kmentové, Věry Janouškové, Čestmíra Kafky, Jaroslava Vožniaka, Karla Nepraše
a dalších. Existenciální symboly lze nepřímo číst v dílech směřujících k minimálnímu
využití zobrazivých prostředků, náznaky tvarů, objektů či figur, jež se mlhavě rýsují
a ztrácí v čistých plochách pozadí, promlouvají střídmým výtvarným jazykem, avšak nepostrádajícím
sílu výrazu. Autorky jako Eva Kmentová či Adriena Šimotová svým dílem
upomínají na momenty lability, pomíjivosti a křehkosti lidské existence. Tvorba Andrieny
Šimotové je osobní výpovědí autorky, která nejintimnější zkušenost vtiskla do podoby
výtvarného díla. Část její tvorby reflektuje bolestné prožitky ztráty nejbližšího
Jiří John – Krystal, 1964 Adriena Šimotová – Tvář, 1986 Eva Kmentová, Ruce, 1977
______________________________
1 dostupné z: http://www.artantiques.cz/07/05/58.html
2 NEŠLEHOVÁ, Mahulena. Umění kresby. In Dějiny českého výtvarného umění. 1. vydání. Praha:
Academia, 2007. 1140 s. ISBN 978-80-200-1488-8
47