thesis - Theses

nemocnici. V očekávání osvobozujícího účinku drogy ulehl na nemocniční postel, avšak
následoval zážitek, z něhož se údajně vzpamatovával několik let. Prošel stavy děsu a nezvladatelné
paranoie. Bojoval s personálem a nakonec mu byla podána protilátka, aby se
ze stavu dostal. Děsivé stavy se mu pak vracely několik let. Připouští, že na dramatickém
prožitku se zřejmě podílelo jeho aktuální duševní rozpoložení. Prožíval hlubokou depresi,
rozpadal se mu vztah se ženou. Tvorba Jana Švankmajera nám otevírá svět bohaté
imaginace, bizarních a snových vizí, je absurdní groteskou a současně hlubokým poselstvím
a autentickou výpovědí jednoho z nejosobitějších českých výtvarných a filmových
umělců. Jan Švankmajer je kromě toho také velkým příznivcem a sběratelem art brut
a umění přírodních národů. Sbírka Jana a Evy Švankmajerových představuje největší
kolekci art brut v Čechách.
Jan Švankmajer – Možnosti dialogu, 1982 Jan Švankmajer – z filmu Spiklenci slasti, 1996
Vrátím se teď k uměleckým skupinám přelomu poloviny 20. století. Skupina Máj 57 se
rozpadla v roce 1964, kdy se jednotliví autoři vydali vlastní tvůrčí cestou. V roce 1961
se zformovala skupina Radar, která se ubírala směrem k figuraci a poetice civilismu
a do jisté míry navazovala na Skupinu 42. Zakládající čtveřici představovali umělci Jan
Mlčoch, Dobroslav Foll, Teodor Rotrekl a František Skála st. Činnost skupiny skončila
normalizačním zákazem v roce 1970. Stejný osud postihl i další umělecké spolky, například
Skupinu UB 12. První výstava skupiny se uskutečnila v roce 1953. Jádro skupiny se
začalo formovat v 50. letech kolem osobnosti Václava Bartovského, který byl obdivovatelem
francouzského moderního umění. Druhou osobností stojící u zrodu skupiny byl
Václav Boštík. Pro osobnosti skupiny byla charakteristická osobní rezistence a odpor
k totalitnímu režimu. Členy skupiny byli Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Jiří John,
46