thesis - Theses

nová rizika. Vývoj zbraní dal lidstvu dokonalejší prostředky k uskutečňování krveprolití.
Jedinec se stal součástí masy, s níž bylo manipulováno a nakládáno dle často nečistých
a zištných záměrů nejmocnějších.
5. 7 Nové cesty výtvarného sebevyjádření
Svérázným způsobem se s hrůzami první světové války vyrovnávali dadaisté, kteří
pohrdali civilizací, jež připustila hromadné ničení. Vystupovali proti tradicím, bořili konvence,
provokovali a pobuřovali. Napadali veškerá schémata, na jejichž základě fungovala
společnost. Umělci komentovali absurditu války absurdním uměním. Dadaistické obrazoborectví
nemělo v dějinách umění obdoby. Obrazy, texty i objekty se tříštily a rozpadaly,
sestávaly z fragmentů nelogicky pospojovaných, odkazovaly na hravost a nevázanost
dadaistů. Dadaisté se stali „kacíři“, jež přestali věřit v zažité principy umění. Dadaismus
stál u zrodu abstraktního umění. Jeden z prvních abstraktních obrazů namaloval
Francis Picabia v roce 1919. Snad nejkontroverznějším umělcem hnutí dada byl Marcel
Duchamp. Jeho „ready mades“, hotové předměty, jejichž funkce byla určena záměrem
autora, předcházely vzniku konceptuálního umění. Duchamp se pokusil osvobodit tvorbu
od veškerých požadavků, které mohou být na dílo kladeny a zcela odstranit hranice,
jež si kolem sebe umělecký svět vybudoval. Dospěl až k jakémusi narušení duálního pojetí
světa. Uměním mohlo být cokoliv, ošklivá věc mohla být krásnou a obráceně.
O něco mladším umělcem, který bývá rovněž považován za jednoho ze zakladatelů
konceptuálního umění, byl Joseph Beuys. Druhá světová válka, které se Beuys aktivně
účastnil jako dobrovolník Luftwafe, zasáhla svět ještě ničivější vlnou, než válka předcházející.
Beuys se ve své tvorbě často vracel k události z roku 1944, kdy jeho letoun spadl
na krymské frontě. Beuys byl údajně zachráněn Tatary, kteří na něj pro udržení tělesného
tepla v mrazech navršili vrstvu sádla. Beuys se velmi těžce vyrovnával se svými válečnými
traumaty. V roce 1956 se fyzicky a psychicky zhroutil a procházel hlubokými
depresemi. Po svém zotavení se stal opět kulturně a společensky činným. Stavěl se do
role jakéhosi šamana a léčitele, jež se prostřednictvím akcí a performancí, které měly
pro Beuyse hluboký symbolický význam, pokoušel očistit společnost i vlastní život od
tíživé minulosti a zahnat krizi lidstva.
Ve 2. polovině dvacátého století se pocity rozčarování, nejistoty, ztráty důvěry ve stávající
společenské systémy stále prohlubovaly. Filozofie existencialismu, která se zrodila
41