thesis - Theses

který kráčí krajinou a zanechává za sebou lidský křik a bolest. Obr je zde jakýmsi přízrakem,
který lidstvo vyvolalo či probudilo svými ukrutnými činy. Povstal nad krajinou
a lidstvo mu teď splácí daň za svou krutost, hloupost, marnivost. Samo se zde nabízí přirovnání
k Jungově teorii kolektivního nevědomí, které je dle jeho názoru sídlem neosobních
sil, které se mohou v davu kumulovat, sílit a působit pak na člověka ve smyslu kolektivní
hysterie. Jedinec se tak stává zuřivým a nebezpečným. Jung praví: „ … Když se
však lidé nahromadí a stane se z nich dav, rozpoutají se dynamismy kolektivního člověka
– bestie či démoni, jež leží a spí v každém jedinci do chvíle, než se z něho stane částice
masy. Člověk v mase klesá nevědomě na nižší morální a intelektuální úroveň, která tu
pod prahem vědomí stále je. Tady je nevědomí vždy připraveno urvat se z řetězu, jakmile
se vytvoří masa, která ho podpoří a vyláká.“ 1 Goyův obraz Kolos pro mě představuje
obrazné ztvárnění této Jungovy myšlenky. Zdá se, jako by jeho obr zpodobňoval tuto
démonickou sílu, která povstala z nevědomí. Zrůda dosáhla gigantických rozměrů a stává
se nezkrotitelnou.
I ve tvorbě některých romantiků můžeme nalézt potemnělé obrazy naplněné zlými
předtuchami, nejistotou, strachem a úzkostí. Ve tvorbě romantika Caspara Davida Friedricha
se setkáváme s motivem ponuré, nelibé krajiny, vyvolávající v člověku obavy
a sklíčenost. K průkopníkům romantismu patřil francouzský malíř Théodore Géricault.
G. D. Friedrich, Mnich u moře, 1809, Kříž a katedrála v horách, 1813
______________________________
1 JUNG, Carl Gustav. Člověk a duše. 1. vydání. Praha: Academia. 1995. 265 s. ISBN 80-200-0543-9.
Kapitola: Jednotlivec a společnost, str. 125.
36