thesis - Theses

a neúnosného, často uvažoval o sebevraždě. V jeho obrazech se pojí úzkost se smrtí
a sexualitou. Hluboký zármutek a bolest, jež umělce sužovaly celý život, však umožnily
vzniknout působivému a rozsáhlému dílu 1008 maleb, 15391 grafických listů, 4443 kreseb
a akvarelů a šesti soch, která nám po více než sto letech připomínají nelehký úděl
člověka. K expresionismu se přiklonil také Ernst Ludwig Kirchner, jeden ze zakladatelů
skupiny Die Brűcke, původně architekt. Kirchner podobně jako Munch neunesl tíhu
vlastního života. V letech 1914 až 1915 sloužil v armádě, odkud byl uvolněn pro celkové
tělesné a psychické zhroucení. Kirchner nedokázal netknutě přihlížet lidskému utrpení,
nikdy se nevyrovnal s ztrátou hodnot a pokrytectvím společnosti. O svých pocitech se
vyjádřil takto: „Největším mým břemenem je tlak války a zvyšující se povrchnost lidí.
Připadá mi to jako krvavý karneval.“ 2 Umělcovo psychické naladění se pochopitelně
značně projevilo v jeho malířské práci. Napětí, tvarová deformace a vystupňovaná barevnost
napovídají o Kirchnerově existenciální tísni. Témata lidského utrpení, krutosti,
hrůzy a absurdity války, představovala ve století dvou světových válek snahu o vyrovnání
se s nepříznivými událostmi doby. První světová válka a následná společenská
situace hluboce poznamenaly dílo Maxe Beckmanna. Stejně jako Kirchner byl po roce na
frontě uvolněn pro psychické zhroucení. Beckmanovy kompozice znázorňují násilí, hromadné
vraždění, výjevy s hladovějícími, ale také pokrytectví a požitkům se oddávající
lidi. Beckmann, stejně jako řada umělců před ním i po něm, nastavoval zrcadlo soudobé
společnosti.
K úzkosti z ničivých orgií lidstva, jež je v umění meziválečném a poválečném často přítomna,
se pochopitelně přidružily i obavy z technického pokroku, který s sebou přinesl
Otto Dix – Z války, 1924 Max Beckmann – Noc, 1918 - 1919
40